PRAVA RD ON VAE STE LIPRARY OF THE MUSEUM OF COMPARATIVE ZOOÓLOGY. SI Oxekamae Řumul Vy, (694 čo Sitzungsberichte | der kóniel. běhmischen | OASALSCAŮ DAL VDSOSCUTA | NATEEMATISCA - NATUR W ROENOCHAFTLICHE ULÁNŠE, ! 5 | VĚSTNÍK L | ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK TŘÍDA. MATREMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, VĚSTNÍK KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, ROČNÍK 1893. S 21 tabulkami a 39 dřevoryty. S n V PRAZE 1804. | SIT UN GOD ALON E DER KŮNIGL. BOHMISCHEN ARSELLSCHAF DBA WLDDBNOUHAP LBN, MATREMATISCH-NATURWIDSENSCHAPTLIGHÉ GLASS, JAHRGANG 1899. Mit 21 Tafeln und 39 Holzschnitten. 8 PRAG 1894. VERLAG DER KÓNIGL. BŮHM. GESELLSCHAK IN COMMISSION BEI FR. ŘIVNÁČ. DER WISSENSCH oeznam přednášek Konaných ve schůzkách třídy mathematicko- přírodovědecké roku 1892. — 0 — Dne 13. ledna. W eyr, prof. dr. Ed.: Nekonečné součiny o racionalných členech. Studnička F. K.: O parietalných organech mihule. Sobotka J.: Příspěvek ku konstrukci ploch rozvinutelných opsa- ných I. plochám stupně druhého, II. plochám rotačním. Dne 27. ledna. Babor J. a Košťál J.: O novém druhu Ariona. Woldřich, prof. J. N.: Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. Zahálka, prof. Č.: Geotektonika křidového útvaru v okolí Řipu. Dne 10. února. Studnička, prof. dr. F. J.: Algorismus prosaycus magistri Christani anno fere 1400 seriptus. Bayer, prof. dr. F.: O některých zajímavých částech kostry ještěrů. Dne 24. února. Schobl, prof. dr. J.: O praeparatech zvířecích i lidských orgánů dle nejnovějších pokroků své dosud nikomu známé plastické injekční methody zhotovených. Mrázek A.: Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. Lerch M.: O jedné větě Kroneckerově. Dne 10. března. Čelakovský, prof. dr. L.: O výsledcích botanického výzkumu v Čechách r. 1891 a 1892. Verzeichniss der Vortráge, elahe aa den AVázanoen der madhomalivo -a duriSsenoola(AIohon (asse im Jahre 1893 abgehalten wurden. < — Den 13. Januar Weyr, Prof. Dr. Ed.: Unendliche Producte mit rationalen Gliedern. Studnička F, K.: Úber Parietalorgane von Petromyzon Planeri. Sobotka J.: Beitrag zur Construction von umgeschriebenen Deve- loppablen I. an Fláchen 2. Grades, II. an Rotationsfláchen. Den 27. Januar. e Babor J. u. Košťál J.: Úber eine neue Art von Arion. Woldřich, Prof. J. N.: Beitrag zur Kenntniss des permischen und tertiáren Beckens von Budweis. Zahálka, Prof. V.: Geotektonik der Kreideformation in der Um- gebung des Georgsberges bei Raudnic. Den 10. Februar. Studnička, Prof. Dr. F. J.: Algorismus prosaycus magistri Christani anno fere 1400 scriptus. Bayer, Prof. Dr. F.: Úber einige interessante Partien am Skelett der Saurier. Den 24. Februar. Schobl, Prof. Dr. J.: Úber Práparate thierischer und menschlicher Organe, welche nach den neuesten Fortschritten seiner bislang Niemand bekannten plastischen Injektionsmethode angefertict sind. Mrázek A.: Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Copepoden. Lerch M.: Úber einen Satz von Kronecker. Den 10. Márz. Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens im J. 1891 u. 1892. VI Seznam přednášek. Láska, dr. V.: O určení drah těles nebeských. Novák B. a Můller F.: Výpočet dráhy vlasatice 1891, I. Barvíř, dr. J.: O křemenínu z Heřmanova Městce. Dne 24. března. Palacký, prof. dr. J.: O rozšíření hadů na zemi. Sobotka J.: O strojení oskulačních hyperboloidů zborcených ploch. Janda J.: Příspěvky k soustavě Gordiidů. Procházka V. J.: O miocaenu Kralickém u Náměstě na Moravě. Dne 21. dubna. Pleskot, dr. A.: Příspěvek k náuce o kulistých úkonech. Barvíř, dr. J.: O některých serpentinech západní Moravy a o hor- ninách amfibolitických je provázejících. Dne 5. Května. Láska, dr. V.: O některých problemech geodetických. Sobotka J.: O tečnách ploch šroubových, kteréž jsou opsané plochám válcovým. Zahálka, prof. Č.: O třech nejstarších pásmech křidového útvaru v okolí Řipu. Rogel, prof. F.: Theorie funkcí Eulerových. Pánek, prof. A.: O vyčíslení některých integralů Eulerových spo- lečnou substitucí algebraickou. : Dne 19. května. Lerch M.: 1. O jisté funkci transcendentní. 2. O dvou funkcích Legendreových. 9. O jisté části theorie funkce gamma. Láska, dr. V.: Tabulky k vypočtení Keplerova problemu. Zahálka, prof. Č.: Petrografická studia v křidovém útvaru okolí Řipu. Barvíř, dr. J.: O přeměně granátu v diopsid, amfibol a zásaditý plagioklas v amfibolitu. Dne 2. června. Lerch M.: © novém zobecnění vzoru Frullaniova. ie Verzeichniss der Vortráge. VII Láska, Dr. W.: Úber Bahnbestinmung der Himmelskórper. Novák B. u. Můller F.: Bahnbestimmung des Cometen 1891, I Barvíř, Dr. H.: Úber den Ouarzin von Heřman Městec. Den 24. Márz. Palacký, Prof. Dr. J.: Úber die Verbreitung der Schlangen auf der Erde. Sobotka J.: Zur Construction der Osculationshyperboloide wind- schiefer Fláchen. Janda J.: Beitráge zur Systematik der Gordiiden. Procházka J. V.: Das Miocaen von Kralic náchst Naměst in Máhren. Den 21. April. Pleskot, Dr. A.: Beitrag zur Theorie der Kugelfunktionen. Barvíř, Dr. H.: Úber einige Serpentine des westlichen Máhren und die dieselben becleitenden Hornblendecesteine. Den 5. Mai. Láska, Dr. W.: Úber einige geodátische Probleme. Sobotka J.: Úber Berůhrungspunkte der Schraubunesregelfláchen mit umschriebenen Cylinderfláchen. Zahálka, Prof. V.: Úber drei álteste Etagen der Kreideformation in der Umgebung des Georgsberges bei Raudnic. Rogel, Prof. F.: Theorie der Euler'schen Funktionen. Pánek, Prof. A.: Auswerthung einiger Euler'schen Integrale durch gemeinschaftliche algebraische Substitution. Den 19. Mai. Lerch M.: 1. Úber eine transcendente Funktion. 2. Úber zwei Legendre'sche Funktionen. 3. Úber einen Theil der Theorie der Funktion Gamma. Láska, Dr. W.: Tafeln zur Berechnung des Kepler'schen Problems. Zahálka, Prof V.: Petrographische Studien im Kreidegebiete der Umgebung des Georgsberges bei Raudnic. Barvíř, Dr. H.: Úber eine Umwandlung von Granat in Diopsid, Hornblende u. basischen Plagioklas in einen Amphibolit. Den 2. Juni. Lerch M.: Úber eine neue Verallgemeinerung der Frullani'schen Formel. VIII Seznam přednášek. Dne 16. června. Barvíř, dr. J.: O některých horninách amfibolitických z Moravy. Zahálka, prof. Č.: O pásmu Vehlovickém útvaru křidového v okolí Řipu. Rogel, prof. F.: O transformaci určitých integralů. Dne 14. července. Sitenský, prof. dr. F.: O geologických poměrech okolí Táborského, Novák Db.: Elementy dvouhvězdy Z 1785. Dne 13. října. Velenovský, prof. dr. J.: Nové dodatky ku floře Bulharské. Barvíř, dr. J.: Diabas od Choltic a od Heřmanova Městce. Bayer, dr. E.: O rostlinách vrstev Březenských. Dne 27. října. Vejdovský, prof. dr. F.: Organogenese Gordiů. Barvíř, dr. J.: Korund od Pokojovic na Moravě. Dne 10. listopadu. Láska, dr. V.: O jistém geodetickém problemu. Zahálka, prof. C.: Pásmo VII. (Malnické) křidového útvaru v okolí Řipu. Dne 24. listopadu. Palacký, prof. dr. J.: O geologické initiativě v různých dobách ze stanoviska geografického. Simroth, dr. H. v.: Příspěvky k poznání kavkazsko-armenské fauny slimáků. : Vávra, dr. V.: Příspěvky k poznání zvířeny sladkovodní v Bul- harsku. Klika B.: Seznam drem. V. Vávrou sebraných sladkovodních měk- kýšů na Kavkaze. Dne 15. prosince. Studnička, prof. dr. F. J.: Příspěvek k náuce o kvaternionech. Vejdovský, prof. dr.: O tření mihule. Barvíř, dr. J.: O granulitu od řeky Jihlavky. Verzeichniss der Vortráge. IX Den 16. Juni. Barvíř, Dr. H.: Úber einige amphibolitische Gesteine aus Máhren. Zahálka, Prof. V.: Úber die Vehlovicer Stufe der Kreideformation in der Umgebung des Georgsberces bei Raudnic. Rogel, Prof. F.: Úber die Transformation bestimmter Integrale. Den 14. Juli. Sitenský, Prof. Dr. F.: Úber die geologischen Verháltnisse der Umgebung von Tabor. Novák G.: Elemente des Doppelsternes Z 1785. Den 13. Oktober. Velenovský, Prof. Dr. J.: Neue Nachtráge zur Flora von Bul- garien. Barvíř, Dr. H.: Diabas von Choltic und Heřmanměstec. Bayer, Dr. E.: Úber fossile Planzen der Priesener Schichten. Den 27. October. Vejdovský, Prof. Dr. F.: Úber die Organogenese von Gordius. Barvíř, Dr. H.: Uber den Korund von Pokojowic in Máhren. Den 10. November. Láska, Dr. W.: Úber ein geodátisches Problem. Zahálka, Prof. V.: Die VII. Etage der Kreideformation in der Umgebung des Georegsberges bei Raudnic. Den 24. November. Baa cký“ Erof Dr- JJ.: Úber die geologische Initiative in den ver- schiedenen Perioden vom geographischen Standpunkt. Simroth, Dr. H. v.: Beitráge zur Kenntniss der kaukasisch-arme- nischen Nacktschnecken-Fauna. Vávra, Dr. W.: Beitráge zur Kenntniss der Sůsswasser-Fauna von Bulgarien. Klika B.: Verzeichniss der von Dr. W. Vávra wáhrend seiner Kaukasusreise gesammelten Binnenconchylien. Den 15. December. Studnička, Prof. Dr. F. J.: Beitrac zur Auaternionen-Lehre. Vejdovský, Prof. Dr.: Úber das Laichen des Neunauges. Barvíř, Dr. H.: Úber den Granulit vom Iglawa-Flusse. X Seznam přednášek. Studnička, F. K.: Příspěvky k morfologii parietalných organů craniotů. Babor J. a Košťál J.: Příspěvky k poznání pohlavních poměrů některých limacidů. Kušta, prof. J.: Poznámka o Kambriu Tejřovickém. Zahálka, prof. Č.: O pásmu VIII. — Lounském — křidového útvaru v okolí Řipu. Verzeichniss der Vortráge. NI Studnička F. K.: Beitráge zur Morphologie der Parietalorgane der Cranioten. Babor J. u. Košťál J.: Beitráge zur Kenntniss der Geschlechts- verháltnisse einiger Limaciden. Kušta, Prof. J.: Bemerkung úber das Cambrium von Tejřowic. Zahálka, Prof. V.: Úber die VIII. (Launer) Stufe der Kreidefor- formation in der Umgebung des Georgsberges. Jie Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri, Par F. Ch. Studnička a Prague. (Travail du laboratoire de zoologie et d'anatomie comparée, a Université de Bohéme de Prague.) Planche I— III. et 7 figures duns le teate. (Presenté dans la séance du 13 Janvier 1893). Depuis gue la grande importance morphologigue des organes pa- riétaux des vertébrés a été comprise comme il faut, ce gui a eu lieu vers Pannée 1880, il a paru toute une série d'études, traitant des détails de leur embryologie, de leur anatomie et de leur histologie. Ces organes ont été examinés sur les représentants de toutes les classes des vertébrés; cependant s'est constamment sur les reptiles et surtout sur les lézards gue s'est fixée Vattention des morpholo- gistes gui ont voulu approfondir ce probléme. On s'est moins oceupé des Vorganes pariétaux des amphibies et des poissons; Cest assez na- turel, car les organes de ceux-ci sont moins développés ou méme tout a fait dégénérés. Les relations sont beaucoup moins iutéressantes chez les poissons gue chez les lézards; malgré cela il y a un groupe de poissons gui fait exception: ce sont les Cyclostomi. Jusgu'á ce jour, on regarde en général les organes pariétaux des Reptiles comme les plus dévelopés dans la classe des Vertébrés. Cependant je me permettrai de prouver dans cette étude, gue les organes de Petromyzon ne sont pas beaucoup moins dévelopés gue ceux des Reptiles; gue ce n'est pás chez les Reptiles, gue nous devons chercher Vexplication de ces organes, gue ce sont plutót les „Cyclostomi“ gui nous aident á les reconnaitre. Les relations chez les Reptiles sont déjá trop modifiées, pour gu'on puisse juger de la forme primitive des organes. Tř, mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 2 I. F. Ch. Studnička L'objet de mon étude a été Vespěce: Petromyzon Planeri dont j'ai essayé d'examiner Vembryologie, Vanatomie et surtout Vhistologie des organes pariétaux. Mon attention sest portée spécial- ement sur leur innervation périphérigue, et centrale gui n'est encore gue trés peu connue. En ce gui concerne les matériaux, dont je me suis servi, ce sont: 1. Des Petromyzon adultes, trouvés au mois davril 1892 dans les mares deau stagnante au-delá de la digue de navigation, prěs de Hodkovička dans les environs de Prague. — 2. Des Ammocoetes dune longueur de 23 mm. jusau'á celle des exemplaires parfaitement développés d'environ 140 mm, trouvés au mois de juin de la méme année, dans le ruisseau „Mo- helka“ au-dessous de Sychrov, prěs de Turnov. 3. Ouelgues Ammocoetes plus développés des environs de Přestic. (Je dois ces derniers a Vobligeance de mon collégue Herrfort.) 4. Des Embryons doeufs de poisson artificiellement fécon- dés, élevés dans Vinstitut de M. le proť. Vejdovský, a partir du stade de segmentation jusgu'a la longueur de 7 mm“). Excepté les embryons de 7 a 23 mm, et les formes transitives entre Am mo- coetes et Petromyzon, jai disposé des matériaux siffisants pour mon travail. Il est vrai gue Vabsence des stades mentionnés m'a présenté des difficultés, surtout en ce gui concerne embryologie. Néanmoins jai pu achever ce travail, tout en ayant Vintention de le compléter plus tard, guand je disposerai des stades en guestion. Pour la conservation des embryons, j'ai employé Vacide chro- migue ou le sublimé; pour celle des Am mocoetes et des Petro- myzont adultes je me suis servi avec succés de Vacide chromigue (39%), et, outre cela, du liguide de Můller, et du sublimé, dans plusieurs cas. L'acide nitrigue 49, vaut moins; les contours des cellules et les filaments nerveux deviennent indistincts, guoigue, dans d'autres cas, on puisse s'en servir avec avantage pour la con- servation. Le premier traité gui nous a fait connaitre anatomie des or- ganes pariétaux de Petromyzon, est celui d' Ahlborn, paru en 1883. (1.) Dans des traités plus anciens, nous ne trouvons gue de !) Pour pouvoir apprécier, au moins approximativement, láge des exem- plaires examinés, jindigue leur longueur, prise sur les exemplaires conservés. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 3 simples mentions sur cet organe, par exemple chez Serres (50.), chez Joh. Miiller (39.), Mayer (98.) chez W. Miller (40.) et dans dautres traités sur des centres nerveux de Petromyzon. Wtedersheťm lui- méme, dans son travail publié en 1880 (58.), ne dit rien sur cet Organe, sinon gue c'est une „Weisse kuchenartige Masse“. Ahlborn a examiné des espěces: Petromyzon Planeri et fluviatilis, et nous offre une description détaillée de ces organes gu'il nous représente avec exactitude dans plusieurs dessins (Pl. XVI. de son travail). Il a trouvé deux organes pariétaux en forme de deux vésicules placées une au-dessus de Vautre. Il pense gue ces organes forment un tout, et les désigne tous deux, par le nom de „epiphysis cerebri“. La vésicule supérieure sort, selon lui, par une évagination de la paroi supérieure du cerveau; linférieure, par une évagination de la vésicule supérieure. Le měme auteur émet dans un autre travail (2.) opinion, gue Vorgane pariétal de Petromyzon est un organe sensitif, un deme oeil. O'est Beard, (6.) gui complěte les découvertes gu'Ahlborn a faites, par guelgues détails anatomigues sur 'emplacement de Vorgane dans le cráne, et histologigues, concernant les éléments de la rétine et le pigment. Beard a examiné Petromyzon Planeri et A m- mocoetes. La méme année (1888) a paru un traité succinct de Whethwell (57.), contenant presgue les měmes résultats gue celui de Beard. En 1889, a été publié le travail de Uembryologue russe, Ows- Jjanntkow (42.), sur les organes pariétanx de Petromyzon flu- viatilis. Owsjannikow trouve beaucoup de nouveaux détails histo- logigues sur la rétine de Vorgane supérieur, sur Vinnervation de ce dernier, ainsi gue sur Vinnervation de Vorgane inférieur. Je n'ai pu me procurer la dissertation de Peytoureauz (49.). Au dire de Carriěre (19.), cette dissertation contient Vapercu des succes plus anciens dans Vanatomie de Vorgane pariétal de Petro- myzon. Je mai pu me servir du traité russe plus récent, d'Ows- jannkow (45.). Je diviserai ce traité en trois parties. Dans la premičre je traiterai de Vanatomie et de [embryologie des organes, et dans la seconde, de leur histologie. Dans chacune de ces deux parties, je parlerai d'abord de Vorgane supérieur gue j'appelle pinéal, puis de Vorgane inférieur, parapinéal. Dans la troisiéme partie je compa- 1* 4 I. F. Ch. Studnička rerai bričvement les organes pariétaux de Petromyzon avec ceux des autres vertébrés. A. Embryologie et anatomie. I. Organe pinéal. (Epiphysis cerebri, Glandula pinealis des anciens auteurs). C'est dans les travaux de W. B. Scott (49., 50.) de Dohrn (44.) Shipley (53.) de Ahlborn (1.) et de Owsjannikow (42.) gue je trouve des remargues sur le développement de Vorgane pinéal (epi- physis) de Petromyzon. La meilleure description nous a été donnée par Scott (50.). Aprěs cette description détaillée, il m'est difficile de présenter guelgue chose de nouveau. (Cependant je dé- peindrai ici, pour gue rien ne mangue, le développement de Vepi- physis de Petromyzon Planeri, et jy ajouterai guelgues les re- margues de mes propres découvertes. Selon „Scott le 17ičme jour et selon Shipley*) le 16ičme, une simple évagination commence a se développer á la voůte du cerveau, devant la commissure postérieure a la limite du cerveau intermé- diaire et du cerveau moyen: c'est la premičre ébauche de Vepiphy- sis cerebri, le futur organe pinéal. Sur la téte de Vembryon, nous trouvons au haut de Vextrémité antérieure (front) une petite éminence, gui nous margue Vendroit oů se trouve Vepiphysis. On peut la remarguer facilement sur la coupe optigue, si Von a de bonnes préparations de Vensemble. La place du développement de Vepiphyse se trouve donc presgue sur la proue du corps; mais, par le développement ultérieur de la partie antérieure de la těte, Vépiphyse recule de plus en plus, et parvient enfin au sommet de la těte. Les premiers stades du développement ont-été d'abord dessinés - par Dohrn: 14., Pl. 18. fig. 5, 6, 7, 8; dautres figures ont été données par Scott (49. Pl. X. fie. 23; 50. PI. VIII. fig. 3.) et par Shipley dans AGuart. Journ. Micr. Sc. 1886. Pl. XXVIL fie. 23., 31. Le dessin de Balfour se trouve dans son „Embryologie“ II. Vol., fig. 253. Jai dessiné le plus jeune stade 4 ma disposition, peu de temps aprěs Vévagination de la vésicule, dans ma PL I. fig. 5. Les'parois de Vévagination ne sont pas dans ce stade, gui est un ") Un jour aprés la guérison des vésicules optigues, d'aprěs Shipley; daprés Owsjannikow, au contraire, avant leur guérison. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 5 peu plus développé gue celui de Shipley (59. PI. XXVII. fie. 23.) et ďune épaisseur égale. Sa paroi supérieure est mince — c'est la „pellucida“ gui se développera plus tard. Les parois latérales sont plus épaisses gue la paroi supérieure. Elles forment le commen- cement de la rétine. Cette évacination simple est inclinée d'abord en arriěre; plus tard, elle s'élargit en avant, jusgu'á ce gu'enfin elle se penche tout entiěre vers cette direction. Sa paroi proximale reste toujours également étroite, la partie distale s'élargit de tous les cótés, et prend la forme d'une miche creuse, placée immédiatement sous Vépithěle et attachée a la paroi supérieure du cerveau a Vendroit derriére la commissure supérieure "), déjá développée. A cet endroit du cerveau se forment aussi les ganglions habe- nulae; celui du cóté droit, plus développé děs le commencement, forme Vasymétrie de la paroi supérieure du cerveau. Celle-ci est inclinée vers le cóté gauche, la vésicule pinéale est donc placée plus bas de ce cóté, et s'écarte un peu de la ligne médiane. Dans notre dessin (Pl. I. fig. 5.), on peut voir Vasymétrie déjá děs le commencement de Vévacination pinéale. (Cela dépend probablement des ganglions habenulae, gui commencent a se former de bonne heure, guoigu'il ne soit pas possible den conclure Vorigine latérale du pinéalis. L'étroite partie proximale, en forme de tige, reliait auparavant la cavité de la vésicule pinéale directement avec celle du cerveau, de sorte gu'on peut les voir jointes ensemble sur une coupe trans- versale. (Pl. I. fig. 5.) Cependant lorsgue la partie distale de la vé- sicule s'incline plus en avant, la tige s'incline de méme, et il nous faut examiner plusieurs coupes de la série, pour suivre la réunion de la vésicule avec le cerveau. La lumičre de la tige se rétrécit fortement dans ces stades (Une coupe de ce stade est dessinée dans notre Pl. III. fig. 14.). La lumiěre de la vésicule pinéale disparait presgue entičrement, sa paroi supérieure s'attache A la paroi infé- rieure, de sorte, gue la lumiěre est difficile a trouver entre elles. (PL. III. fig. 14.) Uest Shípley, gui pensa a ce gu'il semble, gue la lumičre s'oblitěre réellement dans ce stade (pr) et cest pourguoi il dessine la pinéalis sans lumiere (59 Pl. XXVIII fig. 39.); du reste Scott ne figure pas non plus cette lumičre. (50. PI. VIII. fig. 5, 6). 1) Je nomme ainsi la commissure gwAhlborn (1.) appelle comm. tenuis- sima. Je pense gue cest Osborn gui le premier a employé ce nom. 6 I. F. Ch. Studnička C'est dans cet état gue jai trouvé Vorgane pinéal des embryons longs de 6 mm. Dans le développement suivant, la lumiěre apparait de nouveau, les parois s'éloignent Vune de Vautre et la vésicule re- coit une autre forme. La tige de Vorgane subit aussi de grands chan gements, sa lumiěre S'oblitěre, et elle-méme va en s'allongeant tou- jours, poussant la vésicule terminale en avant. Immédiatement aprěs sa formation, la vésicule pinéale se trou- vait derričre la commissure supérieure; dans les embryons longs de 6 mm. environ, elle est au-dessus des ganglions habenulae, (Pl. I. fig. 6.) plus tard elle s'avance de plus en plus devant ces der- niers. Dans notre dessin Pl. II. fig. 7.—14. est représentée la série de sections transverses d'une trés jeune larve d'une longueur de 26 mm. Cette série est si intéressante gue je la décrirai en détail. (Com- parez aussi pag. 10.) La vésicule supérieure (organe pinéal) est placée en ligne médiane sur les coupes antérieures fig. 7, 8.; sa partie postérieure est inclinée un peu vers le gauche (fig. 9, 10). Le contour de la vésicule, guand on regarde celle-ci d'en haut, serait alors ovale. La tige se trouve latéralement dans la raie située entre le grand ganglion habenulae de droite et le petit can- glion gui se trouve á gauche (fig. 11, 12, 13).") La cavité vésicu- laire est assez grande, et remplie de petits corps hyalins. (Compar. la part. histol. pag. 30.) La tige de la vésicule ne se pose pas sur le bord postérieur de celle-ci, mais un peu en avant. (Pl. II., 9, 10.; comparez aussi le dessin PI. I fig. 7. représentant une larve plus ágée). La partie de la tige la plus rapprochée de la vésicule, a une étroite lumiěre, gui s'avance en ligne obligue, a partir du nerf A travers toute la rétine (paroi inférieure de Vorgane) et entre dans la cavité de Vor- gane, environ au milieu de la rétine. (fig. 8, 9). Cette lumiěre, en traversant la rétine, n'est visible gue par le groupement radiaire de cellules, gui Ventourent (fig. 9). La partie proximale de la tige est considérablement diminuée; son diamětre mesure dans ce cas 9 u. 1) Nous voyons clairement gue ce n'est gue par la pression du ganglion droit gue Vorgane atteint sa position latérale. Děs gue cet organe se trouve dans la région des ganglions, il est posé latéralement. Chez les larves plus dé- veloppées, il passe devant les ganglions et se place de nouveau dans la ligne médiane. Dans Vexemplaire décrit (de longueur de 26 mm.), ce n'est gue la partie postérieure de Vorgane gui est placée latéralement avec la tige, et méme un peu obliguement du haut en bas (Pl. II. fie. 9.). Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 7 (la partie antérieure la plus rapprochée de Vorgane, possédant la lumičre, a un diamětre de 30 u). D'apres le développement semblable a celui du nerf optigue, et daprčs la structure histologigue, décrite plus bas, nous pouvons donner a la tige le nom de „nerf“; et comme elle appartient a Vorgane pinéal, cest donc un „nerf pinéal“. Il est intéressant gue Vorgane pinéal, s'attachant obliguement au ganglion habenulae gauche, ainsi gu'au cóté du ganglion ha- benulae droit, se réunit avec ce dernier au point de la partie postérieure, oů la tige S'introduit. (Pl. II. fig. 9.) Je ne puis en- core indiguer Vimportance de cette réunion secondaire; je n'ai pas remargué si les filaments nerveux passaient du ganglion dans Vor- gane; je ne trouve dans cet endroit, sous un plus grand agrandisse- ment, gue dépaisses cellules ganglionnaires. Il ne peut exister aucune erreur dans cette observation. L'organe entier est enveloppé dun enduit épais, le limitant clairement sur la coupe, comme nous le montre le microscope. Úet enduit mangue dans les points d'attache. Je trouve chez une autre iarve, longue de 30 mm. les mémes circonstances gue chez celle gui vient dětre décrite. J'ai aussi pu constater la réunion de Vorgane pinéal avec le ganglion droit. Chez un embryon plus jeune, long de 23 mm. (conservé dans le liguide de Můller) Vorgane pinéal est parfaitement détaché, la réunion avec le ganglion habenulae ne sest pas encore dévelop- pée, ou, ce gui est plus possible, s'est déjá interrompue. (Cette larve, guoigue plus petite, est a ce gu'il paraít, plus développée gue celles dont nous avons déja parlé). Je trouve la réunion déjá complčtement développée chez une larve, longue de 7 mm.; chez dautres larves, bien gu'elles soient plus formées, on ne la trouve pas encore. La tige y est libre, non . réunie avec le ganglion, de méme gue chez celles gui ont été dé- crites auparavant. Dans cet exemplaire, la réunion a évidemment été exceptionnellement prématurée. Je pense daprčs tout, gu'elle se fait normalement chez des larves longues de 10 mm. tout au plus. Il faut laisser Vexplication complěte de ce phénoměne aux prochaines découvertes embryologigues. La forme de Vorgane et le mode de sa réunion avec le cer- veau se voit le mieux sur des coupes longitudinales. Dans la Pl. I. fig. 7, 8, 9 je dessine des coupes longitudinales des organes parié- taux dun jeune A mmocoetes, long de 29 mm., d'un Ammocoe- tes formé et dun Petromyzon adulte. S I. F. Ch. Studnička Le dessin 7 nous présente organe avec une rétine clairement * différenciée, avec des cellules sensitives, (b.) penchées obliguement en avant. (uant au nerf pinéal, la partie antérieure seule est re- présentée dans ce dessin. Le reste parcourt une ligne trěs latérale. La partie proximale du nerf, sa réunion avec le cerveau, n'est pas non plus atteinte par cette section. Elle se trouve entre la commis- sure postérieure et les ganglions habenulae, oů la paroi du cerveau est trčs amincie; une óvagination, „recessus infrapinealis“ (Ahlborn; 7. sp.), entre par en bas dans cette contrée. Dans la partie la plus antérieure du nerf se trouve une lumiěre conservée (a.), représentant un canal, gui est en communication di- recte avec la lumičre de Vorgane. Je Vappelle „atrium“ de Vorgane. Ou a fait mention de cette lumičre dans la description des coupes transversales de Vorgane (pag. 6). Les parois de cet atrium ont une structure pareille A celle de la rétine. Si son développement n'était pas connu, on pourrait penser, gu'il a pris son origine par Vévagi- nation de la rétine dans le nerf. Sur la Pl. XII. fig. 44., de son travail (1.) Ahlborm place le canal déjá mentionné dans Vespace com- pris entre le nerf et la rétine. Owsjannikow (42. pag. 6.) le décrit comme une apparition toute nouvelle, et le dessine sur les sections transversales (Owsj. 41. fig. 7, 8, 9). II n'est pas dessiné dans les figures de Vorgane pinéal de Owsjannikow (Owsj. 42. fig. 1.) et de Beard. Ce dernier a observé, a ce gu'il semble, des sections obligues, ou bien prises trop latéralement. Notre figure Pl. I. fig. 8. représente la coupe des organes pa- riétaux dun Am mocoetes plus développé (d'une longueur de 140 mm.); il difére de la fig. 7. en ce gue Vorgane pinéal (et Vorgane parapinéal) est poussé plus en avant. Dans cette fig. le canal de la partie distale du nerf (a) est développé de maniěre A former un élargissement de forme vésiculaire. Cet élargissement n'a pas encore été décrit; il est donc anormal. Ordinairement cet atrium est aussi étroit gue celui représenté par Ahlborn (1.) sur la Pl. XVI. fig. 44. ou sur notre Pl. I. fig. 7. Un Petromyzon adulte dont nous dessinons les organes pa- riétaux sur la Pl. I. fig. 9. (coupe longitudinale), PI. II. fig. 1—5 (coupes transversales) ne différe pas du type Ammocoetes en ce gui concerne les relations anatomigues de Vorgane pinéal. Je ne trouve pas le soulévement noduleux A Ventrée du nerf dans Vorgane pinéal, ainsi gue Owsjannikow Va décrit chez Petro- myzon fluviatilis (42. pag. 6. fig. 1. c.) sous le nom de „Ner- Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 9 venknoten“, et gu'il interprěte comme un ganglion particulier rabougri. Peut-étre n'est-ce gue Vatrium de cet organe coupé tres latéra- lement. Ouant A la forme de la cavité de Vorgane pinéal chez Ammo- coetes et chez Petro myzon adulte, elle est trěs diverse. A sa partie supérieure elle est couverte par la paroi supérieure tendue et plane. En bas de la cavité, la rétine des embryons est voútée sur la coupe transversale; Pl. III. fie. 1, 14. chez les adultes elle est plus ou moins creusée en forme dassiette. Dans le dessin: Pl. II. ig. 2. elle est trěs profonde. La section longitudinale nous la montre toujours voútée. Pl. I. fig. 7, 8, 9. Devant Vembouchure du canal la rétine est souvent creusée en forme de gouttiěre. En examinant Vorgane pariétal d'un poisson adulte, tel gue le microscope nous le montre, un peu agrandi sur le cerveau préparé, nous voyons gue sa surface dun blane clair") prend une couleur grise en approchant du centre; cela désigne peut-étre le passage de la rétine dans Vatrium. A Vextérieur, autour de la paroi supéri- eure de Vorgane, sont placées de grandes cellules pigmentées noires. 1I. Organe parapinéal. („Das untere Blásehen der Epiphyse“ d'aprés Ahlborn, „Das viscerale Blůschen“ d'aprés Owsjannikow). Comme je Vai indigué dans Vintroduction de ce travail, je n'ai pu disposer des stades de développement de 7 4 23 mm. C'est juste- ment sur les embryons de cette longueur, gue se forme un nouvel organe pariétal, la vésicule inférieure, comme le désigne Ah/- born. Je mai done pu suivre son développement. La seule indication gue nous possédions sur la maničre dont cet organe prend son ori- gine chez Petromyzon, nous a été donnée par Ahlborn. Je repar- lerai de cette indication. Owsjannikow a examiné des embryons de 19 mm. chez les- guels cet organe est complětement développé. (Owsj. 42. pag. 11.) Dans sa description des embryons de 12 a 17 mm,, il ne fait aucune mention de cette origine; on pourrait en conclure gue cette vésicule a dů se développer plus tót. Beard (6.) a examiné les organes parié- taux des jeunes A mmocoetes, et ses observations ne lui ont rien révélé sur cette origine. Je nai trouvé sur aucune des jeunes larves gue jai examinées, le mode d'origine de cet organe, la vésicule étant toujours tout A fait fermée. 1) La couleur blanche provient du pigment blanc de la rétine. 10 I. F. Ch. Studnička Chez VAmmocoetes le plus jeune gue je possěde, long de 23 mm., Vorgane parapinéal (inférieur) est placé tres latéralement. Il a des parois minces et une grande lumiěre. Dans nos fig. 7—10. (PI. II.) se trouve dessinée une série de coupes dun embryon long de 26 mm., dont nous avons déjá décrit Vorgane pinéal. (pas. 6.) L'organe parapinéal n'y est pas plus développé gue chez celui de 23 mm.; nous allons le décrire ici. ; L'organe parapinéal se trouve sous Vorgane pinéal gui est un peu incliné vers le gauche, mais pas autant gue chez Vembryon de 23 mm. Sa partie postérieure est située plus latéralement gue Vanté- rieure, de méme gue chez Vorgane pinéal. L'organe parapinéal ne S'attache pas étroitement a Vorgane pinéal; il y a entre eux une étroite couche de tissu conjonctif avec de petits noyaux; ce tissu appartient sans doute aux enduits céré- braux. (Pl. II. is. 18) Il s'attache en bas a la paroi supérieure du cerveau intermédiaire; dans la partie antérieure, cette paroi est mince, mais elle n'est pas développée en tela chorioidea. Cette derničre ne commence a paraitre gu'un peu plus en arriěre, et cela d'abord en forme de deux simples plis allongés, saillants aux cotés de Vorgane inférieur. Je mai pas remargué gue Vorgane parapinéal se réunit dans guelgue partie plus antérieure avec la paroi du cerveau, ou avec Vorgane pinéal. L'unigue place, oů il se réunit avec le cerveau se trouve á son extrémité postérieure, oů il S'attache den haut a Vextrémité anté- rieure du ganglion habenulae gauche. L'organe se réunit aussi en partie avec le ganglion habenulae droit, comme je Vai remargué. II faut remarguer gu'on trouve la réunion avec le ganglion chez les měmes coupes „de la série, oů organe pinéal se joint au ganglion. (PI. II. fig. 9.) Dans les endroits oů se fait la jonction de Vorgane avec les ganglions, ceux-ci se trouvent étroitemeut rapprochés, et se touchent; immédiatement derriére cet endroit nous voyons dans les sections suivantes passer les filaments nerveux d'un ganglion a Vautre; cest la commissure supérieure. Il est intéressant gue Vorgane pinéal (epiphysis) prend son origine devant la commissure postérieure, et Vorgane parapinéal, devant la commissure supérieure.. La forme de Vorgane parapinéal ressemble beaucoup dans ce stade a celle de Vorgane pinéal. Son extrémité antérieure finit presgue toujours en pointe. Les parois de Vorgane sont minces A cette extrémité, et consistent en une seule Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 11 couche de cellules. Plus en arričre, la paroi inférieure est beaucoup plus développée et plus épaisse gue la supérieure. C'est dans la paroi inférieure gu' Owsjannikow (42. pag. 20.) reconnait la rétine. Ce gue nous disons ici de la forme de Vorgane d'une larve de 26 mm., s'appligue aussi A sa forme chez les poissons adultes. La réunion de Vorgane avec le ganglion droit subit trěs tót une interruption, tandis gue celle du ganglion gauche reste. Dans la coupe longitudinale (Pl. I. fig. 7) nous voyons son point d'attache a Vextrémité antérieure et prolongée du ganglion habenulae gauche.“) Chez un Am mocoetes plus développé, ce ganglion est encore plus prolongé et Vorgane est poussé par lá plus en avant. Le prolongement s'est fait de cette sorte, gue la partie la plus antérieure de ce ganglion („Zirbelpolster“ daprés Ahlborn) s'est séparée de la partie postérieure et n'est restée liée avec elle, gue par le petit faisceau composé de filaments nerveux. (Ce petit fais- ceau court sur Vexemplaire dessiné, se prolonge plus tard et se trans- forme en un mince faisceau nerveux. Chez les Petromyzones adul- tes, cette commissure est trés longue et recourbée en forme de demi- cercle (Ahlborn 1. 1883. PI. XVI. fie. 44.) Sur les coupes transver- sales de cette conjonction nerveuse, nous la trouvons fort applatie PI. II. fig. 4, 5. Elle Vest davantage chez les poissons plus ágés, et moins chez les plus jeunes. Elle est placée directement dans la tela choroidea du troisiěme ventricule. Auelguefois elle se perd tout a fait dans la tela choroidea et peut passer facilement ina- percue. Ouant A la différence entre Am mocoetes et Petromyzon adulte, elle consiste en ce gue, chez celui-ci, le ganglion, placé sous Vorgane, (Zirbelpolster) est plus grand, (PI. I. fig. 9.) guoigu'il nat- teigne jamais les dimensions dont parle Owsjannikow (42. pag. T.) en décrivant Petromyzon fluviatilis, représentées dans les dessins 1, 4. D'apres Ahiborn, Vorgane inférieur prend son origine par Véva- gination de Vorgane supérieur, gui descend vers le bas. L'organe inférieur serait donc une dérivation de Vepiphyse (org. pinéal). La vésicule parapinéale innerve de la paroi supérieure du cerveau, cest 4 dire du ganglion habenulae cauche. Pour faire accorder cette opinion avec sa théorie sur leur origine, Ahlborn est obligé d'ac- cepter Vopinion, gue cette réunion est secondaire, gue les nerfs, 1) Le point oů ils se réunissent n'est pas visible sur cette coupe. 12 I. F. Ch. Studnička sortant du ganglion a un certain endroit, pénětrent dans la vésicule inférieure par les enduits résorbés de celle-ci. Ahlborm parle de cette origine de Vorgane parapinéal, en s'appuyant sur la découverte de la communication entre la cavité de Vorgane parapinéal et pinéal, communication, gu'il a trouvée, comme il Vindigue lui-méme, sur un seul de tous les exemplaires examinés de Petromyzon. Il n'indi- gue pas Váge de cet exemplaire; il le détermine seulement comme un Petromyzon Planeri. Je suis persuadé gue cette découverte a été faite sur un Petromyzon adulte, et non sur un Ammocoetes. Le dessin d'Ahlborn (1. Pl. XVI. fig. 47) représente en effet les or- ganes pariétaux d'un poisson adulte. C'est ce gue nous prouvent: la structure histologigue, le pigment gui, daprés mes expériences ne se trouve gue chez les poissons adultes, et enfin la tela choroi- dea, trěs développée et plissée, comme on ne la trouve jamais chez les jeunes Ammocoetes. Il est donc prouvé, gu'Ahlborn a remargué la communication de la vésicule sur un exemplaire complětement adulte. Cependant, daprčs les observations W'Owsjannikow et les miennes propres il est certain gue Vorgane parapinéal est complě- tement développé dans cette áge et ne porte aucune trace de com- munication avec Vextérieur, et gu'il est séparé de Vorgane pinéal par le tissu conjonctif. Je suppose gue Vorgane parapinéal doit naítre trěs tót, chez des embryons d'une longueur de 8 4 10 mm. au plus. De ce gui a été dit plus haut, nous voyons, gue le canal com- municatif, découvert par Ahlborm, est guelgue chose de secondaire et daccidentel. Du reste on peut croire gue ce savánt a fait une méprise et a confondu Vorgane parapinéal avec Vatrium de Vorgane pinéal, dont la cavité est naturellement réunie avec lui. Dans ce dernier cas il a oublié d'indiguer sur le dessin le faisceau gui relie „Zirbelpolster“ avec le ganglion habenulae gauche. Malgré la mangue d'une observation faite sur le mode de la naissance de cet organe, on peut supposer oů se trouve le lieu ďou il sort. Il est évident gue cela ne peut-étre gu'au recessus situé entre les extrémités antérieures des deux ganglions habenulae juste devant la commissure supérieure, oů cet organe se réunit avec le cerveau. Il n'est pas probable gu'il prenne son origine dans la partie antérieure du toit cérébral, ou de Vorgane pinéal. Il se penche devant le ganglion gauche. (Pl. II. fig. 9.) Om pourrait con- sidérer comme un reste de jonction de la cavité de Vorgane avec la cavité cérébrale, une petite évacination insigniiante, allant de la Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 13 cavité de Vorgane a la plus épaisse paroi inférieure (rétine) de celui-ci. Ahiborn la dessine (1. 1883 Pl. XVI. fig. 44.) mais il nie gue'elle ait une telle signification. Sur les fig. 7, 8, 9. dOwsjanm- kow (42.) je la trouve presgue aussi développée gue Vatrium de Vorgane pinéal. La jonction de Vorgane embryonal avec le ganglion habe- nulae droit Pl. II. fig. 9. s'interrompt de trés bonne heure. Elle indiguerait aussi la formation de Vorgane entre les deux ganglions elle serait un reste dévagination. Les dimensions des deux organes pariétaux sont trés différentes Je présenterai guelgues chiffres pris sur les coupes transversales: Ammocoetes 23 mm organe pinéal 0:23 mm ore. parapinéal 0*105 mm A 4,00 be AOR U 0 LOK 0 » 30 » » OA n 0095 G » 49 » » » 0:22 0) » 0:15 ý » 94 » » » 0:24 0 » 0:14 » » 117 » » » 0:31 m » 0:2 » Petromyzont adulte „ o O0 05 R 025 On voit par les observations anatomigues gue j'ai présentées dans cette premičre partie de mon travail sur les deux organes pari- étaux, A guel degré la forme des organes varie dans la méme espěce. Les contradictions gue contiennent les descriptions données par divers auteurs, sont causées pour la plupart aussi par cette pro- priété, gui parait Čtre propre A Vorgane de Petromyzon comme 8 celui d'autres classes des vertébrés. Comparez par exemple les dif- férents dessins de cet organe chez Hatteria, daprěs Spencer (54), Leydig (57.) et Hoffmann (Bronn) (29.), les descriptions de Vorgane pariétal chez VA nguis ete. Carriěre (15.) fait mention de cette va- riabilité, gu'il expligue en disant, gue cet organe a perdu sa fonction ; la méme chose pourrait se dire des organes pariétaux dun Petro- myzon adulte. | Organe parapinéal et paraphyse. Šelon les indica- tions concordantes des auteurs, la paraphysis prend son origine du toit de la partie impaire du cerveau antérieur, et se distingue par cela méme de Vorgane parapinéal gui prend son origine dans le cer- veau intermédiaire. 14 L. F. Ch. Studnička Chez un poisson adulte, on pourrait facilement confondre Vor- gane parapinéal gui se trouve poussé beaucoup plus en avant, avec la paraphysis. Mais en regardant de plus pres on reconnait gue la paraphysis est toujours éloignée de la limite gui sépare le cerveau antérieur du cerveau intermédiaire. Selon moi, cette limite est formée par le lieu oů la tela choroidea passe dans V autre paroi plus épaisse. *) Chez les poissons adultes ce passage est marguée par un pli aigu de la paroi (PI. I. fig. 8, 9.) Nous n'avons aucun motif de chercher.la limite séparant les deux parties du cerveau, sur une autre place de la tela choroidea. III. Enduits des organes. Les organes pariétaux nous représentent des évaginations du cerveau ; čest pourguoi ils sont enveloppés des měmes enduits gue celui-ci. Au point de la réunion secondaire avec le ganglion habenu- lae droit, les enduits de Vorgane pinéal, comme on Ta déjá dit, se résorbent sur -ce point. Dansla Pl. III. fig. 3 e,5e, ces enduits sont représentés sur le dessin de la coupe transversale de la rétine. A Textérieur, (inférieurement) se trouve une forte membrane écla- tante, dure měre; au-dessus de celle-ci on remargue la couche de filaments fins, appartenant peut-étre 4 pie měre. Je ne trouve pas des cavités lymphatigues autour des organes pariétaux, comme elle existent, dapres Leydig (96, 37) chez les re- ptiles, a moins gue nous n'interprétions comme telle Vétroit espace subdural. IV. La cornée des organes (yeux) pariétaux (cornea pariétale).*) A la surface de la těte de Petromyzon Planeri, nous voyons justement au milieu entre les yeux un endroit blanc, en forme de coin. II provient de Vabsence du pigment sous le corion. (Ce pigment y formait d'abord une couche unie, visible A travers les couches supérieures (epithelium) de la peau, et donnant au corps une couleur grise. A Vendroit dont nous venons de parler, la peau 1) Ahlborn considérait la commissure antérieure comme cette limite; ce- pendant aprěs avoir comparé ces relations avec celles des autres vertébrés, nous reconnaissons gue ce n'est pas exact. 2) II est un peu hardi d'appeler ce lieu (Scheiteleck des auteurs alle- mands) cornée; histologiguement ce lieu ne se distingue pas de Vautre peau. Mais par sa fonction elle répond tout a fait a la cornea des yeux normaux. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 15 (epithel et corion) est complétement transparente et les couches in- férieures se voient a travers. Dans la partie antérieure de cet endroit, apparaít un corps brillant d'une blancheur frappante — c'est Vorgane pinéal, gui se distingue de son contour par son pigment blanc. Le petit espace transparent est connu depuis longtemps; Mayer (38) en fait mention. Langerhans le désigne dans son ouvrage (34. Pl. I., fig. 1.), Ahlbormn le dessine (1. Pl. XVIII. fi «. 7.) éga- lement, mais ce n'est certainement gue par méprise, gu'il place Vor- gane pariétal en dehors de cet espace. Beard (6.) mentionne aussi cet espace. Mais il déclare gu'il ne se trouve pas chez de jeunes larves, parce gue celles-ci n'ont pas de pigment dans la peau. Cependant mes dessins (Pl. I fig. 1, 2, 3) prouvent gue lindication de Beard west pas toujours vraie. (Čes dessins le représentent sur un jeune Am mocoetes, sur un autre plus ágé, et sur un Petromyzon adulte; dans tous ces cas, Ves- pace mentionné est bien développé. En préparant le cerveau du cóté supérieur, en ayaut égard aux organes pariétaux, nous trouvons, gue la peau est attachée a la partie intermédiaire du tissu conjonctif du cráne, justement dans les endroits situés au-dessus des organes. Sur les coupes faites a travers cette région, nous trouvons de nombreux filaments du tissu conjonctif, réunissant le corion au cráne. (Pl. II, fig. 7.) La paroi supérieure du cráne, au-dessus du cerveau intermédi- aire, consiste en un tissu conjonctif, transparent comme le verre, a travers leguel on entrevoit le cerveau, et surtout les ganglions habenulae et la masse blanche de Vorgane pinéal. C'est Whithwell, (57) gui décrit ce point transparent du cráne, et le compare aux cornea.“) Beard trouve gue cette paroi du cráne est plus mince dans le$ lieux, oů est Vorgane pinéal, et gue Vorgane est placé dans une sorte d'excavation dans le cráne. Les organes pigmentés sont placés dans une excavation plus profonde gue les impigmentés. (6. Pl. VII. fis. 8, 9). Mes exemplaires ne me permettent pas confirmer cette derniěre indication de Beard. Presgue toujours Vorgane est placé dans une excavation en forme dassiette assez peu profonde dans la paroi supérieure du cráne. Cette paroi est tres mince dans ce lieu. Si nous Vexaminons préparée séparément avec le microscope, nous 1) Pentends par la dénomination „cornea pariétale“, toutes les couches transparentes au-dessus de Vorgane. 16 L. F. Ch. Studnička trouvons des bandes de tissu conjonctif, placées concentriguement autours de cette excavation. Aprěs avoir óté cette paroi transparente, nous arrivons directe- ment au cerveau, gui n'est séparé du cráne gue par une couche hya- line composée de grandes cellules parenchymatigues. C'est Ahlborn gui nous donne les dessins de la partie du cer- veau, oů se trouve pinéalis (1. PI. XIII. fig. 1, 2. (chez un poisson adulte); ces dessins sons exacts. Comme chez Petromyzon, on trouve V'endroit nonpigmenté, au-dessus des organes pariétaux partout oů ceux-ci sont plus déve- loppés. Ce sont surtout les Lézards, chez lesguels Leydig (97.) (avant lui Spencer 54.) décrit un „Scheitelfleck“, gui répond sans doute a notre cornée. Cependant il n'est pas si simple chez les Lézards. Leydig y décrit un diverticulum en forme de canal, gui pénětre dans la profondeur du corion.*) Ou peut considérer comme un signe dégéneratif les plagues ossenses gue Owsjannikow (42.) trouve chez Lacerta agilis et Cor- riěre (15,) réguličrement chez Lacerta ocellata. Nous ne trouvons rien de pareil chez les Petromyzons; la peau est tout a fait lisse audessus de Vorgane, ou tout au plus un peu bombée. B. Histologie. 1. L'orsane pinéal (oeil pinéal). La premičre évagination de Vorgane pinéal se compose d'une couche de cellules analogues aux cellules ordinaires, embryonales, du cerveau. Plus tard la composition de sa paroi supérieure et des parois latérales nous montre une différence. La paroi supérieure se compose toujours d'une seule couche de cellules, tandis gue les pa- rois latérales en ont plusieues. Je dessine un stade semblable dans la PI. I. fig. 5. Ouand Vévagination entičre prend la forme d'une vésicule munie d'une tige, nous pouvons clairement distinguer 3 par- ties bien différentes; la tige distale, gui est le nerf futur; la paroi inférieure, rétine, et la paroi supérieure, gui reste toujours mince, et gui occupe la place de la lentille des autres organes; cest la „pellucida“. !) Leydig (37. pase. 532.) prouve gue cet endroit clair (Scheitelfleck) dépend de ce canal; il atteste gu'il a trouvé aussi en d'autres lieux autour de Vembou- chure d'un canal des places plus claires — le lieu n'a pas d'importance, dit-il, pour Vorgane placé au-dessus. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 17 Le nerf a dabord la forme ďune tige creuse, dont les parois sont composées ďune couche de cellules. (Pl. III. fig. 14.) Durant de développement, la lumiěre S'oblitěre. Dans le tissu de la tige gui a encore un caractěre embryonal, commence a se montrer la masse nerveuse blanche (f. ».), les filaments nerveux. Dans la měme série gue jai décrite, page 6., je trouve gue des filaments nerveux se développent dans la tige. Je représente ce phénoměne sous un plus fort grossissement, sur les dessins Pl. II. fie. 5 —17. La coupe re- présentée, fig. 17. est prise pres de Ventrée du nerf dans Vorgane. Parmi les nombreux noyaux des tissus de la tige gui appartiennent aux cellules embryonales, je remargue deux petites iles sans couleur représentant sůrement des faisceaux nerveux. Dans la fie, 10. on trouve une coupe prise un peu plus en arriěre. Les filaments nerveux y occupent presgue la moitié de la tige. La derniěre coupe, fig., 15., nous montre la tige dans sa partie proximale; elle y est. entiěrément changée en filaments nerveux. Il est possible, gue ces divers dessins nous représentent aussi la maniěre dont une tige se change en vrái nerf; la ressemblance de mes dessins avec ceux gue Hoffmann a présentés dans ses Pl. V. fig. 1—6. (27) sur le développement des nerfs optigues chez les poissons, et, dans ses Pl. XL fie. 17, 18, 19 (28) sur celui des lézards, est frappante. Les nerís se forment, dďaprés Vexplication de Hojímann, par la transformation des cellules embryonales de la tige. A ce guil me semble, il était possible dex- pliguer dans ce cas le développement des fibres nerveuses comme le fait His. Les fibres nerveuses remplacent dans leur développement les cellules de la tige, gui ne serait gwun „Leitgebilde“. LA grande ressemblance du développement du nerf optigue avec celui du nerf de Vorgane pinéal (nerf pinéal) serait par cette décou- verte de nouveau confirmée. Il faut compter le nerf pinéal parmi les nerfs cérébraux, de méme gue nous le faisons avec le nerf op- tigue. Outre les nerfs paireux, le cerveau de Petromy zon aurait done un nerf impaireux. La découverte des filaments nerveux sur les coupes transver- sales a été complétée par la découverte des měmes filaments sur les coupes longitudinales. Dans la Pl. I fig. 10. je dessine la section frontale, prise a travers Vorgane pinéal d'une larve longue de 25 mm. Je représente, dans ce dessin, les filaments clairsemés gui parcourent le nerf, entrent dans la rétine, et se réunissent avec les éléments sensitifs (bátonnets). Outre les filaments nerveux, il y a dans ce nerf encore de rares cellules parsemées — reste du tissu primitif Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 2 18 I. F. Ch. Studnička dont il se composait. Nous trouvons ces cellules aussi sur le nerf des poissons adultes. Sur la coupe, elles sont tantót penchées vers le milieu du nerf, (Pl. I. fig. 12.) tantót elles sont placées sur la périphérie. Ahlborn (1.) ne connaissait pas le caractěre nerveux de la tige de Vorgane pinéal. Il fut reconnu pour la premiěre fois par Owsjannikow (42.); celui-ci trouva d'abord la jonetion des filaments nerveux avec la rétine. C'est sur le nerf de guelgues Ammocoetes développés, gue jai fait une découverte particuliére. J'ai remargué, gu'un petit faisceau des filaments nerveux se sépare du nerf, court auprěs de lui, et puis se réunit de nouveau avec lui. J'ai trouvé cette fente du nerf tres. développée sur une série de coupes frontales, prise A travers les or- ganes pariétaux dun Petromyzon Planeri adulte (exemplaire trouvé prěs de Prague). Le nerf y était partagé en trois faisceaux plus grands et en trois plus petits proximalement plats, plus loin cylindrigues, et en tout parallěles entre eux; Je nai pu observer le commencement de cette séparation, parce gue la partie proximale nétait pas bien conservée. La réunion de toutes les parties du nerf fendu se faisait tont pres de son entrée dans Vorgane pinéal. Je représente ce plexus particulier du nerf dans la Pl. I. fig. 11. II n'est pas possible gu'il Sagisse ici des vaisseaux. Toutes les branches de ce plexus attestent du reste un caractěre nerveux par leur texture fibreuse. Outre cela, chague branche est recouverte séparément d'une enveloppe de tissus, fort colorée, passant a Venveloppe de Vor- gane. On ne trouve aucune enveloppe commune á ces nerfs. Aucun doute ce gue cette séparation particuličre ne se soit faite secon- dairement. Il est impossible de dire ce gue cette séparation signi- fierait. Dans son traité Spencer (54.) dessine une division semblable ďun nerf pariétal de Varanus giganteus (tripartite, Pl. XIV. s. 1.) et de Lacerta ocellata (PI. XVIII. fig. 30.). Cependant, chez ce dernier, Leydig (37.) nie gwil se trouve un nerf guelcongue, et ďaprés lui, ce gue Spencer dessine n'est gu'un tissu. Sur les Petromyzons adultes, guelguefois méme sur les Ammocoetes plus développés, oů Vorgane est rempli de pigment, ce pigment descend dans la partie voisine du nerťf; un tel nerf dégéněre alors probablemení (BISAT 0:15) I n'y"a pas longtemps, Leydig (36. 37) pouvait encore nier Pexi- stence du nerf chez un autre organe pariétal, (savoir: chez organe Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 19 parapinéal) des Lézards. Il prétendait gue les organes pariétaux ne sont gue des vésicules lymphatigues. Aprčs les observations faites sur le Petromyzon, on ne doutera plus de Vexistence de Vorgane pariétal comme organe sensitif. Paroi supérieure de la vésicule — Pellucide. Ja- dopte le nom de „Pellucide“ proposé par Hensen, et sur leguel Carriére (13.) appelle notre attention. La Pellucide correspond par sa position a la lentille des autres organes pariétaux, cependant elle n'est ordinai- rement pas forme d'une telle on ne peut donc lui attribuer la fonction de la lentille. Owsjannikow (42.), aprěs ses découvertes, gui diffěrent des miennes est disposé a la considérer comme une lentille. La composition histologigue est trés simple. Dans les embryons et dans les jeunes larves, elle se compose d'une couche de cellules cubigues. Plus tard, ces cellules deviennent cylindrigues; leur con- tour est indistinct, de sorte gue nous ne voyons gue les noyaux gui sont placés sur le bord, tourné vers la lumiěre de la vésicule. La structure de la pellucide est, du reste, ordinairement indistincte chez les poissons adultes; guelguefois elle a un caractěre de tissu conjonctif. En plusieurs endroits, je trouve des épaisseurs noduleuses, tournées vers la lumičre de Vorgane; elles sont formées de cellules allongées. (Auelguefois toute la partie centrale de la pellucide est épaissie, sa forme rappelle celle de la lentille (Pl. I. fig. 8.). La pellucide est en communication continue avec les parois latérales de Vorgane. Je parlerai plus tard du rapport gui existe entre le coagulum de la cavité de Vorgane, et la pellucide. Nous pouvons peut-étre attribuer A ce coagulum les petits corpuscules en forme de broche (hyalins) gui traversent toute Vépaisseur de la pellucide. Nous ne trouvons le pigment de la pellucide gue dans des cas rares, et seulement dans des petits groupes de cellules; Whitluvell (57.) fait mention de ce pigment. Dans la lentille des organes pa- riétaux (parapinéaux) des reptiles, il n'est nullement rare. D'aprěs Spencer (54.) il sy trouve de plus grands groupes de pigment, par ex. chez Varanus giganteus (54 PL. XIV. fig. 1.), chez Varan. bengalensis (PI.XVI. fig. 7.), chez Anguis fragilis (PL. XVII. fig. 25.) etc. (Cette pigmentation désigne ici sans doute la dégéné- ration de Vorgane. La rétine. (Paroi inférieure de Vorgane.) La rétine de Vor- gane pinéal a déja été décrite d'une maniěre assez détaillée; néan- moins jy ai fait guelgues nouvelles observations. 2% 20 I. F. Ch. Studnička Je ferai mention des indications plus anciennes, avant de passer a la description de mes propres découvertes. Ahlborn trouve dans la rétine de VAmmocoetes et du poisson adulte, dés éléments cylindrigues pyriformes, dont Dextrémité plus large est tournée vers la cavité de Vorgane; Vautre extrémité s'al- longe en un filament fin; le noyau se trouve dans cette derniěre. Ces cellules contiennent un pigment blanc et a leur cóté supérieur elles sont couvertes dune couche fine, granulée, sans pigment. La rétine entiére est parcourue par des soliveaux de tissu, gui sortent des enveloppes de Vorgane (pie měre) et entrent dans la cavité de celui-ci, oů ils se répandent, avant de passer dans sa paroi supé- rieure (pellucide). Whithwell trouve gue la couche intérieure de la rétine se com- pose des „columnar cells“. Dans Vextrémité extérieure de ces cellules sont les noyaux, et au-dessous de ces cellules on voit de plus pe- tites cellules gui surmontent une couche filamentaire. Beard (6 pag. 59.) nous donne plus d'indications sur la structure de la rétine d'une larve de Petr. Planeri. Voici sa description PA It presents from within outwards a layer of longish vods, the free ends of which line the cavity of the vesicle. Without the rods is a layer of nuclet, and beyond these a second more seamty layer of scattered nmucleč is met with. The vods are elongated cells, whose nu- cleč le near thevr bases. In the tlwee Ammocoetes mentioned the rods are more or less enveloped in a deep black pigment, which extends to their bases, and even slightly into the layer of nuclet beyond. The internal row of muclei are, like the fewer external nuclet, rounded, and could not be tracet into connection with the rods, through pro- bably such connections exist. The protoplasm in which the onter nuclet rest is granular and fibrillar in appearance“. Le méme auteur pré- sente dans la Pl. VII. fie. 7. le schéma des élements de la rétine dun poisson adulte. Il y dessine un nerf se reliant avec la cellule ganglionnaire gui se relie elle-méme avec la plus petite cellule in- térieure, et celle-ci avec la cellule cylindrigue (de la couche des „rods“). 1 Le plus: récent traité d'Owsjannikow (42.) nous offre beaucoup de chouveaux !'détails“histologigues, surtout en ce gui concerne Vin- nervation de Vorgane. (Cet auteur présente le résumé de ses decou- vertés sur laorétine dum-poisson adulte'(pag. 4.): „Ganz nach aussen, nach toben'!měimlichy Wegeň: cstbehehfórmije» GFebilde, welehe mit den Retinastábchen Aehnlichkeit: haben, močhymehrvamat jenenj: Wwelehe, Spencer Sur les organes pariétanx de Petromyzon Planeri. 9| aus den Scheitelaugen der Iidechsen abgebildet hat. Alle nur die seit- lichen ausgenommen, sind schwarz gefůrdt. Das Pigment bedeckt die dussere Flčiche derselben nnd lčisst nur eine unbedeutende, fast punkt- fórmige Partie nach vorm unbedeckt. Nach hinten laufen die Stábchen n einen feinen Faden aus. Dieser verzweigt sich, und steht mit klei- nen ovalen Zellen in Verbindung, bis er stch schliesslich am peviphe- vischen Rande wieder tn einen einzelnen Faden zusammenzieht. An manchen, und zwar am den meistemn Stellen, schečnem die Fřiden frei zu endigen und an die Grenzmembran des Auges anzultegen, an an- deren dagegen gehen dieselben im die feinen Fasern und kónnen selbst bis zum Nerven verfolgt werden .......... In der hinteren Wand erkennt man an dem metstemn gut ausgefiihrten Schmitten fiinf Schichtemn ; ganz nach innen hegen Fasern, dann Nervenzellen, dann Fasern, dar- auf Zellen kleiner Art und endlich Stěbchen mit ihren Anhčngselm.“ Owsjanníkow dessine sur la planche de son ouvrage, fig. 2. la structure histologigue. Cependant il le fait d'une maniěre schématigue. Observations gue jai faites sur histologie dela rétine: Dans la paroi supérieure de Vorgane pinéal d'un embryon long de 5 mm. (Pl. III. fic. 1.), je trouve deux sortes de cellules: des cellules ordinaires, ayant la forme des cellules embryonales, et parmi elles, d'autres gui prennent une couleur plus forte, et gui ont des contours plus distincts. La forme de ces derniěres est irréguličre, mais elles sont toujours allongées et placées verticalement sur le plateau de la rétine. (Auelguesunes de ces cellules sont pyriformes, avec un prolongement aigu, gui se dirige vers la partie inférieure de la rétine, Elles rappellent d'une maniěre frappante les cellules embryonales ganglionnaires. Les embryons dune longueur de 6 mm. (Pl. III. fig. 2.) ont, dans la rétine, guelgues cellules de forme cylindrigue développées extraordinairement et fortement colorées. Elles ont la forme caractéristi- gue des cellules sensibles des organes sensitifs. A un bout, elles finissent en une pointe émoussée, et a Vautre, elles forment un prolongement gue Don peut suivre jusgue dans les couches les plus inférieures de la rétine, oů il se perd parmi dautres filaments, gue Von croirait nerveux. Il parait gue, dans ce stade se trouvait déjá une couche de filaments nerveux, développée dans la rétine. Comme il n'y a pas en měme temps de filaments nerveux dans la tige de Vorgane (Pl. III. fie. 14. tp) ce serait une preuve gue ces filaments se développent d'une maniěre centripěte. Zlís. (26.) et Froriep (18.) Vont prouvé pour le nerí optigue. Čes cellules sensitives dont j'ai fait mention plus haut, sont, 29 I. F. Ch. Studnička a ce gu'il parait les měmes gue j'ai décrites dans le stade long de 5 mm., gui ont ici une forme irrécguliěre. La distinction des contours, et la faculté de se colorer, leur sont communes. Chez les embryons de 8 4 10 mm., et chez dautres plus ágés, ces cellules sensitives se trouvent fort développées, d'aprěs l'indication ďOwsjannikow (42. pac. 11.). Dans les larves plus développées et dans les Petromyzon, je mai pu examiner la structure histolocigue de la rétine gue W'aprés les coupes longitudinales, car les élements cylindrigues de la rétine se penchent en avant environ A 70%. Chez les jeunes A m- mocoetes, oů Vorgane pinéal est encore placé sur le cóté frontal de la těte et penché obliguement vers le bas, nous trouvons, par ha- sard, sur la coupe frontale, les éléments de la rétine coupés longi- tudinalement, si la section a été faite en ligne paralělle avec eux. Sur ces Coupes nous pouvons Suivre la réunion des éléments de la rétine avec le nerf. Les Am mocoetes, lones de 30 mm., ont la rétine déjá com- plčtement développée. Dans une telle nous voyons 4 couches diffé- rentes (Pl. III. ig. 3, 5): 1. La couche de filaments nerveux (f ».). Čes filaments passent directement du nerf dans cette couche (Pl. I. fig. 10.), gui est placée immédiatement au-dessus des enveloppes de 'organe (e). 2. La couche de cellules basales (bas.) Ce sont de grandes cellules, tres claires, avec de grands noyaux, et dont le plasme ne se colore pas. (Cette couche n'est pas facile a séparer de la précé- dente. Měme entre ces cellules, on voit aussi en partie les filaments nerveux. 3. Une couche de noyaux appartenants aux petites cellules (nucl.). 4. La couche supérieure de cellules cylindrigues. (Čes cellules sont de double espěce. Les unes, les bátonnets“) (bat.) se di- stinguent par leurs contours clairs et sont susceptibles de se colorer diversement au moyen du picrocarmin, de hématoxyline, du bleu methylen. (Ce sont sans doute des cellules sensitives de l'organe. Leur forme est, en tout, semblable chez les jeunes A mmocoetes comme chez les vieux. La partie supérieure des bátonnets est assez peu épaisse, presgue en forme de minces bátons. Dans la partie in- !) Ce nom a été employé par Francotte (17) pour désigner de cellules sem- blables chez Anguis. = Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 23 férieure est placé le noyau, an-dessus duguel la cellule se rétrécit et se transforme en un filament nerveux, gui, comme je Vai vu di- stinctement, passant a travers les couches inférieurs, se rend dans la couche des filaments nerveux. Če prolongement ne se réunit pas avec Wautres cellules. Plus tard, nous parlerons de Vextrémité su- périeure des cellules. Parmi ces cellules sensitives (bátonnets) nous trouvons des cellules gui ne se colorent pas, avec des contours peu distinets et des noyaux ovales. Elles n'ont aucune communication avec les nerfs (cyl.). Je les considěre comme des cellules de renfort de la rétine. L'extrémité supérieure de ces cellules, tournée vers la lumiěre, est bornée par une ligne claire, au-dessus de laguelle je crois trouver des cils vibratiles. Cela pourrait tre aussi une espěce de coagulum du liguide de Vorgane. On pourrait prouver, en exa- minant des organes vivants, si les cellules sont en effet munies ou non de cils vibratiles. II w'y aurait rien dextraordinaire, puisgue toute la rétine est de méme origine gue celle de Vépendym de la cavité cérébrospinale, leguel a ordinairement un épithěle vibratile. La composition de la rétine, gui vient dětre décrite, est écale dans toute son étendue. Les bátonnets sont partout également serrés; et ce gu'il est important de noter, cest gue, des deux cótés de Ventrée du canal dans la cavité de Porgane, les prolongements ner- veux des bátonnets sont guelguefois trés rapprochés. Il semble gue ces bátonnets se réunissent en faisceaux. Sur les cótés et dans Vatrium, les bátonnets disparaissent. La paroi vésiculaire, considér- ablement amincie, est composée de cellules de renfort cylindrigues, et rondes. Plus loin, les parois ne sont composées gue de cellules indistinctes. Je dessine sur la Pl. II. fig. 18. la composition de la paroi de Vatrium. Elle ressemble un peu A celle de la rétine. Au- dessus des cellules cylindrigues, supérieures, se trouve une couche de filaments nerveux, traversant longitudinalement Patrium, allant du nerf dans la rétine, Rétine dun Petromyzon adulte. — Jai eu Voccasion dďexaminer la rétine de lorgane pinéal chez un nombre considérable de Petromyzons adultes. J'ai trouvé chez tous, gue leur struc- ture différe beaucoup de celle d'une rétine d Ammocoetes. La différence principale consiste en ce gue toutes les cellules de la couche des cellules cylindrigues, sont de méme forme. Ce sont des cellules sensitives de méme forme gue dans Am mocoetes. Les autres couches sont semblables en tout. Parmi les cellules basales, je trouve incontestablement des cellules ganglionnaires. (PL. III. fig. 6.) 24 I. F. Ch. Studnička La différence entre la rétine d'une larve et dun poisson adulte, na pas été connue jusgu'ici. Les descriptions gue Beard et Owsjam- mkow présentent, saccordent avec ce gue je trouve chez un poisson adulte. L'exameu de Vorgane pinéal d'un poisson adulte offre be- aucoup plus de difficultés gue celui d'un Am mocoetes. Cela vient de ce gue le pigment y est beaucoup plus développé. (Pl. III. fig. 160—11.) Dans les lignes suivantes je vais décrire ďune maniěre plus détaillée chague couche prise séparément. A Vextérieur je trouve une couche de filaments nerveux (f. 1.); elle est comme chez Ammocoetes, en communication avec le cer- veau, par le moyen de filaments nerveux de la tige de Vorgane. Dans la couche suivante des 'cellules basales, (das) il y a ca et lA, des cellules ganolionnaires (g. c.) parmi les cellules basales ordinaires; elles sont le plus nombreuses a Vextrémité de la rétine Beard donne a toute cette couche le nom de „Gangel. cell. layer“. La forme de ces cellules, et leur propriété de se colorer, permettent de les considérer comme nerveuses. Elles sont placées dans de pe- tites cavités, formées par une membrane fine (cavités lymphatigues?) (PL III. fie. 6, 10). Guelgues prolongements saillants paraissent pénétrer dans la couche des filaments nerveux; mais je n'ai pas réussi A constater la jonction avec le nerf. Dans un seul cas, jai trouvé un prolongement tourné vers le haut, cependant je mai pas pu le suivre. (PL. III. fig, 11.) La réunion, trěs vraisemblable selon moi, de la cellule ganelionnaire avec les filaments nerveux, a été re- marguée par Beard et Owsjannikow. La troisiéme couche (nuclear layer Beard) se compose de noyaux, appartenant aux petites cellules, dont il est impossible de suivre les contours; tout ici est comme dans Ammocoetes. Ces cellules sont probablement des cellules ordinaires de renfort. Beard pense gu'elles sont de nature nerveuse, et les dessine dans son schéma (6. Pl. VII., fig. 7.), en communication avec les cellules ganelion- naires ďun cóté, et avec la cellule cylindrigue de Vautre cóté. La couche extérieure se compose, comme je Vai déja dit, de cellules cylindrigues parfaitement égales, „rods“ ďapres Beard. (Ces cellules ont done la méme importance gue les cellules sensitives (bá- tonnets) chez un Ammocoetes. Elles ont en haut de leur bout large une pointe hyaline, ou bien elles passent aux soliveaux multi- pliés du coagulum (?) du corps hyalin. (Compar p. 30.) Auand je parlerai de la cavité de Vorgane, je ferai mention de cette termi- Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 25 naison. Elles se retrécissent a leur bout inférieur, puis elles s'élar- gissent lá, oů elles contiennent le noyau. Enfin elles passent a un filament nerveux argué, gui se dirige vers le bas et en arriěre, vers la couche nerveuse. (Pl. III. fig. 6.) Il est vrai gue je mai pas remargué chez les adultes leur réunion directe avec cette couche ner- veuse, mais on peut la supposer. Je mai jamais remargué la réunion de ce prolongement avec ďautres cellules, si ce n'est le prolongement du ganglion gui Sajoute au prolongement mentionné et déjá changé en nerf. Owsjannikow (42.) parle aussi de la terminaison des pro- longements nerveux des cellules cylindrigues gui aboutissent aux en- veloppes. Owsjanníkow a sans doute confondu ici le nerf avec le tissu conjonctif des enveloppes (avec les filaments de la pie měre). (Compar. Pl. III. fie. 3., 5.). Je ne trouve nulle part dans mes pré- parations, la réunion de plusieurs prolongements nerveux en un seul faisceau, comme le dessine le měme auteur, (42. fig. 2.); la réunion ap- parente en faisceaux, dont jai fait mention plus haut, est une chose entiěrement différente. (Čes cellules de Petromyzon diffěrent en- core par leur épaisseur des cellules sensitives (bátonnets) de VA m- mocoetes. Chez Ammocoetes elles avaient plutót la forme de bátons minces, tandis. gue chez Petromyzon elles sont guelguefois pyriformes. Cette épaisseur dépend probablement du pigment gui penétre leurs plasme, et les remplit, tandis gue, chez les Am mo- coetes, le pigment ne sy trouve jamais. Elles se colorent facile- ment, mais seulement lá, oů elles contiennent peu de pigment, dans leur partie inférieure. Pigment. — Dans la rétine de organe pinéal des Petro- myzons, Cest le pigment gui a surtout une grande importance. J'en parlerai plus en détail. Dans les exemplaires de Petromyzon Planeri dont jai pu disposer, partout oů jai trouvé le pigment, il était toujours blanc; le pigment noir ne se trouve gue guelguefois dans les enveloppes de Vorgane, et seulement en petite guantité. Avant moi, Ahlborn (Z.) seul, a remargué ce pigment blanc. Beard (6.) ne Va pas trouvé; il pense gwil Sest perdu pendant la conservation, puisgwil n'a pas trouvé gue le pigment noir. Whithwell (57.) et Owsjannikow (42.)“ ďaprěs les mentions gui se trouvent dans leur traités, n'ont trouvé également gue le pigment noir. D'aprěs cela, il y aurait deux sortes de pigments chez les Petromyzons; le pigment noir et le pigment blanc, A moins agu'une erreur nait eu lieu dans les observations, ce gui du reste 26 I. F. Ch. Studnička mest gučre croyable. Vu au microscope, le pigment blanc est tout noir, guand la lumiěre le traverse den bas, et dans ce cas, il n'est pas possible de le distinguer du vrai pigment noir. Cependant nous le reconnaissons tout-de-suite, en tournant le petit miroir du micro- scope, et en Vobservant A la lumiěre venant ďen haut (ou avec ob- scurcissement central); alors il se distineue de la partie ambiante par sa couleur ďune blancheur de neige. Ouant A la relation entre le pigment et les cellules, mes indi- cations différent de celles des autres auteurs. Ahlborn (1.) ne donne, il est vrai, pas Wautres détails sur le pigment blanc. Ou peut juger, ďaprěs la description gu'il a faite, gwil croyait ce pigment inter- cellulaire. Owsjannikow (42.) parle dun pigment noir, enveloppant des cellules cylindrigues. D'aprés mes propres observations, je trouve le pigment le plus souvent dans les cellules, et aussi intercellulai- rement dans les couches inférieures de la rétine, guoigue ce soit un cas rare. Le pigment n'apparait gue trěs tard dans Vorgane pariétal. Je je trouve seulement chez les larves de plus de 50 cm. de longueur, et chez les Petromyzons. Il y a guelguefois d'autres relations dans Vorgane parapinéal des reptiles, par ex. chez Phrynoce- phalus Vlangalii. Owsjannikow (42.) pag. 12. et fig. 3. trouve Vor- gane fort pigmenté dans les embryons de 20 mm., gui, dans dautres parties du corps ne sont ordinairement point pigmentés; semblables sont les anciens observations de Leydig (95.) sur Anguis. Cepen- - dant d'aprěs la plupart des indications nouvelles, la pigmentation de Vorgano se fait chez les animaux adultes, comme c'est prouvé par ex. chez Anguis (Francotte (18.), Leydig (37.) et d'autres) chez Lacerta agilis (Béraneck (7.), Leydig (57.). J'ai remargué, il est vrai, le pigment dans les larves de 6 mm.; cependant ce pigment n'a rien de commun avec celui gui remplit V organe plus tard. Ce pigment se remontre assez souvent dans le tissu des centres nerveux des embryons. La larve la plus jeune, chez laguelle le pigment blanc est dé- veloppé, a 60 mm. Il ne s'y trouve gue trěs peu de pigment, et on ne peut le constater gw'au moyen ďun grossissement plus fort. Ce mest gue chez les Ammocoetes les plus développés, de plus dun dm. de longueur, gue j'ai remargué une rétine complětement pigmen- tée, et cela seulement chez 2 des 5 exemplaires examinés. Les Petromyzons examinés avaient chacun son organe pigmenté, ex- cepté un seul exemplaire, conservé dans Vacide nitrigue, gui wavait p" Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 27 aucun pigment — peut-étre disparut-il par suite du procédé de con- servation; cependant je n'ai pas fait dexpérience sous ce rapport. Jai trouvé le pigment des Petromyzons pour la plupart beaucoup plus développé et plus épais gue selui des Ammocoetes; guelguefois il pénétrait toute Vépaisseur de la rétine. Le pigment est ordinairement répandu dans toute Vétendue de la rétine; en passant dans les cótés il devient bientót plus rare et finit par disparaitre. De la rétine il descend dans Vatrium, et remplit principalement Varéte postérieure en y entrant. Dans les parois de Vatrium reste ordinairement vers le bas une place nonpigmentée (comparez la Pl. IL fig. 8., 9. et la section transversale de ce lieu nonpigmenté Pl. II. fig. 18.). Le pigment passe souvent de Vex trémité postérieure de Vatrium jusgue dans le nerf; alors le pigment remplit le nerf dans tout son diamětre (Pl. II, fig. 5.), ou bien il ny entre gue clair-semé le long des filaments nerveux. (Pl. I. fig. 11.) Bearď dessine (6. Pl. VI. fie. 1., Pl. VIL 8, 10) diverses sortes de pigmentation de la rétine de Vorgane pinéal. Dans mes propres préparations, je trouve des relations semblables, guoigu'il S'agisse ici du pigment blanc. Chez VAmmocoetes je trouve le pigment ordinairement dans les cellules; plus rarement il est placé intercellulairement dans toutes les couches de la rétine. La base principale du pigment est com- posée de longues cellules cylindrigues de renfort, bordant la surface supérieure de la rétine; dans dautres cellules il y a moins du pig- ment. Les cellules sensitives (bátonnets) d'A mmocoetes ne con- tiennent guelguefois pas de pigment et sont faciles A reconnaitre sur les préparations colorées parmi les autres cellules pigmentées. Re- marguons gue le pigment est concentré dans les couches supérieures de la rétine. On peut dire la méme chose du pigment de Petro- myzon. Chez les Petromyzons la couche intérieure de la rétine ne possěde des cellules gue d'une seule espěce, comme je Vai déjá indigué. Toutes ces cellules contiennent le pigment gui descend par de fins prolongements inférieurs nerveux, ce gui a pour Conséguence de faire paraitre la rétine striée transversalement. Dans les couches situées au-dessus des cellules cylindrigues, je trouve guelguefois le pigment trěs répandu, soit intercellulairement sur les contours des cellules (Pl. II. fig. 6.) soit dans guelgues-unes des cellules basales, ou dans les petites cellules de la troisičme couche. Les cellules ainsi remplies du pigment ont V'air de touffes noires ou de petites a boules; leur noyau est souvent invisible A cause du pigment. Leydg 28 I. F. Ch. Studnička dessine guelguechose de semblable chez Lacerta ocellata (57. Pl. III. fig. 46.) et chez d'autres Lézards. Si nous observons sous un fort grossissement les cellules rem- plies de pigment, nous y voyons de petits corps clairs, ronds ou ovales, aux contours foncés. Dans ce cas, sous ce grossissement, la couleur noire des parties pigmentées disparait, et celles-ci sont alors dun blanc éclatant. Čes corps font impression de petits grains de sable: ce sont les éléments du pigment blanc, si nous osons le nommer „pigment“ Sur la Pl. II. fie. 11, 12. je dessine guelgues cellules pigmentées grossies 1000fois. Ces petits corps de pigment se trouvent dans le plasme de la cellule; il ny a gue le noyau gui soit sans pigment; tantót ils rem- plissent la cellule tout entiěre, tantót la partie inférieure (chez les cellules cylindrigues) reste nonpigmentée. Ce sont surtout les cellules -placées au bout de la rétine, gui ne sont gu'á moitié remplies du pigment. (Pl. III. úg. 8.) T est difficile d'interpréter la signification de ces petits coups, gue je nomme pigment blane, daprés Ahlbormn (1.) Leur étendue dans la rétine de 'organe pinéal de Petromyzon est tout-a-fait sem- blable a celle du vrai pigment noir dans Voeil pariétal de Vorgane parapinéal des Lezards. La différence parait consister en ce gue le pigment noir est intercellulaire, (d'aprěs les indications concordantes des auteurs) tandis gue le pigment blanc est presgue toujours intra- cellulaire. I semble gue ces petits corps sont composés d'une sorte de matiére anorganigue; Ahlborn (4.) pense gu'ils contiennent du phos- phate calcaire. Mayer parle de particules de calcaire gu'il a trou- vées dans la pinéalis.") Il est intéressant de constater, gue méme dans les organes pa- riétaux des autres vertébrés, il se trouve des formes analogues a ce pigment blanc. Ainsi Gótte (22.) trouve dans Vorgane dégénéré (Scheiteldrůse) du Bombinator igneus adulte une: „schneeweisse silberelánzende Masse“; peut-étre est-ce un pigment blanc comme celui dont nous faisons mention. Leydig (57.) décrit dans Vorgane pariétal de Lacerta muralis, var. coerulea, de plus grandes concrétions calcaires (97. Pl. III. fig. 42.) gu'il compare directe- ment avec le sable cérébral (acervulus) de la pinéalis des mammi- 1) Mayer: „Die Epiphyse enthált viele Kalkkorperchen, welche unter dem Mikroskope als unregelmássige Krystalle erscheinen.“ (38. p. 26.) Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 29 féres. Le pigment blanc est peut-étre analogue a cet acervulus; on pourrait croire gue c'est une sorte de matičre, gui commence 8'amasser dans Vorgane, guand la fonction de celui-ci cesse, II est permis dattribuer au pigment noir une importance pour la fonction de Porgane de la vue, mais on ne Saurait dire la méme chose pour le pigment blanc. Cavité de Vorgane pinéal. — Dans les embryons les plus jeunes, la cavité est en communication directe avec la cavité cérébrale; plus tard elle est formée par le rapprochement des parois et elle ne se rouvre gu'aprěs guelgues temps. Le contenu de cette cavité a déjá attiré Vattention d'Ahlborn (1.) gui y a vu, outre le coagulum couvrant la surface supérieure de la rétine, des soliveaux particuliers, traversant toute la cavité. (7. PL XVI fig. 43, 46, 47). Aprés Ahlborn cest Whithwell (57.) gui en fait mention. Beard ne les décrit pas, mais il les dessine (6. PI. III. úg. 9.) autrement gue je les représente, d'aprés mes prépa- rations. Owsjanntkow (42.) dessine la lumiěre comme vide. Mes préparations montrent dans la cavité de V'orcane deux sortes de formations: tantót des soliveaux'répondant a ceux ď'Ahl- born, tantót de petits corps particuliers, hyalies, ronds. Ces deux formations se rencontrent chez les A mmocoetes et chez les Petromyzons, mais jamais'en měme temps. 1. Les soliveaux hyalins, fort répandus dans la cavité, devien- nent jaunes ou bruns par la censervation. Ils communiguent avec la pellucide, parmi les cellules de laguelle j'ai remargué gu'ils finissent, et aussi avec la rétine, oů ils se relient directement avec les cellules sensitives (bátonnets) dont ils semblent méme sortir. (Pl. III. fig. 34., 5). (Chez les Petromyzons,il ma été impossible, a cause de Vépaisseur du pigment, de constater la réunion de ces soliveaux avec la rétine. Toutefois, selon les apparences, ils y auront la méme importance gue chez les A m mocoetes, et se réunissent probab- lement avec les cellules cylindrigues. Je les trouve dans 5 exem- plaires sur 17. Dans guelgues préparations je trouve ce coagulum placé de préférence dans la partie postérieure de la cavité. Dans ce cas, la partie antérieure est vide (PI. I., fig. %.). Je ne puis mexpliguer Vimportance de ces soliveaux. Je serais disposé a les considérer comme le coagulum d'une masse hyaline gui remplissait la cavité de Vorgane vivant. La signification de la réunion mentionnée avec les cellules sensitives (bátonnets), reste problématigue. Peut-étre gue Von pour- 30 I. F. Ch. Studnička rait donner pour explication gue la masse s'attache mieux aux bá- tonnets gu'aux autres cellules. On pourrait aussi croire gue c'est une secrétion de ces cellules, excrétée sous forme de bandelettes; mais A cette interprétation vient s'opposer la division multiple de ces petits soliveaux. Il ne semble pas du tout, gue ces soliveaux alent été protoplasmatigues ou formés de tissu. 2. Les petits corps hyalins de la deuxiéme formation mentionnée stattachent aux parois intérieures de la cavité de l'organe pinéal (Pl. 2. fig. 2.), ou la remplissent tout entiěre (Pl. 2. fig. 7., 8., 9. chez les jeunes larves). Dans la rétine d'un Petromyzon adulte j'ai pu le mieux observer ces petits corps, ainsi gue leur rapport avec les cellules de Vorgane. La rétine y était couverte de corps hyalins, semblables a des gouttes d'eau. Dans guelgues endroits particuličre- ment favorables, on voit ces cellules sortir directement des cellules cylindrigues. (Pl. III. fig. 7., 8.). Il semble gue cette masse hyaline dont se composent ces petits corps, Soit secrétée par les cellules. Dans plusieures cellules considérablement enflées en forme de poire, jal trouvé de grandes vacuoles tout-a-fait sans couleurs. (Pl. III. fie. 6.) Cette vacuole me paraissait contenir la masse hyaline gui, excretée de la cellule, s'attache a celle-ci, en prenant la forme de petits corps hyalins. En Vexaminant de plus prěs, j'ai trouvé gue guelgues petits corps se séparent de la cellule, gue d'autres se di- visent en plusieures parties, et gue plusieurs sont parfaitement libres. (Pl. III. fig. 9.) (Ces petits corps en forme de gouttes d'eau rappellent le myeline des filaments nerveux, gui se dissout. Dans le cas, oů toute la cavité était remplie de ces petits corps détachés (Pl. 2. fig. 7., 8., 9.), ceux-ci prenaient sans doute leur origine de la maniěre gui vient d'ětre décrite; je Vai observé ainsi chez les Ammocoetes, mais il ma été impossible d'étudier le développement de petits corps chez ceux-ci plus en détail. Dans une rétine pigmentée, les corps pigmentés pénětrent guel- guefois dans une guantité plus ou moins grande jusgue dans ces prolongements hyalins. Les filaments hyalins, sortant guelguefois de ces petits corps (PI. III. fig. 9.) sont sans doute du coagulum. Les corps hyalins prennent trěs peu de couleur. Dans les pré- parations colorées fortement avec le picrocarmin ou Veosin, ils peu- vent étre de couleur rose pále. Je les trouve dans des préparations conservées dans Vacide chronigue, Vacide nitrigue et měme dans Lig. Můlleri. Il ne semble Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 31 a pasi gue ce soit guelguechose artificiel. (Čes petits corps hyalins servent peut-étre (ou plutót servaient autrefois) a briser la lumičre. L'organe entier na aucune lentille; ces petits corps sont probable- ment destinés A suppléer au défaut de lentille. Dans les organes pariétaux des reptiles, le cóté intérieur des parois contient différentes formations, indiguées par de nombreux auteurs. Ces formations ressemblent, 4 ce gu'il parait, a celles, gue je viens de décrire dans Petromyzon Planeri. Ce sont par ex.: Les bátonnets hyalins de 'Anguis, décrits par Graaf (23.), par Bérameck (7.) et par d'autres encore; les petits accessoires écla- tants en forme de broches, trouvés dans la rétine de Stellio cau- casicus, daprés Owsjannikow (42.), et chez beaucoup d'autres espěces. AR%tter dessine chez Phrynosoma coronata (47. Pl. II. fie. 5.) des prolongements ressemblant a nos soliveaux. II les désigne comme une secrétion des cellules de la rétine. Leydig en dessine de semblables en forme de langue chez Lacerta agilis (37. Pl. II. fie. 21, 25 ete.) sur les cótés latéraux de Vorgane. Sur la rétine měme, il dessine des broches hyalines. Il place, dans son dessin, une couche unie, hyaline, située, au-dessus de la rétine de guelgues lézards; il trouve des rapports analogues chez Anguis. D'aprés Holt (50.), est dans Vorgane pinéal nondéveloppé du Clupea haren- guis, un „coagulable fluid“ ressemblant á celui de Petromyzon II. Orsane parapinéal (oeil parapinéal). Mes découvertes diffčrent considérablement de celles d'Owsjan- nikow. (42.) Ce savant indigue, gu'il ny a pas de grande différence entre Vorgane inférieur et le supérieur, en ce gui concerne la stru- cture histologigue. S'appuyant sur la ressemblance de leurs rétines, il juge, gu'elles sont d'origine identigue. Leur ressemblance lui parait Čtre une preuve en faveur de la théorie d'Ahlborn (1.) sur Vorigine de Vorgane inférieur. Dans mes propres préparations, Vorgane inférieur est toujours beaucoup moins développé gue Vorgane supérieur; mais il est beau- coup plus différencié gue Beard ne Va trouvé. (Ce dernier ne fait aucune mention d'une différence entre la paroi supérieure et la paroi inférieure de Vorgane parapinéal, ce gue Von voit par ses dessins. (6. PI. VI. fig. 1—5., PI. VII. fig. 8—9.). Je trouve dans cet organe la paroi supérieure trés mince, (pellucide) composée d'une seule couche de cellules, (Pl. II. fig. 18 32 I. F. Ch. Studnička pell.) et la paroi inférieure plus épaisse (rétine) (fig. 18. ret.) dui Sattache par son centre, en dessous, a la partie séparée antérieure du ganglion habenulae gauche [Zirbelpolster, d'aprés Ahlborn (1.)|. Il est trs difficile de distinguer les éléments de la rétine. Sur guelgues exemplaires (Pl. II. fig. 18.) on y a trouvé des cellules en forme de bátonnets, aux contours clairs, se colorant fortement, et analogues aux bátonnets de la rétine de Vorgane pinéal. Parmi celles ci se trouvent de nombreux noyaux disposés en plusieurs ran- gées, appartenant aux cellules plus petites et ayant de formes di- verses. Au-dessus de celles-ci est une couche nerveuse réunie au ganglion par des faisceaux nerveux. Je n'ai pu observer la réunion des bátonnets avec le nerf. Dans ses exemplaires Owsjannikow (42.) trouve la réuuion des cellules cylindrigues de la rétine (celles-ci correspondent sans doute A nos bátonnets) avec le nerf sortant du ganglion. Čes nerfs partent, d'aprés lui, des groupes de cellules gui sont dans les parties antérieure et postérieure du ganglion, et se croisent avant ďentrer dans la rétine. En outre un faisceau nerveux du nerf pinéal parvient aux cellules de la rétine. Dans mes exem- plaires je mai pu Suivre le cours des filaments nerveux venant du „Zirbelpolster“. Cependant ce sont des rapports plus simples gue ceux indigués par Owsjannikow (42.) chez Petr. fluviatilis; le ganglion me semble former un tout; la réunion avec le nerf pinéal nexiste pas. Ce mest gue rarement gue je trouve le pigment dans Vorgane parapinéal, et ce pigment est placé sur le cóté intérieur de la pel- „Jucide, a la partie antérieure de celle-ci. La cavité de Forgane est dans mes préparations vide. Ahlborn (4.) y a trouvé de pareilles formations en forme de soliveaux, comme cest le cas dans Vorgane pinéal. III. Innervation centrale des orsanes pariétaux. Il est trés important de conmaitre Vorigine des filaments ner- veux des organes pariétaux chez les vertébrés. Les ouvrages parus ne contiennent gue peu d' indications sur Vinnervation centrale.") Ahlborn (1.) a trouvé Vinnervation de Vor- gane parapinéal de Petromyzon Planeri. Béraneck (9.) indigue 1) Excepté sur celle chez les oiseaux et les mammiféres, de laguelle je ne parlerai pas dans cet traitě. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 33 gu'un ganglion (noyau pariétal). d'oů sort le nerf pariétal (parapi- néal) chez Anguis, est le centre de Vinnervation de Voeil pariétal. Holt (90.) parle aussi de Vinnervation de Vorgane pinéal chez Clupea. Je ne trouve aucun autre détail sur cette guestion, dans les travaux des savants. En étudiant les sujets, jjai pu suivre les filaments du nerf pi- néal aprés leur entrée dans le cerveau, et méme sous la surface du cerveau. (Pl. II. fig. 14. £. n.) Puis je les ai bientót perdus de vue dans Vépais faisceau transversal, commissure postérieure. On ne saurait décider si les filaments traversent cette commissure en venant dans des parties postérieures du cerveau, ou bien S'ils se réunissent avec elle. II serait bon demployer ici les méthodes né- urologi gues les plus récentes. (Golgi, methylen-bleu etc.) L'organe parapinéal, mais plutót encore le ganglion (Zirbel- polster) avec leguel il forme un seul tout, est innervé du ganglion habenulae gauche; en outre, la branche du faisceau gauche (le plus mince) de Meynert, y entre aussi. C'est Ahlborn (1.) gui a décrit ces rapports avec plus de détails. Je ne puis rien ajouter de nouveau A sa description. Le plus petit ganglion habenulae gáuche et le plus faible fais- ceau gauche de Meynert sont done liés des nerfs avec le plus petit organe pariétal. Il est trés vraisemblable gue le ganglion droit, ainsi gue le faisceau droit sont en rapport avec le plus grand organe pa- riétal, cest a dire, Dorgane pinéal. Je n'ai pas trouvé leur réunion au moyen des nerfs, mais elle pourrait étre représentée par cette réunion secondaire gue jai décrite (pag. 7) et gui n'est sůrement pas sans importance. Si cette supposition se confirmait, Dorgane pinéal serait donc uni au ganglion, et a la commissure postérieure. Auant a la pinéalis de Clupea harengus Holt (30) indigue gue, a Vépo- gue embryonale elle est réunie par des faisceaux aux thalami optici (sangl. haben. daprčs nous) A la commissure supérieure et au labium invaginatum (commis. poster.), observation gui concorde avec ce gue je crois trouver chez Petromyzon. Il y a déjá long- temps gue Gotschée (21) nous a fait remarguer gue les ganglions ha- benulae pourraient avoir guelgue rapport avec V'organe pinéal (épi- physe). Plus tard, Ahlborm (1) a émit Vopinion gue les faisceaux de Meynert sont peut-étre des voies centrales de la pinéalis. Les ganglions habenulae (Tubercula intermédia Gottschée, Thalami optici, d'aprěs Balfour, Ehlers, Čattie) se trouvent dans toutes les classes des vertébrés toujours devant la pinéalis ou a cóté. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 8 94 I. F. Ch. Studnička Ils sont réunis par une commissure gui passe transversalement devant la pinéalis; cest la commissure supérieure (ď'aprés Osborn, Holt ete., comm. tenuissima Ahlborm, „commissure des Gangl. habe- nulae“ Mayser). Les ganglions sont partout symétrigues, excepté chez les Pe- tromyzons et chez les Ganoidei. Goronowitsch (20) indigue gue le ganglion droit est, chez Accipenser, beaucoup plus grand gue le ganglion gauche. Šelon lui, les ganglions sont également asymé- trigues dans Amia, mais ďune maničre moins frappante. Les fais- ceaux aussi gui relient le ganel. habenulae au gangl. interpeduncu- lair, montrent une asymétrie considérable chez Accipenser, dont les rapports sont trčs ressemblants a ceux des Petromyzons. Peut- Čtre gue méme chez les Selachia les ganglions sont asymétrigues; jen juge ďaprěs le dessin Pl. XV. fig. 3. (4) de Balfour, oů le gan- glion (thalamus opt. ďapres Balfour) droit est désicné comme plus grand. c) Signification physiologigue des organes chez Ammocoetes et Petromyzon adulte. D*aprěs ce gui résulte de la description histolocigue, ces or- ganes sont sůrement sensitifs et représentent des yeux. La cornée Vatteste également; elle n'aurait pas de signification pour un autre organe. Il est trés vraisemblable gue Vorgane pinéal des Am mo- coetes supplée aux yeux parieux, gui sont trés peu děveloppés, et cačhés profondément sous la peau. Les yeux paireux se déve- loppent chez les Petromyzons adultes, et Vorgane pinéal dégé- něre chez ceux-ci pigmentalement. ['organe parapinéal commence a se développer plus tard; chez les Petromy zons ágés, il ne dégéněre pas. Il est évident gue, d'aprés sa position sous Vorgane pinéal, il ne peut fonctionner comme organe sensitif, Résumé des découvertes sur les organes pariétaux de Petromyzon: Nous trouvons, chez les Petromyzons, deux organes parié- taux: 1. Vorgane pinéal (epiphysis) et 2. Vorgane parapinéal. 1. L'organe pinéal est plus grand; il est situé au-dessus de Vautre. Il prend son origine par évagination du toit cérébral, devant la commissure postérieure, sur les limites du cerveau inter- médiaire et du cerveau moyen, derriére les ganglions habenulae. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 35 L'évagination primitive s'incline en avant, et se transforme en une vésicule gui devient Vorgane lui-méme. La tige de la vésicule se transforme en nerf. (Cette vésicule se réunit secondairement avec le ganglion habenulae droit, et puis Sen détache de nouveau guelgue temps aprěs. Elle est placée directement sous le cráne, au-dessus de Vorgane inférieur. Presgue toujours elle se compose de deux parties: de Vatrium et de Vorgane proprement dit. Histologiguement, la tige est un vrai nerf, tel gue le nerf optigue. La paroi inférieure de Vorgane pinéal se transforme en une rétine munie d'éléments sensitifs. 2. LUorgane parapinéal se forme guelgues jours aprěs de Vorgane pinéal et devant celui-ci. Je pense gu'il prend son origine dans la ligne centrale, devant la commissure supérieure, sur Vextré- mité antérieure des ganglions habenulae. II s'incline ensuite vers la gauche, et croit en avant. Ii n'atteint jamais la paroi supérieure du cráne ; il en est séparé par Vorgane supérieur. 8a structure histo- logigue ressemble a celle de Vorgane pinéal, mais elle est plus simple. Il est uni děs le commencement au ganglion habenulae gauche; pendant son développement ultérieur il est poussé en avant. La partie antérieure du ganglion gauche, a laguelle il s'attache (Zirbelpolster), se sépare de la partie postérieure, et ne reste liée a cette derničre gue par un faisceau nerveux étroit. C. Considérations générales. Les rapports du développement des deux organes, comme je les ai indigués dans les lignes précédentes, ont une ressemblance frappante avec les rapports des organes pariétaux, comme JHilď (25) les a découverts dans les embryons de Coregonus. Chez ces poissons se trouvent aussi sur la ligne médiane deux vésicules, dont Vantérieure se forme deux jours plus tard gue la postérieure; celle-ci (epiphysis) S'incline en avant, et Vautre vers le cóté gauche. Cette description correspond avec les découvertes faites sur Petromyzon Planeri; la vésicule antérieure représente Vorgane parapinéal; la postérieure, Porgane pinéal.') Voici la description de Hol: „.... Fo- stertor epiphystal outgrowth. It is a small spherical body, having ts laterals valls thtekened, so that the cavity withim is laterally com- 1) C'est Bycleshymer (16) gui tient Vévagination antérieure pour une para- physe, Hi seul la compare avec le premier stade de Voeil pariétal, comme Va décrit Leydig (37). 3* 36 I. F. Ch. Studnička pressed. This cavity is narravest at the middle on account of the grea- test thicness of the lateral wall of the vesicle falling at the middle of to anter-poster awis; conseguently in a dorsal view the cavity has the form of a dumbell. Just in front of this vesicle, and a little to the left of it, is a second similar outgrowth. This anterior evagination is smaller than the posterior, and appears to be solid. It lies chose against the wall of the posterior vesicle, and is partly hidden by út. «. ++, The-anterior vesicle is transversly elongated; is dorsal surface conveď, its ventral slightly concave, and closely applied to the roof of the brain. lt is separated from the epiblast by intervening mesemchyme. The posterior vesicle appears about two days before the amterior.“ Jai cherché, dans dautres travaux sur Vembryologie des poissons, la mention de guelgue chose de semblable, et partout j'ai trouvé décrite une évacination vésiculeuse, placée devant la pinéalis. Peut-étre est-elle homologue a la vésicule antérieure de Coregonus et a Vorgane parapinéal de Petromyzon. Cette évagination est dessinée par Radl-Riickhard *) (40) dans sa Pl. VII. fig. 17, 18, ainsi gue par Hoffmann (27) dans sa Pl. IV. fig. 12, 15, 16. (Ce dernier donne A ce recessus le nom de „recessus infrapinealis.“*) Jai trouvé de meilleurs dessins de la région épiphyséale avec cette éva- - gination dans le travail de Holt (30) sur le développement du cer- veau de Clupea harengus (90) Pl. XXX, fig. 20—22. Holt men- tionne aussi, chez Zoarces viviparus des relations semblables, il assure gue Intosh et Prince (99) ont décrit chez Anarhichas un recessus pareil, ainsi gw'une commissure supérieure. Tous ces dessins nous montrent une vésicule aux parois trés minces, gui atteint plus tard de plus grandes dimensions. Sa forme mWoffre aucune particularité anormale; lépiphyse elle-méme a souvent la forme ďune grande vésicule semblable; par exemple Vépiphyse de Protopterus (ďaprřěs Waldschmidt, 56). (Ce recessus parait plus tard gue la pinéalis; entre celle-ci et Vorgane se trouve la com- missure supérieure. Chez aucun des Teleostées adultes, on ne trouve gue or- gane pinéal, gui est développé; il a toujours la forme d'une évagi- nation vesiculeuse gui S'attache souvent au cráne. L'autre organe a disparu. 1) Rabl-Riickhard (46) peuse gu'elle est le premier stade de tela choroidea. 2) Edinger ainsigue Burckhardt (Protopterus annect.) Vappellent „Zirbel- polster.“ Sur les organes pariétuux de Petromyzon Planeri. 37 Elasmobranchia. — Dans son embryologie des Elasmo- branchia (4) PI. XV. fig. 5, 7a, 1b) et dans son Embryologie com- parée (8. Tom. II. fig. 254), Balfour dessine devant la pinéalis un recessus pareil a celui gui est représenté par les dessins de /olt. Entre ce recessus et la pinéalis se trouve la commissure supérieure, reliant ensemble les deux ganglions habenulae (4. XV. fig. 3) la commis- sure est désignée sous le nom de comm. postérieure. Il ne dessine pas la vraie comm. postérieure gui se trouve toujours derriére la pinéalis. Chez les Elasmobranches adultes, il n'y a gue V'orcane pinéal gui soit décrit par Ehlers (15) ct Cattie (12). La forme de Vorgane nous parait semblable a celle de Petromyzon. II ne fait nulle part mention de Vévagination (recessus) parapinéale; peut-étre dispa- rait-elle, Ganoidei. — L'organe parapinéal de Vespěce Lepidosteus osseus est décrit par Balfour et Parker (5). (Č'est sans doute la vésicule „a large thín walled vesicle“, réunie par une tige avec le cerveau, gui est décrite dans cette oeuvre (5 Pl. fig. 47 A, B, v, th.) Les auteurs de ce traité supposent gue ce sont les tela cho- roidea, développés anormalement. D'aprés la place oceupée devant la commissure supérieure (pag. 979.) on peut juger, gue Cest une formation homologue A un recessus infrapinéal. (C'est donc un or- gane parapinéal extraordinairement développé. La pinéalis au con- traire est peu développée et exceptionneliement penchée en arriěre. Chez une autre espěce des Ganoides: Polypterus bichir, la pinéalis a, daprés Waldschmidt (56), la forme d'une vésicule applatie, et trěs étendue; sa partie proximale est transformée en tige. et auteur ne fait mention ďaucune évagination ressemblant á Voreane parapinéal. Dans le genre Accipenser, on trouve, daprěs Go- ronowitsch (20) devant la pinéalis une large vésicule membraneuse, communiguant largement avec la cavité du cerveau; c'est peut-étre une évagination parapinéale transformée. Parmi les Dipnoi le cerveau seul de Protopterus an- necteus et de Ceratodus a été decrit, le premier par Fu- liguette (19), et le second par Huxley (52) et Sanders (48). Dans ces traités il n y a gue peu de mentions sur la parapinéalis. (est peut-étre la partie antérieure de la pinéalis, décrite par Fulliguet, comme un „toit aminci de la partie antérieure de Ventrencéphale“ (Citation du Zool. Jahresberichte). Wiedersheim (59) a déerit une bosse 38 I. F. Ch. Studnička de forme de coupole, placée sur la partie supérieure du cerveau in- termédiaire de Lepidosireu annecteus. Balfour et Parker (5) la considěrent comme homologue A la vésicule du cerveau inter- médiaire gul'ls décrivent chez Lepidosteus. La région épiphyséale aurait dů étre mieux examinée chez les Amphibies. Chez les „Anura“ la pinéalis se compose, d'aprěs Góltte (22), de Vévacination proximale du cerveau, et d'un corps elan- duleux, placé sous la peau au sommet de la těte (Stirndrůse) (fig. 4. pag. 42). Ces deux parties formaient originairement un seul tout, ef ne se sont séparées gue plus tard. Je crois trouver Vévagination parapinéale, représentée dans le dessin de Gětte (21. Pl. XV. fig. 283.) et dans la planche d'Osborn (41. PI. XIV. fig. %.). Chez les „Urodela“ la pinéalis n'est développée gue comme une simple évagination (Fig. 3. pag. 42). La parapinéalis forme peut-étre une partie des plexus choroidei. Reptilia. — Les Crocodiles ont la pinéalis trěs peu déve- loppée; elle Vest davantace chez les Chelonia. D'aprés opinion de Fetterollf (Zool. Jahresberichte), la pinéalis de Chrysemys de Cynosternum ressemble a celle des lézards, tandis gue Rab/- Riickhard trouve celle de Chelonia midas semblable a celle de Elasmobranchia. D'aprěs Hanitsch (24), (Zool. Jahresberichte) gui a examiné Pelias berus, les ophidiens ont un oeil pariétal comme les lézards. Les organes pariétaux des lézards ont été jusgu' ici le plus Vobjet des recherches des savants. Néanmoins il W y a due peu d'espěces chez lesguelles nous connaissons bien ces organes. L'embryologie des organes pariétaux de Vorvet et de guelgues espěces du genré Lacerta, est seule connue un peu plus en détail. J'entends par organes pariétaux: Vévagination pinéale vésiculeuse postérieure (épiphyse) et le soi-disant oeil pariétal antérieur; la paraphyse (Selenka) (troisičme organe pariétal) ne peut-étre com- prise parmi eux. Aprěs les nombreuses interprétations erronées, d'aprés lesguelles Vorgane se serait séparé, du bout de Vepiphyse (Spencer 54, Hoj- mann 28), il en aurait bourgeonné sur le cóté de Vépiphyse (Francofte 1, Béraneck 7), Leydig (57), et Béraneck (9) ont reconnu enfin gue tous les deux organes prennent leur origine séparément, un devant Vautre, et indépendamment Dun de Vautre. L'organe antérieur se forme plus tard gue le postérieur. Si les preuves fournies par les derniers travaux sont exactes, nous pouvons comparer Vorgane Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 39 antérieur a organe inférieur de Petromyzon; Cest un organe pa- rapinéal. Celui de derričre est évilemment analogue a Vorgane supé- rieur du méme poisson; čest une épiphyse ordinaire (organe pinéal). Entre les deux organes, nous trouvons, chez Petromyzon et par- tout ailleurs, la commissure supérieure a Vétat embryonal; chez les embryons des lézards, nous ne trouvous pas cette commissure, ce gui contrasterait avec ce gui existe autre part. Dans le traité de Strahl et Martin (55) (Pl. fig. 11 d. Comm.) il est indigué gue la commis- sure se forme, mais seulement dans un état avancé de développement; il y a done accord entre les organes de ces deux classes.') (fig. % pag. 42). Des Vannée 1887 Béraneck (7) a émis le premier la supposition gue Vepiphyse est un reste d'organe pinéal indépendant, gui a fonc- tionné dans guelgues groupes de vertébrés, mais sans s'expliguer de guelle maniěre. Il écrit encore dans son traité de Vannée 1892. (9). „Úe second orgame ou épiphyse joue dans Véconomie des Vertébrés um róle encore inconnu“. Leydig (79) est de la méme opinion. Nous Savons gue, Vépiphyse des vertébrés des classes inférieures, par ex chez les Cyclostomi, est développée en organe visuel. (Chez les reptiles il reste au bout de cet organe encore une cavité élargie. (Endkopf d'aprěs Zeydig). A Vextrémité de cette cavité les parois sont souvent trs pigmentées, fait important gui prouve la fonction d'autrefois. Le pigment ne se trouve nulle-part dans le cerveau en aussi grande guantité gue dans Vorgane; du reste, sa présence dans les cellules cylindrigues ressemble d'une maniěre frappante A sa pré- sence dans la rétine des organes pariétaux. Il est dessiné par Spencer 54. PI. XVII. fig. 25., par Leydig (97) PI. V. fig. 66; 68 (Anguis) Leydig 37. Pl. III. fic. 46. (Lacerta ocellata); Owsjannikow, 42. úg. 13. (Lacerta vivipara). L'organe antérieur a la forme dun oeil, et la plupart des sa- vants le tiennent aussi pour tel. Les raisons données par Leydig pour prouver gue Cest un organe appartenant au systěme lympha- tigue, ne me paraissent pas essez convaincantes, surtout lorsgu'on a constaté de nouveau distinctement un něrf gui le relie au cerveau (Béraneck, 9). r) Les organes pariétaux dun Petromyzon sont eloignés Vun de Vautre, et entre eux se trouvent les grandes ganglions habenulae. Chez les autres vertébrés, les ganglions reculent latéralement, et sont en général plus petits; les deux or- ganes peuvent donc se rapprocher un de Vautre, et il ny a gue la comm su- périeure gui reste eutre eux, 40 I. F. Ch. Studnička Tous les organes periétaux des reptiles ne sont saus doute pas parapinéaux, A en juger d'aprés les dessins de Spencer (54) : par ex. chez Cyclodus (fig. 5. pac. 42) et Cha meleo (fig. 6. pag. 42) si les figures sont exactes, elles représentent une évagination pinéale, telle gu'elle existe chez Petromyzon. C'est Leydig gui divise les organes pariétaux des reptiles en deux sortes. (Úeux gui sortent de Vépiphyse, et ceux gui prennent leur origine sans dépendre de Vépiphyse. Aves, Mammalia. — Chez les oiseaux et les mammifěres, Vorgane pinéal se transforme davantace en un corps solide glandu- leux („glandula pinéalis“ bien connue). L'organe parapinéal y parait čtre développé seulement A Vépogue embryonale en évacination in- signifiante. Parker par ex. Va trouvé chex A pterix et le nomme „prepineal diverticulum“ (44. Pl. 4. fie. 17, 18). On peut reconnaitre d'apres le temps du développement de ces organes dans Vembryon, leguel des deux est le plus ágé (dans le sens de phylogénie). L'organe pinéal se développe en général plus tót gue Vorgane parapinéal. C'est chez les Petro- myzon due nous trouvons Vorgane pinéal dans son plus grand dé- veloppement; chez les Šelachiens, il est dégénéré, et chez les autres classes, il na jamais la forme d'un organe sensitifť. Nous trouvons Vorgane parapinéal chez les Petromyzon tres peu développé, tandis gue chez les lézards il atteint son plus grand développement. D'aprés les indications gui viennent d'étre données sur Vontogenie et la phylogenie de ces organes, on peut supposer gue Vorgane para- pinéal est un organe plus récent gue Vorgane pinéal. II est intéressant de comparer les rapports de Vinnervation d'un organe pinéal avec ceux dun organe parapinéal des vertébrés. Chez les Petromyzons, le nerf pinéal est le plus déve- loppé. Nous avons déjá montré son analogie parfaite avec le nerf optigue, en ce gui concerne Vembryologie et 'histogénese. En dehors de Petromyzon, le nerf pinéal se trouve encore chez Myxine)), et chez les Selachii. Dans ceux-ci, c'est la partie médiale et pro- ximale de Vorgane pinéal (ď'aprés la dénomination de Ehlers (15) gui est homologue avec lui; mais elle ne contient point d'éléments nerveux (Ehlers 15, Cattie 12). Chez d autres poissons, Vépiphysis, . étant peu développée, n'a besoin daucun nerf. Cependant Holt (30) 2) (Cest sans doute la partie gui relie Vorgane avec le cerveau, comme le représente le dessin de Beard. (6. Pl. VII. is. 2.).) Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 41 a découvert, dans l'organe pinéal embryonal de Clupea, des faisce- aux nerveux, le reliant avec la commissure supérieure et postérieure, et avec thalami optici. Ils datent probablement du temps oů Vorgane pinéal fonctionnait. Chez les amphibies, il existait sans doute autre- fois un nerf pinéal, gui reliait Vorgane glanduleux souscutané, peut- čtre un oeil pinéal d'autrefois, avec Vévagination pinéale du cerveau (Gótte 22), Ce nerf est dégénéré chez les adultes. IL'indication de Vinnervation de cet organe (Hautdrůse) a Vaide des nerfs souscutanes (petit rameau du ram. supramaxill. u trigemini d'aprés les découver- tes de Graaf (23), Carriěre (13), Leydig (37) est sans doute inex- acte; peut-étre aussi Cest une innervation faite secondairement. D'aprés Spencer (54), Voeil pariétal est réuni avec Vévagination pinéale par un nerf pinéal, comme il Va trouvé (Hatteria, Va- ranus, Chameleo ete). Mais il peut se faire (Leydig 36, 37) gue ces observations soient erronées. Il est aussi possible, gue le nerf, passaní du cerveau dans Vorgane, longe la paroi de Vévagination pinéale, il parait donc sortir de Véxtrémité de Vévagination vers Voeil pariétal; ce serait un nerf parapinéal. © L'innervation de Vorgane parapinéal est tout autre gue celle de Vorgane pinéal. Chez un Petromy zon, Vorgane se réunit étroi- tement au ganglion habenulae, et les filaments nerveux y passent en sortant directement du ganglion. Il n' y a ici aucun nerf particulier. Chez les autres poissons, les amphibies et la plupart des reptiles, on ne peut faire mention de Vinnervation de Vorgane parapinéal, parcegu' il est trop peu développé; nous nous occuperons donc seulement des Lézards. (Chez ceux-ci, (observations de Strahl- Martin (55), de Béraneck (8, 9) et de Francotte (17) sur Vorvet et Lacerta) Vor- gane parapinéal ressemble a plusieurs écards a celui de Petro- myzon. Aprěs sa séparation du toit du cerveau, il se ferme, et il ne reste aucune trace de Vévagination. Le nerf de Vorgane a été décrit derničrement de nouveau par Béraneck*) (9). II sort directe- ment devant Vépiphysis, et devant la commissure supérieure (d'aprés Strahl-Martin). Si ce nerf pénětre librement dans Vorgane, ou s'il est formé de guelgues restes de Vévagination; s'il se děveloppe cen- tripétalement ou centrifugalement, c'est ce gue Von ne peut pas en- core indiguer. Le nerf pinéal se forme de la měme maniěre gue le nerí opti- gue, le nerf parapinéal ne se forme pas comme le précédent, mais plutót comme des nerfs périphérigues ordinaires. 1) Dans son derniěr travail Béraneck (9) le nomme „nerf pariétal“. 49 I. F. Ch. Studnička ana 2) — Č.s. cp. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 43 Dans les figures schématigues page. 42 (fig. 1—1) je représente les organes pariétaux (org. pinéal et org. parapinéal) comme nous les trouvons dans los classes diverses des vertébrés. Ces figures doivent suppléer, au moins en partie, au tableau synoptigue de Spencer (54), un peu suranné. Dans la disposition de mon tableau, j'ai voulu montrer la concordance du développement des organes. Il m'a donc fallu employer pour cet effet les stades de développement et les des- sins schématigues des organes développés. Dans ces figures, je n'ai pas eu écgard aux divers rapports des organes avec la paroi supérieure du cráne; c'est ce gue Von trouve bien représenté chez Spencer, En finissant ce travail, je me permets de présenter mes remer- ciments 4 M. le prof. Vejdovský pour la bienveillance avec laguelle il m'a prété guelgues oeuvres nécéssaires, et pour la révision de mes préparations. L'important travail de Burckhardt (Das Centralnervensystem von Protopterus annectens. Berlin 1892) contient beaucoup de nou- veaux découvertes sur oreane pariétal de Protopterus; je Vai recu aprěs avoir fini le manuscript de ce travail, je ne pouvais donc pas Vemployer. Liste des ouvrages cités. 1. Ahiborn F. Untersuchungen úber Gehirn der Petromyzonten. Zeitschr. f. wiss. Zool, Bd. XXXIX. 1883. 2. — | Ueber die Bedeutung der Zirbeldrůse. Zeitschr. f. wiss. Zool. Bd. XV. 1884. 9. Balfour F. M. Handbuch der vergleichenden Embryologie. Deutsch von B. Vetter. Jena 1881. 4, — A Monograph of the Development of Elasmobranch Fishes. London 1878. 5. — and Parker W. N. On the Structure and Development of Lepidosteus osseus. Philos Transact. royal Society. Vol. 173, Part II. 1882. Fig. 1. Petromyzon, Fig. 2. Teleostei (et les Elasmobranchii), daprčs Holt et Hoff- mann (Embryonal), Fig. 3. Urodela, Fig. 4. Anura, d'aprěs Gótte, Fig. 5. Cyclodus, d'aprěs Spencer, Fig. 6. Chameleo, Hatteria ete., d'aprés Spencer, Fig. 7. Anguis (et Lacerta), d'aprčs Béraneck et Strahl-Martin. Abbréviations: p., pp., c.8., c. p. comme sur les Planches, r. p.—— recessus prae- pinealis (Hoffmann), orsane parapinéal? 44 13. 14. 15. I. F. Ch. Studnička Beard J. Morphological Studies. No. I. The parietal Eye of the Cyclostome Fishes. The Auart. Journ. of micr. Science. 1888. . Béraneck Ed. Úber das Parietalauge der Reptilien Jenaische Zeitschrift. Bd. XXI. 1887. — Sur le nerf de Voeil pariétal etc. Archives de sciences pbysigues et naturelles. Ser. 3. Tome XXVI. 1891. — Sur le nerf pariétal et la morphologie du troisiéme oeil des Vertébrés. Anat. Anzeiger. Jahre. VII. 1892. Burckhardt R. Die Zirbel von Ichthyopsis olutinosus und Proto- pterus annecteus. Anat. Anzeiger. Jahrg. VI. 1891. — Untersuchungen am Hirn und Geruchsorgan von Triton und Ichtbyopsis. Zeitschr. f. wiss. Zool. Bd. LIT. 1891. Cattie J. Th. Recherches sur la glande pinéale (Epiphysis ce- rebri) des Plagiostomes, des Ganoides et des Teleostéens. Archives de biologie. Tome III. 1882. Carriěre J. Neuere Untersuchungen úber das Parietalorgan. Biolog. Centralblatt. Bd. IX. 1889 Dohrn A. Studien zur Urgeschichte des Wirbelthierkorpers. Mittheilungen aus d. zoolog. Station zu Neapel. Bd. IV. 1882. Ehlers E. Die Epiphysis am Gehirn der Plagiostomen. Zeitschr. f. wiss. Zool. Bd. XXX. 18178. „ Byceshymer A. C. Paraphysis and Epiphysis in Amblystoma. Anat. Anzeiger Jahre. VII. 1892. „ Francotte Recherches sur le developpement de Vepiphyse. Archives du Biologie. Tome VIII. 1888. . Froriep A. Úber die Entwickelung des Sehnerven. Anat. Anzeiger. Jahrg. VI. 1891. . Fulliguette G. Recherches sur le cerveau du Protopterus an- necteus. Dissert. Geneve. 1886. Goronowitsch N. Das Gehirn und die Cranialnerven von Acci- penser ruthenus. Morphol. Jahrbuch. Bd. XIII. 1889. „ Gotschée M. C. Vergleichende Anatomie des Gehirs der Graten- fische. Můllers Archiv f. Anat. u. Physiologie. 1835. . Gótte A. Die Entwickelungsceschichte der Unke. Leipzig 1875. . Graaf H. W. Zur Anatomie und Entwickelung d. Epiphyse bei Amphibien u. Reptilien. Zool. Anzeiger 1880. 90, 31. a2. 99. 34. 35. 90. a1. 98. 39. 40. Sur leg organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 45 Hamatsch. On the Pineal Eye of the Young and Adult of Angnis fragilis. Proc. Liverp. Biolog. Soc. Vol. III. 1888. Hill Ch. Development of the Epiphysis in Coregonus albus. Journal of Morphology 1891. „ His W. Histogenese u. Zusammenhang der Nervenelemente. Archiv f. Anat. u. Physiol. Anat. Abth., Suppl. Bd. 1890. „ Hoffmann C. K. Zur Ontogenie der Knochenfische. Archiv f. mikr. Anatomie. Bd. XXIII. 1884. — | Weitere Untersuchungen zur Entwickelung der Reptilien, Morphol. Jahrbuch Bd. XI. 1885. — | Epiphyse und Parietalauge. Bronn Classen und Ordnungen etc. Bd. VI. Abth. III. p. 1981. 1888. Holt E. W. Observations upon the Development of the Teleo- stean Brain with. especial reference to the of Clupea. Zoolog. Jahrbůcher. Jena 1891. Julin Ch. De la signification morphologigue de Vepiphyse des Vertebrěs. Bull. Scientif. du Departement du Nord. Paris 1887. Huxley T. H. On Ceratodus Forsteri. Proceed of the scientif. meetings of the zool. Society of London 1870. Mc Intosh and Prince. Development and life histories of the Teleostean food and other fishes. Trans. R. S. Edinbourgh vol. 35. 1891. Langerhans P. Untersuchungen ber Petromyzon Planeri. Berichte úber d. Verhandlungen d. Naturforsch. Gesell- schaft zu Freiburg 1873. Leydig F. Die in Deutschland lebenden Arten der Saurier. Tůbingen 1872. — Das Parietalorgan der Reptilien und Amphibien kein Sinnesorgan. Biolog. Centralblatt Bd. VIII. 1889. — Das Parietalorgan der Amphibien und Reptilien. Abhandl. d. Senckenberg. Gesellschaft 1890. Mayer F. J. Úber den Bau des Gehirns der Fische. Nova Acta Acad. Leop. Bd. XXX. 1864. Mřlter Joh. Vergleichende Neurologie der Myxinoiden. Verhandl. d. Akad. d. Wissensch. Berlin 1838. Můller W. Úber Entwickelung und Bau der Hypophysis und des Processus infundibuli cerebri. Jenaische Zeitschr. Bd. VI. 1811. 46 41. 42. 43. 44. 45. 46. 4T. 48. 49. 50. 5) 54. 55. I F. Ch. Studnička Osborn H. F. The origin of the corpus callosum etc. Morphol. Jahrbuch. Bd. XIII. 1888. Owsjanníkow Ph. Úber das dritte Auge bei Petromyzon fluv. nebst einigen Bemerkungen úber dasselbe Organ bei anderen Thieren. Mémoires de PAcad. impěr. de St. Petersbourg 1888. — Sur Voeil parietal de Petromyzon (russ.) Travaux de la Société des Naturalistes de St. Peters- bourgh Sect. Zoolog. Tome XX. Part. I. 1890. Parker Jeffery. Observations on the Anatomy and Development of Apteryx. | Philosoph. Transact. of royal Society of London Vol. 182, 1892. Feytoureau S. A. Le glande pinéale et le troisiéme oeil des ver- tébrés. These. Paris 1887. Rabl-Riickhard H. Zur Deutung der Entwickelung des Gehirns der Knochenfische. Arch. £f. Anat. u. Physiol. Anat. Abth. 1882. Fitter W. E. The parietal Eye in some Lizards from the Western United States. Bull. of the Museum of Compar. Zoology at Harward College. Vol. XX. 1891. Sanders Alf. Contribution to the Anatomy of the Central Ner- vons System in Ceratodus Forsteri. The Annals and Magazine ete. 1889. Scott W. B. Beitráge zur Entwickelungsgeschichte der Petro- myzonten. Morphol. Jahrbuch. Bd. VII. 1881. — The Embryology of Petromyzon. Journal of Morphology. Vol. I. 1888. Selenka E. Das Stirnorgan der Wirbelthiere. Biolog. Centralblatt. Bd. X. 1890. . Serres. Anatomie comparée du cerveau dans les guatre clnsses des animaux vertebrés. (citée par Ahlborn)) Paris 1824—1826. . Shpley. On some points in the Development of Petromyzon fluviatilis. Auart. Journ. Micr. Science. Vol. XXV. 1886. Spencer W. B. On the Presence and Structure of the Pineal Eye in Lacertilia. Ouart. Journ. Micr. Science. XXV. 18806. Strahl u. Martin. Die Entwickelung des Parietalauges. Archiv f. Anatomie u. Physiol. 1888. 56, O7. D8. D9. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 47 Waldschmidt J. Beitr. zur Anatomie des Centralnervensystems und des Geruchsorganes von Polypterus bichir. Anat. Anzeiger Jahrg. II. 1887. Whithwell J. R. The epiphysis cerebri in Petromyzon fluviatilis. Journal of Anat. a. Physiol. 1888. Wiedershečm R. Das Gehirn von Ammocoetes und Petromyzon. Jenaische Zeitschr. Bd. XIV. 1880. — | Skelet u. Nervensystem von Lepidosiren annecteus. Jena 1880. Bxplication des planches. Abbréviations. Atrium de Vorgane pinéale. Cellules amoeboides, premičres origines des cellules sensitives. Cellules basales. Bátonnets (Cellules sensitives) de la rétine. Cornée de Vorgane pariétal. - Faisceau de communication entre les deux parties du gangl. habenulae gauche. Coagulum de la cavité de Vorgane. Corium de la peau. Commissure postérieure. Paroi supérieure du cráne. Commissure supérieure. Cutis. Cellules cylindrigues de renfort de la rétine. Enveloppes de Vorgane. Epiblast. Cellules ganglionnaires. Ganglion habenulae dextrum. — — Sinistrum. Masse hyaline. Lumiěre de Vorgane. Faisceau de Meynert. Fibres nerveuses. Nerf pinéal. Noyaux de cellules de la troisiéme couche. de la rétine. Organe de Volfact. Organe pinéal. Fig. I. F. Ch. Studnička Pellucida. Paroi supérieure d'un organe pariétal. Prolongements filamenteux. Organe parapinéal. Recessus de la cavité de Vorgane parapinéal. Rétine. Recessus subpinealis. Tela chorioidea. Tige de Vorgane pinéal embryonal. Vitellus. Vacuole sans couleur. (Corpuscule hyalin saillant ?) Cils vibratils. Planche I. „ Vue de la partie supérieure de la těte d'une larve longue de 26 mm. Reichert, Obj. 1. a. Oc. 2. . Partie supérieure de la těte dun Ammocoetes développé. Grossie 4 fois. . Partie supérieure de la téte dun Petromyzon adulte. Grossie 4 fois. . Partie supérieure de la těte dun Petromyzon adulte; la peau au dessus de Vorgane pariétal est ótée, Vorgane appa- rait par le cráne transparent. Grossie 6 fois. . Coupe transversale a travers un embryon long de 3 mm. | Obj. 6. Oc. 3. . Coupe longitudinale dun embryon long de 6 mm. Obj. 6. Oc. 3. . Coupe longitudinale prise A travers les organes pariétaux ďun Am mocoetes long de 29 mm. Obj. 6. Oc. 2. . Coupe longitudinale A travers les organes pariétaux d'un A m mocoetes plus développé. Obj: 3- Oc./2. . Coupe longitudinale a travers les organes pariétaux d'un Petromyzon Planeri adulte. Obj- Ocí72: ig. 10. Coupe longitudinale a travers le nerf pinéal dun Ammo- coetes long de 35 mm; combinée daprés deux coupes de la méme série. Homog. Imm. 18 b. Oc. comp. 4. . 11. Coupe longitudinale a travers un nerf fort ramifié de Vorgane . pinéal d'un Petromyzon adulte. (Combiné daprčs plu- * Sleurs coupes de la měme série. Obj. 6. Oc. 2. 12. Coupe transversale du nerf dun Ammocoetes plus dé- veloppé, Obj. 8 a. Oc. 2. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. Fig. ig. 6. ig. 18. Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. 49 Planche II. . 1—5. Série de coupes transversales des organes pariétaux fort pigmentés de Petromyzon Planeri adulte. Obj:a Oc. 2 Coupe transversale des organes pariétaux nonpigmentés de Petromyzon adulte. Obj-ja Oc.2. n. T—14. Série de coupes transversales des organes pariétaux dun A mmocoetes long de 26 mm. Obj:.6:.Oc-.2. (Fig. 9. x jonction de Vorgane pinéal avec le ganglion habenulae droit; xx jonction de Vorgane parapinéal avec le gancl. habenulae droit. Fig. 14. f. m. des filaments nerveux du nerf pinéal s'é- tendant sous la surface du cerveau avant d'entrer dans le nerf pinéal). „ 15—17. Coupes de diverses parties du nerf pinéal, représentant la premiére apparition des filaments nerveux (f. 1.). Obj. 8 a. Oc. 2. Coupe de la paroi inférieure de Vatrium de Vorgane pinéal. Elle passe A travers le lieu nonpigmenté, Vorgane parapi- néal, et le ganglion auguel il est réuni. Homog. Imm. 18b. Oc. Comp. 4. Planche III. Coupe a travers Vorgane pinéal d'un embryon long de 5 mm. Apochr. Homog. Imm. "/,, Oc. Comp. 4. Partie du milieu de la coupe a travers Vorgane pinéal d'un embryon long de 6 mm. Homog. Imm. 18 b. Oc. Comp. 8. Partie de la coupe longitudinale la rétine dun Am mocoe- tes long de 45 mm. Homo«. Imm. 18b. Oc. Comp. 8. Cellule sensitive (bátonnet) de la méme rétine. Homos. Imm. 18 b. Oc. Comp. 8. Partie de la coupe longitudinale A du centre de la rétine ďun Ammocoetes développé. Apochr. Homog. Imm. */;,. Oc. Comp. 12. Partie de la rétine dun Petromyzon adulte. Homog. Imm. 18b. Oc. Comp. 8. . Partie de la rétine dun Petromyzon adulte. Homog. Imm. 18b. Oc. Comp. 8. 50 | I F. Ch. Studnička: Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri. Fig. 8. Deux cellules cylindrigues isolées provenant de la préparation de la fig. 1%. Homog. Imm. 18 b. Oc. Comp. 8. Fig. 9. Bouts supérieurs des cellules cylindrigues (de la méěme pré- paration gue les précédentes). Imm. 18 b. Oc. 8. Fig. 10. Partie inférieure de la rétine avec une grande cellule sám glionnaire, placée dans une cavité lymphatigue. Homog. Imm. 18 b. Oc. Comp. 8. Fig. 11. Partie inférieure de la rétine avec une cellule ganglionnaire, remplie de pigment. Homog. Imm. 18 b. Oc. Comp. 8. Fig. 12, 13. Cellules remplies de petits corps du pigment, prises sur la paroi inférieure de Vatrium de Vorgane. Apochr. Homog. Imm. "/;,, Oc. Comp. Š. Fic. 14. Coupe transversale de Vorgane pinéal dun embryon long de 6 mm. Obj. 8. Oc. 2. Nákladem královské české společnosti náuk — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1893. II. Beitrag zur Construction von umeeschriebenen De- veloppablen: L an Fláchen 2. Grades, II. an Rota- ttonsfláchen. Von J. Sobotka in Kol. Weinberge. (Vorgelest den 13. Jánner 18983.) I. Wir bezeichnen die Fláche 2. Grades mit F, den Richtunos- kegel der umschriebenen Developpablen mit K, die Beriihrunescurve der Developpablen mit der Fláche 2. Grades mit C. Es ist die Curve ČC zu construiren, wenn K gecgeben ist oder umgekehrt. Ist das Centrum o von F im Endlichen und denkt man sich den Kegel K parallel verschoben nach K"', so dass sein Mittelpunkt p nach o kommt, so sind K' und der die Curve C aus o projicirende Kegel polarreciprok in Bezuc auf den asymptotischen Kegel von F.') Darin liegt zwar die Lósung unserer Aufgabe fiůr centrische Fláchen 2. Grades sowohl mit reellem als auch imaginárem“) asympto- tischen Kegel in sehr einfacher Form; dieselbe ist jedoch fiir die nichtcentrischen Fláchen nicht mehr anwendbar. Indessen liegt eine allgemeine Lósune der Aufeabe an der Hand. Es sei P die Polarebene von p in Bezug auť F und C* die Projection der Berůhrungscurve in die Ebene P von o als Projections- centrum. Ist T irgend eine Tangentialebene an K, so berůhrt die Tan- gentialebene T* an F, welche zu T parallel ist, die Fláche F im 1) Man sehe Dr. W. Fiedler: Darstell. Geom. 3. Aufl. II. Th. S. 501; Dr. Chr. Wiener: Lehrbuch d. darst. Geom. II. Bd. S. 332. 2) Man sehe z. B. Dr. W. Fiedler a. a. 0. III. Th. 8. 502 u. f. Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 1 2 JI. J. Sobotka Punkte č von C, und (0 ť) trifft P im Punkte é*, welcher der Pro- jection C* angehórt. Mann erkennt, dass 7* der Pol von T in PBezug auf F, also auch der Pol der Spurgeraden 7 von T in der Ebene P in Bezug auf den in P enthaltenen Kegelschnitt J" der Fláche 2. Grades ist. Daraus ereibt sich das Resultat: Die Projection C* und die Spur X des Richtungs- kegels Kin der EbeneP sind zu einander polarrecprok in Bezucg auf den Kegelschnitt F. Dieses Resultat bleibt natůrlich auch fiir die nichtcentrischen Fláchen 2. Grades bestehen; die Centralprojection von C geht ber in die Parallelprojection in Richtung der Axe von F. Hiemit ist die vorgelegte Aufcabe gelost. Die Construction lásst sich selbst in dem Falle, wenn 7" imaginár ist, einfach dar- stellen. Úbrigens kann man den Kegel K parallel verschieben, so dass er jederzeit eine fůr die oraphische Darstellung gůnstige Lage bekommt. Dass, wenn Č*, X und JF in eine beliebige Ebene projicirt werden, auch die Projectionen von C* und X polarreciprok sind in Bezug auf die Projection von F, braucht wohl nicht erst bemerkt zu werden. Ist K gegeben, so liefert die Construction Punkte der Curve C gleichzeitig mit den entsprechenden Tangenten derselben, und umge- kehrt, ist C geceben, so liefert sie die Tangentialebenen des Kegels K oleichzeitig mit den ihnen entsprechenden Berihruneskanten. Dieselbe Betrachtung fůhrt uns zur Construction der Osculations- ebene O von C in irgend einem Punkte č. Die Spur T berůhre K im Punkte «; diesem entspreche die Tangente U* von C* im Punkte č*. Man construire zunáchst den Krůmmungskreis — nothigenfalls, wie beispielsweise, wenn (pu) || P ist, einen osculirenden Kegelschnitt — V von K in u, bestimme den zu V polarreciproken Kegelschnitt V* in Bezue auf F, so ist O die Osculationsebene in č fůr die Durch- dringungscurve © der Fláche F mit dem zu dieser concentrischen durch V* gehenden Kegel V*. V* ist entweder eine Ellipse, eine Hyperbel oder eine Parabel, jenachdem der Mittelpunkt e von £ innerhalb, ausserhalb oder auf V lest. Es sei Z die Polare von e in Bezug auf V. Die Polinvolution von V auf K geht dual úber in die Durchmesserinvolution von V*, wodurch sich im Falle einer Ellipse oder Hyperbel der zu č* gehórige Construction von umgeschriebenen Developpablen. 3 und der ihm conjugirte Durchmesser von V* der Lage und Grósse nach leicht construiren lásst, was eine fůr's Weitre begueme Dar- stellung von V* ercibt. Ist V* eine Parabel, so reicht hin, wenn man nebst t* und U* einen weitern Punkt A* mit seiner Tangente aufsucht und durch ď* und A* die parallele zur Axe der Parabel zieht. Wenn F ein Kreis ist und U nicht durch e geht, kaun man, insoweit es die graphische Durchfůhrung der Construction erlaubt, auch so ver- fahren. Man betrachte den Kegelschnitt V', fůr den e ein Brennpunkt ist und der V in wu osculirt. Fállt man aus dem Mittelpunkte z des Krůmmunoskreises V die SŠenkrechte auf den Leitstrahl (eu), vom Fusspunkte der Senkrechten wiederum eine Senkrechte auf (ču) und verbindet den Fusspunkt dieser Senkrechten mit e durch eine Gerade, so folet nach einer bekannten Coustruction von Krimmunesmittel- punkten bei Kegelschnitten, dass die soeben gezogene Gerade die Hauptaxe des Kegelschnittes V ist. Dem Kegelschnitte V' entspricht polarreciprok ein Kreis V'*; die Senkrechte in d* auf U* trifft die erwáhnte Hauptaxe im Mittelpunkte von V"*. Die gesuchte Ebene O ist auch die Osculationsebene in č der Durchschnittscurve von F mit dem Kegel V'*, der mit Ž" concentrisch ist und durch V'* geht. U* ist die Projection der Tangente U von C. Bestimmt mán nun den doppeltconjugirten Polarkegel der Punkt- reihe auf U in Bezug auf die beiden Fláchen 2. Grades F und V*, resp. V*, so kann man Ó als die Taugentialebene dieses Kegels lánes U ohneweiters construiren. ") Der Mittelpunkt y des Kriimmungskreises von Č in é wird vor- theilhaft als der Mittelpunkt des Krimmungskreises fir den Kegel, 1) Diese Construction der Osculationsebenen der Durchschnittscurve zweier Fláchen 2. Grades gab Fr. Machovec in diesen Sitzungsberichten vom Jahre 1890 pag. 142 u. f. Man kann zu dieser Construction auch so gelangen: Eine Osculations- ebene O der Durchschnittscurve D zweier Fláchen 2. Grades F,, F, ist die Ver- bindungsebene zweier benachbarten Taugenten 77, 7, von D, deren Schnittpunkt s und deren Beriůhrungspunkte resp. d, und d, heissen měgen. Es ist also O auch die Verbindungsebene von 7% mit (d,d,); nun liegt (d,d;) in der Polar- ebene von s sowohl in Bezug auf F, als auch in Bezug auf F,; die Schnittgerade der Polarebenen eines jeden Punktes auf 7, in Bezug auf beide Fláchen beschreibt nun einen Kegel 2. Grades (auf dem auch die reciproken Polaren von T% bezůglich der beiden Fláchen liegen); da s unendlich nahe an d, liegt, so liegt auch (d;do) unendlich nahe an 77, und O ist demnach die Tancentialebene lángs 7, fůr den erwáhnten Kegel. 4 II. J. Sobotka schnitt Y, in welchem O den Kegel V*, resp. V'* schneidet, construirt. Ebenso einfach construirt man fůr eine Projection Ú+ von C aus einem beliebigen Centrum (im Endlichen oder Unendlichen) den Krim- mungskreis im Punkte ř+ als den Krůmmungskreis von Yz in čz. Man hátte auch die Hachette'sche Construction zur Ermittelune von O im Allgemeinen anwenden kónnen. Ist námlich N; die Normale von F und N, die Normale von V* in č, so bestimmt man fir den Punkt č den Kriimmunesmittelpnnkt m, der Schnittcurve von F mit der Ebene (UN) und deseleichen m der Schnitteurve von V* mit der Ebene (UN,); die durch U zu (m,m,) senkrecht gelegte Ebene ist O und ihr Schnittpunkt mit (mm) ist y. , Auf diese Constructionen werden wir noch einmal im Spátern zurůckkommen. Ich veroffentliche die vorliegende Lósung, um auf ihren elemen- taren Charakter hinzuweisen und weil sie allgemeiner und einfacher ist als diejenige, welche fůr die speciellen Darstellungen der Be- leuchtungscurven an nichtcentrische Fláchen 2. Grades von Burmester und Chr. Wiener angegeben worden sind.) Bič 1. Bei Rotationsfláchen kónnen wir den Mittelpunkt p des Rich- tuneskecels K fůr die umschriebene Developpable auf der Rotations- axe Á voraussetzen. Es sei M eine Normalebene zu A. Wir construiren die Fuss- punktcurve 7 der Spur von K in M fůr den Durchstosspunkt von A mit M als Pol. Die Berihrunespunkte der Meridiancurven auf der betrachteten Rotationsfláche R mit Taugenten, die man an dieselben parallel zu den Erzeucenden des Kegels (pří) legt, bilden die Be- růhrungscurve C der umschriebenen Developpablen. Es ist evident, wie man mit Hilfe von A Punkte der Curve C auf einzelnen Parallelkreisen ableitet. *) 2. Wir wollen nun auf die Frage nach der Construction der Taugente 7; an die Curve C in einem ihrer Punkte c eingehen. !) Dr. L. Burmester: Theorie und Darstellung der Beleuchtung gesetzm. sest. Fláchen 1875. pas. 180, 241, 317, 359 u. je die f. Dr. Chr. Wiener a. a. 0. pag. 336. 2) Ist K ein Kegel 2. Grades und A ein Focalstrahl desselben, wie beispiels- weise bei der úblichen Darstellune der Isophengen, so ist HF ein Kreis. Construction von umgeschriebenen Developpablen. 5 Der Parallelkreis von R, auf dem c liegt, heisse K. Die Tan- gentialebene T" in c an R sei parallel zur Ebene T, welche lángs L den Richtuneskegel K berihren móge, die durch c zu L parallele Erzeugende der umschriebenen Developpablen heisse L'. Denken wir uns nun die lánes KZ sich der gegebenen Fláche anschmiegende Rotationsfláche 2. Grades F, deren Mittelpunkt o auf sehr kurzem Wege sich ermitteln lásst, so sind bekanntlich T% und L' polarreciprok in Bezuc auf F; man erhált also 7% als die Schnitt- gerade von I" mit der Polarebene irgend eines Punktes auf £' in Bezug auf die Fláche F. Man hat demnach wesentlich dieselbe Taugentenconstruction, wie sie fůr Curven der Selbstschattengrenzen schón und einfach Č. Pelz ausfůhrt,“) so dass die in diesen Berichten vom Jahre 1888 auf Seite 355 enthaltene Behauptung nicht stichháltie ist. Dort heisst es unter anderem: „Die bisher úbliche Methode zur Tangentenbestimmung an Isophoten der Rotationsfláchen beruht auf der Umschreibung von die Roťationsfláche entlang eines Parallelkreises osculirender Hilfs- fláche 2. Grades; weil sich die oleichnamigen Isophoten beider Flá- chen in einem auf dem Berihrungsparalielkreise liegenden Punkte berůhren můssen, so reduzirt sich unser Problem auf die Ver- zeichnung einer Tangente an die Isophote einer Umdrehungsfláche 2. Grades, die selbst wieder eine Curve 4. Ordnung ist. Nur in be- sondern Fallen, wenn beispielsweise die Isophote in die Selbstschatten- grenze úbergeht, degenerirt die Curve 4. Ordnung und lásst eine einfachere Tangentenconstruction zu“. In der eben berůhrten Abhandlung ?) wird ein anderes Verfahren der Tangentenconstruction auseinandercesetzt, welches sich jedoch unmittelbar nur fůr Orthogonalprojection in eine zu A normale Ebene anwenden lásst. Um sich von solcher Beschránkung frei zu machen, hat man blos dieses Verfahren in der Form anzuwenden, in der es von M. Dunesme fůr Curven der Selbstschattengrenzen herrůhrt. *) !) C. Pelz: Zur Tangentenbestimmune der Selbstschattengrenzen von Rota- tionsfláchen in den Sitzungsberichten der k. Akad. d. Wissensch. zu Wien Bd. 79. Fůr die orthogonale Darstellung in eine zu A parallele Ebene gibt Dr. Chr. Wiener a. a. O. pac. 556 eine Vereinfachung der von Herrn Pelz gegebenen Con- struction. 2) J. Tesař: Note úber die Tangenten und Singularitáten det Isophoten- systems auf Rotationsfláchen. 3) Comptes rendus 1857, Bd. 45 S. 527 u. f. 6 II. J. Sobotka Betrachten wir námlich eine Meridiancurve 8 von R und denken uns dieselbe in ihrer Ebene senkrecht zur Rotationsaxe verschoben, so bestimmt dieselbe in ihren einzelnen Lagen R, R",... mit A die bezůglichen Rotationsfláchen R', R",... Die Berůhrungscurve C, C', C",... erwáhnter Rotationsfláchen mit umschriebenen Developpablen, welche alle den Richtungskegel K haben, liegen auf einer Konoidfláche G, welche A zur Leitgeraden und M zur Richtungsebene hat, also nebstdem durch eine der Čurven C, C, C... vollkommen bestimmt ist. Irgend eine erzeugende Gerade G von G trifft die Berůhrungs- curven in sich entsprechenden Punkten c, ©, c",..., und die Tan- gente in irgend einem dieser Punkte an die zugehorige Berihrunes- curve ist die Schnittgerade der Tangentialbenen an R und an die be- treffende Rotationsfiáche in diesem Punkte. Weiter kann man hinzufůgen, dass die Tangenten T, Te, Tou, „.. in den Punkten c, ©, c'",... an die Berihrunescurven ein hyper- bolisches Paraboloid P bilden, welches die Fláche G lánes G berůhrt. M ist die eine Richtunesebene von P, die zweite L hat die Stellung der Tangentialebenen in c, c,... an die Rotationsfláchen. Es ist leicht zu sehen, dass der Schnittpunkt c“ von G mit A der Scheitel des hyperbolischen Paraboloides ist, und dass die Erzeugende T'a desselben, welche durch c“ geht, parallel ist zur Schnittlinie von L mit der Ebene (GA). Ist also m der Mittelpunkt des Kegels, welcher die Rotationsfláche R lángs X berůhrt, so ist T'«|| (me). Daraus folgt fůr die úbliche Darstellune der Rotationsfláchen durch Orthogonalprojectionen, wenn man M als die erste und eine zu A parallele Ebene N als die zweite Projectionsebene wáhlt, dass nicht nur, wie in der Regel angegeben wird, die Normalen zu den ersten Projectionen Ci, CZ, C7... von C, C, C",... in sich entspre- chenden Punkten cx, A cr+... Sondern auch die Tangenten an die zweiten Projectionen C, Ci, CH, - . . in den entsprechenden Punkten Cp Čr, Gp - -- ein Štrahlenbůschel 1. Ordnung bilden. Der Scheitel des ersten Štrahlenbůschels ist der Brennpunkt der Conturparabel der ersten Projection von P, der Scheitel des zweiten ist die Pro- jection der zur 2. Projectionsebene normalen Erzeugenden Z von P. 4 Hat man nun in c an die Berůhrungscurve C die Tangente zu construiren, so kann man fůr die gewáhlte Darstellunesweise Folgendes erwágen. Construction von umgegchriebenen Developpablen. 7 K, trifft den zu N parallelen Meridian von R — es sei dies die Curve Z — im Punkte +; durch den Krůmmuneskreis 6 dieses Meridians in 7, dessen Mittelpunkt £ heissen móge, ist die lángs K; osculirende Kreisringfláche S bestimmt, durch welche die Rotations- fláche R zum Zwecke der Construction von 1% ersetzt werden darf. Unter den lánes KZ, Kj, K,... osculirenden Ringfláchen 8, S, 9",... ist eine, etwa S" eine Kugelfláche, von der man den Mittel- punkt 4£* und den aufihr dem Punkte c entsprechenden Punkt c' dar- stellen wird. Die Tangentialebene in c an R sei parallel zu einer bestimmten Tangentialebene des Kegels K, welche denselben lángs Z berůhren moce. Man legt zu L die Parallele Z" durch c', ermittelt das Bild a', der Projection a/1 des Schnittpunktes von Z' mit der zu N parallelen Ebene von R, dann ist 7%, die aus c, auf (a',k',) gefállte Senkrechte ; weiter zieht man zu (m,c,) durch c die Parallele, deren Schnitt- puukt E, mit c, die Tangente 7%, bereits bestimmt. Fállt m, ausserhalb der Zeichnunesfláche, und ist s der Mittel- punkt der lánes K; die Fláche R berůhrenden Kucgel, so ziehe man etwa durch den Fusspunkt des von c? auf (r,s,) gefállten Lothes die Senkrechte zu 4,, welche (s;e,) in einem Punkte der durch c? zu (m,c,) gezogenen Parallelen schneidet. Hat man das Bild d', der ersten Projection des Schnittpunktes von Z' mit der durch £ zu M parallel gelegten Ebene ermittelt, braucht man nur noch den Schnittpunkt der in A, zu (4,c,) errichteten Šenk- rechten mit der durch c', zu (0',A,) gezogenen Parallelen zu suchen; durch ihn geht nun die Normale an Ú, in ©. Wenn die Erzeugende durch c der lános C umschriebenen De- veloppablen direkt gegeben ist, wie es der Fall ist, wenn es sich darum handelt, der Fláche R eine Kegeljlache von gegebenem Mittelpunkte zu umschreiben, so wird man den Schnittpunkt « dieser Erzeugenden mit der Ebene von X und ihren Schnittpunkt 9 mit der durch k zu M gelegten Parallelebene aufsuchen. Dann ist 7%, | (a,s,). Dreht man R um A bis 7 nach c gelanst, so gelangt dabei k nach (k); die Senkrechte in c, zu (4xe) trifft die Verbindungsgerade von (k) mit 5, in f, und TZ, ist die Senkrechte von c, aut (A4,f,). To, verbindet c, mit dem Pole von Z, in Bezug auf den Umriss- kreis von S,, Te, verbindet c, mit dem Pole von Z, in Bezug auf den Umrisskreis von S,; will man also diese Kreise benůtzen, so construirt man beide Projectionsbilder ganz unabhincig von einander. 8 II. J. Sobotka Erhált man £; fůr die Construction ungůnstig oder unbrauchbar, beispielsweise wenn c, == ©, so wird man statt Z eine andere zu M parallele Erzeugende von P zu Hilfe nehmen. Es ist auch klar, wie man P benůtzen wird, wenn es sich um eine andere als die hier betrachtete Darstellungsweise handelt. Fůr die Darstellung der Intensitčitslitnten einer Anzahl von Be- leuchtungsstufen auf R sammt ihren Tangenten ist nichts Wesentliches hinzuzufůgen. Man benitzt da zweckmássie eine fixe Kugel O, deren Centrum g heissen móge, und nebst der gewohnten Darstellung *) ermittelt man mit Vortheil die Mittelpunkte "p, žp,... der lánes einzelner Intensitátskreise auf © umschriebenen Kegel. Will man auf dem Parallelkreise XK, von R die Punkte *c, "c, „.. der verschiedenen Intensitátslinien mit ihren Tangenten *T, *7, -.. darstellen, so sucht man zunáchst den Kreis K7 auf (©, fůr den der Normalenkegel (gK, ) parallel zum Normalenkegel von R lángs Ky ist und stellt in den Punkten "e*, ?e*,... der Intensitátskreise auf KŤ die entsprechenden Tangenten !7", *7*,... mit Hilfe der Um- risskreise dar. Dann.ermittelt man (aus "c*,"c*, -die Punkte 16: Ue 0 auf R, sowie die Punkte '!c/, c... - aut S, zieht durch "cc die Parallelen zu *To*, *T5* und durch *c';; "C;, . .. die Senkrechten zu "T3*, *Ti*,... und findet schliesslich die gesuchten Tangenten nach Friůiherem ohnevweiters. Eine zweite Tangentenconstruction wáre die folegende. Man lest durch 'e, *e,... die Parallelen resp, zu (c "p»), (c *p),. .., wobei zu bemerken ist, dass sich dieselben zu zweien auf der durch den Mittelpunkt sy der lánes Kj der Fláche R umschriebenen Kugel zu der Richtungsgeraden der Lichtstrahlen gehenden Parallelen schneiden můssen und ermittelt die Bilder der zu diesen Parallelen polarconju- girten Geraden '7, *7,... in Bezuc auf die lános Ky sich anschmie- gende coaxiale Rotationsfláche 2. Grades auf die von Pelz, ev. Chr. Wiener herrůhrende Weise. ?) Man úberzeugt sich, dass beide Tangentenconstructionen eleich einfach zum Ziele fůhren und im gleichen Masse ber die Singulari- táten des Isophotensystems Aufschluss ertheilen.“) ') Man sehe z. B. Dr. W. Fiedler a. a. O. II. Theil pas. 506 u. f. 2) Man sehe die Bemerkung 1. pag. 5. 5) Bezůglich der Typusisophote vergleiche man Dr. Chr. Wiener a. a. O. pag. 229—231; dasselbe cilt fůr irgend eine Berůhrungscurve C, wenn Kdie durch p zu M parallel geleste Ebene berůhrt. Construction von umgeschriebenen Developpablen. 9 Man hátte statt der fixen Kugel © einen fixen Kreis in einer zur Richtungsceraden der Lichtstrahlen normalen Ebene wáhlen und durch ihn die verschiedenen Kugeln ermitteln kónnen, fůr die er die Bedeutung einer bestimmten Intensitátslinie hat, doch wůrde unsere Darstellung hiedurch nicht kiůrzer werden.“) Die Constructionen vereinfachen sich erheblich, wenn die Ge- rade der Lichtstrahlenrichtung parallel zu N ist. Angenommen, man hátte unter dieser Voraussetzung auf R die Curve Č der Selbstschattenerenze construirt. Es sei c ein Punkt dieser Curve auf R und X; sei wieder der Parallelkreis, auf dem c liegt. Der Fusspunkt der Senkrechten von c? auf (C, k",) ist in diesem Falle E,, den frůheren Bezeichnungen getreu.*) Die Tangente (8, c,) in c, an Čj ist zugleich das Bild der Schmiegungsebene von C in c, da ja die Tangente an ČC in diesem Punkte projicirend ist. Denkt man sich nun die lángs K; osculirende coaxiale Rotations- fláche B, so ist die erwáhnte Schmiegungsebene die Ebene, in welcher die Curve der Šelbstschattengrenze von B liegt, und da diese durch den Mittelpunkt o von B geht, so folet hieraus, dass (c, E) die: ge- rade Linie A, in 0, trifft. Weil nun 0M, 1 038, = 04: 0,k = 0,0: 0,4, wenn d, den Schnittpunkt von (e,ž) mit (k„k',) bezeichnet, so ist (s,d) || (e+m,). Man hat also in der Ebene (Ac) in s auf (ck) und in k auf A die Senkrechten zu errichten und deren Schnittpunkt mit c zu ver- binden; die Verbindungsgerade liefert im Schnitte mit A den Mittel- punkt o. Dies ist die bekannte, in dieser Form zuerst von Pelz gegebene Construction“.) 9. Fůr die Durchfůhrung der Constructionen von Herrn Pelz und Chr. Wiener ist es nothwendig, dass das Bild 0, des Mittel- 1) Man vergleiche die unter 2 pag. 5 citirte Abhandlung. Aehnlich wie oben wáre zu verfahren, wenn es sich im Allgemeinen um ein System von Berůhrungscurven auf der Rotationsfláche handeln wůrde. 2) Man vergleiche Chr. Wiener a. a. O. S. 232. 5) Bei dieser Betrachtung gelangen wir auch zu der auf S. 469 u. 470 in der Abhandlung von H. Pelz angefůhrten Tangentenconstruction, 10 II. J. Sobotka punktes von B noch auf die Zeichnungsfláche falle. Dies geschieht bei einem hyperbolischen Punkt der gegebenen Rotationsfláche R immer, wenn das Bild des Krůmmunosmittelpunktes £ selbst auf die Zeichnunestiáche fállt. Wenn c ein elliptischer Punkt von R ist und das Bild o, des Mittelpunktes fůr die lánes X, osculirende Fláche B nicht auf die Zeichnuuesfiáche fállt, so kann man von der centrisch collinearen Lage des zu N parallelen Meridians 5 von B zum Krůmmunoskreis 8, fůr die 7 das Collineationscentrum ist, Gebrauch machen. Die Axe der Collineation ist die Gerade r, welche durch 7 geht und gegen A unter oleichem Winkel aber vom entgegengesetzten Šinne wie die gemeinschaftliche Tangente £ von £ und $ ceneict ist. Fůr einen elliptischen Punkt c schneidet B die Rotationsaxe in zwei reelen Punkten uad es ist anzunehmen, dass einer von ihnen u auf der Zeichnunesfláche abgebildet werden kann. Zieht man durch den Mittelpunkt £ von © die Parallele zu A, so trifit diese £ in einem Punkte, dessen Verbindungsgerade mit dem gemeinschaftlichen Punkte von r und A die der Axe A von $ entsprechende Secante A* von 8 in der betrachteten Collineation ist. Die Gerade, welche durch den einen Schnittpunkt von A* mit 8 und durch » gelegt wird, liefert auf A den Punkt u. Schneidet nun die durch « parallel zu M gelegte Ebene M die Tangentialebene in c an R in der Geraden J, so ist leicht zu sehen, dass die auf J durch die Durchmesserinvolution der Indikatrix in c herausgeschnittene Punktinvolution aus « durch eine Rechtwinkel- involution projicirt wird. Trifft demcemáss die durch c gehende Erzeugende Ž' der um- schriebenen Devaloppablen die Gerade / im Punkte 7, so hat man durch w die Senkrechte zu (u?) in der Ebene M' zu errichten und ihren auf J liegenden Punkt mit c zu verbinden, um in der Ver- bindungsgeraden T, die Tangente an C zu erhalten, da ja Z' und T. zwei conjugirte Durchmesser der Indikatrix sind. Kann keiner der Schnittpunkte von A mit B auf der Zeichnungs- láche abgebildet werden, oder fállt das Bild k, ausserhalb der Zeichnunesfláche, (wobei k etwa als Schnittpunkt zweier Geraden re- sultirt), so wird man, was jederzeit leicht geschehen kann, aus der betrachteten centrisch collinearen Lage zwischen 6 und $ ircend einen Punkt © von Ď abbildeu und die Ebene des durch « gehenden Parallelkreises X, mit der Tangentialebene von R in c zum Schnitte bringen, wozu wir nicht erst diese Tangentialebene selbst construiren Construction von umgeschriebenen Developpablen. 11 můssen, da die Schnittgerade /' dieselbe Entfernung von A besitzt, wie der Schnittpunkt der Tangente £ mit der Ebene von K,. Die Polinvolution auf J in Bezug auf K, ist nun, wie leicht zu sehen, perspectivisch mit der Durchmesserinvolution der Indikatrix in c, wodurch die Lósung der in Rede stehenden Aufgabe ge- ceben ist. Dasselbe kann bemerkt werden, wenn es sich um die Asymp- toten der Indikatrix fůr einen hyperbolischen Punkt c von R handelt. Herr Pelz gibt zum Schluss der ofter hier besprochenen Abhandlung die denkbar einfachste Construction derselben mit Hilfe des Kehl- kreises von B. Wenn aber c, nahe an das Bild dieses Kehlkreises zu liegen kommt, so bekommt man die Bilder dieser Asymptoten nicht mehr mit hinreichender Genauigkeit. In solchen Fallen wird man das so- eben gecebene Verfahren anwenden. Hier schneidet / den Kreis K, in zwei reellen Punkten, deren Verbindungsgeraden mit c die frag- lichen Asymptoten sind. Statt eines beliebigen Punktes z kann man, soweit es die graphische Durchfihrung erlaubt, den Punkt « wáhlen, in welchem W von r getroffen wird und der gleichzeitig dem Kegel- schnitt 5 angehórt. Diesen Punkt w kann man ermitteln, ohne erst die Axe vr zlehen zu můssen; so schneidet die Senkrechte von 7 auf A den Kreis £ noch im Punkte j, beschreibt man einen Kreisbogen, dessen Mittelpunkt in 7 ist und der durch r geht, so trifft derselbe £ zum zweitenmale in dem gesuchten Punkte w. 4. Hat es sich im Vorigen um die Bestimmung der Tangente T, in c an die Berihrungscurve C gehandelt, so wirft sich im Weitern die Frage nach der Osculationsebene O und dem Krimmungsmittel- punkte y der Curve ČC fůr irgend einen Punkt c auf ihr auf. Zu dem Behufe wollen wir uns zuerst mit der Aufgabe be- fassen: Es ist durch 4 unendlich benachbarte Parallel- kreise der Rotationsfláche Rdiejenice Rotationsfláche W zu legen, deren Meridiancurve W ein Kegelschnitt mit einer zur Rotationsaxe A parallelen Axe ist. Es sei R' die Evolute der Meridiancurve R und R" die Evo- lute von P. Dem Punkte » auf X entspricht auf R* der Mittelpunkt k des Kreises £ und dem Punkte k entspricht auf 2" der Mittel- punkt 4 des Krimmunoskreises von X in k. Wir setzen voraus, dass aus dem Entstehungsgesetze von 4 12 II. J. Sobotka zu jedem Punkt 7 sowohl der Punkt k als auch der Punkt A ermittelt werden kann. Die Fláche W soll also lángs des durch 7 gehenden Parallel- kreises von R eine Berihrung 3. Grades mit dieser Rotationsfláche haben; es handelt sich darum, den Meridian W zu construiren. Alle Kegelschnitte, welche R in r osculiren und deren eine Axe zu A parallel ist, haben noch den frůher mit «w« bezeichneten Punkt gemein, bilden also ein Bůschel ZX. Die Axen eines jeden Kegelschnittes W' aus diesem Bůschel bestimmen bekanntlich mit £ und (rk) als Tangenten eine Parabel, welche (74) in £ berůhrt. Wáhlen wir demnach eine zu A parallele Gerade O? als die eine Axe von W, so kann man, wenn Ť durch 1, (rk) mit dem Berůhruvespunkte £ durch 2, 3, weiter O' durch 4 und die unendlich ferne Gerade der Ebene durch 5 bezeichnet werden, die zweite Axe als die sechste Gerade des Sechsseits von Brianchon 123456 construiren. Hiedurch ist W' volkommen bestimmt. Die Parallele durch 7 und die Senkrechte durch k zu A schneiden steh im Punkte 3 und es ergibt sich, dass jeder Strahl durch 7 die Gerade (rk) in einem Punkte der zu A parallelen und die Tangente © in einem Punkte der zu A senkrechten Axe eines Kegelschnittes des Bůschels Z trifft. Jedem Kecelschnitt von Z entspricht nun ein und nur ein Punkt auf (k,h) als der Krimmungsmittelpunkt seiner Evolute in k und um- gekehrt, so dass das Bůschel O, O', O",... der zu A parallelen Axen der Kegelschnitte von Z projectivisch ist zu der Reihe der ent- sprechenden Punkte 4, h*, h",... auf (ih), wobei dem mit k zusammen- fallenden Punkte A“ der durch k gehende Strahl O“ und dem unendlich fernen Punkte r“ der in (ry) hineinfallende Strahl O“ entspricht. Construirt man demnach zu einem Kegelschnitt W' von Z mit der Axe O' jden zugehórigen Punkt 2', so kennt man die den drei Punkten A", A“, h' correspondirenden Strahlen O?, O“, O* und man kanu somit den zu 4 gehórigen Strahl O leicht finden. Als W' kann man eine der beiden Parabeln im Bůschel Z, z. B. diejenige, fůr die O" mit der unendlich fernen Geraden der Ebene zusammenfállt, wáhlen. Der Punkt /ď fůr diese Parabel wird bekanntlich folgendermassen erhalten. Man zieht durch 7 die Parallele zur Axe der Parabel, d. h. man 1állt von 7 die Senkrechte auf A, welche auf der Geraden (kk) Construction von umgesChriebenen Developpablen. 13 den Punkt č herausschneidet und es ist kb — 3.k"). Der weitere Vorsang ist nun evident. Schneidet man etwa das Strahlenbůschel O9, 07, O... mit (rk), so entsteht auf dieser Geraden eine zu 2", h“, , „.. perspectivische Punktreihe und man hat demgemáss durch 2 die Parallele zu (kr) und aus deren Schnittpunkte 6 mit £ eine Gerade nach 4% zu legen, welche auf (rk) einen Punkt der Axe O heraus- schneidet. Fasst man alles zusammen, so gelanet man zur nachstehenden Construction von W. Zunáchst ermittelt man 9; (ky) trifít £ in ' und man macht ré—=8.ry. Die Gerade (6h) schneidet (rh) im Punkte w, welcher der Axe O vou W angehort und (wr) schneidet Ž im Punkte o, welcher der zweiten Axe von W angehórt. Hiedurch ist W fůr unsere Zwecke hinreichend dargestellt. Man konnte auch die zweite Axe von W zuerst construiren. (rn) trifft námlich (kh) in 4", macht man ré = 8.1"r, so schneidet (6'h) die Gerade (rk) in einem Punkte dieser Axe, wie leicht zu sehen. Eine zweite, im Wesen noch einfachere Construction von W ist die folgende. Man macht kp = zk, so lieet der Mittelpunkt von W auf. (rp)?); die Senkrechte von k auf A trifft (7p) in č und die ParalHele durch ? zu (kh) schneidet (rk) im Punkte m der Axe O; die Gerade (p) schneidet nun O im Mittelpunkte von W, wodurch dieser Kegel- schnitt wieder hinreichend darcestellt ist. Ist £ parallel oder senkrecht zu A und fállt nicht -A mit k zu- sammen, so ist die erláuterte Construction nicht mehr anwendbar. Dass, wenn aber % mit k zusammenfállt, man im ersten Falle den Kegelschnitt W so wáhlen wird, dass eine Axe von ihm mit A zu- sammenfállt, ist natůrlich. Denken wir uns weiter W in zu A senkrechter Richtune parallel verschoben bis in die Lage W*, wo O mit A zusammenfállt, so ist die durch W* bestimmte Rotationsfláche W* vom 2. Grade. Bezůglich der Bestimmung von O und y kann die Rotations- fláche R durch W ersetzt werden. Heisst also die Berihrungs- !) Man sehe die Abhandlung von A. Mannheim in den „Mathematisch-naturw, Mitteilungen“, Tůbingen II. Bd. S. 133 u. £, oder F, Machovec in „Časopis pro pěstování math. a fys“. XX. Jahrog, S. 97 u. f. 2) Man sehe die vorangehende Bemerkuno. 14 II. J. Sobotka curve der umschriebenen Developpablen fůr den gegebenen Richtungs- kegel auf der Fláche W und Č* diejenige auf der Fláche W*, so ist wie frůher durch A4, M und Č* eine Konoidfláche G bestimmt, und die Curve Č ist die Durchdringungscurve von G und W. Construirt man demnach das Osculationsparaboloid H von G lángs der durch c gehenden Erzeugenden G und die lánes K osculirende coaxiale Rotationstláche 2. Grades B, so ist O auch die Osculationsebene der Durchdringungs- curve der Fláchen H und B im Punkte c. Dem Punkte c entspricht auf G der Punkt c“ von W*. Verschiebt man den Richtuneskegel K der Developpablen parallel, bis sein Mittel- punkt p zusammenfállt mit dem Mittelpunkte desjenigen Kegels, den man der Fláche W* lános des durch c* gehenden Parallelkreises umschreibt, so kann man leicht nach I.) den Kegel V'* resp. V* und dann auch die Osculationsebene O* sowie den Krůmmuneskreis $ vom Mittelpunkte y* der Kurve Č* in c“, wie dort angegeben, er-. mitteln. Das cesuchte Paraboloid H hat mit O' einen Kegelschnitt gemein, den wir nun in der Lage sind zn construiren; denn er muss $+ in c* oseuliren, ferner durch den Schnittpunkt (A4O") sowie durch den unendlich fernen Punkt der Schnittgeraden von M mit O' gehen. Dieser Kegelschnitt ist also vollkommen bestimmt und man kann jeden beliebigen Punkt z von ihm construiren; am kůrzesten, so lange es die Genauigkeit der Construction erlaubt, den Punkt, in dem er den Kreis 4 ausser in c* schneidet. Die Parallele durch z zu M, welche A trifft, ist eine zweite Erzeugende von H, die mit G zu demselben System gehórt. Heisst T die Tangente in c“ an Č*, so schneidet die Tancentialebene (T+G) von H die Gerade H in dem Punkte, dessen Verbindunesgerade A, mit c* eine Erzeugende von H ist, welche mit 4 zu demselben System gehórt. Hiedurch ist H hinreichend dargestellt. Was die Schmiegunesfláche B anbelanst, wird man bei An- wendung der ersten Construction von W mit Růcksicht auf das bereits Durchgefihrte durch 9 den nach dem Schnittpunkte von (k) mit 4 sehenden Strahl ziehen und durch seinen Schnittpunkt mit £ die Šenkrechte auf A4 errichten, welche bereits die zweite Axe vom Meridiankecelsehnitt 5 der Fláche B ist. Bei der zweiten Darstel- lungsweise von W wird man den Mittelpunkt o von B nach der auf Seite 9 gegebenen Construction ermitteln. Hat man insoweit H und B construirt, so hat man nur noch nach dem in I. angegebenen Vorgange O und y aufzusuchen. Construction von umgeschriebenen Developpablen. 15 Sucht man O* oder O als die Tangentialebene des bezůslichen doppeltconjugirten Polarkegels, so ist zu bemerken, dass man drei Erzeugende desselben sogleich angeben kann und dass man auf T%, resp. T; nur noch zwei Punkte, deren doppeltconjugirte Polaren man sucht, so annehmen kann, dass in Bezug auf W* resp. B die Polar- ebene des einen normal zur ersten, die des zweiten normal zur zweiten Projectionsebene ist; die gefundenen fiinf Erzeugenden des genannten Polarkegels bestimmen denselben vollkommen. Wendet man aber die Hachette'sche Construction an, so wird man beispielsweise bei der Ermittelung von O zuerst die Krůmmungs- mittelpunkte m, m" der Schnittkurven A, W beider Fláchen B, H mit einer projicirenden Ebene durch T% construiren, in » und mw" je die Senkrechte zu dieser projicirenden Ebene bis zu ihrem Schnitt- punkte »*' resp. n" mit der Normalen in c von B beziehunesweise H errichten. O ist nun senkrecht zu (n' »") nnd schneidet (W 0 b)) Die Construction des Krůmmungsmittelpunktes von Úr in cr oder von Čr in en aus y ist evident. Ist 7. parallel zu M, so ist O identisch mit der Ebene (To), wie wir bereits auf Seite 9 cesehen haben. Hat man bei der Lósung der behandelten Aufeabe O' ermittelt, so kann man im Weitern auch folgenden Weg einschlagen. Man con- struirt den Krimmungsmittelpunkt 6* in er“ fůr die erste Projection des Kegelschnittes, in welchem W* von der Ebene O' geschnitten wird. Nun kann bekanntlich Č; als eine (verallgemeinerte) Conchoide von ČI“ angesehen werden, und man kann also aus dem Krůmmunes- mittelpunkt 6* von Č1* in a“ einfach den Mittelpunkt 6 des Krům- mungskreises s von Gp in c; herleiten.?) Die Osculationsebene in c fr die Durchdringunescurve der Fláche B und der durch 8% bestimmten 1) Von % kann man sogleich die Richtungen der Axen angeben, so dass die Auffindung von m? besonders einfach ist. Von W" kennt man den Punkt c und die Tangente 7 und es lassen sich ohneweiters aus den Bestimmungsstůcken von H drei weitere Punkte construiren. Legt man durch c berůhrend an 7% einen Hilfskreis, so kann man denselben als die centrisch collineare Figur von W' fůr c als Collineationscentrum ansehen und die Collineationsaxe aufsuchen; die zu derselben durch c geleste Parallele ist die Axe der Collineation zwischen dem Kegelschnitt %" und dessen IKrůmmungskreis A* in c, fůr die ec das Centrum ist. Aus dieser Lage zwischen %' und A* und aus der áhnlichen Lage von X“ mit dem Hilfskreis wird m einfach ermittelt, 2) Man sehe unter Anderen: Chr. Wiener a. a. 0. pag. 223 u. í. 16 II. J. Sobotka: Construction von umgeschriebenen Developpablen. projicirenden Cylinderfláche ist die gesuchte Ebene O; dieselbe wird nach frůheren Angaben leicht construirt. Eine kůrzere Construction von 6* aus bekanntem O' und um- gekehrt von O, wenn man bereits 6 kennt, bofindet sich auf Seite 918 und Fig. 5 der Sitzunosberichte der kais. Akad. d. Wissensch. zu Wien in Bd. CI Abth.,II. a. Mai 1892. In dem besondern Falle einer umschriebenen Cylinderfláche vereinfachen sich unsere Constructionen erheblich, da O*' mit der von T+ nach dem Mittelpunkte von W* gehenden Ebene zusammenfállt.") r) Die oraphische Durchfůhrung der behandelten Aufgaben ist hier unter- blieben, da dieselbe nach der gegebenen Beschreibung ohne Schwierigkeiten be- werkstelligt werden kann. Verlag der konigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1893, TIT. Note sur une espěce nouvelle d Arion. Par J. Babor et J. Košťál. (Avec Planche IV.) (Travail de Vinstitut de zoologie et anatomie comp. de Uuniversité de Bohéme a Prague.) (Présenté le 27 janvier 1893.) La saison dautomne de cette année était trěs favorable au dé- veloppement des limaces, tant retardé par les chaleurs précédentes. Par ce motif nous avons entrepris guelgues excursions heureuses dans un temps relativement avancé. Dans une de ces excursions nous avons eu le bonheur de trouver une jolie espěce d'Arion, laguelle suivant son extérieur frappant nous avons reconnue comme forme nouvelle de notre faune. Par de recherches détaillées nous avons constaté — comme d'apres la littérature citée on est forcé de juger — Vespěce mentionnée comme généralement nouvelle pour la science méme. Diagnose. A. parvulum, in extensione gracillimum, dorso rugis subtilibus densis ornato; color dorsi flavo-rubellus, cupri fere habitum imitans, laterum albidus, capitis tentaculorumgue ater ardesiacus, summa dorsi et clypei portione cinerea; zonis lateralibus atris, tenul- bus, distinctissimis, figura lyriformi in clypeo simili; pedis margine albo, haud lineolato; soleae parte media pallida, lateralibus auran- tiacis; sudore luteo; limacella nulla. Hab. Jarov prope Závist in Bohemia centrali. L'animal petit dun corps trapu en repos, prend en rampant une forme trěs gracile; les rugosités sur les dos sont petites cadrées serrées, sur les cótés oblongues, plus rares, parallěles. Couleur jaune- rosátre, des cotés presgue blanche; la těte avec les tentacules rela- tivement longs, bleue foncée. Sur les cótés du corps il y a des bandes étroites, brunes-noires, trčs distinctes; un dessin pareil en Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893, 2 III. J. Babor et J. Košťál forme de lyre sur le bouclier; sur la partie dorsale du bouclier et sur le reste du corps une large bande ogrise, plus noire sur Vextré- mité caudale. Le bord du pied blanc, non linéolé; le pied au des- sous dans la partie médiale pále transparent, dans les parties laté- rales rouge-orangé; le mucus dun jaune intensiť. — Long. max. 20 mm, larg. max. 4 mm Limacelle nulle. On trouve cette espěce dans la partie centrale de la vallé de Jarov (prěs de Závist) au milieu dun bois daunes. La elle vit dans de groupes de pierres mělées d'humus et de feuilles tom- bées dans une moiteur non trop grande. Nous ramassámes lá peu d'exemplaires, de la plupart non développés, dans une localité trěs limitée, a la société de 'Arion Bourguicnati et de Amalia margi- nata. (C'est la měme localité dont un de nous a trouvé le remar- guable Rhynchodesmus terrestris O. F, Můll., une planaire terrestre si rare dans Europe centrale et pour premiěrement découverte en Bohéme.*) L'anatome. 'appareil sexuel. La slande hermaphrodite est grande et se compose de deux parties formées par un petit nombre de grands lobes d'un gris bleuátre. Ductus hermaphroditicus est assez long, dilaté vers son bout et se tord en 3 piěces, dont le dernier forme la „vésicule séminale“ non loin de la olande de Val- bumen. (Cette glande est blanche, composée de petits lobes serrés, a Ventré du ductus hermaphroditicus un peu pigmentée. L'ovisperma- toducte court, tordue en 2'/, replis, blanc, A manchette violátre. La partie infraprostatigue de Voviducte assez courte, au commencement cylindrigue, se termine par un renflement conigue considérable; leur attracteur, attačhé A ce renflement, s'insére au bord postérieur de la paroi pulmonaire. Dans ce renflement il y a un gland conigue, entouré d'une guenille large en forme connue d'un praeputium. Canal deferent mince, le pénis (die Patronenstrecke de Simroth) un peu plus large et long avec un petit renflement arrondi. L'ampulle de la poche copulatrice elliptigue, leur canal en forme dun entonnoir, A la base trěs dilaté. Le vestibule est simple, d'un blanc de craie. L'appareil digestif. La máchoire arguée, corneuse, pále, fine- ment cannelée. Le dent centrale de la radule a 3 aculei, les dents des champs latéraux a 2 aculei dont Vintérieur est grand, Vextérieur petit; les dents extrémes A 2 aculei petits. L'oesophage trop court, *) Cf. K. Písařovic a J. Babor. Rhynchodesmus terrestris O. F. Můll. v Če- chách. Věstn. král. spol. nauk. 1892. Note sur une espěce nouvelle d'Arion. 3 Vestomac extraordinairement gros A un fort cul-de-sac; les 4 rameaux habituels ressemblent A ceux de Arion. hortensis, mais ils ne sont pas si fortement enroulés. Le point du sac intestinal est formé par le foie droit. Le systěme palléal et nerveux est typigue, la glande pédale est d'une longueur de ?/, du corps, la glande caudale trěs développée. — Un traité plus détaillé paraitra plus tard dans une étude comparative Sur nos Arions en général. Comme il est évident de cette description notre espěce ressemble le mieux A 'Arion intermedius Norm. s. minimus Simr., cependent elle difére de lui en points suivants. 1. Arion intermedius est d'un gris-jaunátre pále aux bandes la- térales indistinctes, sans dessin lyriforme sur le bouclier (ou avec un dessin tres délicat d'apres Scharff); notre espěce est d'un jaune- rosátre aux bandes latérales trěs distinctes avec un dessin lyriforme trěs gréle sur le bouclier. 2. La portion infraprostatigue de Voviducte chez te Arion est beaucoup plus longue avec un renflement frappant, tandis gue celle de VArion intermedius est trés courte sans traces de renflement. 3. On trouve VArion intermedius exclusivement dans les mousses des foréts de pins, tandis gue notre forme fut appercue dans un bois d'aunes. L'espěce décrite nous nous avons permise de surnommer A hon- neur de notre maitre M. le professeur F. Vejdovský, Arion Vejdovskýt n. sp. Bibliographie. Clessin. Deutsche Moll.-Exkurs.-Fauna. II. Aufl. Nůrnbero. 1884./5. Clessin. D. Moll.-Fauna Oesterr.-Ung. u. d. Schweiz. 1887. Simroth. Vers. einer Naturgesch. ete. Zeitschr. f. wiss. Zool. Bd. 42. 1885. Pollonera. Specie nuove o mal conose. di Arion Europ. Estr. dasli Atti della R. Acead. delle Sc. di Torino. 1887. Pollonera. Recensem. des Arionidae de la Région paléarct. Boll. dei Mus. di Zool. ed Anat. comp. della R. Univ. di Torino. 1890. Scharff. The Slugs of Ireland. Sc. Trans. R. Dublin Soc. Vol. IV. 1891. 4 J. Babor et J. Koštál: Note sur une espěce nouvelle d'Arion. Explication des figures. 1. L' animal au dessus, gr. nat. 2. Le pied au dessous, ž. 9. La termination de Vappareil sexuel, faiblem. gr. 4.—8. Auelgues coupes de la série du renflement de la portion infraprostatigue de Voviducte, sans détails histol. a) le gland, b) le praeputium, c) la paroi du renflement. 9. La máchoire dans la bouche avec leur papilles, fort or. 10. Les dents de la radule, f. gr. a) le dent central avec les 2 voisins, d) un dent latéral, c) un dent marginal. Nákladem král. české spol. náuk. — Tiskem dra. Edy. Grégra v Praze 1898. IV. Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. Píše Dr. J. N. Woldřich ve Vídni. S 5 dřevoryty. (Předloženo dne 27. ledna 1893.) Malá pánev permská ležící severovýchodně od Budějovic u Lib- měče známa byla již v 16. století, poněvadž u potoků, tudy tekoucích, sem tam uhelné vrstvy s lupkem na den vycházejí, hlavně však proto že se na východním okraji jejím dolovalo již v 13. století na drahé kovy. Pánev tato byla původně čítána k devonu, později k liasu a na to ještě později ku carbonu, až Stúr r. 1872 dokázal permské stáří její. Dolovalo se v ní na uhlí od v. 1550 na několika místech, ač vždy s malým úspěchem, ježto uhelné flece jsou příliš slabé a zhusta přehozené. Navštívil jsem pánvičku tu již několikráte, naposled o prázdni- nách r. 1892, kdy prohlídnul jsem nový důl, v roce 1891 otevřený, ležící asi 1720 m jihozápadně ode vsi Hury na pare. 1853. Na zá- kladě výzkumů a zápisků svých týkajících se i třetihorní pánve budě- jovické, jakož i na základě čtyř profilů, dosud neznámých, jejichž opisy mně prostřednictvím pana řiditele Vollgrudra přenechal báňský řiditel pan Fr. Schojfl, jsem s to podati následující zprávu. Jelikož v žádném spise dosavádním, týkajícím se permské pánve libničské, nebyla podána úplná literatura, uvádím ji především v krát- kém výtahu. První zprávu o pánvičce této podal Zippe r. 1841 v Som- merově topografii království českého, sv. IX, kraj budějovický a r- 1842 v pojednání svém „Die Steinkohlen und ihr Werth u. s. w.“ p. 25, kde Zippe porovnává vrstvy pánve té s anglickým „old red sandstone“. Reuss ve spise „Kurze Uibersicht der geognostischen Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898. 1 2 IV. J. N. Woldřich Verháltnisse Bohmens“ (1854), řadí vrstvy, o nichž jednáme, k útvaru kamenouhelnému. Cžjžek podává zprávu trochu podrobnější ve schůzi říšsk. geolog. ústavu (7. března 1854) „Die geologischen Verháltnisse des Anthracitvorkommens bei Budweis“, Jahrb. d. k. k. geolog. Reichs- anst., Wien, B. V., 1854, Nr. 1, str. 224. Cžjžek dovolává se v ní Zippe-ho a mapy Kreibichovy, i dovozuje, že synklinalní poloha vrstev na severu a na jihu svědčí o tom, že usazeniny tyto mají podobu pánve, jejíž pouze malá čásť jen jest pokryta třetíhorními vrstvami. Ve vrstvách pánve této lze rozeznati tři hlavní části: 1. Nejspodnější čásť, asi 60 sáhů mocná, skládá se ze světlo- hnědých pevných, asi jeden střevíc silných pískovců, obsahujících zrnka živcová a střídajících se se zelenavými, často skvrnitými lupky. 2. Střední čásť, asi 40—50 sáhů mocná, skládá se z šedých a černých lupků jilovitých a písečnatých, mezi nimiž uloženy jsou slabé vrstvy světlošedého pískovce, v první části jmenovaného, a še- dého neb modravého jílu. 3. Hořejší nejsilnější čásť, asi 100 sáhů mocnou, tvoří červeno- hnědé písečnaté a jílovité lupky, porůznu zelenavé, mezi nimiž ulo- ženy jsou slabé vrstvy plastického, ponejvíce červeného jílu. Západně od Libniče vyskytují se i slabé vrstvy a pecky jílovitého vápence. Ve spodních vrstvách střední části, totiž v šedých lupcích nalézá se uhelná flec (anthracit), kteráž byla r. 1560 odkryta základní štolou Eliášovou. Teprve v novější době činěny zde jakož i u Lhotic po- kusy, lec tu dobývati, ustálo se však záhy v dálší práci, ježto flec ta jednak příliš slabá, jednak nepravidelně uložena byla. R. 18553 počala dolovati nová společnost severně od Vrat a dosáhla v hloubce 9 sáhů (?) uhelnou lec, tato záhy vyčerpána byla, protož se podnik ten neudržel. Základní práce Cájžkovy použili někteří pozdější ba- datelé ve spisech svých, zvláště do rozdělení Cžjžkovo, ač v několika podrobnostech s novějšími zkušenostmi nesouhlasí. Jediný O. Feist- mantel činí výjimku, poukazuje na vápenec mezi lupky ve Oselném a západně od Hůry uložený a počítaje vrstvy neogénové u Bídy a Hrdějic k permu. C. v. Bttinghausen: „Uiber das Anthracitlager von Budweis“ Jahrb. der k. k. geolog. Reichsanst. 1854, str. 196, připisuje na základě otisků na lupcích Cžjžkem sebraných, celý komplex anthracitovému útvaru alpskému. F. Strasky ve spise „Analyse der Anthracitkohle in der Náhe von Rudolístadt bei Budweis“, Šitzb. d. math. nat. Cl. d. kón. Academie d. Wiss. Wien, B. XIX, 1856, p. 325, podává geo- logickou zprávu podle Cžjžka, uvádí, že dal erár v roce 1836 dva- Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. ÁN kráte vrtati až do hloubky 4295 střevíců a 1413 střevíců (nejspíše u Hůry a u Lhotic), čímž získán byl podrobný přehled sledu vrstev. Profily tyto byly asi základem Cžjžkova rozdělení vrstev na tři části Strasky dovozuje, že uhelná flec zapadá nejspíše pod třetihorní vrstvy, podávaje po té obšírné pojednání o chemických a fysikálních vlast- nostech anthracitu. D. Štúr prozkoumal otisky nasbírané Cžjžkem západně od Hůry, nedaleko Rudolfova, a u Lhotic. Otisky tyto nacházejí se v lupcích nad uhelnou flecí, což svědčí dle Stúra nepopíratelně o tom, že útvar anthracitovitý u Budějovic náleží dyasu (permu). Viz pojednání Štú- rovo: „Vorláufige Notiz úber die dyadische Flora der Anthracit-Lager- státten bei Budweis“, Verh. d. k. k. geolog. Reichsans. 1872 str. 165. Z pojednání O. Feistmantla: „Uiber die Permformation zwischen Budweis und Frauenbere“ Sitzb. d. k. bóohm. Ges. d. Wiss. Prag, Jahre. 1872, str. 87, vysvítá, že autor prošel velmi pilně pánev ale zdá se, že o skutečném nálezu anthracitu nevěděl, pochybovalť i o tom, že černé lupky otisky obsahují, jelikož na starých haldách nic takového nenalezl. Poukazuje na černošedé vrstvy bitumenosního vápence, střídající se s červenošedými lupky u Jednoty, jižně pod Lhoticí, zapadajícími pod 30“ na jihovýchod, jakož i na tytéž vrstvy pod Libničí, zapadající na severozapad. Uprostřed vsi Oselné vy- chází na den komplex lupků střídajících se s vápencem a zapada- jících na jihovýchod. Červený a šedý jíl a pod ním ležící bílý písek, kaolinem po různu stmelený, vyskytující se severozápadně od Bídy (u lomu Hardtmuthova se vyskytující), jakož i plastický jíl červený mezi Oselném, Bídou a Nemanicemi řadí Feistmantel dokonce k permu. R. Helmhacker podává ve spise „Die Permmulde bei Budweis“ Berg- u. Hůttenw. Jahrbuch, Wien, B XII. 1874, důkladné pojednání, hlavně obsahu palaeophytologického. Štúrem určených patnáct druhů rostlin, pocházejících z dolů asi 2 km západně od Hůry a u Lhotic, rozmnožil sebranými otisky u Hůry na Šestadvacet druhů a to na druhy rozhodně permské, jako Calamites infractus Gutb., Sphenopteris erosa Morris, Alethopteris pinnatifida Gutb. a t. d. V geologickém ohledu sleduje i autor tento hlavně Cžjžka a rozděluje vrstvy rovněž podobně na tři části. 1. Na rule spočívají vrstvy arkosy a slepence; celkem asi 120 m mocné. 2. Na arkose spočívají jemnozrnné pí- skovce a lupky jílovité s flecí anthracitovou, celkem asi 100 m mocné. Na těchto leží za 3. vrstvy střídavě červenohnědých a šedozelenavých pískovců hrubozrnných a lupkovitých, celkem asi 200 m mocných. U Hůry, Rudolfova a Malé Hory (Adamstadt) jest poloha ruly značně 1* 4 IV. J. N. Woldřich porušena; ježto zde rula mnohonásobně proražena žulou a porfýrem. Neogénové vrstvy rozkládající se mezi Bídou, Hrdějicemi a Nemani- cemi, řadí Feistmantel mylně k permu. Krejčí zmiňuje se ve své „Geologii“, Praha 1877; jen zkrátka o pánvi této na str. 597; Kalzer ve své „Geologie von Bohmen“ po- jednává poněkud obšírněji o ní, přidržuje se hlavně zpráv Strasky-ho a Helmhackra a poukazuje v krátkosti na nový důl z roku 1890—91 u Hůry. Když jsem navštívil v letě 1892 nový důl tento, nepracovalo se, jelikož erár pro nebezpečí, hrozící prý nedalekým vojanským skla- dištím, dálší dolování zakázal. Vrtání počalo tu na podzim r. 1891, při čemž získán byl následující profil: Pod ornicí sledovaly v hloubce 23 m ve slabých vrstvách: modravý, jemný pískovec; jemný, pevný, červený lupek; hrubý, čer- vený lupek; jemný, pevný, šedý pískovec ; jemný, pevný, červený pískovec; pevný, šedý pískovec prostředně zrnitý; jemný, šedý lupek:; pevný, šedý lupek; pevný, červený pískovec; jemný, šedý pískovec; velmi pevný, šedý křemenec (0:5 m) až do hloubky 20 m; pod tím sledovaly v mohutnějších vrstvách: jemný, šedý pískovec s lupkem (3 m); čistý, bílý písek (02 m); šedý, málo pevný pískovec (9:4 m); pevný, šedý pískovec; šedý, méně pevný pískovec; pevný, bílý pí- skovec; méně pevný, zelenavý pískovec; bílý, čistý písek (0:45 m); pevný, šedý pískovec; pevný, šedý pískovec s lupkem: méně pevný, šedý pískovec; pevný, šedý lupek až do hloubky 60:6 m; pod tím sledovaly slabé vrstvy a sice: méně pevný, šedý pískovec; tmavošedý lupek; pevný, bílý pískovec; jemný, šedý pískovec a tmavošedý lupek až do hloubky 66:05 m, kde ustalo se ve vrtání. Vrstvy tyto náležejí hořejší a dílem střední části permu budě- jovického; celkem souhlasí s dosavádními zprávami, od nichž se však poněkud liší jejich podrobná posloupnost. Třetihorních náplavů tu nebylo. Při vrtání nebyla dostížena flec anthracitu, která tů ovšem proti vyvrtanémn otvoru zapadá; asi v hloubce 80 m byla by bývala zajisté dostižena. Schematický přehled profilu tohoto podávám na obr. 1. str. 13. Později byl tu otevřen důl, který sáhá do hloubky 36:61 m, od- kud vede přímá štola, asi 40 m dlouhá, směrem východním až ku fleci čistého anthracitu, mocné 0:8 až 1:2 m a směřující k 23 h—- 10" a zapadající pod 35 až 509 na západ. Sebral jsem několik vzorků červeného a zelenavého pískovce, lupku uhelného a arkosy; jelikož nebylo na haldě žádného anthracitu aniž žádných otisků v lupcích, Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní, 5 opatřil jsem si od horníka vzory anthracitu a otisků, kdežto místo- řiditel musea budějovického, pan F. Lindmer, mne doprovázející, mi přenechal laskavě několik dálších otisků bylinných. Jest naděje, že erár povolí konečně další dolování, které se setkávalo ne sice s vý- tečným, přece však dosti slušným výtěžkem. Zajímavý jest profil z r. 1883 pocházející severně od Vrat (okolo 419 m nad hl. moř.) z jižního okraje útvaru permského na parc. 1195. Pod ornicí, 0:3 m mocnou, sledovaly tu v slabých vrstvách: pevný, bílý jíl, červeně kostkovaný; pevný, červený jíl, bíle kostko- vaný; pevný, žlutý jíl; pevný, světlošedý jíl, železná ruda v hroudách (0:3 m); bílý, mastný jíl až do hloubky 4 m; na to v silnějších vrst- vách: červený, mastný jíl; šedý, mastný jíl; světločervený jíl s pí- skem křemenitým ; týž mastný; bílý písek křemenitý (0-3); světločer- vený, mastný jíl; červený jíl pískovitý; červený jíl se zelenavými, pískovitými hrudami ; červený jíl s pískem křemenitým ; červený mastný jíl a světločervený pevný jíl až do hloubky 598 m; po té lupek uhelný (12 m) a dále v mohutnějších vrstvách: Červený pískovec hrubozrnný ; jemný, světločervený pískovec; šedý pískovec; bílý pí- skovec s kousky kamenného uhlí; tmavý pískovec; pevný, tmavý pí- skovec se slepenci ; světlošedý lupek ; tmavošedý pískovec až do hloubky 65:5 m; v slabších vrstvách dále: tmavošedý lupek; světlošedý pí- skovec; tmavošedý lupek; světlošedý pískovec; tmavošedý lupek de- skovitý; tmavý lupek; černavý lupek; světlošedý lupek; světlošedý pískovec; tmavošedý lupek; světlošedý pískovec; tmavošedý lupek; tmavošedý lupek s deskami uhelnými (1 m); světlošedý lupek; šedý pískovec; světlošedý lupek; tmavošedý lupek; šedý pískovec ; tmavo- šedý lupek; šedý pískovec; jemný, šedý lupek a světlošedý pískovec v hloubce 941 m. Schematický přehled profilu toho podávám na obr. 2. str. 15. Jelikož červené a bílé jíly schází v hořejším oddělení neogenu třetihorní pánve budějovické, naco již Úěžjžek *) upozornil, náleží vrstvy profilu u Vrat až do hloubky 39:8 m dolejšímu oddělení ne- ogenu, následující pak vrstvy pískovců a lupků dlužno řaditi k ho- řejší a dílem k střední části permu budějovického. Pokrývá tudíž dolejší oddělení neogenové na jihu pánve útvar permský, z něhož při vrtání dosaženy v hloubce 941 m hořejší a z části i střední 1) Uiber die geologische Anfnahme in Sůd-Bóhmen im J. 1858, Jahrb. d. k. k. geologischen Reichsanst. B V, 1854, p. 269. 6 IV. J. N. Woldřich díl; lec uhelná tu však dostižena nebyla. Podobné vrstvy neogenové vyskytují se též dále na západ od líbničské pánve permské. Skoro veškeří dosavádní badatelové předpokládají, že pánev lib- ničská jest úplná. Kdyby tomu tak bylo, musely by zapadati permské vrstvy na jižním okraji jejim k severovýchodu, což ale dosud nikdo nedokázal, jelikož zde k tomu dosud příležitosti nebylo. Rozumí se, že nemohlo ani vrtáním býti zjištěno zapadání vrstev. Vrstvy v novém dolu pod Hůrou zapadají, jak jsem uvedl, na západ, ano spíše trochu na jihozápad, tudíž kolmo proti směru třetihorní pánve budějovické, rozprostírající se od jihovýchodu k severozápadu. Zdá se tudíž, že jest permská pánev libničská jen postranním chobotem velké pánve budějovické, s níž souvisí na jihozápadě. Jest tudíž pravděpodobná domněnka Straského, že permské vrstvy pokračují na jižním okraji pánve libničské pod třetihorními vrstvami pánve budějovické, čemuž alespoň profil u Vrat nasvědčuje. Uvážíme-li poměry spodního útvaru permského na úpatí krko- nošském u Českého Brodu, u Černého Kostelce a zbytky téhož oddě- lení roztroušené u Seče, u Divišova, u Vlašimi,*) u Tábora (Chejnova) a u Budějovic, uložené i chráněné v prohlubinách rulových, dospí- váme k úsudku, že nejspíše permským útvarem pokryta byla nejen velká čásť prahor jihočeských až do dolních Rakous, ale i hluboká prohlubina ruly budějovické, a že útvar permský u Libniče jest nej- spíše pouhým postranním výběžkem velké pánve budějovické, že tudíž permský útvar v kraji tom táhne asi patrně směrem přes Vrata i dále na západ pod třetihorní vrstvy budějovické. V ohledu tom zajímavým jest vrtání, podniknuté již v r. 1834 na západním okraji pánve budějovické, totiž u Břehova (jihovýchodně od Netolic), ležícího asi 413 m n. hl. moř. V profilu tom objevují se následující vrstvy: pod ornicí (1 m) ve vrstvách slabounkých střídavě bílý, šedý a žlutý jíl; železná ruda (0:6 m); bílý, šedý a žlutý jíl; lignit s hnědožlutým jílem (06 m), černohnědý jíl s pískem, lignit s hnědožlutým jílem (2:2 m), šedý jíl; hnědočervený jíl s hnědým uhlím (1 m); světlý jíl, hnědé uhlí s tmavo- hnědým jílem (3 m); světlý jíl, zelenavý slídnatý jíl a písek až do hloubky 474 m; šedý lupek, bílý lupek, modravý slín, šedý lupek, hnědý jíl s modravým pískem, šedý lupek až do hloubky 68 m ; tvrdý 1) Mezi tiskem došlo mne pojednání dr. A. Slavikovo „Die Ablagerungen der permischen Formation bei Vlašim“ Kóngl. bohm. Ges. d. Wiss. Prag 1892, v němž autor soudí, že v jížních Čechách umístněné pánve formace permské jsou samostatné. Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. 7 pískovec křemenitý, modrý jíl slínovitý, velmi pevný pískovec kře- menitý, hnědý a šedý jíl drobivý, žulovitý pískovec (arkosa), hnědý lupek jílovitý, zelenavý a hnědý lupek, šedý lupek jílovitý až do hloubky 81:8 m. K opisu profilu jest přidána poznámka, že tu nej- spíše počínají vrstvy útvaru s kamenným uhlím. Schematický přehled profilu toho podávám na obr. 3. str. 17. Není pochybnosti, že hořejší vrstvy profilu tohoto až do hloubky asi 474 m, složené hlavně z jílu bílého, žlutého (červenavého ?) a še- dého, náležejí neogénu budějovickému, a sice dle všeho oddělení do- lejšímu; flec lignitu čili hnědého uhlí nenalezala se zde, nýbrž po- dobně jako u Vrat, jen části lignitu sem připlaveného. Tyto slabé stopy lignitu a hnědého uhlí, vložené mezi jíl, poukazují k tomu, že se vy- skytuje v neogénu budějovickém lignit nejenom v hořejším oddělení, jak se za to dosavád má, ale že alespoň stopy jeho se nalézají i v dolejším oddělení neogénu. Náležejí-li dálší vrstvy, sestávající z šedé a bílé lup- kovité horniny a z modravého a hnědého jílu až do hloubky 68 m taktéž k neogénu, nelze tvrditi, ač nejspíše tomu tak jest; nelze však pochybovati, že dále sledující vrstvy profilu, sahající až do hloubky 8189 m a skládající se z tvrdých pískovců křemenitých, z arkosy, hnědých a šedých lupků a modravého slínovitého jílu, náležejí k útvaru permskému; vrstvy jílu tu nevadí, nejsou nikterak na závadu; ná- ležejíť i na jiných místech hořejší části permu budějovického, jak | Čějžek uvádí. Střední části permských vrstev se zde nedovrtali. Spo- čívají zde tudíž vrstvy neogénové nad vrstvami hořejší části permské a pravdě podobno, že permský útvar sahá od Vrat na západ pod třetihorní vrstvy, jsa uložen na dně pánve budějovické. Ovšem nesáhá veskrz až k okrajům třetihorní pánve, neboť mladší oddělení neogénu spočívá na jižním okraji, na příklad u Kamenného Oujezda, přímo na rule. Třetihorní pánev budějovická jest velmi hluboká, jak doka- zuje vrtání v pivovaru budějovickém z r. 1891, kde ani v hloubce 1145 m převrtána nebyla. Profil tu docílený vykazuje následující postup: pod štěrkem (4 m) leží ponejvíce v slabých vrstvách pevný, červený jíl; modravý, bahnitý jíl; pevný, červený jíl; šedý jíl; modravý jil; červený, kostkovaný jíl; šedý jíl, pevný kámen s hnědým uhlím (0:6 m); šedý jíl, modravý jíl; modravý, bahnitý písek křemenitý; hrubý písek vodonosný; pevný, červený jíl; modrošedý jíl, červeno- hnědý jíl, modravý jíl s hrubým pískem ; hnědý, modravě pruhovaný jíl, červený jíl, červenohnědý jíl (2:7 m); pevný, modravý jíl písko- vitý, hrubý štěrk bez vody, modravý jíl s hnědým uhlím a pískem 8 IV. J. N. Woldřich (02 m); modravý jíl pískovitý a mour uhelný; pevný modravý, čer- veně pruhovaný jíl, červený jíl; červenohnědý, šedě pruhovaný jíl, modravý jíl pískovitý; hnědý, modravě pruhovaný jíl; červený, pevný jíl; modravý, pískovitý jíl až do hloubky 385 m; ve vrstvách silněj- ších: červenohnědý jíl pískovitý, červenohnědý jíl; červenohnědý, pru- hatý jíl až do hloubky 45:4 m; ve vrstvách slabých: modravě a hnědě- pruhovaný jíl pískovitý, modrohnědý jíl, modravý pevný písek, tmavo- šedý pruhovaný jíl, červený jíl zelenavě skvrnitý, šedý jíl pískovitý, světlošedý jíl kamenitý, pískovec (0:15 m); ve vrstvách silnějších: červený jíl modravě skvrnitý, šedý jíl pískovitý, pevný bílý písek, červený jíl pískovitý, šedý jíl pískovitý, tmavošedý pruhovaný jíl, čer- veně pruhovaný jíl, šedý jíl zelenavě skvrnitý, bílý jemný písek s jílem až do hloubky 15:5 m; ve vrstvách slabých: bílý hrubý písek kře- menitý ; vodonosný, červený, hrubý písek křemenitý, křemenec s vodou (0'5 m) až do hloubky 80:05; červeně skvrnitý jíl (4:65 m); pak opět ve vrstvách slabých: šedý slín (0'1 m), červený, zelenavě pruhovaný jíl, tmavošedý jíl jemně pískovitý, pískovec křemenitý vodonosný, červený jíl s pískem, tmavočervený jíl, tmavý jíl pískovitý, bílý pevný písek, žlutý jíl s pískem, šedý jíl pískovitý, červenavý jíl, šedý jíl modravě pruhovaný se stopami uhlí hnědého, modravý jíl s pískem; pevný, bílý písek až do hloubky 96:5 m; hrubý písek křemenitý, vodonosný (8:4 m), tmavošedý jíl pískovitý (05 m); hrubý písek kře- menitý (8:1 m) a tmavošedý jíl s proužky uhelnými (1 m) až do hloubky 1145 m. Schematický přehled profilu toho podávám na obr. 4. str. 19. Mimo štěrk, jenž nejhořejší vrstvu profilu tohoto vyplňuje a stá- řím snad až do alluvialní doby sahá, což souditi lze podle uložení jeho poblíž řečišť Vltavy a Malče, náležejí vrstvy jílu a písku zde provrtané dolejšímu oddělení neogénu budějovického, jehož nejspod- nější vrstvy ani v hloubce 1145 m dostíženy nebyly. I v profilu tomto vyskytují se stopy hnědého uhlí, ač žádná flec. Naznačený „křemenec s vodou“ v hloubce 78:9 m jest nejspíše hrubý písek kře- menitý. Podotýkám dále, že „proužky uhlí“, vyskytující se v hloubce 1135 m, jsou žAnědým uhlím. Jest tudíž třetihorní pánev budějovická dosti hluboká, její vrchní oddělení s hnědouhelnými flecemi nalézá se hlavně u pokraje a jen málo kde na vyvýšených místech u prostřed pánve, jako na př. u Železné Hůrky a u Litvinovic západně od Budějovic. Uprostřed pánve nebylo dosud dostiženo dno usazenin neogénových, ač vrtáno bylo až do hloubky 1145 m. Příspěvky k seznání budějovické pánve permské a třetihor ní. 9 Známo jest, že rulové vrstvy pošumavské směřují celkem od jiho- východu k severozápadu a že zapadají pod 30—50“9 na severovýchod. Na západním a východním pokraji pánve budějovické jest tomu však jinak; zde na západním okraji u Habří směřují vrstvy rulové sice od jihovýchodu k severozápadu, zapadají však pod 40—60“ na jiho- západ pod granulit;") totiž zapadání mají vrstvy tyto i dále na sever u Čakova a Dačic. Na východním okraji pak zapadají rulové vrstvy na západ k pánvi budějovické, ač směr i zapadání jejich jsou na po- měrně malé části terrainu dosti nepravidelné; hlavně u Hůry nalézají se vržení souvislá s couky rudovými. Všeobecně udává zde Jo- kély *) zapadání pod 50—170“ na západ a severozápad, kdežto He/m- hacker v profilu svém (1. c. str. 106) uvádí zapadání ruly u Malé Hory (Adamstadt), asi jen místní, pouze pod 369 ku 22 h. Zapadávají tudíž vrstvy rulové (podle Jokélyho) na východním okraji pánve bu- dějovické příkřeji do roviny budějovické, kdežto na západním okraji vystupují méně příkře z jihoseveru. Poměr ten vysvětluje okolnost, že čásť pánve třetihorní, jíž Vltava protéká, leží blíže okraje vý- chodního než západního. Helmhackrem podaný průřez pánvičky permské, vedený od jiho- východu u Malé Hory k severozápadu u Hrdějovic kam až sáhá vý- běžek ruly od severu, zdá se býti dosti správný. Shrneme-li pak ve- škeré poměry v pojednání tomto, týkající se permské pánvičky čili lépe chobotu libničského a třetihorní pánve budějovické, zvláště pak pískovců a lupků permských, u Břehova se vyskytujících, dospějeme k následujícímu idealnému průřezu, vedenému poněkud jižně od prů- řezu Helmhackrova, totiž od jižního okraje permu, severně u Vrat, tudíž od jihovýchodu přes pánev budějovickou směrem k severozá- padu u Břehova. Průřez permské a třetihorní pánve budějovické. Průřez ten (viz obr. 5. str. 21), v němž uvedená vrtání, o nichž řeč byla, naznačena jsou kolmými přímkami, obsahuje vrstvy permské a třetihorní; tyto jsou zjištěny na obou pokrajích i uprostřed pánve, 1) v. Hochstetter: Geognost. Studien aus dem Bóhmerwalde. Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanst. B. V. H. 1. 1854. 2) Beitráge zur Kenntn. d. Erzlagerst. bei Adamstadt u. Rudolfstadt im sůdl. Bohmen. Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanst. B. V. H. 1. 1854. 10 IV. J. N. Woldřich neví se však dosud, jak hluboko pod 1145“ m sahají u Budějovic. Vrstvy útvaru permského, patřící jeho oddělení spodnímu, zjištěny jsou pod Hůrou a u Vrat a částečně i u Břehova. Doplníme-li směr vrstev těch podle zapadání jejich, lze tušiti permské vrstvy směrem západním pod vrstvami třetihorními, jak průřez ukazuje. Z tohoto vysvítá, jak permské vrstvy svého času alespoň se byly usadily v pro- hlubině rulové, nevylučujíce ovšem v největší hloubce, již Vltava sle- duje, rozsedlinu neb vržení. Jelikož prostoupeny jsou permské vrstvy na východním pokraji několika vrženími, nebude zajisté ani v hioubce uložení jejich úplně pravidelné. Není ovšem vyloučena možnosť, že se tu vůbec více nenalézají, byvše již odplaveny ve dlouhém čase od doby permské až do doby třetihorní. Pravdě podobnější jest však, že útvar permský a flec anthracitová, uložená ve střední části útvaru tohoto, pokračuje pod třetíhorními vrstvami dále na západ; avšak vzpomenuté tektonické zjevy v krajině této nelákají nikterak k pra- ktickým podníkům obsáhlým. Dovoluji si ještě poznámku o štěrku, vyskytujícím se pod ornicí třetihorní pánve budějovické nejen v nižinách ale i u okrajů pánve. Ve štěrku tomto přichází vltavén (moldavit), jenž v posledním čase stal se velmi zajímavým, jehož nerostná povaha však dosud ještě pochyb- nou jest. Přichází ve štěrku na př. u Vrábče, u Korosek, u Netolic, u Budějovic, u Rodomilic atd. Štěrk ten řaděn byl dosavad k vrstvám třetihorním, než toto domnělé stáří není nijak dokázáno, ač stejně těžko lze dokázati též diluvialní stáří jeho. V budějovické rovině strže ča- stěji se vyskytují, taktéž i rovina tato více jest splavena než třetihorní rovina třeboňská, ač vrstvy obou pánví na vyvýšených místech sou- hlasejí. Splavení to těžko klásti do doby pliocaenové, z níž sedimentů zde není, spíše do doby diluvialní, kdy mohlo splavení to souviseti s roztáním sněhu a ledu na výšinách pošumavských, odkud jen mohou pocházeti oblázky krystalů křemenných, oblázky obyčejného křemene, křemence a t. d., v štěrku usazené. Ano, jelikož 0 zaled- nění výšin pošumavských nelze dále pochybovati již s ohledem na glacialní zvířenu sudslavickou, mohl býti led pošinut až do roviny budějovické. Čásť roviny té na levém břehu Vltavy jest až k patě Plánských Hor na povrchu vlnitá, táhnou se tu nízké hřbety; zjev ten lze snadno vysvětliti působením ledu; povrchní štěrk v rovině této rozšířený mohl by tudíž býti původu elaciálního a rozsáhlé močály a blata krajiny této mohly by býti zbytky vod diluvialních. Názor tento však nelze dnes dokázati. Zajímavá jest konečně ještě okolnost, že nalezl jsem vltavín spolu s oblázky krystalu křemenného a kře- Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. T. mence ve štěrku u Radomilic, *) rovněž i u Vrábče, pod kterouž ves- nicí vyskytuje se štěrk hojně, vlťtavín však jen v pásmu as 25 km dlouhém a asi 1 km širokém, táhnoucím se nad Zahorčici a Malém Koroseku ve výšce okolo 470—570 m a doprovázeném oblázky jme- novanými. (©. v. John prozkoumal chemicky na mou žádost vltavín pocházející od Radomilic a vyjádřil se takto: *) Otázka, je-li vltavín povahy nerostné čili povahy umělé, nenechá se na základě lučebního prozkoumání rozluštiti, není tu důkazů ani pro ani proti; rozřešení otázky té jest tudíž očekávati jen na základě zjištěného stáří geolo- gického, týkajícího se vltavínu. Resumé. Beitrae zur Kenntnis des permischen und tertiáren Beckens von Budweis. Auf Grundlage einiger meiner Untersuchungen im Budweiser Tertiárbecken und in der bekannten Permmulde bei Libnič und mit Růcksicht auf die bisherige reiche, die letztere Mulde betreffende Literatur, erlaube ich mir einen kleinen Beitrag zur Kenntnis dieser Formationen vorzulegen. Hiebei sind die mir durch Vermittlung des Herrn Direktors Vollgruber, vom Herrm Bergdirektor Pr. Schojf! freundlichst úberlassenen Verzeichnisse der Schichtenfolge in vier Bohrloóchern dieser Gegend, welche ich úbersichtlich zusammengestellt und graphisch darzustellen versucht habe (Profil 1—4), darunter be- sonders jene vou Břehov und vom Budweiser Bráuhause, von grossem Belange. Die geotektonischen Verháltnisse des unteren Perms am Fusse des Riesengebirges bei Bohmisch Brod, Schwarz-Kostelec und der zer- streuten Reste desselben bei Seč, Divišov, Vlašim, Chejnov bei Tabor und bei Budweis weisen darauf hin, dass nicht nur ein grosser Theil des sůdbohmischen Grundgebirges bis nach Niederosterreich, sondern auch des Budweiser Becken mit Permcgebilden bedeckt gewesen sein důrften. 1) Woldřich: Uiber Moldavite von Radomilic. Verh. d. k. k. geolog. Reichs- anst. Wien 1888. 2) C. v. John: Uiber Moldavit oder Bouteillenstein von Radomilic in Boh- men. Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanst. 1889. 39. B. 3. u. 4. H. 12 IV. J. N. Woldřich Nun zeigt das bereits im Jahre 18954 gewonnene Bohrprofil von Břehov, also vom westlichen Flůgel des Budweiser Beckens, dass unter den neogenen Schichten augenscheinlich auch dem Perm an- cehórige Ablagerungen erbohrt wurden. Aus diesen Umstánden, so wie aus den stratigraphischen und petrographischen Verháltnissen der Permmulde von Libnič und des Budweiser Tertiárbeckens geht wohl hervor, dass die permischen Schichten von Libnič westwárts unter die neogenen Schichten des Budweiser Beckens fortsetzen oder sich dorthin wenigstens seiner Zeit erstreckt haben, und dass die Permmulde von Libnič nur eine Bucht des einstigen grossen Beckens reprásentirt, wie ich dies im idealen Profil 5 zn veranschaulichen versuchte. Da jedoch Verwerfungen in der Libničer Bucht háufig auftreten und da auch eine Verwerfung des Urgebirges lángs der Sohle des Budweiser Beckens nicht aus- geschlossen, sondern sehr wahrscheinlich erscheint, sind die Aussichten bergmánnischer Unternehmungen auf Erbohrung des Anthrazitflótzes, das úberdies bisher nur eine Máchtigkeit von 1:2 m zeisgte, nicht allzu verlockend. Belangreich ist auch der Umstand, dass die Bohrung im Budweiser Bráuhause vom Jahre 1891 das Liegende der neogenen Schichten bei einer Tiefe von 1145 m noch nicht erreicht hatte. Das Alter des in den oberfláchlichen Geschieben des Budweiser Beckens vorkommenden Moldawits, úber dessen mineralogische oder kůnstliche Natur durch chemische Analysen nicht entschieden werden konnte, lásst sich bis jetzt nicht sicherstellen, doch scheint es, dass die den Moldawit begleitenden krystalliniscehen Geschiebe diluvialen Alters sein důrften. Přehled wrstew permaslkkých. ornice pevný, modravý pískovec 000000 000000 V, červený lupek, jemný a hrubý šedý pískovec pevný 3 červený šedý šedý lupek, jemný a pevný pískovec červený a šedý šedý pískovec s lupkem 200 bílý, čistý písek šedý pískovec méně pevný pevný, šedý piskovec šedý, méně pevný pískovec pevný, bílý pískovec zelenavý, méně pevný pískovec 418, bílý, čistý písek pevný, šedý pískovec /o o0/o/o/o/o doků ZA šedý pískovec s lupkem ©) O 0/0 26 0999999% %9| šedý, méně pevný pískovec i — VA pevný, šedý lupek 60:6 šedý, méně pevný pískovec tmavošedý lupek pískovec bílý a šedý tmavošedý lupek 665 Obr. 1. Profil u Hůry, parc. [833 z roku 1890 —91. Příspěvek k seznání budějovické pánve permské a třetihorní. 13 IV. J. N. Woldřich: Příspěvek k seznání budějov. pánve permské a třetihorní. Přehled wrstew meosénowých a permslkých. m ornice bílý, červený, žlutý a šedý jíl železná ruda === bílý, mastný E červený mastný = M šedý : S ma : světločervený s pískem křem. + | 192 (EE bílý písek křemenitý b0 z==—7====|. světločervený jíl mastný a písčitý © E = © ZZ===—521. červený jíl se zelenavými hroudami písčitými = B A -——177-—--| červený jíl s pískem křemenitým -a 2 Rano červený, mastný jíl E > a n světločervený, pevný jíl 39:8 Z lupek uhelný | červený s hrubými zrny křem. pískovec 4 červený, jemný | šedý SG ooo bílý pískoveč s kousky uhlí tmavý pískovec pevný, tmavý pískovec se slepenci světlošedý lupek tmavošedý pískovec tmavošedý lupek světlošedý pískovec tmavošedý lupek | světlošedý piskovec 0 970) tmavošedý lupek deskovitý M / M) he M 200, Per m m 66:8 tmavý a světlošedý lupek světlošedý pískovec tmavošedý lupek, pod nim světlošodý pískovec tmavý lupek uprostřed s uhelnými deskami šedý pískovec světlošedý lupek tmavošedý lupek šedý pískovec, pod nim tmavý lupek šedý pískovec 77 jemný šedý lupek 941 00 světlošedý pískovec Obr. 2. Profil u Vrat, parc. [195 z roku 1883. | 15 IV. J. N. Woldřich: Příspěvek k seznání budějov. pánve permské a třetihorní 17 Přehled wrstew meosémowý ch a permslzých. Í m ornice =- — m = TELE — — — — — —— bílý, žlutý a šedý jíl, v slabých r vrstvách se střídající ——— — m EE železná ruda =< bílý, žlutý a šedý jíl, v slabých vrstvách se střídající a — —— — —-— o lignit s hnědožlutým jílem červenohnědý jíl s pískem T lignit s hnědožlutým jílem == sedy ja === hnědočervený jíl s hněd. uhlím —=——————. | hnědé uhlí s tmavohnědým jílem světlý jíl zelenavý, slídnatý jíl o 4 V602 C, 474 Ž 7 Ý / Z SA šedá hornina lupkovitá pevná, bílá hornina lupkovitá modravý slín šedá hornina lupkovitá 617 C257 hnědý jíl s hrubým pískem modravým šedý kámen lupkovitý tvrdý pískovec křemenitý — —— > — modravý, slínovitý jíl | 71:9 velmi pevný pískovec křemenitý === hnědý a šedý drobivý jíl VŽDY žulovitý pískovec (arkosa) Z- ědý Tupek OV šedý lupek 0 | 51.8 ČZ Obr. 3. Profil u Břehova z roku 1834. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 2 SE "1681 nyo4 z oy9xolofopng naeaonid n JY01d "7 "190 Xyznoad ruÁujegn S jiČ Aposoavwm z Amaoysiď if Apos = =) Ájnomo1y yosid Kgnay NUTS g9481pom IC Ku9a109 = 2940 ys1d 5 faoysrd if Kposoaem Áju1ays 9a809|9z et usa) "Apos pif v yosid Auaod “Kaeipom „ 5 Symomory yosrd Kgnay Apoug € faerpom jsť 2 Aureaognad ji Apougousaza9 © “ “ “ 6 3 Z O fmoxsrd jl Kpougonoa109 = Im rmredojs. os fueaorgnad pil pax ZZ = jaoysid e favipom “Xpgugouga1o9 pil 5 josid Ajig Xuasd 3 Áu9a199 © aeipom jrf E faem ve fuoazoy pf (== = mygn S Ajraoysid ji Kaepowu = Ajuowmory Hosid EG. 1998 E UÚ mm pod fpog ujs |E==S=== = Knaoxsid Kaeipou if NE P S S00 o en = Z ÁWmmays gu9a199 orop “ng oxoyeu pf == fpgugonoaiog pl z = = £pos v Apoug faeipom “Kusaxog prf ě NODOA S 29091 mo yosid Agnag rforop “Kumo( “(avipomu = jaoxsid fgnag “fig e Auoano) xosid faerpom e+ Apos jrť (2 mojil s yosid Anaod “fTrg wm mápougy S uom - — — — =, 5 15 um —— OY == EC — “. F LL = Z —— ——— =O 2- —— —— EE o ( — — —= -M VaAD)]A VYWAE DUZ0127 00494 => oomolapn 298079N ZS vazjsas R sna + ud KDE ákE se 3 v. Geotektonika křidového útvaru v okolí Řipu. Napsal Čeněk Zahálka v Roudnici. Se 4 dřevoryty. (Předloženo 27. ledna 1893.) X. © sklonu a dislokaci vrstev. Není pochybnosti, že byly vrstvy útvaru křidového v Polabí Roudnicko-mělnickém při jich usazování vodorovny. V této poloze však je nyní nenalezáme. Stopujeme-li celkový sklon křidového útvaru z okolí Prahy do okolí Řipu, shledáváme, že klesají vrstvy jeho od Prahy přes Kralupy až k Veltrusům více než o 160 m. Poněvadž v okolí Prahy žádných stop po vyšších pásmech křidového útvaru nenalezáme, a čím dále od Prahy ku okolí Řipu tím vyšší a vyšší, zároveň pak mocnější a mocnější pásma se objevují, lze souditi, že již během usazování se pásem křidového útvaru dno mořské v okolí Prahy se poznenáhlu vyzdvihovalo. Toto vyzdvihování se dna moř- ského až ku konečnému a úplnému vynoření se celé oblasti usazenin křidových nad hladinu mořskou, mělo za následek sklon jeho vrstev z okolí Prahy a Kralup do okolí Řipu. Povšechný tento spád pře- stává však u Řipu, v Poohří a ve Dubské vysočině, čím více se totiž blížíme ku Českému Středohoří a k jednotlivým čedičovým neb znělcovým vrchům v jeho okolí roztroušeným. Vyvření čediče Řip- ského a četných vrchů, které proti němu na druhé straně Labe leží jmenovitě Zaboře, Chlomku, Kamínku, Ostrého, Sovice a j. zvláště ale vyvření blízkého, mohutného horstva čedičového a znělcového v Českém Středohoří nemohlo zůstati bez značného vlivu na polohu vrstev křidového útvaru. Také ta okolnost, že štěrk diluviální nepo- rušen pokrývá dislokační čáry, ukazuje na to, že četné dislokace způsobené ve vrstvách křidového útvaru jsou neogenového stáří. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 9 V. Čeněk Zahálka V západní části Řipské vysočiny je celkový sklon vrstev k vý- chodu. Obnáší ve směru od Vrbky ku Klenči 51“. Místy jako „Na měchuře“ obnáší sklon 19. Tento sklon, jeden z největších ve vyso- čině naší končí se údolím Čepele v Klenči, neboť v témže směru východním od Klenče ku Řipu vrstvy neklesají. Údolím Čepele u Klenče jest tedy naznačena čára dislokační, jíž nazveme Klenečskou dislokací. Na západním okraji vysočiny Řipské jde rozsedlina ve směru severovýchodním po úpatí stráně Oharecké od Hvížďalky (blíž Roud- níčku) ku Vrbce (při cestě Budyňsko-břízské). Podle této rozsedliny vystoupily vrstvy na straně jihovýchodní do větší výše, než-li na straně severozápadní (v údolí Oharky). Tuto dislokaci znamenejme: Ohareckou dislokací I. Obcí Přestavlky, ve směru údolním, t. j. od západu k východu jdou dvě rozsedliny, jichž po- loha kopáním studnic a dolováním po uhlí shle- dána byla. Vrstvy pásma Cesta do Vrbky. střed obce běžící jsou mno- hem výše položeny, nežli souhlasné vrstvy na Se- verní a jižní strané roz- sedlin. Dislokace Přesta- vlcká. Z | V údolí, které jde A Va 7 Dlepřír menil a rysoval Zehllku. rovnoběžně s předešlým, Křižovatka cest e Budyně do Břízy a 2 Vrbky do Nižeboh. mezi Nižebohy a Přesta- vlky, je opět pošinutí vr- stev patrné. V lomu Po- dolského, který je při se- verní straně údolí, jsou vrstvy mladší (pásma IV.) mnohem níže položeny než-li vrstvy starší (pásma III), které jsou jen několik kroků odtud na jižní straně pří- stupné. Něžebožská dislokace. Nejmocnější dislokace vrstev z celého Polabí našeho jest poblíž cesty Židovicko-chvalínské. Její směr je východo-severovýchodní. Vrstvy (pás. X. a XI.) za rozsedlinou touto na straně Rohatecké (t. © = = „ 1. Průřez dle cesty z Budyně do Břízy ve stráni východně od Vrbky. Poměr délky 1: 12500. Poměr výšky 1: 1000. r — Oharecká rozsedlina I. L. mezi rozsedlinami upro- © Geotektonika křidového útvaru v okolí Řipu. 3 j. na straně severozápadní) jsou proti vrstvám (pásma III.) na straně Roudnické (jihových.) o 199 m! hlouběji vrženy (t. j. o celou mocnost pásma IV. až X. čili 158 m méně 19 m). Vrstvy na obou stranách tohoto pamětihodného vržení nejeví žádného sklonu. Tato dislokace již nazývati chceme Židovicko-chvalinskou dislokací, naznačena je v povrchu zemském nepatrným sedlem mezi Židovicemi a Chvalínem a údolím u Židovic. Jižně od Nučniček (u Terezína) vystupuje z Labské roviny při lese nízký břeh od severozápadu ku jihovýchodu, pokrytý diluviálním štěrkem a pískem. V lomu na Vinici zakončují se tam vodorovné vrstvy pásma VIII. náhle šikmou rozsedlinou, pěkně odkrytou, za níž nalezají se vrstvy skloněné ku jihovýchodu, a náleží pásmu X. Vrstvy pásma X. jsou v kontaktu s pásmem VIII. nápadně vzhůru zahnuté. Velikost celého vržení může tu obnášeti asi 15 m. Dislokace Nučničská.“) Sklon vrstev východního úpatí Řipu směřuje ku východu a jest dosti znatelný; obnáší od Ovčárny. ku Ctiněvsi 31"“. Hornobeřkovická planina má též sklon k východu; zapadajíť vrstvy od Černoušku do Horních Beřkovic pod úhlem 9. Údolím Ctiněvesským naznačen je tudíž zlom vrstev. Cířněvesská dislokace. Vrstvy v severní části Řipské vysočiny od Roudnice přes Kráb- čickou pláň až ku Dolním Beřkovicům mají sklon ku severosevero- východu. Sklon obnáší 277. Na profilu z Řipu na Vrchlábec, od jihu na sever, který není tudíž veden ve směru největšího spádu, jest sklon o něco menší a sice 17. Profil od nemocnice v Roudnici přes Bechlín až ku Horním Počápům (od západu ku východu) vykazuje ještě menší spád, neboť jest málo odchýlen od „směru“ vrstev. Na pravé straně Labe jeví vrstvy útvaru křidového od Kyškovic až za Sovici sklon ku jihozápadu a sice 13". Dále nad Štětím je sklon větší a sice k západuseverozápadu a obnáší 22. Profily sestro- jené napříč Labe z Řipu na Sovici aneb z Řipu na stráně u Štětí, ukazují nejen změnu ve sklonu vrstev, nýbrž i mocné vyvýšení vrstev na pravém břehu Labe proti břehu levému a obnášejí u Sovice as 40 m. Následkem toho jest údolím Labe mezi Řipskou a Dubskou vysočinou naznačena mocná rozsedlina, v níž přirozeně si vodstvo vynašlo svůj běh; jest pak rozsedlina tato u Roudnice směru vý- chodního, pod Šovicí severovýchodního a od Štětí ku Mělníku jiho- východního. Labská dislokace. 1) Zahálka: O souvrství glaukon. váp. slínu v Polabí litoměřicko-mělnickém, Obr. 1. Str. 403. Věstník Král, Čes. Spol. nauk. 1891, 4 V. Čeněk Zahálka : 6: : 2 PE ORL BAE AR ko o A dala obc obononisné SAD ASB NNO SEA EEA no ockkT co 05 VEBE 2230 BÝDI= -neo nen 0 ke 0400 ta KOS e r vt 80 S0 MAA me ee ee s 0o 0 kkě be Gao 88 aš Ko A oběda g : : Fodolského s: aa:- ZA ýrzpgto ce tettttecce Bestavěky | , Čad42. PEAS SOL ALE 8 OL OH0 BOP O = = 1 l Dle ppřírady mrtě arejsoval CiZahálikm. Obr. 2. Průřez z lomů Přestavlckých ku křižovatce silnic nad Nížebohy. Poměr délky 1: 12500. Poměr výšky 1:1000. r. r, = Rozsedliny Přestavlcké. 7, = Rozsedlina Nižebožská. Roudnice Strážný domek Židovice Na horách < 3vo 215 70 ose 210 dď. filo vímíci v, = = = = Obr. 3. Stráň Polabská od Roudnice přes Židovice na Rohateckou výšinu. Poměr délky 1: 25000. Poměr výšky 1:1000, r Židovicko-Chvalínská rozsedlina. Od Ostrého (nad Štětím) ku Liběchovu, podle Labských strání, pozorovati je nepatrný spád a sice 0", však ku severovýchodu vrstvy více vystupují. Rovněž od Liběchova až ku Mlazické rokli pod Chlomkem jsou vrstvy podle Labských strání pozorované téměř v téže výši nadmořské; za to směrem ku Slavínu u Tupadel, ku Strážnici a Kokořínu poměrně mocný výstup se jeví. Obnášíť sklon z Kamínku u Strážnice ku panským lomům v Ráji nad Mlázovi- cemi 32'. Ve východní části od Chlomku jeví se sklon ku jihovýchodu. Na profilu od Chlomku ku Hleďsebí vrstvy málo klesají; také od Geotektonika křidového útvaru v okolí Řipu. 5 Chlomku až ku lomům v „Borku“ zvaným (to jest asi do prostřed čáry Chlomek-Vrutice). Od těchto lomů však ke Vrutici již opět vrstvy poněkud vystupují, ale nepatrně. Proto se nalézá mezi Chlom- kem a Vruticí čára dislokační, která směřuje asi od západu k vý- chodu; není sice v povrchu ostře naznačena, ale právě v prodlouže- ném tomto směru nalézá se údolí Řepínské, jímž jde též čára dis- lokační. Bude tedy dislokace u Borku pokračováním Řepínské dis- lokace. Hostínská vysočina, která se rozkládá mezi Vrutickým (Koko- řínským), Řepínským a Košáteckým údolím, má sklon vrstev ku se- veroseverozápadu, takže profil od Byšic přes Hostín až ku Řepín- skému údolí jde ve směru hlavního spádu, který obnáší 24. Od Ře- pínského údolí ku Vystrkovu však již vrstvy nezapadají, pročež se jeví v údolí Řepínském obrat ve sklonu vrstev. V úzkém Mělnickém (Turbovickém) příhoří, které od Mělníka ku Přívorům se táhne, a jehož pokračováním je oddělený od něho u Všetat Čečemín, jsou též vrstvy skloněny. Jaký by byl jich hlavní spád, nemohl jsem určiti, ale od Přívor ku Mělníku, to jest ku se- verozápadu, obnáší 11'. Odtud počínají již zajisté vystupovati vrstvy do okolí Prahy, tak jako v protějším Povltaví od Vepřku. EI. O rozsedlinách a trhlinách. Rozsedlinamí nazývám přerušení vrstev jdoucí kolmo neb šikmo celou soustavou vrstevnou. Trhliny však nazývám přerušení omezené pouze na jednu vrstvu, takže ani do nižších ani do vyšších vrstev nepokračuje. Rozsedliny i trhliny jsou omezeny dvěma stěnama. Tyto stěny se buď dotýkají, takže mají pak rozsedliny i trhliny tvar ro- viny, aneb jsou rozstoupeny a jeví se pak v příčném průřezu co nžší neb širší skuliny. Směr rozsedlin může býti přímý aneb křivý. Jak rozsedliny, tak i trhliny mají důležitost i v praktickém životě. Podle nich skalníci lámají kámen. Při stavbě pak stěny rozsedlin kamenů kladou se vně; nejen pro jejich rovné ukončení ale i proto, že od stěny rozsedlinné kámen nejvíce větrání vzdoruje, poněvadž jsou chráněny povlakem limonitu. Také při kopání studnic mají roz- sedliny a trhliny svou důležitosť, poněvadž jimi voda nejvíce do studní přiváděna bývá. Rozsedliny protínají vrstvy našeho útvaru křidového zřídka šikmo (jako ku př. na stráni v Uličce při Labi u Brozánek); oby- čejně jdou kolmo ku vrstevnatosti. V každém větším lomu, při ko- COX 6 V. Čeněk Zahálka pání základů budov, na ho- lých stráních, nápadny jsou ony rozsedliny, jež jsouce mezi sebou rovnoběžné, ča- sto se opakují a dle nichž i vrstvy jsou méně neb více rozestoupeny. Tyto rozsedliny nazývejme hlavními, na roz- Obr. 4. Rozsedliny a trhliny ve 4. vrstvě pisči- díl od těch, jež mají nepra- tého slínu pásma V. h. v úvozu silnice nad. videlný směr: rozsedliny ve- Brozánky. dlejší. Pamětihodné jsou pak S — modrý písč. slín. „E šedé pásky téhož rozsedliny dislokačné , dle slínu po ee stranách rozsedlin a trhlin, nichž vrstvy celého útvaru imonitem zbarvené. : . křidového mění svůj sklon, aneb dle nichž jsou jedny vrstvy proti druhým vrženy vzhůru neb dolů, jak to již v předešlé části bylo shledáno. Směr hlavních rozsedlin souhlasí se směrem nejbližších čar dislokačních a jest pro jisté okolí stálý. Z toho následuje, že po- vstaly současně s nimi, mocným tlakem postranním, jak se to i po- kusy dokázati dá. Založen-li průkop silnice, dráhy a p. rovnoběžně dle rozsedlin, jeví se skalní stěny kolmé; je-li však průkop ten ku rozsedlinám šikmý, pak jsou stěny nerovné a rozsedlinami ustavičně přetrhovány, zvláště vynikají klínovité obrysy skal se stěnami stří- davě rovnoběžnými, převládají-li v místě tom dvě soustavy rozsedlin v kosém úhlu se protínající. Nápadné jsou takové klínovité obrysy skal při silnici z Roudnice do Podlusk (u kaple sv. Rosalie), u hos- podářské školy v Hracholuskách a j. aj. Ve Hracholuskách a v Roud- nici jest jedna hlavní soustava rozsedlin západo-severo-západní (1259 s úchylkou magnetickou). Tato souhlasí s dislokační čarou Labskou v Roudnici. Druhá hlavní soustava rozsedlin směřuje ku severo-se- vero-východu (2259 s úch. maen.), která souhlasí s dislokační čarou Labskou pod Sovicí. Třetí soustava jest východní-severo-východní (2609 s úch. maen.), která souhlasí s blízkou dislokační čarou Žido- vicko-chvalínskou. Podobně jest to v jiných krajinách Polabí našeho. Vedlejší rozsedliny nemají určitého směru, jsou původu primár- ního, neboť stojí v bezprostřední souvislosti s tvorbou vrstev, po- vstavše kontrakcí vzbuzenou vysýcháním vrstev. Rozsedlinami a ložem? (plochami vrstevnatosti) vytínají se z vrstev hranalovitá tělesa, jichž rozměry a tvar závislé jsou od směru a počtu rozsedlin a vzdálenosti loží. Geotektonika křidového útvaru v okolí Řipu. 7 Do rozsedlin vniká s hůry dolů voda, přinásejíc ssebou mine- rálné látky nahoře rozpuštěné a na stěnách jejich pak je usazuje. U nás bývají všude stěny rozsedlin pokryty kůrami limonitu barvy žluté, hnědé, neb rezavé, někdy kůrami vápence vláknitého, jehož směr vláken souhlasí se směrem tekoucí vody (hlavním spádem), řid- čeji krystallinickým vápencem. Také se objevují někdy na rozsedli- nách blíže povrchu zemského tabulky sádrovce. V základech domu č. 150. na Bezděkově v Roudnici, kdež z rozsedlin slínu pásma III. vytéká velké množství železité vody, byly následkem vyluhování v rozsedlinách skuliny 5 až 10 cm. široké a v nich nalezaly se opa- dané kousky slínu ze stěn rozsedlinových a stmelené limonitem ze železité vody usazeným. Při kopání základů domu p. Kejře č. 296. v Roudnici, vyskytly se dvojnásobné rozsedliny směru záp.-sev.-záp. Blíže povrchu byly 15 cm. od sebe vzdálené, ale rozšiřovaly se klínovitě, takže ve hloubce 3 m. již 20 cm. od sebe byly vzdáleny. V této rozsedlině byla při silnici založena studnice, do níž hojnosť vody z rozsedlin přitékalo ; dle výroků skalníků, studni kopajících, opět se ve větší hloubce roz- sedliny spojily. Podlé rozsedlin vymílá si vodstvo rádo cestu, zejména podlé rozsedlin dislokačních a pak v těch rozsedlinách, které v sypkém kamení se nalézají, jako to je ku př. ve kvádrových pískovcích Dubské vysočiny. Vedle rozsedlin vyskytují se ještě v jednotlivých lavicích trhliny. Jsou více neb méně od sebe vzdálené ale do nižších aneb vyšších vrstev nepokračují. Tak uvádím co příklad lavici křemitého vápence „drňák“ z lomu ve Dračkách u Podlusk. Tato lavice je rozdělena trhlinami, kolmo ku ložím jdoucí na špalky. Trhliny ty nepokračují do hlubší lavice písčitého slínu „bělouše“, která se ve dlouhé tabule děliti dá, ale také nepokračují trhliny ty do vyšších tenkých vrstev písčitého slínu, nýbrž písčitý slín táhne se neporušen přes trhliny drňáku jako „plachty“ (tak nazývají jej proto skalníci). Tyto vlast- nosti podržuje zmíněný drňák s přílehlými vrstvami i u Nižeboh, kde v lomu Podolského opět na povrch vycházejí. Takové zjevy lze nalézti i jinde. Všeobecnou příčinou utvoření se těchto trhlin jest zajisté kon- trakce, kteráž nastala, když počala mokrá usazenina schnouti. —— 57 Nákladem Královské České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1893. vk ta Vas ah „Sožeh pe " noláknou ab oku drn kodmplod údů vd ká v ě ej tino! PYKSN; bal. A usovs s i o dy zdp ý oBínl obor AA 2 SAčAnoB OE, dj aš8k čezf dal VI Algorismus prosaycus magistri Christani anno fere 1400 scriptus. Nunc primum edidit Dr. F. J. Studnička, c. r. prof. math. publ. ord. universitatis litterarum bohem. etc. (Traditum die 10. Februarii 1893.) Praefatio. Disciplinarum dguo guaegue modo extiterit atgue incrementa procedente tempore ceperit, in dies libentius hac aetate viri eruditi inguirunt, eo inducti consilio, ut, gui nunc illarum est status guae- gue condicio, explicato ortu earum ac profectu apertius demonstretur atgue perspiciatur. Etiam in eius, guae accuratissima cluet doctrinarum, mathema- ticae historia non pauci his temporibus elaborant et aut omnem aut certas eius partes €0 genere curae complectuntur: guin illud contendi facile potest, plures hoc aevo in ea re esse occupatos guam superio- ribus saeculis cunctis. Omnium autem disciplinarum historiam eo difficiliorem fieri dicere licet, guo altius earum profectus repetatur, guod, guanto lon- gius ad praeterita regrediaris, tanto magis cum aliis destitueris adiu- mentis et subsidiis, tum maxime, gualis guaegue doctrina fuerit et guam late patuerit, testimoniis ac monumentis. Hoc ad mathematicam pertinet praecipue, cum idem illud de ratione, dua sententias suas exprimit, gueas adfirmare. Auantum enim interest inter Taciti annales et inter papyrum, cui Rhind nomen, Si hic sermonem respexeris de vetustissima aeguationum solutione, illic seriptorem Romanarum rerum, guae sub primis gestae sunt impera- toribus ! Inde apparet magis nunc guam olim eum operae pretium facere, gui vetustum codicem mathematica continentem ediderit descriptum, Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 9 DOB Stunička et guo antiguior ille sit, eo pluris aestimari librum, etiamsi, guae rerum eius sit dignitas, non spectaveris. Mirum, guantum sloriae hoc in genere consecutus sit Baldassare Boncampagní princeps! Etiam in universitatis litterarum Pragensis bibliotheca, veterri- mae illius almae matris in media Europa, complures reconditi sunt codices primis eius temporibus exarati, unde, guae tum tractata sint a mathematicis Pragensibus, licet cognoscere. Ex iis commemorandus est imprimis liber, cui inseribitur Algo- rismus prosaycus, is guo Christanus Prachaticensis *), magister nobi- lissimus, anno fere 1400 utebatur. Negue tamen inesse ibi res in- signes adfirmo, guae exsuperent mathematicorum aegualium inventa, sed vetustatem eius operis laudo, utpote annos abhinc guingentos confecti, cuius temporis non multa servata sunt monumenta similia. Ouippe M. Cantor, vir historiae rerum ad mathematicam perti- nentium peritissimus, meo rogatu re inguisita intellexit et probavit subesse libro illi pro fundamento arithmeticam Saeri-Bosci, perillu- stris viri saeculi tertii decimi magistrigue universitatis litterarum Parisinae, gua tamguam duce inter sua initia usa erat Carolina Pra- gensis, etiam magistros inde adsciscens. Praeterea tamen Christanus ex aliis fontibus res hausit, id guod parte non incolumi, guae est de minutis seu fractionibus, testatum videmus, cum Sacri-Bosci Tao- tatus de arte numerandi“) in numeris dntegris versetur. Ouod freguentissime in aliis libris ad scholarum usum destinatis evenit, ut apta rerum forma diu retineatur et per magistros ab alio alii tradita ad posteros transeat atgue ab his porro vulgetur, id etiam hic cernitur in numerandi legibus breviter conscriptis, si guidem hae per multos annos cum fructu et a docentibus adhibebantur et a dis- centibus. Inde fit, ut magni intersit eius modi libros describi descrip- tosgue emitti; nam collectis omnibus haud aegre concluseris, guantum guisgue eorum ad augendam docendamve guamgue disciplinam con- tulerit. Ouoniam, guae sint huius codicis propria guantumgue idem a fon- tibus, unde fluxit, diserepet, ipsi iudicare possunt, gui, guomodo in scholis arithmetica explicari coepta sit, diligenter scrutantur, non videbatur mihi exempla illius libri cum fide confecta evulgaturo ne- cessarium, si gua ibi animadvertenda deprehenderentur, proponere. 1) Natus est a. 1368, magister evasit iam a. 1389, inter professores libera- lium artium numeratur a. 1392, mortem obiit a. 1439. Of, J. Smolík „Mathema- tikové v Čechách“ pag. 11. 2) „Opusculum de praxi numerorum, guod Algorismum vocant.“ Algorismus prosaycus mágistri Christani. 3 Itague paucis adnotatiunculis adiectis vetustam Christani scrip- tionem trado viris doctis in cognoscenda mathematicae historia operam collocantibus benevole perlustrandam, dum maximas gratias ago M. Cantori, inclitae universitatis Heidelbergensis professori, guod ad hoc opusculum ipsi certe gratissimum melius formandum me pro viribus fovit et adiuvit. Nam gui, sicut ille, fontibus nitens, guem ad modum arithmeticae fundamenta provehi et doceri coepta sint, exponere co- netur, is maxime, guanti putandum sit ad eam curam adiumentum vel levissimum, cognoscet atgue intelleget. Restat, ut me in codice describendo consiliis et auxiliis collegae amicissimi losephi Fmlert sublevatum esse profitear: ob hanc huma- nitatem et ipsi gratias ago ex animo. Seribebam Pragae mense Ianuario 18983. Dr. F. J. Studnička. Incipit algorismus prosaycus magistri Christami. Motus parvulorum amore rudimenta artis compotiste brevi stilo curavi conscribere. Et guia omnis comparacionis summa numero exercetur, igitur a numero tamguam a priori inchoandum est. Unde numerus non est aliud nisi unitates collecte; unitas antem est, gua unaguegue res dicitur esse una Et est triplex numerus, scilicet di- gittus, articulus et numerus compositus seu mixtus. Digittus est omnis numerus minor decem, scilicet 1. 2. 3. 4. 5. 6. T. 8. 9. usgue novem inclusive; articulus est omnis numerus, gui potest dividi in decem partes eguales, ita guod nichil sit residuum negue diminutum, ut 10 dividitur in decem unitates et 20 in decem dualitates et 30 in 10 trinarios et sic conseguenter de aliis articulis. Numerus com- positus est ille, gui componitur ex digitto et articulo, ut 11 com- ponitur ex unitate, gui est digittus, et 10, gui est articulus. Et sic omnis numerus, gui est inter duos articulos proximos, dicitur numerus compositus. Hii autem numeri apud diversos variis figuris depinguntur, aliter latini, aliter vulgares in parietibus designant. Dimissis itague vulgaribus, gui secundum diversas regiones aliter et aliter utuntur numerorum descripcione, de Latinorum figuracione presens est spe- culacio. Latini itague duobus modis omnem numerum solent describere: primo modo grossiori ponens unitatem velud unum / et dualitatem * 4 VI. F. J. Studnička velud duo JZ et sic augendo usgue guingue, guod per V designatur I monos, V guinos, X denos dupla vigenos, XL duplat idem, triplat LX. L guogue simplex guinguaginta facit, sed nonaginta dat XC C dat centenos, guadringentos guogue CD, DC sexcentos, M mille C si presit, aufert centum. Sic numerum debes conscribere totum. Aliter et subtilius Greci et Latini omnem numerum per figuras signi- ficativas, guas vocant digittos et per decimam, vero non significati- vam, guam appellant cifram, exarant. Isti autem 9 digitti debent sic scribi 1. 2. 3. 4. 5. 6. T. 8. 9, decima vero cifra, gue seribitur ut circulus ©. Et hec cifra per se posita nullum numerum representat sed per addicionem dicittorum, tunc omnem numerum representat articulum ut si addis ei unitatem, et sic 10 significat omnibus aliis digittis usgue nonaginta, guod seribitur per 9 taliter 90. Tunc igitur centum per duas cifras et unitatem taliter 100, et sic usgue mille, guod per tres cifras et unitatem designatur. Unde nota, guod omnis digittus una sola figura habet scribi, omnis autem articulus per cifram primo loco positam et digittum, a guo denominatur ille articulus secundo loco positus, et hoc versus Sinistram máanum computando. In hac arte sinistrorsum seribimus more Arabum, gui hanc artem adinvenerunt. Omnmnis autem numerus compositus scribitur per digit- tum, gui est pars illius compositi, et articulum, et hoc deposita cifra. Et nota, guod omnis numerus a decem usgue ad centum solummodo per duas figuras habet scribi, sed a centum usgue mille. per tres et a mille usgue decem millia per guatuor, et sic conseguenter multi- plicando per 10 centum et mille. Unde omnis figura primo loco posita significat suum digittum, secundo loco decies plus guam in primo et in 3" loco cencies et in guarto millesies plus, ita guod semper guaelibet figura in seguenti loco posita decies plus significat guam in primo. Et est utile, si magnus erit numerus, guod semper supra guamlibet figuram loco millenarii positam ponatur guidem punctus (sic) ad denotandum, gnod tot millenarios debet ultima figura representare, guot sunt puncta pertransita "). Nota, guod huius artis novem sunt species, scilicet numeracio, addicio, subtraccio, mediacio, duplacio, multiplicacio, divisio, pro- gressio et radicum extraccio, et hoc dupliciter in numeris guadratis et in numeris cubicis. De numeracione dictum est prius, seguitur / „de addicione. Addicio est numeri vel numerorum ad numerum ageregacio, ut 1) Cf. M. Cantor „Vorlesungen úber Geschichte der Mathematik“, t. II. p. 81. AZ E E; Algorismus prosaycus magistri Christani. 5 Sclatur, gue est summa tocius numeri aggregati. Nota, guod omnis numerus, gui debet ad alium addi, vocatur numerus addendus et debet semper subtus secribi; sed ille numerus, ad guem debet fieri addicio, debet semper superius scribi, sic tamen, guod prima figura numeri addendi ponatur sub prima figura numeri, cui debet fieri addicio, secunda sub 2%, 3* sub 3%, 4* sub 4*, etc. si erunt plures figure. (Auo facto adde primam inferioris ordinis ad primam superi- oris ordinis. Et ex tali addicione si provenerit digittus, dele supe- riorem et scribe digittum provenientem ex tali addicione ut addendo 2 ad 4 dele 4 et seribe 6. Si provenit articulus, eciam deleta su- periori figura scribatur cifra 0. Et numerus, gui denominat illum articulum, addatur ad figuram seguentem per modum digitti et non per modum articuli. Et si non est figura seguens, ponatur in loco vacuo seguenti ut addendo 4 ad 6 et faciunt 10, tunc delendo 6 po- natur cifra 0. Et unitas addatur figure seguenti, si est, vel pona- tur in loco vacuo, si non est. Si autem ex addicione aligua pro- venit numerus compositus, tunc deleta superiori figura scribátur loco elus digittus, gui est pars illius numeri compositi et articulus adda- tur figure seguenti, vel ponatur in loco vacuo seguenti, si nulla erit figura, ut superius dictum est de articulo. Tunc post addi- cionem prime fioure inferioris ordinis et eodem modo 2*" inferioris ordinis ad 2“ superioris ordinis et sic conseguenter terciam tercie, donec totam compleas addicionem. Et fac omnia sicut fecisti de prima, sic tamen guod addendo articulum sicut 10 vel 20 non exprimas sub nomine articuli sed sub nomine digitti huius, hoc est: numerus, cul „debet fieri addicio, sit iste 5. 7. 8. 2, numerus addendus sit iste 6. 5. 4. 3. Et nota, guod subtraccio probat addicionem et addicio sub- traceionem.") Seguitur de subtraccione. Subtraceio est numeri vel numerorum a dato numero ablacio, ut subtrahendo 3 a 10 remanent 7. In subtraccione duo numeri sunt necessarii, scilicet numerus subtrahendus — et dicitur ille, gul ab alio subtrahitur — et numerus, a guo fit subtraccio, id est dis- posicio numeri subtrahendi. Et oportet, guod numerus, a guo debet fieri subtraccio, semper sit maior guam numerus subtrahendus, vel egualis sibi, guia minor a maiori subtrahi potest, vel egualis ab eguali, maior a minori neguaguam subtrahi potest. In subtraceione debent sic figure ordinari, guod figura numeri subtrahendi ponatur 6 VI. F. J. Studnička sub prima numeri, a guo debet fieri subtraccio, 2* sub 2*, 3* sub 92 et cetera. (uo facto subtrahe primam inferioris ordinis a prima Superioris ordinis, Si potest, et residuum seribe in loco superioris; Sl autem non potest, guia superior est minor vel est cifra, tunc a 2* figura deponas unitatem et illam unitatem scribe ante numerum mi- norem vel ante cifram, gue unitas valebit 10. Et tunc ab illo primo aggregato subtrahe primam figuram inferioris ordinis a prima superi- oris ordinis, et si numerus subtrahendus fuerit egualis numero, a guo debet fieri subtraccio, ponatur cifra loco eius. Subtracta prima figura inferioris ordinis a prima superioris ordinis subtrahenda secunda a secunda sibi suppraposita et tercia a tercia et sic deinceps. Et operandum est eodem modo, ut dictum est de prima. Cautela. Est tamen sciendum, guod si figura inferioris ordinis non poterit subtrahi a sibi supraposita, tune a figura seguenti, si est significativa, recipienda est unitas, si autem non significativa, tunc ab ulteriori acomodanda est unitas, et illa debet transferri et poni circa numerum, a guo debet fieri subtraceio, et de gualibet cifra, per guam portatur, debet fieri novenarius, guia illa unitas valuit decem respectu cifre, gua deposita remanent 9, et sic pro exemplo iste numerus, a guo debet fieri subtraccio, sit iste 1. 4. 0.3. 2.1 et numerus sub- trahendus 4. 6. 5. 2. 3 et numerus remanens erit 9. 3. 7. 9. 8. Mediacio est alicuius numeri medietatis invencio. Si velis ergo aliguem numerum mediare, scribe eum per suas differencias, et in- cipias a prima figura versus dextram manum, et illa si erit cifra, vade ad 2%" figuram. Si autem erit alia guam cifra, tunc erit par vel impar. Ši par, tunc deponas medietatem eius, si impar vel erit unitas vel erit maior unitate. Si unitas, tunc dele unitatem et seribe loco eius cifram et extra tabulam seribe d... cum titello taliter d et significabit dimidium. Ši autem talis numerus fuerit impar maior unitate, tunc deponas ab eo unitatem et illius numeri, gui remanet, scribe medietatem, et de unitate deposita fac ut prius scribendo d cum titello. Postguam autem mediasti primam, media secundam de- ponendo medietatem eius, si erit par; si autem erit impar, tune de- ponas ab e0 unitatem et residuum media, et pro illa unitate, gue valet decem respectu precedentis figure adde guingue, guod est me- dium de decem, ad figuram precedentem versus dextram. Et si fuerit unitas in 2“ vel in 3“ loco, ea deleta scribas cifram et adde guingue ad figuram precedentem. Exemplum 6. 1. 0. 5. 4. 1 remanent 3. 0. D20 Algorismus prosaycus magistri Christani. 7 Duplacio est eiusdem numeri per duplum augmentacio et sic triplicacio per triplum et guadruplacio per guadruplum. In duplacione numeri incipias ab ultima figura versus sinistram manum dicendo bis duo, et sunt guatuor. Et ex tali duplacione si provenerit digittus deleta figura, guam duplasti, seribe in loco eius digittum provenien- tem, si articulus, tune in loco eius scribe cifram et digittum, gui de- notat illum articulum, scribe in seguenti loco versus sinistram. Ši autem numerus compositus provenerit, scribe digittum in loco figure delete et articulum ponas versus sinistram; duplata ultima dupla penultimam et omnes alias precedentes et fac, sicut de ultima fecisti; cifra O, guia nichil significat, non duplatur. Exemplum duplando hunc numerum 5. 4. 6. 0. 8. In duplacione et multiplicacione et divisione incipiendum est ab ultima figura versus sinistram tendendo. A leva dupla, divide, multiplica, extrahe radicem a parte sinistra '). Multiplieacio est augmentacio unius numeri per alium tociens, guot sunt unitates in religuo, ut dicendo bis tria sunt sex. Hic tria augentur per bis propter duas unitates, gue sunt in binario. Et nu- merus, gui multiplicatur, vocatur numerus multiplicandus, et ille, gui multiplicat alium, vocatur multiplicans, et semper debet adverbialiter exprimi, ut ter guatuor sunt 12. Hic est ter numerus multiplicans et guatuor est numerus multiplicandus et 12, gui provenit ex multipli- cacione, dicitur numerus productus. Et sciendum est, guod ex numero multiplicante potest fieri multiplicandus et e converso ut idem est dicere ter guatuor et guater tria, guia sunt 12. Cum ergo volueris aliguem numerum per se vel per alium multiplicare, seribe numerum multiplicandum, guod est in superiori ordine per suas diferencias et numerum multiplicantem in inferiori ordine, sic tamen, guod prima inferioris ordinis sit sub ultima superioris ordinis, et tunc duc omnes inferioris ordinis adverbialiter incipiendo ab ultima inferioris ordinis in ultima superioris ordinis. Et si ex tali multiplicacione si prove- nerit digittus, scribe eum in medietate supra caput illius numeri, per guem multiplicas, si articulus, tunc scribe cifram supra caput nu- meri multiplicantis et digittum denominantem articulum pone in pro- ximo loco versus sinistram manum; et si numerus compositus, tune scribe digittum, gui est pars illius numeri compositi supra caput nu- meri, per guem multiplicas. Hoc facto multiplica ultimam superioris ordinis per ultimam inferioris ordinis faciendo per omnia, sicut dictum est, et sic conseguenter de omnibus inferioris ordinis ducendo e0s !) Ibid. pas. 82. 8 VI. F. J. Studnička adverbialiter in ultimam superioris ordinis et seribe numerum prove- nientem in locum eius. Ši provenerit digittus, scribe digittum, Si articulus, tunc scribe cifram in locum eius et digittum adde versus sinistram partem ad figuram seguentem ; si numerus compositus, seribe digittum, gui est pars illius numeri compositi, seribe in locum delete et scribe articulum versus sinistram partem ut prius. Et postauam omnes figuras inferioris ordinis multiplicasti in ulti- mam superioris ordinis et tunc per unum locum transporta omnes mnferioris ordinis sub penultima superioris ordinis. Et incipias ab ultima inferioris ordinis multiplicare per figuram ultimam superio- ris ordinis et sic conseguenter fac de aliis usgue ad primam infe- rioris ordinis et per illam multiplicando delebis superiorem, et Sic fac per totum, donec guemlibet numerum superioris ordinis multi- plicaveris per guemlibet numerum inferioris ordinis et guando prima figura numeri multiplicantis fuerit cifra, tunc guando cifram multi- plicas adverbialiter dicendo nullociens duo et est nichil, semper dele numerum, guem multiplicas et scribe in locum eius cifram vel melius et facilius guandocumgue prima inferioris ordinis fuerit cifra, dele eam, pone eam ante in primo loco in numero, guem vis multiplicare, et tune multiplica per residuum numerum, gui remansit, numerum multiplicandum et idem proveniet. Et ut levius et prompcius sciatur inveniri numerus productus, tunc semper minor numerus, Sive sit in ordine Superiori sive in inferiori exprimatur adverbialiter et aliter autor nominaliter, ut dicendo ter 9 sunt 27; est enim facilius dicere guam novies tria sunt 27. Et si nescis statim numerum productum, tunc minorem numerum, guem adverbialiter exprimis, subtrahe ab articulo, guem ipse denominat, tociens, guot sunt unitates inter maiorem dicgittum et decem inclusive, ut in presenti exemplo 9 distat per unitatem a decem, igitur subtrahe tria, gue est minor digittus a triginta, gui est articulus, guem denominat, tria, et remanent 21. Exemplum multiplicando hunc numerum 6. 5. 0. 4 per 2. 0. 7 et provenient 1. 3. 4. 6. 3. 2. 8 et ergo ter novem sunt 27'). Divisio est unius numeri per alium numerum minorem vel egualem distribucio. In divisione tres sunt numeri necessarii: primus numerus dividendus, et est ille, gui debet dividi in partes; secundus numerus dividens, et sic est ille, per guem primus numerus divi- ditur; et tercius guociens, et est ille, gui denotat, guociens numerus dividens subtrahi potest a numero dividendo, ut dividendo 20 poma 1) Sic finitum! Algorismus prosaycus magistri Christani. 9 vel grossos per 5 homines, tunc numerus guociens erit guatuor, gui demonstrat, guod 5 in viginti continetur guatuor wWcibus. Cum ergo unum numerum per alium dividere (vis), tunc scribe numerum dividen- dum in superiori ordine per suas figuras, et semper debet esse maior vel egualis numero divisore, numerum vero dividentem seu divisorem pone in inferiori ordine tali modo, guod. ultima divisoris sit sub ultima numeri dividendi et penultimam sub penultima et sic conse- guenter de aliis, et hoc si numerus divisor poterit subtrahi a figuris Suprapositis, et si non, tunc ultimam divisoris pone sub penultima numeri dividendi, et sic fac de aliis ponendo figuram sub figura. Ouo facto vide, guociens figura numeri divisoris continetur in figura sibi directe superposita, vel melius et subtilius, vide guociens nu- merus divisor continetur in figuris sibi directe suprapositis et non continet plus guam novies et non minus guam semel et hunc nu- merum denominantem, guociens scribe supra caput illius numeri di- videndi, sub gua est prima numeri divisoris, tunc multiplica omnes figuras numeri divisoris per illum guocientem et productum scribe in medio inter numerum dividendum et divisorem ponendo supra primam figuram numeri producti supra caput illius figure, guam multiplicas per guocientem et secundam sub secunda versus sini- stram. Tunc subtrahe totum productum ex multiplicacione a figuris sibi suprapositis. uo facto seribas primam figuram numeri divisoris sub proxima figura superioris ordinis versus dextram. Et sic fac cum aliis figuris numeri divisoris et iterum invenies numerum guo- cientem, guem scribe ante priorem supra caput figure precedentis versus dextram manum, multiplica per eum omnes figuras numeri divisoris et productum subtrahe ut prius. Et si contingat, guod nu- merus productus non posset subtrahi a figuris sibi suprapositis, tunc pěr unum locum remocius ponendo figuras, scribas cifram supra caput figure in loco guocientis, sub gua est prima figura numeri di- visoris et transponas omnes figůras inferioris ordinis ad loca omnia in mediate precedencia versus dextram, et iterum invenies aguocientem guem scribes ante cifram versus dextram, hoc fac continue, donec a prima numeri divisoris sit subtracta prima figura numeri dividendi. Ouo facto si totum surgit numerus, guociens ostendit tibi, guociens numerus divisor continetur etc. in numero dividendo. Ši autem aliguid erit residuum, hoc serva ad partem, et debet semper minus fore divisore. Et si vis probare, utrum bene es operatus, tune multiplica guocientem per divisorem et cum producto adde illud, guod re- manšit post divisionem, et proveniet tibi numerus dividendus, si bene 10 VI. F. J. Studnička es operatus, et ita multiplicacio probat divisionem et e converso. Dividas ergo 91471800 per 2030, tunc guociens est 45060, guem si multiplicaveris per divisorem, scilicet per 2030 proveniet tibi prior numerus, scilicet 91471800. Progressio est aggregacio numerorum ab unitate vel dualitate inceptorum per eguales excessus continue sumptorum. Et est duplex, naturalis et intercisa. Naturalis seu continua est, guando incipitur ab unitate et sic continuatur nichil obmittendo, ut 1. 2. 3. 4. 5. 6. %. 8. 9; intercisa est vero, guando obmittitur ille numerus, ut 1. 3. 5. 7. 9 et sic. Hic obmittitur ille numerus 2. 4. 6 et 8. Nota duas re- gulas de progressione. Prima regula: In omni progressione naturali sine interciso numera loca figurarum, et si fuerit par et recipe me- dietatem illius paris et multiplica per eum numerum provenientem ex addicione primi numeri et ultimi; si autem numerus locorum fuerit impar, tune adde primum numerum cum ultimo et illius aggre- gati sumas medietatem per illam medietatem, multiplica numerum locorum et habebis, guod gueris. Hec sufficiant cuilibet inveni in antecomposita. Pro invenienda radice guadrati vel cubici numeri est sciendum, guod numerus guadratus est numerus, gui provenit ex multi- plicacione sui ipsius in se ipsum ut dicendo: bis duo sunt guatuor et sic; 4 numerus guadratus est et duo est radix eius. Numerus autem cubicus est ille, gui provenit ex ductu sui ipsius in se bis vel semel in se et semel in suum guatratum ut dicendo bis duo bis sunt octo vel sic bis 2 et sunt 4 et bis guatuor sunt 8. Et sic duo erit radix ipsius numeri cubici. Ex hoc habetur, guod idem numerus potest esse radix numeri guadrati et cubici. Radicem autem extrahere non est nisi proposito aliguo numero radicem eius invenire guadratam vel cubicam secundum guantitatem numeri propositi. Unde extrahere radicem guadratum (sic) est proposito aliguo numero radicem gua- dratam invenire, id est numerum, gui semel in se ductus constituit numeri propositum, si est precise guadratus, si autem non, tum ma- xirum guadratum contentum sub numero proposito. Ši ergo velis alicuius numeri propositi radicem invenire, scribe numerum propo- situm per suas differencias et computa numerum figurarum, si sit par vel inpar; si par, incipe operari sub penultima figura, Si im- par, incipe ab ultima, ita guod semper incipias ab ultima in impari loco posita. Sub ultima ergo figura impari loco posita inveniendus est guidam digittus, gui multiplicatus in se debeat totum sibi supra- positum vel guanto propinguius potest. Tali digitto invento et a su- Algorismus prosaycus magistri Christani. 11 periori numero subtracto duplandus est digittus et duplatum ponen- dum est sub proxima figura versus dextram et eius subduplum sub eo et illum digittum, guem duplasti. uo facto inveniendus est iterum unus digittus sub proxima figura ante duplatum, gui ductus in du- platum et postea in se deleat totum suprapositum numerum vel guantum vicinius potest. Nec cessandum est a tali digitti invencione et eius duplacione et subduplorum posicione, donec sub prima figura inventus fuerit guidam digittus, gui ductus in omnia duplata et postea in se deleat totum suprapositum vel guantum vicinius potest Et si continsat, guod non possit aliguis digittus inveniri, tunc po- nenda est cifra sub 3* figura proxima versus dextram et anterioran- dum est primum duplatum cum suo subduplo et inveniendus est di- gittus sub figura precedente versus dextram et operandum est, ut dictum est. uo facto si totum surgit, tunc numerus propositus fuit guadratus et digittus ultimo inventus propositus cum subduplo vel subduplis erit radix eius. Ši autem aliguid remanet post subtraccio- nem duplarum, tunc ille numerus non fuit guadratus, sed radix in- venta est radix maximi guadrati in illo contenti. Si probare velis, si bene fecisti, multiplica radicem in se et veniet numerus propo- situs, si fuit guadratus, si vero non fuit guadratus, tune cum addi- cione residui ad numerum provenientem nx multiplicacione radicis in se proveniet nnmerus propositus. Exemplum in isto numero 80807, cuius radix est 284 et residuum 151, ut patet in practicando. Radicem cubicam extrahere est sub numero proposito unum numerum invenire, gui multiplicatus semel in se et semel in suum guadratum subtractus a numero proposito deleat eum, si fuerit pre- cise cubicus, vel guantum vicinius poterit, si non fuerit cubicus, et iste numerus sic inventus dicitur radix cubica numeri propositi ut sub 8, gui est primus numerus cubicus, recipiatur duo et dicatur bis 2 bis 2 sunt 8, gue subtracta ab octo surgit totum. Hiis pre- missis si vis alicuius numeri propositi radicem cubicam extrahere, tune primum considera, si in numero proposito est aliguis locus millenarii vel nullus. Si nullus, tune incipe operari sub prima figura inveniendo digittum, gui ductus in se cubice, id est bis deleat totum suprapositum vel guanto vicinius potest,“) Et talis digittus in- 1 | 27 | 64 | 125 | 216 | 343 | 512 | 729 1 4 © 16 25 36 | 49 64 od - 12 VL F. J. Studnička ventus erit radix cubica numeri propositi, si fuerit cubicus, vel erit cubica maximi numeri, si non fuerit cubicus. Ši autem numerus pro- positus fuerit ita magnus, guod habeat loca millenariorum, tune sub numero, gui ponitur in loco ultimi millenarii, inveniendus est guidam digittus, gui ductus in se cubice deleat totum suprapositum respectu sui vel guanto vicinius potest. Hoc facto triplandus est ille digittus et triplatum ponendum est sub tercia figura proxima versus dextram et eius subtriplum sub eo. Deinde inveniendus est iterum guidam digittus sub proxima figura ante triplatum, gui cum subtriplo ductus in triplatum postea sine subtriplo ductus in productum, guod iam provenit et demum ductus in se cubice deleat totum suprapositum respectu triplati et sui subtripli vel guanto vicinius potest. Isto modo fac per totum, donec venis ad primam figuram, sub gua invenias di- gittum, gui cum subtriplis ducatur in triplata, et postea sine sub- triplis ductus in productum et demum in se cubice deleat totum suprapositum vel guanto vicinius potest. Et si nullus digittus sub prima figura inveniri poterit, ponatur cifra sub prima figura, et guic- guid inventum fuerit sub prima figura, ponatur ante triplata versus dextram, et hoc cum subtriplis erit radix cubici propositi, si fuerit cubicus vel erit radix maximi cubici sub eo contenti. Et est no- tandum, guod si contingat, guod post anterioracionem figurarum non possit digittus inveniri, tunc ponenda est cifra sub guarta figura versus dextram et anteriorande sunt figure per duas differencias. Ši probare velis, an bene feceris, tune radicem inventam cubicam multi- plica bis in se et veniet numerus propositus, si fuerit precise cubi- cus, Si non, tunc cum addicione residui propositus numerus debebit resultare "). 7) 226981 , 262144 Algorismus prosaycus magistri Christani. 13 —— 120|132|144' 13 91.1041171130|143|156|169 60 66 2 (76 425670 | 84 98112112611401154|168 182196, 15 456075 90 96 102 105120 135|150|165|180 195.210|225| 16 112|128|144.160 176192 208/224 240 256| 17 no 1 170100204 50 0 a 1 54 | 72 90 1081261441162 |180 198/216 2341252270288 (306 324| 19 51 |6 | 95 (114 135/152 171 190|209 228 247,266 295304 528 842|s61| 20 140/160 180/200 220.240 280 300320 340|360.380,400| | 12 14 16 18 2 2 pri 26 39 52 65 28 30 32 a 36 38 40 E E 20 | 40| 60 | 80 |100|120 140 160 180.200 220 240 260 14 VI. F. J. Studnička: Algorismus prosaycus magistri Christani. Minucia seu fraccio dicitur pars alicuius tocius sicut medietas alicuius rei vel pars tercia vel guarta vel guinta. Et sic deinceps dicuntur minucie seu fracciones tocius. Et tales minucie seu fraceiones tocius habent duplicem numerum, per guem exprimuntur et scribuntur, scilicet numeratorem et denominatorem. Numerator dicitur ille, gui numerat partes alicuius tocius et hic semper debet exprimi nominator, ut unum vel una duo, 3*, 4, sed denominator dicitur ille, gui denominat partem alicuius tocius et exprimitur nomi- naliter in sexagenis, grossis dicendo medietas, gue scribitur per duo, et tercia pars, due scribitur per 3* et 4*, gue seribitur per 49 et sic ascendendo continue. Debet autem numerator scribi superius et deno- minator inferius et in medio eorum debet poni modica vireula. Et sic seribitur una medietas j et sic due tercie partes 3, et sic 4 4 4e et sic 3 5ř 2 et ita continuando usgue infinitum. Nota: Guando- cumgue denominator est idem cum numeratore, tune tantum valet ut ille minucie sicut integrum sicut Ž (Sic) unius halensis vel ulne valent 1 integrum halensem vel ulnam... Nákladem král. české spol. náuk. — Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 1893. VII. Studie z osteologie Lacertid. (0 některých zajímavých částech kostry ještěrky živorodé, Lacerta vivipara Jacy.). Napsal prof. dr. František Bayer v Praze. (S tabulkou V.) (Předloženo dne 10. února 1893). „ Ze tří našich domácích druhů rodu Lacerta L. nejzajímavější jest ještěrka živorodá (Lacerta vivipara Jaca., Zootoca vívipava Wagl.), obývající po přednosti ve krajinách hornatých, na místech stinných a vlhkých. „Živorodou“ ve pravém slova toho významu jí arci nazvati nelze; snášítě samička nečetná vejce jedno po druhém na zemi a teprve venku, mimo tělo matčino se z nich líhnou mlá- data, jež se ovšem tenkou blanou vajíčka prodírají ven, sotva bylo sneseno, tak že po půl hodině nění mláděte ve vejci ni jediném. Jen výjimkou stává se, že mládě protrhne blánu vajíčka ještě ve vej- covodu a pak ovšem narodí se již bez jakéhokoliv obalu; jen pro ten případ platí, co Schreiber") dí o ještěrce živorodé generaliter: „Das Thier wirft lebendige Junge...“ Náleží tedy i ona mezi živo- čichy, jimž jméno „ovovivipara“ dáno. Ačkoliv u ní neznáme ve zbarvení těla variací tak četných, jako | u ostatních dvou druhů našich ještěrek,*) přece jsou odrůdy její na samostatné druhy —— ovšem neprávem — Častěji povyšovány, než u kterékoli jiné specie rodu Lacerta.*) I v monografiích a pojednáních o plazech českých uvedena některá jména jejich, jako na př. Lacerta 1) Dr, E. Schreiber: Herpetologia europaea. Braunschweig 1875. 2) U ještěrky zelené (Lacerta viridis Gessn.) bývá uváděno 18, u j. obecné | (€. agilis L.) 12, u j. živorodé jen 7 stálých variet. 8) V systematických pracích herpetologických shledáno na 20 synonym dru- hových (u ještěrky zelené 18, obecné 15). 7 Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 2 VII. František Bayer montana Mikan, L. orocea Wolf, Zootoca montana Bonap., Atropis nigra Glůckselig; to ovšem dnes nejsou, než synonyma jména Lacerta vivipara Jacg. A bylo-li oprávněno od rodu Lacerta odděliti naši ještěrku živorodou a nový pro ni stanoviti rod (Zootoca Wagl.), to na kostře její vyšetřiti má také býti účelem této studie. Ale ještě jiná jest příčina, proč skrovný tento příspěvek osteo- logii ještěrů na veřejnost vydávám. Tak jako v anatomii žab s oblibou, ale zajisté neprávem za vzor bráni všude téměř jen skokani (Rana L.), tak ve pracích o anatomii, najmě osteologii Lacertid nečiní se zmínka leč o ještěrce obecné (Lacerta agilis L.), nanejvýše ještě o je- štěrce zelené (L. viridis Gessn.), kdežto o kostře ještěrky živorodé a také jižní ještěrky pestré (L. muralis Laur.), ačkoli se v úpravě kostry s oběma druhy známějšími ve všem všudy nesrovnávají, lze se ve příslušné literatuře dobrati zpráv jen velice skrovných a kusých. Budiž tu hned uvedeno, co a kterak posud z kostry naší ještěrky živorodé zobrazeno a popsáno. V Leydigově známém spise 0 je- štěřích fauny německé *) jsou malé a dosti chatrně kresléné obrázky lebky (shora a zdola, Taf. I. 15., 16.) beze všech vysvětlivek, pak vý- kres dolejší čelisti se zuby (Taf. VI. 81.) a jediný slušný obrazec, k němuž se podnes odvolati možno: sternum a pásmo lopatkové (Taf. VI. 78.). V textové části svého díla mluví o kostře ještěrek vůbec a teprve v popisech jednotlivých druhův uvádí jen některé ne- patrné znaky, jimiž se zejména lebky našich ještěrek jedna ode druhé liší. Hoffmann“) reprodukuje Leydigův obrazec lebky (Taf. LXIX. 10.), obrazce o rozvoji pánve (Taf. LXIII. 1.—3.) z Bun- geovy dissertační práce o vývoji pánve u obojživelníků, plazů, ptáků (v Derptě 1880), a v textu mluví jen povšechně o kostře ještěrů, na- nejvýš o kostře Lacertid. Blessigovo pojednání“) týká se jen obratlů šíjových a dorsocervicalních; na přiložené tabulce zobrazeny tyto obratle se žebry a kostí prsní (Fig. I.), pak řezy 1. až 5. obratlem (Fig. II —VII.). Ani v Parkerově“) fundamentalní monografii 1) Dr. Fr. Leydig: Die in Deutschland lebenden Arten der Saurier. Tů- bingen 1872. 2) Dr. H. G. Bronn: Klassen und Ordnungen des Thierreichs. 6. B. III. Abth. Reptilien. Von C. K. Hoffmann. 3) E. Blessig: Eine morphologische Untersuchung ůúber die Halswirbelsáule der Lacerta vivipara Jacg. Inaus.-Dissert. Dorpat 1885. 4) W. K. Parker: On the Structure and Development of the Skull in the Lacertilia. P. I. — On the Skull of the Common Tizards. Philos. Transactions of the Royal Society of London. Vol. 170. II. London 1880. Studie z osteologie Lacertid. A o lebce Lacertid nenalezneme toho, ce bychom očekávali; na čel- ných tabulích nakresleny jen lebka zárodku („nearly ripe Embryo“) a řezy touto lebkou (Pl. 40. VII—X., Pl. 41. I—VIL.), zárodková jazylka (PI. 40. XI.) a z dospělé ještěrky živorodé jen serie příčných řezů lebkou její (PI. 44., 45.). Popis lebky a její rozvoje podán to- liko povšechně; všude míněna lebka Lacertilií vůbec („Lacerta and Zootoca“), ale o jednotlivých druzích ani zmínky, ač se i v úpravě lebky jeden od druhého liší. Kromě toho Born ve svých dodatcích“) ku dřívější práci své o zápěstí a zánártí Saurií“) nepatrnou 0 tom činí zmínku, že to, co prve napsal o tarsu ještěrek, i řezy zánártím ještěrky živorodé si potvrdil, ale výkresu ni výkladu o něm nepo- dává; Mehnert?) konečně pojednal jen o rozvoji některých částí pánve ještěrčí a zobrazil rozvoj pánve u ještěrky živorodé (Taf. VIII. 1.—3.) a pak pánev její dospělou (Taf. VIII. 5.), ale tuto dosti po- vrchně (scházíť na výkrese jeho na př. důležité foramen obturatum, na našem výkresu 10. fo!), tak že podati nový, správný výkres její naprosto není zbytečno. Ani v jiných pracích o anatomii Saurií — kromě obecně známých učebnic o srovnavací anatomii obratlovců jme- nujmež tu jen dílo Gegenbaurovo,“) pojednání Goetteho,*) Baura“) a Kehrera“) — nikde o“ještěrce živorodé ani zmínky. To všecko zajisté jest dostatečným důvodem, aby alespoň za- jímavější a důležitější partie kostry její zevrubněji byly obadány, správně nakresleny a vše vedle novějších názorů popsáno a vylíčeno. A doplniti tak pokud možná obraz o kostře našich ještěrek, ukázati, 1) Dr. G. Born: Nachtráge zu Carpus und Tarsus. Morphol. Jahrbuch VI. Bd. Leipzig 1880. : 2) Dr. G. Born: Zum Carpus und Tarsus der Saurier. Morphol. Jahrbuch II. Bd. Leipzig 1876. 5) E. Mehnert: Untersuchungen úber d. Entwicklung des Os hypoischium, Os epipubis u. Ligamentum medianum pelvis bei d. Eidechsen. Morphol. Jahr- buch XVII. Bd. Leipzig 1891. 4) C. Gegenbaur: Untersuchungen zur verel. Anatomie der Wirbelthiere. 1., 2. Heft. Leipzig 1864—65. 5) Dr. A. Goette: Beitráce zur verel. Morphologie des Skeletsystems der | Wirbelthiere. Archiv fůr mikr. Anatomie. XIV. Bd. Bonn 1877. S) Dr. G. Baur: Zur Morphologie des Carpus und Tarsus der Reptilien. Zoolog. Anzeiger. VIII. J. Leipzig 1885. 7) G. Kehrer: Beitráge zur Kenntniss des Carpus und Tarsus der Am- phibien, Reptilien und Sáuger. Berichte der Naturf. Gesellschaft zu Freiburg i. B. I. B. 1886. 1ř 4 VII. František Bayer ve kterých částech její se j. ž.") od ostatních našich druhů liší a je-li konečně oprávněno, od nich ji odděliti a novým učiniti rodem, to tedy účelem této stati. Dodávám, že jsem si z úmyslu vybral ke studii exemplary mladší, u nichž chrupavčité části kostry dobře bývají pozorovány, a že jsem všecky výkresy připojené tabulky pořídil podle koster čer- stvých, v líhu konservovaných (nikoli zaschlých anebo macerací roz- rušených). Zobraziti znova takovou čásť kostry, jež jinde juž správně podána (na př. sternum), nebo kterou se j. ž. od ostatních druhů valně neliší, zbytečným se mi vidělo; rovněž není dnes třeba šířiti slov na př. o vnitřní úpravě kostí. Jen to dodati sluší, že má j. ž. zejména v některých kostech trubicovitých černého pigmentu více, než ostatní evropské ještěrky. I. Lebka j. ž. povšechnou úpravou (obr. 1.—3.) spíše jest po- dobna k lebce j. pestré (Lacerta muralis Laur.), než k lebkám našich dvou druhův ostatních. Jestiť vůbec všude užší, než u j. z. a u j. ob.; poměr délky k největší šťřce v záhlaví bývá průměrně 9:5 (uj. ob. asi 8:5). Zejména v přední, čenichové části jest lebka j. ž. zúžena a tu také štíhlejší, než u obou druhův ostatních; i jednotlivé kosti její jsou jaksi útlejší (viz zvláště obr. 2.). Kterak se v různých částech lebky L. viv. liší ode druhů L. vir. a L. ag., to v popise jednotlivých kostí zvláště bude vytčeno. Jen tolik tu ještě dodáme, že se u j. ž. kůže z lebky jen po- někud macerované snadno dá stáhnouti, poněvadž není ve škáře, ve zpodní její vrstvě a ve stromatu subcutaním tolik a takových ossi- fikací, jako u j. ob. a j. z., jež Parker právem srovnává s kožní kostrou u kostnatých ryb skelnošupinatých a u některých plemen ryb sumcovitých (Callichthys, Loricaria a j.. Leydie sice dí, že ko- stěná kůra ta (crusta calearea) pokrývá hořejší plochu lebky u všech našich ještěrek, ale později sám dodává, že nemá L. viv. ve zpodní vrstvě škáry destiček kostěných. Neprávem ovšem dí, že není na lebce její vrásek („runzelige Seulptur“); některé krycí kosti její (viz obr. 1.) jsou vždycky drsny a rýhovány, ale toho příčinou není ossi- fikace škáry. Žlábky v těch kostech nejsou než rýhy po cévách a !) Jména našich ještěrek označovati budeme těmito zkráceninami: j. ž. = ještěrka živorodá, j. z. — zelená; j. ob. — obecná. L. viv. — Lacerta vivipara, L. vir. — viridis, L. ag. — agilis. Studie z osteologie Lacertid. 5 jamky nebo hrbolky známe i z lebek jiných obratlovcův, aniž tam o nějaké „kůře vápenné“ mluviti třeba. Lebka j. ž. jako ještěrek vůbec jest v úpravě své dosti složita . Parker dobře dí: „This skull of the adult Lizard is a very com- pound piece of architecture.. ..“ Nejdůležitější částí vlastního crania a všech kostí endo- chondralních, jež tu popíšeme nejprve, jest záhlaví, schránka mozku a ústrojí sluchového. Kolem otvoru míchového (foramen magnum, obr. 1. fm) rozložena jsou oceřpitalia. Základní kosť týlní (ocepitale basilare, basi-occipital Parker, obr. 2. ob.) jest povrchu nerovného a má pod postranními hrboly po otvoru pro nerv 9. a 10. páru (ZX., X.; za nimi otvor pro nerv 12. páru, viditelný na řezech — viz příslušné obrazce u Parkera), na předu jest spojena se zá- kladní kostí klínovou (obr. 2. bs) švem zejména u mladších zvířat zřetelným, v němžto zříti nezřídka ještě (na našem obrazci) stopy za- růstající fontanelly („posterior basicranial fontanelle“ Parker). Po obou stranách pojí se k základní kosti týlní neveliké kosti týlní po- stranní (ocezpítalia lateralia, exocevpital, obr. 2. ol), s nimiž jsou ještě V pravo a v levo srostlá optsthotica (obr. 2. op) ve příčné trámce (processus parotici Huxley), jež činí zadní hranici lebky. Že by bylo epioticum splynulé s postranními kostmi týlními a opisthoticum s kostí týlní hořejší (ocežpitale supertus, supra-ocetpital), jak tvrdí Wiedersheim"), pravda není. Toto occipitale superius (obr. 1. 0s) leží nad otvorem pro míchu, přímo pod kostí temenní a tedy jen ono srůstá — a to velmi záhy — s těmi kostmi schránky sluchové, jež epiotica zoveme (obr. 1. ep). Násadce ze chrustavky na hořejší kosti týlní (viz Leydic: Taf. III. 33., ď) u svých exemplarů j. ž. - jsem nenalezl. Na základních kostech týlních upevněna kloubní plocha pro spojení lebky s páteří (condylus, obr. 1.—3. c), v níž mimo čásť té kosti vězí v pravo a v levo i dílce kostí týlních postranních; že by jen u mladé j. ž. byl condylus trojdílný (Ley dig), není správno; po- zorujemeť to i u mláďat jiných ještěrek, ba ještěrů vůbec. Kromě epiotica a opisthotica, o nichž byla již zmínka, náleží ku pevné schránce vnitřního ucha ještě prooticum (obr. 2., 3. po; u Leydiga petrosum), chránící jeho přední partie. Na předním okraji jeho jest otvor pro nerv 5. páru (obr. 3. V); mezi oběma kostmi těmito jest nahoře (pod kostí temenní) veliká fontanella, jako 1) Dr. R. Wiedersheim: Lehrbuch der vergl. Anatomie der Wirbelthiere. 2. Aufl. Jena 1886. 6 VII. František Bayer u j. ob. (Parker, Pl. 43. VII.). Po obou stranách její jsou vypu- kliny, v nichž vězí přední a vodorovný polokruhový kanálek ústroje sluchového; zadní kanálek. uložen v nádoru epiotica, v pravo a v levo u otvoru míchového (obr. 1.) ležícím. Všechna tři „očica“ (prooticum, epioticum a opisthoticum) jsou na vnitřní straně stěny lebečné od- dělena jedno od druhého úzkými proužky chrupavky. Prooticum činí také přední okraj otvoru vejčitého (fenestra ovalis), od něhož, jako u Reptilií vůbec, úzkým proužkem opisthotica oddělen otvor okrouhlý (f. rotunda; obr. 2. for == místo, kde leží oba ty otvory, viditelné se strany). K základní kosti týlní jest v předu přirostlá (dle Parkera u j. ob. beze švu) základní kosť klínová (sphenotdeum basilare, basi- sphenoid, obr. 2. bs), jež jest na předu zúžena a má tu dvé laterál- ních výběžků (dbastpterygoid Parker; bp), s kostmi křídlovými kloubem chrupavčitým spojených. Křídla tato — u j. ž. štíhlejší, než u j. ob. a j. z. — neprávem Leydie má za alisphenotdy; tyť hle- dati dlužno ve chrustavkovité přehrádce (septum) interorbitální (před otvorem pro nerv 5. páru), rovněž jako v přední části její orbito- sphenoidy (viz Parker, Pl. 45. VII.) a v basi její praesphenovd. Všecky tyto tři části septa splývají v předu se svislou chrupavkou nosovou (septum mast), jejíž dolejší čásť zastupuje tu 0s etlmovdeum (perpendicular ethmoid Parker) — to však jsou již díly chrupav- čitého endocrania. K základní kosti klínové jest v předu na patře přirostlý para- sphenoiď (obr. 2. ps), u mladších ještěrek chrupavčitý; u starších exemplarů jest to teninká kostěná tyčinka (viz u Parkera: Pl. 42. II.), jež pak náleží již ku krycím kostem lebečným. "Třeba nebyla ještě ossifikace v této části pokročila tou měrou, abychom před basi- sphenoidem zřeli dokonalý, kostěný parasphenoid, nesmíme chru- pavku před základní kostí klínovou míti celou Za praesphenoid © (Leydig, Wiedersheim) — basalní, přímo před basisphenoidem © ležící čásť její, měnící se pozdéji v kosť, zajisté jest parasphenoid, arci jen nepatrný zbytek této kosti ještě u Amphibií tak mohutné. Ze suspensoria pro čelisť dolejší zbyla u Saurií jediná kosť čtvercová (guadratum, obr. 1,—3. g; u Leydiga neprávem „tympa- nicum“), k opisthoticum kloubem volně připojená, v níž někteří hle- dají i splynulé s ní symplecticum. Jest to kosť vydutá (concavní), při vnitřním okraji (obr. 2. g) silnou lištnou opatřená a u j. ž. užší, než u j. ob. nebo j. z. Přední, naduřelý okraj její — kloub pro čelist dolejší — má povlak chrupavčitý. Ku kostem vlastního Studie z osteologie Lacertid. 7 úrania náleží ještě columella (epipterygoid Parkerův, obr. 3. co), sloupek to opírající se hořejším koncem o kosť temenní, dolejším, chrupavčitým koncem (obr. 3. B) o kosť křídlovou, v níž jest pro konec tento mělká jamka chrupavkou vyložená. (Columellou nazval jej Cuvier dle podoby a úkolu; neníť asi než oporou lebky, jíž za orbitou a kostí jařmovou scházejí pevné části postranní. Jméno Par- kerovo jest příhodnější nejen proto, že nepřipouští zmatků (jeť ještě na lebce „columella auris“), ale i proto, že odpovídá rozvoji i poloze kůstky. Jest duta (obr. 3. B) a má dolejší konec i u dospělých je- štěrek ze chrupavky vápnité, jen na periferii hyalinní, z části i do duté diafysy vražený (tamtéž ch). U j. ob. jest uprostřed tenčí, u j. z. jest do předu prohnuta a tu také až na dolejší konec zakryta štítky kostry kožní, o nichž ještě níže bude promluveno. nejsou již ryze endostotické, nýbrž vznikají z pletiva indifferentního a jsou sice původem svým parostotické, ale zástupci ektostotických kostí toho druhu u Ichtbyopsid. Míníme tu nejprve kosti patrové (palatina, obr. 2. pal), za choanami (cho) ležící, Široké, na zad poněkud zúžené a na vnějších krajích ztlustlé, kdežto se na vnitřním pravá levé krajem celkem přímým jen volně dotýkají. Přední jejich okraj hraničí po stranách s čelistí hořejší (me), uprostřed s kostmi radlič- nými (v); zadní okraj každé té kosti připojen klikatým švem ku kosti křídlové (pterygovdeum, pt). Pterygoidea leží po obou stranách para- sphenoidu a jsou postranním výběžkem připojena ku kosti příčné (ts); zadní, užší výčnělek, na zadním okraji žlábkovitý, spočívá na křídlech základní kosti klínové (bp) a dotýká se koncem kosti čtvercové. U j. ž. jest pterygoideum útlejší než u j. ob. nebo j. z., a také z pra- vidla bezzubé,") kdežto j. ob. a j. z. na ohybu přímo před basipte- rygoidy vždycky, zoubky patrové mají (dle Leydiga j. ob. 12, j. z. 8). S hořejší čelistí (me) a s kostí jařmovou (7) jest pterygoideum pevně švem spojeno krátkou kostí příčnou (transversum, transpala- činum Parker, ts), jež na vnějším konci (u me a j) poněkud jest rozšířena. Teď pravých krycích kostí lebky si povšimněme. Na zpodu (kromě kostěného parasphenoidu) viděti z nich před choanami dvé bezzubých kostí radličných (vomer, obr. 2. v). Jsou to !) Leydig prý nalezl na kosti křídlové u jediného exemplaru j. ž. zuby a míní, že to asi souvisí s nalezištěm. To však není k víře podobno; spíš to sporadický případ atavismu. 8 VII. František Bayer tenké lístky v zadu (u pal) vykrojené a uprostřed ve špičatý zoubek prodloužené, jichž vnitřní okraje poněkud vzhůru jsou ohnuty; na přední části bývají uprostřed přikryty podlouhlým, sploštělým, v zadu zaokrouhleným lupénkem ze tvrdého vaziva. V předu stýká se vomer s kostí mezičelistní (%mx), po straně s čelistí hořejší (mx). Kromě kostí posud popsaných jest zpodina lebky všecka blanitá. Na svrchní straně lebky (obr. 1.) náleží ku kostem perichondrál- ním ") lichá kosť temenní (paržetale, pa), u j. Ž. čtyřhranná, se dvěma zadními výběžky dolů ke kostem periotickým skloněnými; uprostřed má nízkou vyvýšeninu, v jejížto středu leží otvor temenní (foramen parietale, fo), u j. ž. dosti veliký, jejž Parker trefně zove „old fa- miliar fontanelle.“ Za ním u všech ještěrek jest na kosti temenní nízký nádor podoby trojce. J. z. a j. ob. mají pravou i levou plochu kosti temenní (ležící po obou stranách hrbolu s fo) rozdělenu sagit- talním švem ve dvě části; vnitřní jest vlastní parietale (Ley dig), vnější vedle Parkera pteroticum (viz u něho Pl. 42. IV.). Toho jsem ni na jedné lebce j. ž. nenalezl; parietale má tu sice rýhy po cevách, ale žádného švu. Podlé zadních výběžků kosti temenní leží na každé straně lebky dvé nepatrných, úzkých kostí nadskráňových (supratemporale 1. a supratemporale 2., first and second supratemporal Parker, temporale Leydig; obr. 1., 3. st a sť); co Hoffmann zove supratemporale, jest naše supratemporale 2., a jeho sguamosum (viz na př. u něho Taf. LXVIII. 5.) není než supratemporale 1., jehož basis s kostí čtvercovou (na našem obr. 3. st a g) hraničí. Neprávem je (t. j. Hoffmannovo sguamosum) tedy Leydig zove „guadrato- jugale“ — to ještěrům (kromě Hatterie) schází a kost jařmová se čtvercovou (obr. 3. j a g) spojeny jen ligamentem. Vlastní nepatrné sguamosum leží mezi oběma kostmi nadskráňovými a kostí čtvercovou (viz u Parkera pohledy na lebky ještěrek se strany). Před kostí temenní viděti na lebce j. ž. (obr. 1.) vždycky dvé kostí čelních (frontalia, f) uprostřed, jak na nejednom exemplaru jsem se přesvědčil, švem spolu spojených. Nesprávný výrok Hoff- mannův o jediné kosti čelní u rodu ještěrek (Lacerta) vůbec měl asl původ v nedokonalých obrazcích (na př. Leydigových, ač tento o dvou kostech čelních u našich ještěrek mluví). V předu jsou fron- 4 talia málo, v zadu již více rozšířena, a tu právě u j. ž. měrou da- !) Parker k nim počítá i tu čásť kosti týlní, v níž někteří oceipitale su- perius (obr. 1. os) hledají; jeho „supra occipital“ (Pl. 42. IV.) jest kosť krycí, ač také chrustavce pod ní ležící (Pl. 43. VII.) totéž jméno dává. Studie z osteolosie Lacertid. 9 leko větší, než u j. ob. nebo j. z., ač jsou u těchto dvou druhů po- měrně širší; vnější okraj jejich z části přikryt kostmi nadočními (0). Zadní čásť švu vězí v rýze po cévě, na předu v podobě písmeny Y rozvětvené; vůbec nejsou frontalia nikdy hladká, nýbrž tak jako všecky krycí kosti nahoře na lebce před nimi drobnými jamkami a rý- hami poseta. V pokrývce orbitalní části lebky kromě kostí čelních (ty tu ovšem již vlastní dutiny lebečné nepřikrývají) i u j. ž. zna- menáme ještě dva páry kostí, rovněž na povrchu nerovných, jež Wie- dersheim ku kostem kožním „(Hautknochen“) počítá, jak myslím neprávem: k těm na lebce j. ž. jen kosti nadoční (0) náležejí a dva ty páry kostí na čele jsou kostmi krycími právě tak, jako frontalia. Jeť to u plazů jen jakési zmnožení kostí čelních („curious atavistic multiplication of scutes,“ jak dobře dí Parker), které již u vyhynulých obojživelníků lze pozorovati. *) K zadním, lateralním křídlům kosti čelní pojí se zadní kosti čelní (postfrontalia, postorbital Parker; obr. 1. a 9. pof), stýkající se na předu s kostí jařmovou (7), v zadu s kostmi nadskrá- ňovými (Wiedersheimův výkres lebky j. ob. jest i v této věci ne- správný). U j. ž. jest zadní kosť čelní poměrně delší a vůbec mocněji vyvinuta, než u j. ob. nebo j. z.; vnější okraj její jest poněkud dolů ohnut. Před kostmi čelními (jf), u předního okraje orbity zase leží po každé straně přední kosť čelní (praefrontale, též orbitale antertus, obr. 1. pf), prodloužená na zad v cíp, přikrytý prvou z kostí nadočních (o). Po straně lebky skloněno jest praefrontale dolů, a tu se pod ním nalézá v předním koutku orbity malá, otvorem opatřená kosť slzní (lacrymale). Mezi oběma předními kostmi čelními vězí zadní poloviny obou kostí nosních (nasalta, obr. 1. »), jež kromě toho objímají no- sové výběžky čelistí (mx); na předu vsazen mezi ně nosový výčnělek mezičelistní (0m). Také jejich povrch není hladký a zejména dvé příčných žlábků po cévách na zdání každou z nich v polovinu přední a zadní dělí. Přední okraj jejich objímá vnější otvor ústroje čicho- vého (vn), kterýž pod nimi (nad kostmi radličnými) jest uložen; čásť chrupavčitého vaku čichového, jenž ku lebce primordialní náleží, viděti i před kostmi nosovými (obr. 1. u vn; označen barvou modrou). Parkerovo septomaxillare, nepatrný štítek, uvnitř nad kostí ra- dličnou u vnitřního ústroje čichového hledati sluší (srovnej jeho obrazec: Pl. 43. V.). 1) Nic tu nerozhoduje, že postfrontale okrajem poněkud na sťa sť' (obr. 1.) spočívá; i zadní okraj kosti čelní leží tu na kosti temenní a přece nenazve ni- kdo frontale kostí kožní. 10 VII. František Bayer Na předním konci lebky jako závěrečný kámen ve klenbě její tu uložena lichá kosť mezičelistní (čntermawillare, praemaxillare, obr. 1. a 2. čmr); vezpod jest ozbrojena zoubky (průměrem 7; u j. ob. a j. z. až 10), u j. ž. všech našich druhů nejmenšími (tato ozubená čásť její má jméno processus dentalis), a za nimi prodloužena ve vý- čnělek patrový (processus palatinus, pp na obr. 2.), po jehož obon stranách — při čelisti hořejší (mx) — po nepatrném zoubku (pro- cessus maillaris a nikoli p. palatinus Leydig) viděti. Nahoře, mezi oběma vnějšími nozdrami (vn) jest intermaxillare prodlouženo směrem ku kostem nosním ve výčnělek nosový (processus nasalis), u j. Ž. ští- hlejší a klenutější, než u j. ob. Po stranách jest přední čásť lebky ohraničena mocnou čelistí hořejší (maxillare, obr. 1., 2. mz); na vnější straně její viděti nepatrné otvory pro nervy, na vnitřní dvoj- hroté zuby, uprostřed čelisti největší, jichž bývá u j. ž. a u j. ob. na každé straně průměrem po 16, u j. z. až po 20. Vezpod jsou vý- čnělky patrové (processus palatím, u ztlustlého okraje pal) u j. ž. sotva jen naznačeny a tedy ještě méně vyvinuty, než u j. ob. a j. Z., tak že u tohoto druhu pokrývku patrovou (Gaumendach), u ještěrek vůbec jednoduchou, činí jen vomery a palatina. V předu k čelisti ho- řejší, v zadu a nahoře k zadní části kosti čelní připojena kosť jat- mová (jugale, obr. 1.—3. j), v zadu obloukem vzhůru zakřivená a tu také důlek oční zavírající; jak jsme již připomenuli, jest zadní hrot kosti jařmové spojen s kostí čtvercovou (g) jen ligamentem, tak že oblouk jařmovým řečený dole kostí uzavřen není. Toť všecky parostotické kosti lebky kromě čelisti dolejší. Ku pravým kostem kožním („Hautknochen“ a nikoli „Deck- knochen“) náležejí kosti nadoční (supraorbitalia, superciltarta, obr. 1. 0), kryjící konce neb okraje všech kostí čelních; jsou to tenké, na povrchu drsné, totiž nepatrnými jamkami poseté štítky, jichž má j. ž. nad každou orbitou z pravidla po 4 v řadě jediné, a to po 2 prostředních větších a 2 krajních (předních a zadních) mnohem menších. U j. ob. jest jich nad každou orbitou řada dvojitá (nej- častěji v obou řadách 9) a j. z. má na rozdíl od j. ž. a j. ob. na skráních, t. j. pod zadní kostí čelní, za kostí jařmovou a dílem i na ní ještě po 5 destičkách kostěných, jež z části přikrývají i columellu, tak že u j. z. viděti se strany jen dolejší její čásť. Dodáme tu, že i j. ž. má na předu bulvy oční kolem rohovky kruh teninkých chrupavek (orbitalta) téže úpravy, jako j. ob. nebo j. z. (viz u Leydiga: Taf. XI. 134.) a kromě nich známé drobty chru- pavky v dolejším víčku oka a ve bláně mrkavé. KEKS V | | Studie z osteologie Lacertid. 11 Co se tkne řezů lebkou dospělé j. ž., mohu tu jen odkázati ku spisu Parkerovu (viz u něho Pl. 44. a 45. a příslušné stati v textu). Dolejší čelist (mandibula) má celkem podobnou u j. ž. úpravu, jako u ostatních dvou druhů našich. Obě poloviny její jsou v předu spojeny Švem; zvenčí jest každá tato větev až na několik otvorů pro nervy hladká (Parkerovy hrany viděti jen na čelistech dávno vyschlých), mírně oblá a podélným pruhem tmavého pigmentu znamenána. Polovina čelisti složena ze šesti kostí (Leydie má z nich jen naše dentale, articulare, coronoideum a 2 „Ausfůllunes- stůcke“). S kostí čtvercovou jest kloubem spojeno articulare, jež sa- mojediné povstalo ossifikací původní chrustavky Meckelovy, jejíž sporé zbytky ještě u zárodků na vnitřní straně čelisti lze viděti (v 6. stadii dle Parkera; viz u něho: Pl. 41. III., m/k). Ostatní kosti ku krycím náležejí. Před kostí, jejíž jméno articulare, jest na dolejším okraji angulare, nad ním supraangulare (complementare); Wiedersheim i Hoffmann dí, že leží complementare na vnitřní straně čelisti, tam však jen menší jeho čásť viděti, kdežto větší díl leží na vnější ploše sanice. Vysoký výčnělek na hořejší hraně čelisti (pro inserci svalu skráňového) náleží kosti, jež coronotdeum (neprávem též com- plementare) se zove. Téměř přední dvě třetiny čelisti pokrývá uvnitř (pod zuby) splemale (operculare, viz u Parkera: PL 41. III. a j.), vně pak nejmocnější kost, dentale.e V alveolách její ovšem ne zcela uzavřených (viz u Leydiga: Taf. VI. 81.) vězí dvojhroté zuby, asi uprostřed čelisti nejvyšší (Parker nesprávně je nakreslil); u j. ž. bývá jich v každé polovině nejméně 16 až 21, u j. z. až i 24, u j. ob. až 20. Chrupavčitá lebka primordialní (endocrantum u Par- kera, jenž ovšem k němu počítá celé endostotické záhlaví i s kostmi klínovými kromě parasphenoidu a všecka „ossa periotica“) zachována v původní své úpravě také u j. ž. jen v předních dvou třetinách lebky pod kostmi krycími, a to nejlépe vlastně jen v prvé třetině naso- ethmoidalní, jsouc tu schránkou ústroje čichového (olfactory sac); 1 septum interorbitale s některými kostmi klínovými, o kterých již shora byla řeč, k ní náleží. Jak jsem se na dvou odvápněných a ma- cerovaných lebkách j. ž. přesvědčil, srovnává se celkem s primordialní lebkou ještěrčí, jak ji popsali Leydig, Hoffmann a Parker (viz u tohoto: Pl. 43. VII), tak že tu netřeba podati podrobnějšího vy- líčení její úpravy, ježto bychom tu zejména popis Parkerův do- slova, zbytečně opakovali. 12 VI. František Bayer Také kůstky sluchové (úhrnem columella auris; viz výkres u Parkera: Pl. 45. VI.) má j. ž. podobné, jako j. ob., a ani kostra visceralní (apparat hyobranchialní) není u j. ž. v podstatě jiná, než u j. ob., ač se jí podobá spíše útrobní kostra vyvinutějších zá- rodků j. ž. (v 6. stadii Parkerově; viz u něho Pl. 40. XI), než exemplarů dospělých. II. NA Páteř (obr. 4.—7.) složena bývá u j. ž. z 8 obratlů šíjových (3 cervicales —- 5 dorsocervicales; viz o nich cit. práci Blessigovu), ze 5 obratlů hrudních s pravými žebry, *) ze 7 obratlů hrudních se žebry nepravými, 4 obratlů bederních s nepatrnými žebry na ni- zounkých násadcích příčných, ze 2 obratlů křížových s mocnými násadci příčnými („Sacralrippen“ u Leydiga, Hoffmanna) na koncích chrupavčitými, a průměrem ze 36 obratlů ocasních. Všecky obratle kromě I., II. a nejposlednějších ocasních jsou, jak známo, procoelní, t. j. mají na přední části těla obratlového (obr. 5. ď) jamku kloubní pro kloub obratle předchozího (obr. 4., 5. c). V tělech obratlův u zvířat dospělých není po embryonalní chordě ani stopy; viděti v nich jen četné a veliké dutiny dřeňové (obr. 5. ď) v kom- paktním jinak pletivu kostním. Že v úpravě páteře u našich tří druhů ještěrek podstatných rozdílů neshledáme, nepromluvíme leč o posledním oddílu páteře a několik slov o žebrech. K nejzajímavějším totiž obratlům u ještěrek vůbec náležejí obratle ocasní (v. cauďales, obr. 4.—1.), čím dále ku konci, tím štíhlejší. O příčných a kloubních jich násadcích a hořejších trnech (pt, pa, pa, ps) netřeba zvláštní zmínky činiti; dodáme jen tolik, že jsou trny hořejší čím dále, tím nižší zvláště na zadním konci svém. Na rozdíl ode všech obratlů jsou však obratle ocasní opatřeny dolejšími oblouky (haemapophysae, obr. 4., 5. od), jež Gegenbaur a Huxley neprávem za homologa žeber měli; toliko 1. a 2. obratel, zřídka jen 1. sám u j. ž. (u jiných druhů ještěrek též někdy i 3.) dolejších oblouků nemají. Každý oblouk, z teninkých, až průsvitných dvou proužků kostěných splynulý (obr. 4. B) a dole v trn prodloužený, připojen jest k tělu svého obratle přímo před con- dylem (obr. 4., 5. c), není však k němu pevně přirostlý, nýbrž jen 1) U jednoho exemplaru nalezl jsem jich 7. Studie z osteologie Lacertid. 13 zavěšen ligamentem (obr. 4. B, 7), jenž u starých exemplarů má skoro pováhu vláknité chrupavky. Že jest oblouk upevněn na samém zadním konci těla obratlového, zdá se, jakoby vězel na hranici dvou obratlů sousedních; již z našeho výkresu (obr. 4.) patrno, že náleží oblouk obratli přednímu a nikoli zadnímu, jakž se mnozí domnívali. V zadní polovině ocasu jsou oblouky tyto menší a menší, dole ote- vřeny asi jako u ryb kostnatých na prvých obratlích za žebry, a na posledních obratlích (obr. 6., 7.) jich konečně není. Také u j. ž. možno pozorovati dávno známé u ještěrčích obratlův ocasních rozpoltěná obratle (normale Auertheilung“). Kromě nejpřed- nějších mají totiž všecky obratle ocasní v těle svém tam, kde zůstal vertebralní zbytek chordy nejdéle (obr. 6. mezi " a ť") zřetelnou, nepatrnou skulinu, kterou tělo obratle rozpoltěno v přední kratší (obr. 5,—7. t) a zadní delší (ď) polovinu. Že pak uzounká skulina i na hořejším oblouku se nalézá, jest ve dva nerovné díly rozdělen vlastně obratel celý; že by byl i processus transversus ze dvou částí složen, toho jsem já u j. ž. nepozoroval. Co Leydig zove druhotným trnem („secundárer oberer Dorn“), to není u j. ž. než nepatrná špička (obr. 5. ps') nahoře na obratli, již činí dohromady zdvižené konce přední (kratší) a zadní (delší) části vlastního trnu hořejšího, v předu na obratli ovšem jen v podobě nízké lištny vyvinutého. Toto rozpoltění, jež možno pozorovati i na nejposlednějších obratlích (obr. %.), ač na nich již processus spinosus ve dvé rozdělen nebývá, jest příčinou toho, že se ocas ještěrčí tak snadno přelomí; i při praeparování obratlův ocasních neoddělí se obratel od obratle, nýbrž přetrhne se každý znich ve dva díly a přední polovina obratle následujícího zůstane u zadní poloviny obratle předchozího (obr. 5.). Také chru- pavka v obnovujícím se ocase bývá přirostlá vždycky k menší, přední polovině obratle, jehož zadní čásť se byla utrhla (srovnej u Leydiga: Taf. IV. 55.). Nejposlednější obratle ocasní nemají kloubův ani jamek kloub- ních (obr. %.), ale také jsem u j. ž. nepozoroval, že by byly dvojduté (Leydig). Mezi dvěma obratli viděti jako spojidlo kousek chrupavky (ch), což ostatně není u plazův úkazem jediným; vždyť i u krokodilů jsou mezi obratli intervertebralní destičky podobné úpravy („inter- vertebrale Bandscheiben“), jako na př. u ptáků neb u ssavců. Obě poloviny těchto posledních obratlů, vzniklé řečeným rozpoltěním, ne- liší se velikostí od sebe na vzájem tou měrou, jako u obratlů před- nějších. 14 VI. František Bayer Žebra (obr. 8., 9.) také u j. ž. pozorujeme na všech obratlích od 4. šíjovéhovaž ku křížovým, jichž násadce příčné někteří také za žebra pokládají. Méně oprávněno jest míti žebra sama za diskretní násadce příčné (Leydie). Všecka vesměs jsou upevněna proximalním, rozšířeným koncem (%) na přední části obratle, vězíce tu na nízkém a zakulaceném násadci příčném. Žebra krční, vesměs nepravá, ježto ku kosti přsní nedosa- hují, nalézáme u j. ž. na 4. až na 8. obratli šíjovém (rudiment po- zorován i na obratli 3.; obšírněji o nich vůbec promluveno v práci Blessigově). Pravá žebra (costae verae) obratlů hrudních jsou u j. ž. velmi štíhlá a i tu složena ze dvou částí: dorsalní kostěné (ž) a ven- tralní chrupavěité (B, chž). Kosť (ž) jest duta a v dřeňovou dutinu její (ďd) vchází céva (žk) otvorem (foramen nutrittum, f) jedním, zřídka dvěma (druhý pak bývá o něco níže pod prvým); ve hlavici žebra jest dutina sama také rozšířena (4), sáhajíc až skoro k jamce kloubní, jež má podobu téměř kosočtverečnou. Dole jest kostěná čásť žebra malinko širší a bez artikulace srostlá s chrupavkou ven- tralní (B, chž), přímo u kosti vláknitou, dále uprostřed zvápnatělou a na okrajích hyalinní a nikoliv u kosti hyalinní a dále vláknitou (Hoffmann). Tyto chrupavky všech pěti párů žeber pravých srůstají ve sternum ; k ploše jeho přirostlé jsou u j. ž. chrupavky prvých tří párů, kdežto chrupavky žeber 4. a 5. páru srůstají v úzkých dvé pruhů sternalních („Sternalleisten“). Nepravá žebra (costae spuriae) obratlů hrudních jsou u j. ž. kratší, než žebra pravá a chrupavčité konce jejich nesplývají S kostí prsní, nýbrž ve svalstvu vězí. Kratší není zejména u přednějších těchto žeber nepravých ani tak čásť kostěná (zdélí as 8 mm), ale ze chrupavky ventralní zbyla tu jen čásť nepatrná (obr. 9. chž), zděděný zbytek z té dávno uplynulé periody rozvoje fylogenetického, kdy do- sahoval ku sternu žeber počet daleko větší (atavismus). Také obratle bederní nesou po páru nepravých žeber, ale hned od 1. obratle tohoto mnohem kratších (zdélí as 3 mm); i tato žebra mají na konci zbytek chrupavky ventralní (jako na obr. 9.), ale ještě kratší, téměř ovalní, ba na konci kostěné části posledních žeber be- derních viděti jen nepatrný hrbol chrupavčitý. Tyto chrupavěité zbytky na hrudních žebrech nepravých a na žebrech bederních jsou no- vými svědky pro pravdivost hypothesy o fylogenetickém zanikání žeber. Že totiž na 3. obratli šíjovém mají zárodky j. ž. nepatrná, mižící žebra, z nichž zřídka rudiment zvířeti dospělému zůstane, že Studie z osteologie Lacertid. 15 8. obratel dorsocervicalní alespoň jednou jedním žebrem spojen byl s kostí prsní a konečně, že i na žebrech krčních (před žebry pravý- mi), i na všech žebrech nepravých (až po sacrum) nalézáme konstantní zbytky ventralních chrupavek žeberních, soudíme s Blessigem, jenž hypothesu svou jen o úpravu žeber krčních opírá, že u předků nyněj- ších ještěrek bylo spojeno s kostí prsní mnohem více párů žeber, než pozorujeme teď, pak ovšem i dále, že byly žebry opatřeny obratle vesměs všecky. V rozvoji fylogenetickém vzdalovala se žebra pár po páru od sterna a redukce chrupavek ventralních a pak i žeber vůbec pokračovala zajisté směrem od atlasu ku prvému nynějšímu páru žeber pravých na zad, pak od sacralních obratlů k poslednímu páru žeber pravých v před. Patero zachovalých posud žeber pravých u j. ž. jest posledním zbytkem dřevní úpravy páteře a žeber zvláště. III. Pominouce mlčením kosť prsní a pásmo lopatkové, jež dobře zobrazeny v citovaném díle Leydigově (Taf. VI. 78.), tak že jich tu zvláště popisovati netřeba, pak dlouhých kostí v končetině přední, jen o zápěstí stručnou učiníme zmínku, nepřipojujíce obrazce, ježto se carpus j. ž. od zápěstí ostatních ještěrek valně neliší. Zápěstí (carpus) složeno totiž u j. ž. právě tak, jako u j. ob. (Born) z devíti dílův u mláďat chrupavčitých, u dospělých zvířat kostěných s povrchem ze chrustavky. Prvé řadě carpalií náleží i tu: veliké, vlastně široké radiale před kloubem kosti loketní, přirostlé k němu centrale a nepatrné, ve svazu spojujícím radiale s ulnou ulo- žené a chrupavčité ?ntermedium, jehož Gegenbaur ještě neuvedl. Z. evropských druhů jediná Lacerta muralis Laur. má interme- dium kostěné (Born). Mizící tento dílec carpu jest svědkem re- dukce této části okončiny přední; že jest kosť loketní od kosti vře- tenní vzdálena, přestaly se svého času obě dotýkati intermedia, místo něhož prostředním kamenem závěrečným stalo se centrale. Inter- medium pozbyvši významu v mechanice carpu, stalo se zbytečným a znenáhla se ztráceti počalo. — Mimo ulnare nese kloub kosti lo- ketní nepatrnou chrustavku, zbytek to ulnarního, 6. prstu („ulnares accessorium“ Gegenbaur). Před čtyřmi uvedenými kostmi prvé řady uložena v zápěstí obloukem carpa'ia druhé řady, počtem 5 a různého tvaru, ale vesměs na průřezech buď hranatá, buď zašpičatělá; také u j. ž. jest prvé nej- menší a zašpičatělé, čtvrté největší. K nim pak pojí se patero tru- 16 VII František Bayer bicovitých kostí záprstních (metacarpalta) S konci rozšířenými a epifysou chrupavčitou opatřenými; z těch metacarpale“ proximalní epifysou dotýká se i prvé, i druhé kůstky zápěstní druhé řady. Délkou se metacarpalia jedno ode druhého valně neliší. Počtem článků v prstech a jich úpravou se j. ž. s příbuznými plazy srovnává; má v prvém (palci) 2, ve druhém 3, ve třetím 4, ve čtvrtém 5 a v pátém 3 články, z nichž poslední předním, téměř ku- želovitým koncem svým již v zakřiveném drápu vězí. Počet článků, jak jej uvedl Leydig u ještěrek vůbec, o prvém a čtvrtém prstu j. ž. zajisté neplatí. IV. Pánev (obr. 10.) má j. ž. podobným způsobem upravenu, jako ostatní druhové r. Lacerta. V nomenklatuře částí její užijeme dílem názvů Hoffmannových, ježto správnost výkladu jeho dotvrzena výsledky citované práce Bungeovy o rozvoji pánve, dílem jmen Mehnertových. V každé polovině její jest kostí tré, jedna dor- salní a dvě ventralní, jež se vesměs všecky tři stýkají ve mělké pušce (acetabulum, a) pro kloub kosti stehenní a jsou v kloubní té jamce a v její okolí srostlé švy zejména u starších zvířat již sotva patrnými. Dorsalní kostí i tu jest dosti štíhlá, málo zakřivená kosť ky- čelní (os člet, 07), jejíž hořejší konec přiléhá ku příčným násadcům obratlů křížových. Poblíž acetabula má hrbol u ještěrek vesměs ne- veliký (tuberculum ossis dlei S. spina amterior, ti). V části pánve ventralní, a to vzadu téměř horizontalně proti sobě uloženy dvě ploské kosti sedací (ossa ischů, u Leydiga pubis—-ischi; is), uprostřed (v symfysi s) spojené proužkem chrupavky, kteráž u j. ž. a j. ob. před symfysí v nepatrný hrbol jest prodloužena, ale u j. Z. až k symfysi kostí stydkých (ku ep) dosahuje. Místo ní mají j. Ž. a j. ob. ligament (l, ligamentum medianum pelvs Mehnert); jiné dva svazy (7), o nichž nikde zmínka se nečiní, napjaty u j. ž. od chru- stavky v symfysi kostí sedacích šikmo ku kostem stydkým. Medialní okraj kostí sedacích jest nepravidelně vroubkován; na zadní periferii jest hrbol (spina ischiadica, spť) u j. Ž. na rozdíl od ostatních druhů jen tupý a před ním jamka (fo') teninkou lamellou kostěnou uza- vřená (u Mehnerta schází); nelze pochopiti, proč ji Leydig vy- dával za foramen obturatum, ježto i on dokládá, že jest „otvor“ tento tenkou kostí vyplněn. Chrupavka symfyse kostí sedacích prodloužena Studie z osteologie Lacertid. 17 na zad ve klínovitou chrupavku na periferii hyalinní (hi), uvnitř zvá- | penělou, na konci dvojlaločnou, jindy „kostí“ kloakovou (0s cloacae) nazývanou. Přihlížíme-li k rozvoji tohoto „bezvýznamného rudimentu“ (Mehnert), u Lacertid tak různotvárného, dlužno mu dáti jméno hypotschtum ; vznikáť jako sekundarní čásť pánve ze dvou hrbolů na | koncích kostí sedacích, -od nichž se teprve později odděluje pruhem | vaziva. | Od acetabula šikmo do předu namířeny obě kosti stydké (0s | pubis, p; u Leydiga dleo-pectineum); jsou to u acetabula dosti ši- | roké, na předu štíhlé, ale všude velmi tenké, až průsvitné kůstky se | zoubkem (processus lateralis pubis, pl) na straně zpodní, před pravým f otvorem ucpaným (foramen obturatum, fo), jímžto nervus obturatorius prochází. V předu v symfysi okou kostí stydkých vězí vápnitá chru- | pavka (ep) v podobě krátkého klínu, jíž dali Hoffmann a Mebh- nert jméno epřpubis, ač je to pravých kostí toho jména (na př. u Urodel) zbytek pranepatrný; vznikáť konfiuencí dvou hrbolů chru- | pavčitých na předních koncích kostí stydkých, od nichž se teprve po- zději odděluje. Mezi kostmi sedacími a stydkými jest v pánvi otvor srděitý (foramen cordiforme, fe, ze dvou foramína pubo-ischiadica slo- | žený), řečenými již ligamenty přepažený. V. | Také v zadní končetině dlouhé kosti mezi pánví a tarsem mů- | žeme pominouti mlčením. | V zánártí (tarsus) j. Ž. pozorujeme tytéž zajímavé poměry | a záhady, jako u ještěrek vůbec (obr. 11., 12.). S podivnou jeho | úpravou souvisí zajisté to, že se noha ještěrčí neprohýbá ani tak | v Kloubu tarsocruralním, totiž klouby mezi kostmi béreovými a zá- | nártím, nýbrž spíše v kloubech tarsotarsalních (mezi jednotlivými ele- | menty tarsu). Pro pohyby ty má také j. ž. komplikovaný apparat z licamentů | (viz u Borna: Taf. I 4.), z nichž tři napjaty od I., II. kosti meta- | tarsalní a od třetí kůstky zánártní (čarsale*) k veliké kosti tarsu | (as-+7); bývá v nich nezřídka něco chrupavky vláknité, ale ta jest | pro osteologii bez významu, ježto přibyla do vaziva tarsu přizpůso- | bením, následkem značné mechanické práce, jakou zánártí ještěrek | vykonává (Born). Na vnitřní straně tarsu jest obloukovitý meniseus, | jejž Borm neprávem má za centrale tarsi — kam to se podělo, ještě | povíme. Ani tento meniscus pro morfologii tarsu nemá žádného vý- 2 Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 18 VII. František Bayer znamu; leží-li dnes asi tam, kde snad jindy vedle analogie bývala kosť, není proto ještě částí tarsu rovnomocnou s kostí, Nevadí, že v něm bývá u j. ž. kousek chrupavky hyalinní — tať má týž původ, jako vláknitá chrupavka v ligamentech na volarní straně tarsu; ně- kteří měli ji za zbytek prvé kůstky zánártní druhé řady (tarsale"), ale neprávem, a to proto, že by epifysa I. kosti metatarsalní vzni- kala jinak, než epifysa na II. kosti tohoto druhu, jakož z následují- cího popisu tarsu vysvitne. V prvé řadě zánártí u ještěrů vůbec velice redukovaného viděti také u j. ž. (obr. 11., 12) velikou kosť jedinou (as —-/f), jež zastu- puje čtvero dílů tarsu: čebřale, fibulare, intermedtum a vedle Wie- dersheima i centrale, ale přes to má v rozvoji jen dvě jádra ossi- fikační, jedno v tibialní, druhé ve fibularní své polovině. G egen- baur zove ji calcaneo - astracgalo - scaphoideum, Born astracalo - fibulare, Baur calcaneus -—- astragalus; jak jsme prve řekli, Born neprávem hledá centrale tarsi v meniscu; teď však jisto jest, že redukcí tarsu i jinde u plazů pozorovanou centrale odpadlo, a že veliká kosť zánártní representuje toliko tré nejprve uvedených částí: astragalus (— tibiale — tntermedium) a fibulare. Kost má povrch hrbolatý a pro kloub kosti lýtkové (obr. 12. 7") mělkou jamku, kdežto se kosti holenní (obr. 11. T) dotýká šikmou rovinou a malým výběžkem chrupavčitého kloubu jejího (naznačeného na obr. 11. čarou tečkovanou) na vnitřní straně poněkud jako objata bývá. Z kostí zánártních druhé řady vyvinuty jen tři; čtarsale* a tarsale? na první pohled scházejí, ale splynula prý v rozvoji fylogene- tickém velmi záhy s příslušnými kostmi přednártními (metatarsale? a metatarsale'“). Sluší je hledati v epifysách těchto kostí před- nártních [obr. 11. a 12. (1) a (2)], jež také sáhají do tarsu mnohem hloub, než metátarsale“!" (7/1), a veliké kosti zánártní přímo se do- týkají, kdežto třetí kost přednártní (ZZ) od ní třetí kostí zánártní (5) jest oddělena. V ontogenesi naznačeno toto splynutí chrupavek tarsalních 2. řady s příslušnými kostmi přednártními velikou a jako švem oddělenou epifysou na II. kosti metatarsalní, jež nad to samo- statně kostnatí; tarsale“ tedy fylogeneticky později splynulo s řečenou kostí přednártní, než tarsale', jež s I. kostí přednártní jest již srostlé k nepoznání. Z kostí zánártních 2. řady jsou tedy jak náleží vyvinuty tarsale“ (obr. 11. a 12. 5), větší a hranaté tarsale* (cubo?- deum, 4) a tarsale* (5), jež vesměs uloženy pod příslušnými kostmi přednártními (ZZI IV, V). Cuboideum, v němž Born i Baur viděli nejen tarsale“ ale i tarsale“, spojeno v předu kloubem se IV. kostí Studie z osteologie Lacertid. 19 přednártní, a má uvnitř zašpičatělý výběžek (viz £ na obr. 12.), liga- mentem v jamce na předním obvodu veliké kosti zánártní upevněný. „Naše tarsale“ (obr. 12. 5) Born, Baur a j. zovou již pátou kostí přednártní (metatarsale"“), ježto — jak právě bylo řečeno — tarsale“ v našem tarsale“ (4) hledají; myslím, že jest správnější míti kosť na obrazci 12. číslicí 5 označenou za tarsale“ (Hoffmann, Wieders- heim) ze příčin následujících: Za prvé sáhá u ještěrek do tarsu proximalním, zvláště dovnitř rozšířeným koncem svým ještě dále, než epifysy dvou prvých kostí přednártních, jež bez ostychu za tar- sale' a tarsale“ jsou pokládány; za druhé měl by pátý prst u ještěrek na rozdíl od těch ještěrů, kteří tak rozšířeného elementu v tarsu nemají, nikoli 3, nýbrž 4 články, ježto by naše tarsale“ bylo již metatarsale“, Za třetí konečně — dokládám k tomu — nemá toto tarsale“ nikdy té vnitřní úpravy, jako metatarsalia ještěrů vůbec, není totiž složeno z duté trubicovité diafysy s chrupavčitými epifysami, nýbrž má touž strukturu s týmiž nepravidelnými dutinami morkovými, jako tarsalia ostatní; na našem obr. 12. sice pozorujeme jakýsi nepatrný počátek podobné úpravy, jakou se metatarsalia vyznačují, ježto tu jedna z morkových dutin velikostí předčí ostatním a ježto jen oba konce této kosti (u 4 a u V) mají povlak z chrupavky; ale to jsem viděl také na jediném z řezů tarsem j. ž. a nad to jest to počátek tak skrovný, že proto nikdo naše tarsale* k přednártí počítati nebude. Viděti na našem obr. 12. (5) jen jakýsi přechod od tarsu k meta- tarsu, ale prozatím ještě podivnou, zvláště na proximalním konci roz- šířenou kosť tu k zánártí počítati nutno. Přednártí (metatarsus; obr. 11 a 12. I—V) složeno ze 5 trubicovitých kostí podobné úpravy, jakou mají kosti záprstní, ale delších a štíhlejších. Nejhlouběji do tarsu, až ku veliké jeho kosti řady prvé sáhají metatarsaleř a metatarsale"" (7 a II); proč, shora již řečeno. Metatarsale??ř (ZI7) leží před příslušnou částí tarsu (5), metatarsale?" (ZV) též spočívá na cuboidu (4) a metatarsale“, všech nejkratší, vkloubeno na distalním konci rozšířené kosti tarsalní (5). Nejdelší prst (4.) má také nejdelší metatarsale?". Počet prstův a jich článků jest i na zadní noze j. ž. týž, jako u ještěrek vůbec; v prvém prstu jsou 2, ve druhém 3, ve třetím 4, ve čtvrtém 5 (a ne 4, Leydig) a v pátém jen 3 články; jen v tom případě měl by tento prst 4 články, kdyby kdo naše tar- sale“ měl již za metatarsale". Články jsou i tu kůstky trubicovité, mají na porozšířených koncích epifysy chrupavčité a jen poslední 20 VII. František Bayer článek, z části ve drápu vězící, má distalní konec prostě zašpi- čatělý. Praehallux zmizel u ještěrek beze stopy. VI. Opakujmež teď stručnými slovy, kterými opravdu podstatněj- šími znaky v kostře se j. ž. liší od j. ob. nebo j. z. L. viv. nemá na rozdíl od těchto dvou druhů na lebce ve zpodní vrstvě škáry zvláštních ossifikací; lebka jest zejména v předu štíhlejší a špičatější; supraorbitalií jest vždy řada jediná (po 4 na každé straně), u j. ob. (po 9) i j. z. řada dvojitá a L. vir. má jediná na skráních skupinu kostěných destiček, columellu z části zakrýva- jících. Frontalia jsou v předu užší, ale za to v zadu více rozšířena, než u j. z. nebo j. ob.; parietale není u j. ž. po stranách rozděleno švy ve prostřední parietale vlastní a v pobočná pterotica, jako u obou druhův ostatních. OAuadratum má j. ž. užší, epipterygoid uprostřed poněkud ztlustlý, j. ob. naopak tam nejštíhlejší, j. z. poněkud do předu prohnutý. Útlá kosť křídlová nemá u j. ž. teď již zubů patrových, jež oběma druhům ostatním nescházejí nikdy. V pánvi má j. z. výčnělek chrupavky v symfysi kostí sedacích daleko do předu prodloužený, j. ž. a j. ob. mají na témž místě jen hrbol nepatrný. váhy nemají. Za to na př. úpravou veledůležitých partií, celého zá- hlaví, endocrania, obratlů, kruhu lopatkového, pánve, carpu a tarsu neliší se j. ž. od j. ob. nebo j. z. tou měrou, aby to zde vytčeno býti musilo. A ztoho dovozujeme, že nebylo nikterak odůvodněno, j. ž. od- děliti od ostatních našich ještěrek (Lacerta L.) a na nový ji povýšiti . rod (Zootoca Wagl.). Učinil-li tak Wagler pro nedostatek zubů patrových a úpravu štítků v kůži na skráních, pak možná namítnouti, že ij. ž. výjimkou (ač velice vzácnou) na patře zuby mívá a že rozdíly v úpravě štítků na hlavě j. ž. a j. ob. jsou téže váhy, jako rozdíly mezi j. ob. a j. z., že jsou to zkrátka rozdíly nanejvýše dru- hové, ale nikdy rodové. I kostra j. ž. tomu svědčí, že ji jako dobrý druh (Lacerta vivi- para Jaca.) k rodu Lacerta počítati dlužno; chtěl-li by kdo stanoviti pro ni nový rod, musil by učiniti tak nejen pro jižní ještěrku pestrou (L. muralis Laur.), ale rovným právem i pro naši j. z. atd., tak že by posléze rodu ještěrek nezbyl jen druh jediný: Lac. agilis L. Studie z osteologie Lacertid. 21 Takové tříštění starších, dobrých rodů na základě různých znaků dosti nepatrných jest ovšem v nynější systematice obratlovců mo- derním a zejména u ornithologů velice oblíbeno, ale nikoliv oprávněno; zvláště pak se zvučná taková jména nová ve světle anatomie srovna- vací v nic rozplývají. Výklad obrazců na připojené tabulce V., na níž některé zajímavější části kostry ještěrky živorodé (Lacerta vivipara Jaca.) zobrazeny jsou zvětšeny a to měrou, jež u každého obrazce udána. Vesměs originaly. Barvou modrou označena chrupavka. Šipky na obr. 5—8. ukazují směr ku předu, ku hlavě. Obr. 1. Lebka shora, */,. Obr. 2. Lebka zdola, "/;. Obr. 3. Zadní čásť lebky se strany, “/,; B řez dolejším koncem columelly, více zvětš. Obr. 4. Obratel ocasní (3.) se strany, */,; B dolejší oblouk, **/,. Obr. 5. Poloviny dvou obratlův ocasních z prvé '/„ ocasu; řez po- délný, */. Obr. 6. Podélný řez tělem obratle ze zadní "/,„ ocasu, *9/4. Obr. 7. Obratel ze špičky ocasu, odvápněný, *“/,. Obr. 8. Hlavice žebra pravého se strany vnitřní, B dolejší ohyb jeho, zvětš. Obr. 9. Konec žebra nepravého, zvětš. Obr. 10. Pánev ze zpodu, */,. Obr. Řez tarsem (odvápn.), strana tibialní. Zvětšení: Zeis sát. Ofr. 12. Řez tarsem, strana fibulární; zvětšení totéž. 22 VII. František Bayer Výklad písmen 4 maček, Obr. 123. basipterygoid. basisphenoid. condylus occipitalis. columella. epioticum. frontale. foramen magnum. foramen parietale. " místo, kde fenestra ovalis a f. rotunda. chrupavka columelly. choany. intermaxillare. jugale. maxillare. nasale. supraorbitalia. occipitale basilare. occipitale laterale. opisthoticum. occipitale superius. parietale. palatinum. praefrontale. prooticum. postfrontale. processus palatinus. parasphenoid. pterygoideum. guadratum. sguamosum. supratemporale 1. supratemporale 2. transversum. v. Vomer. vn. vnější otvor ústroje čicho- vého. V, IX, X otvory pro nervy 5., 9. a 10. páru. Obr. 4—9. c © kloubní plochy obratlů. d © dutiny morkové. f — foramen nutritium. h | hořejší konec žebra. ch chrupavka mezi posledními obratli ocasními. chž ventralní chrupavka žebra. Z © ligament. oblouk dolejší. oblouk hořejší. processus articularis přední. processus articularis zadní. processus spinosus. druhý processus spinosus na rozpoltěném obratli ocasním. t © tělo obratle. ď přední, ď" zadní polovina těla v rozpoltěném obratli ocas- ním. kostěná (dorsalní) čásť žebra. céva v dutině dřeňové žebra. W zk Obr. 10—12. a © acetabulum pánve. as--f astragalo-fibulare tarsi. ep | epipubis. F fibula. Studie z osteologie Lacertid. 23 fe © foramen cordiforme. pl. processus lateralis pubis. fo foramen obturatum ryzí, fo' | s symfysis kostí sedacích. nepravé. spi spina ischiadica. hi © hypoischium. Ze tibra. ič © os ilei. dů tuberculum oss. ilei. ds. 08 ischii. 1—5 tarsalia 2. řady; z těch (1) l, U směr ligamentů v pánvi. a (2) splynula s Z a II P. 08 pubis. I— V metatarsalia. — Nákladem Královské České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1893, LOPOBádky T o Svádko ERT Ve : Ad ř “ nn Ha vů k svá R M ) Bak č M diky VÁ je Ň i n VIIL Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. A. Mrázek v Příbrami. S tab, VI—VIII Na následujících stránkách podávám některé výsledky víceletých studií na našich domácích Copepodech konaných, rázu ponejvíce faunistického a biologického. Za těmito v nejbližší době následovati budou pojednání týkající se jednotlivých důležitějších částí organisace aneb metamorfosy postembryonální, vždy jakmile dotyčná pozorování úplně ku konci přivedena budou. I. 0 přirozené systematice a biologii rodu Cyclops. AŽ do nejnovější doby byly četné druhy rodu Cyclops v syste- matických dílech prostě podle článků předních tykadel seřaďovány. Počínání takové bylo sice úplně odůvodněno v dřívějších dobách, pokud jen málo forem bezpečně známo bylo, a kdy též úplně ne- možným bylo na těchto několika druzích všeobecně platné principy rozdělení abstrahovati. Patří zajisté do rodu Cyclops tak rozdílné formy, že kdyby ku př. jen Cyclops albidus Jur. a C. diaphanus F., aneb ještě lépe pouze C. gracilts Lilj. a C. fimbviatus F. známy byly, rozdělení každé z obou uvedených forem do zvláštních rodů, třeba ne zcela nutným, avšak nicméné úplně pochopitelným by se jevilo, ježto každá z proti sobě postavených specií, pokud se celkového tvaru těla, délky a počtu článků předních tykadel, útvaru noh plovacích i rudimentarní nožky, jakož i konečně tvaru receptacula seminis týče, tak různé charaktery jeví, pokud to vůbec u druhů jednoho a téhož rodu možným jest. Když však počet poměrně dobře popsaných druhů neobyčejně vzrostl, jakož i když ukázáno bylo, jak málo spolehlivým a kolísavým charakterem jest počet článků předních tykadel, ježto tento u jedné a téže specie, ano dokonce teměř individuelně méniti Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893, 1 B VIII. A. Mrázek se může, nutno počínání takové nazvati velmi libovolným a málo vě- deckým.") Bylo proto již záhy jasno, že přirozené seskupení dotýčných forem by velmi žádoucno bylo. Při moderním směru zoologie jest zcela pochopitelno, že přede- vším zkoušeno bylo založiti přirozenou soustavu Cyclopidů na pod- kladě ontogenetickém. Podobné pokusy Rehbergovy a J. AL Fričovy jsou příliš známy, abychom jimi zevrubněji zabývati se musili. Výsledky, k nimž oba tito autorové přišli, jsou sice velmi zajímavé, avšak ježto jednak pozorování obou nebyla úplně ukončena, jednak pouze málo forem, k tomu ještě nedosti různých, objímala, nedostačují nikterak ku přirozenému seskupení druhů rodu Cyclops. Není též radno při posuzování systematické příbuznosti vý- hradně pouze z ontogenie čerpaných znaků rozlišovacích se přidržo- vati, ježto též srovnávací morfologie dospělých zvířat nám dosti hle- disek a to důležitých poskytuje, s nichž možno věc tuto posuzovati a jež nesmí býti podceňovány. Opíraje se o některé morfologické údaje, vystavil prvý Vosseler rozdělení všech druhů rodu Cyclops ve dvě hlavní skupiny,*“) jež sice správným jest, avšak s jedné strany nebyl Vosseler dosti šťastným při odůvodňování obou skupin po- měry smyslových tyčinek na předních antenách (zvláště na samčích), s druhé strany pak nešel opět dále než k těmto dvěma skupinám, jež vždy jen poněkud abstraktními se jeví. Mimo to vztahují se jeho pozorování jen na 9 druhů, tedy na počet mizivě malý, při čemž celé velmi důležité skupiny (C. langutdus, nanus, erassteaudis; gra- cilis, varteans atd.) nepovšimnuty zůstaly. © Nejzevrubnější úvahy o systematice a příbuzenských vztazích druhů rodu Cyclops nalézáme u Landeho, částečně roztroušeně, částečně u zvláštní kapitole. *) Jeho "vývody jsou hlavně jen kritického rázu a teprve v pozdější své práci přijímá tento autor možnost rozdělení příslušných forem v ně- kolik přirozených skupin.*) Ostatně ježto náhledy jeho úzce souvisejí ») Tímže způsobem počíná si G. S. Brady i ve svém nejnovějším díle: A revision of the British-species of fresh-water Cyclopidae and Calanidae. Nat- Hist. Trans. of Northumb. Durham. Newe. Vol. XI. Part. 1. p. 68—120. London 1891. (Vyšlo 1892.) 2) Vosseler J.: Die freilebendeu Copepoden Wůrttembergs und angren- zender Gegenden. S) Lande Ad.: Widltonogi swobodnie žyjace. I. Rodzina Cyclopy. Pa- miětnik fyzyjograt. t. X. 1891. +) Lande: (Juelgues remargues sur les Cyclopides. Mém. Soc. Zool. France. 189%. p. 160. Ces groupes doivent leur naissance a un croisement d'espěces voli- sines ou A des parents communs dont les caractěres ont divergsé dans des di- Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. běl) s domnělými příbuzenskými vztahy Cyclopidů s Harpacticidy budeme míti ještě příležitost několikráte k nim se vrátiti. Ve své právé vyšlé velké monografii podává Schmeil“) poprvé detailované rozdělení jím pozorovaných druhů rodu Cyclops v osm malých přirozených skupin, jež do dvou hlavních skupin Vosselerových jsou rozděleny. Skupiny od tohoto autora vystavené jsou sice až na některé modifi- kace celkem přirozené, avšak jednak nejsou z jeho sestavení příbu- zenské vztahy jednotlivých skupin k sobě dosti jasny, jednak nedají se jeho skupiny 4. a 5. (C. dtaphanus ete. a C. varicans ete.) od ostatních tří skupin téhož oddělení ostře odlišiti, ačkoliv tytéž na prvý pohled velmi značně odchylné charaktery jeví. Mohl bych nyní přejíti ku svým názorům o přirozené syste- matice druhů Cyclopidů, kdybych nepovažoval za vhodné předeslati některé všeobecné úvahy. Jako znaků rozlišovacích upotřebuje systematika Cyclopidů cel- kového tvaru těla, počtu článků předních tykadel, jakož i délky těchže, tvaru noh a jich ozbrojení a posléze tvaru zásobárny chámu. Všechny tyto orgány jsou u různých druhů nejrozmanitějším modifi- kacím podrobeny, jež téměř plynulé řady tvoří a u jednotlivých skupin v nejrůznějších kombinacích se vyskytují. I může býti pronesena otázka, které z těchto modifikací představují původnější charaktery ? Ačkoliv dle dnešního stavu vývojepisu korýšů tato otázka již odči- něna jest, musíme nicméně na tomto místě o ní uvažovati, ježto 1 u nejnovějších autorů o této věci zcela chybné názory shledáváme. Copepodi vůbec jeví se v mnohém ohledu jakožto. skupina od společného předka Entomostraků již značně odchýlená. Mezi Bncope- pody jsou to jmenovitě Cyclopidae, kteří ku př. proti Calanidům aneb dokonce i Harpacticidům jeví se nejméně původními. V té příčině není zajisté zbytečno podotknouti, že ve fauně mořské, jež beze vší pochyby daleko původnější typy chová, než fauna vod sladkých, Cy- clopidi a Harpacticidi jen podřízenější úlohu hrají, kdežto ve fauně sladkovodní hlavní kontingent Eucopepodů čeledi Cyclopidů a Har- pacticidů tvoří. Mimo to shledáváme, že morfologicky nejvýše orga- rections différentes sous Vinfiluence de certains facteurs extérieurs, — Je pens gue les C. strenuus, lucidulus, vicinus, pulchellus, abyssorum ete. peuvent com- poser une autre groupe; de méme. un autre comporte C. agilis, macrurus, ala- jensis, pentagonus; un autre groupe serait formé de C. oithonoides, hyalinus, Dybowskii. 1) O. Schmeil: Deutschlands freilebende Sůsswasser-Copepoden. I. Biblioth. Zoologica. 11. Heft. Cassel. 1892. 1 4 VIII. A. Mrázek nisované formy obou těchto jmenovaných čeledí bez výminky na moře jsou omezeny. Že vzhledem k těmto faktům ony druhy rodu Cyclops, samozřejmo. Pěkný doklad k tomu poskytuje srovnání samců rodu Cyclops, jež u všech druhů 17členná přední tykadla mají, ačkoliv zde taková úplná členitost fysiologicky nikterak nutnou se nejeví, ježto ohýbání tykadel těchto vždy jen pomocí dvou zvláštních kloubů se děje, kdežto ostatní články téměř nehybněji mezi sebou jsou spo- jeny než u samic. Že však u samců v této příčině panují skutečně původnější poměry a že nejedná se tedy zde o pokračující vývoj, ukazuje nejlépe sledování vývoje abdominu u samic, kdež počet článků téhož jakož i rudiment okončiny abdominalní teprve druhotně a to poměrně pozdě bývají redukovány. Přední tykadla kolísají značně, pokud se počtu jich článků týče. Nalézáme tykadla 6—17členná, u některých forem však nalé- záme ještě další dělení buď úplně provedeno (C. vernalis Fisch., avšak jen u menšiny exemplárů) aneb pouze jen naznačeno (ku př- též C. bisetosus Rbg.), takže mají formy ty tykadla zřetelné neb ne- zřetelně 18článková. Že však všechna tato tykadla na jeden společný typ uvésti se dají, nepotřebujeme zde šíře vykládati, ježto to již dostatečně od jiných badatelů dokázáno bylo. Budiž zde poukázáno toliko k jedné okolnosti, jež snad bude sto, vyvrátiti poslední po- chyby, jež by ještě mohly zbývati o správnosti výše uvedených ná- zorů. Mohlo by býti namítnuto, jakož se i stalo, že redukce počtu článků tykadel předních na schopnost pohybu dotýčného zvířete škodlivě působiti musí. Naproti tomu mohu prostě ukázati na druhy Cyclopů, jež za nejlepší plavce považovati musíme, buď že již velmi vytrvale a téměř neustále plují, buď že silně tekoucí vody se zálibou vyhledávají, aniž by ovšem při tom na dně se zdržovali, jež však nicméně jen máločlánková tykadla vykazují (C prasinus F., serrulatus F.). Ovšem ale jsou tykadla obou těchto forem velmi štíhlá a dlouhá, jakož vůbec délka předních antenů (nikoliv ale spolu počet článků těchže) jest patrně přizpůsobena vždy způsobu života dotýčné specie. U všech druhů, u nichž zřejmou náklonnost ku pohybování se ve volné vodě shledáváme (ku př. C. albidus Jur., fuscus Jur., gracilis Eilj., oitlonoides S.), nalézáme tykadla rozhodně. delší a tenčí než u forem takových, jež většinou jen blíž dna neb na dně se pohybují a odtud jen příležitostně ku hladině vodní a do volných prostor vodních vystupují (ku př. C. věridis Jur., diaphanus F., phaleratus Koch ete.). Počet článků sám při tom vůbec nerozhoduje, jakož Příspévky k poznání sladkovodních Copepodů. 5 vůbec i nejsou tykadla vlastními orgány pohybu (těmito jsou nohy plovací), nýbrž hlavně orgány rovnováhy, řídícími spolu s furkou smér pohybu. . U většiny druhů jsou obě větve noh plovacích trojčlenné, avšak nacházíme též formy, u nichž nohy plovací značně zakrňují, aspoň co se členitosti jich týče, a jež pak jen dvojčienné větve vykazují. Pří- pady takové jsou dosud s bezpečností jen u oné skupiny konstatovány, jejíž druhy mají konečný článek rudimentární nohy ozbrojený jednou neb dvěma štětinami. Avšak jest velmi zajímavo konstatovati, že u některých forem nalézáme poměry, jež jako skutečné tvary pře- chodní považovati můžeme a musíme (C. nanus Bars., languidus Sars.). U těchto druhů jsou obě větve prvého páru noh plovacích a vnitřní větev noh druhého páru dvojčlenné, všechny ostatní větve trojčlenné. Že i zde dvojčlenné větve od trojčlenných a nikoliv naopak odvozo- vati nutno a tudíž jako zakrsalé označovati třeba, jest dokázáno bez- pečně vyskytováním se jich na předních metamerech tělních, kdežto kdyby se zde o pokračující zdokonalování se (jen v morfologickém, nikoliv fysiologickém smyslu) jednati mělo, musily by přirozeně ta- kovéto zjevy na posledním, resp. předposledním páru noh plovacích jeviti, kdežto zpáteční postup v organisaci u Copepodů vždy od předních metamer tělních počíná, jak nás prostý pohled na vývoj zadních tykadel a kusadel poučuje. Též způsob, jakým nohy plovací jsou ozbrojeny, jest velice roz- manitý, avšak týž neřídí se nikterak příbuzenskými vztahy jednotli- vých druhů, nýbrž, jak ještě později uvidíme, dle způsobu života těchže. Podle celkového tvaru rudimentární nohy dají se dvě různé skupiny rozeznávati. V obou však podroben jest základní typ této okončiny četným modifikacím, jež se jako pravidelně postupující za- krňování označiti dají. V jedné z těchto skupin jest sice přechod od dvojčlenné nohy ku jednočlenné (C. albidus Jur. — C. prasinus F.) poněkud neočekávaný, avšak ježto celá tato skupina pouze z několika málo forem jest složena, jest vždy možno, že přechodní členové této skupiny buď již vymřeli aneb dosud neznámi jsou. Ostatně dá se u téže skupiny (od C. prasinus až k C. phaleratus) úplný přechod až ku úplnému splynutí rudimentarní nohy s dotyčným segmentem tělním sledovati. U druhého hlavního oddělení Cyclopů jest konečný článek dvěma štětinami ozbrojen, z nichž buď obě terminalními jsou, aneb sedí jedna z nich, částečně v trn změněná, více či méně na vnitřní strané tohoto článku. Poněkud na prvý pohled odchylný tvar 6 VIII. A. Mrázek této okončiny nalézáme u několika druhů, jež v mnohém ohledu velmi zajimavými jsou (C. varicams, bicolor, diaphanus, gracihs). U těchto jest noha zakrsalá pouze jednočlenná a zdánlivě zcela stejná.“) Avšak když blíže zkoumáme druh C. languidus v této příčině, shledáváme, že zde máme co činiti s formou spojovací, jež vede k poměrům u Č. vavicans atd. panujícím. Základní článek dvojčlenné nohy pátého páru jest u tohoto druhu poměrně velmi široký a ku straně poši- nutý, takže skoro s pátým článkem hrudním splývati se zdá a jeho postranní brva přes štít hřbetní na stranu vyčnívá, čímž stává se, že zejména mladá individua od C. lanyuidus na prvý pohled od C. va- vicans z těžka rozeznati se dají. Zjev tento nabývá důležitosti, uvá- žíme-li, že jsme již dříve též v jiných ohledech C. langutďus jakožto formu přechodní poznali. Ostatně jakésí reminiscence na tyto po- měry shledáváme i u Č. výridis F. Rudimentarní noha dotčených čtyř druhů jeví dvě modifikace. U C. diaphanus F. a Ú. gracils Lillj. nese na konci štětinu a kratičký a slabý trn, jenž též téměř zcela terminalním jest, u C. bcolor Bars. a C. varicans Sars. pak pouze štětinu. Možno sice přijímati, že v tomto případě trn zakrsal, čemuž skutečně tak jest, avšak aspoň pro C. varicans dá se doká- zati, že tento na jiném místě byl umístěn než u C. graeilis Lillj., totiž podobně jako u C. strenuus neb C. viridis as uprostřed vnitřní strany. Možno totiž na vnitřní straně jediného článku u Č. varčeans při silných zvětšeních zřetelný zářez v kontuře téhož pozorovati a jednou dokonce podařilo mi se na tomže místě u mladého exem-- pláře malý rudiment trnu konstatovati. Povšimneme-li si blíže skupinek C. dřaphanus—gracihs a C. varicans—bicolor, můžeme podle mého náhledu v nich jakési remini- scence na mořský rod Očhona nalézti. Nemyslím tím sice přímý přechod k tomuto rodu (Očthona liší se jak známo i stavbou kusadel), avšak nicméně přece upomíná €. gracilis Lillj. daleko více na toto genus než C. othonoides Sars, jenž, jak již jméno samo označuje, od Sarse stímto rodem byl srovnáván. Něžná postava tohoto tvora, jakož i jemné a skvoucí zbarvení téhož spolu se značnou průsvit- ností jeho upomíná velmi na mořské pelagické Copepody. Hlavně však ypomínají tyto druhy na Oithonu tvarem rudimentarní nohy, 1 myslím, že dva páry okončin zakrnělých na posledním článku cepha- ») Někteří autoři neporozuměli dobře stavbě této okončiny a považovali ji za normálně dvojčlennou. Lande (Guelg. rem. sur les Cyclop. p. 167) vytýká tuto vadu Uljaninovi, ač sám ve své hlavní polské práci téže chyby se dopustil. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 7 lothorakalním u rodu Očíhona se zcela dobře odvoditi by daly od poměru, jejž u zmíněných dvou skupinek shledáváme,") Zdržel jsem se proto u této skupiny, ježto jeví se mi pravděpodobným, že La- denburger, jenž, jak známo, v slaném jezeru u Dobrosoli nad S., dle svých udání prý rod Očíhona jakož i rovněž mořského Copepoda Cyclopina gracilis Cls, nalezl, dal se zmýliti dvěma druhy těchto skupin, totiž C. gracilis a C. bicolor, jenž též velmi skvostně zbarven bývá. Zbývá nám nyní promluviti o celkovém tvaru těla Cyclopů, při tom však chceme se dotknouti pouze jedné věci, jež k různým mylným náhledům podnět dala. Některé druhy rodu Cyclops (skupina C. fim- briatus) upomínají celkovým tvarem těla značně na Harpacticidy, Zevnější tato podobnosť jest tak nápadná, že někteří autorové v těchto formách přechod ku Harpacticidům zdáli se spatřovati, někteří sice, jak se zdá, jen obrazně, jiní však považovali je za skutečné pře- chodní členy. Z nových autorů nejzevrubněji touto otázkou zabýval se Lande, jenž též sobě zvláštní důkaz sestrojil pro tutu domělou příbuznost. Lande prý pozoroval, že husté a rovnoměrné zpeření štětin ocasních všem těm druhům rodu Cyclops vlastním jest, jichž přední tykadla z většího počtu článků složena jsou, kdežto u forem s málo- člennými tykadly více nestejné a sporé, částečně z vlásků, částečně z malých trnů složené zpeření prý nalézáme. V případě prvém jsou obě střední štětiny furkalní, co se jich délky týče jen málo různé, a obě krajní štětiny dosti dobře vyvinuty, v druhém však jest rozdíl délky. obou středních štětin značný a obě krajní štětiny jsou obyčejně jen slabě vyvinuty. Ježto nyní u sladkovodních Harpacticidů (Čantho- camptus) opeření a poměrná délka apikálních brv převážně podobna jest oné u druhé skupiny Cyclopů, a ježto tyto formy nejvýše devíti- členná tykadla vykazují, domnívá se Lande spatřovati korrelaci mezi tvarem brv furkálních a počtem článků předních tykadel. Druhy Cyclopů s máločlennými tykadly prý upomínají i ozbrojením noh plovacích a jich basálních lamell na Harpacticidy a proto považuje tyto formy Lande za přechod ku Harpacticidům, jenž nejlépe u €. phaleratus Koch. vyznačen jest. Že náhledy Landovy nejsou správny, ukazuje prostá logická úvaha. Kdyby se skutečně v organisaci obou skupin jeden neb více zjevů korrelace dokázati dalo (nechci nijak a priori možnosť toho 1) Bohužel nebylo mi dosud možno rod Oithona osobně zkoumati, i nemohu tudíž věc tuto konečně rozhodnouti. 8 VII. A. Mrázek * upírati), nemůžeme nicméně přece přirozené zevní podobu několika zástupců obou skupin, pokud zejména též znaky, jež v určité korrelaci k sobě stojí, podmíněna jest, nijak za výraz bližší příbuznosti, nýbrž pouze jako touto korrelací způsobenou považovati. Avšak můžeme s druhé strany i pozorovati, že způsob ozbrojení brv furkalních se vůbec neřídí počtem článků předních tykadel, ani přibuzenskými vztahy jednotlivých druhů. Dle mých zkušeností jest ozbrojení a vyvinutí brv furkalních pouze závislo na způsobu života, resp. pohybu, jemuž jest výtečně přizpůsobeno. Že tomuto skutečně tak jest, po- učuje nás srovnávání C. servulatus s C. prasinus, aneb ještě mar- kantněji srovnání čtyř podobných forem: Č. graetlis, bicolor, varicans, dKaphanus. Každá z těchto forem jeví zcela jiné poměry brv furkal- ních, ačkoliv přece počet článků tykadel celkem stejný jest. Ostatně jest tento charakter morfologicky takřka bezcenný a neoprávňuje ani k stanovení zvláštních variet, jak se to stalo k. př. u C. serrulatus. K tomu budiž připomenuto, že i u našich sladkovodních Harpac- ticidů, co se brv apikalních týče, značně rozmanité a odchylné po- měry nalézáme, což nemožnosť Landem přijímané korrelace ještě lépe dokazuje. Jak již z předešlého patrno jest, jsem ohledně zevní podoby jedné neb několika forem Cyclopů k některým Harpacticidům (patrně myslí při tom autoři dotyční přímo na rod Canthocamptus) poněkud od běžného odchylného mínění. Čím četnější nějaká čeleď jest, tím snadněji dají se u té či oné formy upomínky na jinou příbuznou © čeleď nalézti. Ovšem ale za takové upomínky smíme jen důležité morfologické znaky považovati a nikoliv snad tak malicherné jako tvar těla a ozbrojení noh plovacích. V daném případě jedná se dle mého úsudku pouze 0 zjev konvergence, jenž způsoben jest stejným způsobem života. Které druhy Cyclopů jsou to, jež na Harpacticidy upomínají? Jen takové, jež jakožto stereotropické označiti můžeme, a s tím ve shodě jest, že jsou orgány pohyb řídící zakrsány, kdežto vlastní orgány pohybu na- proti tomu sice dobře vyvinuty jsou, avšak tak ozbrojením svým přizpůsobeny, že intensivnější připnutí se k pevným předmětům umožňují.. Že nesmíme schopnost lézti, jíž vyznačují se tyto formy, přičítati sploštění těla (ostatně nepozoroval jsem vůbec takovéhoto sploštění), dokazuje jednoduše srovnání s Harpacticidy, jež zajisté výtečně lézti dovedou a přec těla válcovitého jsou. Nalézáme však mezi četnými druhy Cyclopů též některé, jež na prvý pohled nijak na Harpacticidy neupomínají a jež přece velmi značná přizpůsobení Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. o k jich způsobu života ukazují. Mohlo by se sice z prvu zdáti, že formy ty zde vyložené názory vyvracejí, ač naopak tytéž ještě lépe odůvodňují. Jest dávno známým faktem, že limicolní formy dvojího rázu jsou. Jednak jsou to zvířata se silně vyvinutou pokrývkou tělní, jež mimo to bývá pokryta cizími předměty (k. př. hydrátem kyslič- níku železitého), jednak jsou to právě nejměkčí a nejjemnější tvorové, již se zálibou bahno vyhledávají. Do prvé skupiny náleží k. př. C. Jimbriatus, affimis a phaleratus, již vesměs velmi silnou kutikulou se vyznačují, jež i vrstevnatě jest stlustlá (k. př. C. affinis) a v té pří- čině na některé Harpacticidy upomíná. Do druhé skupiny však patří několik forem Cyclopů, o nichž nyní pojednati chceme. Jich celkový tvar těla sotva se od obyčejného typu odchyluje, avšak jich kutikula jest značně měkčí a ohebnější, spolu pak průsvitná, skoro tak jako „u forem pelagických, ačkoliv se zde jedná o obyvatele nejmenších, hustě zarostlých nádržek vodních. Přední tykadla jeví též zmenšení počtu článků (C. languidus 16 — C. nanus 11 čl), mimo to pak velice zajímavo jest, že i tyto formy hbitě na pevném podkladu lézti dovedou. (C. langwdus, jak udávají Sars i Schmeil, dále i C. bise- tosus lbg. a C. erassteaudis Sars.) Nuže jakými prostředky jest zde schopnosť ta způsobena? Nohy plovací nejsou zde snad jako u sku- piny C. phaleratus silně trny posázeny, nýbrž naopak poměrně slabě vyvinuty a značně zkráceny a v některých případech docela i značně redukovány (C. languidus a C. nanus), i musíme tudíž za nejpravdě- podobnější přijímati, že s ohebností kutikuly spojená ohebnosť těla 1 okončin a též tedy noh plovacích, takový způsob pohybu umožňují. Není bez důležitosti podotknouti, že u C. langutdus rovněž jako u €. phaleratus vejcovody i v prvním segmentu abdominálním vajíčky bývají naplněny, i jest zajímavo, že stejný celkem způsob života u dvou abych tak řekl diametrálně různých druhů stejné změny organisace vyvolati může. Chci-li své náhledy ještě důkladněji vyložiti a odůvodniti, nutno abych se nyní opět k našim Harpacticidům obrátil. I u těchto nalé- záme dvojí způsob přizpůsobení se onomu pro tuto skupinu tak vý- značnému způsobu života, jež úplně odpovídají poměrům vyloženým při Cyclopidech. Nacházíme zde totiž formy, jichž kutikula neoby- čejně silně chitinisována jest a jichž nohy plovací mocně trny opa- třeny jsou, anižby při tom co na své délce ztrácely (ano Ú. staphy- limus Jur. má tak dlouhé nohy plovací, že již zase ani dobře lézti nemůže) a opět jiné formy, jež velmi značné redukce na svých nohách plovacích vykazují a jichž kutikula většinou velmi ohebná a prů- 10 VIII. A. Mrázek svitná jest. Zajímá nás zde především druhá biologická (nťkoliv systematická) skupina, ježto nás poučuje, že i v jedné a téže čeledi a ktomu ještě v tak uniformní čeledi, za jakou často Harpacticidi bývají pokládáni, mnohdy zevní shoda a to dosti značná některých forem za pouhý zjev konvergence pokládána býti musí, což potom tedy jedná-li se o dvě byť i příbuzné ale přece jen různé čeledi. Naše druhá skupina tvořena jest zejména třemi novými rody: Phyllo- gnathopus, Maraenobiotus, Epactophanes Mráz., aspoň jich až dosud známými representanty. Všechny tyto formy jsou velmi jemného a průsvitného těla a mají neobyčejně krátké nohy plovací, k čemuž přistupuje ještě ta okolnost, že jednak zcela slepí jsou, jednak značně zakrnělé oči vykazují, ačkoliv se zde jedná o formy, jež vesměs na povrchu žijí a účinkům paprsků světelných vysazeny jsou). Proto 1) Budiž zde dovolen malý exkurs ku fauně temnostní, ježto na okolnost na niž nyní chci upozorniti, dosud nikým poukázáno nebylo. Jak z hořejšího zběžného náčrtku zřejmo, vede určitý Způsob života v nejmenších nádržkách vodních (při čemž po mém soudu patrný jest též stereotropism dotyčných forem) k určitým změnám v organisaci tělní, jaké zvykli jsme nalézati dosud jen u forem fauny temnostní (značná průhlednost těla, částečná neb úplná redukce organů zraku a zmenšený počet vajíček ve shlucích vaječných). Co se Copepodů týče, známo jest, že některé formy zřejmou schopnost jeví žíti ve vodách studničných a vůbec podzemních, i zajímavo lest, že jsou to právě formy, jež i na povrchu zemském zmíněné svrchu lokality s obzvláštní zálibou vyhledávají. Míním tím druhy C. fimbriatus F. a C. bicuspidatus Cls. Byly sice i jiné formy Cyclopů ve fauně temnostní nalezeny ano i dosti odchylné (aspoň dle nedostatečného popisu) jako Pratzem a Josephem, avšak ty vždy vystupují jen ojediněle, a nebyly nikde jinde nalezeny ani při pečlivých a rozsáhlých pozorováních, kdežto naproti tomu k. př. Gammarus puteanus všude téměř byl nalezen, kde fauna studniční zkoumána byla. Naproti tomu obě zmíněné specie všude byly nalezeny jako nej- obyčejnější obyvatelé vod podzemních, jak zejména rozsáhlá pozorování prof. Vejdovského v Praze jakož i Moniezova v Lillu s dostatek ukazují. Schnei- drem označen C. fimdriatus jako nejhojnější obyvatel důlních vod, k čemuž mohu dodati, že i já v dolech příbramských jsem oba zmíněné druhy neobyčejně roz- šířené nalezl. Aby však důležitost fakta toho náležitě vynikla, nutno připomenouti, že obě formy nejsou na povrchu snad nikterak hojny, nýbrž jen pořídku vy- stupují. Ovšem možno by bylo očekávati, že i jiné druhy podobné měly by se nalézti ve vodách studničných (k. př. C. phaleratus, languidus, bisetosus atd.), jež týmž způsobem života se vyznačují, avšak nesmíme zapomínati, že jednak jsou to formy těžce rozeznatelné (k. př. C. bisetosus od bicuspidatus), jednak velmi vzácné i ve vodách svrchozemských, kdež nadto sbírání materialu jest nepoměrně lehčí než ve vodách podzemních. Ostatně nutno uvésti, že C. nanus Sars., jenž rovněž do této skupiny náleží, nalezen byl prof. Vejdovským hojně ve studních pražských. Jak známo, dají se neprůsvitné exempláry Copepodů chovem v čisté vodě jakož i vyhladověním učiniti průsvitnějšími, avšak zjev ten nedá se prostě Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 11 vypadají formy tyto sobě na prvý pohled tak podobny, že ku př. Epactophames kichardi Mráz. velmi snadno s rodem Phyllognathopus mohl by býti zaměněn, nikdy však ne s nějakým druhem rodu Cantho- camptus, a přece poučuje nás zevrubnější náhled do organisace okončin, zvláště kusadel, že tato forma rodu Canthocamptus daleko blíže stojí než rodu Phyllognathopus, jenž do jiné podčeledi patří. Zevní podoba nedokazuje právě ničeho. Mohli bychom k. př. právě tak dobře C. gracil's Lillj. jako přechod ku Calanidům označovati, ježto má velmi dlouhá a něžná tykadla a krátkou rozevřenou furku, jejíž krátké hustě zpeřené štětiny značně na poměry, jakéž nalézáme k. př. u rodu Diaptomus, upomínají. Avšak to jest jen druhotný zjev, jenž snadně tím se dá vysvětliti, že se zde o dobrého a vytrvalého plavce jedná. Právě tak byl Herrickem jeho C. fluvtatilis (= dle Herricka druhu C. magnoctavus Úragin) [C. magnoctavus Brady jest zcela určitě identický s C. prastnus Fisch.], podle předních tykadel s Diaptomem srovnáván. Nyní přicházíme konečně k přirozenému seřadění druhů Cyclopů, jak si je my představujeme. (Co však máme za druh u Copepodů považovati? Mnohému bude se zdáti otázka tato podivnou, jest však nevyhnutelna. Nejedná se však zde o otázku, kde končí a počíná varieta i nezajímají nás ukvapené a pochybené názory Vosselerovy, jenž sám jen několik málo forem pozoroval a přece od jiných autorů popsané formy, anižby originalní exempláry byl viděl, za prosté variety neb descendenty těchto několika forem považoval "), nýbrž srovnati se značnou průsvitností forem studničných a to i takových, u nichž ne- jeví se ani změny v orgánech zraku konstatované J. Al. Fričem v práci prof- Vejdovského, jež nutno považovati za nabytou teprve během delších dob po mnohých generacích. Zajímavy v té příčině jsou mnou podniknuté experimenty. Do snadně přístupné studny v zcela temném sklepu, kdež velmi hojným byl €. bicuspidatus Ols., úplně adaptovaný pobytu ve tmách, nasadil jsem četné jiné Copepody, Cladocery a Ostracody, kteří až na malé výjimky zcela dobře tam mohou žíti. Avšak ač již od té doby více než rok uplynul, během kteréhož se zajisté více generací vystřídalo, nejeví formy nasazené ani v barvě téměř žádných značnějších změn, a to ani exempláře druhu C. bicuspidatus Cls., jež se velmi značně liší od exemplářů téhož druhu původních této studni. Neméně zajímavo jest však, že nastalou konkurrencí právě původní obyvatel citelně utrpěl, jenž nyní jen velmi spoře se vyskytuje. Jest to zajisté zjev analogický onomu, jejž popisuje Schneider, kde opět Gammarus puteanus ustoupiti musil, jen nepatrně hlavně v barvě změněným Gammarům svrchozemským. 1) Charakteristickým však jest, že tento tak horlivý přívrženec descendence opět na druhé straně formy, jež ani na variety nestačí, jako nepochybné druhy označoval (Viz jeho C, bodamicus). 12 VIII A. Mrázek podivné domněnky Herrickovy, jenž k. př. Ú. fuscus za postimago od druhu Č. albidus považoval a tento opět jako pokročilé stadium cyclopové s larvovým charakterem a podobně i o jiných druzích se domníval, že patří k jiným jako „postimagines“. Názory Herrickovy zůstaly celkem nepovšimnuty a teprve nejnověji Schmeil ukázal mělkosť jeho důkazů '). Týž upozornil i zcela vhodně na nemístnost názvu „heterogonie“ neb kdyby i Herrickovy názory správny byly, jednalo by se prostě zde o případ paedogenese. Podivno však, že Brady ve své nejnovější publikaci *) jak z více míst patrno, při- držuje se úplně Herricka, aniž by však, jak se zdá, jeho zprávy byl úplně pochopil. V úvodě své práce praví Brady (str. 3. separátu): „There can be no doubt that many so-called species have been founded upon forms which represent only transitory evolutionary phases, and as, not only amongest Crustacea but in many other groups of animals, the function of reproduction is certainly by no meaus confined to fullydeveloped adults, it is certain that we cannot eutirely rely on the presence of ovisacs or other reproductive organs as conclusive evidence of the morphological maturity of the animals in which they occur.“, dále pak (str. 7. sep.) při C. albidus: „Nor can the freguent presence of ovisacs in Č. tenuicornis be held certainly to indicate the maturity of the individual, parthenogenesis being so freguent a phenomenon amongst the Entomostraca“. Jak z této poslední věty vysvítá, není si Brady vůbec jasně vědom co parthenogenesis znamená, ač něco takového u zoologa jest věcí téměř neuvěřitelnou !! Avšak každý, jenž se poněkud podrobněji Copepody zabýval, a to nejen ovšem určováním pouhým líhového materialu, dovede zcela bezpečně rozeznati formu dospělou od nedospělé. Ovšem, že nejsou všechny druhy Cyclopů stejnocenné a stejného stáří. Můžeme roze- znávati drnhy původnější a jiné značněji redukované, nesmíme však nikdy zajíti při tom tak daleko, abychom jako k. př. Rehberg, některé recentní formy přímo jako descendenty jiných rovněž re- centních a spolu s nimi se vyskytujících forem považovali. Podle tvaru rudimentární nohy, ozbrojení posledního segmentu cephalothorakalního jakož částečně i dle poměrů smyslových brv na předních tykadlech samců možno rozeznávati dvě hlavní oddělení as 1) loco cit. str. 137—143. ?) G. S. Brady: A revision of the British-species of fresh-water Cyclo- pidae aud Calanidae. Nat. Hist. Frans. of North. Durham aud Newc. Vol. XI. Part. I. pp. 68—120 (1—55). Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 13 ve smyslu Vosselerově, jež však přece jsou ponékud abstraktními a označovati mají jen, že skupiny přirozené, v něž se opět rozpadávají, k sobě mnohem blíže stojí než k skupinám oddělení druhého. Nejdokonaleji oreanisovaná jest vůbec skupina C. albidus-fuseus v oddělení prvém, jež však jen 2 neb nejvýše 3 dosud známé druhy obsahuje. Přechod od této skupiny ku druhým dvěma téhož oddělení jest sice poněkud náhlý, avšak přece patrný. Za to však jsou obě tyto skupiny (skupina Ú. serrulatus-macrurus-prasinus a Ú. affimis- Jimůriatus-phaleratus) důležitými charaktery spojeny. Jednak se dá stanoviti úplný přechod od tvaru rudimentární nohy, jaký nalézáme u ČC. prasínus až ku tak zakrnělé noze u C. ajfinis neb phaleratus, jednak jeví receptaculum seminis, tedy velmi důležitý znak systema- tický, velmi značnou podobu u všech těchto druhů, takže i na prvý pohled odchylná stavba téhož orgánu u C. prastnus snadně na spo- lečný typ se dá uvésti. V tvaru receptacula těchto skupin patrny jsou značné upomínky na tvar, jaký nalézáme u skupiny prvé, ze- jména u C. albidus Jur. Různosti obou skupin dají se vysvětliti vý- tečně poměry biologickými. Skupina prvá obsahuje formy přizpůso- bené častému plování (u Č. prasinus schopnosť tato vystupuje nejlépe), druhá pak formy přizpůsobené životu na dně vod a v poměrech ta- kových, jež výminečně jen připouštějí volné plování. V obou skupinách nalézáme však malé výjimky. Tak jest (Ú. serrulatus výborný a rychlý plavec, avšak přizpůsobil se též částečně životu, jaký vý- značný jest skupině druhé, k čemuž odnáší se ozbrojení noh plo- vacích, furky a relativní krátkosť samčích tykadel. Druhou výminku tvoří C. fimbriatus ze skupiny druhé. Kdežto u druhých dvou forem téže skupiny nalézáme furku značně zkrácenou a tykadla přední velmi tenká, jeví forma tato vždy mocně stlustlá přední tykadla a mnohdy značně dlouhou furku, což v patrné souvislosti jest s tím, že může druh ten neobyčejně hbité pohyby vykonávati, ač jinak není schopen trvale plouti. Jakožto nejvýše organisovanou skupinu oddělení druhého nutno pojímati druhy C. Leuckarti Cls., oťthonoides Sars, Dybowskyi Lande, jež sobě značně příbuzny jsou, jak stejné ozbrojení noh plovacích, přítomnost hyalinních žeber na posledních třech článcích předních tykadel a zejména i tvar zásobárny chámu označuje. Vesměs jsou to dobří plavci zejména pro větší complexy vodní význační. Jiná skupina tvořena jest druhy C. strenuus, čnsignis a viridis (řadím sem druh tento proto, že jeví značnou shodu v organisaci celé a ježto nekladu značnou váhu na přítomnosť či nepřítomnosť 14 VIII. A. Mrázek lamell hyalinních neb korrespondujících útvarů na předních tykadlech. nýbrž považuji tytéž za sekundární zjev, ježto se vyskytují jen u forem, jež dobrými plavci jsou). Zejména upomíná tvarem receptacula se- minis C. věridis na C. insignis. Třetí skupina posléze jest nejčetnější a tvořena jest těmito formami: Ú. bicuspidatus, bisetosus, vernalis, languidus, nanus, erasst- caudis. Všechny tyto formy jsou si celkem velmi příbuzny, avšak jich vzájemné vztahy jsou poněkud jiné než u jiných skupin, ježto zde jednotlivé z nich představují velmi různé stupně vývoje resp. za- krsání, aniž by proto se ale daly z nich utvořiti jiné menší skupinky. Jest vůbec těžko znázorniti jich vztahy způsobem lineárním neb © o jedné ploše. Sehmeil řadí €. bicuspidatus k C. languidus, C. bisetosus k C. vernalis a C. viridis k C. Clausit. Avšak zajisté jest C. bisetosus bližší C. bicuspidatus než druhu C. languidus, jenž od- povídá opět spíše C. nanus. (C. vernalis připomíná jaksi C. crasst- caudis, Jak již připomenuto bylo, nedají se dvě skupinky totiž ČC. dia- phanus-gracilis a C. vartcans-bicolor od předešlých tří skupin ostře odděliti, ježto v druzích C. namus a C. languidus zřetelné přechody k nim se dají sledovati. Rovněž bylo v předu uvedeno, že tvar rudi- mentární nohy představuje dva různé typy. Jeden z nich představuje C. varicans a bicolor, druhý druhé dvě zbývající formy. Dle mého náhledu patrno jest, že C. varěcans a bicolor jsou stejného původu se skupinou C. stremuus-instgnis a představují jen značně degene- rované formy. Zajímavo jest, že tato nejprvé na srovnání rudimentární nohy založená domněnka moje úplně potvrzena byla srovnáním stavby receptacula seminis dotyčných forem. Receptaculum seminis u €. varicans značně upomíná na týž orgán u C. strenuus, druhu C. bi- color pak na C. čnsignis. Rovněž tak C. gracilis úplně tvarem rece- ptacula jeví se příbuzným skupině Leuckarti-oithonovdes, se kterouž jeví i tu /společnou vlastnost, že jest stálým plavcem, nač i jeho přední tykadla štíhlá a podobně jako u €. očthomotdes dlouhými štětinami opatřená poukazují. C. diaphanus nemohl jsem tak ze- vrubně zkoumati, zejména co se receptacula seminis týče, abych mohl posouditi jeho příbuzenské vztahy. Ukáže-li se forma ona, již různí autoři pod jménem C. Clausit Heller popsali (původní druh Hellerův není, o tom jsem pevně přesvědčen, nic jiného než ne- vyvinuté exempláře druhu C. věriďis) samostatným druhem, jednalo by se o formu, jež by v podobném poměru, jaký zde vytknut byl, Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 15 stála ku C. věridis, ač by nebyla ještě tak degenerována jako k. př. C. varicans atd. Chtěli-li bychom si názory vyložené graphicky znázorniti, do- stali bychom obrazec as následující, * nanus » languidus * Crassicaudis « vernalis + bisetosus +bicuspidatus e viridis e strenuus + insignis A VB * Clausii ? = tn AD e bicolor * varicans h C gradilis © M se W | a bizá * Leuckarti * orthonoides * Dybowskyi m * albidus p bo am fuscus u ČN. © *prasinus X macrurus * serrulatus s n“ 1 > affinis s fimbriatus * phaleratus Připomenouti dlužno, že respektoval jsem pouze druhy, jež jsem sám nalezl a živé pozoroval, což nevyhnutelno jest při posu- 16 VII. A. Mrázek zování příbuzenských vztahů. Ašak ačkoliv nalezl jsem dosud více forem než každý jiný autor, přece zbývá hojně forem, jež jsem ne- mohl v této příčině zkoumati a to i morfologicky dosti zajímavých. Přece však jsem přesvědčen, že schéma zde vyložené celkem úplné správným jest, ježto náležitě respektování byli všickni činitelé, kteří by zde rozhodujícími býti mohli. Zbývá nyní zejména jen vyšetřiti příbuzenské vztahy některých forem, jež značné modifikace a redukce na předních tykadlech, nohách plovacích atd. vykazují, k jiným dů- kladně známým formám. Avšak pozoruhodno jest, že nejzajímavější právě formy zejména od některých autorů ruských a amerických po- psané, buď zcela povrchně a nedostatečně popsány jsou, aneb zcela odůvodněné pochyby o své samostatnosti druhové vzbuzují, takže S nimi počítati dosud nemůžeme. Dodatek. Mezi tiskem této práce obdržel jsem laskavostí auto- rovou dvě práce prof. CGlause,“) vnichž učiněn jest pokus jedno- tlivé skupiny Cyclopidů povýšiti na samostatné rody: Cyclops (pod- rody: Cyclops a Macrocyclops), Mierocyclops, Hucyclops, Paracyclops, Hemicyclops. Podle toho, co vyloženo bylo o systematice Cyclopidů svrchu, nemohu však tyto domnělé rody ani jen jako podrody při- jímati, zvláště když nejsou příliš přirozené, ježto k. př. Cycl. albidus a fuscus odtrženy od Cycl. serrulatus, prastnus (= Hucyclops Cls.) a spojeny naproti tomu v jednom rodu Cyclops s odchylnými formami Cycl. oithonotdes, strenuus ete. Prof. Claus zakládá svoje rozdělení starého rodu Cyclops na segmentaci předních antenn a na vývoji téže. Avšak Cyclopidi jsou formy málo původní, druhotně značně. již zjednodušené, jak jsem již svrchu byl ukázal a jak i Člaus ve shodě s jinými pracemi svými nověji dokazuje.) V nedávno uveřej- něné kratší práci jsem ukázal mimo jiné, že kombinací poměrů, jež nalézáme u obojího pohlaví, přicházíme k závěrku, že prototyp an- tenny Cyclopidů skládá se aspoň z 21 článků.“) Dá se pak již de- 1) Claus: Úber die Antennen der Cyclopiden und die Auflósung der Gattung Cyclops in Gattungen und Untergattungen. Anz. d. k. Akad. d. Wiss. Wien 1893. Nr. IX. Sitzung vom 16. Márz. Claus: Weitere Mittheilungen úber die Antennengliederung und úber die Gattungen der Cyclopiden. Tamtéž Nr. XIII. Sitzung vom 12. Mai. ?) Claus: Die Antennen der Pontelliden und das Gestaltungsgesetz der mánnlichen Greifantenne. Sitzb. d. k Akad. d. Wiss. Bd. CI. Abth. I. Wien 1892. 5) Mrázek: Úber abnorme Vermehrung der Sinneskolben an dem Vorder- fůhler des Weibchens bei Cyclopiden und die morphologische Bedeutung des- selben. Zool. Anzeiger, Nr. 417. p. 183—138. 1893. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. V duktivně předpokládati, že proces zjednodušení druhotného a vývo- jová řada nejvýše organisovaných forem Cyclopidů na všech stupních úplně se krýti ani nemusí ani vůbec nemohou, takže individuelní vývoj druhu stykadly více členitými buď vůbec žádný neb jen ne- patrný palingenetický význam má pro zjednodušenější formy jiné. Že tomu skutečně tak jest, plyne ze srovnání organisace jednotlivých forem, kdež nacházíme takové kombinace jednotlivých charakterů, pro něž v individualním vývoji jiných vyšších forem úplných analog nenalézáme (k. př. vzájemný poměr členitosti noh plovacích a předních antenn). Avšak i sledování poměrů segmentace antenn samotných ukazuje, že veškeré odchylky dají se uvésti na nestejný postup, v jakém jednotlivé články dále se dělí neb nerozděleny zůstávají, spolu pak že u nejblíže příbuzných forem postup tento různým býti může, tudíž že odchylky tyto nepostačují nijak k utvoření zvláštních nových rodů. Ježto jsem o této otázce již na jiném místě pojednal,“) chci se zde obmeziti jen na nejnutnější. Jako zajímavé odchylky můžeme uvésti formy Cyel. languidus a Cycl. affinis. Pro prvou formu máme toto schéma: Cyd. languidus M O 00.14 0.9 "10 161219 141516 P P a K erassicaudis 1029 4016 1 8 9 10 112 0 mez A | E + gracilis boa D06 ď 8 9. 10.1k lev ns, P am l | ky noo „ msignis BZ E D04 8 VTOM 12 154 Pro Cyclops affimis dle mých pozorování platnou jest tato ta- bella mnou již ve zmíněném článku na základě mých starších vý- kresů podaná, o jejíž platnosti jsem se však v nejnovějším čase na živém materialu dodatečně přesvědčil. Cyclops affints Od) | jj OOM OVO |= —— 11 phalenavsv 2. (3004.06. 18,9 10 == == „.semulatusí L 2.3.4 36 1,8 9 1011 12 V obojím případě vidíme, že forma s tykadly vícečlánkovými má některé články dohromady splynulé, jež u jiných forem s méněčlen- nými tykadly od sebe odděleny jsou. Případ druhý mimo to ještě tím jest důležit, že jedná se o distální konec antenny, jenž jindy » 1) Mrázek: Die Segmentation der vorderen Antenne und die Systematik der Cyclopiden. Zool. Anz. Nr. 422. 1893. Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 9) < 18 VIII. A. Mrázek velice záhy definitivní tvar dosahuje (již ve stadiu se šestičlennými tykadly): 1 2 3 Z OMG = =, A n el 12 3145160489101 1213414 159/104 Jako zajímavý pendant k Cyc!. affinis jeví se Cycl. aeguoreus, ovšem je-li dotyčný údaj Clausův správný. Cycl. aeguoreus 1 oc ROP) 6 Mladá forma od | | ll Cycd. serrulatus V243 "415440 6 T488 Kdybychom tudíž s poměry u Cycl. aeguoreus srovnali šesti- členné stadium jiných Cyclopidů, obdržíme toto schéma: 1 2 9,.4,546 == == = = A“ Cychaeguoneus. L 20 030405 6 Na prvý pohled tím by nutně se Cycl. aeguoreus vzdaloval od Cycd. affinis, s nímž jinak se velmi shoduje i částečně co se segmen- tace antenn týče, avšak blíže-li ku věci přihlédneme, shledáme, že úkaz ten spočívá vlastně na těchže principech, jimiž jsem ve zmíněné svrchu práci vyložil odchylnou segmentaci tykadel samčích (dělení článků v části proximální a splývání jiných v části distální). Ježto se zde jedná o tykadlo málo článkové, jest věc poměrně nápadna, avšak s podobným úkazem setkáváme se i jinde. Mám totiž na mysli druhy Cyci. oithonoides a Cycl. Leuckarti, u nichž jsem v poslední době po- zoroval úkaz tento, jenž dosud zůstal úplně nepovšimnut. Artikulace mezi článkem 11. a 12, a 14. a 1Ď. jest mnohem lépe provedena než mezi jinými články, což již různým vyvinutím pružné blány jest patrno, a proto jest konec antenny samičí u těchto druhů „sohopen aspoň velmi podobný pohyb vykonávati jako u antenny samčí. Ježto pak i v proximální části zejména poměrná šířka jednotlivých článků značně na samčí tykadlo upomíná, spatřujeme v těchto druzích příklad, jakým způsobem se prvotně stejnoměrně členěná tykadla předků Cyclopidů znenáhla u samců přeměnila v orgány chápací. Ježto jest ze všeho zřejmo, že poměry segmentace u Cyclopidů jsou velmi rozmanité a dosavadní označování jich úplně nám již ne- postačuje, navrhnul jsem nejnověji k tomu účelu zvláštní formule, jež velmi přehledné jsou a i přesné označení smyslových orgánů při- pouštějí. Při tom vycházím ze zásady, že prototyp antenn Cyclopidů tvořen jest aspoň 21 články. Podle toho bo obdržíme pro tykadla 17členná formuli následující: Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 19 1+ 2+3+ 44546) + (148) + 9 + doH1W + 12 + 13 I BT IV V VI VII VD D6 24 15 ag gebo 21 XX NBOÍ XULOXIM XK "XVM Pro tykadla 12členná (k. př. Cyc?. serrulatus) formuli tuto: oa ao === 2 2“ K já (Ct TM IV V VI NÁH (12413+14+15) -+ (617-418) 0) sb 20,1 191 vr VP X XO 1 atd. II. Přehled českých volně žijících Copepodů. Seznam českých Eucopepodů, jejž zde podávám, jest výsledkem Bo saty ch studií., P osšům KRononÝm v RonělšÍ Hobě až na entomostraků jako Cladocery a lasturnatky již pzamitíů“í jsou spraco- vány. Proto chci nyní mezeru tuto vyplniti, i myslím, že se mi to podařilo v míře uspokojivé, neb jsem shledal faunu naši v této pří- čině velice bohatou. V nejnovější době udal Dr. Kurz v neuspo- kojujícím článku: „Buchanky“ *) počet českých Cyclopidů as na 20 druhů, prof. Vejdovský pak ve své pěkné studii počet volně žijí- cích Copepodů našich na 25.) Počet tento není nijak malý, avšak pozorování má jej rozhojnila měrou neobyčejnou. Ona ukázala ne- obyčejnou bohatost nejen co do počtu zástupců vůbec, nýbrž zvláště též co se rozmanitosti jich týče. Nalezl jsem totiž neméně než čtyři rody vůbec nové, namnoze morfologicky a fysiologicky velice za- jímavé. Druhů nových nalezeno devět. Všechny nové druhy i rody patří do čeledi Harpacticidů, jež dnes z Čech nejlépe známe, jako v žádné jiné zemi. “) Příčina tohoto vzrůstu záleží ve způsobu zkoumání, jež v pod- statě své omezeno bylo na nepatrný celkem okršlek, totiž na nej- bližší okolí příbramské. Za to však jsem toto prohledal co nejdů- 1) Ottův slovník naučný IV. str. 866. 1891. 2) Fr. Vejdovský: Dnešní stav zoografie české. Otisk ze „Živy“. 1891. 3) Druhy ty popsal jsem v práci, jež nedávno vyšla v Spenglových Zooiog. Jahrbůcher se 4 dvoj. tabulemi a na něž zde odkazují. Did 7 20 VIII. A. Mrázek kladněji a to ve všech dobách ročních. Věnoval jsem při tom obzvláštní péči i nejmenším kalužinám, ano i takovým, jež mohly by se zdáti zcela neobydlenými a to proto, že jsem se víceletými po- zorováními přesvědčil, že rybníky neb vůbec veliké komplexy vodní nijak nejsou nejbohatším nalezištěm korýšů i jiných sladkovodních forem, jež po většině nadto omezeny bývají výhradně na kraj po- břežní aneb na dno těchže. Podotknouti zde dlužno též, že co se Copepodů týče, vyjímaje snad Galanidy některé, ani jedna forma sladkovodní přesně pelagickou zvána býti nemůže, ježto nalézáme formy jako C. očthonotdes, Leuckarti i v nejmenších kalužích. Zají- mavo jest, že totéž platí i o formě za pelagickou par excellence po- važovanou totiž o Diaptomus gracilis Sars. (viz u tohoto). Největší bohatství Copepodů rozhodně vykazují malé tůně, zá- toky tiché potoků, příkopy luční, mokřady lesní, vůbec nádržky vodní nejmenších rozměrů, avšak s čistou vodou. Tak ku př. nalezl jsem v nádržkách, jichž vodní plocha sotva více než 10 m“ obnášela, pospolu i 22 různých druhů Copepodů najednou. Ovšem okolnosť, že omezen jsem byl po většině na jedinou krajinu při zkoumáních faunistických, má též svoji vadu. Jest totiž okolí příbramské neobyčejně cbudo na Calanidy, a ač jsem těmto též náležitou péči věnoval, nalezl jsem zde pouze tři druhy rodu Diaptomus (coeruleus, gracilis a castor), Proto zůstává seznam pří- tomný, co se Calanidů týče, kusým, i zbývá vyplnění této mezery době nejbližší. : Nyní chci promluviti několik slov o způsobu zpracování samého, jakého jsem užil v této práci. Při pracích podobných vyskytují se vždy dvě úskalí, jimž oběma současně se vyhnouti téměř nemožno jest. Mnohé druhy zde uvedené byly již dříve důkladně popsány a zobrazeny, mnohdy zcela zbytečně docela několikráte. Číniti tak opětovně bylo by zbytečným. Po stránce přesně vědecké žádoucí jest © jen jasný obraz české fauny jakožto příspěvek ku zoogeografii vše- obecné, jakož i popis nových forem neb morfologických novinek. S druhé strany však jeví se potřeba respektovati i ty, již by se rádi o fauně své vlasti blíže poučili, a jimž není přístupna nejdůležitější velmi roztroušená literatura. © Pracím tohoto způsobu nevadí již částečný ráz kompilační. Přiznávám se, že jsem hleděl vyhověti zejména jen požadavku prvému. Z té příčiny podávám téměř jen prostý seznam, připojuje jen dáta zeměpisná neb biologická, pokud novými neb zajímavými jsou. Nepodávám důsledně též obšírných se- znamů synonym, jež mnohdy jen zbytečně objem práce zveličují a Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 91 žádného zřejmého užitku nepřinášejí, zejména když, jak se často stává, z jedné knihy do druhé i se všemi chybami neb omyly (třeba 1 tiskovými [!]) putují (viz ku př. synonyma sestavená Rehbergem, jež za několik krátkých let, abych tak děl, téměř pouť kol celého světa vykonala). Od forem známých již nepodal jsem žádných obrazců. Výminku od obého činím pouze tam, kde jedná se buď o formy neúplně popsané neb dosud nezobrazené, či o variety stávajících již druhů a pod. Že podávám též kratičké diagnosy mnou popsaných nových rodů Harpacticidů, netřeba zajisté ospravedlňovati. Posléze pronáším přání, aby mi v brzku možno bylo tento seznam ještě zdokonaliti a rozhojniti, i aby se mi vté příčině do- stalo pomoci všech, již se o českou faunu interessují, zejména žá- doucími by byly příspěvky z krajin dosud téměř neprozkoumaných, jichž bohužel v Čechách dosud jest až příliš. I Fam. Cyclopidae. I. Genus. Cyclops O. F. Můller. a) Rudimentarní noha dvojčlenná, konečný článek se 3 ště- tinami. 1. Cyclops fuseus Jur. Přední tykadla 17členná (míněna tím vždy tykadla samice), po- slední tři články jejich s hyalinním žebrem. Proximalní polovice téhož na článku posledním hrubě ozubena. Receptaculum seminis intensivně červeně zbarvené. Zmínky zasluhuje zjev následující. Terminalní trn posledního článku exopoditu nohy prvého páru, jenž obyčejně u většiny druhů jako obyčejná Štětina neb obyčejný trn bývá vyvinut, jeví zvláštní strukturu. Na vnitřní straně své jeví úplně tvar štětiny dlouze a hustě opeřené. Na zevní straně však jeví tvar trnu, opatřeného mocným hřebínkem, složeným z hyalinních kuželovitých namnoze zubů, jež ve tři skupiny seřaděny jsou. Nechci zde však zevrubně úkaz ten popisovati a poukazuji prostě na podaný výkres. Jak z literatury vidím, nevšímnul si žádný z autorů úkazu toho, jenž však ostatně jest platný i pro C. albidus a v redukované míře i pro Č. fimbriatus a, jak se zdá, i jiné druhy téže skupiny, jež však nyní nemohu v té příčině revisi podrobiti. 6 29 VIII. A. Mrázek Velmi veliká, obyčejně pestře modře a zeleně zbarvená forma, jež pouhým okem rozeznati se dá, hlavně dle přitisklých k abdominu shluků vaječných. Dobře plave, avšak vyhledává čisté menší nádržky vodní, ve větších pak jen pobřežní pás. Ostatně jest i hojna v te- koucích vodách, nevystupuje však nikdy ve značném množství. Druh tento jest velice rozšířen. V Čechách, pokud vím, jest všude obyčejným. 2. Cyclops albidus Jur. Tykadla 17. Hyalinní žebro na posledním článku tykadel v distalní části jemně pilované. Receptaculum seminis šedé barvy a jeho spodní čásť jednoduchá. Předešlému druhu velmi příbuzný a jako tento rovněž u nás velice rozšířen, obyčejně spolu s tímto. Zvláštní var. distineta Rich., která též za bastarda obou forem byla považována, dosud jsem ne- nalezl, rovněž též nikoliv formu, již Lan de jako domnělý třetí pří- buzný druh popsal (C. gracilicornis) *), db) Rudimentarní noha jednočlenná, konečný článek se 3 ště- tinami. 3. Cyclops prasinus Fisch. 1820? Cyclops prastnus Jurine, Hist. des Mon., p. 49. Taf. III. fig. 5. 18060. i prastnus Fischer, Beitr. z. Kenntn. d. Entom., str. 652—0654. Taf. 20. fig. 19—26. 1871. 4 longicornis Vernet, Observat. anat. et physiol. pag. 44—40. fig. 3, : fuvtatilis. Herrick, Papers on the Crust. of Fresh- Waters of Minnesota. 10th Rep. on the Geol. of Minnes. 4 magnoctavus Úragin, A contrib. to the Hist. of the Fresh-Water Copepoda. Trans. Kansas Acad. of Sci- ence. VIII 1880. A pentagonus Vosseler, Freileb. Copepoden Wůirttem- bergs, str. 191. Tab. V. fig. 32—37. Tab. VI. fig. 11—12. M pentagonus var. Vichyemsis Richard, Liste des Cladoc. et Copép. deau douce ete. p. 162. Bull. Soc. Zool. XII. 1882? 1883 ? 1881. 1) Jak mezi tiskem přítomné práce mě došlé zprávy Laudovy: Notatki kareynologiczne. Odbitka z Kosmosu zesz. XI—XIII. 1893. Lvov. se dovídám, jsou obě formy tyto spolu identické a možno že představují třetí samostatný druh. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 29 1888. Cyclops prasinus Richard, Cladocěres et Copép. non marins de la faune francaise. Revue scient. du Bourbonnais. pag. 9. 1891. . pentagonus Schmeil. Beitr. zur Kenntn. d. Sůsswasser- Cop. etc. PO pentagonus Richard. Rech. sur lepystěme nerveux etc. Ann. des Science nat. 7c. Bér. Zool. Tom. 12. 1891. u pentagonus R. Blanchard et J. Richard; Faune des lacs salés d' Algérie. Mém. Soc. Zool. Paris str. 515 (4). VERA A magnoctavus Brady, A revision of the british-species ete. Trans. of North. Durham, Newcastle, str. 85 (50). fig. 1—4. 1892., : pentagonus J. de Auerne et Richard, Cladoceres et Copépodes d'eau douce des environs de Rufisgue (Bé- négal). Mém. Soc. Zool. Paris. V. 1892. 6 prasinus Schmeil, Deutschlands freilebende Siůsswasser- Copepoden. I. Theil. str. 150—156. Tab. V. fig. 1—5. Neuvádím zúmyslně u ostatních forem plnou synonymiku, avšak zde tak činím proto, abych ukázal, jak různým osudům podroben byl druh tento. K tomu připomínám, že identičnosť přítomné formy s Č. longicornis Vernet na základě shody receptacula seminis dokázal Schmeil. Zdali C. fuviatilis Herrick jest jistě synonymum, ne- mohu s určitostí říci, ježto mi práce Herrickova zůstala nepřístupnou, avšak Herrick sám uvádí druh svůj jako identický s druhem Č. magnoctavus Cragin. C. magnoctavus Brady jest však beze vší po- chyby totožný druhu našemu, i tudíž, pakli Brady správně pojal Craginovu diagnosu, jsou i obě uvedené formy synonymické. Zají- mavý zmatek v označování naší specie nalézáme ve publikacích Ri- chardových. Týž přišel později k správnému pojetí formy této jako C. prasinus F., avšak na to opět autoritou Schmeilovou sveden byl k nepravému označení. Fischer totiž uvádí nohu rudimentární jako dvojčlennou, podobnou ku př. oné od C. dicuspidatus, což ovšem značný omyl jest a celý zmatek zaviniio. Zajímavo však jest, že na základě mých pozorování dá se chyba Fischerova úplně kompensovati, takže nečiní žádné překážky více správnému pojetí téže formy. Shledal jsem totiž, že mezi ozbrojením posledního článku cefalothorakálního brvami na jeho postranních krajích a tvarem rudimentárním jest pevná korrelace, takže prvější pouze oněm druhům jest vlastním, jichž noha rudimentární na konečném článku tři štětiny nese. Avšak Fischer kreslí i výslovně uvádí postranní obrvení posledního článku hrudi- 24 VIII. A. Mrázek hlavy, i musí tudíž nevyhnutelně tento druh míti nohu podobnou a sice, ježto jest celkem (. serrulatus nejbližší, podobnou oné tohoto druhu. Proto též moje sdělení pohnulo Sch meila k tomu, že změnil název pentagonus opět v název správnější. Richard snaží se Fi- scherův omyl vysvětliti následovně: „Cet organe est assez difficile A voir nettement chez cet animal et Fischer gui le figure pour la plupart des aspěces ne a pas représenté, ce gui permet de croire gu'il ne Vavait pas trěs bien vu. Tout le reste de la description et des dessins est une exactitude remarguable.“ Netřeba však věc tak vykládati. Fischer, jak sám Richard připouští, byl na svoji dobu valice přesný badatel, jenž svoje druhy lépe charakterisovati dovedl než i mnozí nejnovější copepodologové, na něž přece daleko větší požadavky směli bychom klásti, avšak on sám v úvodu podotýká, že jest práce jeho výsledkem starších již, as před 10 lety konaných po- zorování. Že po takové době, nejsou-li výkresy zcela přesně ozna- čeny, snadno omyl paměti se přihoditi může, jest více než pocho- pitelno. Tento velmi malý druh bývá obyčejně krásně zbarven. Převládá barva temně zelená na těle a na nohách plovacích, jež pestře skvrnité bývají, kdežto kusadla, tykadla a abdomen různé odstíny od barvy žluté a hnědé jeví. Forma přítomná dá se lehce pouhým okem rozeznati po při- tisklých k tělu shlucích vaječných a po charakteristickém pohybu svém. Abdomen jest totiž normálně nošen značně přitisklý k břišní straně hrudihlavy, takže tělo vypadá téměř hrbaté. Mimo to se druh tento neustále pohybuje zvláštním houpavým, v krátkých intervallech se opětujícím pohybem, při čemž jako by se nahoru a dolů vznášel a klesal, čímž neobyčejně upomíná ku př. na rod Cer'odaphnia aneb i na rod Diaptomus. Délka 0:85—0.90 mm. ©, 0'70—0:15 mm. G. Jak z dosavadních výzkumů zřejmo, jest to geograficky vélmi rozšířená forma, jež však nicméně velmi jest vzácnou v jednotlivých územích. Známa jest z Ameriky (?), Anglie, Německa, Francie, Švýcar, Madeiry, Alžíru a od Senegalu. V Čechách nalezena byla dosud mnou pouze na třech nale- zištích v okolí příbramském: Lesní tůně u Plac (VI. 1891), potok pod Šlivicí (IX. 1891) a malé kaluže luční u Bohostic (XI. 1892 pod ledem). 4. Cyclops serrulatus Fisch. Tykadla 12č1. Články furkalní u samic dospělých po straně pi- lovány. Neobyčejnou proměnlivost nalézáme u tohoto druhu v barvě. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 25 Nejčastěji bývá tělo temně žlutě zbarveno, avšak jsou 1 exempláry téměř bezbarvé neb jen s hnědými pásy, jiné zas až černé. V lito- ralní zoně rybníků s čistou vodou nalézáme formy zcela bílé a jen modře a hnědě skvrnité. Avšak vždy nalézáme, že druhý segment těla jest mnohem slaběji zbarven než ostatní. Druh tento náleží k formám nejobyčejnějším. Se zálibou vyhle- dává zejména čisté studené i tekoucí vody. Během mých pozorování ukázal se býti nejčastějším hostitelem zárodků tasemnic, kterýžto zjev není dosud fysiologicky vysvětlen, 5. Cyclops macrurus Sars. Tato forma jest předešlé neobyčejně příbuzná, avšak snadně od téže rozeznatelná podle kratších tykadel, přitisklých k tělu vaků va- ječných a zejména podle neobyčejně dlouhých článků furkálních, jež nejsou ozubeny. Ostatně však jest ještě druhová samostatnost této specie dosti pochybna. Forma jen velmi spoře vystupující. Známa ve Skandinavii, Ně- mecku, Francii, Anglii. V Čechách nalezl jsem ji pouze v tůni na královské louce v Praze. 6. Cyclops affinis Sars. Tykadla 11čl. Shluky vaječné přitisklé pouze se 4—6 vajíčky silně na místech doteku sploštělými. Tělo neobyčejně štíhlé. Rehberg praví o této formě: „Diese Art hált sich stets an der Oberfláche des Wassers auf, woselbst sie tráge herumschwimmt.“ K tomu třeba připomenouti, že se zdržuje zejména na pokraji vod aneb vůbec tam, kde povrch vody přilíná k pevným předmětům, jako ku př. k vodním rostlinám, a že po těchto vylézá i do výšky nad hladinu vodní, pokud až dostatečně vlhky jsou. Jako vůbec i mnohé jiné druhy jest značně rozšířen, avšak jen porůznu. Skandinavie, Německo, Anglie, Francie, Uhry, Turkestan. V Čechách: Rybník u Dušník Trhových a tůně u Nové Hospody (okr. příbr.), Jince. 7. Cyclops fimbriatus Fisch. Tykadla 8čl., samčí velmi krátká a mocně naduřelá. Články furkální velmi tenké a štíhlé. Jeden z nejvíce rozšířených druhů, avšak snadno uniká pozor- nosti, ježto ve větších komplexech vodních jen velmi spoře vystu- puje a tamtéž na kraj a bahnité dno jest omezen. Avšak za to jest velice hojným v mokřadech, rašeliništích, nejmenších bahnitých struž- kách, v mokrém mechu v lesích atd., vůbec mnohdy na místech, na 26 VIII. A. Mrázek kterých přemnozí sběratelé Copepodů vůbec nehledali. Dále jest tento druh stálým obyvatelem vod studničních a důlních, kdež ze- jména vede tak zv. amfibický život, popsaný R. Schneidrem.') K tomu připojuji, že nalezl jsem v dolech příbramských takovou modifikaci téhož, že místo Rhizomorph zaujímalo prostě shnilé dříví. Avšak, jak jednak z předešlé zprávy, jednak dle poměrů, jež jsem právě u Č. affins uvedl, patrno, není tento způsob života nijak jen charakteristickým pro vody podzemní, nýbrž jest to způsob, jaký jest vůbec platný pro všechny tři příbuzné druhy C. affinis, fimbriatus a phaleratus. Schneider též uvádí, že exempláry z dolů nejeví žádných obzvláštních modifikací i vysvětluje věc tu tím, že ony doly jsou teprve as 25 let staré, což Sch méil ve své práci též recistruje. Avšak názory R. Schneidrovy byly odsouzeny úplně Moniezem jako úplně nepřípustné a mylné“) a já vývody Moniezovy v plném jich rozsahu podpisuji. Ostatně i bez toho nemohou se nijak exempláře z dolů lišiti od exemplářů svrchozemských, ježto dle mých pozorování zde i tam stejným způsobem žijí a stejný způsob života u téže formy musí stejné všude modifikace vyvolati. Varietu Poppe? Rehba. jsem dosud u nás nepozoroval. 8. Cyclops phaleratus Koch. Tykadla 10čl. Rudimentární noha k dotyčnému secmentu těl- nímu úplně přirostlá. Druh tento nejvíce tvarem svým upomíná na Harpacticidy. Ostatně vede týž život, jako obě specie předešlé. Za- jímavo jest, že na skulině řitní této formy velmi často přirostlá bývá zvláštní forma acinét, již nejnověji Schmeil popsal a již Fischer a i Claus za čásť příslušnou samému Cyclopu resp. Za čásť appa- ratu řitního považovali. Dosti rozšířený druh, avšak bývá uloven vždy jen v nečetných exemplářích, což souvisí as s biologickými poměry jeho. c) Rudimentární noha dvojčlenná, konečný článek se dvěma štětinami. 9. Cyclops Leuckarti Claus. Tykadla štíhlá 17čl. Hyalinní žebro posledního článku tykadel ozubeno a ve “/, své délky kruhovitě vykrojeno. Basální lamella noh 1) R. Schneider: Amphibisches Leben in den Rhizomorphen bei Bursk. Sitzsb. d. kón. preuss. Akad. d. Wiss. 1887 str. 723—741. 2) Moniez R.: Faune des eaux souterraines ete. Lille 1889 str. 52 (cituji dle separátu): „Nous avons déja fait entendre ... gue cette facon naive de pro- céder a Vétude de la variation des espěces, ne peut se soutenir, car elle ne tieut pas compte d'un facteur important dans la guestion, celle des eaux souterraines, dans les guelles les animaux observés pouivaient vivre avant le forage ete.“ Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 27 4, páru se dvěma zubovitými výrůstky. Spodní kraj zadní nohy ku- sadlové perlovitě ozuben. Tento krásný druh byl nověji vůbec jako C. simplex Poge. označován. Seznam synonym podává Schmeil. K témuž ještě připojuji: 1892. Cyclops Scourfieldi Brady ex parte. A rev. of the fresh-water Cyclop. ete. Pl. IV. fig. 1—8, nom Pl. VÍ. fig. 6—8. Tento druh jest nejobyčejnějším obyvatelem rybníků a jezer středoevropských, avšak za pravou formu pelagickou nutno jej při- jímati jen cum grano salis, jakož vůbec dosud není znám čistě pela- gický Cyclops. Nalezl jsem jej totiž i v lokalitách takových, jež spíše za bažiny než rybníky považovati musíme, totiž bahnitých místech rákosím zarostlých, jež k tomu ještě splašky z úpraven březohorských, abych tak děl, otráveny byly, což zajisté jest značný rozdíl od čisté vody jezerní. Velice zajímavo jest i geografické rozšíření této specie. Možno ji skutečně nazvati kosmopolitou, ježto nalezen byl ve všech pěti dílech světa. Známa jest z Norvéžska, Ruska, Německa, Francie, Anglie, Švýcar, Čech, Uher, Ameriky (Herrick), z Afriky od Sene- galu (Chevreux), Ceylonu (Brady), Sumatry a Celebesu (Max Weber), Australie (G. O. Sars) a z Madagaskaru. ") 10. Cyclops oithonoides Sars. Tykadla 17čl. Hyalinní žebro na tykadlech celokrajné. "Tělo velmi štíhlé. Tato velmi krásná, žlutě a fialově zbarvená forma, původně Sarsem z velkých jezer skandinavských popsaná, jest u nás v typické své formě v rybnících i menších tůňkách velmi obyčejná. Formy rybničné, pelagické, jeví menší počet vajíček ve shlucích vaječných. Var. Ayalina Rehbg. spec. jest poměrně řidší u nás, avšak jest vůbec možno, že další zkoumání ukáží prosté splynutí této variety s typem jakožto nutné. Mimo jiné vyskytuje se tato forma i v rybníku běchovickém. 11. Cyclops Dybowskii Lande. Syn. C. Scourfieldi Brady ex. parte. Loco cit. p. 76 (11). Pl. VL fis. 6—8. Od C. oithonotdes pouze nepatrnými znaky odchylná. Exempláry české hněděfialově zbarvené. 1) J. de Guerne et J. Richard: Sur guelgues Entomostracés d'eau douce de Madagascar Bull. Soc. Zool. de France. XVI. str. 223. 1891. 28 VÍII. A. Mrázek V okolí příbramském na více místech dosti hojná. Vesměs v malých nádržkách vodních: Dušníky Trhové, Nová Hospoda, Brod (lesní tůně), Vojna (četné tůně lesní ve výši as 600 m. n. m.). d) Noha zakrnělá dvoučlenná, konečný článek s jednou štětinou a jedním kratším neb delším trnem. 12. Cyclops strenuus Fisch. Synon.: strenuus autt., guadricornís Lilljeborg, Šoštarič, fur- cifer Claus, scutifer, abyssorum Bars, brevicaudatus Claus et autt., Clausi' Lubock, včeřnus Uljanin et autt., Pedčenkot Uljanin, pulchellus et abyssorum Brady, claudiopolitanus, hungaricus, Parádyi, elongatus Daday, lucidulus, bodamicus Vosseler. Slušná tato řada synonym lehce se dá vysvětliti nezvyklou va- riabilností druhu našeho, jež plyne z toho, že žije v nejrozmanitějších vodách, od nejmenších nádržek s hlinitou vodou počínaje až ku roz- sáhlým prostorám jezerním, vnichž až do velikých hloubek sestupuje. Jedna z nejobyčejnějších forem, jež obyčejně v ohromných massách vystupuje. Charakteristickým znakem jejím jest vedle roze- vřené štíhlé a podélným žebrem chitinovým opatřené furky řada jemných zoubků na posledních třech článcích předních tykadel, jež obvykle bývají 17členná, ač jsem též pozoroval formy úplně dospělé, jež již po dvakráte vajíčka položily a nicméně jen 16členná tykadla jevily. Poslední článek hrudihlavy bývá vždy, předposlední zejména u tvarů pelagických ku stranám křídlatě prodloužen. 13. Cyclops insignis Claus. Tykadla 14čl. Předešlé velice příbuzný. Sám jsem tento druh až do doby nejnovější nepozoroval, avšak ježto jednak jest v okolních zemích rozšířen, jednak i prof. Frič a Hellich jej z Čech uvádějí, nutno bylo jej zařaditi do seznamu českých Copepodů. Teprve v po- sledních dnech, když již byla přítomná práce úplně hotova, zaslal mi můj ctěný přítel Dr. Vávra mimo jiné k určení též jeden exemplář Cyclopa, chyceného v březnu 1891 u Dolních Počernic, v němž jsem ihned seznal přítomnou formu, čímž tento druh zjištěn poprve zcela bezpečně pro českou faunu. Jest zajisté velmi podoben druhu C. strenuus, takže i s tímto byl v jedno kladen, ovšem zcela mylně, i možno velice snadno, že by byl zaměněn s exempláry výše uvede- ného druhu s neúplně členitými předními tykadly. Dle souhlasného udání autorů má býti druh tento t. zv. formou zimní. Zvláštní jest, že v Čechách jest tak vzácným a chybí, jak se zdá, některým kra- jinám naprosto. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů, 209 14. Cyclops viridis Jur. Tykadla 17čl., krátká, bez řady zoubků na posledních třech článcích. Jedna z největších forem našich všude neobyčejně hojná, ač nikdy ve značných massách nevystupuje, jako k. př. C. strenuus. 15. Cyclops bicuspidatus Claus. Tykadla 17čl. Četné polonálevkovité prohlubiny cuticuly, vy- skytující se i u jiných druhů, jsou u tohoto nejčetnější a nejcha- Forma dosti rozšířená, avšak zejména jen v malých nádržkách s čistou vodou třeba i v bahnitém dně se vyskytující. Rovněž jako C. fimbriatus nejhojnější obyvatel vod podzemských. Var. odessana Šmankěvič (= C. helgolandicus Rbe.). Tuto va- rietu, význačnou hlavně jen| tím, že přední antenny u ní jsou to- liko 14členné, nalezl jsem několikráte vždy jen v čistých tekoucích vodách. 16. Cyclops bisetosus Rehberg. 1862. Cyclops bicuspidatus? Sars. Oversigt af de indenlandske Fer- skvandscopepoder p. 247. 1880. „ disetosus Rehbere, Beitrag zur Kenntniss der freileb. Sůsswasser-Copepoden. Brem. Abh. VI. str. 543. 1892. „ bisetosus Schmeil, Deutschlands freil. Siisswasser-Co- pepoden str. 94—97. Tab. II. fig. 8—11. Sars nalezl prvý tento druh, avšak mylně jej identifikoval s C. bicuspidatus. Proto přezval Rehbero Sarsovu formu na C. dů- setosus, aniž by však sám byl druh ten nalezl. Po Sarsovi dosud jen ještě Schmeil pozoroval tuto formu, jež zevně jeví značnou po- dobnosť s C. bicuspidatus, od níž liší se teprve při bližším zkoumání ostrými znaky, zejména i tvarem receptacula seminis, jež na svrchní části jeví dva růžkovité slepé kanálky, jež u C. bicuspidatus úplně scházejí. Možno dost, že byl proto druh tento již častěji nalezen, avšak přehlédnut. Sars nalezl formu tu na jaře v nádržkách nejmenších, jež v létě úplně vysýchají a v nichž by nikdo prý nedoufal entomostraky nějaké nalézti. Sch meil praví pak: „Meine Beobachtungen stimmen also mit den des nordischen Forschers vollkommen ůúberein. Ob das Thier im Stande ist, eine monatelange Trockenperiode zu úberdauern, werden anzustellende Versuche lehren.“ Já sám nalezl jsem tento druh letošního roku na jaře v okolí příbramském na četných nalezištích, vesměs v malých, většinou 30 VIII. A. Mrázek lesních jamách sněhových, v nichž po roztání sněhu voda zbyla. Mnohdy obnáší množství vody v takových jamkách jen několik kubických centimetrů (ovšem jest celý terrain sousední vodou prosáklý), v nichž pak se hemží četné zástupy této i jiných forem. U svých exemplárů jsem pozoroval častěji nezřetelné rozdělení 7. článku předních ty- kadel ve dvé, takže tykadla byla pak nezřetelně 18členná. 17. Cyclops vernalis Fisch. Forma obyčejně známá pod jménem C. elongatus Claus (ex. s 18čl. tykadly). Dosti řídká, čistým vodám menších rozměrů vlastní, zejména ve vyšších polohách (znám ji jen z okolí příbramského). Sv. Ivan (500 m.), Vojna (650 m.), Skleněná huť (680 m.). Var. aculeata Mráz. 1891. O hermafrod. u Copepodů, Věstník král. české spol. nauk str. 390 pozn. 2. Diagnosa: Omnes fere setae in pedibus natatorůs in aculeos fortes iransformatae, praecipue etiam seta marginis ewterioris arti- culi ultími ramt intertoris (sicut in C. vobusto Sars). V malém lučním příkopu přes léto úplně vysýchajícím (tamtéž nalezl jsem Catenula lemnae Dug. a Planaria polychroa O. Sch.) na- lezl jsem tuto podivnou varietu. Ježto vesměs všechny exempláry do- tyčného naleziště stejný charakter jevily a ježto tamtéž letos opětně jsem formu tu nalezl, musím ji považovati byť i za lokální, tož přece ustálenou varietu. K bližšímu ocenění podávám přesný náčrtek jedné nohy plovací (Tab. VI. obr. 2.). 18. Cyclops erassicaudis Sars. Ježto tuto formu, jak se zdá, mimo Sarse dosud nikdo nepo- zoroval a ježto též mimo krátkou diagnosu Šarsovu žádný popis neb vyobrazení téže neexistuje, doplňuji nedostatek tento na základě exemplárů mnou v Čechách nalezených. Zvíře těla velmi štíhlého. Poměr podélné osy cephalothoraxu ku příčné: 24:13. Po- stranní části článků hrudihlavy odstávají dosti ku stranám, zejména u článku posledního, jehož zadní spodní rohy jsou v dosti ostré hroty vytaženy. Abdomen poměrně velmi krátké (poměr jeho délky k délce hrudihlavy: 14:24). Prvý nejdelší článek jeho na každé straně dosti hluboce vykrojen. Větve furkální málo rozevřené, délky dvou posledních článků abdominálních. Postranní štětiny vkloubeny as ve */, jich Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. B délky, v prvé čtvrtině mimo to ještě několik malých zoubků, podobné jako u C. bicuspidatns a bisetosus. Vnitřní a zevní štětina apikální jsou velmi krátké, avšak prvá z nich ještě mnohem více než zevní. Hřbetní štětiny poměrně dlouhé. Ze středních štětin apikálních delší vnitřní poněkud delší než abdomen. Přední tykadla dvanáctičlenná, zpět složená, sotva přední kraj druhého segmentu těla dosahují. Štětiny jich poměrně krátké (po jedné delší poněkud štětině na segmentu 1., 4. a 11.). Nohy plovací význačny jsou krátkostí a poměrnon šítkou svých článků a to i na vnitřních větvích. Jak ostny tak štětiny, jimiž jsou ozbrojeny, jsou slabé. Z ostnů apikálních vnitřní větve noh 4. páru vnitřní dosti delší než vnější. (Sars: interior exteriore fere duplo longior.) Na výkresu vinou litografa označen vnější příliš dlouhým. Zakrnělá noha dvojčlenná. Základní článek malý, čtverečný, druhý článek dosti protáhlý, na vnitřní straně s krátkým, skoro ter- minálním trnem a zevní, čtyřikrát delší štětinou. Receptaculum seminis složeno jest ze dvou celkem veli- kých oddílů, jež po celé šíři spolu spojeny jsou. Postranní vývodní kanály jsou krátké a úzké. Hořejší odstavec jest uprostřed dovnitř ohnutý. Celé receptaculum obklopeno jest silně lesklým žlutavým krajem neznámé funkce.“) Jelikož prvý článek abdominální jest na spodní straně hrbovitě vypuklý (podobně jako k. př. u Č. vernalis) [srv. vyobr. podané|, jest těžko poznati tvar receptacula s břišní plochy. Jak z připojených výkresů patrno, zdají se střední partie vystupovati přes spodní okraj. Orgán tento u našeho druhu jeví sice některé modifikace, avšak jen velmi nepatrné. Shluky vaječné jsou dosti velké a odstávají poněkud od abdominu. Chovají jen menší počet vajíček (12). Spermatofory neobyčejně veliké. Barva: Veškerá individua nalezená byla čistě bledá, bez- barvá. !) Podobné okraje nalézáme i u jiných druhů, avšak nebývají obyčejně tak mocně vyvinuty (ovšem jsou výjimky, k. př. C. Leuckarti, otthonotdes, bisetosus). Sehmeil praví při C. bisetosus: „Umgeben wird die Samenblase von einem helleren, im oberen Teile des Segmentes zweiflůgeligen Organe, das als Drůse zu deuten sein důrfte.“ Avšak výklad takový jest podle mého náhledu přece jen velice nejistý a dosud žádným dokladem nepodepřený. U dospělých exemplárů zdá se kraj ten býti beze vší struktury, u mladých však patrno jest, že složen jest z buněk, k. př. u C. strenuus velmi vysokých, cylindrických. 39 VIII. A. Mrázek Velikosť: 0:95 mm. (© bez štětin furkálních). Naleziště: Sněhové tůně: Květná III. 1892, Rtišovice V. 1892. 19. Cyclops languidus Sars. Tykadla 160čl. Obě větve noh prvého páru a vnitřní větev noh druhého páru jsou jen ze dvou článků složené. Basální článek noh pátého páru krátký a široký, ku stranám těla pošinutý. Forma tato teprve v nejnovější době ukázala se v Evropě velmi rozšířenou. Význačným znakem jejím jest schopnosť lézti po pevné podložce. U nás v Čechách velmi rozšířená, zejména v mokřadech lesních a tůních sněhových, obzvláště ve vyšších polohách. Okolí příbramské na četných místech, Šumava (1890), okolí Hlinska (Dr. Sekera), Krkonoše (Labská louka, 1892). 20. Cyclops nanus Sars. Forma předešlé velmi příbuzná a odchylná zejména tvarem předních tykadel, jež jsou jen 11členná. Forma tato mimo původní vlasť svoji, odkudž Sarsem popsána byla, známa dosud jen v Čechách, odkudž již dávno prof. Vejdov- ským ze studní pražských uvedena byla. JAWU Eric uvádí z Chuchle. Já sám nalezl ji pouze v Černém jezeru na Šumavě (1890) a letos v líhovém materialu z okolí Hlinska. Dobrý obraz habitusový podán Fričem v Monografii prof. Vejdovského. e) Zakrnělá noha jednočlenná, cylindrická, buď jen s jednou štětinou neb mimo to ještě s druhou kratičkou šŠtětinkou. Nohy o větvích dvoučlenných. 21. Cyclops gracilis Lillj. Tykadla štíhlá 11čl., na 1., 3., T. a 8. článku neobyčejně sil- nými štětinami ozbrojená. Velmi malý, překrásně zbarvený druh, nejelegantnější sladko- vodní Copepod. Ačkoliv jest dosti intensivně růžově, modře a žlutě zbarven, jest nicméně neobyčejně průsvitný. Dosud znám jest ze Švédska, Německa a ruského Polska. V Čechách nalezl jsem jej na jednom místě u Příbrami a u Ra- kovníka. 22. Cyclops diaphanus Fisch. Tykadla 11členná krátká, slabými štětinami opatřená. Druh zeměpisně dosti rozšířený, avšak, jak se zdá, jen velmi vzácně vystupující: Německo, Uhry, Chorvatsko, ruské Polsko, Tyroly. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 33 Z Čech znám jen jedno naleziště: Potok u Brodu (okr, příbr.) několik exempl. 23. Cyclops varicans Sars. Tykadla 12členná. Noha zakrnělá pouze jedinou štětinou opa- třena. Spolu s druhem následujícím význačná ohromnými smyslovými orgány samčích tykadel (viz můj nákres ve Schmeilově monografii). Zvíře rozhodně limikolní, dosti vzácné. Známo z Norska, Tur- kestanu, ruského Polska a Německa. V okolí příbramském na velmi četných místech, ale vždy v malém množství. Velikost: 0:8—0:90 mm. ©. V Čechách jsem nalezl též zvláštní varietu této formy. Jevila se pak odchylka menší velikostí těla (pouze 055 mm.), tykadly pouze jedenáctičlennými a shluky vaječnými, složenými z menšího počtu vajíček než u formy typické. Mimo to i receptaculum seminis jevilo poněkud odchylný tvar. (Viz podaná vyobrazení,) Barvy bylo několik exemplárů pozorovaných červenavě růžové. Ačkoliv se mi zprvu zdály rozdíly tyto tak značnými, že jsem pomýšlel na vysta- vení nového druhu, přece nepovažuji za vhodné, ježto seznal jsem značnou proměnlivost Cyclopidů, skoro ani utvoření zvláštní variety avšak nicméně upozorňuji zde na tuto formu, jako na doklad této proměnlivosti. Naleziště: Potok před Slivicí u Milína. IX. 1891. 24. Cyclops bicolor Sars. Tykadla 11čl. Prvý abdominální článek na břišní straně hrbo- vitě vypouklý. Druh tento byl častěji mylně za C. diaphanus považován. Na- lezen byl v Norsku, Německu, Uhrách, Francii. Sars praví ve své krátké, ač velmi přesné diagnose mezi jiným: „Color animalis insolitus, cephalothorace albido-coerulescente, abdomine vero et antennis primi paris colore fulvo saturatissimo in- signibus.“ Zajímavo jest, že ostatní autoři buď vůbec o barvě žádných zpráv nepodávají, neb dokonce ujišťují, že nepozorovali Sarsem udanou barvitosť. „ U českých exemplářů nalezl jsem však vesměs zbarvení typické, Sarsem udané. Hřbetní partie hrudihlavy byly skoro bezbarvé, prů- svitné, přední však a postranní části téže krásně růžově a bledě- modře zbarveny, abdomen však, tykadla prvého páru a částečně i ostatní okončiny vyznačovaly se čistě žlutou sírovou barvou, jež na prvém segmentu břišním téměž již do hněda přecházela. Skvostným Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893, 8 34 VIII. A. Mrázek zbarvením tímto řadí se druh náš po bok nejkrásnější sladkovodní formě C. gracilis Lillj. Naleziště v Cechách: Příbram, Rakovník. II. Fam. Harpacticidae. I. Subfam. Canthocamptinae. I. Genus. Canthocamptus autt. ex parte. Syn.: Mesochra autt. (etiam Boeck?), Attheyella Brady. 1. Canthocamptus staphylinus Jur. Největší forma mezi sladkovodními harpacticidy. Od ostatních druhů se velice ostře liší mečovitým tvarem svých spermatoforů. Forma ta jest též neobyčejně hojně rozšířena a to i v méně čistých vodách, jimž harpacticidi jinak se vyhýbají. Proto snad též obyčejně tento druh nese četné exempláry přisedlých nálevníků z rodu Stylo- cola, jež u jiných jen výminečně nalézáme. Forma naše vystupuje po celý rok velmi hojně, avšak za mě- síců podzimních a zimních nalezl jsem ji mnohdy v ohromném množství. 2. Canthocamptus gracilis Sars. Dosud pouze Sarsem v jednom exempláři pozorován. Též já nalezl jsem dosud jen jediný exemplář, jenž mimo to nešťastnou ná- hedou zničen byl dříve, než mohl jsem přesné výkresy této velice zvláštní formy zhotoviti. Avšak diagnosa Sarsova úplně vystihuje všechny podstatné znaky přítomného druhu. Tělo neobyčejně štíhlé, články furkální tenké a velice dlouhé. Důležitým znakem jest též, že vnější větev noh čtvrtého páru jest mnohem delší, než u ostatních párů, a poslední článek její poněkud zahnut. Exemplář můj rovněž jako Sarsův jevil význačnou barvu červenavě žlutou, as jako krevní serum, přední čásť těla byla poněkud temnější, ale téže barvy, což platí i o oku, jehož pigment byl velmi bledý a neurčitě ohraničený. Mimo to, pokud jsem mohl zjistiti, jest oko (aspoň jeho pigmento- vaná čásť) dosti hluboko do vnitř těla posunuto. Zbarvením svým upomíná forma naše na limikolní perloočku Ilyocryptus. Naleziště: Malý mokřad na kraji louky v lese „Květná“ u Příbrami, IV. 1892. Naleziště toto jest vůbec nejzajímavější ze všech nesčetných, jež jsem dosud zkoumal. Nalezl jsem tam totiž též nový svůj rod Epactophames, dále slepý druh Canthocamptus Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 35 typhlops Mráz. a posléze zajímavého ostrakoda: Darvinula Stevensoní Br. « Rob., jenž zde vůbec poprvé v Čechách byl nalezen. Po celé léto bylo naleziště úplně vysušeno, snad následkem značného sucha, jež letos panovalo. 3. Canthocamptus erassus Sars. Syn.: 1880, Attheyella spínosa Brady. A monograph ete. Pl. 43, fie. 15—18. Pl. 47. fig. 13—15. Tento jakož i následující dva druhy význačny jsou ozubením zadních krajů všech segmentů tělních, vyjímaje poslední, a neozu- beným operkulem řitním. Podle výkresů Brady-ových jest snadno určiti formu naši, avšak panem Dr. Schmeilem, jenž vté věci přímo na Sarse se obrátil, upozorněn jsem byl, že Bradyho druh jest identickým se Sarsovou formou. Zajímavo však jest, že Brady zařaďuje svůj drnh do rodu Ařťhevyella, jím původně pro slepou formu z dolů (Atth. eryptorum Brady) stanovený. Jako kuriositu uvedu zde doslovně diagnosu, již Brady ve své Monografii podává: „Like Canthocamptus, except that the inner branch of the first pair of feet is scarcely at all elongated and is either 2- or 3-jointed; those of second and third pairs are 1- or 2-jointed, the first joint béing very small and that of the fourth pair consists of only one joint.“ Již v této kratičké diagnose jest patrna neobyčejná konfuse, jakou ostatně právě jen u Bradyho zvyklý jsem nalézti. Co vlastně jest charakte- ristikum Ačtheyelly, když všechny znaky jsou proměnlivé? Pouze snad jednočlennosť endopoditu noh čtvrtého páru. Avšak výkresy Bradyho druhu Atřheyella spiínosa úplně se protiví diagnose gene- rické (srovnej fig. 16. Plate 46, kdež vnitřní větev noh 4. páru jest zřetelně dvojčlennou nakreslena). Rozhodně tedy druh tento se ne- liší od rodu Canthocamptus genericky. Ale snad alespoň pro druhý slepý druh Attheyella cryptorum Brady možno ponechati generické označení Bradyho? *) Dle mého soudu ani zde nikoliv. I kdyby byly skutečně vnitřní větve noh druhého až čtvrtého páru pouze z jednoho článku tvořeny, nemohli bychom ihned nové genus utvořiti, když ostatní organisace žádných důvodů více ktomu nepodává. Avšak mezi oběma pracemi Bradyho, vnichž jedná o Atíh. cryptorum, « panuje nevysvětlitelný zmatek. *) Podle udání Bradyho: those (totiž !) Budiž mi odpuštěno, že zde o této věci se zmiňuji, ježto přímo nesou- visí s předmětem líčeným, avšak pro svoji zajímavost zajisté zasluhuje, abych ji zde uvedl. 2) G. S. Brady: Description of an Entomostracan inhabiting a Coal-Mine. Guart. Journ. of Microse. Science. Vol, IX. New Ser. 1869. P. 23. Plate III. 8* 36 VIII. A. Mrázek vnitřní větve) of 2 et 3 pairs are 1- or 2-jointed musila by existo- vati ještě nějaká třetí forma, neb Ařtheyella spinosa Br. má dotýčné endopodity dvoučlenné, jak z popisu i vyobrazení podaných jest zjevno a Brady sám praví 0 stránku dále u Atžíh. cryptorum: Inner branch of the second pair of feet (fig. 10) only half as long as the outer, the first joint only about one fourth the length of the second, tedy mluví o dvojčlenné větvi. (Ovšem v práci z roku 1869 čteme: Inner branch of second pair of feet uniarticulate, avšak chybné udání to bylo patrně opraveno v pozdější práci, nikoliv ale dle toho též diagnosa. Avšak přímo neuvěřitelným jest popis nohy prvého páru z roku 1869. „First pair of feet (fig. 6) two-branched, both branches tri articulate, and of nearly egual length; terminal joints the longest, basal joint of the inner branch bearing round its distal margin a spinous fringe, terminal joint scarcely twice as long as the middle one, and armed with one short and one very long apical seta, the middle joint hawing one seta at its apex; the terminal joints of the outer branch... the precedines. joints are armed ....“ Uvedl jsem téměř celý odstavec, ač slova: both branches triarticulate by stačila, aby zjevno bylo, že jest vyloučena možnosť chyby tiskové neb něčeho podobného. Avšak srovnejme s tím výkres podaný. Na tomto jest vnitřní větev pouze dvojčlenná. Když tedy takové ne- srovnalosti v jedné a téže práci nalezneme, nevíme, čemu máme spíše věřiti, zda vyobrazením neb popisu aneb snad žádnému z obou. Po- slední případ jest velmi přirozený. Dle mého soudu nesmíme, co se týče Atth. cryptorum, ani popisu ani vyobrazením, jež udávají vnitřní větev noh 3. a 4. páru jednočlennou, nižádné váhy přikládati a tím padá i poslední důvod udržitelnosti genera Attheyelly. Avšak na tom nemíním ještě přestati, nýbrž chci jíti dále. Ptám se, jak bylo možno, že Brady kladl Č. crassus Sars do téhož genera, jako svoji Atth. cryptorum a tedy obě formy za sobě nejpří- buznější považoval, ač tato poslední podle tvaru furky, operkula análního jest značně odchylnou. K tomu odpovídám, že nepovažuji nyní Attheyella cryptorum za samostatný druh, nýbrž jsem přesvědčen, že Brady (bezpochyby zejména jen konservovaný material re- spektuje) zde dvě neb snad i více forem v jedno směsil, oklamati se dav též jich společným vystupováním. Brady sice praví, že po- G. S. Brady: A Monograph of the free and semiparasitic Copepoda of the British Islands. II. Vol. 1880. Ray Society. Pl. 52. fig. 1—18. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 37 zoroval i živé exempláře (both living and mounted for the micro- scope), avšak s tím špatně se shoduje, že nemohl rozhodnouti bez- pečně, zda oko schází (Eyes wanting [?]). Jedním z oněch druhů v jedno směsených byl by rozhodně dle mého náhledu Canthocamptus Borcherdingi Poppe. "To vycítil již sám autor této velmi rozšířené u nás formy, bystrý to a spolehlivý badatel.) Na tento druh upo- mínají některé výkresy okončin, zejména noh pátého páru, jež jsou přímo totožné výkresu Poppe-ovu, ozubení operkula a tvar článků furkálních. Jinou formou takovou pak zajisté též jest Canthoc. crassus Sars, čímž si snadně vysvětlíme okolnost, že Brady tento druh jako nejblíže příbuzný své Attheyelly mohl uvésti. Avšak noha samčí pátého páru, již kreslí Brady (Tab. 52., fig. 17.), nepatří jistě ani C. Borcherdingi ami C. erassus, jest tudíž konfuse ona ještě úplnější. Ovšem v tomto posledním odstavci vyložené názory, jak ostatně z povahy věci samé plyne, nejsou absolutně nevývratné a zůstávají prozatím pouhou hypothesou, avšak velmi odůvodněnou *). Dosud známa byla species tato z Norska, Brittanie, Německa. V Čechách dle mých pozorování patří k formám nejobyčejnějším. Naleziště: Šumava (1890), Praha, Příbram, Polabí, Hlinsko (Dr. Se- kera), Krkonoše (Labská louka). Druh tento může býti označen jako převážně limikolní. 4. Canthocamptus Wierzejskii Mráz. Jelikož samičí exempláře, podle nichž původně jsem druh tento popsal, nebyly úplně dospělé, doplňuji popis svůj na tomto místě. Délka © 0:07 mm bez štětin furkálních, s těmito 1:10 mm. Pokrývka tělní velmi silná, rohově žlutě zbarvená. Zadní kraje všech segmentů tělních drobně, ale nestejně ozubeny. Přední článek hrudihlavy velmi široký, jeho postranní části mocně ku spodu ohnuté. Z článků abdominálních jest prvý nejdelší, zdélí dvou — 1) Poppe str. 548: „Da Brady's Attheyella cryptorum aus einer Dachtraufe des Schachtes einer Kohlenminne bei Newcastle stammt, wo dieselbe von Tages- licht abgeschlossen und im Algenfilz am freien Gebrauch ihrer Schwimmfůsse ge. hindert war, so ist bei nicht zu verkennender Ahnlichkeit einiger ihrer Theile mit denen des Canthocamptus Borcherdingii anzunehmen, dass sie durch Degene- ration aus letzterem entstanden.“ 2) Dle nedávného písemního sdělení ukázaly se exempláry Atťh. cryptorum od Bradyho Dr. Schmeilovi zaslané obyčejným Canth. Borcherdingi. Přes to však nelze považovati oba názvy prostě za synonyma, a sice z důvodů nahoře vyložených, ježto jest naprosto jisto, že pod Atth. eryptorum částečně i Canth. erassus byl popsán. 38 VIII. A. Mrázek následujících článků. Článek druhý a třetí nesou na břišní straně blíž ozubeného zadního kraje řadu slabých trnů. Poslední článek nese na zadu tam, kde jest laločnatě vykrojen, obrubu slabých trnů. Ostatně jest celé abdomen podobně jako u C. crassus chlupaté, avšak © mnoho jemněji, takže jest úkaz ten teprve při silných zvětšeních zřetelným. Články furkální jeví, pozorovány jsouce: s plochy a pak se strany, úplně různý tvar, jejž nejlépe podaná vy- obrazení objasňují. Štětina vnitřního kraje sedí na zvláštním roho- vitém výrůstku. Ze tří štětin terminálních jest jediná střední dobře vyvinuta. Přední tykadla sedmičlenná, dlouhá smyslová tyčinka na 4. článku. Palpus mandibuly dvojčlenný, dobře vyvinutý, poslední jeho Tvar noh plovacích dospělých samic liší se od výkresů mnou dříve podaných jen tím, že ostny a štětiny na nich jsou lépe vyvinuty. Za to jest noha pátého páru velmi odchylná od oné, jakou nalézáme před posledním svlékáním. Změna spočívá zejména v tom, že konečný článek jest velmi prodloužen a súžen. Veškeré štětiny, jichž basální článek 6, konečný pak 5 nese, jsou velmi Široké, dlouhé a řídce, ale silně a dlouze zpeřené. Vak vaječný malý, z několika jen vajíček složený. Samec téže formy byl již dříve mnou dostatečně popsán a zobrazen. Tento limikolní druh nalezl jsem ve velmi hojném množství v lese u sv. Ivana u Příbrami, v černém hustém bahně, přes kteréž čistá voda pomalu přetéká. Pohyby formy naší jsou veimi neobratné a zdlouhavé. 5. Canthocamptus Sehmeili Mráz. Forma od obou předešlých, zejména vnitřní, větví noh plova- cích prvého páru odchylná, jež pouze dvoučlennou jest. Články fur- kální na basi súžené, ku konci kuželovité (u samců značněji kratší) a pouze jednou dobře vyvinutou štětinou ozbrojené. © Abdomen slabě chlupaté. Naleziště: Brod (luční mokřad II. 1892), Sv. Ivan (lesní tůně IV. 1892). Na obojím nalezišti nalezeno vždy jen několik exemplářů. 6. Canthocamptus Vejdovskýi nov. spec. Diagnosa: Corpus sať robustum, segmentis abdominis postice parum attenuatis, segmento primo et secundo subtus ad latera aculeis instructo, segmento tertio serie transversa aculeorum stmiltum vbidem = Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 39 armato, ultímo in parte ventrali dentibus omníno destituto. Operculum anale dentatum, dentibus 8 majoribus. Rami caudales breves, crassi apud feminam seta unica longa minime in medio aculeata instructi. Antennae prými paris 8-articulatae. Pedum primi paris ramus interior exteriore longior et ut im paribus seguentibus duobus 3-articulatus; ramus interior pedum guarti paris biarticulatus. Pedum gutnti paris articulus basalis sat dilatatus, articulus ultimus parvus et elongatus. Color antmalis sicut in C. staphylimo. Longit. círe. 1 mm. Druh tento jest význačný zejména tvarem furky. Články této jsou krátké, na zevní i vnitřní straně vlnitě na venek prohnuté. Ze štětin ocasních u samice pouze jedna jest náležitě vyvinuta a, jak z vyobrazení patrno, na břišní straně furky vkloubena. Vedle této štětiny na zevní straně vybíhají články furkální v krátký hrot a nad basí její na břišní straně jeví různé stlustliny. Zevní strana článků furkálních opatřena dvěma dosti dlouhými štětinami. U G jsou vyvinuty obě střední štětiny furkální. Předposlední článek antenn předních jest na konci svém značně rozšířen, aniž by však zde byl utvořen onen známý blánitý výrůstek, význačný pro Canthoc. lucidulus G. Vnitřní větev noh 2. páru jest jen dvoučlenná. Základní článek nohy 5. páru zejména uvnitř dosti vysoký a zde dvěma trny ozbrojen. Konečný článek šestihranný, zevně dvěma krátkými trny, na části konečné třemi štětinami (prostřední z nich jest nejdelší) a uprostřed vnitřní strany krátkou štětinkou opatřený. Jako nejbližší příbuzný nového druhu jeví se forma následující, (Canthoc. lucidulus) a sice celou organisací svojí. I poměry furky jsou u obou forem velmi podobné; u naší formy schází ovšem ště- tina zevní, avšak dle podaného výkresu jest patrno, že rudiment inserce její, dosti zřetelný, právě na tomže místě nad a před štětinou vnitřní, rovněž ne terminalní, nýbrž zřetelně na břišní stranu furky pošinutou, jako u Čančhoc. lucidulus se nalézá. Jinak upomíná tato forma na nedostatečně popsaný druh Can- thocamptus fomtinalis Rehberg, avšak u tohoto jsou větve vnitřní noh 2.—4. páru jen dvojčlenné a tvar i ozbrojení furky rovněž od- chylné, Naleziště: Tůně u Nové Hospody III. 1892, četné sněhové jámy ve starých rýžovištích na zlato u Pečického luhu (IV. 1892). Na obojím nalezišti v ohromném množství. Všechny exempláry byly na- plněny hojně červenými krůpějemi tukovými. 40 VIII. A. Mrázek 7. Canthocamptus lucidulus Rehberc. Syn. 1863. Čanthocamptus minutus Člaus. Die frei lebenden Copepoden str. 122. Taf. XII. fig. 1—3. Taf. XIIL fie. 2. Claus popsal svůj nový druh pod jménem C. měnutus, ač znal stejné označení Můillerovo a vědél, že není druh jeho identickým s Můllerovým. Proto Rehberg navrhl pro naši formu nový název C. lucidulus, hlavně protože byl přesvědčen, že C. měnutus Můll. = C. staplylimus Jur. Avšak někteří novější autoři neuznávají identitu tuto a užívají opět označení CÚlausova, ač neprávem, aspoň ti znich, již uznávají pravidla nomenklatury zoologické, přijaté posledními sjezdy, pařížským a moskevským.“) Z téže příčiny nutno zavrhnouti i označení Cyclops hyalinus Joseph neb Cyclops Clausit Heller. Význačným znakem tohoto druhu, podle kterého jej velmi snadno rozeznati možno, jsou na konci dvojitě rozeklané velké zuby na oper- kulu řitním. Forma velice obyčejná a dosti četně vystupující. Velmi často nalézáme individua velmi průsvitná, jinak nepigmentovaná, u nichž však četné žlázy jednobuněčné subkutanní, nejnověji Richardem zkoumané, pravidelně krásně zelenožlutě vystupují a neobyčejné zře- telné jsou. Poměry jich však jsou poněkud jiné, než jak je Richard u Č. staphylinus kreslí. Možno, že na ně svým časem jinde po- ukáži. var. nova: schizodon. Ramus tnterior pedum 2. paris biavticulatus. © Operculum anale dentibus T in duo divists (nom sicut tn forma typica tm apice tantum bifidis) praeditum. Novou varietu tuto, jež význačna jest ve dvé rozdělenými zuby víčka řitního nalezl jsem v poslední době v několika exemplářích v pobřežním pásu lesního rybníka za Obecnicí (okr. příbr.). Na na- lezišti tomto vyskytuje se též dafnidka Holopedium Gibberum Zad. 8. Canthocamptus echinatus Mráz. Tělo samice shora pozorováno zdánlivě 10členné, ježto prvý článek abdominální splynutím dvou článků povstalý na hřbetní straně zřetelně ve dví jest rozdělen, kdežto rozdělení toto na spodní straně 1) Viz Zool. Anz. Nr. 406. %8. November 1892: Rěgles de nomenclature adoptées par le Congrés Zoologigue de Moscou. Rapp. de M. R. Blanchard: VIL Art. 23.: Tout nom génerigue ou spécifigue, devant étre rejeté par application des rěoles précédentes, ue pourra čtre employé de nouveau, méme avec une ac- ception différente, si cest un nom de genre, dans le měme rčgne, si c'est un nom despěce, dans le měme genre. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 41 chybí. Druhý až předposlední článek těla jsou na hřbetní straně opatřeny četnými řadami krátkých ostnů (podobně jako u Canth. rhaeticus a C. cuspidatus). Počet článků vnitřních větví jednotlivých noh plovacích: 3; 2; 2; 2; zuby na operkulu četné a drobné. Na dvou místech v okolí příbramském velmi hojný po celý rok. 9. Canthocamptus cuspidatus Schmeil, Od předešlé formy liší se zejména dvojčlenností vnitřní větve noh prvého páru a v mocný ohnutý trn proměněnou vnitřní štětinou furky. Forma tato nalezena Zschokkem v Alpách rhaetických. Já v Čechách obdržel jsem ji z Labské louky v Krkonoších (IX. 1899). 10. Canthocamptus Zschokkei Schmeil Počet článků vnitřních větví noh plovacích: 2; 2; 2; 2. Oper- culum annale obyčejně jen se 3- 5 zuby (©) neb 2—3 (G). Jako předešlá Zschokkem v Rhaetikonu nalezena. Z Čech znám ji již delší čas z okolí Příbrami (potok v lese u Sv. Ivana a okolní tůně (v těchto spolu s Planaria albisstma Vejd.) V poslední době (30. prosince 1892) shledal jsem druh ten velice hojným v důlních vodách 18. obzoru důlu Lillova u Příbrami. Naleziště to zajisté biologicky zajímavé, avšak dotyčné exempláry do nejmenších detailů shodovaly se s exempláry svrchozemskými. České exempláry lišily se od oněch z Rhaetikonu tím, že střední čásť příčné řady zoubků či ostnů na předposledním článku abdominu složena jest z veskrze stejných ostnů, menších než obě části po- atranní, kdežto u exemplárů z Rhaetikonu medianní čásť střední části tvořena jest několika mnohem většími ostny, téže velikosti, z jakých složeny obě části postranní. Nevím, zda tento rozdíl, jenž snad dal by se vysvětliti verti- kalním rozšířením této formy, postačí k stanovení zvláštní variety, jež by se jako var. parvispinosa označiti mohla. Dodatek. Mezi tiskem tohoto pojednání podařilo se mi zji- stiti konečně i typickou formu pro faunu českou a sice na prepa- rátech p. dr. Štolce z jezera Ploeckenštejnského na Šumavě. Za- jímavo jest, že i u nás typická forma náleží fauně horské, kdežto v středních Čechách (okr. příbr.) zastupována jest popsanou varietou. Fakt ten zdá se nasvědčovati oprávněnosti stanovení zvláštní variety, jakož i správnosti výkladu téže vertikálním rozšířením naší formy. Exempláry z jezera Ploeckenštejnského úplně shodovaly se s dů- kladným popisem Schmeilovým, k němuž mohu připojiti jediný 49 VIN. A. Mrázek jen dodatek. Na segmentech abdominalních patrny byly stopy podobné skulptury, jakouž v silnější daleko míře nalézáme u Canthoc. staphy- linus Jur. Jsou to drobounké ostny seřaděné do menších skupin, od sebe jen krátkými mezerami oddělených, takže v prvé čtvrtině článku na břišní straně úplnou příčnou řadu tvoří. V polovině délky článku nalézáme jen na každé straně 2—3 skupinky zmíněné vedle sebe. Schmeil, dle dopisu nedávného, úkaz ten u exemplárů rhaetikon- ských nepozoroval, nicméně soudím, že i tam bude přítomen. Jak praveno, podobnou ornamentiku nacházíme i u Canthoc. staphylinus, jenže zde je řad takových daleko více. U jiných forem se z jemných ostnů stávají hrubší trny: Cančh. rhaeticus, cuspidatus, echinatus, ornatus (ač tato forma Dadayem velmi nepřesně charak- terisována z těžka rozeznatelnou jest). U druhů Camth. crassus Schmeili, a Wierzejsků posléze setkáváme se s jemnými dlouhými chlupy neb vlasy. 11. Canthocamptus Borcherdingi Poppe. Nejobyčejnější a nejhojnější forma. Kdekoliv jsem dosud v Če- chách sbíral aneb odkud jsem material obdržel, všude jest nejoby- čejnější. Podivno však, že jinde tato forma dosud téměř nepozorována a popsána teprve nedávno Poppem. Nejlepším znakem této formy, dle kteréhož ji již při slabých zvětšeních možno poznati, jsou dvě příčné řady drobných ostnů na článcích břišních, z nichž prvá neúplná táhne se v prvé třetině délky článků těch, druhá pak jak obvykle blíž zadního kraje. U samců víčko řitní často, zejména u mladších, ještě bývá opa- třeno pouze dvěma neb třemi velkými zuby. 12. Canthocamptus typhlops Mráz. Forma zajímavá zejména tím, že jest slepá. Jest to prvý případ u rodu Canthocamptus vedle americké formy Canthocamptus caver- narum Packard, kdež oko schází. (O Attheyella cryptorum Brady, jež rovněž prý jest slepou, srovnej výše. U této jedná se patrně o slepou varietu jiné okem opatřené formy.) Rostrum velmi prodloužené, úzké. Vnitřní větev noh prvého páru dvojčlenná. Dosud nalezl jsem tento druh toliko v jediném samčím sexem- pláru; avšak ježto vyznačuje se znaky, jež jej od ostatních známých dosud druhů velice ostře odlišují, bylo možno jej již nyní jako nový stanoviti. Naleziště: Les „Květná“ u Příbrami. (Viz C. gracilis str. 34.) Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 43 II. Genus. Maraenobiotus Mráz. Tělo samice z 9, samce z 10 článků složené. Rostrum malé. Tykadla přední 8členná. Vedlejší větev zadních tykadel malá, dvoj- členná. Palpus mandibulární zcela zakrsalý, jen třemi krátkými ště- tinami označený. Zevní větev noh prvého páru toliko dvojčlenná, u ostatních párů trojčlenná. Vnitřní větev u všech párů dvojčlenná. Tvar žlázy skořapeční úplně jiný než u rodu Canthocamptus. 1. Maraenobiotus Vejdovskýi Mráz. Tělo velmi štíhlé, neobyčejně průsvitné. Oko velmi malé, zřejmě jevící, že úplné degeneraci vstříc kráčí, jakouž u předešlé i dvou jiných forem, jež v stejných podmínkách života žijí, shledáváme. Zvláštní znak poskytuje delší vnitřní štětina furkální, jež blíže base v kuličku jest rozšířena, čímž na prvý pohled forma tato jest zře- telnou. Avšak znak tento platný jest pouze pro samičí exempláry, kdežto u samců schází. Krásný tento druh jest dosti veliký i nalezen byl mnou letošního roku v zimě a na jaře v ohromném množství ve dvou distriktech lesních, totiž v oboře hlubošské (sev. od Příbrami) a mezi vrchy Tro- jákem a Vojnou (jižně od Příbrami). Na obou těchto místech, kde- koliv jen v mechu lesním trochu mokro bylo, všude veliké množství exemplárů se nalézalo. Podivno však, že ještě na třetím místě nalezl jsem tento druh (u sv. Ivana), avšak zde jen ojediněle. III. Genus. Epactophanes Mráz. Tělo samice z 9, samce z 10 článků složené. Rostrum velmi malé, tykadla přední šestičlenná, s tyčinkou smyslovou na 4. článku. Vedlejší větev zadních tykadel malá, jednočlenná, pouze se 2 štěti- nami na konci svém. Palpus mandibuly zakrsalý a pouze krátkou štětinou naznačený. Nohy plovací velmi krátké, vnitřní větev noh 2.—4. páru velmi nepatrně vyvinutá, u čtvrtého páru pouze jedno- členná, u prvých tří dvojčlenná. Jako obvykle u samců značně mo- diikovaná vnitřní větev noh třetího páru neobyčejně krátká i její mocný křivý trn. Noha pátého páru samic dobře vyvinutá, u samců však tak zredukovaná, že se neliší od nohy či t. zv. přívěsku prvého článku abdominálního. 1. Epactophanes Richardi Mráz. Forma slepá. Jeden z nejmenších našich druhů. Nalezen v ne- četných exemplárech v témže nalezišti jako Canth. gracilis a typhlops (viz tyto). 44 VIII. A. Mrázek IV. Genus. Ophiocamptus Mráz. Tělo velmi štíhlé, válcovité. Kutikula následkem četných slabších míst jakoby tečkovaná. Abdomen velmi slabě ostny ozbrojeno. Ty- kadla přední členná. Vedlejší větev zadních tykadel nepatrná, jednočlenná, u všech tří forem veskrze stejného tvaru. Nohy plovací v poměru ktělu neobyčejně krátké, poměrně slabě ozbrojené, ze- jména vnitřní strana zevních větví prosta jest štětin. Operkulum v dospělém stavu celokrajné, veliké a částečně zvláštního tvaru (u Oph. Sarst a Poppet), totiž na zad v zokrouhlenou špičkou vytaženo. Dobrých znaků podávají i poměry sekundarního pohlavního di- morfismu u vnitřních větví noh plovacích u samců, jež značně se odchylují od oněch, jež shledáváme u rodu Canthocamptus. Jak se věc má u Ophtoc. Sarsi, jsou endopodity 3—4 páru celkem jen v slabé orgány chápací přeměněny. Silnější výrůstek chitinový, k tomu ještě dosti krátký, nachází se na prvém článku endopoditu noh 2. páru, avšak konečný, druhý článek téže větve nese jen dvě obyčejné delší štětiny. Prvý článek endopoditu 5. páru nese na obou stranách po kratičkém ostnu, druhý pak vybíhá ve dva terminalní těsně vedle sebe položené drápky a jeden postranní, vnitřní, jež od těla článku ostře odděleny nejsou. Nejvíce přívěsky opatřen jest endopodit 4. páru, jenž též nejvíce se podobá téže větvi u ©, avšak nápadný jest krátkým do vnitř zahnutým ostrým háčkem na konci jeho upevněným. 1. Ophiocamptus Sarsi mihi. Syn.: 1889. Canthocamptus gracihs Poppe. Fauna der Sůss- wesser-Becken des Nordw. Deutschland ete. Abh. Natur. Ver. Bremen. X. str. 544—545. Taf. VIII. fig. 5—9. Poppe, jenž prvý velmi dobře popsal tento druh, identifikoval jej mylně s Canthocamptus gracilis Sars. Proto nutno bylo změniti název tento i zavedl jsem označení hořejší. Velmi hojná u nás forma, zejména v zimních a jarních měsících někdy hromadně se vyskytující. 2. Ophiocamptus Poppei Mráz. Předešlému druhu velmi příbuzný, avšak lehce znatelný silně stlustlou kutikulou rohově žluté barvy, ozubením hrubým zadních krajů segmentů tělních, poslední vyjímaje, a tvarem noh pátého páru, jenž zcela jiným jest než u Oph. Sarst, ježto zejména jemu chybí ony krátké široké lesklé trny, význačné pro tento druh. Naleziště: V lese u sv. Ivana u Příbrami. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 45 3. Ophiocamptus brevipes Sars. Tuto prvotně od Sarse popsanou formu zařaďuji rovněž do svého rodu Ophiocamptus, ježto se s ostatními druhy téhož rodu pod- statně shoduje. Označení drevipes Sars ukazuje též na jeden z hlavních znaků generických. Dosud jen z Norska známý druh tento vyskytuje se u nás velmi hojně spolu s Ophioc. Sarsi, avšak vždy jen ojediněle. II. Subíam. Longipediinae. Převážně mořské formy. V sladkých vodách nalezeni dosud 2 neb 3 zástupci mořských rodů Bradya a Ectinosoma. 1. Genus. Phyllognathopus Mráz. Tělo z 10 (©) neb 11 (G) článků složené. Rostrum široké, volné. Vedlejší větev zadních tykadel sice jen jednočlenná, avšak mocná. Palpus mandibuly dvojvětevný. Přední kusadlová nožka plně členitá, zadní lupenitá toliko dvojčlenná. Nohy plovací prvých tří párů krátké, s větvemi trojčlennými. Nohy 4. páru neobyčejně za- krsalé s vnitřní větví dvojčlennou. Receptaculum seminis dvojité táhne se v prvých dvou článcích abdominálních po každé straně od předu do zadu. 1. Phyllognathopus paludosus Mráz. Tělo velmi štíhlé a průsvitné, oko schází. Naleziště: Bažinatá louka u Štaré Boleslavi. (Pp. J. Jandečka a K. Písařovič.) IX. 1891. Dodatek. Ačkoliv forma právě zmíněná známa mi jest již od roku 1891 a již tehdy jsem ji v klubu přírodovědeckém demon- stroval,") bude as nutno dle pravidel o prioritě zvoliti jiné označení této formy. Obdržel jsem totiž těchto dnů laskavostí autorovou popis nové formy Harpacticidů, jež zdá se býti identickou s formou naší, ovšem, ježto nejsou ku krátké zprávě oné přidána vyobrazení, není možno rozhodnouti, zdali není to jen totožnost generická neb i spe- cifická.“) Má však zpráva Maupasova různé vady. Nejdůležitější čásť zprávy jeho týká se pohlavního apparátu samčího, jenž jest velice 1) Výroční zpráva klubu přírodovéd. za rok 1891 str. 50. 2) M. Maupas: Sur le Belisarius Viguieri, nouveau Copépoda deau douce. Compt. rend. des Séanc. de lac. des se. 18, juillet. 1892. 46 VIII. A. Mrázek zajímavý, jejž však jsem pro nedostatek materialu nemohl s dostatek sledovati, jakož i kladení vajíček, jež nejsou nosena ve 'shlucích vaječ- ných. Dle mých pozorování forma naše jest representantem podčeledi Longipediinae, od níž se podstatně neuchyluje, ač ovšem název podčeledi té dle rodu Longipedia není vhodně volen, ježto forma naše má nohy plovací velice krátké. Podle Maupase však tvar těla připomíná rod Canthocamptus, rovněž tak i tykadla přední, mandibuly Noťodelphyidy, maxilly rody Dactylopus a Thalestris, upevnění nožek kusadlových rody Haeterochaeta a Cyclops, přední pak z nich opět rod Dactylopus. Jak již z toho patrno, byla by to forma prapůvodní, spojující v sobě znaky mnoha rodů z různých čeledí. Bohužel jsom ale nic podobného neshledal. Vrchol všeho zdá se však býti popis žlázy t. zv. skořa- peční: „Celle-ci, A son extrémité interne sévase en un large entonnoir dans leguel un appareil vibratoire oscille rapidement. Cet appareil vibratoire constitue un nou- veau et puissant argument en faveur de ceux gui con- siděrent cette glande comme [homologue des organes segmentaires des Annélides.“ Otázka homologie nefridií u všech artikulatův, o níž již tolik a výtečných zoologů pracovalo, jest patrně zde jednoduchým nálezem rázem rozřešena. Já ovšem též snažil jsem se vyšetřiti tvar či průběh žlázy skořapeční u svého Phyllognathopoda, i viděl jsem třeba ne celý průběh ten, přece jednotlivé partie jeho dosti zřetelně, avšak tolik si dovoluji připo- menouti, že jsem nikdy neznamenal v končinách těch nějakého víření. Jest ovšem divno, že Maupas sám neoznačuje blíže, z čeho by ten appareil vibratoire sestával, což přece jest velice důležito, avšak dle slov jeho zajisté každý domnívati se musí, že jedná se o brvy vířivé, ať snad již ojedinělé jako prosté nefridiostomy aneb o skutečné ná- levky vířivé nakupené. Zjev tento, jejž Maupas jen jako důvod pro homologii s nefridiem annulatů uvádí, jest či byl by dle mého soudu sám o sobě důležitější než homologie tato. Dá se zajisté tato učiniti velmi pravdě podobnou, ne-li vůbec dokázati prostě cestou embryologickou a komparativní i tehdy, kdyby apparát vířivý scházel, ježto tento sám i u červů může býti více či méně redukován, avšak apparát takový jest u Arthropodů a to jak tracheátů tak branchiátů zjevem velmi neobyčejným, jenž by se stavěl po bok jen vířivému epithelu střevnímu u Prototracheátů (Ferepatus). Avšak ačkoliv jsem dalek toho, abych jen prostě proto, že mně samému se nepodařilo zjev podobný postřehnouti u tohoto rodu a jiných Copepodů, na- prosto popíral možnosť věrohodnosti udaje Maupasova, přece myslím, Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 47 že každý mi přisvědčí, zaujmu-li ku věci této stanovisko velice skeptické do té doby, než podaří se věc tu úplně rozřešiti. Nevím ovšem, nedal-li se Maupas zmýliti snad rychlým pohybem svalů žvýkacích, jenž mnohdy téměř dojem víření způsobuje. ITI. Fam. Calanidae. I. Genus. Diaptomus Westwood. 1. Diaptomus coeruleus Fisch. Velmi rozšířený druh tento jest i velmi obecným v našich kra- jinách. Nalézáme jej v nalezištích nejrůznějších jako člena pelagické fauny velkých rybníků i jako obyvatele nejmenších kaluží s hlinitou vodou. Vyskytá se u nás stejně hojně v obou svých varietách, smíme-li tyto tak označiti (se zubem na druhém předposledním článku pravého samčího tykadla uneb bez něho). 2. Diaptomus gracilis Sars. Forma rovněž po celé Evropě rozšířená. Obyčejná i u nás ze- jména v čistých rybnících, jak se zdá, po celých Čechách. Nalezl jsem ji však i v malých kalužích lesních, rozvodněním a opětným opad- nutím blízkého potoka povstalých, v nichž se jemu právě tak dobře dařilo jako v rozsáhlých prostorách rybničních a jezerních. Ostatně jsem tento druh choval doma po celé čtvrtletí živý v malých lahvič- kách beze vší výměny vody vůbec a za stále se měnící temperatury, jež značné, rychle se střídající difference jevila.") Po stránce faeno- logické zajímavo jest, že jsem tento druh lovil i pod ledem (v pro- sinci 1892 v lesním rybníce za Obecnicí). 3. Diaptomus castor Jur. Pod jménem tímto dlouhý čas uváděny formy velice různé, dle novějších výzkumů však zjevno, že náleží druh náš ku formám vzácnějším. V Čechách znal jsem jej dosud pouze z okolí pražského od Tachlovic (1890). Teprve letos na jaře nalezl jsem tuto formu u nás ve velmi hojném množství, v malých rychle vysýchajících kalužích s nečistou vodou, i bylo mi možno důkladněji druh tento prozkoumati, při čemž dosaženo výsledků velmi zajímavých. 1) Naproti tomu praví Gruber (Uber die Sůsswasser-Calaniden, 1878). „In Gefangenschaft hált er sich nur kurze Zeit, und schon nach ein bis zwei Tagen ist das Gefáss auf dem Grunde mit den Leichen der zarten Thierchen bedeckt.“ 48 VIII. A. Mrázek Články 14—18. pravého předního tykadla velmi mocně naduřené, zub článku 13. velmi mohutný. Články 14.—17. na přední straně vybíhají v ostré výběžky. Zvláštní orgány smyslové Vosselerem poprvé důkladněji popsané přítomny jsou toliko na článcích 15.—17. (Tyčinky ty jsou dle mých pozorování jednak u různých druhů rodu Diaptomus poněkud různého tvaru, jednak v různém počtu (3—4) přítomny (k. př. u Dčapt. bacillifer K. a spinosus Dad. i na 14. článku), takže při zevrubném popisu bude na příště nutno i k po- měrům jich přihlížeti. Z té příčiny pro snažší označování jich zovu je „tyčinkami Vosselerovými“.) Nohy plovací poskytují dosti značné znaky. Trny na zevní straně článků exopoditů jsou velmi silné, zvláště týž článku druhého. Poměrně nejsilnější jest trn prvého článku exopoditu noh prvého páru, jenž jest srpovitě zahnut a celý následující článek značně přesahuje. Další znak záleží v tom, že nej- zevnější štětina konečného článku exopoditu všech noh od ostatních značně se liší, jsouc proměněna v široký trn, zevně hrubě pilovaný. Tyto znaky snad nebudou jen výhradně platny pro druh náš, avšak nicméně vždy bude možno tuto neb podobné v té věci formy, již dle nepatrného třeba úlomku noh plovacích od jiných forem (k. př. Ď. coeruleus, gracilis, denticornís, bacillifer, spinosus) ihned rozeznati. O charaktaristickém rozšíření smyslových brv u této formy viz v jedné z následujících kapitol. 4. Diaptomus denticornis Wierz. Tuto alpinskou formu nalezl jsem v materiálu z jezera Ploecken- štejnského, jejž jsem od přítele svého p. dra. Ant. Štolce obdržel. Tím zjištěna, pokud mi známo, tato forma poprve v Čechách, avšak dá se předpokládati, že i jinde, zejména snad v některých z ostatních jezer šumavských bude se vyskytovati. Ačkoliv byla již několikráte forma naše popsána a zobrazena, přece mohu a musím připojiti k diagnose obšírné, již ve své revisi Calanidů de Guerne a Ri- charel podávají a jež jest jen opravenou diagnosou Šarsovou, ně- které dodatky. Zadní rohy posledního článku hrudního, dle diagnosy zmíněné „obtusi“, jsou ve skutečnosti jako u jiných četných forem dvěma hrboly smyslovými ozbrojeny, ovšem že jsou tyto poměrně nepatrné. Podobný, rovněž slabý hrbol nalézáme i na obvyklém místě na pravém článku abdominálním, jenž prý jest „absgue mucrone laterali.“ Zadní kraje posledního článku hrudního u samců nejsou ku stranám roz- šířeny, levý z nich opatřen dvěma malými hrboly, pravý vnitřním Vříspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 49 malým a vnějším velice mocným a tenkým hrbolem, ostatně od kraje na plochu poněkud posunutým. Přední tykadla samice jsou dosti dlouhá, nedosahujíce až konce furky (nepočítaje ovšem štětin fur- kálních). Nohy pátého páru samců částečně se odchylují od jinak důkladného popisu nejnověji podaného. ") Prvý základní článek pravé strany na zadní ploše (hřbetní) jest opatřen tenkým, dlouhým a dosti ohnutým kuželem smyslovým, kdežto týž orgán na levé straně jest velmi slabě vyvinut. Poslední článek zevní větve levé strany tvoří výběžek, jenž na zadní straně opatřen jest dvěma řadami hrbolů, z nichž vnitřní as z dvojnásob četnějších hrbolů složena jest. Pří- věsek téhož článku (druhá čásť t. zv. klepítka) a rovněž i vnitřní okrouhlá lamella prosty jsou podobných hrbolů i ozbrojeny jen různě silnými brvami (viz obr. č. 10. tab. 2.). II. Genus. Heterocope Sars. 1. Heterocope saliens Lillj. Krásná, pestře zbarvená, mohutná forma tato jest, pokud sporá dosud pozorování ukazují, v Čechách velice vzácna. Známa jest již dlouho z jezera Ploeckenštejnského na Šumavě (prof. Frič a Hel- lich), nověji pak i z rybníka Kačléžského u Jindřichova Hradce (Frič a Vávra). Já sám jsem formu tu dlouho nepoznal, až teprve v poslední době měl jsem příležitosť zkoumati několik exemplárů, jež jsem byl obdržel od p. Dra. Štolce z prvé z obou zmíněných lokalit. Bylo by ovšem zbytečno zde znova podávati podrobný popis neb zobrazení této formy, již vícekráte jinde a s dostatečnou přesností podané *). Podotýkám toliko, že ony dva krátké zubovité přívěsky po- sledního článku pravé nohy pátého páru u samce, jež autoři kreslí, jsou hyalinní kužely téže povahy, jaké nacházíme na posledním článku hrudním a na obou článcích basipoditu noh pátého páru u rodu Dia- ptomus a od nichž se dá úplný přechod k obyčejným brvám smyslo- vým sledovati, což nás nejlépe o jejich určení poučuje. 1) O. Sehmeil: Copepoden des Rhátikon-Gebirges. Mit 4 Taf. Abh. d. naturf. Ges. zu Halle. Bd. XVIII. 2) Velmi zevrubný popis a dosti slušná vyobrazení podána jsou v poslední době od Sovinského (Marepiaib Kb oayHb NPbCHOBOJHRIXB PAKOOBPA3HRIXB. RieB«. 1891. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 4 50 VIIL A. Mrázek Shrneme-li všechny zde uvedené zprávy, uzříme výsledek ná- sledující. Celkem zastoupeny jsou v Cechách tři čeledi s 8 rody a 47 druhy. Počet druhů na jednotlivé rody připadajících jest tento: CYCLODS a R et SVD Canthocampťus - . . -. ZADOV ALU OpMocamptus . 9 Maraenobiotus . . 1 Fpactophanes ; 1 Phyllognathopus ( Belisario) 1 Diaptomus stě 4 Heterocope l Počet tento jest neobyčejně slušný, avšak nijak ne ještě úplný. Nejlépe známy jsou čeleď Cyclopidů a Harpacticidů (18 a 24) druhů. Avšak ježto faunistický výzkum Čech vlastně teprve v počátcích se nalézá, jistě počet ten i u Cyclopidů k. př. se rozmnoží. Co se Har- pacticidů týče, znám sám ještě několik forem, jež však jsem nemohl bezpečně určiti neb zpracovati na žákladě nedostatečného materiálu, ačkoliv tolik o nich přece říci mohu, že žádná z nich není identickou s druhy Canth. hibernicus, trispinosus a Northumbricus Brady, jež jsou neobyčejně rozšířeny po Evropě a jež jistě i v Čechách budou nalezeny, ježto zejména i již v zemích sousedních byly nalezeny. Co se posléze Calanidů týče, jest počet zástupců jich u nás známých až směšně malý u přirovnání s bohatostí čeledi té v zemích sousedních a další zkoumání v krajinách na formy této čeledi bohatších, než jsou ony, jež jsem důkladně faunisticky prozkoumal, přinesou zajisté mnohé další nálezy. Lze očekávati, že nalezen bude v Čechách i rod Burytemora Giesbr. neb Limmocalanus Sars, což nejpravděpodobnější by bylo v severovýchodních Čechách v poříčí Labe aneb v rybnících jihočeských. Dle mého odhadu možno přijímati pro českou faunu při nej- menším 70 druhů volně žijících Copepodů a ještě není číslo to nijak přehnané, nýbrž dosti skrovné. Zajisté fauna středoevropská Cope- podů nezadá co do počtu druhů a snad i rodů nic fauně Cladocer, ač ovšem tato jest již celkem zevrubně známa, k oné však stále nové a nové dodatky se nalézají.) 1) Hellich uvádí 97 českých Cladocer. Od té doby (1878), pokud vím, přibyla české fauně jen 1 forma (ZLémnosida), za to však ubylo hojně forem, ob- jevivších se pouhými varietami jiných druhů. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 5Í III. Příspěvky teratologické. Každý, kdož delší čas zevrubně nějakou skupinou živočišnou se zabývá a četná individua téhož druhu zkoumá, začasté při pozo- rováních svých setkává se sexempláry abnormními. Ovšem většina abnormit takových jsou náhodné znetvořeniny, zejména buď poraněním neb vůbec následkem zevních vlivů vzniklé. Po stránce jak fysio- logické, tak morfologické jsou abnormity podobné úplně bezcenné a netřeba se tudíž o jednotlivých šíře zmiňovati. Jinak však má se věc u abnormit takových, jež představují buď další zdokonalení orga- nisace aneb fysiologicky zajímavé modifikace jednotlivých částí těla. Případy takové zasluhují bedlivého povšimnutí, bohužel však jsou právě velice vzácné a to i u Copepodů, ačkoliv tito jinak jsou velmi proměnlivými. O dvou podobných případech pojednal jsem již v jedné dřívější práci,“) v následujících pak řádcích chci k tomu připojiti ně- kolik dalších případů. 1. Zmnožení orgánů smyslových na předních tykadlech samičích. Přední tykadla samic rodu Cyclops jsou u porovnání s tykadly samčími daleko slaběji opatřena oněmi známými a pro korýše tak význačnými specifickými orgány smyslovými (t. zv. bledými tyčinkami). V normálním stavu nese samičí tykadlo všech druhů Cyclopů, jak já prvý jsem ukázal, celkem tré smyslových tyčinek a sice po jedné na 12., 16. a 17. článku u tykadel 17členných, na odpovídajících pak místech u tykadel méněčlenných. (Odchylky od tohoto pravidla jsou velice vzácny, takže ani u exemplářů hermafroditických, jaký k. př. já jsem popsal, poměry tyto nijak se nemění. Proto důležito jest registrovati vyskytnuvší se odchylky a to tím spíše, když jedná se o zdokonalení organisace, resp. o navrácení se k původnějším po- měrům. Pozoroval jsem několik podobných, celkem shodných případů. Prvý případ pozoroval jsem u C. strenuus. Podobně jako u většiny abnormit nebyl ani tento exemplár úplně symmetrický, ne- bývajíť příčiny resp. vlivy, jež podobné zjevy, ať již se jedná o zdo- konalení či o redukci, způsobily, vždy tak mocnými, aby dotyčné změny organisace úplně mohly provésti. Tykadla přední v našem případě byla normálně 1%členná a též normálně vyvinutá (jednalo se o dospělou samici s vaky vaječnými). Levé tykadlo neslo celkem osm smyslových tyčinek a sice dvě na článku 1., po jedné pak na článcích 4., 6., 9., 12., 16. a 18. Obě 1) AL Mrázek: O hermafroditismu u Copepodů. Věstník král. české spol. nauk. 1891. 4* 52 VIII. A. Mrázek tyčinky článku prvého a tyčinka článku třetího upevněny byly na spodní ploše tykadla, ostatních pět na přední straně na distálním konci dotyčných článků. Tyčinky článků 12., 16. a 11. jevily týž tvar, v jakém se vyskytují u normálních exemplárů, tyčinky ostatní pak tvar analogický onomu těchže orgánů na tykadle samčím. Ba- sální, ostře konturovaná jich čásť jest v poměru ku konečné části bledé krátká, tato poslední pak celkem válcovitá a nejeví onen kopi- natý tvar jako u tyčinky článku 12. Tyčinka článku 4. byla sice celkem stejného tvaru jako ostatní, avšak velice zakrnělá. Poměr ve- likosti jednotlivých smyslových tyčinek viz na přiloženém obrazci. Tykadlo pravé neslo o dvé tyčinek smyslových méně, scházelať tyčinka článku 4., jakož i ona článku 9. Za to však vyznačovalo se tykadlo pravé jistou zvláštností, totiž tím, že jeho 10. článek as uprostřed přední strany ozbrojen byl krátkou zpeřenou štětinou, což proto jest zajímavo, ježto článek tento spolu s článkem třináctým (aneb místa jim odpovídající u tykadel méně než 17členných) u všech druhů naprosto jest neozbrojen šŠtětinami neb jinými kutikulárními výtvory. Několik případů právě popsanému velice podobných pozoroval jsem rovněž u C. strenuus a sice u exemplárů kavkazských ze zděné cisterny na stepi u Baku, jež jsem laskavostí přítele svého p. Dr. V. Vávry obdržel. Z pěti exemplárů dotyčného druhu, jež v jedné lahvičce se nacházely, byly 4 samice a u všech těchto byla tykadla úplně stejně modifikována, což jistě poukazuje k tomu, že nemáme co činiti se zjevem nahodilým, nýbrž s vnitřní organisací úzce a sice nejpravděpodobněji fyleticky souvisícím. Exempláry kavkazské byly úplně symmetrické, totiž tykadla jak pravé tak levé strany jevila úplně stejný ráz. Zjev tento nijak neodporuje tomu, co jsem svrchu byl řekl o symmetričnosti abnormit, neb zde ony neznámé vnitřní příčiny, jež zmnožení tyčinek smyslových způsobily, byly tak mocnými, že i ještě jiné modifikace ve stavbě předních tykadel vyvolati do- vedly. V případech, o nichž jednáme, neslo každé tykadlo šest smyslo- vých tyčinek a sice vždy po jedné na 1., 6., 9., 12., 16. a 17. článku. (Čo se týče tvaru jich, shodovaly se úplně s poměry v předu vylíčenými. Vedle tohoto zmnožení smyslových orgánů jevily exem- pláry kavkazské ještě jiné abnormní znaky. Články 10. a 13. vybí- haly na přední straně v mocné, silně chitinisované, částečně však i hyalinní, zubovité násadce, z nichž onen na článku 10. téměř kloub- natě byl oddělen. Jest to týž případ, jaký jsem dříve popsal od €. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 5 C3 2 vv M14 výridis. Mimo to však ještě články ©. a 10. nesly uprostřed přední strany krátké bledé štětinky či tyčinky, na konci mělce rozeklané, jež upomínaly na podobné větší ovšem orgány na samčím tykadle u rodu Diaptomus. Pozoruhodno jest, že opět to byl též článek 10, normálně jinak prostý všech přívěsků, jenž nesl tyto útvary. Jaký jest význam popsaných abnormit? Zjevno jest zajisté z uvedených již případů, že zmnožení orgánů smyslových nemůže se státi libovolně, nýbrž na určitých místech (totiž na 1. [4.], 6. a 9. článku), jak ukazují shodující se exempláry z krajin, od sebe velmi vzdálených pocházející. Se stanoviska našeho, s něhož na Copepody, zvláště sladkovodní, pohlížíme, nutno vykládati zjev popsaný za ata- vismus. Jak k. př. srovnání s Calanidy, zejména mořskými (formy sladkovodní ukazují již patrnou redukci orgánů smyslových), poučuje, nutno přijímati, že i předkové Cyclopidů značnější měrou (aspoň u samic) orgány smyslovými byli opatření, a abnormity podobné, jako tuto popsané, jsou upomínkami na původnější organisaci. Ovšem snad by se mohlo zdáti, že výkladu tomu brání k. př. ony zubovité výběžky jednotlivých článků, jež se též u naší abnormity vyskytly a jež se jeví rozhodně jako charaktery jinak jen pro samčí tykadla význačné. Avšak zjev ten se dá vyložiti zcela jednoduše. U samců Copepodů vůbec původní plná členitost těla daleko méně jest redu- kována, než u samic, a proto po mém soudu zjev atavistický dá se docíliti z plna tím spíše, jestli spolu nabyty jsou i charaktery pří- slušné jinak pohlaví samčímu. Ovšem tím způsobem dostávají ab- normity takové jaksi ráz hermafroditický, což však nic na věci ne- mění, ježto vůbec i hermafroditismus sám nutno za specielní případ atavismu považovati.") 2. O abnormních útvarech noh pátého páru. Ačkoliv u Copepodů nalézáme kutikulu téměř bezvýminečně dosti silně chitinisovanou a následkem toho jednotlivé útvary kuti- kulární přesné ohraničené (v zřejmé protivě s Phyllopody), přece nicméně mnozí autoři nedovedli si utvořiti jasné pojmy 0 organisaci zejména okončin u Copepodů. "Týká se to hlavně noh pátého páru (£. zv. rudimentární nohy), což jest dosti podivno, ježto při poněkud !) Podotýkám zde ostatně mimochodem, že Dr. Sch meil dle písemného sdělení kloní se k náhledu, že jest zde jednati s útvary androgynními. O tom, jak lze abnormit těchto použiti při posuzování segmentace tykadel, zmínil jsem se již na jiném místě, v práci v předešlém odstavci citované. B4 VIII. A. Mrázek jen náležité péči těžko jest nepoznati tvar této okončiny, ježto žádných zvláštních obtíží neposkytuje. Přece však někteří autoři, jako k. př. Daday, brzo propodit za čásť k dotyčnému segmentu tělnímu pří- slušnou, brzo čásť segmentu tělního za propodit, ač tento již v těch případech jest vyvinut, (C. alpestriís Daday) považovali atd.“) Noha ta považována i dokonce za typickou rozeklanou nohu klanonožců (Pratz). O tom však, jak by noha ta as vyhlížeti musila, kdyby byla dvojvětevnou, poučuje nás právě případ mnou pozorovaný u Cyclops bisetosus Rbg. U tohoto byla noha pravé strany úplně normální, kdežto táž levé strany dvojvětevná. Základní článek byl zcela nor- mální, rovněž i obvyklý konečný článek, jenž však byl více na vnější stranu pošinut, takže na vnitřní straně článku basálního volné místo zbývalo, kdež vklouben byl druhý článek terminální, značně menší zevního. O tvaru jeho možno se poučiti nejlépe z připojeného vy- obrazení. Jak patrno, máme zde co činiti s typickou nohou voze- klanou, kdež propodit představován jest článkem základním, endo- a exopodit pak oběma články terminálními. Zajímavo jest, že téměř úplně stejný případ popsal Šoštarič nejspíše od C. Oicuspidatus. *) „Drugi članak je osobita oblika, kao da sastoji iz dvie krpe, od kojih manja nutarnja nosi čekinju i malen zubič, a veča nosi na vrhu svom dvie čekinje.“ Ze obě tyto abnormity považovati nutno za zvrhnutí se k pů- vodnějším poměrům, jest samozřejmo. V následujícím případě však máme co činiti s patrnou redukcí. Jedná se zde o nohu pátého páru u Cyclops albidus Jur. a sice opět jen jedné strany. Noha pravé strany byla zcela normálním způsobem vyvinuta, u nohy levé však konečný článek byl mnohem kratší a užší než obyčejně a na konci svém pouze dvěma štětinami ozbrojen. Následkem toho byl tvar této nohy velice podoben onomu, jaký platným jest pro druhou z obou hlavních skupin Copepodů i ukazuje tudíž náš případ jaksi přechod mezi oběma tak ostře od sebe se lišícími tvary nohy pátého páru, jež u rodu Cyclops shledáváme. !) v. Daday J.: Monographia Eucopep. liberorum in Hungaria hucusgue repertorum. Mathém. és természett. Kózlemények. 1885. ?) Dr. Šoštarič: Prilog poznavanju faune slatkovodníh korepnjaka hrvatske. Rad jugosl. akad. 92. kn. Zagreb. 1888. str. 67. Tab. 1. sl. 10—11. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 55 3. Některé jiné abnormity. U porovnání s předešlými poněkud méně důležity jsou případy, o nichž nyní zmíniti se hodlám. Případ prvý týká se opět Cyclops strenuus Fisch. Exemplář dotyčný byl úplně normálně vyvinut a rovněž i tykadla jeho přední. Levé tykadlo bylo 17členné, pravé pak rovněž tak, avšak na zevní straně na konci posledního článku jeho oddělena byla ještě nezřetelně kloubnatě malá čásť, výrůstek jakýsi tvořící, jež dvé štětin nesla a v hyalinní zub vybíhala (sr. vyobrazení). Podobný, jak se zdá, případ popisuje Sch meil). Anomální tykadla druhého páru pozoroval jsem jednou u Cyclops bisetosus. První jich článek byl na vnitřním kraji distálním místo obvyklé jedné dlouhé štetiny dvěma opatřen, z nichž druhá akce- sorní byla poněkud menší. O zjevu tomto, jenž jinak nemá valného významu, zmiňuji se z příčin následujících. Všeobecně se uvádí, že zadní tykadla Cyclopidů naprosto postrádají větve vedlejší, již prý během metamorfosy úplně ztrácejí. Pokud mi známo, jediný Lande považuje zmíněnou štětinu vnitřního kraje článku základního za ru- diment větve té [„Je vegarde cette sole comme un rudiment de la branche interne, si developpée chez les Calanides et déjá trěs réduite chez les Harpacticides. Elle existe toujours.“|*) Avšak jak z uve- dených tuto slov jeho patrno, pronáší prostě mínění svoje, aniž by byl vývojepisně ukázal, že tomu skutečně tak jest. Claus, jenž prvý důkladně sledoval vývoj či vlastné postembryonalní metamorfosu Co- pepodů, praví, že již prvé stadium cyclopové (totiž ono, kde jest pět článků tělních [bez furky| a sedm úplně již volných okončin [dva páry noh plovacích]) vyvinuto, postrádá již větve postranní u zadních tykadel.“) Já sám sledoval metamorfosu Cyclopidů již v dřívější době, kdy jsem ještě neznal náhled Landův, a přišel jsem k poznání, že výklad Clausův není zcela přesný, nýbrž že v prvém stadiu Cy- clopovém vedlejší větev jest ještě přítomna, ovšem že již degeneruje. (Pozorování dála se na Č. strenuus.) Spolu jsem seznal, že není větev ta při svlékání prostě odvrhnuta, nýbrž že pomalu jest resorbována, 1) Schmeil, str. 133.: „Am Ende des sechszehnten Ringes befanden sich drei Borsten, von welchen zwei an ihrer Basis verwachsen waren. Dieser Abschnitt entsprach vielleicht dem fehlenden siebzehnten Segmente.“ 2) A. Lande: Auelgues rémargues sur les Cyclopides. 5) Claus: Die freilebenden Copepoden. 1863. p. 81.: „Die hinteren An- tennen und Mandibeln zeigen den bleibenden Typus, bei den Cyclopiden und wahrscheinlich auch bei den Corycaeiden haben erstere den Nebenast bereits ab- geworfen, letztere den Taster zum Theil verloren....“ (Taf. III. fig. 1.) D6 VII. A. Mrázek čímž patrně zamezí se ztráta materialu. Při tomto histolytickém processu nabývá zbytek větve té zvláštního bublinatého rázu. Dá pak se přímo dokázat, že ona zmíněná štětina prvého článku sku- tečně jest posledním zbytkem zmizevší větve. V případě našem za- choval se zbytek poněkud úplnější. Avšak i obě větve okončin třetího páru jsou v prvém stadiu Cyclopovém ještě vyvinuty jako zbytky, jež stejným způsobem jsou resorbovány, při čemž možno též shledati, že ony 2—3 štětiny, jež u dospělých exemplárů palpus mandibuly představují, jsou zbytkem obou větví a nikoliv pouze jedné jediné. Ostatně však nejen u Cyclopidů, ale i u jiných čeledí, tam, kde větev vedlejší jako samostatný přívěsek schází, dají se v podobných štětinách prvého článku poznávati zbytky větve té. Uvedu zde. jen jeden případ, jenž jest úplně homologický pozorované anomalitě u €. bisetosus. Poppe praví o své Clytemnestra Heudorffi: „Das Basal- glied trágt keinen Nebenast, ist dafiůir aber an seinem distalen Ende mit zwei gekrůmmten Fiederborsten von verschiedener Lánge versehen....“*") Štětin furkálních týče se abnormita, pozorovaná u Cyclops stre- nuus. Dotyčný exemplár byl prvé stadium Cyclopové. Furka pravé strany byla zřejmě slaběji vyvinuta, než její čásť levá a dvé zevních štětin terminálních bylo značně modifikováno. Obě byly značně zkrá- cené a jednoduše konturované, bledé, jako právě tyčinky smyslové, zakončeny pak tupým, zaokrouhleným hrotem, nad nímž však na vnitřní straně, zejména u jedné z nich, vybíhaly ve dva jemné, tenké výběžky (u druhé dal se jen jeden takový a kratší výběžek pozo- rovati. Zajímavo jest, že v této podobě své upomínají štětiny ty velice značně na podobný zjev, jaký nalézáme u Diaptomus gracilis Sars na konečném článku exopoditu levé nohy pátého páru u samců a jenž byl poprvé, byť i neúplně, popsán Nordguistem.“) J. Ri- chard reklamoval tento a podobné útvary u Calanidů jako orgány smyslové. *) Posléze zmíniti se chci o případu, pozorovaném u Canthoc. Wierzejsků Mr. Jednalo se zde patrně o časné poškození endopo- I) S. A. Poppe: Beitrag zur Kenntniss der Gattung Clytemnestra, Dana. Abh. her. v. Nat. Ver. Bremen. Bd. XII. p. 133. Taf. 1. fig. 4. 2) Osc. Nordgvist: Die Calaniden Finnlands. Helsingfors 1888. str. 74. Aa. TA: s) J. Richard: Recherches sur le systěme sglandulaire et sur le - systěme nerveux des Copép. d'eau douce. Ann. Sc. Nat. 7e S. T. XII str. 219. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 57 ditu noh prvého páru a opětnou regeneraci. Endopodit byl zde pouze jednočlenný, jediný článek velmi široký a vedle slabého trnu na vnitřním kraji nesl zcela terminalně úzký, kloubnatě spojený a proto pohyblivý trn. Tento byl na basi ještě poněkud stlustlý a na vnitřní straně poněkud rozeklán, jaksi tedy nezřetelně dvoučlenný. Ve všem tom patrna jest snaha, nahraditi jaksi plnou členitost, po- rušenou odstraněním dvou posledních článků. IV. O smyslových orgánech pokrývky tělní. Po celém chitinisovaném povrchu těla i jednotlivých okončin jeho nacházíme u korýšů jakož i arthropodů vůbec roztroušené zvláštní jemné smyslové orgány, neurčitého ovšem specifického rázu (t. zv. orgány smyslu kožního, Hautsinnesorgane). U Copepodů však, zejména sladkovodních, zvláštním způsobem zůstaly dlouho téméř nepovšimnuty (až na malé výjimky u Longipedia (Giesbrecht) a Canthocamptus (Poppe). Všeobecné a velmi pravidelné jich rozšíření u sladko- vodních Harpacticidů jest mi již dlouho známo. Přítomnost jich pak u všech sladkovodních klanonožců vůbec zjistil nejnověji Schmeil. V dosud vyšlém prvém dílu své práce popisuje a zobrazuje autor tento poměry tyto prozatím jen u Cyclopidů. Uvádím zde udání jeho, pokud se týče článků abdominálních, z té příčiny, že líčení to neod- povídá dle mých pozorování přesně skutečným poměrům. Schmeil praví*): „Da das erste Abdominalsegment des Weibchens aus zwei Abschnitten verwachsen ist, so finden sich auch hier zwei Reihen von je fůnf Hárchen. Am folgenden Segmente ist die Zahl dieselbe, - am dritten (genau wie an den entsprechenden Ringen bei Cantho- camptus und Diaptomus) stets geringer. Am letzten Aldominalab- schnitte habe ich nur zwei Hárchen neben den oberen Ecken des Afterausschnittes konstatieren kónnen und auf jedem Furkalzweige ebenfalls nur je zwei. Auf den ventralen Seite ist die Anordnung eine ganz áhnliche“. Avšak ve skutečnosti není počet brv smyslových tak značný jak v uvedeném citátu udáno, nýbrž mnohem menší. Bližší zkoumání podaného obrazce (Taf. V. fig. 7.) však vysvětluje omyl Schmeilův. Všechny brvy smyslové stojí nad malými pory v kutikule, jež zvláště zřejmy jsou u některých Harpacticidů se silně chitiniso- vanou kutikulou, kdež vytvořeny jsou pak více méně dlouhé kanálky, ve vrstvě chitinové, jež vedou k brvám smyslovým. Nejlépe pozo- rovati možno kanálky ty podél zadního kraje prvého článku tělního PNE CB1B 1992 58 VIII. A. Mrázek u rodu Canthocamptus a příbuzných. U Harpacticidů podlé kanálků těchto dá se velice bezpečně zjistiti počet a rozdělení smyslových brv, nikoliv však u Cyclopidů, kdež jsou útvary ty velmi nezřetelné, takže právě jen dle přítomnosti smyslové brzy možno rozeznati do- tyčné póry od otvorů, jimiž vyúsťují na venek četné žlázy podkožní jednobuněčné. A právě tato ústí některých žláz považoval Sch meil za místa, kdež umístěny jsou brvy smyslové. Zajímavo však jest, že jiný autor, jenž nověji velmi zevrubnou práci o nervové soustavě a o žlázách u našich Copepodů vydal (Richard), útvary tyto úplně přehlédl, ano jak se dle některých výkresů jeho zdá, dokonce zas opáčně za ústí žláz jednobuněčných považoval. Moje pozorování ukazují poměry následující. Prvý článek abdo- minalní (jedná se o samice) nese dvé příčných řad brv smyslových. Prvou tvoří celkem čtyry brvy (vesměs jen na hřbetní straně), druhou šest brv podobných (po celém obvodu článku). Druhý článek nese rovněž 6 brv, třetí jich postrádá vůbec a čtvrtý posléze opatřen jest pouze jen dvěma brvami, jednou po každé straně nad víčkem řitním. Furkální články dle mého pozorování rovněž jsou prosty útvarů po- dobných, aspoň na místech, kdež je uvádí Schmeil, kdež já rovněž jako na článku předposledním nalézám pouze otvory žláz kožních na místě domnělých brv smyslových. Pokud vím ze své zkušenosti jsou i u Harpacticidů poměry tyto úplně souhlasné, neb jak ukazují ku př. moje výkresy rodu Maraenobiotus jest rovněž i zde předposlední článek abdominalní vůbec prost brv těch, poslední pak pouze dvěma opatřen. Kde jako na prvém a druhém článku jest 6 brv vyvinuto, náleží dvé straně břišní, dvé straně hřbetní, po jedné pak čáře po- stranní. Ježto pak obě tyto postranní brvy jak při pohledu se svrchu tak se spodu jsou patrny, snadno by mohly býti dvakráte počítány, což se též přihodilo Schmeilovi. Ostatně poměry ty nejlépe znázor- něny jsou na obrazcích, jež podávám. Brvy smyslové označeny zde modře, aby ostřeji vynikly od ústí žlaz jednobuněčných. Výkresy ty úmyslně voleny od druhu Cyclops serrulatus Fisch., od téhož, od něhož pochází výkres Schmeilův. Ovšem, jak se zdá, platí poměry zde vylíčené pro celé genus a odchylky specifické jsou-ti vůbec jaké, jsou as velmi nepatrné. Zcela jinak naproti tomu utvářejí se poměry brv smyslových u Calanidů našich. Vytknu zde hned předem krátce výsledek mých pozorování. Brvy smyslové u rodu Diaptomus vyskytují se nejen na článcích těla, nýbrž i na okončinách, avšak jednotné schéma nedá se stanovit, Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 59 ježto poměry se dle různých druhů značně mění. Proměnlivost tato týká se hlavně Dbrv umástěných na tykadlech předních a nohách. Poměrů těchto povšimnul jsem si zevrubněji teprve, když nalezl jsem opětně druh Dřaptomus castor Jur. v značnějším množství a ze- vrubně jej prozkoumal. Ježto jest u formy této kutikula poměrně velmi silná a intensivně v celku svém zbarvená, vystupují velmi ostře malé kruhovité jamky v ní, toliko jemnou blankou potažené, u prostřed níž sedí dosti tuhá, málo pohyblivá brva smyslová. Srov- návaje pak poměry pro druh tento zjištěné S jinými druhy, přišel jsem k hořejším výsledkům. Ježto Diapt. castor Jur. ukázal se dosud nejbohatěji brvami smyslovými nadanou formou, zvolíme jej při dal- ším líčení svém za typ. Pokud se týče brv smyslových roztroušených po povrchu článků tělních, vyskytují se jen malé úchylky u jednotlivých forem, přece však ku př. u Diapt. castor jsou hojnější a dají se zjistiti bezpečné i na článcích furkálních a to jak na hřbetní tak na břišní straně. O modifikacích, při nichž brvy ty přecházejí v mocné kuželce, tak ZV. „mucrones“ a „spinae“ starších autorů netřeba zde mluviti. Po- měry ty, zvláště ku př. u Dřapt. spinosus Dad. zajímavé, vyložím ostatně ještě na jiném místě. U Diaptomus castor nalezáme brvy smyslové i na nohách plo- vacích a i na noze 5. páru. Na této poslední jest to strana přední či břišní, jež jimi opatřena jest, a sice prvý článek propoditu 2—3 (počet ten nemusí býti u obou proti sobě stojících noh stejný) a prvý článek exopoditu 3 brvami. Strana hřbetní noh 5. páru prosta jest brv těch [výjimku ovšem tvoří známý hyalinní kužel na 1. článku propoditu, morfologicky obyčejné brvě smyslové homologický a u růz- ných druhů různě vyvinutý). Údaje tyto vztahovaly se na ©. U G nalézáme na noze 5. páru brvu smyslovou na vnější straně 1. článku exopoditu pravé strany a dvě na tomže článku nohy levé. U noh plovacích nacházíme však brvy ty na straně právě opáčné, totiž na straně hřbetní a sice u noh 4. páru na 1. článku propoditu ve dvou podélných řadách (celkem as 6) a na prvém článku exopo- ditu (v počtu tří, z nichž střední již zcela na postranním kraji článku stojí). U nohy předcházejícího (3.) páru má se věc úplně podobně, avšak u obou párů ostatních nepodařilo se již útvary ty zjistiti. Srovnání s jinými druhy Diaptomů ukazuje, že zde na nohách jsou brvy smyslové výhradním znakem druhu Dřaptť. castor. (Možno ovšem, že podobné poměry později se zjistí i pro některé jiné formy, jež nemohl jsem sám prozkoumati.). 00 VII. A. Mrázek Všimneme-li si nyní blíže předních tykadel © druhu Džapě. castor, shledáváme zřetelné brvy smyslové na článcích 2. 3. 5. 6. 8. 9. 10. 11. a 12. Obyčejně nacházíme na každém článku po jedné brvě, více nad tento počet jen u článku 2. (3—4), 3. (2), a 12. (2). Jen u článku třetího jsou obě brvy v téže rovině neb řadě, u článku 2. a 12. jsou však ve dvou řadách sestaveny. Veškeré tyto brvy umí- stěny jsou na svrchní straně tykadla. Strana spodní jest prosta brv těch až na článek druhý, jenž nese jednu brvu podobnou, avšak po- někud modifikovanou. Ježto vedlé těchto brv nacházíme na předních tykadlech ještě typické „orgány Leydigovy“, jež umístěny jsou v přední střední čáře tykadla“), obdržíme pro přední tykadla schéma smyslo- vých orgánů následující [tyčinky ná označeny hvězdičkou nad dotýčným článkem]: 1 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 18 14 15 16 17 18 19 90 91 22 23 24 25 M Nyrehnístrana O8(4)2 O 11011 1 1102) 0 — u —— —— —— u — — Npodní strana 0 1 0 U tykadla 5 nacházíme poměry úplně podobné (výjimku ovšem tvoří zde „orgány Leydigovy“ jak známo v menším počtu přítomné), avšak pro modifikovaný tvar tykadla méně zřetelné. U jiných však druhů rodu Dřaptomus má se věc úplně jinak. Ku př. u Dtaptomus coeruleus a Diapt. gracilts nacházíme rovněž na tykadle předním brvy smyslové, avšak pouze na článcích 2. 3. 5. a 6. a sice vesměs jen po jedné brvě. Na spodní straně článku druhého jest u těchto druhů, rovněž jako u Dřapt. castor jedna po- někud změněná brva vyvinuta. Platí tedy pro oba druhy tyto schéma : k * * 2 > * > kg 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 L ezezZZO—ŤVŤILLL—————————— © === 1 0 1 0 Jak se poměry mají u jiných druhů rodu Diaptomus nemohu rozhodnouti. U některých z nich (Dtapt. denticornis, spinosus, bacil- lifer), jež jsem mohl jen konservované zkoumati, nepodařilo mi se orgánů podobných dosud nalézti. Rovněž tak ne u rodu Heterocope. Avšak bezpečně rozhodnouti lze věc tu toliko na materiálu živém. Přirozeno jest, že ptáme se po fysiologickém významu popsa- ných právě organů. K otázce té výborně hodí se zvláště Calanidae, 1) Poprvé přesně udány Imhofem: „Úber die blassen Kolben an den vor- deren Antennen der Sůsswasser-Calaniden.“ Zool. Anz. VIII. Nr. 197. 1885. — -n n | Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 61 neb u nich nacházíme velmi rozmanité poměry. Ku př. na přední antenně samčí v rodu Dřaptomus vedlé obyčejných brvy hmatacích nacházíme aspoň trojí druh orgánů smyslu t. zv. kožního, totiž: „Ley- digovy orgány“, „tyčinky Vosselerovy“ (dle mého označení [na čl. 14—17]) a právě svrchu popsané brvy. (Čtvrtý druh představovaly by, chtěli-li bychom je za takové považovati, ony kratičké kuželce článku 8. a 12., jež jak u © tak u G se vyskytují ")). Ježto všechny tyto orgány vedle sebe ano částečně i na těchže článcích spolu se vyskytují, jest zřejmo, že vzhledem k principu dělení práce, jeden každý z nich úplně různou samostatnou funkci fysiologickou vyko- nává. Ovšem jakost funkcí těch nemůžeme udati. Při takových vý- kladech nutno především vystříhati se úzkostlivě i nejmenších sledů anthropomorfismu ?). Z okolností vedlejších ku př. ze současné pří- tomnosti různých žláz neplynou žádné důvody ani pro ani proti jisté funkci, pokud přímo neznáme zcela přesně chemické a fysikální vlast- nosti dotýčného sekrétu. Vosseler ku př. uváděl jako specifické dráždidlo pro „Leydigovy tyčinky“ sekret žláz jednobuněčných z noh plovacích *). Proti výkladu tomu vzepřel se Richard: „.. les olandes sont aussi développés chez les femelles gui ont déja recu des spermato- phores, gue chez les autres, ce gui serait au moins inutile puisgue chez les Cyclops un deuxičme accouplement ne peut avoir lieu. Enfin chez les Diaptomus, il n'ya pas de glandes dans les pattes, et cest justement chez ces animaux gue Von rencontre des femelles portant guatre ou cing spermatophores, ce gui exige autant d'acoup- lements avec des individus différents.““) Jádro názoru Richardova jest správné, byť nebyly správnými fakta, na něž se odvolává. (K. př. i u Diaptomidů aspoň některých existují v nohách plovacích žlázy jednobuněčné, jak ještě později ukáži.) Dle mého náhledu nemožno uváděti přímo určité žlázy, ve spojení orgány „čichovými“ (totiž když bychom chtěli přímo o čichu mluviti), ježto existují velmi různé žlázy u Copepodů, k. př. hned !) Poprvé je popsal Nordguist: Die Calaniden Finlands p. 72. Taf. IX. fig. 12. Richard (Recherches sur le systěme nerveux etc.) mylně praví: „dans les deux sexes au huitičme article, et au douzičme chez le mále.“ 23 O. v. Rath: Zur Kenntniss der Hautsinnesorgane der Crustaceen. Zool. Muz. XIV. Nr. 365. 366. S) Vosseler J.: Die freilebenden Copepoden Wůrttembergs etc. 1886. pas. 181. *) Richard: Recherches ete. p. 172. 69 VIIL A. Mrázek l tak zvaná „žláza lepivá“ (Kittdrůse), a po případě i sekrét žlázy skořápeční v úvahu by brán býti mohl. Ostatně se však musím hlavně vysloviti proti domněnce Vosse- lerově o zvláštní bystrosti „čichu“ Copepodů. Vedle místa, jež i v. Rath cituje, jest to passus následující: „Ein schon begattetes Weibchen wurde manchmal ergriffen, allein stets rasch wieder ent- lassen. Seine Spermatophoren waren abgefallen, die Eiersácke aber noch nicht vorhanden. Ein anderes Mittel als Geruch oder Geschmack konnte somit das in seiner Erregung ungemein heftige Mánnchen nicht leicht zu der Erkenntnis bringen, dass es hier keinen Zweck mehr zu erfůllen habe.“ Z četných pozorování svých mohu však na- proti tomu uvésti případy, kde samec týmž způsobem uchopena, držel jiného samce jako při páření samici a tak s ním více hodin ploval, dále jiné případy, kde ploval samec již s mrtvou, valně de- generovanou samicí a této již mrtvé své spermatofory přilepil. Zají- mavý po této stránce jest i údaj Schmeilův, že mohou býti u Úyclops strenuus více než dva spermatofory na pohlavním článku upevněny, tudíž že páření zde se rovněž jako u Calanidů opětuje.) Posléze mohu uvésti zaručený případ, kde spermatofor od rodu Diaptomus upevněn byl na otvoru receptacula seminis u Cyclops strenuus. Je-li tudíž výklad přesný fysiologický orgánů různých nemožný na ten čas, jest i nemožno udati specielně v našem případu příčinu, proč u Diaptomus castor jest brv smyslových na okončinách daleko více než k. př. u Dřapt. gracilis. Jsme jinak přece zvyklí u zvířat spíše pelagických nacházeti orgány smyslové lépe a hojněji vyvinnty. Ovšem ježto Dřapť. castor žije v kalužích s kalnou vodou, kdež přesné rozeznávání jednotlivých dráždidei jest jistě obtížnější než ve vodě čisté, mohli bychom souditi, že proto zde byl počet brv smyslových rozmnožen, avšak k. př. Dřaptomus coeruleus žije jak v čistých vodách jezerních tak v hlinitých kalužích a přece všude má jen nepatrný počet brv smyslových. Další podnět k úvahám po- dává způsob umístění brv smyslových na nohách. Zde dá se doká- zati jakési centrum, k němuž jsou namířeny, na noze 5. páru totiž jsou na straně přední, na nohách plovacích na straně protilehlé, tedy zadní. Ježto pak jsou nejhojněji nakupeny směrem k otvoru pohlav- nímu, bylo by je možno uvésti ve styk s aktem kopulačním, s čímž by i souviseti se zdálo, že u Dřapt. castor jsou na nohách plovacích !) Schmeil: Copepoden des Rhátikon-Gebirges p. 23. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 63 skutečné žlázy vyvinuty, jichž velmi zřetelná ústí na přední ploše článků se nalézají. Avšak jednak žlázy ty vyskytují se i u samců, jednak jsou brvy smyslové u samců v daleko menším počtu přítomny, ačkoliv při páření hlavní činnost u samců se jeví. Patrně ani zde věc není rozřešena, nýbrž naopak na novou další záhadu jsme na- razili. Zmínil jsem se totiž o nedostatku či úbytku smyslových or- gánů oněch u GS. To vztahuje se však i na počet „Leydigových or- gánů“ u samců rodu Dřaptomus i vyskytuje se nám nový problém fylogenetický: „Jak vyložiti různé poměry sexuellního dimorphismu, jež vyjádřeny jsou počtem a vývinem Leydigových orgánů u jednot- livých čeledí Copepodů, tedy k. př. pro sladkovodní faunu u Har- pactidů, kdež jak u © tak u c$ poměry ty celkem jsou stejny, neb u Cyclopidů, kdež S více orgánů těch mají než ©, či u Calanidů, kdež aspoň pro rod Dtaptomus poměry jsou právě opáčné? Podle mého soudu jsou poměry, jak je u Calanidů nalézáme, nejpůvodněj- šími. Proto jsou formy Cyclopidů, kdež jak u © tak u G tyčinky smyslové lépe a hojněji vyvinuty se nalézají, původnějšími, tudíž ku př. Cycl. Leuckarti jest přece jen méně modifikován než Cycl. albidus ač tento k. př. zdánlivě větší členitost nohy 5. páru jeví. Tyčinky smyslové jsou zvláštní útvary, morfologicky různé od obyčejných štětin, jak nejlépe patrno při výše popsaných abnormitách, kdež nad- bytečným tyčinkám smyslovým u samic normálních pražádné útvary kutikulární neodpovídají. Válečky smyslové naproti tomu jsou prosté přeměněné brvy, jak již Vosseler") dokázal, a vyvinuly se as teprve sekundárně náhradou za zmizevší tyčinky, po kterýchž jen zbytky se zachovaly ve způsobě bledých tyčinek, jichž přítomnost u všech druhů dotýčné skupiny já prvý jsem dokázal.?) Po této stránce ne- bude snad zbytečnou poznámka následující, jež však ušla, pokud vím, pozornosti všech, kteří se t. zv. „pelacickou faunou“ jezer sladko- vodních zabývali. Ovšem dle mého soudu nejsou žádné přesně pela- gické formy, avšak formy, jež ve středu neb v hloubkách velkých prostor vodních jako volné plavce nacházíme, náleží vesměs skupině jejíž samci jen tyčinky na tykadlech mají. (Jsou to: Cyclops strenuus v různých formách, Cycl. Leuckarti a Cycl. oithonoides). V. Poznámky k morfologii břišní pásky nervové u Cyclopidů. Nervový system Copepodů jest u porovnání s jinými korýši, ku př. Phyllopody značně již zcentralisován a představuje již málo pů- 1) Vosseler L c. p. 178. 2) Mrázek, Zool. Anz. No. 417. 64 VIII. A. Mrázek vodních znaků. Důkladněji seznán u sladkovodních Copepodů teprve poměrně pozdě a to až v nejnovější době, ač dá se přítomnost břiš- ního pásma nervového velmi pohodlně a dosti přesně téměř do všech detaillů u průsvitných pelagických forem Cyclopů zjistiti. Hůře jest ovšem již u Harpacticidů. Ovšem dle všeho i zde panují poměry pro Cyclopidy a Calanidy zjištěné, avšak bližších zpráv o nejen možných ale i velice pravděpodobných modifikacích, jimž as zde nervová sou- stava jest podrobena, pro tuto čeleď až dosud vůbec nemáme. Pokud se týče čeledi Cyclopidů resp. rodu Cyclops, možno poměrně nejsnad- něji sledovati onu čásť břišní pásky nervové, jež prostírá se mezi čtvrtým segmentem tělním a prvým segmentem abdominalním, jež vždy jest dosti zřetelnou i u exemplářů téměř jinak zcela neprůsvit- ných. Ježto v této partii zpravidla nelze pozorovati buněk ganglio- vých, popíral již Leydic« přítomnost ganelií v pásmu břišním vůbec V protivě ku zprávám Zenkerovým“"). Novější výzkumy Harto- govy a Richardovy ovšem ukázaly něco jiného. Výzkumy těmito přední zcentralisovaná čásť pásma nervového poznána velmi zevrubně. Naproti tomu právě ona zmíněná svrchu čásť nepoznána dosti dů- kladně, zejména nevystihnuty ony různé modifikace, jimž jest podro- bena, jak u jednotlivých druhů tak i individuí. Příčinou toho jest okolnost ta, že čásť tato jest velmi úzká a na průřezích těžce se dá sledovati, takže vzhledem k tomu, jakož i spíše ještě vzhledem k čet- ným téměř individualním modifikacím nevyhnutelno jest sledovati čásť tu na přečetných exemplářích za živa. Hledíce k zprávám nejnovějším o této partii pásma nervového, čteme zprávy následující “): „A peu pres a la limite entre le gua- tričme et le cinguičme segment thoracigue le cordon nerveux se di- late, marguant ainsi la place du cinguiéme ganglion thoracigue mais | la non plus il n'ya point de cellules nerveuses mais seulement des © fibres, de cette dilatation partent deux paires de nerfs, le plus souvent au méme niveau, guelguefois A une certaine distance Dune de Vautre“. Celkem jsou tyto údaje úplně správny, avšak jen s tím omezením, že neplatí všeobecně, nýbrž jen pro určité formy. Při tom jest ještě čásť tato velmi nesymmetrická. Oba zmíněné páry nervů, z nichž prvý ku mocným svalům podélným, druhý k zakrsalé noze vede, vy- - stupují brzo v téže rovině, brzo dosti vzdáleně od sebe, aneb na 1) Leydig Fr.: Bemerkungen úber den Bau der Cyclopiden. Archiv f. Na- turg. XXV. Jahre. *) Richard: Rech. sur le syst. nerv. et gland. str. 198. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 65 obou stranách zcela různým způsobem (viz obr. 8., 12. Tab. VIID. To vše působí na zevní podobu dotýčné části. Avšak v jiných případech nalézáme tvar velice odchylný, U těchto chybí vůbec ono uvedené pseudogansliové rozšíření pásma nervového v uvedené části, aneb jest velmi slabounce vyvinuto, takže pásmo nervové jeví se zde jako úzký všude stejný provazec, z něhož vystupují ony dva páry nervů, v případech těchto pravidelně vždy od sebe dosti vzdálené. Prvý z těchto nervů jest spolu tenší a zřejmě delší než týž nerv tam, kde ono pseudogangliové rozšíření se vysky- tuje, co se však symmetričnosti týče, nebývá tato jako tam ani zde zachována, nýbrž oba nervy téhož páru vystupují od sebe značně vzdáleně (obr. 6., 7. Tab. VIII.). Zajímavo jest, že dosud shledal jsem tento poslední způsob pouze u druhů Cyclops albidus, fuscus a fim- briatus, tedy u druhů vesměs k jedné skupině příslušných, avšak nevím, zdaž smíme již proto zjev ten jako charakteristický pro tuto skupinu považovati. V obojím případě však byla břišní páska nervová, jednoduchá nepárovitá, nyní však přicházíme k jiným velmi častým modifikacím, jimž část tato podrobena jest. V hmotě nervové jindy jednotné vy- stupují menší neb rozsáhlejší otvory, jimiž pásmo nervové ve dvé symmetrických větví podělných rozštěpeno bývá, jež ovšem většinou později opět v jedno splývají. Pokud mi známo, pozoroval případ takový prvý Hartoc, ač považoval jej za monstrositu. Po něm J. Richard dosti zevrubně popisoval úkaz ten u Cyclops strenuus, u formy to, kdež zjev tento velmi pravidelně se vyskytá. „Chez certains individus, au point d'ou partent les nerfs des pattes rudimentaires le cordon nerveux se dé- double en deux autres, paralléles ou á peu prěs jusau' a la fin du premier seoment abdominal et gui a partir de lá divergent comme dans le cas normal. (Chez d'autres, la bífurcation se fait beaucoup plus haut et les deux branches, trěs écartées a Vorigine des nerfs des pattes rudimentaires, se réunissent de nouveau plus tót gue dans le cas précédent; de sorte gu'on a dans le cordon nerveux un- grand trou allongé, sétendant dú milieu du guatriěme segment thora- Cigue au commencement du premier segment abdominal. Mezi oběma údaji Richardovými panuje však jakýsi nesouhlas, pravíť o druhém případě: se réunissent de nouveau plus tót gue dans le cas précedent, ačkoliv z popisu prvního případu nijak nevysvítá, že by se obě větve - spojovaly, ano spíše na opak souditi možno, což dokonce potvrzeno jest výkladem ku podanému obrazci (Pl. VII. fig. 1.), kdež výslovně Tř. matbematicko-přírodovědecká, 1893. 5 66 VIII. A. Mrázek podotčeno jest: les deux cordons nerveux b, b restent isolés dans tont le reste de leur parcours. I kdyby údaj tento byl pravdivý, patřil by přece jen k případům výminečným; neb ve všech ostatních přípa- dech obě druhotné větve, v něž páska nervová se rozstoupila dříve či později se opět spojují. Ostatně však Richard sám v uvedeném případu nekreslí obě větve až k onomu místu, odkud vycházejí nervy k receptaculu seminis a k rudimentu nohy abdominalní a kdež ono spojení obou větví, pakli zde existovalo, díti se musilo. Dle mých pozorování není úkaz popsaný omezen pouze na €. strenuus, nýbrž vyskytuje se i u jiných druhů. Jako takové shledal jsem druhy C. bisetosus Rbg. crasstcaudis Sars. a fimbrtatus Fisch., avšak jest pravděpodobné, že ještě i u jiných druhů vyskytují se případy podobné. Nejčastěji ovšem dají se případy takové pozorovati u Cyclops strenuus, jejž zároveň lze si z uvedených tuto druhů nej- snáze zaopatřiti. Vytknouti však dlužno, že vedlé exemplářů, u nichž ony modifikace pásky nervové nalézáme, potkáváme se i s exempláry jež zcela normální poměry jeví. V některých nalezištích ovšem patří podobné normální exempláry k výjimkám. Moje pozorování ukázala též, že oba způsoby, jež uvádí Richard, podrobeny jsou různým dalším proměnám, resp. že vedlé nich vyskytují se ještě jiné modi- fikace, jakož i že všechny tyto proměny vyskytovati se mohou u exem- plárů jednoho a téhož druhu. Nejobyčejnější způsob jest, že as v témže niveau, se kterého vystupují krátké nervy ku svalům podélným a nervy k nohám pá- tého páru, rozstupuje se hmota nervová ve dvé a tvoří tak střední otvor do předu zakulacený, do zadu pak ostrý úhel tvořící. Šířka otvoru toho nebývá stejná (dle toho jsou i obě povstálá ramena brzo uzší, brzo širší), ještě méně pak jeho délka. Mnohdy rozšiřuje se rozštěpení to až ku pseudogangliové rozšířenině v prvém článku abdominalním, jindy opět jest velmi krátké. V některých případech přikládají se obě větve opět v zadní části velmi těsně k sobě, takže zdá se, že opět sekundarně splývají a pouze v předu malý otvor zbývá (viz obr. 13. Tab. VIII.). Jindy bývá zadní čásť povstalého otvoru zvláštním pletivem vyplněna, jež na prvý pohled těžko od hmoty nervové rozeznati možno a jež několik dosti velkých podlouhlých jader chová. Jsem toho náhledu, že zde máme činiti se zmnožením hmoty neurilemové. V jiných případech zase shledáváme, že hmota nervová rozstu- puje se ve dyé již před zmíněným pseudogangliem posledního článku thorakalního, avšak povstalý takto otvor nerozšiřuje se přes pseudo- Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 67 ganglion toto, jakož i zároveň nedosahuje vůbec tak značných roz- měrů jako v případech před tím popsaných. Avšak oba tyto případy mohou vystupovati u téhož individua současně, jak nás poučuje případ od C. bisetosus Rbg. zobrazený na obr. 14. Tab. VIII. Zde vidíme, že oba otvory od sebe odděleny jsou jen slabým příčným můstkem. Od případu takového jest již jen malý krok k druhému způsobu mo- difikace, jejž Richard popisuje (sr. citát výše). Při dalším zvětšení svém musí oba otvory splynouti v jedno, i povstane jediný dlouhý otvor v pásce nervové, táhnoucí se as od středu předposledního článku thorakalního až do prvého článku abdominalního. Patrno tudíž, že tento typ, jejž velice často ano nejpravidelněji u C. strenuus shle- dáváme, není zcela původní, nýbrž se dá na oba z předu uvedené případy redukovati. U Cyclops strenuus obě větve druhotné, v něž se pásmo nervové rozdělilo, velmi značně ku stranám těla od sebe se vzdalují; i jest tudíž střední otvor velmi veliký a široký. Docela jinou modifikaci tohoto případu nacházíme však pravidelně u Cyclops crassticaudis Bars. Základní typ zůstává ovšem tentýž, avšak obě větve podélné přikládají se velmi těsně k sobě, takže na místě zřetelného otvoru spatřujeme pouze úzkou podélnou skulinu v hmotě nervové. Na našem obrazci (obr. 15.) nakreslen jest případ, kde skulina ta jest dosti zřetelná, avšak jsou časty i případy, kdy obě větve při- kládají se k sobě tak těsně, že skulinu tu lze teprvé při bedlivém zkoumání zjistiti. Příčinu zjevu toho nelze vyložiti bezpečně, možno však že souvisí s oekonomií prostoru u formy těla celkem protáhlého. Jest vůbec dotýčná partie u Ú. crassteaudis poměrně užší, než u ji- ných druhů. | Konečně nutno zmíniti se o zdvojení pásma nervového u forem, u nichž neexistuje ono pseudoganeliové rozšíření pásma toho v po- sledním článku hrudním. U těchto forem jsou případy ty as velice vzácny, aspoň dosud jsem případ podobný jen jednou u C. fimbriatus pozoroval (sr. obr. 16.). I zde obě větve velmi blízko u sebe pro- bíhaly, avšak nebylo v tomto případě možno vyšetřiti, zdaž se opět stýkaly. Slušno jest uvažovati © významu popsaných tuto modifikací zadní části břišního pásma nervového. Hartog uváděl případ jím pozorovaný ve spojení s otvory středními, jež nalézáme v nervové hmotě podjícnové, v končině nožek kusadlových. S tímto výkladem není spokojen Richard, jenž vysvětluje věc tu způsobem jiným: „Le premier cas gui vient d'ětre rapporté donne une explication toute naturelle de cette simple anomalie. Le cordon nerveux gui se 68. VIII. A. Mrázek divise toujours a un moment donné daus Vabdomen, a son point de bifurcation reporté seulement plus haut, Vabscence de ganglion sup- prime tout obstacle gui pourrait s'opposer A une division aussi rap- prochée de la partie antérieure du corps. Po našem úsudku není však výklad Richardův přesvědčivý úplně, jak hned vyložíme. Mimo to však třeba zde vytknouti, že považujeme za nesprávné ony modifikace, o nichž se jedná, označovati jako to činí Richard za „anomalie“. Vyskytují se zajisté tyto modifikace u dotýčných druhů neobyčejně konstantně, takže téměř bychom byli oprávněni ku př. u C. streunus neb bisetosus modifikace ty za tvar normalní a naproti tomu tvar typický, jaký u jiných forem výhradně shledáváme, zde za anomalii považovati. Mimo to zasluhuje povšimnutí, že jedná se zde o modifikace jedné z nejdůležitějších částí těla, totiž systému nervového, pročež není pravděpodobno, že by se zde mohlo jednati o bezvýznamné abnormity. Vysvětlení Richardovo možno by bylo snad tehdy, kdyby obě větve již vůbec se nespojovaly v dalším průběhu svém, jak to on tvrdí v jednom z obou jím uvedených způ- sobů, avšak uvažme, že dle námi vyšetřených fakt obě větve (snad bezvýminečně) opět se spojují a spojení to děje se často velmi záhy, někdy již před prvým pseudogangliovým rozšířením pásky nervové, jež odtud opět jest jednotuou až k bifurkaci definitivní. Ježto pak tato poslední sama u individuí normalních i £t. zv. anormalních podstatně se nemění, nemůžeme pojímati věc tak jako by byl výše přenešen bod rozštěpení. "Toto definitivní rozštěpení pásma ner- vového ve dva silné nervy, jež abdomen a furku opatřují, děje se obyčejně ihned za druhým pseudoganeliovým rosšířením v prvém článku abdominálním, ve mnohých případech však ještě i za tímto místem zůstává pásmo nervové jednotným a rozštěpuje se teprve později na rozhraní druhého článku abdominalního, není pak v této příčině žádného rozdílu mezi individuy, u nichž pásmo nervové až do těch míst bylo jednotné, a takovými, kde v přednějších partiích popsané otvory se vyskytovaly. Mohli bychom mluviti nejen o posunutí rozštěpení ku předu, nýbrž i na zad a oboje by mohlo vyskytovati se u téhož individua, což zajisté jest protimyslným. Nutno tudíž uchýliti se k výkladu jinému. Ačkoliv útvary jako na vyobr. 14. Tab. VIII. znázorněné snadno by zaváděti mohly k dalším odvážnějším závěrkům, chceme zde jen vysloviti svoje přesvědčení, že v našich případech nemohla býti potlačena původní dvojitost pásma nervového, jež pak v oněch popsaných modiikacích výrazu svého dochází. Zároveň myslím, že Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 69 dovedu udati příčinu, proč právě tyto zajímavé modifikace u Cyclo- pidů nalézáme a nikoliv u Calanidů, kdež přece zřejmě nervové pásmo břišní méně jest modifikováno. Souvisí to s okolností násle- dující. U Calamdů (podlé poměrů u rodu Diaptomus zjištěných) na- cházíme až k onomu místu, odkudž vystupují nervy ku nohám pá- tého páru buňky nervové a to velmi četně, takže dle Richarda: „les coupes transversales montrent gue la portion fibrillaire ou con- nective est extrémement réduite (Pl. VIII, fig. 14.) et gue toute la partie terminale est formée surtout de cellules nerveuses ete....“. U rodu Cyclops však buňky nervové nesestupují dále, než k výchozu nervů k nohám třetího páru, z čehož dále vyplývá, že poslední tři ganglia thorakalní (3, 4, 5) a prvé ganglion spolu splývají. Z tohoto splynulého místa vycházejí ještě nervy ku nohám plovacím 4. páru, avšak nervy ganglia 5. hrudního a prvého abdominalního, vystupují mnohem dále na místech, kde by ona ganglia, kdyby nebyla bývala s předešlými splynula, existovati musila. Časté rozšíření pásma ner- vového v těchže místech dodává místům těm úplně ráz bývalých ganglií, jimiž vlastně též ještě v jistém smyslu jsou (nikoliv ovšem morfologickém), třeba že jich elementy buněčné ku předu se odstě- hovaly a k oněm ganglií předešlých se přidružily. A právě v tomto vystěhování se buněk gangliových spatřuji příčinu, jež umožnila ele- mentům ostatním podržeti neb opět nabýti původní párovitosti. Za- jisté spatřujeme, rozhlédneme-li se po organisaci nervové soustavy u ostatních skupin korýšů, zejména k. př. u amphipodů, že jsou to vždy obě příslušná k sobě ganglia, jež splývají, kdežto konnektivy po- délné ještě dlouho zůstávají od sebe odděleny. Kde ovšem jako u Co- pepodů našich jednotlivá ganglia tak těsně k sobě jsou sblížena, že téměř úplné splývají, splývají spolu i mizí vůbec konnektivy jejich. Avšak kde jako v případě našem buňky gangliové se jinam odstěho- valy, zmizelo hlavní agens, jež způsobovalo splývání obou párovitých částí, i možným jest návrat opětný k bývalé párovitosti byť i jen částečný. Dosud zabývali jsme se jen sířední páskou nervovou, o vystu- pujících však z ní nervech jednali jsme jen mimochodem, pokud to bylo nutno k podání obrazu celkového. Nyní si však musíme nervů těchto, jež z posledních dvou pseudoganeliových rozšířenin břišní pásky nervové vycházejí, povšimnouti blíže. Dle Friče a Richarda vychází z každé jen dvé párů. Co se týče prvé, praví Richard: „De cette dilatation partent deux paires des nerfs le plus souvent au měme niveau, guelguefois A une certaine distance une de Vautre. 70 VIII. A. Mrázek Les nerfs de Vune, trés courts s'étalent sur les deux eros muscles longitudinaux ventraux gui convergent en ce point, tandis gue ceux de VFautre paire vont obliguement dans les pattes rudimentaires“. K tomu nutno především připomenouti, že, jak ostatně již svrchu k. př. při C. albidus a fimbriatus uvedeno bylo, nejsou nervy prvého z těchto dvou párů vždy tak značně krátké a spolu Široké, jak je Richard kreslí, nýbrž že mnohdy v té příčině od páru následujícího nijak se neliší. To však jest jen věcí vedlejší a málo důležitou vedlé toho, nač nyní chci upozorniti. Prvý nerv přikládá se tedy po krátkém (obyčejně) průběhu k svalům podélným a zde zdá se na prvý pohled již končiti. V tomže smyslu zobrazuje poměry ty i Richard. Na vý- kresech jeho vidíme však, že nerv ten přikládá se k jedinému svazku svalů a sice laterálně. Srovnáme-li však s tím poměry ty, jak se jeví ve skutečnosti, spatřujeme že ono místo domnělého konečného styku svalu s nervem jest vlastně rozhraním mezi dvěma za sebou násle- dujícími svazky svalů. Ku kterému z těchto přísluší dotyčný nerv- či snad k oběma? Ostatně však v tomže niveau nalezáme i více jiných svazků svalových, s oběma zmíněnými celkem rovnoběžných aneb jen častečně se křižujících. Ježto všechny tyto svazky jsou úplně samostatné, musí býti nevyhnutelně i samostatně innervovány a do- tyčné nervy musí přirozeným způsobem vycházeti z oné partie pásma břišního, o níž zde jednáme. Skutečně pak při náležité pozornosti podaří se nám zjistiti nervy k svazkům těmto přistupující. (sr. obr. 17. Tab. VIII.) Dají se ovšem pozorovati nervy ty jen velmi obtížně, avšak nicméně přece jen u většiny exemplářů jen poněkud průsvitných, a sice často jen jeden, v příznivých případech však i dvé. Zajisté však jest jich ještě více. Jak z podaných obrazců zřejmo, dají se nervy ty sledovati až k onomu místu, kde zmíněný krátký nerv přikládá se k rozhraní dvou svazků svalových, i jest velice pravděpodobno, že nekončí nerv tento již zde, nýbrž pouze se na tomto místě rozšiťuje a rozvětvuje a jednotlivé větve k jednotlivým svazkům svalovým vysílá, ježto skutečně ony popsané nervy zdají se přímo z nervu toho vycházeti. Naprosto jisto to ovšem není, ježto nesmíme ani druhý pár nervů, totiž onen, jenž zakrnělou nohu prvého páru opatřuje, za jednoduchý považovati, ježto i zde jak k. př. ukazuje zřetelně případ zobrazený od Č. fimbriatus jednati jest vlastně s dvěma nervy, jež jen v jednotlivých byť i čet- ných případech zdánlivě úplně splývati mohou. Ježto však oba tyto těsně u sebe ležící nervy křížují ony Svazky svalů as právě v těch místech odkud možno pozorovati onu innervaci svalů těchto, zdá se Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. 71 někdy jakoby k těmto svazkům svalovým přistupující nervy z onoho druhého nervu k noze rudimentní směřujícího vystupovaly. Protože však v daleko četnějších případech jeví se poměry ty zcela jinak, tak jak v předu bylo vylíčeno, zdá mi se prvá možnosť daleko pravdě- podobnější. Vedlá těchto nervů pozoroval jsem však ještě jeden pár nervů motorických, jenž z poslednl části pásky nervové vychází a jenž též ušel pozornosti. Ovšem tato čásť pásma nervového pro přítomnost receptacula seminis těžko dá se sledovati. Z posledního rozšíření pásky nervové v prvém článku abdominalním vycházejí 2 neb 3 nervy k receptaculu a otvorům pohlavním resp. k druhé rudimentní noze, jež oba zmínění svrchu autoři uvádějí. Mimo to však u Cyclops strenuus podařilo mi se několikráte zjistiti, že ještě před touto rozšířeninou a to dosti daleko as v těch místech, kde svaly svrchu zmíněné se sestupují konci svými a na stěnu tělní uprostřed před nožkami za- krslými se připevňují, vystupuje poměrně nesymmetricky na každé straně nerv, jenž po krátkém průběhu přikládá se k svazku svalo- vému. Ježto jedná se o hlubší partii svalu, k tomu na místech po- zorování velmi nepřístupných, nutno bylo spokojiti se prostým zji- štěním tohoto nervu, aniž by bylo určeno, zda jen jediný sval opa- třuje, či snad dle analogie s případem předešlým se ještě dále roz- větvuje. Tím by bylo již celkem vše podstatné, co měli jsme o pásce nervové Cyclopidů poznamenati, vyčerpáno, avšak chceme ještě jako dodatkem zmíniti se o zjevu, jenž sice s předmětem v tomto od- stavci líčeným úplně nesouvisí, jenž však jest velice zajímavým a za- sluhuje povšimnutí již proto, že pokud vím nikde dosud o něm zmínka se neděje. Na poslední části pásma nervového, oné, jež v posledních dvou článcích hrudních se táhne, nalezáme zvláštní podivné útvary. Počet jich bývá různý. Mnohdy zdají se scházeti úplně, jindy jsou však dosti četny totiž 3—4 u jednoho exempláře. Nejčastěji pozorovati možno jeden neb dva útvary takové na dotyčné partii pásma nervo- vého. Na prvý pohled působí dojem parasitů. Jsou to veliké buňky se zrnitým hustým a lesklým, intensivně se barvícím obsahem a malým jádrem, prosty pak jsou, pokud jsem shledal, vakuol. Hlavní však znak jich jest, že jsou rozvětvené, totiž opatřeny jsou několika dále ještě rozvětvenými výběžky. Buňky tyto přikládají se těsně ku pásce ner- vové, totiž na plochu neurilemu a to velmi rozmanitě, mnohdy jakoby téměř spirálně pásmo nervové objímaly (sr. obr. 12. 13. Tab. VIII). 1 VIII. A. Mrázek Nejnápadnějším zjevem těchto buněk jest jejich pohyb. Především možno pozorovati, že zmíněné výběžky buněk těch se pohybují, aniž by buňka sama místa svého měnila. Jindy však pozorujeme, že buňky ty po pásce nervové, abych se nejpřípadněji vyjádřil, takřka sklou- zají, pozorovalť jsem totiž, že změnily místo své o celé dva průměry svého těla, aniž by se byla při tom poloha Cyclopa změnila, neb aniž by svalstvo a ostatní orgány jakési značnější kontrakce jevily. Zejména páska nervová ze své polohy se znatelně nijak nevyšinula. Ovšem možno přece, že popsaný pohyb buněk těchto jest z valné části jen passivním, jsa výsledkem kontrakcí pásky nervové, pouze nám neznatelných, i bylo by možno považovati buňky ty za element elastický určený udržovati pásmo nervové stále v téže poloze a po případě chrániti je před poškozením, jež by z prudkých pohybů těla snad vzniknout imohlo. Dá se zajisté dokázati ve mnohých případech, že zmíněné výběžky buněk cněch přikládají se k blízké stěně tělní neb k sarcolemu nejbližších svazků svalových. (Ovšem výklad tento není naprosto spolehlivým, ježto tytéž neb aspoň velmi podobné útvary nacházíme i na některých sousedních partiích svalových. Naproti tomu však nemožno zase považovati je za buňky lymfatické aneb za fasocyty, beze všech podstatných důvodů, i nutno tudíž nechati pro- zatím otázku o významu útvarů právě popsaných nerozřešenou. Výklad obrazců. Tab. VI. Ob. 1. Cyclops erassicaudis Sars. Dospělá © s hřbetní strany. k 4 A „ Abdomeu téže se strany. Pot Ž SSM P Eurka. ed a k „ Přední tykadlo ©. © i k „ Vnitřní větev noh 4. páru. 6 j ž „ Noha pátého páru. u T. » » » 8. Zásobárna chámu. Fig. 9. Cyclops varicans Sars. var. Samice se hřbetu. dy A808 a n h „ Přední tykadlo ©. ABL: k M „ Receptaculum seminis. 52s yslbbs vernalis Fisch. var. aculeata. Noha plovací 4. páru. „ 18. Canthocamptus Wierzejsků Mráz. Adbomen © s břišní strany. AE ž k Jj Mandibula a její makadlo. Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. (5 Fig. 15. Canthocamptus Wierzejsků Mráz. Noha plovací 2. páru. 16, " » by) n 2 3. páru. 1:4; U b s : k 4. páru. En- dopodit. Fab. VII. 1. Canthocamptus Wierzejskií Mráz. Samice se strany. 2 % Vejdovskýt mov. spec. Zadní část abdominu. 3. Y v k Táž čásť s břišní strany. 4. i a s Noha 5. páru ©. D. Cyclops albidus Jur. Ferminalní čásť 5. článku exopeditu 1. páru. 6. Diaptomus denticornis Wierz. Část posl. článku hrudního a prvého abdominalního. T. Diaptomus denticorms Wierz. Vytéž články u samce. 8. ši „o Zadní pravý kraj posl. článku ; hrudního a čásť zevní větve noh 5. páru G se strany. 9. Diaptomus denticornís Wierz. Pátý pár noh G. Hřbetní strana. 10. A „ Obě větve strany levé téhož ném silněji zvětšeny. Břišní strana. 11. Cyclops bísetosus Rbg. Abnormní noha 5. páru. 12. „ abbidus Jur. s PE O A000 15. + strenuus Fisch. Poslední článek abnormního tykadla ©. 14. ť 4 „Zadní tykadlo prvého stadia cyclopo- vého. 15. Cyclops strenuus Fiseh. Cyclop. stadium prvé. Abnormní furka. 150" i „o Modifikované štětiny furkalní téhož ex. 16, Canthocamptus Wierzijskii Mráz. Abnormní endopodit nohy 1. páru. Tab. VII. 1. Cyclops strenwus Hisch, Abnormní samičí tykadlo levé strany. Tyčinky smyslové označeny modře. 2 Tyčinky smyslové téhož tykadla silněji zvětšené, z 4 (a), 6 (b), 9 (c) a 12 (d) článku, 3. Střední čásť pravého tykadla téhož exempláru. 4. Cyclops strenuus Fisch. Abnormita předních tykadel samičích pozorována u několika exemplárů pocházejících z cisterny na stepi u Baku. Rozdělení brv smyslových jakož i hlavních žláz jednobuněčných na abdominu a čl. furkálních. ba. Cyclops serrulatus Fisch, 56. Cyclops serrulatus Fisch. 74 VIM. A. Mrázek: Příspěvky k poznání sladkovodních Copepodů. Fig. 6—16. Části pásma nervového z posledního článku hrudního neb částečně i prvého abdominalního. Označení písmen: nsp == nervy motorické k svalům podélným přistupující, nó = nervy rudimentní nohy 1. páru, 26 -=nervy nohy rud. 2. páru. Fig. 6. od C. albiedus, Fig. 7. 16. od C. fim- briatus, 8. 9. 11. 13, 14. C. bisetosus, 15. C. erasstcaudis, Fig. 12. 10. 18. C. strenuus. 17. C. strenuus. Inmervace svalů podélných v posledním článku hrudním. 19. C. vernalis Fisch. Prvý článek abdominalní. rs tvořící se re- ceptaculum seminis. 20. Rozvětvená obrovská buňka s pásma nervového. » » » o Nákladem Královské České Společnosti Nánk. — UWiskem dra Edv. Grégra v Praze 1893. IX. Sur un théoréme de Kronecker. Par M. Lerch a Prague-Vinohrady. (Lu dans la séance du 24 Février 1893) Kronecker a fait voir“) gue pour des guantités réelles guel- congues a, b, c gui satisfont aux conditions a>>0, (c>0, ae—db= 4>0 il subsiste la relation lim 1 (2V4)* Ev 1 s= “ E n Dn 2 (am? + 2bmn —- cn?) = —2I" (1 — log 2V4 — 2 log (= H(w) H (0) Ů oů la somme ZX se refert a toutes les combinaisons des nombres entiers m, », positifs ou négatifs, A exception dune seule, m=n=0, et oů on a posé pour abréger, i) bbiV4 =o o on Wo 9 c c E (we = Zm o l i n—1 Ce théorčme a été démontré de nouveau par M. H. Weber*) et nous Vavons obtenu comme conséguence immédiate d'un dévelop- 1) Sitzungsberichte der kón. preussischen Akademie der Wissenschaften 1885 et 1889. 2) Mathematische Annalen, t. 33; puis dans le livre Elliptische Functionen und algebraische Zahlen. Braunschweig, 1891 (p. 454). Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. jl 9 IX. M. Lerch pement de la somme double suivant les puissances de s— I gue nous avons donné dans un mémoire sur les séries Malmsténiennes.“) Dans ce mémoire nous avons rencontré une relation, gui conduit assez facilement 4 une nouvelle démonstration du théoréme con- sidéré, gue nous allons développer. Remarguons dabord gu'en développant la fonction >e © o 002) "0 par la série de Fourier on trouve aisément cette formule importante de Mr. Lipschitz: | Ežemi(w--n) I'(5) Pvwni (» Ze+ + n) en D0 (ot) 3 oů la guantité w doit 6tre réelle et entre 0 et 1, tandisgue © doit avoir une partie imaginaire positive et la partie réelle de s est sup- posée supérieure A Vunité. Les puissances (w + n)*—", (— ie —-w) sont données dune maničre univogue par les exponentielles E? 108 (en) ět „3 los (—e+-) avec la condition gue la partie imaginaire du logarithme soit con- tenue entre Cela étant, posons © = u —- uoť, © étant positif dans sa partie -+ 2 ) - * réelle, multiplions par e“**© et faisons la somme par rapport A W200 NOusaurtons G0 1 Ruzri(w--n) 00 EME pžrri(wo-vw) (2) Do o )—2ozi ší BI, (27)* Do (— uč uo vi)* n=0 U 1w=— ce gui est la formule de notre mémoire sur les séries Malmsté- niennes. Ce point établi, considérons la somme 3) Mémoires de VAcadémie tchěrue, 1 année, 2me classe, No. 27; 1892. Sur un théoréme de Kronecker. © , . —— : l = ©) 003 Jie že (am — 2bmn—-cn?) dans laguelle les guantités réelles a, b, c satisfont aux conditions a>>0, c>>0, ac — Bb = 40, de maniěre gue (a, b, c) est une forme positive du déterminant — <, puis la guantité complexe s a sa partie réelle supérieure a Vunité pourgue la série soit absolument convergente, et les indices sommatoires m, » parcourent toutes les valeurs entiéres, positives ou négatives, a Vexception de la seule combinaison m = 10 dui donne un terme infini. La série (3) définit une fonction analytigue K'(a, b, c; s) de la variable complexe s gu" il faut continuer dans le domaine des autres valeurs de s et dont il faut reconnaitre la nature. a Décomposons a cet effet la série comme il suit K = Za 2 ba) rm en? ? Jes accents ajoutés aux signes Z indiguant gu'il faut supprimer les termes infinis n-=0 et m 0. Mais on peut aller plus loins, en écrivant dans la seconde partie une fois m- 1, 2, 3,... et | autre — mW au lieu du m négatií, en prenant ainsi » -= 1, 2, 3,... La série double devient ainsi > Di Cam? — 2dmn F n? zam + m?)* a b ba) (am? — En +m m—=1 = m—1 = et en changeant » en — n dans la seconde les deux séries coincident, ce gui donne (B91. K(a, 05 C: =P DY Tan Bba E anjr m—1 = et tout revient 4 Vétude de la somme (9 =), 2 emi onn end m1 n=— Représentons par w,,— w, les deux racines de Véguation 1 2 g a— 2bu + ew? = 0, Čest A dire posons 1* 4 IX. M. Lerch ZV u FM, 4aa—b?, C W et nous aurons mw : w : am? + 2m on = | 7 : ni) | A —ni), de maniěre gu'il vlent ala 1 ye M1 1=— m De la il suit gu'en posant pony + wy) je, 4) = DDM = ge eh m1 n=—% — 2m —- ny) Í+(e, 4) = DD [ee m0, ji nous aurons 6) s= JJ Ale Wilo, dredy, oů il faut observer gue la convergence absolue des séries f; et /, exige gue la partie réelle de s soit supérieure a 2. Mais en ČO dans la formule a les lettres u, a, 0, 0 une fois par 0, —5, », y et Vautre par pře Y, nous aurons PMR OS (yb fi (z, y) proarot Is) a 2wzrily + n) — 2x jod L — n) (AD Jo (e 4) = T) L Bany men n—0 M et la formule (9) deviendra mě m s= nor / JW ) AU (hrán n (4. mr m l (- — Zwyrily + m) — 2x 1) (» — Zwmily + n) + 2xm 1) oD m=0 n=0 Sur un théoréme de Kronecker, 5 Efectuons dabord Vintégration par rapport a ©; il est permis évilemment de remplacer Vintégrale de la série par la somme des intégrales des termes et puisgue le terme général peut s'écrire (v ká m)*—2 (y+ n 3 če: (y + m) + x] +- 2Pm[lw(y + n) — z], a, P (o B1233.) son intégrale sera égale A (y — mys (y + Da Zucno v (y + n) F+wly + n)] az (y bm (yh pm 2mw, (y +- m) — 2n00,(y + n) 1 ou bien nous aurons alnsi S (E) (Ya) (Yen) rn zn n: roly T m- zboy FW (m, o n) Mettons a part les termes oů m -<< n en posant nz m+- k, (k—= 0, 1, 2,...) et les termes oů m*> n, en posant m = n- K', (k' — 1, 2, 3,....); nous obtiendrons de la sorte deux séries oů fi- gurent les indices sommatoires m et k, resp. » et K', A savoir "o Me G o na (27)*s A = B v — 2m, (y + m) — 2niw,(y n) — 2mdo,(y + m k) V (v T- (y+- 1+ F) dy ně o rioly k n— zmly n TR En transformant le terme général par la substitution y—-m"= 1 dans la premičre et par la substitution y-—- = 4 dans la seconde éguation nous aurons aprěs avoir effectué la sommation par rapport a m, resp. 1, M6) smY PL (27)?* mé — 270,1 — 2n7002 (1 T k) n mna k) 0 + 2m, — 2niw, (1+ F) B > U 0 6 IX. M. Lerch ou bien S oh (27) v NR dm e*I's)* a amin(W 4 02) 1 MC 1 T = 2min(w, + W) — 2komi 1 j Rappelons-nous enfin la formule bien connue » g“—1 je 6(0) = Z 9 10 Aro gui donne S zmadc m IG). 6(0) J/ 694 TÁ 1 EE g“ y g représentant une constante positive; puisgue : 4m — 2milw — w,) = Z il s'ensuit © mes2dm „TA s— 1) 5(2s— 1) Ji ójm změ, -wa 1 E 4rV4 2s—1 C et nous sommes ainsi parvenus au développement ZE: s—1 | Ra bye; s) —2c6(2s) L r BD o (44) 1 (Ar) saně k ostny p3—1 kym. aj + 10 (s)“ Z“ mb) (= E 1 — 2kwyr EEC du evo. > UT kBání 1 II est aisé de voir gue le dernier terme est une fonction trans- TT? DÁ JE Ů n (i T B = — 2měm(w T zj — 2kw, mi sk Su un théoréme de Kronecker. 7 cendante entičre et la guestion est réduite a la recherche de la fonction 6(6); bien gue cette guestion est résolue depuis longtemps soit me permis néanmoins den Signaler une solution élémentaire. En décomposant Vintégrale a9—1 u 6 (6) = Tia ro) d dr 0) © en JM -+ VÁ , © désignant une petite constante positive, et en em- ployant le développement 1 1 jl p 5 7107 0 a nous aurons PO er obo: o 1 a-E3 OR » a*—ldg room l) a noh e— 1 De lá il suit gue la fonction 6 (6) existe dans tout le plan, agwelle est uniforme et n'a dautre singularité a distance finie gue le pole 6 — 1, de maničre gue 6 (6) — — est holomorphe dans tout le plan, et il S'ensuit en outre gue 6 (©) Sévanouit aux points O4 On a de měme lorsgue |6|<1: io (0 = oů il faut obtenir le coefficient ap; on a évidemment d'apréěs ce gui précěde o 4 4 a = log m: or, cette guantité étant indépendante de m, il s'ensuit > n dx — m = o A | VEE j win |ogo+ (|= jm [eo | 8 IX. M. Lerch ou bien a, == 0. On a donc pour |6|< 1 le développement (5) rafkodtif9d==+ao+ae£.. Revenons maintenant a Véguation (4). La fonction T'(2s— 1)6(2s— 1) ne devenant infinie gue pour 288 —1-—1,0,—1,—3,—5,.. la fonction T162 — 1) Ps) sévanouira aux points sz20, — 1, — 2, — 9,..., et deviendra in- : ; jl finie aux points s- 2 et s 6 1 : A S : Puisgue s == — est aussi un infini de 6(2s) il Sagit de voir 2 o si les deux termes au second membre de Véguation (4) gui de- : BU Aké l : viennent infinis pour s =7 2 donnent pas une somme finie. On a a cet effet 1 905.625) —22 -= — fonct. finie, 4xT(25—1). © duní, 1 gm 2 T 10 G (2s = 1 — de 6 (0) = — fonc. finie, (421) *x . . 1 de maničre gue Von a, aux environs du point s = DE (c) MEKU(G16,1C,13) — 2 * (1 + 26 (0)) ——— -= 1 + fonct, finie, Mais d'aprés la définition (5) il subsiste Véguation K (a, b, c; s)— K (c, b, a; s), de maniěre gue Von a A (BDG cs) — 20k (1 +26 (0) — — i — fonct. finie. Sur un théoréme de Kronecker. 9 En retranchant les éguations («) et (B) membre 4 membre, on voit gue la différence (G o")a(t+20)z— doit rester finie pour s ce gui exige gue Von a 2 1 + 25(0) = 0 ou bien 6(0) = 2 La fonction K (a, db, c; s) est done une fonction uniforme et na guun seul půle s== 1 de la sorte gue la dějférence T 1 K db, c; i— — —— (a, d, c; s) v ZE est une fonction transcedente entiěre. Elle pourra čtre développée suivant les puissances de s— 1: ASR (c A) A (6-1, et chacun des coefficients Ap, 44, A;,... est une fonction des va- riables a, db, c gui jouit de la propriété d'invariance, cest A dire davoir une et méme valeur pour tous les systěmes óguivalents (a, db, c). Notre but est dobtenir le terme constant A;,. Nous avons a cet effet, dVaprés Véguation (5), en posant s- 1—-6, 4. s—1 Tie — m0 1)6(2— I) (44) MZM c“ a raz AP = (12744. : (1+8 o 2 (ze +2mo+..) = +- aloe) bo: et puisgue le premier terme est fini pour s== 1 et a pour valeur wall 7? 2Cma 6 (2) — 20- 6 Dá dc “ 10 IX. M. Lerch on voit gue Von a Jm? T c : 8x*“ 1 fl 3 AT VA x ARA 4m x dx k=1 ———— 1—2kw,mi Z £—2kwni | 0 Ň 30 Pin o = | Mais on a | č | dx c , | EL r pe (jekekm | V 4 oboní 4x4 s PVC) — 1 et la derničre expression gui figure au second membre aura done la somme f6a = log TU er) TT 7 l l k=1 h=1 J A cette guantité-ci il faut ajouter les expressions et nous aurons enfin en employant Vécriture wm oD H(w) = a JA ( — Zem . | n—1 Cette guantité-lá (6) est expression du terme constant dans le développement suivant les puissances croissantes de (s — 1) dela fonction K'(a, b, c; s). Sur un théoréme de Kronecker. Měl. La formule de Kronecker s'obtient en multipliant le dévelop- pement za JÍ K zna A4. par la série (2,4) Ce V4 n) (ee 2m TL ce gui donne ČP m imLD oa+ a A+.. ou bien (6) 2. K'(a,b, cz s) = -= — 2I"(1) — log (2V4) l — 2 log |zzHlom) H ()) — (s— 1 $(s— 1, - Fexpression (s — 1) $ (s — 1) représentant une série toujours conver- sente de la forme e4(s— 1) + e(s— 1)*-——-; —1)*+.... 2. La déduction précédente se préte aussi a la série promo — nr) M Ve ommlmn sní: oů G et r représentent deux guantités réelles entre les limites 0 et 1, dont Vune au moins n'est pas entičre. On la wet ďabord sous la forme 2mi.nt pž"tů (m6 T nr) 2 E k » oV Pym mó —- nt) ena] "2 (am? — 2dmn + m) d'oů il suit gu'il suffit V'étudier la série de la forme od 0e) am 2bmn — en")* SDD páka Far m=1 n=— ou en introduisant les guantités w et W,, 12 IX. M. Lerch E © 27 (mo — nr) 9 E ž ) LEO ROSSO OKRES PSA Občan: UM by c? MW MW) - | ni | STA, ni m=1 n=— On en conclut gue cette somme s'évalue par Vintégrale double 2 y +7) Alo, 9) do dy, les guantités f; et f, étant les měmes gue dans le numéro précédant. La fonction f(x- 6, y—- T) sera donnée par la série de la forme (2) (2x) +* (y -1+ m R UM SOM KSd (č EVU MRPRNVOP C VC Is) l 2wniky | T m) — 2m- 0) 1 = toutes les fois gue la guantité y—- r soit entre 0 et 1, mais il faut ajouter le terme (27) (y +- 7—1) Te re aw mily +- T—1)— 2m(x-0) 1 = toutes les fois gue y-|-z soit entre 1 et 2. Il S'ensuit gue Von a 0 J Jda de dy = k dy P def + (dy [de + 0) 1i—r 0 ou ce gui est la méme chose, (©) S fAhdody= (dy JH do + fy ff 0 0 0 o i—r * On trouve comme plus haut O o (yb rmy (yn (7)". A 36 de — fm Za — wi (y + T—+ m) — 2ni (x +9) ně 1) 1 X (7 2w, mi (yn) -+ 2x7 1) n (Oho) Pa C9 a 00) = Da — Zriw, (y + T + m) — 2miw, (y -- n)— 26m- 1 ě d'oů Von déduit, en mettant a part les termes oů mn et les autres 0ů m> n, 0 S Sur un théoréme de Kronecker. 13 age U JA do = M 6 (y T- 7+- 0) (y T- nk) dy — 2mi (104 + W) (y +- m) — 2Zmikw,—2mió |- T) m, ho 1 (y-p-1 (yT-7T-1+ F) dy n DA jh: — 2mi(w +-W,)(y + n) — 2mik'w, —2miló +-w,T) 1 KOLO ET et aprěs une tr ro facile Í 2 1 | A8 (6 fen V, bY (1+) dn (6) | B "m p Anin(w +) —2niohrw km) 1 1 (a br + bd | T 2 pon : +w)—2mW0-t0+K'w) 1 j On aura ensuite es 4 Jo da k =) ah E r) an dý 98 žily +r—1 —2mio,(y- — 2m7iw,(y+-n) —20m s n=0 je © 2 =) fi P eD (0 129dn eo ŽTin(+w)— W) — 2mi(64-Tw,+-kw,) Z En ajoutant avec Véguation (6) on trouve, daprěs («): O) js J ff,dedy = E n Gn nk (2x)“". Z2rin(wFw)—2niók-rw) (4 n U p D2) d znění (003 + w)—2ni(6+-rw, bk) pon + 7+ B) "dn | —2nmin(w+W)—2mi64-Tw, +-kw) e —— — 1 H s'ensuit gue Von a 14 IX. M. Lerch BE. (1 +- 7)*"(y + K) dm "OG 2 Je Am au TV 0 ZU ŽB k během u (W +W)—2mi(6%Tw+kw) sj ou bien, en transformant la premiěre intégrale par la substitution HZ EA—T, Í RO Dle Dá (am? > (amž — 2dmn — cn) + mn? (0—= 1 W (2)?* a*—l(x | máčomm k)s—da = Ia)e? PA5h dne) 27641 +kw) | ae — + k) s—1 da | " 2 Je -o -+w)—2mi6—rw,+-kw) že ; i : kal 0 on en déduit une expression pour la seconde somme 2mi(—mó—-nr) e oD bal Ďe, 2 (am? — 2bmn + mn?)* © m—1l 1=—% en replacant G par 1 —6 et en échangeant les guantités w,, 1, Nous aurons done (8*) K(a,b, c; 6, r; = Z Čr) Ah ae WO: Pa nn ©) 1 x —2rix(w+-w,) —2mi(o+-104+kw) P P 1 r —2imx(w, Fw) +2mi(6—rw,—kw,) U : 2 1 -+ M jE (2 — r — k) Ide | — 2miz(w, +w,)—2mi6—rw,-Ho,) A— 0 1 T —2nir(10,1w)+-2mi(6+-rm, —lw) 1 ji e = A O Sur un théorěme de Kronecker. 15 Si Von exprime la premiěre série 3 c0s 2nrm nS par Vintégrale définie P ©" cos Zrx — 1 ae 7 T (2s) jf et — 26“ cos 21x +1 0 on voit aisément gue K (a, db, c; G, T; s) est une fonction trans- „cendante entičre de s. in représentant par s; une constante indé- pendante des autres variables gui figurent en K, les coefficients du développement de K (a, bd, c; G, r; s) suivant les puissances de S—S, sont des fonctions des variables a, b, c; G, r gui ne changent pas en remplacant ces variables par des valeurs éguivalentes a', b', c5tob Tou a = ak? — 2bkk' — chk'* b" = akl + b(kl — k'l) — ck'V c = al? — 2" — dl? o' — R(ko — k'r), r" = Rlle — V), et oů k, , k', 7" sont guatre nombres entiers satisfaisants a la con- dition k — kl = +1; le symbole R(z) représente ici le reste défini par Vinégalité 0 S R(z) < 1, z— R(z) = entier, Kronecker a obtenu la valeur de la fonction K pour s = I sous une forme remarguable gue nous allons faire connaitre. Dans ce cas Véguation (8*) nous donne Ka cca 0 W) = - - n—1 4x2 (© ji 1 c jj s aniz, +- W) —2mi(6+Tw,+ kw,) | A=0 0 6 0 l + 1 2m p KC +w)12mi(6—Tw,—kw) 1 00 ků 1 PM da | mara koz) KU 0 1 BA < ML) ——— ————— YY ak pm, +W)4-2mi (6-70, —ku) 1 16 IX. M. Lerch La somme oD Cos 2neTxT n? n—1 a pour valeur z*(z*— tg] et les intégrales s'obtiennent á Vaide de la formule S dx jl Ž $ rasa pi log (1— e7) de maničre gue nous aurons en substituant 4 | 0, = : 2 Hě(as1010105 151) 21 ("—:+ 5) = S 2xi(o|-rw+-kw) === log ( — 6 1 Abě +2 Jog ( B rl : i +kw,) 2 l08 ( aan ban boa : —27 —ku,) +2 log ( E o a ev j Le second membre peut s'écrire Cd a 1 a © 2)G ohne) běh og j p | i — nz - 2mi 1 2kw,mi A2mi(6--rw, )--2kw, mi | x ZAD r dmilohrm) +2 | $ vás Fe | oů le produit se rattache aux deux signes -E et aux nombres £ = I, ZO On en déduit (a 0:.0, 108) JE = — log TO J „rilr, 4m) (7*— 11) Sur un théorěme de Kronecker. iy X , — ete) TT |1 P, pr2m6+rw,)--2kw, m | k, k X , M a) ZÁ je Zn ! k, == Si on emploie Vécriture habituelle EE 1 wm d (u|w) = 2e SIN Uz Pr ey : deo: i 2 (1 še Pee je ( ai Z n—1 et puis o . 2mworti E (we , / le > n—1 et si on observe gue Von a | 1 dil) (1 zů a) = sin (677-w,) r.Sin (6 — Tw,)r prlwy +) : le produit entre parenthěses deviendra aj 67" -+ w,)mi By(6 T rw | W) d(6 —rw | W) pod (92) e ENEC) = (ot|hw; ws) et notre résultat prend la forme ně : Pá) © | Ka, db, c; 6, r; 1) = —log4 (6, 7 | w 1), comme Kronecker a trouvé le premier.*) Nous avons obtenu guelgues autres propriétés**“) des fonctions K et K' en nous appuyant sur un dévelopement gui Sobtient plus facilement gue (4) et (8*); nous nous réservons a une autre occasion de faire une étude analogue sur les développements gue nous venons de considérer. *) Sitzungsberichte d. kónig. preussischen Akademie d. Wissenschaften, 1883. **) Základové theorie Malmsténovských řad. Mémoires de VAcadémie tchěgue, 1“ année, 2e classe, No. 27. < Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Ed. Grégra v Praze 1893. č Mg Čr ZKicV 2 á X. Resultate der botanisehen Durchforschune Bůhmens in den Jahren 1891 und 1892. Von Prof. Dr. L. J. Čelakovský in Prag. (Vorgelegt den 10. Márz 1893.) Mit den „Resultaten“ fir 1890 habe ich eine Decade dieser Jahresberichte beendet. Nachdem sich mit Grund annehmen lásst, dass die bedeutenderen Entdeckungen neuer Pflanzenformen immer spárlicher fliessen werden, und ich mich noch mehr als frůher nur auf die bemerkenswerthesten Mittheilungen beschránken will, so habe ich beschlossen, nur alle 2 bis 3 Jahre einmal einen Bericht ber neue Ergebnisse der botanischen Durchforschung Bóhmens zu publi- ciren. Der vorliegende Bericht enthált die in den Jahren 1891 und 92 neu gemachten oder mir bekannt gewordenen Funde. Es ist das nur eine Auswahl aus theilweise viel umfangreicheren Planzencollec- tionen und Standortsverzeichnissen, die mir zugekommen sind. Es waren folgende Herren, welche in diesen zwei Jahren Beitráge lie- ferten, und welchen ich hiefůr besten Dank ausspreche: Bezděk Jan (Be), Lehrer in Hněvkovic bel Humpolec (sam- melte um Humpolec, Polná, dann bei Soběslau, Čáslau), Bíman A. (Bí), Lehrer in Hoříněves bei Smiřic (sammelte eben- dort), Bubák Fr. (B), Museumsassistent (bereiste 1891 die Gegend von Tepl und Marienbad, spáter einige Theile des B. Mittelgebirges, zuletzt Strecken zwischen Reichenberg, Turnau, Semil und Jičín; 1892 einige Partien des bohmisch-máhrischen Hochplateaus und des nórd- lichen Bohmens), Čelakovský Lad. Fr., jun. (Čf) (sammelte einiges von Pha- nerogamen um Lochovic, Benigna, Miróschau, dann im Bohmervwalde), Jahn Jos. (J), Lehrer in Piberschlag, Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. l 9) X. L. J. Čelakovský Kabát Jos. (Kb), in Welwarn (theilte einiges mit von Welwarn, Marienbad), Kafka, Museumsassistent, Karl (Ka), Pfarrer (hinterliess Gefásskryptogamen aus Nord- bohmen, welche P. Wiesbaur mitgetheilt hat), Kněžourek, Lehrer in Litošic, Kopecký Karl (Kp), Gymnasialprofessor in Reichenau, Košťál Jar. (K), Assistent an der bohm. Technik (durchforschte die Gegenden von B. Trůbau, Hořic und Pardubic), Krell (Kr), Professor a. D,, in Prag (aus der Prager Gegend), Kučera (Ku), Mediciner (Planzen aus der Gegend von Melnik), Lichtnecker K. (L), Lehrer in Kladno, Maloch (M), Lehrer in B. Triůbau, Novák Engelb. (Nk), Lehrer in Beraun, Novotný (N), Assistent an der deutschen Technik, Paul Jar., Professor der hoheren bóhm. Tóchterschule, Plitzka Alfr. (Pl), Assistent f. Palaeontologie an d. Wiener Uni- versitát (Pflanzen von Melnik, Hirschberg, Pilgram), Pohl Heinr. (P), Postexpeditor in Auscha, Polák (Pk) in Prag, Rohlena (R), Cand. des Lehrerseminárs in Kónieingrátz, Stejskal (S), Lehrer in Kamberg, Šedivý (Še), Lehrer in Počátek, Vandas (Vs), Gymnasialprofessor in Prag, Vařečka, Assistent an der boóhm. Universitát, Velenovský Jos. (Ve), Universitátsprofessor in Prag, Vodák (Vo), Lehrer in Wlaším, Weidmann (Wm), Lehrer in Wittingau, Weinzettel (Wz), Gymnasialprofessor in Wittingau, Wiesbaur P. J., S. J. (Wb) in Mariaschein, Wildt (Wt), Bergingenieur in Kladno, Wurm Fr. (Wu), Professor in B. Leipa, Zítko Jos. (Z), Lehrer in Chrudim, Zornig F. (Ze), Lehrer in Leitomyšl, Žára (Ž), in D. Kralup, im vorigen Jahre verstorben. Ich selbst habe nur einige Excursionen gemacht, um bestimmte Pflanzenfundorte kennen zu lernen, so nach Hájek wegen Scilla amoena und nach Neuhof wegen Linaria genistaefolia. Der ausgezeichnetste Fund des letzt vergangenen Jahres war Isoětes echinospora im Plóckensteiner See des Bohmerwaldes. Hiera- Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens, 3 cium fragile Jord. wurde nachtráglich bei Jičín constatirt. Zwei Arten, die vordem nur einzeln verwildert gefunden worden waren, Linaria genistaefolia und Digitalis purpurea wurden als endogen oder wenig- stens als vóllig eingebůrgert nachgewiesen. Dagesen blieb es von Buphthalmum salicifolium zweifelhaft, ob es an dem mitsgetheilten Standorte als einheimisch oder nur als zufállig eingeschleppt anzu- sehen ist. Die erst neuerdings als eigene Art von Veronica verna abgetrennte V. campestris Schmalhausen ist nach Ausweis des boh- mischen Museumsherbars auch im wármeren Nordbohmen bis in die Prager Gegend verbreitet. Verwildert erschienen Phacelia tanaceti- folia und Nicotiana rustica; Coronilla emerus aber wie wild am Wald- rande, obwohl jedenfalls angepflanzt. Scilla amoena im Klosterwalde Hájek in Menge wachsend, hat dort den Anschein einer wildwach- senden Art. Als neue Bastarde sind bei uns zu nennen: Pinus pu- milio X silvestris, Anemone ranunculoides X nemorosa, Viola arena- ria X Riviniana. Ziemlich zahlreich ist die Liste der neuen Varietáten, von denen einige auch auswárts noch nicht beobachtet worden sind. Es waren folgende: Botrychium lunaria v. incisum Milde, Eguisetum hiemale f. polystachium, Bromus secalinus v. macrostachys Gr. G., Koeleria cristata v. villosa Bubák, Carex pallescens L. B. alpestris, Alnus in- cana v. glabrescens, Rumex acetosella v. gymnocarpus und angio- carpus, Hieracium vulgatum var. vulcanicum, Anthemis austriaca v. bilabiata, Viburnum lantana L. v. glabrescens Wiesb., Gentiana ger- manica v. austriaca (Kern.) und var. carpatica (Wettst.), Galeopsis tetrahit v. ochroleuca, Aguilegia vulgaris v. subtomentosa, Heracleum sphondylium v. glaberrimum. Von etwa nachstehenden, in Bóhmen sehr seltenen Arten wur- den neue Standorte nachgewiesen: Asplenium adiantum nigrum b. serpentini Tsch., Struthiopteris germanica, Potamogeton densus, Gly- ceria nemoralis, Carex pediformis, secalina, Juncus tenuis, Šisyrin- chium anceps Lamk (eingebůrgert), Ophrys muscifera, Epipogon aphyl- lus, Cardamine trifolia, Sagina Linnaei, Alsine verna, Linum perenne. Die neuen Arten und Formen sind im Verzeichniss mit fetter Schrift hervorgehoben, die seltensten Arten mit * bezeichnet. Von Schriften, welche die bohmische Flora (Vascularpflanzen) betreffen oder berihren, sind erschienen: „Die Arten der Gattung Gentiana aus der Section Endotricha Fról.“ von Dr. R. v. Wettstein, worin auch bohmische Pflanzen der Gattune berůcksichtigt und zwei der dort unterschiedenen Formen (Gentiana austriaca Kern. und G. 1* 4 X. L. J. Čelakovský © carpatica Wettst.) auch fůr Bóhmen nachgewiesen werden; sodann: „Úber das Verháltniss des Rumex acetoselloides Balansa zum R. an- giocarpus Murb.“ von L. Čelakovský (Sitzunesberichte der k. běhm. Ges. d. Wiss. 1892). Ferner enthált die Zeitschrift Lotos, neue Folge XIII. Bd. 1893, ein „Verzeichniss der im Bohmerwalde beobachteten Pfianzenarten“ von Anton Schott, eine leider sehr unkritische, von offenbar unrichtigen Angaben strotzende und daher ganz unverwerth- bare Zusammenstellung. ") I Cryptogamae vasculares. Botrychium lunaria Sw. Schluckenau (Ka)! Chládkovy lomy bei Doubravic náchst Kónicinhof (Bí)! Bei Hněvkovic: Hohlwege, Strassengraben zwischen Modlíkov und Přibyslav (Be)! Góllitz, Scheiben und Piberschlag bei Gratzen (J)! var. incisa Milde. Seomente mehr oder weniger tief einge- schnitten, Secundárabschnitte theilweise gelappt bis gekerbt. — So bei Počátek: „ve Valše“ am Damme (Še)! Bei Lagau (Mar- detschl.)! weniger typisch. Botrychium matricariaefolium A. Br. Rasenplatz náchst der Haltestelle bei B. Leipa (Wu)! Rovensko: Kněžská stráň im Fichtenwalde, spárlich (B)! Bei Hněvkovic mit B. lunaria und B. rutaefolium zahlreich (Be)! Puchers: Waldrand an der Strasse zwischen Silberschlag und Johannesthal (J)! Botrychium rutaefolium A. Br. Hněvkovic: beim Jágerhause und im Jungwald hinter dem Hněvkovicer Hof am Wege nach Kletečná, zahlreich (Be)! Góllitz bei Gratzen, selten (J)! Blechnum spicant Roth. Rovensko: Wald am Teiche Vidlák (B) | (ein Blatt dichotom). Kóniginhof: Chládkovy lomy bei Doubravic 1 Expl. (Bí)! Waldthal bei Bóohm. Trůbau (K). Hněvkovic, Gross- Borová bei Deutsch-Brod (Be)! * Asplenium adiantum nigrum b. serpentini Tausch. Jung- Wožic: auf Serpentinfelsen gegenůber der Schellenberg-Můhle (B) 1) Beispielsweise kommen unter den dort angefůhrten Bohmerwaldpflanzen vor: Eguisetum ramosissimum, maximum, Festuca amethystina, drymeia, Melica picta, Carex supina, Cladium mariscus, Juncus obtusiflorus, Allium rotundum, Amarantus silvestris, Leucanthemum montanum, Oenanthe fistulosa, Helleborus niger, Cardamine resedifolia, Alsine verna, Potentilla heptaphylla, Astragalus are- narius, Lathyrus heterophyllus etc. etc. Man glaubt sich beim Durchlesen des Verzeichnisses in die Zeiten von Schmidt und Pohl vor beinahe 100 Jahren zu- růckversetzt. Resultate der botanischen Durchforschung Bóohmens. 5 Asplenium germanicum Weiss. Teufelsmauer b. Bohmisch- Aicha (B)! Benešov bei Semil (B)! Kravčí Kopec bei Krems un- weit Budweis (Pinc)! Asplenium viride Huds. B. Trůbau: Berg Kalvárie; Kalklehne hinter Rybník ziemlich reichlich (K)! Athyrium alpestre Nym. Čerchow bei Taus (Progel, Ber. d. d. bot. Ges. J. 1889). A spidium lonchitis Sw. Kóniginhof: Chládkovy lomy bei Dou- bravic, 1 Expl. (Bí)! Olešná bei Přibyslau, Štrassenterasse (Vi- toušek). Jiřice bei Humpolec (Be)! Die Art ist also keine aus- schliessliche Hochgebirgspflanze. Aspidium lobatum Sw. Chládkovy lomy bei Doubravic zahl- reich (Bí)! B. Triůbau: im Thale Křivolík und Thal gegen Sku- hrov einzeln; am Bache oberhalb Schirmdorf zahlreich (K)! Ji- řice bei Humpolec (Be)! *"Struthiopteris germanica Willd. Bei Reichstadt (herb. Karl)! Michelsberg bei Tepl: im Weidengebůsch bei der Tabaks- můhle (B)! Polypodium Robertianum Hoffm. Um EB. Tribau aut Kalk- lehnen ; dann am Bache oberhalb Schirmdorf auf Urgestein (K)! Eguisetum maximum Lamk. Semily: an der Strasse zu Ma- touš's Fabrik (D)! ; Eguisetum pratense Ehrh. Wiesenránder bei Winterbere náchst Tschersing leitm. (B)! Um Tepl háufig, úberall zahlreich und fruchtend: Wiesen bei Unter-Hammer; am Báchlein, das zwischen Unt. Hammer und der Stohrer Můhle in die Tepl fliesst; zwischen Pauten und den Schellháusern; Bachthálchen zwischen Lusading, Hurschk und dem Pilhiůbel; bei Enkengrůn am Weg zur Angermůhle; Wiesen an der Strasse bei Abaschin gegen Marienbad ; Michelsberg: am Bach und um die Buchmůhle (B)! Eguisetum hiemale L. f. polystachya. Mit kurzgestielten seitlichen „Ahren“ unterhalb der wohlerhaltenen endstándigen „Ahre.“ ') Melnik: am Wege bei Stampach nicht selten (Ku)! Lycopodium selago L. Felsen im Radvančicer Thal bei Roven- sko (B)! B. Trůbau: úber dem Thale Křivolík (K). Lycopodium inundatum L. Fugau (bb. Karl)! 1) Nur ungern gebrauche ich den hergebrachten, aber eigentlich falschen Ausdruck Ahre fůr den noch gegchlechtslosen Archetyp der phanerogamen Blůthe. Richtiger wáre die Bezeichnung Archanthium oder Protanthium, Vorblůthe oder Urblůthe. 6 X. L. J. Čelakovský Lycopodium annotinum L. Fugau (Karl)! B. Trůbau: Bere- růcken úber Schirmdorf, Wildenschwert (K). Lycopodium complanatum L. Fugau (Karl)! Tupadl bei Li- boch (N)! Opočno: bei Přepych und Nová ves ('R)! Um B. Trůbau, Wildenschwert (K). Chodeč bei Pilgram, spárlich (Pl)! Isoětes echinospora Durieu. Im Plóckensteiner See, ostliche Seite, 2 m. und darůber Tiefe, in Menge, Aug. 1892 (Č. £)! War dies Jahr sichtbar und zugánelich, weil der See theilweise ausgelassen worden war. Ist neu fůr Bóhmen und die ganze čsterreichische Monarchie (ausser Siebenbůrgen). II. Gymnospermae. Pinus montana X silvestris, und zwar die Form P. pumilio x silvestris, in der „Seeau“ — „im Kessel“ — unter dem Plóckensteiner See, nur ein, etwa 16 m. hoher Baum, unter den Eltern (Čf)! Die Zapfen hell grau-scherbenbraun, wie bei P. silvestris (nicht kastanienbraun wie bei P. pumilio), ziemlich gleichmássig, mit breiten, flachen Fruchtschuppen (flacher als bei P. silvestris). Die Flůgel lange nach dem Offnen der Zapfen der Innenfláche der Schuppen an- haftend (bei P. silvestris mit den Samen ausfallend), weil die Samen verkůmmert sind. Der Stamm bis in den Gipfel braunrindig, die Áste róthlich berindet (bei P. silvestris der Stamm oben rothrindig, bei P. pumilio durchgehends mit brauner Rinde) (nach Aussage des Fiaders). Die Zapfen von P. digenea Beck (P. uliginosa X silvestris) haben weit stárkere Buckel, zumal auf der Lichtseite, sind aber sonst áhnlich. III. Monocotyledoneae. Lemna gibba L. „Kaly“ bei Fróhlichsdorf bei Weegstádtel (L)! Tůmpel am Myšťoveser Hofe bei Hořic, viel; um Pardubic ver- breitet (K). Zannichellia palustris L. Elbtůmpel bei Račic náchst Weg- stádtel mit Najas major und minor (L)| * Potamogeton densus L. Skuhrov und Wrutic bei Melnik (Pl)! Potamogeton pectinatus L. Tůmpel bei Wegstádtel und in Hněvic (L)! B. Trůbau: im Sternteiche bei Třebovic viel (K)! Potamogeton acutifolius Link. Wegstádtel: Elbtimpel bei Hněvic und Záluž, „Kaly“ bei Frohlichsdorf (L)! Teich bei Li- skovic náchst Hořic (K). Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 7 Potamogeton lucens L. „Kaly“ bei Fróhlichsdorf (L)! Teiche bei B. Trůbau, Liskovic bei Hořic, Hoch-Weselí (K). Potamogeton gramineus L. Tůmpel an der Bahn zwischen Týniště und Bolehošť viel (R)! Potamogeton rufescens Schrad. B. Trůbau: im Sternteich bei Třebovic mit P. lucens und pectinatus (K). Jung-Wožic: unter Gross-Hlasivo; bei Temešvár ; Pacov, Černovic (B)| Milium effusum L. Park von Wlašim (Vo)! Stipa pennata L. a) Joannis Čel. Prag: Modřaner Schlucht (Polák)! Kralup (ders.)! Homole bei Kladno (Wt). Kaden: Gold- bero, Hirschberg, auf Basalt (Ž) ! Leersia oryzoides Sw. Ufer der Blánice bei Wlašim (Vo)! Agrostis vulgaris With. var. aristata. Am Spitzbere bei Eisenstein, unter der unbegrannten Form (Polák)! Die Deckspelze meist úber dem Grunde begrannt, an manchen Ahrchen auch unbegrannt, Grannen stark, gekniet, aus den Hůll- spelzen meist weit vorragend; Deckspelzen fast so lang als die Hůll- spelzen, Vorspelze ganz. (Bei der Tausch'schen Pflanze ist die Granne viel feiner und kůrzer, die Deckspelze viel kůrzer als die Hůllspelzen, und die Vorspelze 2spitzig.) Calamagrostis lanceolata Roth. Rovensko: beim Teiche Vidlák (B)! B. Trůbau: bei der Opatower Station (K). Alopecurus agrestis L. Kladno: am Bahndamme gegen den Maxschacht hin (L)! Phleum alpinum L. Steiniger Bere bei Stubenbach: am Abhang an der Strasse (Čí) ! Arrhenatherum avenaceum P.B. p) biaristatum Peterm. Kuchelbad bei Prag (Pk)! Corynephorus canescens P. B. Um Bóhm. Aicha, Dechtar, Smržow (B). Koeleria cristata Pers. v. villosa Bubák in scheda. Achse des Blůthenstandes, Halm bis zu den Bláttern, auch noch die unteren Halmglieder dicht und lang zottig, selbst die oberen Blattscheiden noch, obwohl nicht so dicht, behaart. So mit der typisch behaarten Form und mit Úbergángen am © Berge Dob bei Dobšic im B. Mittelgebirge (B)! Melica uniflora Retz. Schlossberg bei B. Kamnitz, Weg von Rohrsdorf nach Tannenberg (Wu). Melica ciliata L. (transsilvanica Schur). B. Trůbau: Kalklehne hinter Rybník (K). Wlašim: Ufer der Blánice bei Čechow und Polanka (Vo). 8 X. L. J. Čelakovský Selerochloa dura P. B. Bóhm. Mittelgebirge: bei Ječan am Wege nach Trebnitz (B). í Poa palustris L. (P. fertilis Host). Sandboden bei Neratovic (Pk)! Eragrostis minor Host. Neustadt a. Mett. und Kónigingrátz an den Eisenbahndámmen reichlich (R)! Přelouč: Bahnhof „na Va- lech“ sehr viel (Z)! Glyceria plicata Fr. Wald bei Čermná bei Landskron, Wilden- schwert; Bóhm. Trůbau: gegen Skuhrow, bei Schirmdorf (K). *Glyceria nemoralis Uechtr. « Kóm. B. Trůbau am Bache, der aus dem Thale Křivolík fliesst, sehr zahlreich (K)! Festuca heterophylla Lamk. Wald Stříbrník bei Meronic (B). Festuca pratensis Huds. v. racemosa Tausch. Wiesen bei Watislaw (B)! Prag: Mauer in Hlubočep (ders.). Bromus racemosus L. Pardubic: Wiese bei Familien (K)! Bromus secalinus L. var. macrostachys Gr. G. Bei 1"/, m. hoch, Rispe langástig, ausgebreitet, Ahrchen sehr gross, lang, lineal-lanzettlich, 14—16blůthig. Rovensko: im Roggen „na Pšeníčkově stráni“ mit der Nor- malform (bB)! Bromus serotinus Beneken. „Loučnohorský les“ bei Smidar; Ne- mošicer Lehne bei Pardubic; B. Trůbau: bei Skuhrow, auch auf der Lehne hinter Rybník (K). Triticum repens L. P. caesium (Presl) (Agropyrum campestre Gr. Godr.). Zwischen dem Milayer und Schusterberse bei Pet- schau (D)! Triticum glaucum Desí. Station Kováry bei Schlan (B)| Lolium multiflorum Lamk. Wegstádtel an der Elbe (L)! Klee- felder um Přepych mehrfach (R)! Černovic: im Klee bei Hroby und im Gemengfutter bei Pošín (B)! Wiesen an der Blánice bei Wlašim (Vo). Elymus europaeus L. Kottowitzer Berg bei Haida (Wu). Scirpus compressus Pers. B. Trůbau: gegen Skuhrov (K). Scirpus radicans Schk. Ufer der Blánice bei Wlašim (Vo). Jung- Wožic: Teich bei der Schellenberg-Můhle (B)I Teich im Parke von Pacov (ders.). Scirpus pauciflorus Lightf. Mladé Bříště bei Humpolec (Be)! Cyperus flavescens L. Chudenic: Teiche gegen Kaničky | Schoenus ferrugineus L. Melnik: auch auf der kleinen Sumpt- wiese bei Vavřinec, ziemlich viel, mit Epipactis palustris ete. (Pl) | Carex pulicaris L. Mladé Bříště bei Humpolec (Be)! Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 9 Carex Davalliana Sm. B. Leipa: massenhaft auf Wiesen im Ge- meindewalde (Wu)! Wildenschwert; um B. Trůbau sehr verbreitet (K). Marienbad: am sůdostlichen Fusse des Podhorn; gegen Aba- schin (B)! Carex dioica L. B. Trůbau: im Sumpf bei Schirmdorf (K). Tepl: Wiesen zwischen Zeberhisch und Prochomuth (B)! Carex teretiuscula Gaud. Ostseite des Aschendorfer Teiches bei Leipa (Wu)! Um B. Trůbau verbreitet, so bei Schirmdorf, Opa- tower Station, bei Kukele u. a.; Loučnohorský les bei Smidar (K). Carex paradoxa Willd. Bóhm. Tribau: bei Kukele an der máhr. Grenze (K). Carex disticha Huds. Borec bei Lobositz (B). Ufer der DBlánice bei Wlašim, bei Polanka (Vo). Carex caespitosa L. Dobrá bei Kladno (Wt). *Carex pediformis C. A.Mey. Bewaldete Kalklehne zwischen Peruc und Chrastín (ostlicher Hůgelrůcken des Perucer Thales) (Ve)! Carex humilis Leyss. Lochovic: waldiger Abhang beim Neubad [Nové lázně] (Čť.)! Carex umbrosa Host. Pardubic: bei Stéblová und Jesničan sehr zahlreich (K). Tepl: Wiesen am Neuteiche bei Weserau und bei Vysočan (vulgo Wischezahn) (B)! Carex ericetorum Poll. Zwischen Kladno und Motyčín (Wt. Teplthal bei Marienbad: zwischen der Angermůhle und der Ober-Stohrermůhle (B)! Carex Buxbaumii Wahl. Liskovice bei Hořic (K.) Mladé Bříště bei Humpolec (Be)! Carex supina Wahl. Rače-Berg bei Hlinai (Wb); am Hirschberce bei Kaden (Ž)! Carex pallescens L. B. alpestris (var. nov.). Blátter alle ganz kahl, nur die untersten Scheidenblátter und Blattscheiden etwas kurzhaarig-flaumic. Stengel oberwárts mit zwar scharfen, doch kahlen Kanten. G Ahrchen klein, schmal, lineal, blass. Im Riesengebirge: auf der Kesselkoppe (Čf.)! 1889 nur diese Var. gesammelt. Von der Kablík haben wir auch ein Expl. mit der Scheda: „bei Hohenelbe“, womit nach altem schlechten Brauch wahr- scheinlich nicht die náchste Umgegend, sondern wohl auch das hóhere Gebirge gemeint war. Eine annáhernde Form auch von Tepl (Konrad), bei der jedoch die Blátter nicht so vollkommen verkahlt sind. Die gewóhnliche Form hat mehr oder weniger dicht, wenigstens unterseits, behaarte Blátter, den Halm oben auf den Kanten kurz- haarig-rauh, das G Ahrchen grósser, keulenfórmie, gelblich. 10 X. L. J. Čelakovský *Carex secalina Wahl. Salzige Wiesen bei Welwarn (Kb)! sehr hochstenglig und oft Ahrchen zu zweit. Carex riparia Curt. Smidary: Tůmpel im Walde bei Loučná hora; Teich bei Liskovic bei Hořic (K). Juncus silvaticus Reich. Kónigingrátz: im Waldgraben bei Slatina (R)! Juncus tenuis Willd. Pardubic: Wiese an der Bahn hinter Svítkov, an hartgetretenen Stellen nicht zahlreich (K)! Tulipa silvestris L. Im Wěldchen des Klosters Hájek bei Unhošt, an mehreren Stellen, zahlreich, doch nicht blůhend! Beroun: Grasplátze im Garten Zdejcina (Nk)! Lilium martagon L. B. Trůbau an mehreren Orten (K. M.). Lilium bulbiferum L. Feld bei Dobruška, zerstreut (R)! Fritillaria meleagris L. Die Angaben fiůr diese Art in Bóhmen sind sámmtlich zweifelhaft. Am meisten Erfole versprach eine Nachforschung bei Tepl (Konrad, Tausch). H. Bubák begab sich deshalb zur Blithezeit der Pflanze, im Mai, dahin, durchsuchte die Gegend, fragte bei Forstleuten u. del. nach, aber vergeblich. Es ist also derzeit die Fritillaria aus der bohmischen Flora zu streichen, oder unter den Dubiis zu fůhren. Ornithogalum tenuifolium Guss. Dobruška (R)! Wlašimer Park (Vo)! "Scilla amoena L. Im Laubwalde des Klosters Hájek bei Unhošť, an schattig-feuchter, humoser, etwa 25 (Im. grosser Štelle in grosser Menge (mehrere Hundert Exemplare), offenbar seit alter Zeit heimisch geworden (guasi sponte)!. (Zuerst von Hn. Dalibor Vařečka aufgef.). — Auch von Čeněk bei Kónicingrátz „in Obstgárten verwildert““ vor Jahren gesammelt. Allium ursinum L. Pardubic: Elbehain bei Rosic (K). Allium acutangulum Schrad. Liskovic bei Hořic (K). Allium montanum Schmidt. Kónigingrátz: vor dem schlesischen Thore, nicht zahlreich (R)| Allium scorodoprasum L. Wiesen bei Watislaw viel, und Kolleben bei Sebusein (B)! Leitomyšl: Nedošíner Fasanerie und Damm des Teiches Velký Košíř (Zg)! B. Trůbau: Thal bei Strakov spárlich (K). Allium rotundum L. B. Mittelgebirge: zwischen Želkovic und Semě im Getreide (B). Muscari comosum Mill. Dobruška: unter Getreide ziemlich ver- breitet (R)! Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 11 Muscari tenuifforum Tausch. Liskenberg bei Meronic mit An- thericum liliago, und in einem Getreidefelde zwischen Weber- schan und Milay (B). Anthericum liliago L. Tachaberg bei Hirschbere (Anders t. Wu). Anthericum ramosum L. Melník: Waldwiese oberhalb Vrutic; auch kleine Sumpfwiese bei Vavřinec mit Salix repens, Epipa- ctis palustris, Schoenus ferrugineus, Prunella grandiflora (Pl)! Alisma arcuatum Michal. Synonym: Al. plantago B. decumbens Boiss. Fl. Or. bei Abu-Zabel in Unteraegypten (Schimper)! Hydrocharis morsus ranae L. Tůmpel an der Bahn zwischen Tábor und Soběslau! Elodea canadensis Rich. Drachow bei Soběslau: Wiesentůmpel abseits der Lužnice, mit Nuphar luteum (Be). Leucojum vernum L. Mileschau (Ve). Střebichovic bei Kladno (Wt). Prag: Waldsůmpfe hinter Jiloviště, mit Trichocolea tomen- tella (Ve)! Verbreitet um B. Triůbau, wo sie „bolevočka“ genannt wird (M). Borová bei D. Brod; bei Soběslau (Be). Iris sibirica L. Prag: einzeln auf den Wiesen zwischen Kundratic, Vestec, Hodkovice, Písnice, Baběnice und Libuš, am háufigsten auf den Wiesen „v Dubinách“ hinter Kundratic (Kr). Kladno (Ww. “fSisyrinchium Bermudiana L. B. anceps (Lamk). Wittin- gau: náchst St. Veit auf einer Wiese zwischen dem Teichdamm und einem Felde, ziemlich zahlreich (Wz)! Die Art der Ein- schleppung vóllig unklar. Reichenau a. Kn.: Sumpfwiese beim Černíkovicer herrschaftlichen Teiche náchst Solná, an einer Stelle nicht zahlreich (Kp)! Der Finder vermuthet, dass die Art durch Lachmóven, die in Menge um den Teich nisten, eingeschleppt sei. Orchis ustulata L. Auf dem Tannbusch bei Bensen (Wu). Orchis coriophora L. Trockene Wiese an der Bahn zwischen Mnichovic und Říčan (B)! Orchis mascula L. Tannbusch bei Bensen (Wu). B. Trůbau: in den Šponarské doly nicht háufig (M)! und auf der Lehne hinter Rybník ebenso (ders.). Orchis sambucina L. B. Trůbau: Merklova stráň hinter Rybník; auch beim Semanínský borek (M). Orchis maculata L. Sumpfwiese am Nordabhang des Bósig (Pl)! Um Wildenschwert und B. Trůbau verbreitet (K). Geyer bei 12 XI Čelakovský Leitomyšl (Blůthen hell und dunkel rosenroth, auch weiss, dann aber die Blátter ungefleckt) (Zg)! Orchis incarnata L. Sumpfwiese beim Černíkovicer Teich bei Solná, ziemlich reichlich (Kp)! Gymnadenia conopea R.Br. Prag: auf einer Wiese zwischen Kundratic und Hodkovic sehr viel (Kr). Um Wildenschwert und B. Trůbau sehr verbreitet, auch G. densiflora (diese spáter blůhend), im Sumpfe bei Schirmdorf zahlreich (K)! Platanthera viridis Lindl. Sumpfwiese am Nordabhang des Bósig mit Listera ovata (PI)! Waldwiese bei Deutsch Borau sůdlich von Tepl (B). Platanthera chlorantha Cust. Hochweselí, dann im Loučno- horský les bei Smidar (K). *Ophrys muscifera Huds. Auscha: sehr zahlreich im Horus- Graben und in den „Fuchslóchern“ (P)! *Epipogon aphyllus Sw. Landskron: am Bache im Walde bei Čermná [Rothwasser] 1 Expl. 1891 (K)! Cephalanthera rubra Rich. Fuchslócher bei Auscha (P)! Cephalanthera pallens Rich. Tupadl bei Liboch (N)! Epipactis latifolia All. var. violacea (Dur). Rovensko: auf der Kněžská stráň, selten (B)! B. Mittelgebirge: bei Štěpánov unter dem Radelstein 1889 (ders.). Epipactis palustris Crantz. Tupadl bei Liboch háufe (N)! B. Trůbau: Sumpf bei Schirmdorf (K)! im abgelassenen Teich bei Zádůlka reichlich u. a. (M); am Bach bei Kukele an der máhr. Grenze (K)! Listera ovata R. Br. Rittina-Thal bei Sebusein (B). Auscha (P)! Sumpfwiese am Běósig (PI)! Um Wildenschwert und £. Trůbau hier und da (K). Goodyera repens R. Br. Medonost bei Douba, unter Fichten (Kůhnel t. Wb). Půrelitzer Wálder: zwischen Hudlice und Svatá, auf dem „Král“ bei Svatá, und auf dem Jestřáb zwischen Svatá und Žebrák (Kafka)! Coralliorhiza innata R. Br. Růmpelbere bei Jůdendorf náchst Teplitz, unter Tannen (Kaula nach Wb). B. Trůbau: am Wald- bach oberhalb Schirmdorf spárlich (K). Cypripedium calceolus L. Auscha: in den Fuchslóchern, im Tiefen Graben hinter der Ruine Hrádek und im Schwarzen Busch, stellenweis recht zahlreich, auf Kalk und Sand (P)! Weg- stádtel: zwischen Zebus und Lummel (Kůhnel t. Wb.). Tupadl bei Melník, an einer Waldstelle zahlreich (N)! Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 13 IV. Dicotyledoneae. 1. Apetalae. Hippuris vulgaris L. Prag: Auellsumpf auf der Wiesenmulde zwischen Baběnice und Písnice, erst neuester Zeit, unbekannt woher, dort angesiedelt (Kr). Můhlteich náchst dem Schlossparke von Třiblic (Kr 1885). Teich in Perná bei Brandeis a. Adl. zahlreich, fruchtend (Zg)! Callitriche stagnalis Scop. Bóhm. Trůbau: Tůmpel bei Schirm- dorf (M). Abgelassener Teich hinter Hněvkovic bei Humpolec (Be)! J. Vožic: 'Waldgraben „v Doubí“ bei Vel. Hlasivo (B)! Euphorbia pilosa L. Im „Háj“ bei Hoch-Weselí und besonders háufig im Wáldchen bei Chotělic; Eichenjungwald im ŠSuko- radský les bei Hořic, auch reichlich (K)! Euphorbia virgata W. Kit. Rand des Loučnohorský les bei Smidar mit Aster linosyris (K)! Mercurialis annua L. Sternberg a. Sáz., Vorlina, Lhota Hrazená bei Wlašim (Vo). Alnus incana DÚ. «) pilosa. Blitter unterseits durchaus behaart. Kněžice bei B. Aicha zahlreich (B). Pacov; Kamenice a. L. in Wáldern (b)! B. slabrescens. Blátter unterseits seegrůin, aber nur auf den Nerven schwach flaumig, sonst kahl oder ziemlich kahl. — Um Rovensko, Šejkořic, Kostelsko nur diese Form (B)! Alnus glutinosaXincana (A. pubescens Tausch) var. gla- brata. Blátter ebenfalls nur auf den Hauptnerven pubescent, sonst ziemlich kahl. Nach den von H. Bubák beigelegten Rindenstůcken sind die gueren Lenticellen der Stammrinde bei A. glutinosa schmal, lánglich, bráunlich, bei A. incana kurz, breit, mehr vorgeguollen, weisslich, bei A. pubescens weisslich, aber lánelich. Rovensko: „ve struhách“ am Wege nach Sejkořic viele alte Bůsche, die jáhrlich verschnitten werden und nicht zur Blůthe ge- langen kónnen (D)! Alnus viridis DC. Wlašim: zwischen Velíš und Hradiště (Vo)! Ein merkwůrdig isolirter Standort im inneren Lande. Castanea vesca Gártn. Eisengebirge: úber der Svobodná ves „na Vedralce“, einige Báume! Salix grandifolia Ser. Seewand des Plóckensteiner Sees (Čf)! Eleonorenhain: Wald beim Torflager (ders.)! 14 X. L. J. Čelakovský +Salix Schraderiana Willd. (S. bicolor Tausch). Wlašímer Park (Vo)! Urtica dioica L. f. monoica (in der unteren Hálíte G, in der oberen ©). Zíchov bei Chudenic ! Chenopodium murale L. Um Pardubic, besonders in Vystrkov háufig; Dorfplatz in Tuněchody (K)! Chenopodium ficifolium Sm. B. Trůbau: náchst dem Neuteich bei Třebovic; unterhalb Pardubičky an der Bahn (K). Polycnemum arvense L. a) minus. Soběslav: náchst Drachov ein gemeines Feldunkraut (Be)! D) majus (A. Br.). Eisenbahndamm bež Skuhrov bei Melník (PI)! Rumex aguaticus L. Um Tepl háufig (B). Ostroměř, B. Trůbau, Wildenschwert (K). In der Chrudimka unter der Burg Oheb (Z)! + R. scutatus L. Leitomyšl: Mauern des Klostergartens und des Dechanteigartens (Zg)! Rumex acetosa L. B. thyrsiflorus (Fingerh.). Spitzberg bei Brůx (Wb). Rumex acetosella L. «) gymnocarpus (R. acetoselloides Ba- lansa). Nůsschen frei von den Perigonklappen. f. hastatus. Čelakovic (Pk)! Tetschen (Mal.)! f. multifidus (L). Prag: Trojainsel S, Lieben (Op)! Baum- garten (Gbr)! Michler Wald (Op.)! Kolín (Vesel.)! Schafferberg bei Bilin (B)! B. angiocarpus (Murb. sp.). Fruchtklappen den Nůsschen anhaftend. Prag: Trojainsel! Michler Wald (Op.)! Půrglitz (Zachystal)! Tetschen (Malinský)! Franzensbad (Bracht)! Chudenic! Libouň bei Kamberg (S)! Stříbřec bei Platz! Bóohmerwald: bei Aussergefilde (Malinský) ! am Mittagsberge bei Stubenbach (Beck), und wahrschein- lich weiter verbreitet. Anmerk. Die var. B. ist von «. nicht scharf verschieden, denn bei Chudenic fand ich an der angiocarpen Pflanze nachge- wachsene Štengel aus demselben Rhizom und Seitenzweige, die gym- nocarp waren. Siehe Sitzungsber. d. bohm. Gesellschaft d. Wiss. 1892 (18 Nov.). Polygonum bistorta L. Prag: Wiese zwischen Baběnic und Hodkovic in Menge, zerstreut zwischen Kunratic, Šeberov, Hrnčíře, Vestec, Písnice, Libuš (Kr). Polygonum mite Schrank. Um Pardubic verbreitet (K). Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 15 Thymelaea arvensis Lamk. Sandige Acker oberhalb Újezd bei Melník (Pl)! Thesium alpinum L. Berg Bósig [Bezděz] (P! © Thesium intermeďdium Ehrh. Berg Dob bei Dobšic, Wald Stří- brník und Hradischkenberg bei Meronic (B). Thesium montanum Ehrh. Čeřeniště [Tschersing]; Babina, Winter- bere, zwischen Winterberg und Sebusein (B). Loranthus europaeus L. Melnik: auf einer kráftigen Eiche im Kiefernwalde bei Vavřinec (Pl)! Heřmanův Městec: in der Fa- sanerie (Z)! 2. Sympetalae. Phyteuma orbiculare L. Prag: Wiese zwischen Kunratic und Hodkovic in Menge, einzeln auf allen Wiesen an der Strasse gegen Jesenic (Kr). Kochanovic bei Slatinan vereinzelt (Z)! Přepych: feuchte Waldwiese beim Walde „Chropotín“ (R)! B. Trůbau: Waldthal bei Opatov, mit Melampyrum silvaticum, Hy- pochoeris maculata, Campanula glomerata (M)! © Campanula cervicaria L. Chotělicer Hain bei Vys. Veselí reichlich, Loučnohorské lesy bei Smidar, Wald bei Liskovic náchst Hořic (K). B. Trůbau: bei Schirmdorf háufig, Lehne im Thale gegen Skuhrov, Lehne hinter Rybník spárlich (K)! Campanula glomerata L. B. Trůbau: bei Kukele; Haine bei Vys. Veselí und Chotělic, sowie bei Smidar (K). Soběslau: im Wáldchen Lipous reichlich (Be)! Campanula persicifolia L. var. eriocarpa Koch. Waldlehne „v Dřízdnech“ bei Přepych, mit Úbergángen in die kahlfrůchtige Form (R)! MI. Vožice: bei Nahořan (B)! Campanula trachelium L. var. parviflora Čel. ML. Vožice: in einem Garten mit der Normalform (B)! Arnoseris pusilla Gártn. B. Aicha: Smržov, Zábrdí (B). Um Pardubic ziemlich verbreitet und háufig; Horní Dobrouč bei Wildenschwert (K). Crepis rhoeadifolia M. B. Postelberg (Wb)! B. Aicha: bei Třtí [Wetterstein| (B)! Crepis succisaefolia Tausch $) slabrata. Tepl, Zeberhisch, Wischezan (B)! B. Trůbau (M). Hieracium pratense Tausch. Bei Rietschen háufig (B)! Hieracium setigerum Tausch. Am Goldberg bei Kaden selten (Ž)! 16 X. L. J. Čelakovský Hieracium cymosum X pilosella. Am Wrkoč bei Aussig (Wb)! Hieracium murorum L. v. cinerascens (Jord.). Rožďalovice (C). Hieracium bifidum Kit. B. majus. Spárlich auf Felsen am Eingang in das Rittina-Thal bei Sebusein, am Wege nach Tscher- sing, mit H. murorum (B)! | Hieracium fragile Jord. (Uechtr., Oborny). Blátter důnn und weich, hellgrůn, glaucescent, die grundstándigen oval bis lánglich, am Grunde zugeschweift, theils gezáhnt, theils feingezáhnelt, am Rande und auf den Blattstielen sammt Stengelgrund weichbe- haart, das Stengelblatt am Grunde gestutzt und grobzáhnig, gestielt. Doldentraube armkopfig mit grósseren Kópfchen, Hůll- blátter dachig, zerstreut langhaarig und mit spárlichen, kurzen, versteckten Drůsenhárchen besetzt. Kronensaum tief sezáhnt. Griffel und Narben gelb. Auf dem Berge Loretto bei Jičín (Bub.)! 1885. Die Pflanze stimmt mit der Znaimer Pflanze von Oborny gut úberein, nur sind die Blátter lánglicher und nicht so eingeschnitten gezáhnt und die Hůllschuppen sind kůrzer und nicht so zugespitzt verschmálert. Steht goleichsam in der Mitte zwischen H. murorum und H. graniticum. Vielleicht ist dies jenes „H. Schmidtii“, welches ich dort gesehen, aber nicht mitgenommen habe (Prodr. Fl. B. S. 202), da Pospíchal nnd Bubák das H. Schmidtii dort nicht finden konnten.“) Hieracium vulgatum Fr. var. vulcanicum (v. n.). Pflanze stattlich, 40—60 cm. hoch. Stengel am Grunde mit besonders reichbláttriger (4—10bláttriger) Grundrosette kurz- und breitge- stielter, ovaler und kleingezáhnter bis lánglicher und grobge- záhnter Blátter, deren Zahnung oft bis auf die geflůgelten Blatt- stiele reicht, und welche vom Stencel abstehen oder dem Boden aufliegen; Stengelblátter nur 2 gróssere, keilfórmig in den ge- flůselten Blattstiel verschmálert; alle Blátter licht und besonders unterseits etwas bláulich cgrůn, derb, reichlicher weichbehaart. !) Verschieden von obigem ist die von Borděre aus Gědre in den Pyrenaeen ausgegebene, als H. fragile Jord. bestimmte Pflanze. Sie ist wohl áhnlich in den Bláttern, aber das Stengelblatt ist nicht gestielt, sondern zum Grunde keilig ver- schmálert und halbumfassend; die noch grósseren, sehr grossblůthigen Kópfe haben schwárzlich grůne, grosse, lang verschmálerte Hůllblátter, welche so wie die Kopfstiele mit lauter drůsentragenden, dichten, horinzontal abstehenden, ungleich, doch z. Th. sehr langen schwarzen Borsthaaren besetzt sind. Die Griffel sind auch gelb. Die Art scheint noch nicht beschrieben zu sein, und měge H. adenotrichu m heissen. Resultate der botanischen Durchforschuns Boóhmens. | 17 Kopfstiele dicht weissfilzig und wie die dunkelgrůnen Hůllblátter mit durchaus drůsentragenden, z. Th. langen, schwarzen Borsthaaren besetzt. — Eine schóne, charak- teristische Form. Auf dem Mileschauer Berge im Phonolithgestein unter dem Gipfel (Čf)! 1886. Hieracium boreale Fr. B. pectinatum Knaf. Bei Fugau (Čf)! 1889 (dunkelkópfig). Soborten bei Teplitz (Wb)! (grůnkópfige Form). Lactuca viminea Presl. Zákolany (B). Lactuca saligna L. Liskovic bei Hořic (K). Chondrilla juncea L. Skuhrov bei Melnik (Pl)! Taraxacum palustre DC. Welemín bei Mileschau (B). Zwischen Tepl und Zeberhisch; im Tepelthal bei der Stohrer Můhle, Wiesen im Jungen Podhornwalde und auf dem Pilhůbel bei Enken- grůn (B). Hypochoeris maculata L. Kaden: Rain unter dem Goldberge (Ž)! Mittelsebirgse: am Dob bei Dobšic, Hradischken und Lisken- berg bei Meronic, zwischen Sebusein und Winterberg, bei Tscher- sing (B). B. Trůbau : Waldabhang bei Kukele an der máhr. Grenze ziemlich reichlich (K)! Aster linosyris Bernh. Střebichovic bei Kladno (Wt). Rand des Loučnohorský les bei Smidar (K)! +Aster parviflorus Nees. Opočno: Dorfplatz in Čanka, zahl- reich (R)! Inula germanica L. Liskenberg bei Meronic, zahlreich (B)! Inula hirta L. Bere Dob bei Dobšic, Liskenberg bei Meronic, Steinberg bei Rietschen (B). Přepychy bei Opočno: Abhang am Waldrande bei Vysoký Oujezd (R)! Ostlichster Standort. Inula salicina L. Im „Háj“ bei Vys. Veselí; Waldwiesen bei Smidar und bei Liskovic náchst Hořic (K). B. Trůbau : bei Schirm- dorf (K)! Wáldchen Lipouš bei Soběslau (Be)! Buphthalmum salicifolium L. Smiřic: in der Hoříněves'er Fasa- nerie, nur 1 Expl. gef. (Bí)! — Es ist weiter zu untersuchen, ob die Art dort sonst noch vorkommt und einheimisch ist, oder ob sie (vielleicht mit dem dort ausgepflanzten Cyclamen) zufállig angesiedelt war. +Galinsoga parviflora Cav. Im Gebůsch lános des Miůhlgrabens oberhalb Hořín bei Melnik (PI)! Kóniginerátz: beim Prager Thor am Wege zahlreich (R)! Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 2 18 X. L. J Čelakovský Achillea nobilis L. «. ochroleuca. Homole und Střebichovic bei Kladno (Wt). 8. albiflora. Melnik: waldige Abhánge bei Stampach (Ku)! Anthemis austriaca Jag. var. bilabiata. Randblumen so gross und strahlend wie gewóhnlich, aber nicht zungenfórmie, sondern mehr oder weniger vollkommen zweilippie ; námlich mit 3záhniger Oberlippe und tief zweitheiliger Unterlippe, deren Abschnitte oft mit der Oberlippe etwa zur Hálfte verwachsen sind; Kronróhre trichterfórmig erweitert, zwischen den Abschnitten der Unterlippe tiefer gespalten. Diese merkwůrdige Form, deren Randblithen ich anderwárts abbilden werde, fand H. Rohlena in mehreren Exemplaren unter der normalen Form im Getreidefelde náchst dem Kónicgingrátzer Bahnhof. + Matricaria discoidea DC. Verbreitet sich in neuerer Zeit sehr auffállig, hauptsáchlich lůánegs der Bahnen. Kováry und Zá- kolany (B)! Strasse in Klein-Wóhlen bei Bensen (Wu). Bahnhof in Langenbruck bei Reichenbere (B). — Bei Mukařov (im Prager Rayon) an der Strasse (B). Dortplatz und Wege in Vápenný Podol sehr viel (Z)! Um Pardubic neuerdings (erst seit 1885 beobachtet) háufie und immer mehr sich ausbreitend (K). Von Brandeis a. Adl. bis zum Bahnhof Wildenschwert, auch am Bahnhof Geiersberg sehr zahlreich verbreitet (Schube). Bóhm. Trůbau: um den Bahn- hof háutig (K). Leitomyšl: beim Bahnhof an der Bahn (Zg)! Pa- cov: im Dorfe Pošná (DB)| Artemisia scoparia W. Kit. MI. Vožice: „Na hradě“ háulig, mit Phleum Boehmeri und Centaurea paniculata (B)! Wlašim : Hrádek, Znosím (Vo). Filago germanica L. o) albida (canescens Jord.) Maria- schein gegen Theresienfeld (Wb)| *Gnaphalium uliginosumL.y. nudum DC. (G. nudum Hofm.). An Wasserlachen bei Řečan náchst Přelouč (K)! Ganz typisch, vollig kahl. Gnaphalium norvesicum Gunn. Růcken des Jeschken oberhalb Světlá etwa 800 m. h. (B)! Arniča montana L. Dašicer Wálder zwischen Holic und Chvojno in Menge (Hupka). Doronicum austriacum Jacg. Deutsch-Beneschau: im Gabrielen- thale (J)! Senecio silvaticus x viscosus. Ratzkenberg bei Levín mit den Eltern (D)! Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 19 Senecio barbareaefolius Krock. Um Kamenic a. L. hůufic, auch bei Včelnička (B)! Senecio Jacguinianus Rchb. Steinberg bei Rietschen (Stengel sehr stark, fast zottig behaart) (B)! Bielathal: zwischen Kosten und Stadic (B)! Kamenic a. L.: beim Jágerhaus „Hřeben“ mit Alnus incana (B)! Senecio rivularis DC, Marienbad gegen Abaschin, Lusadine, um Tepl verbreitet (B). Borová bei Deutschbrod (Be)! Lappa major Gártn. Pacov: im Dorfe Kámen (B)! Lappa major x tomentosa. In Weberschan zahlreich, zwischen Brůx und Obernitz an der Biela, Leština bei Kl. Priesen, úberall unter den Eltern (B)!! Lappa minor DC. var. macrocephala Čel. In Weberschan (b)! Cantaurea jacea L. B. decipiens (Thuill. sp.). Melnik: im Walde bei Štampach mit der Normalform (Ku)! Centaurea phrydgia L. p. (C. pseudophrycia C. A. Mey.). Bei Kó- nigingrátz an mehreren Orten (R)! Centaurea panniculata Jacg. MI. Vožice: „na Hradě“ und am Wege zum Kirchhof; Podolí bei Ratibořic (B)! Kambere: bei St. Anna (S)! Um Wlaším gemein (Vo). Centaurea Cyanus L. var. atropurpurea. Horní ŠStřítěž bei MI. Vožice; Pacov: bei Věžná und Cetoraz im Korn mit der blaublůthigen Form (B)! Centaurea axillaris Willd. Waldthal bei Kovary (B)! Carduus crispus L, B. Trůbau: Abhang hinter Rybník (K). Ufer der Blánice bei Wlaším (B. pinnatifidus, Vo)! Cirsium eriophorum Scop. Rožďalovic: im Tuchomer Revier (Čf). Kováry (B). Cirsium acaule All. Bóhm. máhr. Grenzgebiet: Nový dvůr bei Černovic (B), sonst nirgends gesehen. Cirsium lanceolatum x acaule. Kuněticer Berg bei Pardubic, 1891 1 Expl (K. Cirsium pannonicum x acaule. Strassenlehne oberhalb Ko- jetic bei Aussig, mit C. pannonicum, in vielen Exempl. (B)! Cirsium oleraceum X acaule. Jeschken: „pod Pláněmi“ ober- halb Světlá zahlreich (B)! Cirsium oleraceum x rivulare. Wildenschwert (K). Cirsium palustre x rivulare. Bóhm. Trůbau: bei Opatov, [Abtsdorf]| nahe dem Schwarzteich (K). DS i 20 X. L. J. Celakovský Cirsium palustre x heterophyllum. Erzgebirge: zwischen Voitsdorf und Fůrstenau; Vorder- und Hinter-Zinnwald (Wb)! Carlina vulgaris L. v. nigrescens Formánek. Wlaším: Lehnen bei Chobot; bei Lhota Hrazená, Berg Bláník (Vo). Carlina acaulis L. Um Melník selten (Pl). Um Pilgram stellen- weise in Menge (Pl)! B. caulescens. Chudenic: Waldabhang bei der ehemaligen Burg Netřeb bei Kanic (Čf)! Trichera silvatica Schrad. Kónigingrátz: Wald bei Podhůří (R). B. Trůbau: Kalklehnen hinter Rybník, Haine bei Schirm- dorf (K). Malinský vrch bei Hrobčic náchst Litic pilsn. (Čf)! Scabiosa columbaria L. (genuina). Pardubic: Kiefernwálder hinter Spojil und bei Veská (K). Valeriana sambucifolia Mik. Teplthal bei Tepl (B)! Mu- kařover Wálder (B). Borová, Malá Věžnice bei Polná, MI. Bříště und bei Humpolec bei der Walke, ofters im Ufergebůsch als in Wáldern (Be)! Waldbáche oberhalb Schirmdorf bei B. Trůbau und bei Čermná bei Landskron (K)! Asperula tinctoria L. Konigingrátz: auf einem sonnigen Berg- abhange hinter Piletic, mit Asp. galioides und Thesium inter- medium (R)! Sambucus racemosa L. Prag: Sidabhang des Kundraticer Waldes, viel (Kr). Viburnum lantana L. var. glabrescens Wiesbaur in litt. (Vib. viride Kerner ined. e Tirolia t. Wettstein in litt. ad Wiesbaur). Blátter, besonders die álteren, zumal zur Fruchtzeit stark verkahlt. So auf der Hánge zwischen Prohn und Strimitz bei Brůx (Wb)! Vinca minor L. Hain von Sukorád bei Hořic, sehr zahlreich (K)! Berg Doubrava bei Chudenic! LUimnanthemum nymphaeoides Link. Vor dem Josephstádter Bahnhof náchst der Zuckerfabrik bei Holohlavy, links von der Strasse, ein kleiner seichter Teich voll (Kr. 1885); Bestátigung der alten Mann'schen Angabe. Gentiana cruciata L. Tupadl bei Liběchov [Liboch], einzeln (N)! Fasanerie bei Hořiněves bei Smiřic, einzeln (Bí)! Gentiana pneumonanthe L. Prag: Moorwiesenmulde zwi- schen Baběnic und Písnic, dann zwischen Hrnčíře und Šeberov, auch hinter Jesenic úber der Fórsterei Kršovice (Kr). Vavřinec bei Melnik (P])! úesultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 21 Gentiana ciliata L. B. Aicha: bei Slavíkov, Dechtary, Světlá (B)! Um Rovensko verbreitet (B). Přepychy: beim Thiergarten (R). Leitomyšl: hinter der stádtischen Ziegelei mit G. amarella (Zg)! Wáldchen Kabát und úber Vel. Řetová (Ze). Um B. Trůbau zerstreut (M). Von Vápenný Podol zur Boukalka zerstreut (Z)! Gentiana amarella L. (genuina). Přelouč: zwischen Valy und Bezděkov (Z)! Leitomyšl: hinter der stádtischen Ziegelei und am Feldwece nach Osik (Zg)! Von Vápenný Podol gegen die Boukalka, sehr háufig (Ze)! Vlašim, Daměnice (Vo). Chářovice bei Teinitz a. Sáz. (Vo)! *Gentiana obtusifolia Willd. (G. praecox A. et J. Kerner t. Wettstein). Erzgebirge: auch am Nordabhang des Můckenberes bei 700 m. am Grenzbáchlein zwischen Fůrstenau und Voitsdorf (Wb)! Im Riesengebirge (nach Fiek Res. d. Durchf. Schles. £. 1887) auf schlesischer Seite auch bereits gefunden, vielleicht also auch auf bóhm. Seite. Im Herb. d. bóhm. Museums lag denů auch bei G. germanica mit der Scheda: „Riesengebige“ (J. Bayer)! ein Expi. der G. obtusifolia, worauf mich Prof. Wettstein auf- merksam gemacht hat. Gentiana germanica Willd. Seč: bei der Můhle Oheb (Z)! Leitomyšl: úber Brůnnersteig und bei Polička (Zg)! Kambere (S)! Um Ml. Vožice, Pacov, N. Cerekve, Kamenic a. L. (B)! Um Pilgram háufig (P1)! Schwarzheid bei Ferchenheid (Čf)! Von den Formen, die Wettstein in seiner Monographie unter- scheidet, kommen in Bóhmen noch vor: G. austriaca A. « J. Kerner und G. carpatica Wettstein. Beide haben mehr gerundete Kelchbuchten und schmale Kelchzipfel, erstere einen mehr langásti- gen, niedrigeren Štengel und gróssere Blůthen, die zweite einen schlanken, kurzzweigigen Stengel mit einfacher traubigem Blůthen- stand, auch kleinere Blůthen. Da jedoch die Buchten, je nach der Breite der Kelchzipfel, oft auf derselben Pflanze, ja in derselben Blůthe, stumpfer oder spitzer variiren und an den formis putatis diese Unterscheidung vollends aufhort, so kann ich jene Formen nicht von der (G. germanica trennen. Die habituellen Unterschiede sind aber nach meiner Artauffassung von untergeordneter Bedeutung. Sind ja doch selbst G. amarella, germanica und chloraefolia nur Arten zweiten Ranges. Die Form austriaca hauptsáchtlich im Sůdosten: Gratzen (Jahn! Topitz!), Krummau (Jungb.)! Wittingau (Spreitzenhofer), Kohlberg bei Altstadt (Oborný !) ; aber auch in Westbohmen : Theusing (Tausch !). 99 X. L. J. Čelakovský Die Form carpatica hauptsáchlich in Nordbohmen *): Mariaschein (Wiesb.), B. Mittelgebirge (Mayer), Jungbunzlau (Hippelli !), B. Trůbau [Č. Třebová] (Čelak. !); aber auch im Sůdosten: Hohenfurth (Nenning!). Gentiana chloraefolia Nees (G. Sturmiana A. et J. Kerner!). Mirešov bei Rokycan, gegen Mešno hin, zahlreich (Č£)! Wettstein glaubt, dass die Nees'sche Pflanze zu den Aestivales (G. obtusifolia ete.) gehort, weil die Blátter von Nees stumpf genannt werden, und die Blůthezeit in den August fállt, „Wo noch keine andere Gentiana dort bliůhte.“ Allein die G. Sturmiana fángt auch schon Anfang August, bisweilen sogar Ende Juli an zu blůhen und ist bei Chudenic oft schon Ende August, spátestens Mitte September verbliiht, wann die G. germanica anderwárts in voller Blůthe steht. Ich bin daher immer noch úberzeugt, das Nees die G. Sturmiana gemeint hat. | Gentiana macrocalyx (Čelak.) Wettstein. Auf schlesischer Seite des Riesengebirges bei Reimsbach náchst Charlottenbrunn, Jes. Wichura! 1859 als G. campestris X germanica. Stimmt mit der Planze von Hohenelbe vollkommen ůúberein. Wettstein hált letztere ebenfalls fůr eine Hybride von G. campestris u. G. germanica; dies halte auch ich fůr měglich, obwohl ich sie in den Resultaten £f. 1889 als Var. der chloraefolia (Sturmiana) aufgestellt habe, doch wird erst die Beobachtung am Standorte hierůber volle Sicherheit bringen. Gentiana campestris L. Am Weissbacher Sáuerling zwischen Kónioswart und Amonserůn, zahlreich (Kb)! Abhánge des Jeschken oberhalb Světlá, genannt „Pláně“ (B)! Omphalodes scorpioides Schrank. Pardubic: Gebůsch „v Úzkém“, Panská stráň bei Dvakáčovic, Hain bei Koloděj (K). Park von Wlašim, sehr reichlich (Vo). Myosotis sparsiflora Mik. Park von Wlašim, sehr háufig (Vo). Myosotis caespitosa Schultz. Wlašim: Ufer und Gráben bei Znosím (Vo). Pulmonaria angustifolia L. Prag: im Radotíner Thal hinter Kosoř na Čihadle (Paul)! (Krone dunkler violett, schon vor dem Aufblůhen violett, nicht rosenroth). ») Mit Geiersberg, welches Wettstein noch fůr Bóhmen anfůhrt, ist nach Prof. Ascherson's Mittheilung nicht der bohmische Ort, sondern der gleichnamige Berg in Pr. Schlesien (Umgebung von Breslau) gemeint. T Resultate der botanischen Durchforschung Bóohmens. 23 Pulmonaria angustifolia x officinalis. Um den Mi- leschauer mit den Stammformen, zahlreich (Ve)! +Borrago officinalis L. Přepychy: vom Kirchhofe aus ver- wildert (R). B. Trůbau verwild. (M). + Phacelia tanacetifolia Benth. (Hydrophyllacee, Zierpflanze aus Californien). Erschien im Juni 1891 sehr zahlreich am Rande eines ausgeworfenen Grabens unter dem Teiche Svět bei Wit- tingau (Wm)! an einer Stelle, welche im J. 1890 durch die grosse Úberschwemmung stark hergenommen worden war; Samen offenbar irgendwoher aus einem Garten angeschwemmt. TPolemonium coeruleum L. In der Bergruine Lipnice bei Humpolec, wohl verwildert (Be)! + Nicotiana rustiea L. Opočno: bei der Můhle am Zaune 1891 mehrere Exempl. verwildert (R)! Verbascum blattaria L. Přepychy: hinter dem Walde Chro- potín gegen Ledec (R)! Serofularia Ehrharti Stev. Am Bache lánes der Watislav-Třeb- nitzer Strasse viel (DB). —TMimulus luteus L. Ufer des Kamnitzbaches bei Herrns- kretschen (Wu)! TLinaria cymbalaria Mill. Oberhalb der „Felsenguelle“ in Karlsbad (Wu). Linaria elatine Mill. B. Leipa: am Vogelbusch bei Aschendorf (Anders t. Wu)! Linaria spuria Mill. Am Vogelbusch bei B. Leipa (Anders)! Přepychy, Očelice (R). Linaria genistifolia Mill. Eisengebirse oberhalb Svobodná ves [Josefsdorf]: am Abhang úber dem herrschaftlichen Weinberge, an der Strasse zwischen der 1. u. 2. Serpentine, mit L. vulgaris ziemlich zahlreich auf einer etwa 10 U KL. haltenden Stelle! Hier, und dann auch im Weinberge selbst in besonders schónen Exemplaren vom Lehrer Kněžourek aufgefunden; das Jahr zuvor fand die Art Lehrer Bezděk! in derselben Gegend hinter Ho- rušic (von Chotusic herkommend) „auf einem von drei Seiten vom Walde umgebenen Waldschlage, auf sandigem Boden in ziemlicher Anzahl.“ Die Art scheint dort spontan oder ist we- nigstens seit Alters eingebůrcert, denn Opiz sah sie bei Horušic schon im J. 1810; die Angabe war aber' bisher zweifelhaft ge- blieben. 24 X. L. J. Čelakovský Digitalis purpurea L. In den Wáldern von Kónigswart bei Marien- bad in Waldschlágen und auf gelichteten Abhángen sehr ver- breitet und zahlreich (Kb)!! H. Kabát hált die Art dort be- stimmt fůr wildwachsend, was wohl móglich ist, da sie auch in Sachsen und Thůringen einheimisch ist. Besondere Standorte: im Amonsgrůner Revier hinter dem Forsthause; im „Steinhau“ und „am Gehinge“ im Reviere Miltigau, am letzteren Standort — eigentlich ein ganzer Bere — in Hunderten von sterilen (1jáhri- gen) und blihenden Exempl., dann im „Loshieb“ und „am Tránkrang“ im Markuserůner Revier; úberall auch mit Dig. ambigua. — An Waldungen zwischen der Kónigsmůhle und dem Tetschner Schneeberge, noch vor der Schneeberger Strasse, be- sonders in junger Waldcultur vereinzelnt (sáchsischer Šeits am Gr. Tschirnstein und von da gegen die Kónigsmůhle háufg) (Herm. Můller in litt.). Veronica montana L. Podhornberg bei Marienbad (B). An Wald- báchen bei Čermná náchst Landskron und oberhalb Schirmdorf bei B. Tribau (K)! Veronica officinalis L. B. alpestris Čel. Unter dem Berge Hlava bei Strašic, A. pleno (Čf)! Im Bairischen Walde auf dem Hohen Bogen bei Furth! Veronica campestris Schmalhausen (Berichte der deutsch. bot. Ge- sellsch. X. 1892 S. 291. Neue Pflanzenarten aus dem Kaukasus). V. verna Autt. p. p., V. verna B. succulenta Tausch herb. bohem. ! Opiz Seznam 1852. V. verna var. longistyla Frólich 1884, Ce- sati, Pass. Gibelli t. Aschers. in litt. Nach den bisherigen Daten in den wármeren Lagen der nord- lichen Hálfte von Bóhmen ziemlich verbreitet. Prager Gegend: auf Hůgeln um Prag (Tausch)!*) Steiniger Abhang bei Košíř (Freyn)! Felsiges Moldauufer bei Závist (1868)! Triften auf der Anhčhe zwischen Podbaba und Rostok (1869)! Troja (Polák 1879)! mit V. verna typica. Šárka (Gbr.?) 1844, mit typischer V. verna)! Elbeniederunc: bei Unter-Beřkovic, im Frůhjahr ganze Fluren blau fárbend (1851, damals von mir als V. praecox bestimmt und unter diesem Namen 1) Als „V. verna B. suceulenta Schmidt.“ Auch Hofmann hat unter dem- selben Namen ebenfalls „von Prag“ 1850 die V. campestris (3 Exempl.), dabei aber auch noch pěle měle 3 Expl. von V. verna typica ins Museumsherbar ge- liefert. 2) Den Namen des Sammlers, der sich dieser Abbreviatur conseguent be- dient hat, konnte ich bisher nicht ermitteln. Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 25 irrthůmlich in meiner Květena okolí pražského 1870 angefůhrt)! Bei Všetat! — Triften bei Weisswasser (Hippelli 1851)! Bei Karlsbad (Haussknecht t. Ascherson). Stimmt in den meisten Merkmalen, namentlich in der Blattform und Blatttheilung, im ungleichzipfeligen Kelche, in der flachen, breiten Kapsel mit V. verna, fůr deren Form sie bisher gehalten worden, úberein, unterscheidet sich aber durch Folgendes: die ganze Pílanze ist in allen Theilen grósser, robuster als V. verna, 7—20 cm. hoch, oberwárts auf Deckbláttern, Kelchen und Kapselrand dichter und lánger drůsenhaarie, die Blátter dicklicher, trůber grůn, die Blůthen lánger gestielt, Kronen fast doppelt grósser, satt himmel- blau, mehr ausgebreitet, mit weiter aus der Kronrohre herausragen- den, lángeren Staubgefássen und Griffel, Kapsel grósser, rundlich- nierenfoórmie, bráunlich; der bleibende Griffel den Ausschnitt weit úberragend, etwa '„mal so lang als die Scheidewand hoch ist, Kapsel- fácher 9—13samig, Samen grósser. V. verna ist in Allem kleiner, feiner, eraciler, lockerer und kůrzer drůsenhaarig, Corolle klein, lichtblau, Kapsel kleiner, bleich- gelblich, zam Grunde mehr keilfóormie, mit mehr spreizenden Lappen; Griffel den Kapselausschnitt kaum ůúberragend, etwa Ďmal kůrzer als die Scheidewand, Kapselfácher nur 6— 8-samig, Samen kleiner. Die V. campestris erinnert wegen ihrer robusteren Natur, ihrer orósseren, ausgebreiteten, tiefer blauen Corollen und langen Griffel an V. praecox, mit der ich sie vor Zeiten, die Kapsel nicht beachtend, verwechselt habe. Dieser von V. verna abweichende Habitus und die angefihrten Merkmale scheinen zu Gunsten der Eigenartigkeit dieser Form zu sprechen, obzwar sie selbst Tausch und Opiz nur als Va- rietát der V. verna angesehen haben. Doch werde ich sie, bevor ich ein definitives Urtheil abgebe, noch lebend mit V. verna weiter ver- gleichen und am Standort weiter beobachten. Ich bedauere, dass ich es unterlassen habe, sie im Prodr. Fl. Bóhm. IV. (1871—72) wenig- Stens als Varietát unter V. verna besonders aufzufůhren. Nach Schmalhausen ist die V. campestris verbreitet durch Sůd- Russland, von Polen bis zur Wolganiederung, und im Kaukasus; innerhalb der ósterreichischen Monarchie wáchst sie ausser in Bohmen auch in Máhren, Niederósterreich, sicher auch in Ungarn; in Deutsch- land z. B. in der Prov. Brandenbure (nach Aschers.), bei Frankfurt a. M., im nordlichen Italien und wohl noch anderwárts.") 1) Wir haben sie im Allgemeinen Herbar des Museums aus Máhren: bei Brůnn (J. Bayer 1842, als V. verna var. suceulenta All.)! aus Niederósterreich : 26 X. L. J. Čelakovský Ein álterer Name der V. campestris ist wohl V. suceulenta Allioni, Schmidt (Fl. bohem. 1793). Die Definition und Beschreibung Schmidt's, die gerade allen wesentlichen Punkten ausweicht, giebt zwar keinerlei Aufschluss, einiges darin scheint sogar zu widersprechen, die sehr mittelmássice Abbildung stellt auch nichts von dem dar, worauf es ankommt (ausser den grósseren, tiefblauen Corollen, welche aber bei V. verna nur wenig kleiner und ebenso dunkelblau gehalten sind); allein Tausch, der sie mit V. campestris identificirt hatte, důrfte ein Schmidt'sches Original gesehen haben, auch passt der Schmidt'sche Standort: „Kóniesaal“ zur V. campestris (námlich Závist). Weil aber Beschreibung und Abbildung so ganz ungenůgend sind, vermag ich keineswees fůr die Annahme des Schmidt'schen Namens zu plaidiren. Dieselbe Bewandtniss hat es auch mit der schlecht diagnosticirten V. succulenta Allioni (Fl. Pedemont. I. 1785), deren Abbildung keine Blůthen uud die Kapseln ohne Griffel zeigt, wahr- scheinlich aber auch die V. campestris darstellen sollte (obzwar die Kapselfácher G—8samig genannt werden und auf die Ganzrandigkeit der Deckblátter das Hauptgewicht gelegt wird). Auch V. Dillenii Crantz (Stirpes austr. 1769) důrfte hierher gehóren, doch ist auch deren Beschreibung so ungénigend, dass ich diesen Namen keines- wegs voranstellen wůrde. Veronica verna L. (typica) kommt bisweilen mit V. campestris zusammen vor, důrfte aber viel mehr verbreitet sein. Nach dem revidirten Museumsmaterial sind folgende Standorte sicher: Um Prag: hinter der Cibulka, Šárka, Troja, Roztok, Podbaba, Sá- zavalehne bei Davle; ferner bei Kladno, Půrelitz, Postelberger Fasanerie, Niemes; in Sidbohmen: bei Budweis, Lagau, Krummau (Mardetschl.). Pedicularis palustris L. Prag: Moorwiesenmulde zwischen Baběnice und Písnice mit Gentiana pneumonanthe und- Iris pseudacorus (Kr). Rhinanthus serotinus Schónh. An der Strasse von MI. Vožice nach Pacov im Waldschlage, und bei Šimpach zahlreich, Kame- nice a. L.: beim Forsthause „Hřeben“ (B)! um Langenlois (v. Widerspach 1844 als verna)! von Frankfurt a. M. (Bagge, zu- sammen mit V. verna)! aus Piemont: supra Pineolo, in Valle San Martino 800—1000 m. (Rostan 1877, als V. suceulenta All., 3 Expl., mit 1 Expl. von V. verna zusammen, in Baenitz herb. europ.)! Zu verwundern ist es, dass sie der so aufmerksame Wallroth (aus Thůringen) in seinem Herbar nicht gesam- melt hat. Resultate der botanischen Durchforsechune Bohmens. 27 Melampyrum cristatum L. Eisengebirge oberhalb Svobodná ves: „na Vedralce“! Lathraea sguamaria L. Prag: im Kundraticer Thal unter dem Wenzelsteine in Menge auf Weidenwurzeln („Čertův zub“ nach dem Kundraticer Hirten und nach dessen Behauptung ein vor- zůgliches Mittel gegen „běhání krávy a uřknutí dobytka“ (Láu- figkeit der Kuh und Behexung des Viehs) (Kr). Park von Wlašim (Vo). Um B. Trůbau zerstreut (M). Orobanche caryophyllacca Sm. Berg Dob bei Dobšic auf Galium mollugo (B). Orobanche rubens Wallr. Cerekvice bei Hořiněves sehr viel (Bí)| Orobanche picridis F, Schulz. Mělník: Abhánge „v Záskalí“ bei Stampach (Ku)! Phelipaea arenaria Walp. Oberhalb der Kelštice bei Melník (PI)! Prag: Abhang úber dem Hlubočeper Bráuhause (Řezník t. B.)! Die Gattung Phelipaea, welche sich von Orobanche s. str. auc durch das Aufspringen der Kapsel unterscheidet (diese bei Phelipaea mit 2—4 bis zur Spitze getrennten, bei Orobanche mit án der Spitze unter dem bleibenden Griffel verbunden bleibenden Klappen auf- springend), důrfte doch aufzunebmen sein. Orobanche bohemica Čel., welche G. Beck, wie ich glaube mit Unrecht, fůr eine Abart der Ph. coerulea betrachtet, ist also als Phelipaea bohemica Čel. zu bezeichnen. +Elssholzia cristata Willd. In neuerer Zeit čfter als frůher verwildert. B. Aicha: bei Smržov und Zábrdí verwild. (B!), wird hier auch gebaut und zur Theebereitung verwendet. In Kovářov chrudim. náchst der Strasse, aus dem Garten verwild. (Z)! In Teichdorf bei Dašic in Gártchen, auch in Leitomyšl, und bei Nickl am Gartenzaune (Ze)! Wlaším: Všechlapy an der Blánice (Vo). Mentha silvestris L. 9) gratissima Wigg. Im Zaungebůsch eines Dorfoártchens in Kaničky bei Chuděnic, verwildert! Mentha pulegium L. An Tůmpeln bei Řečan náchst Přelouč, ziemlich zahlreich (K)! Thymus angustifolius Pers. Melník: Sandstellen bei Lhotka (Ku)! Thymus Marschallianus Willd. Hradischken und Liskenberg bei Meronic («. und $., B). Salvia verticillata L, Bure Lipnice bei Humpolec (Be)! 28 AJ Čelakovský | Salvia pratensis L. v. stenantha Knaf fore albo. Brůx: nordl. von Bóhm. Zlatník (B)! — Das eine Exemplar mit 2 dichotom gespaltenen Grundbláttern. Melittis melissophyllum L. Tupadl bei Liboch, nahe dem Fórsterhause (N)! Chotělicer Hain bei Vys. Veselí; Loučnohorský les bei:Smidar, Sukorad bei Hořic (K). Halíner Revier bei Do- bruška, Revier „Dřízdno“ bei Přepych (R)! Wald „Ve Švábe- nicích“ bei Cerekvice bei Litomyšl (Ze)! Berg Plešivec, Herynky bei Beraun (Nk). Galeopsis tetrahit L. var. ochroleuca. Kronen gelblich weiss, Unterlippe rosa mit purpurnem Mittelzipfel. Im Sternbere'schen Herbar als var. fi. luteo-albo, mit der Be- merkung: Varietatem hane constantem esse scripsit cl. Schultes (Fl. austr. edit. 2. pag. 153), unde ei guasi pro specie nova habenda et nomine G. neglecta insignienda esse videtur. Um J. Vožič, Pacov, Kamenic a. L. auf Feldern háufig, mit den rosenrothen und rein weissblůhenden Var. zusammen (B)! Březina (Šternbere)! Stachys recta L. Třtí bei B. Aicha (B)! Wlašim: Abhánge bei Polanka (Vo). Prunella laciniata L. a) alba (Pall. sp.) Auf dem sonnigen Abhang hinter Piletic bei Kóniggrátz (R)! B) violacea Opiz. Mit «. auf derselben Localitát (R)! Anmerk. Dass 6. ein Bastard P. alba x vulgaris sei, wie Manche wollen, davon habe ich mich noch nicht iúberzeugen kónnen. Ajuga chamaepitys Šchreb. Zwischen Semě und Nojnic bei Třiblic; bei Klapay, Wegstádtel a. d. Elbe (Wb). Teucrium scorodonia L. Karlsbad: am Faullenzerwege in einem von demselben durchsetzten Thale (Kr). Waldrand beim Chu- denicer Schlosspark, ein stark verzweioter Busch, offenbar fremd angesiedelt! Globularia vulgaris L. Wiese auf Kalkmergel bei Liblic im Prager Elbthal, an begrenzter Štelle zahlreich (Ve)! Pinguicula vulgaris L. Sandsteinwánde in Herrnskretschen auf Marchantia-Polstern (Wu). Um Marienbad, Tepl, Einsiedel, Weseritz verbreitet (B). Zwischen Geyer und Jonsdorf bei Lei- tomyšl, auch zwischen B. Trůbau und Schirmdorf (Zg)! Utricularia neglecta Lehm. Tiůmpel im Loučnohorský les bei Smidar, ziemlich reichlich blůhend (K). Pileram: Tůmpel bei Vlásenic (Pl)! Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 29 Utricularia minor L. Liblic: im Wassergraben mit Egui- setum variegatum, reichlich blůhend (Ve)! Centunculus minimus L. Um Pardubic háufig (K). Chu- denic: unter dem Eugensberg, bei Těšovic! Anagallis arvensis L. B. coerulea. Malá Věžnice bei Polná, Hněvkovice bei Humpolec (Be)! Bei Kambere selten (B). Naumburcia thyrsifora Rchb. Dux (Wb). Soběslau; bei Humpolec hinter Nové Bříště (Be)! Trientalis europaea L. Přibislav: bei Modlíkov und gegen Borová (Be)! Cyclamen europaeum L. In der Fasanerie bei Hoříněves (náchst Smiřic) in grosser Menge (Bí)! soll aber ausgepflanzt worden sein. Wlaším: wurde in der Waldpartie des Schloss- parks vor etwa 15 Jahren angepflanzt und hat sich dort reichlich vermehrt (Vo)! Primula officinalis L. var. pannonica (Kerner). Bóhm. Mittelgebirge: Bere Dob bei Dobšic, sehr zahlreich, nur diese Form (B)! Wald Stříbrník, Hradischkenberg und Liskenberg bei Meronic; auf dem Mileschauer mit Úberecángen in die gewóhn- liche Form (B). Primula elatior Jaca. Mileschau (Ve)! Pirola rotundifolia L. Fuchslócher und Horussraben bei Auscha (B)! Tupadl bei Liboch (N)! Wald Sabusch bei D. Kralup (Ž)! Pirola chlorantha L. Spitzberg bei B. Leipa (Wu). MI. Vo- žice: Fóhrenwald bei Radvanov (B)! Pacower Wald, Černovic: bei St. Anna, bei Křeč; Kamenice a. L.: bei Rodinov, Stranná (B)! Monesis grandiflora Salisb. Přepychy (R). Wildenschwert, B. Trůbau, Schirmdorf (K). Chobot bei Wlašim (Vo)! Wald bei Zlejcina bei Beraun (Nk). Wálder bei St. Benigna (Čf). Chimophila umbellata Nutt. Tupadl bei Liboch (N)! Un- ter-Beřkovic gegen Bechlin: Kiefernwald hinter Chaloupky (Vej- dovský)! © HL Choripetalae. Thalictrum aguilecgiaefolium L. B. Tribau: Kalklehne hinter Rybník (K). Park von Wlašim (Vo)! Thalictrum angustifoliu m Jaca. L. p. Prag: Wiesen v Du- binách hinter Kunratic zahlreich und einzeln bei Vestec, Hor- kovic, Píshic und Libuš (Kr). 30 X. L. J. Čelakovský Pulsatilla patens Mill. „Červená hora“ hinter Štěchovic (Paul)! Am Lišencberg bei Lhota siůdl. von Mileschau (Ritschl t. Wb) und bei Bilin: gegen den Bořen (Vogl t. Wb). Anemone nemorosa L. B. flore purpureo. Michelsbere bei Tepl, mit Eguisetum pratense (B). Anemone ranunculoides x nemorosa. Rhizom mit einzelnen grundstándigen Bláttern. Stengel 1—2blůthie, axilláre Blůthen- Sprosse am Grunde mit 2 kleinen Laubbláttern. Stencelblátter mássig lang gestielt; Blattstiel etwa 3mal kůrzer als das Mittelbláttchen ; Bláttchen láneglich-rhombisch, die seitlichen gestielt, tief 2spaltic. Blumenblátter 5—6, mitteleross, aussen schwach, meist nur am Mittelstreifen fein behaart, blassgelb. Antheren schmal, etwas verkůmmert. Im Waldthale unterhalb Peruc unter zahlreichen Exemplaren der Stammarten in ziemlicher Anzahl (Ve 1892)! Neu fůr Bóhmen. Der Bastard ist vorzůglich gut intermediár. Frůchtchen (an den vorliegenden Exemplaren noch nicht vorhanden) nach Focke sámmtlich verkimmert oder nur einzelne zur Reife kommend. Die beiden Stamm- arten unterscheiden sich also: A. ranunculoides. Stengelblátter kurzgestielt, Stiel breit, vielmal (mehr als 10mal) kiůrzer als das Mittelbláttchen; Bláttchen lánglich, seitliche sitzend, herablaufend, ungetheilt (nur aussen mit einem grósseren Zahn). Blumenblátter 5, goldgelb, aussen dicht feinbehaart, kleiner als beim Bastard. Antheren breitlich. A. nemorosa. Stengelblátter langgestielt, Stiel "/„mal so lang als das Mittelbláttchen; Bláttchen breit rhombisch, die seitlichen lánger gestielt, bis zum Grunde 2theilig. Blumenblátter 6—7, weiss, grósser als beim Bastard, aussen kahl. Antheren breitlich. Anemone silvestris L. Auscha (P)! Lehne oberhalb Račic bei Smiřic (Bí)! Dobruška (R)! Adonis vernalis L. Am Liskenberg bei Meronic, bei Řisut (B) ! Ranunculus circinatus Sibth. Elbtimpel bei Záluž bei Weg- stádtel (L)! Kónigingrátz: Elbtůmpel „u Rybárny“ reichlich (R)! Tůmpel des Adlerflusses bei Wildenschwert (K). Ranunculus fluitans Lamk. Wlašim: in der Blánice bei Čichov (Vo). Ranunculus ficaria L. var. nudicaulis (Kerner sp.). Abhánge des Bořen bei Bilin unter Gestráuch mit Adoxa moschatellina, Primula pannonica etc., massenhaft (Wb). Resultate der botanischen Durchforschung Bóohmens. 31 Ranunculus lingua L. Teich bei Liskovic náchst Hořic (K). Reichenau a. Kn.: im Teiche bei Spála (R). Soběslav (Be). Ranunculus cassubicus L. B. Trůbau: am Schirmdorfer Kiefern- walde, im Wiáldchen zwischen diesem und Dorf Rybník und unter Prokš's Hůgel (M). Um Humpolec háufig (Be). +Ranunculus Steveni Andrz. Kónigingrátz: auf den nordlichen Stadtmauern mit R. acris zahlreich (R)! Trollius europaeus L. Wiesen zwischen Kundratic, Šeberov, Hrnčíře, Vestec, Písnice, Libuš, Baběnic zerstreut (Kr). Helleborus viridis L. In Obstgárten von B. Trůbau, in Kozlov u. a. (M). Aguilecgia vulgaris L. Auscha: Fuchslócher (B)! Semily: linkes Iserufer (B). Wildenschwert; B. Trůbau: Lehne hinter Rybník (K). Leitomyšl: an mehreren Orten (Zo). Bere Doubrava bei Chudenic! Wlašim: Wald zwischen Chobot und Lhota Hrazená (Vo)! Var. subtomentosa. Stengel und Blattstiele dicht zottig; Blátter unterseits dicht graulich weichhaarig, fast filzig, samme- tig anzufůhlen. Blůthenstandsachsen zottie und drůsenhaarig. So im Wáldchen des Klosters Hájek bei Unhošť! Bei Leitomyšl hinter Lauterbach gegen Sebranice (Zg)! Aconitum lycoctonum L. B. Trůbau: Kalkmersellehne hinter Rybník (K). Aconitum variegatum L. Pardubic: im Walde hinter Familien (K). Puchers: Jungwald zwischen Silberbere und Johannesthal (J)! Corydalis digitata Pers. Přepychy bei Opočno: am Bache „pod Satkami“, mit C. cava (R). Fumaria Vaillantii Lois. Milayer Hof (B). Teesdalea nudicaulis R. Br. Um Pardubic sehr verbreitet (K). TLepidium sativum L. Přepychy: lángs der Kirchhofmauer ver- breitet (R). Lunaria rediviva L. Linkes Ufer der Stillen Adler beim Dorfe Hrádek náchst Wildenschwert (Zg)! *Cardamine trifolia L. Hněvkovice bei Humpolec (Be)! Arabis Gerardi Bess. Konigingrátz: Waldtrift „u Podhůří“ (R)! Přepych: Wiese beim Walde Chropotín, náchst der Bahn (R)! Arabis arenosa Scop. Brandeis a. Adl. (Schube). B. Trůbau: Lehne hinter Rybník (K). Ufer der Blánice bei Wlaším (Vo). 39 X. L. J. Čelakovský Arabis Halleri L. Semily: Wiesen an der Iser bei Matouš's Fabrik (B). Barbarea stricta Andrz. An der Blánice unterhalb Wlašim (Vo). Ufer der Želivka bei der Walke hinter Hněvkovic (Be)! Sisymbrium sinapistrum Crantz. An der Bahn bei Welboth im DBielathale nur sehr spárlich (Wb). Erysimum repandum L. Malhosticer Berg im Bielathale (Wb)! Conringia orientalis Andrz. Brachfeld in Rokelský důl n: Li- běchov zahlreich (Pl)! Rapistrum perenne L. Podholy bei Kováry (B). Parnassia palustris L. Prag: Wiesen zwischen Kundratic und Vestec, dann zwischen Písnice und Cholupice und bei Lhotka (Kr). Viola cyanea Čel. Prag: buschiger Abhang unterhalb des Maier- hofes Cibulka, sehr zahlreich (B)! Viola odorata x hirta.') Prag: bei St. Prokop mit den Eltern (B). Viola mirabilis L. Haine bei Vys. Veselí, Smidar und Sukorad bei Hořic (K). Viola mirabilis x Riviniana. Am Bořen bei Bilin, mit den Stammarten (Wb). Viola arenaria DC. Tepl: Wáldchen beim Stifte, Wáldchen Po- pelhau, im Teplthal bei der Unteren Stohrer-Mihle (B), Viola arenaria x Riviniana. Durch die grósseren Blůthen mit breiteren Kelchanháneseln, die spárliche Behaarung der Blůthen- stiele und Blátter, die spitzigere Blattform und weichere Con- sistenz der Blátter von V. arenaria, durch den niedrigen ge- drungenen Wuchs, viel kleinere, kůrzer gestielte, seicht gekerbte Blátter, doch nicht so grosse Kelchanhángsel und úberhaupt weit kleinere Blůthen von V. Riviniana zu unterscheiden. Bei Smečno im Tuháňer Revier, Waldthal „Krnčí“, mit den Eltern (Vs)! Wahrscheinlich gehórte hieher auch die einmal von Pur- kyně bei Weisswasser gefundene V. Riviniana A fallax Čel. Prodr. Fl. Bohm. pas. 479. Montia rivularis Gmel. Um Tepl, Michelsbere (B). Mukařover Wálder; Kamberg, Jung-Vožic, Pacov (B)! Čížkov bei Neu-Ce- rekve (P])! 1) Die Viola foliosa Čel. von Cholupic, die mit V. hirta und odorata zu- sammenwuchs, hat H. Borbás wegeu der fast kahlen Fruchtknoten fůr eine V. cyanea X hirta erklárt, was nicht móglich ist, da V. cyanea dort nicht wáchst, und úberhaupt nur auf die náchste Umgebung Prags beschránkt zu sein scheint. j ) j l Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 33 Montia minor Gmel. Elendflur bei B. Leipa, in der Náhe des Wáchterhauses zahlreich (Anders t. Wu). *Sagina Linnaei Presl. Bei Humpolec, Hněvkovic und Kletečná auf hóher gelegenen, grasigen, etwas steinigen oder sandigen Rainen und niedrigen Abhángen; auch bei Klein-Věžnice náchst Polná (Be)! Chudenic: steiniger Waldweg und Waldrand náchst Těšovic mit S. procumbens! (Čf invenit). Diese niedrig gelegenen Standorte, so weit einerseits vom Riesengebirge, anderseits vom Bohmerwalde entfernt, sind sehr unerwartet und interessant. — Im Bóhmerwalde im Damme des Stubenbacher SŠees mit S. pro- cumbens (Čf)! Die Blithe variirt auch 4záhlig (jedoch mit 8 Staubgefássen); deshalb und weil úberdies S. procumbens manchmal auch einzelne ozáhlige Blůthen bildet, sind die Sectionen Spergella und Saginella in der Gattung Sagina unhaltbar. Alsine viscosa Schreb. Lissa [Lysá] (1884 leg.?)! *Alsine verna Bartl. Kamberg bei MI. Vožice [Jung-Wožic|: Waldrain bei Hrnčíř „za Podhorníkem“ (S)! — Zweiter Standort im inneren, niederen Lande; bisher nur bei Weisswasser bekannt gewesen. Stellaria palustris Ehrh. (f. viridis). Am Barbara-Teiche bei Dux (Wb)I| Vaccaria pyramidata FL. Wett. v. grandifora (Jaub. « Spach sp.) Bahndamm zwischen B. Leipa und Schasslowitz [Častolovice] (Wu)! *Tunica saxifraga Scop. B. Mittelgebirge: in Těchobuzic bei Ploškovic auf einer Gartenmauer eines Bauernhofes zahlreich (etwa 50 Stick) und unter dem Kelchberge [Kalich] bei Triebsch [Třebušín] náchst der Háuser spárlich (Em. Binder t. B)! Nach der Art der Standorte wohl auch nur verwildert. Dianthus armeria L. Hoch-Weselí, Smidary, Hořice (K). Dianthus armeria x deltoides. Im Wald Chropotín bei Přepych einige Exempl. mit den Eltern (R)! Dianthus superbus L. Neu-Bydžov, Hořice (K). Melandryum noctiflorum Fr. B. Trůbau: Feld bei Parník reichlich (M). Melandryum silvestre Róhl. Borová hinter D. Brod (Be)! Malva borealis Lilj. Liskovice bei Hořic, Ohnišťany bei Smidar (K). Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 3 34 X. L. J. Čelakovský Malva alcea L. Sůdlich der Sázava selten: Kambere (S)! Čer- | novic (B)! TMalva moschata L. Weg zwischen B. Leipa und Schasslowitz (Wu). Elatine triandra 9Schk. An einem der Teichel óstlich von Říčan (Čf)! Teich Svět bei Wittingau (Wn). Elatine hydropiper L. Teich Svět bei Wittingau (Wn). Geranium rotundifolium L. Steiniges Brachfeld bei Přepych, im J. 1890 ein Expl. sef. (R)! Also wohl anch nur zufállig ein- geschleppt. Geranium pyrenaicum L. b. Tribau: beim Bahnviadukt ge- seniber Rybník mehrere Expl. (M)! Geranium phaeum L. Chrudim: nahe der Bahn (Z)! Dorfplatz in Ober-Dobrouč bei Wildenschwert (K)! Um B. Trůbau nicht selten, so bei Rybník, im Thal gegen Skuhrov, bei Nickl in Záunen (M). *Linum perenne L. Melník: am Bahndamme zwischen Klein- © Oujezd und Skuhrov, vereinzelt (Pl)! Radiola linoides Gmel. Am Hirschberger Grossteich (Wu). Teich Svět bei Wittingau (Wn). Polygala austriaca Crantz. Sumpfwiese beim Rennplatz bei Par- dubic, ziemlich zahlreich, weissblůhend (K). B. Trůbau: auf Waldwiesen „v Zacharovci“ zwischen Přívrat und Lhotka, meist weissblihend (M)! Chamaebuxus alpestris Spach. Im Teplthale von Tepl bis Petschau, D. Tomaschlag (B)! Dictamnus albus L. var. albiflora. Selc bei Prag (Uzel)! Staphylea pinnata L. Im Gemůssegarten des Klosters Hájek bei Unhošť, ein Strauch gepflanzt! + Oenothera muricata L. In Pošná bei Pacov verwildert (B)! Epilobium Lamyi F. Schulz. Rovensko: Wiesengráben „pod Ko- cemi“ (b)! Circaea alpina, L. Melnik: im Erlengebůsch bei Stampach (Ku)! Radostovice bei MI. Vožice, Pacov (B)! Myriophyllum verticillatum L. Melník: Siůimpfe oberhalb Vrutic; Wassergraben zwischen Újezd und Vavřinec (PI)! Kam- berg: in der Blánice, auch im Kamberger Teiche (B). Astrantia major L. Melník: lánes des Baches bei Štampach (Ku)! Rovensko (B). Liskovice bei Hořic (K). Reviere Halín bei Dobruška, Dřizdno bei Přepych (R)! Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 85 Cicuta virosa L. Um Chiodeč bei Pilgram sehr háufig (Pl)! Pimpinella saxifraga L. forma dissecta floribus rubesceu- tibus. Pacov: bei Zhoř (B)! Bupleurum lonegifolium L. Roblíner Thal bei Dobřichovic (Pl)! Liskenbere bei Meronic, Bere Wowčín bei Lobositz (B). Bupleurum falcatum L. Loučnohorský les bei Smidar (K). Ho- říněves (Bí)! Přepych: an der Strasse nach Opočno náchst dem Thiergarten, auch um Vysoký Oujezd und um Dobruška háufig (R)! Seseli coloratum Ehrh. Blatecký háj bei Rovensko (B)! Seseli hippomarathrum L. Waldthal bei Kováry; Liskenberg bei Meronic (B). Cnidium venosum Koch. Přepych: im Waldschlage „v Satkách“ (R)! Heracleum sphondylium L. var. glabrum Huth (Fl. v. Frank- furt a. O. 1882) (H. sph. var. glaberrimum Čel. Ó. B. Ztsch. 1893 8. 144). Die canze Pflanze, auch die Frucktknoten und jungen Frůchte věllig kahl. Rovensko: Kněžská stráň, im Wald- gebůsch mit der Normalform, nicht háufie (B)! Diese interessante Form liegt ausserdem im Museumsherbar vor: von Wallendorf in der Zips (leg. Kalchbrenner!), als var. glabrum bezeichnet. Laserpitium prutenicum L. Hoch-Weselí und Chotělic, Neu- Bydžov, Hořice (K). Scandix pecten Veneris L. Milayer Hof und zwischen dem Milayer Berg und Švec (B). „V Satkách“ bei Přepych (R)! Chaerophyllum aureum L. Chudenic: auch im Gebůsch beim Forsthause unter dem Herrnstein! Conium maculatum L. Noskov bei J. Vožic; Pacov: im Parke und im Dorfe Kámen (B)! Saxifraga aizoon Jaca. Hostín bei Beraun (Nk). Sedum purpureum Schult. Am Wege von Padrť nach Mireschau vor dem Dorfe Skořice in Weizenfeldern háufie (Čf)! Sedum villosum L. Pacov: „ve Třtí“ bei Brná (B)! Sedum boloniense Lois. Bere Bláník (S)! Fehlt ganz in der Gegend von Chudenic -und Klattau, woselbst nur 8. acre háufie ist. Cotoneaster vulgaris Lindl. Liskenbere bei Meronic (B). Mespilus germanica L. Brdatka und Drabov bei Beraun (Nk). 36 X. L. J. Čelakovský Pirus communis L. Am Hradischken bei Meronic (B)! Rovensko: Kněžská stráň; B. Aicha (B). Wálder bei Mukařov háufie (B). Pirus malus L. Steinberg bei Rietschen (B). Rovensko: auf der Kněžská stráň (B)! B. Trůbau: hinter Rybník einige Štráucher (K). Pirus aria Ehrh. Hradischken und Liskenbere bei Meronic (B). Pirus torminalis Ehrh. Hradischken bei Meronic, Wowčín bei Lobositz (B). Rosa pimpinellifolia L. Wlašim: steiniger Abhang, Gneiss, mehrere Stráucher (Vo). * Rosa involuta Sm. (R. Sabini Woods). Auf dem Steinberge bei Rietschen fand H. Bubák bei seinem zweiten Besuche im Ganzen drei, von einander entfernte Stráucher, einen mit ca 2 m hohem und 3 cm dickem Stamme; in der Náhe R. tomentosa genuina und R. trachyphylla genuina ; erst weit unterhalb des Berges R. gallica, R. spinosissima nirgends. Rosa trachyphylla Rau. Bere Dob bei Dobšic; bei Meronic, Winterbere und Babina bei Leitmeritz (D). Rosa alpina L. Podhornberg bei Marienbad (Wsb, f. pyrenaica)! Bei Tepl und im Teplthale bis Petschau (B). Semily: Ufer der Iser (f. pendulina, B). B. Trůbau (f. pendulina, K)! Wlašim: Blánicethal zwischen Polanka und Nesperská Lhota (Vo)! MI. Vožice: unter der Bure Schellenbere (B)! Pacov: bei Šimpach, „Obora“ bei Pošná, Černovic, Neu-Cerekve (B). Gratzen: Schwei- zerwiese im Reviere Můhlbere bei Heilbrunn (J., f. reversa Presl sp. nec Kit.)! Rosa glauca Vill. Unterhalb des Radelsteins bei der Lobositzer Strasse (B)! Rosa coriifolia Fr. Tití [Wetterstein]| bei B. Aicha, bei Turnau (B). Trůbau: Lehne hinter Rybník (K). Um J. Vožic, Pacov, Černovic, Kamenice a. L. (B)! Roša scabrata Crép. Brůx: auch um den Spitzbere einige Stráucher (B)! — Pardubic: Graben beim Canal „Halda“ hinter Židov (K)' Erster Standort in Ostbohmen. Rosa sepium Thuill. 9)graveolens (Gren.). Abhang „v Záskalí“ bei Melník mit R. sepium genuina (Ku)! Berg Kusov bei Dřem- čic náchst Třiblic (B)! Rosa tomentosa Sm. var. cinerascens (Crép.). Mladá Vožice: Wald bei Řevničov (B). Rosa villosa L. (R. cuspidatoides Crép. ete.). Wald Stříbrník bei Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 37 Meronic (B)! Mukařower Wálder (B). Leitomyšl: Wald Rulák bei Osik (Zg)! B. Trůbau: mehrere Stráucher pod Skalou (K, M). Am Herrenstein bei Neugedein! Agrimonia odorata Mill. In Kout bei Neugedein in einem Gártehen zahlreich ! Geum rivale L. Um Humpolec, Polná, Pilgram (Be)! Potentilla recta L. B. obscura. Kónicingrátz: Hain hinter Pi- letic (R)! Rubus saxatilis L. Ratsch bei Dauba (Kiihnel t. Wb). Stein- berg bei Rietschen, Sandbere bei Růbendorf (B). Bóohm. Trůbau: zwischen Schirmdorf und Zádůlka (K). Wlašim: Wálder bei Tehov (Vo). MI Vožice: Wald Doubí bei Gross-Hlasivo (B)! Tepl: zwischen Zeberhisch und Prochomuth (B). Rubus suberectus Anders. Hoch-Weselí, Smidar, Hořic hie und da (K). Mukařower Wálder; bei Pacov (B). Rubus thyrsoideus Wimm. Wildenschwert, Mezihořské údolí bei Ostroměř (K). MI. Vožice: unter der Bure Schellenberg (B). Rubus Koehleri Weihe. Pacov: im Walde bei Cetoraz (B). Rubus corylifolius Sm. $. tomentosus (R. mollis Presl). Ab- hang „v Záskalí“ bei Melnik (Ku)! y) eglandulosus Čel. Prodr. Ebendort (Ku)! TSpiraea opulifolia L. Ufer der Blánice bei Wlašim (Vo)! Spiraea salicifolia L. Gebůsch an der Moldau bei Salnau im Bohmerwalde (Čf)! Spiraea aruncus L. Um Wlašim hie und da (Vo). MI. Vožice: unterhalb Schellenberg (B)! Prunus avium L. B. Tribau: Steinberg bei Skuhrov; Kalkmergel- lehne hinter Rybník (K). +Prunus cerasus L. Hain bei Smidar, B. Tribau: Lehne hinter Rybník (K). Prunus chamaecerasus Jaca. Milayer Berg (B). Wlaším: fel- siges Ufer der Blánice bei Čechov (Vo)! TLupinus luteus L. Bei Stříbřec náchst Platz auf Sandfluren gebaut, wie man mir sagte, als Fischfutter. Melilotus altissimus Thuill. Bei Ohnišťan náchst Smidar; Jungwald bei Sukorad und bei Liskovic náchst Hořic; um Par- dubic verbreitet (K). Trifolium rubens L. Kónigingrátz: Rand des Laubwaldes hinter Piletic, Halíner Revier bei Dobruška (R)! DO U J Čelakovský: Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. Trifolium ochroleucum Huds. Thalabhángce der Orlice bei Wildenschwert (K). Lehne „v Dřízdnech“ bei Přepych (R)! Lotus uliginosus 8Schk. Zábrdí bei B. Aicha; Semily: linkes Iserufer (B). Astragalus exscapus L. Rokelský důl bei Liboch, sehr zahl- reich (Pl)! Am Schwarzen Bere bei B. Zlatník (Wb). Bei Teplitz (Prodr. Fl. B. S. 674)*) nicht gesehen (Wb). Astragalus danicus Retz. Óstlich vom Brůxer Schlossberg (Wb). Hradischken und Liskenberg bei Meronic (B). Astragalus austriacus Jaca. Oberhalb Semě bei Třiblic (B). Duby bei Kladno (Wt). + Coronilla emerus L. Auf der Bába bei Ječan, in einem ge- píanzten Wáldchen aus Fóhren, Robinia, Ligustrum, Cytisus la- burnum, Cornus sanguinea, in 3 lteren blůthentragenden Stráuchern (B)! Vicia lathyroides L. Kahler Berg bei B. Leipa, Můhlberg bei Straussnitz (Anders t. Wu). Kónigingrátz: Schlesische Vorstadt, an der Eisenbahn (R). Vicia dumetorum L. Loučnohorský les bei Smidar (R)! Thal von Mezihoří bei Ostroměř (K). Wlašim: Wálder bei Všechlap, unfern der Einmůndung der Blánice in die Sázava (Vo)! Erster Standort im Sázavagebiet. Vicia pisiformis L. Gebůsch an der Ruine Alt-Perstein bei Dauba (Pl)! Vys. Veselí (K). Halíner Revier bei Dobruška (R)! Vicia cassubica L. Hoch-Weselí und Chotělice, Smidary (K). Lochovic: Wáldchen bei den Nové Lázně (var. pubescens, Čf)! Vicia tenuifolia Roth. „Poříčí“ bei Dobruška (R)! Vicia villosa Roth. Zwischen Rovensko und Turnau háufig; bei Semil (B). Riesenbere bei Neugedein, im Getreide! Pacov: im Getreide bei Zhoř (B)! 1) „Teplitz“ bedeutete auch bei Winkler eine sehr weite Umgegend, die z. B. bis Bilin und Brůx gemeint war. Verlag der kónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1893. XI. Zur Bahnbestimmune. Von Dr. V. Láska in Prag. (Vorgelegt den 10. Márz 1893.) Bei der ersten Bahnbestimmung eines Himmelskórpers kommt es auf die Auflósung zweier Gleichungen von der Gestalt: M O a ej 2) BOOT B1070 12 = m+-n0 + po? an, wobei «, B, m, 1, P, gecebene Constanten, © die Erdentfernung und 7 die Sonnenent- fernung des Kórpers bezeichnet. Diese Gleichungen pfleet man durch Annáherung zu lósen, indem man von einem geeigneten Wert von 7 ausgeht, mit diesem aus der Gleichung 1) einen Náheruneswert von © bestimmt. Einen genaueren Wert von 7 liefert sodann die Gleichung 2). Fůr gewóhnlich pflest man fůr Kometen 7-1, fůr Planetoiden += 2,5 zu setzen. Die Auflósung dieser beiden Gleichungen erfordert eine ziemliche Rechen- arbeit, die durch das nachstehende Verfahren ůberflůssig gemacht wird. Setzt man námlich den Wert der Gleichung 1) in die Gleichung 2) und ordnet gehorig, so folgt: r2— (m na + pet +p 5 + (n +2) 6 oder wenn gesetzt wird: B) 0 a mna pa? zvu | 2 2) BE SARA Am TP B) B (n 20) Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 9 XI. V. Láska einfach: (OD) E Vč OVV O KA AB alk Ar B Werden zwei neue Variable | (r) und f so eingefůhrt, dass TO RAP RAY 1285 PTÁ 8 pa 4: = | B | 9) OC OL K) OVO V 1603 JME) == | ) g f | so geht die Gleichung 6) úber in | (r)š + (+)* = 4 die sich leicht tabuliren lásst. Der Gebrauch der folgenden Tafel ist einfach. Man berechnet zunáchst die Gróssen w und B eins fůr allemal. Sodann mit einem geeigneten Wert von r die Gróssen Zd Mit dem lezteren Argumente wird aus der Tafel (r) entnommen, mit welcher Grósse sodann r aus der Gleichung 7) zu berechnen ist. Um das Gesagte durch ein Beispiel zu illustriren, nehmen wir die Gleichungen aus Littrow: Vorlesungen ber Astronomie p. 142. o = [01813347] — nano +2 = 10158980 — [01558219] e — [0:0170896] 6: Die eingeklammerten Zahlen sind Logarithmen. Da es sich um einen Planetoiden handelt, nehmen wir dem Obigen zufolge: 25 an. Damit folgt: w — 5584378 A — 5594674 B = — 7132765 | ferner JE f= VA= [03738774] B 0) = yd =— 0:09654 so dass wir haben: Zur Bahnbestimmung. ké) (r)* — (r)* — — 009634 Unsere Tafel liefert durch eine einfache Interpollation: (r) — 094027 Mit diesem Werte ergibt sich log r = logf — log (r) = 03471300 Wáhrend Littrow nach vielen Hypothesen log r — 03477013 Wiederholt man mit dem gefundenen Werte die Rechnune, so folot: A — 5605152 f = [03742937] g = — 009589 und hiemit aus der Tafel (r) — 0994063 so dass : log r — 034771 wird. Mehr als fiinf Decimalen kann diese Tafel nicht geben. Es hindert aber Nichts, sie mit geniůgender Ausdehnung zu rechnen, wozu es mir leider an Zeit fehlt. Hoffentlich werden andere, die úber mehr Zeit verfigen, diese Arbeit úbernehmen. Da man jedoch bei den ersten Bahnbestimmungen, die eicentlich zur Grundlage den Beobachtungen dienen, mit einer Genauigkeit von finf Dezimalen sich zufriedenstellen kann, důrfte die nachfolgende Tafel im allgemeinen genůgen. XI. V. Láska (r)* +- (0) = g dg 131949 132522 — 572 133096. 574 133672 | 576 134250 | 518 134829 | 5179 135411. 582 135995 584 136582 | 587 137170 — 588 137760 + 590 138352 © 592 138946 | 594 139542 | 596 140140 598 140741. 601 141344 608 141949. 605 142556 | 607 143165 |- 609 143777 + 612 144391. 614 145007 616 145625 618 146245 620 1.46867 622 1:47490. 623 „148116 626 148744 628 149374 — 630 150006 -+ 632 150640 | 634 151276. 636 151915 639 152556 641 153199 | 643 153844 645 154491. 647 155141. 650 155793 |- 652 M (= g — 015851 — 013766 — 013680 — 013593 — 013505 — 013416 — 0133206 — 013235 — 015143 — 013050 — 012955 — 012859 — 012703 — 0126606 — (125068 — 012469 — 019369 — 012208 — 012166 — 012063 — 011959 — 011854 — 011748 — 011041 — 011533 — 011424 — 011315 — 011205 — 011094 — 010981 — 010861 — 010752 — 010636 — 010519 — 010401 — 010282 — 010162 — 010041 — 0109918 — 009794 — — +£ 0:940 0941 0:942 0943 0944 0:945 0946 0 947 0 948 0:949 0:950 0:951 0952 0953 0954 0955 0:956 0:95% 0958 0959 0:960 0961 0962 0:963 0+964 0965 0:966 0:907 0968 0:969 0970 0971 0972 0975 0974 0:975 0:976 0:97% 0978 0979 Zur Bahnbestimmunc. (= g dg 156447 157103 — 656 157762 | 659 158423 661 159087 664 159753 666 1:60421.— 668 161092 — 671 161765 | 673 1:62440 + 675 168117 + 677 163196 679 1:04471 681 165161 684 1:65847 686 1:66535 686 1:07225 690 1:67918 698 1:08613 685 169311 |- 698 170011 — 700 170714 103 111419 105 1721206 10% 172835 109 1'73546 T11 1:74260 114 174976 116 115694 118 176415 + 721 1'76140 —- 725 177867 727 1:78596 | 729 179827 731 180061. 734 180797 736 181585 | 738 182275 | 740 188017 742 183762 + 745 (= (P = g (r) g da 01940. — 009609 0941. — 009543. —- 126 01942. — 009416 127 0943. — 009288 128 01944. — 009159 129 0:945. — 009029 130 01946. — 008897 132 0:947 — 008704 133 0:948. — 0.08630 134 0949. — 008495. — 195 0950. — 008360. —— 155 0951. — 008223 131 0:952 | — 0.08085 158 09953. — 007945 140 0954. — 007804 141 0955 | — 0.07602 142 0956. — 007519 143 0957 — 007375 144 0958 —- 007230 145 0:959. — 007084. — 146 0960. — 006937 — 147 0:961. — 000788 149 01962. — 006038 150 0:963. — 006487 151 01964. — 0063535 152 0965. — 006181 154 0:966. — 006026 155 0967 — 005870 156 0:968 © — 005712 158 0969. — 005553 -— 159 0970. — 005394. — 159 0971. — 005233 161 01972. — 005071 162 0973. — 004907 164 0974. — 004742 165 0975. — 004576 166 0976. — 004408 108 09977 — 004239 169 0978 — 004069 170 0:979. — 003898 — 171 O XI. V. Láska (r)* + (1) = 4 g 1:84511 1:85260 1:86012 1.8676% 187525 1:88280 1:89049 1:89815 1:90584 1:91356 192129 192904 1:93682 1:94402 1:95245 196030 1:96818 1:97609 198409 1:99200 2:00000 2 00802 2-016006 202415 203222 204033 204847 2056064 2:06483 2:01305 208131 2:08960 209791 2:10625 211402 212301 213142 2:13985 214831 215679 dg — 749 752 155 158 161 1063 160 109 + 70 8 115 118 180 185 185 188 191 194 o + 800 802 804 80% 909 S11 914 917 819 — 822 + 82 829 831 834 831 839 841 843 846 + 848 (r) 0:950 0:981 0982 0983 0:984 0:985 0:986 0:98% 0:988 0989 0990 0 991 0:992 0:993 0994 0:995 0:996 0997 0998 0:999 1:000 1:001 1002 1003 1:004 1:005 1:006 1:007 1:008 1:009 1:010 1011 1:012 1'013 1014 1.015 1016 1017 1018 1019 (r — (r)? = 4 g — 003721 — 003554 — 0105380 — 0103204 — 003027 — 002849 — 01026069 — 0102487 — 002304 — 002119 — 0019532 — 001744 — 001555 — 0013065 — 001173 — 000980 — 000786 — 000591 — 000395 —, 000198 -+ 0:00000 E -00198 0:00398 0:00600 000804 0:01010 0:01218 0:01428 0:01640 + 001854 + 002071 0:02287 0:02505 0:02724 002944 0:08165 0:08387 0:08610 0:03834 + Hle — + + + dg 175 174 176 11% 178 180 182 185 185 187 188 189 190 192 193 194 19% 196 197 195 198 200 202 204 200 208 210 212 214 217 211 218 219 220 221 222 223 224 — 004050 — 226 Zur Bahnbestimmung. (6) (r) (de E, (r) g dy (7) g dg 1:020.— 216529 1:020. — 004287 LD2T. | 2:11982 JSTE55 1:021 0:04515 -- 228 1:022 | 218238 856 1:022 004745 230 10023. 219097. 859 1:023 004977 232 1024. 219959. 862 1:024 0:05211 234 1025. 220825 866 1:025 0:05447 236 1026. 221694. 869 1:026 0:05685 238 1027. 222566 | 872 1:027 0:05925 240 1028. 223441. 875 1:028 0:06167 249 1029 | 224319 — 878 1:029 006411. -—- 244 1030..,225200.-50881: 1:030 0:06655 —- 244 1031. 226083 | 883 1:031 0:06901 246 1032 226969. 886 1:032 0:07148 247 1:083 | 227858 | 889 1:033 0:07396 248 1:034 | 228749. 891 1:034 0:07646 250 1035. 229643. 894 1:085 007897 251 1036. 230540 | 897 1:036 008150 258 1037. 231439. 899 1:037 0:08404 254 1038. 232341. 902 1:038 0-08660 256 1:039. | 233245 | 904 1:039 0:08919. | 259 1040 234151 — 906 1:040 0:09179. — 260 1041.. 235060 | 909 1041.. 0:09441 262 1042. 235972 | 912 1:042 009705 264 1043. 236888 | 916 1:043 009970 265 1044. 237807. 919 1:044 010237 267 E045. 2387300.925 1:045 010505 268 1046. 239657 9927 1:046 0:10774 269 1047. 240587 930 1:047 0:11044 270 1048. 241520...933 1:048 0:11316 272 1049. 242455 — 935 1:049 011589 —| 278 1050 | 243393 I 938 1:050 011863 —- 274 1051.. 244334. 941 1:051 012139 276 1052 | 245278 | 944 1:052 012417 278 1053 246224 | 946 1:058 0:12698 281 1054. 247178. 949 1:054 012981 283 1055. 248194. 951 1:055 013266 285 1056. 249078 954 1:056 013553 287 1057. 250035 | 957 1:057 013842 289 1058. 250995 960 1:058 014133 991 15059 251958 — 903 1059 014426. — 293 (r) 1'060 1061 1:062 1:068 1064 1:065 1066 1067 1068 1:069 1:070 1:071 1072 1.073 1.074 1075 1076 1077 1078 1079 1.080 1:081 1:082 1083 1.084 1085 1:086 1087 1:088 1089 1:090 OD 1092 1:093 1094 1.095 1:096 1:097 1:098 1099 Verlag der konigl. bóhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr. Prag 1898. XI. V. Láska: Zur Bahnbestimmung. ()* + (r) = a g dg 252925 253895 | 970 2-54868 973 9-55844 976 2-56823 979 -57805 982 2:58790 985 - 259778 988 260769 991 2:61763 — 994 262759. | 996. 263758 999 2:64760 1002 265765 | 1005 2:66774.— 1009 967787. 1013 268803 — 1016 2-69823 | 1020 2-70847— 1024 271875 —| 1028 272905 I- 1030 2739838 | 1033 2-74974 1036 2-76013 | 1039 277055 | 1042 278100. 1045 279148. 1048 2-80198 1050 281951. 1053 282307 I- 1056 283365 |- 1058 284496. 1061 2-85490 | 1064 286558 | 1068 287631. 1073 2:88708 | 1077 2-89789 | 1081 290874. 1085 291963. 1089 293056 —- 1093 (r) 1:060 1:061 1.062 1:065 1.064 1:005 1'066 1.067 1:068 1:069 1:070 1:071 1072 1073 1.074 1:075 1:076 1:01% 1:078 1079 1:080 1:081 1:082 1:083 1:084 1:085 1:086 1:087 1.088 1089 1:090 1:091 1:092 1093 1094 1:095 1:096 1097 1:098 1.099 (r) — (r) a g dy 0:14721 015016 -—|- 29% 0:15313 297 015611 298 0:15911 300 016213 302 016517 304 0:16823 306 0:17131 308 017439 | 309 017750 + 311 018062 312 018376 314 018692 316 0:19010 318 019330 320 0:19652 322 0:19976 324 020302 326 020630 — 328 0:20961 -+ 381 021293 332 021627 334 021962 335 022299 337 022637 338 029977 340 0:23319 342 023663 344 0:24009 — 346 024358 -—- 349 024608 350 024960 352 025314 354 025670 356 026028 358 026388 360 0:26750 362 027115 365 027582 — 367 XII. Výpočet dráhy vlasatice 1891, L Napsali Bohumil Novák a František Miller v Praze. (Předloženo dne 10. března 1893.) Kolem 8. hodiny večer dne 29. března 1891. zpozoroval prof. E. E. Barnard na Lickově hvězdárně 4-palcovým lomeným hleda- čem malou mlhovitou hmotu, která po užití 12-palcového aegua- torealu ukázala se býti vlasaticí. Tutéž vlasatici objevil neodvisle 30. března W. F. Denning v Bristolu. Vlasatice měla asi 1“ v prů- měru, a dle zprávy Barnardovy (Astr. Journ. X. pag. 190.) byla za svého objevení 10.—11. velikosti s ohonem 10"—15' dlouhým; jiní pozorovatelé udávají ji však jako hvězdu 8. velikosti s nezřetelným jádrem 10. velikosti a s ohonem 5'—7 dlouhým. Pozorování sáhají do 10. dubna, potom vlasatice zmizela, prošla perihelem a byla poprvé opět zpozorována J. Tebuttem ve Windsoru (N.-S.-Wales) v květnu. Skutečná pozorování pro nepříznivé počasí mohla však počíti až 4. června; posledně byla pozorována 9. července od R. H. Tucker-a v Cordobě (Argentina). Elementy prozatimní, avšak jen z první části pozorování, byly počítány několikráte; nejpřesnější jsou od prof. Lampa: T' = 1891 Duben 27, 55900 stř. čas Berlín. o — 178%48' 248" 2 1935536:5 stř. Aeguin. 1891, 0 6— 1203124: lg g= 9599332. Aeg. heliocentrické souřadnice ae — [9990460] r. sin (v 81937 42-8") y — [9391664] r. sin (v-—- 115 9 4806) z — [9996115] r. sin (v—- 173 15 375) Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 2 XII. Bohumil Novák a František Můller. Celkem bylo nalezeno v Astr. Nachr., Astr. Journ., Comptes Rendus a Bulletin Astr. 101 pozorování, z nichž předem 4 pozorování byla vyloučena a to pozorování 1. dubna na Mt. Hamiltonu, 15. června a 29. června (2) ve Windsoru, poněvadž srovnávací hvězdy byly jen přibližně udány a nebylo je možno nalézti v žádném z těch katalogův, které byly přístupny. Ostatní srovnávací hvězdy byly zvoleny za základ takto: (polohy jsou vzaty z přístupných nám katalogů neb, nebyly-li katalogy po ruce, jsou podrženy, jak byly od pozorovatelův udány). Střední místa 1891, 0. | | 2 a | ) | Autorita ©) h m S 0 U / 10 55 603|—-44 51 546, + (2 Par. 1308 — W, 0k, 1852) 20 56 3332|—44 50 191, W, ob, 1382 81. 1. 723|—-42 56 276, Par. 1433 (W,) 41. 4. 197|—-43 56 | 46, Srovn. Par. 1427 |5|1 5 3459 -43 10 222, AG. Bonn (W) | 61. 6 4810 —41. 4 428, W, D,67 (01. T. 709|,-540 39 283, 1(2 Par. 15484 W, B,71+W,IW,72) (81.7 2102|-540. 34 210|1W, B,77 W, I 78) (A1. 8 1854 42 6. 50, Srovn. BB. VI +429, 254, W, I*, 120 10,1.. 8 3387|--41. 5 550| W, I*,108 1L1 8 5232|—41 13 3206, 4(W, I, 11834 W, I, 114) 121.9 717|--41 41 536, BB. VI — 419 230 131. 9 2041542 9 340, w, B, 120 141 10 058 40 4 250, : (2 Par. 1595 +- W, In, 130) 15 1 10 1401|—-42 21 545| 1 (2Rad, 387 + W, It, 135) 16 1 10 2452|-—41 40 376, Srovn. W, IB, 118 171 10 27783|—-39 53 375, Lund. AG. Z. 91, 98 181 11. 399|--38 54 193, 1 (Par. 1615 + Yarn. 651) 191 12 1438 +42 42 275 W, D, 192 201 12 2966|--42 6. 71, W, P, 196 corr. 211 13 1942 39 33 168, Lal. 2348 221 13 2634 442 0 24.8, BB. VI + 41, 246 23 1 13 4920 -40 4 276, Lund. AG. Z. 67, 83 24|1 16 5542 -40 2 246|1: Rene A5 AG. ZB 88) 95, +7 | ; 3 (2 . Lund. Z.91, 9 SNVÁL: 25 1 16 5875 4-38 54 251|(*( A oono lo ná 261 18 9-85 38 29 388, £(Yarn. 689 + BB. VL +380, 254) (W,), 211 18 3199 -38 50 551| W, I, 387 | 281 18 4521 +36 53 77 w, Ib, 344 291 19 4780|+37 51 221| w, r, 373 Výpočet dráhy vlasatice 1891, I. 3 = = | : nn on 5 n) A" 6.0r 16.2 > | | m S 0 , AA | | '30,1. 19. 4813|--37 37 380, 1(2 AG. Lund. Z. 86 £ W, E, 375) B1|1 20 1918|+4-36 54 244| Lund. AG. Z. 56, 65 32|1 20 3921|—-36 43 449| Lund. AG. Z. 85 | PSO 3950 Mob OD SL3 0) eo 9050 384/1 22 1119136 30 20'7| Lund. AG. Z. 85 35|1 24 26:19|4-35 38 288| W, E, 488 86,124 4127|—-33 36 408, ! (Par. 1859 + Leid. AG. Z. 138, 68) 30|1 25 5474|—-34 14. 93, Leid. Zon. 238, 332 B8|1 25 5913|+34 20 469| W, B, 518 39|1 26 4526|+33 17 303| W, Ib, 539 | 40|1 28 23'13|--34 33 | 93| :(Leid. AG. Z. 327, 345 — Par. 1932.) n 1 28 4670|-432 88 50:6 6 (2 Par. a o r a Z. 138, 73 „JL 30. 3645|+32 17 489| : (Par. 1987 | Leid. AG. Z. 138, 75) 45|4 55 31-80|—37 2 192| Cord. Z. 124, 81; Stone 2181 44|5 41. 3972|— 41 49. 349| Cord. Z.1480,Cord. GC. 6775, Stone 2594 45|5 50. 335| - 42 56 362| Cord. Z. 100, 23; Stone 2681 | 46|6 2 3552|— 43 55 25'8| Stone 2800 4716 29. 997| — 45 13 41'0| Stone 3064 | 48|6 30. 437|— 45 17 41'6| Cord. GC. 8059, Stone 3072 4916. 42 40:44| — 45 52 53'4| Srovn. Cord. Z. 2450; Cord. GC. 8686 50,7. 0 5056|— 46 43. 153, Cord. Z. 26 | 51,7 11 15:48|— 46 55 13'7| Cord. Z. 735 | 527 16 1988|— 47T. 1. 89| Cord. Z. 1100 | 53|7 50. 6:10|—47 49. 81, Cord. GC. 10392 ! 547 54. 569|— 47 35 497, Cord. GC. 10510 55l8. 3 49'13|— 47 52 25'7| Cord. GC. 10793 56|8 15 4463|— 47 51 202| Cord. GC. 11155 578 22 5808|— 47 44 31'8| Cord. GC. 11358 58 8 31 4601|— 47 35 | 70, Cord GC. 11598 59|8 39 39-92 |——47 42 20'7| Cord. GO. 11828 609. 4 5274|— 47 13 305, Cord. GC. 12461 6119.. 6. 556|— 47. 1 56:7| Stone 4881 62.9 9 4409|— 46 53 182, Stone 4915 63.9 37 5494|—46. 9 245, Cord. GC. 13243 64.9 53 2910|—45 24. 4T'1| Cord. Z. 4073 | | Poznámka. Při výpočtu poloh srovnávacích hvězd bylo shle- dáno několik chyb v udání pozorovatelův; při pozorování: 1* 4 XII, Bohumil Novák a František Můller 3. dubna, Řím, v rektascenci 17" 5* místo správného 16" 55s. Čís. srovn. hv. 24. 6. dubna, Marseille, v deklinaci 59' 57" místo správného 59' V. Čís. srovn. hv. 28. 7. dubna, Alžír, v deklinaci 28' místo správného 38. Čís. srovn. IM oD) 18. června, Cordoba 1, v deklinaci 53' místo správného 55'. Čís. srovn. hv. 51. Nejprve byly vypočteny elementy přibližné z celého oblouku. Pomocí Lampových elementů vypočtena z několika prvních a po- sledních pozorování normální místa, jimiž byla proložena parabola. Obdržely se pak tyto elementy (A): (A). T = 1891 Dub. 27558053 stř. č. Berl. o — MOV D02 | 6 — 193 55 235 $—= 12031 5625 | lg g— 9599744 stř. Aeguin. 1891, 0 Heliocentrické souřadnice aeguat. © = [95902101] sín (v 81934 18-967) sec? "/,v y = [89914330] sín (v—- 115 8 29:21 ) sec? /,v 2 — [95958535] sn (v-—- 173 12 1260 ) sec? "/„v Z těchto elementů byla vypočítána efemerida a interpolovány polohy vlasatice pro jednotlivá pozorování; srovnání výpočtu s pozo- rováním jest obsaženo v následující tabulce; spolu odečten byl všude aberrační čas, při čemž bylo užito za základ konstanty Struve-ho = 49778*. K výpočtu parallaxy upotřebeno x = 8'85". (Red.ad l. app. Parallaxa | Stř. čas | | | Berlín | | Březen St V Sa 8 S M Mt. Hamilton © |29-725066 |—2-29 | —5-5 |4-0:46| 45:1 || —0:83 (—19:6)| i (29727741 |—2:29 | —5:8 -L046| --52||—094| —89 | | Pozorování — Výpočet Hvězdárna Císlo HS © 2 et : 30684840 |—2:25 | —50 0:50! -+42 | —102 | +42 | Drážďany © |31-343195|—221| —51 |—-0:36, -55 | —137 | —28 h |81:872847|—2-21 | —51|-0:82| -60 | —118 | —51 OP © MOH Váha. -v dekl. vrekt.v dekl da cosd| dě (ad o lac) Výpočet dráhy vlasatice 1891, I. 5 r | Pozorování — | Red.adl.app| Parallaxa Výpočet Váha „| | Hvězdárma | k mm A š vrekt. v dekl.|v rekt. v dekl du cosd| dě |a| 8 10) | | | Březen S u S M SOE 6 Vídeň 81'621643|—220 | —55 |—0-29| 63 —175| —171|4|4, 7. Mt. Hamilton © |31'700651|—2-19| —4-7 |--048| 1-4:6|| —046| — 69|1|1 | | Duben 8 „ Vídeň 1'309439|—2-17 | —5-2 |--040| +49 | —089| — 60|1|1 9 Řím (C. R.) 1323352 —2:18 | —5'0 |-4-0:44| +47 || —050| —214 4,1, 10 Vídeň 1:334034—2:17 n Bind nene sko) fl : : : 11 Mnichov 1:342696|—2:17| —5' i E lomy“ KU- n 12, Kremsmůnster 1'345408|—2'16| —49 pob Ne a — Ze k É 13 Vídeň 1:352042|—2-16| —4-9 |--03 T —075| — 4 14 Kremsmůnster 1366553 —2:17 | —5-1 -+033 | 5:8 || —102| — 05, 14, 15 Padua 1 | 1873132—217| —51 Hole +58 a (— 07) Ď 0 16 2 | 1.878182|—217|.— |O: eb = - 17| Cambridge (M.) || 1:580530|—2-15| —5-1 |+040| +52 (--160) — 15| 0/1, 18 Strassburg 1'696744—2:15 — -+036 6 —090 | B 1— 19 MODODT M o 31 > B | D10) 20 Mnichov 2-338901|—2-13 | —5:6 --0:87| 45:8 —228| + 26|44, 21, | Kremsmůnster 2-347749|—2:18| —5'6 oů +55 je m i; 2 22 ídeň 2-349775|—213 | —5-6 |--03 z | PB 46 23 pádů 1 E B | moc n (—1:88) (—224)| 0, 0 24 BP) 2-364245|—2:13 | —5:7 |--0:85 | -5-6 |(—2-28) (—30.6)| 0| 0 25|| Mt. Hamilton 1 | 2:694219,—2-11| —57 |--0-46| -45 || —0-78|(--96:7)l 1| 0 26 4 22602219 212026 | 093|01 27 „ Vídeň 3'312280|—2-09 | —5-4 |--0:37| +50 || —1:66| —100 |, 1 28 Řím (C. R.) 8'329015|—2-09 | —5'1 |-+-041| |-49 | —0:90| —12-7 | 1| 1 29 Hamburg 3345621, —2:09 | —51 |--0-82 | -55 | —0-79 | — 5:8 | 1 1 30, | Berlín (Uran.) 3:351630,—2:09 | —5'1|-+-031| -+57 —113| — 351 1 31 Kodaň 3:367681-—9:09|- — fe El 7 es 82 i BAS Dilo 1200| A3) (5 33 | Kiel SE onal —5:6 -+025 | -61 —140|— 15,11 34 Kristiania 3393871 —2:09 | 56 POZ 6:20:80 2801 85 Mt. Hamilton 8:697427|—2-07 | —5:5 pro 145 o = 15 : : 36 Alžír 4-337415|—2-05 | —5-4 |--0-45| L-54|| —100| — 8- 87| Drážďany 4339916 9-05 | —5-8 |4-0:32| 54 | —112| — 24| 11 38, Alžír | 4344891|—2:05 | —5-4 |<- 0-44 | 4-44] —112| —100| 11 39. Góttingy | 4350001|—2-05 | —54 |--0:82| +-5-8|| —0:79| — 69| 11 40 Kodaň 4351234|—2-05 | —5-8 -028 | 157 —121|— 56|1 1 41 Hamburg 4:352461|—2-05 | —54|--0.80 | —-5:6|| —092| — 70|1| 1 42, (Padua 1 4358151|—204|. — 4084, — m — B 43 2 4358101590510 — |FEb03415— |(<129)|. — =- 44 Marseille 4:360082|—2-05 | —5-8|4-0:88| 45-1| —089| + 22| 11 45 Vídeň 4:366087|—2:05 | —5-8 |--0:80 | -59 | —158| — 72| 11 46 Kristiania 4384547|—205| — (+022, — | —090 pa ko 47 ADO DA 62 0:8|— 48 Berlín (Uram.) | 4652884 oa, —54 |—0.28| --59| —149|— 9111 49 Alžír 5'345531|—2-01 | —55 |+048| -44 | —135| —145| 11 50| — Kristiania 5881347 — | —55| — (+60, — |— 64 P 51 5:406360|—2:01| — |--018| — |—129.. — — 52 ž 5428188 B 0 —55 |-4-015| 464| —066| +- 17| 1,1 6 XII. Bohumil Novák a František Můller Pozorování — Red. ad l. app. Parallaxa zást hal Hvězdár Stř. čas i e Výpočet M s vězdárna ň ( © Berlín l il vrekt.vdekl.| vrekt.v dekl. dacosd| dů |a|dal T O ROT OTK NÍ OOP —Ě l Duben S S p S n | 53, Vídeň 6-312463| —1'98| —57|.-0:35| —5'1| —062| —1t1| 1 1 54 ň 6:320390| —1:97|) —57-+034| +52| —1t04| — 39| 118 55, Alžír 6338498 —1:98| —5'6 +048 +48 —049| — 25, 1 1li 56, Mnichov 6:341076| —1:98| —5-6|1-0'33| --5-8|| —0:66| — 69| 1 1] | 57, Alžír 6-349019| —1-98| —5'6) +042] +45 —0-18| + 23 |4.(4,|M 58, Hamburg 6352434 —1:98| —56,--029| +56) —042| — 11|1 10 59, Marseille 1 6364114|—198| —56.-4-035| -52| —118| — 51| 11 60.. Kremsmůnster 6:658681| —1:97 —5:6, —0:31, -5:6 —058| —102|4/4 G1 MAŽE 7842380 —1:94. —57|-+-041. 44, —164| —131|44|0 62, Řím (C. R.) 8-329012| —1:90, —56,--0:36) +49| —112| + 08| 110 63. Strassbure 8360789 —1:90| —5:6 --0:30| £55| --011| —102| 1| 18 64. Cambridge (M.) | 8551367|—190| —58 -037 I-48| —118| — 69| 116 65 Washington 8'565303| —1'90| —59+039| -45| —067| —206| 14 -166 Mnichov. | 9338039|—1:87| —61 -0:31 +53, —081| —101| 1 18 67 Strassburg 9353657) —1:87 —60 -0:30 +-54| —072| — 72| 118 68 Kodaň 9-360101|—187. —61| -0-24 I5:8| —108| — 58| 1 18 69. Cambridge (M.) | 9555830 —1:86| —60, 0:36, I-48| —136| — 71| 1 1 70 Kiel 10:367264| —1:84| —60,--0-24| --5-8| —0:36| — 35| 1 18 nát a 10-383108| —1:84| —60,—-0'22| —-5-9| —0:39| — 36| 1 18 72 Hamburg 10:662584|—1-83| —59 —0-25 +57| —072| — 52| 1 tk 1 Červen p 73| Windsor (N. S. W.)| 4346177) —148| --24|—062| —44| —0-36| — 69| 1 1m 74, Mys Dobré Naděje | 9243506 — +12. — |—35 — | -+107|-— m 75, i | 9247286|—157| — (066. — |+010|.— |1—M 76| Windsor (N. S. W.)| 10917408 —1'60| —+1'0,--0'66| —4:45| —0:20| + 94| 1 1 77 É (111919653) —1:63| 04 +067) —43| —018| —12-7| 1 10 78. s (13.871056! —1:67| —10,066| —24! +053, +186! 1 107 79, Mys Dobré Naděje | 142475711. — | —11 — |—26. — |+4- L 80, 8 14-251769|—167| — |-+067. — |—022| — (iM 81 i [15246685 — | —17. — |—24| — | +212|— 1 82, s | 18"257875 —168|. — +067- — | —011 — 1! 83 Cordoba (Arg.) | 17-482096| —169. —25|-+-067| —19| —o084 —119| 11 84. A (18476567) —1:68| —30|--066| —16| —139| —- 50|1 1|| 85, : 18:499020| —1:68| —34|-1-067,| —2:3| —103| —- 85| 1 1 86, : 22475155 —164. —51|-4-061| —L0| —123| - 67| 1 1/ 87 (23500241 —1:62| —5'1,40:62,| —1:55| —074| — 40|1 11 88 4 24:494086| —1'61| —56--061| —13| —186| -112|11| 89 á 25482684 —157| —6:3,4058| —0:8| —073| |-125| 1 1|| 90, E 26478119| —154| —66,-4-056| —0:6| —098, —- 91| 1 1|| 91 27476826 —1:50| —70|-+-054| —05| —111| —52| 1 1 92 a | 28:496801|—148| —74|4056| —10| —223| +155|4 || - - | — l | Červenec | 93, Cordoba (Arg.) 1:483162|| —1:36| — 8'6,--050| —044| —058| — 25| 11 94| Windsor (N. S. W.) 1:938072| —1:35 — 85|4-058| —19| —051| — 22| 11 95 ý 2-920910|—1:34| — 85|1051| —14| —064| + 283,1 1||| 96, Cordoba (Arg.) | 6482059 —119| — 97)--044| —083| —186| —128|"4 | | 97) » | 9514308 —1:10| —10'0,4-045| —09| —1083| — 85|/ "|| Výpočet dráhy vlasatice 1891, IL 7 Poznámka. Pozorování z Paduy byla opatřena poznámkou „Non si © tenuto conto della rifrazione,“ blíže však nebylo udáno, jakým mikrometrem pozorování vykonána byla; zde byla oprava vypočítána pro vláknový mikrometr. Vzhledem k této nejistotě, jakož i vzhledem k tomu, že všecka tato pozorování vykonána byla za velmi nepřízni- vých poměrů (dle sdělení pozorovatele p. prof. Abetti-ho), byla všem těmto pozorováním dána váha = 0. Tato pozorování byla shrnuta v Šest normálních míst těchto: H | ; “ „| | | OŘ o Po ducosd | | dů a norm. Ano | = Berlín. | | pozorov. š| | | 1891. | | Duben | S „ h m s Ž I 113 —1046 — 548 1. 732584 |4-429 177 858""| © 1—26 MĚ 082 | 5:80.. 15 352531589. 7. 458 || 275200 II. 8:06 —0:749 — 576 1 24 24062 |—35 0 42-82 | 53—72 Červen IV. 11:40 —09063 1194 b 59 14004. |—43 34 2077 | 73—82 | V. 2329 —1:108 -+ 752 7 57 25188 |—47 46 5067 | 83—92 | Červenec l | VI. AA UO — 201 9 22 58432 |—46 358 523 | 93—97 Nyní bylo užito methody variace poměru geocentrických di- stancí M. Ze systemu elementů (A)'byla vypočtena hodnota If pro normální místa I a VI a tato hodnota byla změněna o 1000 jednotek 7. místa, pro kteréžto dvojí M byly vypočítány elementy (B) a (U). (B). i T = 1891 Dub. 275570623 stř. čas Berlín. eo = 178" 45" 9.90" s4— 193 55 58:17 © stř. Aeguin. 1891, 0 12033240 lg 9 = 95991648 ly M = 00454614. XII. Bohumil Novák a František Můller O (0). T = 1891 Dub. 27562437 stř. čas Berlín. o — 1789 45' 52:62" s — 193 56 3259 | stř. Aeguin. 1891, 0. W203 lg g = 95998342 lg M = 00453614. Heliocentrické souřadnice aeguatoriální. g — [95902168] sín (v — 819 34 1540") sec? !/,v, y —[8:9915872] stn (v —= 115 6 939) sec? !/,v; © (B) z — [95958771] sin (v —- 173 12 14-08) sec? "/„v, © — [95902725] sin (v-—- 8134 3985) sec“ "/,v, y = [89918750] sín (v — 115 5 41:55) see? "/,v, % (U) 2 — [95959458] stn (v + 173 12 4321) sec? "/,v. Z obou těchto systemů elementů byla počítána normální místa i jevil se tento výsledek mezi výpočtem a pozorováním: | Nora. | Aa cos O do | íst | Ab U Eo ASPEN zoe V svoj 50) oo S S P PP II | —0217 | —0809 | —024 | —160 III —0-109 | —0289 — 013 —314 IV | +0272 | +1596 | +852 | —956 10 T088 | pod | běž | 806 Číslo Ax, pro které jest třeba tyto dva systemy elementů inter- polovati, určí se z těchto rovnic: 9-,8031 — 88419 z 9.5047 — 91334 x 99006. — 040000 z 0.0000 = 97080 z 8.6701 = 88951 z 844038 — 92595 z 98364 — 98186 x 9.9152 — 848004 z ] Výpočet dráhy vlasatice 1891, I. 9 kdež jest lg © — lg Sde + 192980 lg (jednotky chyby) = 0'7101. Z toho jde dx = + 00193 -a obdrží se tak system elementů (D) velmi málo se lišící od (B). (D). T = 1891 Duben 27557716 stř. čas Berlín o — 178945' 1081" 4 — 193 55 5883 stř. Aeguin. 1891, 0 V120 31132:09 lg g = 95997661. Heliocentrické souřadnice aeguatoriální. x — [95902173] sin (v —- 81934 15:89") sec? !/„v, y = [89915922] sin (v +- 115 6 862) sec? '/,v, 2 — [95958784] sin (v + 173 12 1464) sec" "/,v. Chyby normálních míst obdrží se souhlasně přímým výpočtem a interpolací z rovnic pro « takto: Pozorování — Počet. | (Norm. místo | Adacosá | dd S v I ez 00, —01 m 022 —0:3 III | —0u V IV 1 -5029 +32 Pí ZE MB VI | 0:00 —02 Definitivní elementy bude možná určiti teprve tehdy, až některé poněkud nejisté hvězdy srovnávací budou nahraženy přesnějšími. Praha, 6. března 1893. 10 XII. Bohumil Novák a František Můller Resumé des bohmischen Textes. Zunáchst berechneten wir aus dem gesammten Materiale fol- gendes genáhertes Elementensystem : T = 1891 April 27558653 M. Z. Berlin o = 178944 552" sk — 193 55 235 © Mittl. Aeguin. 1891, 0 i = 120 31 5625 lg g = 9599744. Heliocentrische aeg. Coordinaten. x = [95902101] sin (v + 81934 13:96") sec? !/„v, y — [89914330] sin (v—- 115. 8 2921) sec? "/,v, 2 — [95958535] sín (v —- 173 12 12:60) sec? "/,v. Auf Grund dieser Elemente wurde eine Ephemeride berechnet, die mit den Beobachtungen verglichen wurde. Wir bildeten hierauf folgende sechs Normalorter: Nro. M. Z. Berlin | « norm. J norm. l W | 1891 hm 5 I | April 118 | 1 7 32584 | -42017 858" VIM, 415 | V 5 350453 | 539.07 453 II., 806 | 12424062 | -35 0 4282 (IV | Juni 1140 | 5 59 14004 | —43 34 2077 | V 232901|0137.25188|(—41146.50;60| | VI) Juli 447 | 92258432 | —46 38 523, Aus diesen Normalórtern leiteten wir mit Benitzung der Me- thode der Variation des Verháltnisses der geocentrischen Distanzen folgende Ekliptikal-Elemente ab: T = 1891 April 27557716 M. Z. Berlin o — 178" 45' 1081" 2 — 193 55 58-83 M. Aeguin. 1891, 0 i = 120 31 3209 lg g = 95991601. Výpočet dráhy vlasatice 1891, I. 11 Heliocentrische aeg. Koordinaten. x — [95902173] stn (v T- 81934 15:89") sec? "/,v, y — [8'9915922] sín (v—- 115 6 862) sec" '/,v, z — [95958784] sin (v + 173 12 1464) sec" "/,v. Die ůúbrigbleibenden Fehler der Normalórter werden auf fol- gende Weise dargestellt : Beobachtung — Rechnung. | s PP E000.. -01 I | —0-22 —03 m o 202 IV | +029 18:2 M0083 24 VI 000 | —02 Eine definitive Bahnbestimmung wird erst nach Verbesserung der Orter der Vergleichsterne voreenommen werden kónnen. Prag, 6. Márz 1893. Nákladem král. české spol. nánuk. — Tiskem dra. Edv. Grégra v Praze 1898. vi vadi Ouarzin von Heřman Městec. Von Dr. Heinrich Barvíř, in Greifswald. Vorgelegt den 10. Márz 1893. Zwischen Heřman Městec und Nákel im óstl. Bóhmen befindet sich links an der Strasse nach Choltic ein kleiner alter Šteinbruch im uralitisirten Diabas.“ Úber dem letzteren kamen vorigen „Jahres einige Reste von Pláner zum Vorschein. Ich studirte dieses Vor- kommen und fand in den Důnnschliffen des Pláners kleine wasser- klare Sphaerolite, welche ganz an solche von Chalcedon erinnern; die Lánesaxe der Fasern erwies sich jedoch als Richtune der kleinsten optischen Elasticitát, da senkrecht zu derselben in allen untersuchten Schnitten sich die Richtune einer grósseren opt. Elasti- citát constatiren liess. Dies Verhalten stimmt mit demjenigen des Ouarzin úberein, welchen Michel Lévy und Munter-Chalmas beschrieben haben.?) Es erschien mir daher wůnschenswerth, durch weitere Untersuchungen die Identitát des vorliegenden Minerals mit dem Ouarzin nachzuweisen. Bei denselben unterstůtzte mich bereitwillig der Director des hiesigen mineralogischen Institutes, Herr Prof, E. Cohen, wofůr ich ihm an dieser Stelle meinen besten Dank aus- spreche. Da sich die fraglichen Sphaerolite nach achtmaliger Bedeckung des Důnnschlifis mit warmer Salzsáure nicht veránderten, wurde ein Stůck Pláner, in welchem ich den Auarzin vermuthete, mit der Sáure behandelt, der kohlensaure Kalk entfernt und úber 50 mg Material isolirt. Es sind 2 bis 5 mm lange Gruppen von meist weniger als 1 mm grossen Sphaeroliten, welche dem allgemeinen Aussehen nach 1) Erl. zur geol. Karte des Eisengebirges von Krejčí und Helmhacker, Prag, 1882, p. 149, wo er Uralit-Diorit genannt wird. 2) Comptes rendus de VAcad. des sciences Paris 1890, I., p. 649, 650. — Bulletin de la Soc. Min. de France, 1892, No. 7. (Tř, mathematicko-přírodovědecká, 1893. 9 XIII. Heinrich Barvíř durchaus an Auarz erinnern. Dies wird auch durch den gewáhlten Namen Auarzin passend angedeutet. Die Substanz selbst ist im Důnn- schliff wasserklar, die Sphaerolite erscheinen jedoch makroskopisch meist gelblich und oft mit matter Oberfláche ; sie werden klar, sobald sie in's Wasser getaucht werden. DBetrachtet man die Oberfláche unter dem Mikroskop, so findet man, dass sie mit kleinen Hóckern besáet ist, welche Endausbildung der Fasern und Bůschel darstellen, aus denen die GAuarzinsphaerolite bestehen. An einigen solchen Hóckern glaube ich auf Pyramiden deutende Fláchen beobachtet zu haben. Zur Ermittelune des spec. Gewichtes mittelst der Thouleťschen Lósung benutzte ich die ganze Menge derart, dass ich das spec. Ge- wicht der Flůssigkeit bestimmte, als dle gróssere Anzahl der Sphaero- lite schwebte, und dann verdůnnte, bis auch der Rest zum Schweben gebracht war. Gleichzeitig wurde zur Controlle das spec. Gewicht eines reinen Stůckes Bergkrystall bestimmt. Ich erhielt bei 169 C, iúbeden Berekny stal BA PZ O2LY fůr die gróssere Menge des Auarzin . . 2025 fůradeniRest (destAuarzin 1410900023600% als untere Grenze. Nach WMěchel Lévy und Mumier-Chalmas ist die Dichte des Ouarzins derjenigen des Chalcedons gleich, fůr welche sie 25 bis 2-6 angeben, nach Rosenbusch liegt die letztere zwischen 2:59 bis 2:64. ") Die Hárte konnte dadurch geprůft werden, dass Kórnchen von Ouarzin in einen Blei-Stempel eingedrůckt und mit ihnen Ritzver- suche angestellt wurden. Es gelang leicht das gewóhnliche Glas zu ritzen, schwer den Feldspath, den Auarz gar nicht mehr, so dass die Hárte circa 6"/, betrágt. Zur Untersuchune der chemischen Zusammensetzung wurden 442 mg der u. d. M. als rein gefundenen und bei 128"C getrockneten Substanz úber "/, Stunde stark vor dem Gebláse erhitzt; sie wurden weiss und undurchsichtig, jedoch nicht geschmolzen. Ihr Gewichts- verlust betrug 02 mg, also 0:459/,. Darauf wurde die Menge auf dem Wasserbade mit Flusssáure behandelt; es blieb nur ein unwág- barer rothlicher Anflug an dem Platintiegel haften. Dadurch ist er- wiesen, dass hier wasserfreie Kieselsáure vorliegt. Die Sphaerolite bestehen u. d. M. aus feinen Fasern, welche meist gleichzeitie zu Půscheln vereinigt und strahlig angeordnet 1) Rosenbusch, Mikr. Phys., 3. Autl., I. Theil, p. 397. (Ouarzin von Heřman Městec. sind. Diese Structur kann mán erst zwischen gekreuzten Nicols deutlich wahrnehmen, und sie entspricht vollkommen der Structur von Chalcedon-Sphaeroliten. Die kleineren, bis 05 mm breitén sind gewóhnlich regelmássig gebaut, rundlich oder oval, bei den grósseren sind die Bůschel ofters gebogen und die Umrisse bisweilen lappig. Auch kommen lángliche, sowie ganz unregelmássice Gruppen von Auarzin- Bůseheln vor. Die Grenzen zwischen zwei benachbarten Sphaeroliten sind selten ganzrandig, meist gekerbt oder gezáhnelt. Hie und da bildet ein Auarzkornchen den centralen Ansatzpunkt fůr die Fasern, gewóhnlich fehlt ein Fremdkórper ganz. Dagegen findet man im Důnnschliff háufie eckice Auarzkórner in der Nachbarschaft des Ouarzins, so dass man beguem die beiden Mineralien vereleichen kann. — Es ereibt sich, dass der Auarz sich gegen den Guarzin scharf abgrenzt, und gleichsam aus der Schlifffláche etwas hoher heraustritt. Daraus folet, dass der Brechungsexponent des Auarzins kleiner ist, als derjenige des Auarzes. Bei aufmerksamer Betrachtune findet man, besonders wenn man einen Condensor anbringt und denselben senkt und hebt, dass die Oberfláche des Ouarzins fein gerunzelt, wie pun- ktirt erscheint, eine Eigenschaft, welche grossentheils mit dem fasrigen Aufbau des Minerals im Zusammenhange steht, wáhrend die Ober- fláche des Auarzes fast olatt ist. Mit dem Relief des Auarzins konnte ich jenen eines Chalcedons vereleichen, welchen ich in dem Šerpentin- gebiete bei Zňátka unweit Náměst an der Oslawa in Máhren ge- sammelt habe, und welcher u. d. M. sehr schóne Sphaerolite von optisch negativem Charakter der Faserrichtung zeist. Der Relief beider war bei derselben Stelluneg des Condensors kaum zu unter- scheiden, und es folgt daraus, dass auch der mittlere Brechungsex- ponent beider Mineralien etwa derselbe ist, námlich 1591. Die grósste Doppelbrechung des vorliegenden Guarzins ist gleich jener des Auarzes (also 0.009), denn die hóchsten Polar. Farben beider Mineralien sind bei gleicher Dicke ident; B-« ist sehr klein, weil die Polar. Farben der Auerschnitte zu den niedrigsten der Newton-schen Farbenscala gehóren; deswegen ist auch y-6 dem y-« sehr nahe. Be- trachtet man Gruppen von Auerschnitten mit recht scharfen Objectiv- linsen, so bekommt man im convere. polarisirten Lichte zwei Hy- perbeln, welche beim Drehen des Práparates deutlich auseinander sehen. Bei einem Axenbild, welches sut in der Mitte des Gesichts- feldes lag, konnte der Winkel der opt. Axen 2.4 auf 23" bis 28" ge- 4 XIII. Heinrich Barvíř: Auarzin von Heřman Městec. schátzt werden. Setzt man B-« oleich 0'001, so ist B — 1595, und nach der Formel sin V= > sin E folgt 2 V annáhernd gleich 159 bis 189. Der optische Charakter des Minerals ist positiv. Gut auscebildete Sphaerolite liefern zwischen gekreuzten Nicols ein schwarzes Kreuz, dessen Arme den Nicol-Hauptschnitten ent- sprechen. Nicht selten bemerkt man aber Unregelmássigkeiten, so dass die dunkelsten Theile des Kreuzes nicht immer genau parallel zu der Schwingungsrichtune der Nicols gerichtet sind. Schiebt man einen Auarzkeil so unter den Analysator ein, dass seine © Axe 45" mit den Schwingungsrichtungen der beiden Nicols bildet, so steigen in den Ouarzinsphaeroliten die Polar. Farben in jenen Ouadranten, welche dieser Richtune des Ouarzkeils entsprechen, wáhrend sie in den dazu senkrechten Ouadranten fallen: es ist das umeekehrte Verhalten, wie beim Chalcedon. Meines Wissens ist Heřman Městec die erste Localitát ausser- halb Frankreichs, an welcher der Auarzin constatirt wurde. Auch dieser Fundort gehórt der oberen Kreide an, wie die Fundorte im Departement Haute-Garonne. Das Mineral fůllt Hohlráume von kleinen Korallen aus der Familie der Oculinidae und anscheinend auch von einstigen Spongien aus, ist also ein secundárer Gemenetheil des Pláners. Es wůrde interessant sein, auch andere Vorkommnisse des Pláners in unseren Gegenden nach dieser Richtung zu untersuchen. Greifswald, Mineralog, Institut der k. Universitát, im Februar 1893. Verlag der koónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr Prag 1898. XIV. Zur Construction der Oseulationshyperboloide wind- schiefer Fláchen. Von J. Sobotka in Kgl. Weinberge. (Vorgelesgt den 24. Márz 1893). Es handelt sich hier blos um einige Bemerkungen zu den unter obigem Titel veroffentlichten eleganten Abhandlungen von Herrn Professor Ed. Weyr (Sitzungsberichte der kais. Akademie der Wis- sensch. in Wien, 1880) und Herrn Professor J. Šolín (Sitzungsbe- richte der kón. bóhm. Gesellschaft der Wissensch. in Prag, 1885) und um eine Anwendung derselben. 1. Eine windschiefe Fláche F sei zunáchst durch drei Leitcurven (A), (B), (C) gegeben, es soll das lángs ihrer Erzeugenden P sich anschmiegende Hyperboloid H construirt werden). Es schneide P die gegebenen Leitcurven resp. in den Punkten a, b, c, und es seien K2, K;, K; die diesen Punkten entsprechenden Krůmmungskreise oder osculirende Kegelschnitte úberhaupt fůr dle bezůslichen Leitcurven. Behufs Construction von H kann man (A), (B), (C) beziehungs- weise durch 4X, Kp, K, ersetzen. Unsere Aufgabe besteht nun darin, die den Punkten a, b, c auf P entsprechenden Erzeugenden A, B, Č von H zu ermitteln. Herr Prof. Šolín construirt ein Hyperboloid H,, welches F lángs P berůhrt und úberdies im Punkte a osculirt, das somit mit H auch die Erzeugende A gemein hat. Durch zweimalige Wiederholung der Construction gelangt man auf diesem Wege leicht zu den zwei an- 1) Falls in den folgenden Auseinandersetzungen Figuren nothwendig er- scheinen, sind dieselben leicht dem Texte nachzubilden. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 9 XIV. J. Sobotka dern Geraden B, ČC. Die Construction von H, folgt bereits aus dem in der zuerst citirten Abhandlung (pag. 8) enthaltenen Satze: „Wenn sich zwei Hyperboloide H, H, lánes einer Geraden P berůhren und auf einer durch einen Punkt a vou £ gelegten Ebene Kegelschnitte bestimmen, die einander in a osculiren, so geht durch a eine zweite beiden Fláchen gemeinsame Gerade A. Herr Prof. Šolín beweist, dass H, H, einander úberdies im Punkte a osculiren. Auf diesem Wege móge auch hier H construirt werden, wobei aber die Durchfihrung dadurch vereinfacht wird, dass man zu der Tangente 7%, 1%, T, jeder von den drei Leitcurven resp. in a, db, c die conjugirte T', Tf, T“ und daraus erst nach dem Theorem von Dupin die Geraden A, B, C ermittelt. Wollen wir darnach A bestimmen, so wáhlen wir also Kg als Leitcurve des Hyperboloides H,. Weiter bestimmen wir den Mittel- punkt », des Kegels, welcher H, lángs K berůhrt. Dieser Mittel- punkt m, ergibt sich als der Schnittpunkt der Tangentialebenen von H, in drei Punkten auf K„. Als solche werden wir vortheilhaft den Punkt «a selbst, weiter den Punkt 0, in welchem die Tangentialebene B in d und den Punkt ©, in welchem die Tangentialebene C in c den Kegelschnitt K, trifft. Die Tangentialebene A in a ist die Ebene (T4P); die Tangentialebene in 0, ist durch die Tangente 1%, in 0, an K, und durch die Erzeugende (b0,) von H, bestimmt. Wird also T, von T;, in b' getroffen, so ist (d'b) die Schnittgerade der Tan- gentialebene in d, mit der in a. Ebenso ist die Tangentialebene in ©, durch die Tangente T in c an K; und die Erzeugende (cez) von H, bestimmt. Die Gerade (c'c), welche den Schnittpunkt c von T., und T% mit c verbindet, ist der Schnitt der Tangentialebene in ©, mit der in a. Demnach ergibt sich m, als der Schnittpunkt von (b'b) mit (c'c). (am,) ist die gesuchte Tangente 7. Wůrde man also beispiels- weise durch », die Parallele zu T, ziehen und, wenn p, ihren Schnittpunkt mit P bezeichnet, (m,t,) = (pymy) auf dieselbe auf- tragen, so wáre die Verbindungsgerade (at,) bereits die gesuchte Erzeugende A. Ist K, der Kriimmungskreis von (A) und 0, sein Mittelpunkt, so ermittelt man die Schnittgeraden der Berůhrunesebenen B, C mit der Ebene von Kg, fállt auf dieselben von 0, die Senkrechten, welche auf T, die Punkte d', c ohneweiters bestimmen, wodurch die Durch- fůhrung der Construction sich sehr einfach gestaltet. Construction der Ogculationshyperboloide windschiefer Fláchen, 3 Ebenso einfach wůrde man verfahren, wenn die Leiteurve (4) durch ihre Projection gegeben wáre, zu der man den Kriimmungs- kreis in der Projection von a darzustellen tráfe; wir wůrden da na- tůrlich diesen Krůmmunoskreis als die Projection des osculirenden Kegelschnittes K; betrachten. Anf dieselbe Weise wie A bestimmt man dann auch die beiden Erzeugenden B und C. : Die angefihrte Lósung bleibt auch anwendbar, wenn die wind- schiefe Fláche F durch zwei Leitcurven (B) und (C) und einen Richtungskegel (A) gegebenist. In diesem Falle tritt an Stelle von K, ein Kegel zweiten Grades K4 ein, welcher (A) lánes der zu P parallelen Mantelgeraden /" osculirt. Das Hyperboloid H, soll nun die Fláche F lángs P berůhren und K, zum Richtuneskegcel haben. Legen wir also durch /" zu den Tangentialebenen B, C Parallelebenen, so treffen dieselben K, in je noch einer Mantelgeraden und die Tangentialebenen des Kegels lánes dieser Mantelgeraden schneiden die zur asymptotischen Ebene A pa- rallele, den Kegel K, lángs /" berůhrende Ebene in den Geraden F; resp. F, Legen wir durch d die Parallele zu Pg, durch c zu F, so treffen sich dieselben im Mittelpunkte m, von H,. Die Erzeugende A von H ist nun symmetrisch zu P in Bezug auf my Hat man die Erzeucenden A, B, C von H construirt, so lásst sich einfach die Erzeugende X durch jeden beliebigen Punkt z von P auf bekannte Art darstellen; vortheilhaft folgendermassen. Das Hyperboloid H wird aus irgend einem Punkte A (dem Projections- centrum) durch einen Kegel 2. Grades K projicirt. Aus dem proje- ctivischen Zusammenhange zwischen dem Ebenenbůschel ABC... und der Punktreihe ade... stellt man den Berůhrunespunkt e der Ebene (hP) und die Berihrunesebene X im Punkte « dar. Der Kegel K ist durch die Mantelgerade (he) und durch die Berihrunesebenen (k. 4, B, C, P) vollstándie bestimmt, man kann also die Ebene (4X) linear construiren; hiemit ist auch X als Schnitt der Ebenen (4X) und X gefunden. Bei der Durchfihrung dieser Construction hat man also blos eine Pascalgerade und einen Brianchonpunkt aufzufinden.') 1) Wenn fůr eine vorliesende Darstellung von H etwa die Ebene C selbst durch's Projectionscentrum % geht, also mit (AP) zusammenfállt, so kennen wir von K blos vier Berihrungsebenen und sind nicht im Stande ohneweiters die projicirende Ebene von X anzugeben. Wůhlen wir aber den Schnittpunkt von 1* V 4 XIV. J. Sobotka Kennt man eine Erzeugende, z. B. A des Hyperboloides H, so kann man auf Grund der Weyr'schen Lósung die Erzeugende X linear construiren, ohne vorher die andern Erzeugenden B und C be- stimmen zu můssen. Es schneide A die Ebene von K; in d, und die Ebene von K; in c;. Alle Kegelschnitte, die K; in b osculiren und durch 6, gehen, bilden einen Bůschel, schneiden also die gemeinschaftliche Gerade JD der Ebenen von K; und X, in einer Punktinvolution. Heben wir in dem Bůschel zunáchst den Kegelschnitt durch den Punkt 7, in welchem D von der Tangente TZ in c an K, getroffen wird, hervor. Der zweite Schnittpunkt © dieses Kegelschnittes mit D lásst sich aus der centrischen Collineation mit 4; — (b als Centrum) — einfach darstellen. Die Punkte %, % liefern ein Par der Involution auf D. Wird D von der Tangente 7; in d an K; im Punkte j, von der Geraden (bb;) im Punkte j' getroflen, so ist jj' ein zweites Par der erwáhnten Involution. Alle Kegelschnitte, welche X in c osculiren und durch die Pare %", jj" .. . der Involution auf Ď gehen, bilden gleichfalls einen Bůschel. Der Schnittpunkt g des Kegelschnittes, welcher durch jj' geht und X, in c osculiert, mit der Geraden (c) ist demnach ein Grundpunkt des Bůschels; man erhált ihn mit Hilfe der centrischen Collineation mit Kf, fiir c als Centrum. Somit ist der Kegelschnitt K, des Osculationshyperboloides in der Ebene von K; bestimmt; er osculirt K, in c und geht durch die Punkte c, und g. Darin liegt — nebenbei bemerkt — eine Construction des Osculationshyperboloides H, wenn F durch eine Gerade und zwei Curven als Leitgebilde bestimmt ist. Die Ebene X trifít K, in c und nebstdem in einem Punkte z", der ebenfalls aus der Collineation zwischen K, und X; leicht erhalten wird und dessen Verbindungsgerade mit z die Erzeugende X liefert. Doch geht die frůhere Ermittelung von X ebenso beguem vor sich. 2. Wir betrachten nun den Fall, dass die windschiefe Flá- che F durch zwei Leitcurven (B), (C) und eine develo- ppable Fláche [A] bestimmt ist, dh. dass die Erzeugenden A mit der projicirenden Ebene von B (oder umgekehrt) als neues Projections- centrum 2, so lásst sich fůr dieses die projicirende Ebene (h'X) áusserst einfach construiren. Construction der Osculationshyperboloide windschiefer Fláchen. 5 der Regelfláche F gleichzeitie die Fláche [A] berůhren und die Curven (B), (C) schneiden sollen. Es schneide die Erzeugende P von F die gegebenen Curven in den Punkten b resp. c und beriůhre die developpable Fláche in a. Um die Construction des Osculationshyperboloides H auf den frůheren Fall zurůckzufůhren, reicht es hin, die Erzeugende A von H zu construiren, welche durch den Punkt a geht. Zu dem Behufe construiren wir ein Hyperboloid H4, welches F lángs P berůhrt und in a osculirt. Berůhrt die Tangentialebene A von [A], in der P enthalten ist, die Developpable lánes ihrer Erzeugenden (sa), und bezeichnet s den Punkt der Riůckkehrkante von [A], in welchem dieselbe von der Ebene A osculirt wird, so kann man fůr unsere Zwecke die De- veloppable durch irgend einen Kegel zweiten Grades K, ersetzen, der seinen Mittelpunkt in s hat und sie lángs (sa) osculirt. Ale Hyperboloide, welche F lánes P berůhren und aus s durch Kegel projicirt werden, die sich lines (sa) anschmiegen, oseuliren einander im Punkte a. Da das Oseulationshyperboloid H selbst zu den erwáhnten Hyperboloiden gehórt, schmiegen sich mithin alle die Hyperboloide in a auch der Fláche F an. Diese Beziehung ist vollstándieg correlativ der in Art. 1. zu Grunde gelegten, wie leicht aus Foleendem zu sehen. Seien H, H, die zwei Hyperboloide, welche wir aus den vor- angefůhrten herausheben, und K, resp. K, seien die Kegel, durch die sie aus s projicirt werden. Diese einander osculirenden Kegel haben noch eine einzige von A verschiedene Berůhrungsebene ge- meinsam, welche P im Punkte č schneiden móge. Beide Kegel kónnen nun als centrisch collineare Gebilde betrachtet werden fůr č als Collineationscentrum und A als Collineationsebene. Durch diese Col- lineation entsprechen auch H und H, einander. Denn jede Erzeugende X von H, welche P in z schneidet, ist die Schnittgerade der Be- růhrungsebene X der Fláche F in « mit der Tangentialebene an K durch x. Dieser Geraden X entspricht durch die Collineation die Schnittgerade der sich selbst entsprechenden Ebene X mit der Tan- gentialebene an K4 durch z, dh. die Gerade X, des Hyperboloides Ha, welche durch z geht. Die Erzeugende A des Hyperboloides H ist nun in der Colli- neationsebene A enthalten, fállt deshalb mit ihrer entsprechenden zusammen; gehórt also auch dem Hyperboloide H, an. 6 XIV. J. Sobotka Die beiden Fláchen H, H, haben die Erzeugende P, sowie deren consecutive Erzeugende und ausserdem die Gerade A gemein; sie miůssen sich darum in einer weiteren Geraden schneiden. Die Kegel- schnitte, welche H, Hg mit einer Ebene durch a gemein haben, sind die Schnittpunkte ihrer gemeinsamen Geraden mit dieser Ebene, und da drei dieser Schnittpunkte in a hineinfallen, so osculiren die Kegelschnitte einander in a, woraus man dann nach Art. 1. schliesst, dass auch H und H,g selbst sich in a anschmiegen. Nach alledem ist die Darstellung von A usserst einfach. Wir ermitteln zunáchst die Ebene M des Kegelschnittes, in welchem K, das Hyperboloid H, berůhrt; die Schnitteerade T; von M mit der Tangentialebene A ist die conjugirte Tangente zu (sa); die gesuchte Erzeugende A wird dann als der durch 74 und (sa) von P harmo- nisch getrennte Strahl leicht ermittelt. Betreffs Durchfihrung der Construction sei der Kegel K4 durch seinen Mittelpunkt s und den Kegelschnitt K; bestimmt. Die Spuren ag, bg, ©; von (sa), (sb) resp. (sc) in der Ebene S von X$ liegen auf der Spur S, von A, welche K- in ag berůhrt. Die Spuren der Tangentialebenen B, C in den Punkten 4 resp. c seien mit Sg, 9, bezeichnet, weiter sei B, die Erzeugende von Hz, welche durch b geht, also nebstdem dadurch bestimmt ist, dass sie in B liegt und K, berůhrt und C, die Erzeugende von H,, welche durch c geht und in derselben Art wie B, bestimmt ist. Die Ebene M geht nun durch den Punkt a, durch den Punkt b', in welchem B, und durch den Punkt c, in welchem C, den Kegel K, berůhrt. Wenn die Tangente von db; an den Kegelschnitt K; denselben im Punkte 0; berůhrt, so ist (b',s) die Beriůhrungsmantelgerade der Tangentialebene von K„, welche B, von s aus projicirt; es liegt also der Punkt d' auf (d'.s). Die Gerade (ab") gehort der bene M an, sie liegt in der Ebene B, da sowohl a als auch d' in ihr enthalten sind, sie liegt gleichfalls in der Ebene (sab'); deshalb ist der Schnitt- punkt sg von (a50';) mit Sg der Spurpunkt von (ab'). Berůhrt die Tangente von c; an den Kegelschnitt Ag diesen in C, so liefert ebenso der Schnittpunkt von (age) mit S, einen zweiten Punkt s, der Spur (s5s,) von M. Die Spuren (s9s,) und S, schneiden sich im Spurpunkte s, von T,. Fůhrt man also durch s, etwa die Parallele zu (sa), trágt, wenn Construction der Osculationshyperboloide windschiefer Fláchen. l p“ deren Schnittpunkt mit P bezeichnet (s,t,) = (Pa5,) auf dieselbe auf, so ist (t,a) bereits die gesuchte Erzeugende A von H. Die Darstellune gestaltet sich besonders einfach, wenn Kg ein Kreis vom Mittelpunkte 0, ist, indem dann (1556) L (350) und ebenso (a55,) L (c50). IEbenso einfach ist die Darstellung, wenn die Pro- jection von Kg ein Kreis ist. Dieselbe Construction fiůihrt zum Ziele, wenn auch noch eine der Leiteurven (B), (C) der Fláche F oder beide zugleich durch developpable Fláchen ersetzt werden. 3. Gegeben sind zwei Kegcelschnitte S, S' in ver- schiedenen Ebenen R, R' und auf ihnen zwei projecti- vische Punktreihen abc..., a'b'c'...; es soll zuder durch die Geraden aa, bb', c* erzeugten Fláche F das Oscula- tionshyperboloid H lángs aa construirt werden. Eine schóne Lósung dieses Problems leitete aus der Betrachtung infinitesimaler Elemente, also auf eine der Natur des Problems ent- sprechendste Art ebenfalls Herr Professor Ed. Weyr ab“), und zwar zum Zwecke eines zweiten Problems, námlich: Gegeben sind auf zwei in derselben Ebene gelege- nen Kegelschnitten $, 8 zwei projectivische Punkte- nothen'a,0,c,. respdad,c-41e8. soll zurder von. den Geraden a,a/', b,b,', ce" .... umhůllten Curve F ein Oscu- lationskegelschnitt H in ihrem Berůhrungspunkte «, auf a,a' construirt werden, (Rozpravy české akademie císaře iron. něka Josefa v Praze, 12. října 1891.) Wie wollen zunáchst die folgende Lósung des zweiten Problems geben. Die Gerade (a,4,') trifft S, zum zweitenmale in A und On y,'. Die projectivischen Fr kra Né UD 1 DC o aus Z, resp. yj' durch zwei Perspeclivisehé Strahlenbůschel (1) be- ziehungsweise (2) projicirt, die sich in der Perspectivaxe D, durch- schneiden. Alle Kegelschnitte, die S, in a, oseuliren und durch z, gehen, bilden einen Bůschel (I), und alle Kegelschnitte, die S', in a', oscu- !) Wáhrend des Druckes dieser Arbeit ist eine andere, sinnreiche Lósung dieser Aufeabe von Fr. Machovec erschienen (Rozpravy České Akademie), welche am 9. Dezember 1892 vorgelegt worden ist. 8 XIV. J. Sobotka liren und durch y, gehen, bilden gleichfalls einen Bůschel (II). Jeder der Bůschel (I) und (II) schneidet D, in je einer Punktinvo- lution. Beide Involutionen haben ein reeles oder imagináres Punkte- par f, f, gemeinschaftlich. Wir construiren die Kegelschmitte S; n (VD, Sy in (ID), welche durch dieses Par gehen, was sehr ein- fach geschieht. Alle Kegelschnitte námlich, welche S, in a, osculiren und aus D, dieselbe Involution wie (II) herausschneiden, bilden gleichfalls einen Bůschel, gehen mithin alle nebstdem durch einen fixen Punkt g,, dessen Construction bereits hervorgehoben worden ist. Der Kegel- schnitt Sy, osculirt also S, in a, und geht nebstdem durch z, und g,, ist also vollkommen bestimmt. Ebenso ermittelt man S',. Behufs Bestimmung des Osculationskegelschnittes JH von F kann man, wie Herr Prof. Weyr in der zuletzt genannten Abhandlung ge- ; S S ; A CH zeiot hat | 3 durch | oo] ersetzen, wenn man oleichzeitie die S "pi - o. 9 0. “ . b ... 0 o Punktreihe | c durch die Punktreihe V o1ég1 er- AU AG o býsto OHA rllooc6 setzt, in der č von dem Strahlenbůschel oj getroffen wird. g1 (2) Damit ist aber die Aufgabe gelóst; denn die von den Geraden E gis... úmhůlite Curve zerfállt in die beiden Strahlenbůschel 1. Ordnune um fi, f, und in den Kegelschnitt H selbst. Was die Durchfůhrung anbelanst, bestimmen Wir zuerst den 95h m7 > AW; by Cp1e Berůhrungspunkt z, von a,a,' mit F. Zu dem Zwecke ersetzen wir die Punktreihen a,b,e,..., abc, ... durch ihre Projectionen von j : ; šití z, resp. 9, auf die Tangenten 7; in a, an 9, und T)' in ©, an S',. Die so entstehenden projectivischen Puntreihen auf 71 und 7 erzeugen einen Kegelschnitt, der a,a,' in «, berůhrt. Bezeichnen wir den,Punkt (7 D;) mit č und (1D) „mit (75.50/sind aja ad ty, und tz, fůnf Tangenten dieses Kegelschnittes, aus denen man 7, ohneweiters herleitet. Um eine begueme Darstellung der Construction zu erhalten, betrachten wir S, S als Projectionen zweier in verschiedenen Ebe- nen R, und R% gelegener Kegelschnitte S, S', auf denen wir dem- nach auch zwei projectivische Punktereihen a,byc,..., abc.. Construction der Oseulationshyperboloide windschiefer Fláchen, 9 erhalten: diese erzeugen eine Fláche F, zu der wir zuerst das Ossulationshyperboloid Hp lánes aa, construiren wollen. Es sei DD, die Projection der Schnittgeraden D, der Ebenen R, Rj. Die Kegelschnitte in R,, R%, welche sich nach Sg, resp. S" projiciren, bestimmen mit z,y', als Leitgebilde ein Hyperboloid, welches kein anderes als das gesuchte Osculationshyperboloid E 1st, Die Tangentialebene X; in «; und A; in a, an die windschiefe Fláche F; schneiden R% in Geraden, deren Projectionen beziehungs- weise a,a, und d,0, sind; wie man zunáchst die zur Taneente T, deren Projection T)' ist, conjugirte Tangente und aus dieser dann die Projection A', der Erzeugenden 4%, von Hg, die durch a, geht, construirt, ist in Art. 1. náher erláutert worden. Ebenso construirt man die Projection A, der durch a, gehenden Erzeugenden A; von H,. Durch die Erzeugenden (z94"), 49, A;' als Leitgeraden ist nun H; vollstándig bestimmt, und man ist demnach im Stande beliebige Erzeugende der Regelschar von H, zu construiren; ihre Projectionen umhůllen den Kegelschnitt H. Statt dessen ziehen wir es vor, den Berůhrungspunkt m, der projicirenden Ebene © von A, mit H, zu ermitteln, weshalb wir die Erzeugende ©, von H, in dieser projicirenden Ebene aufsuchen. Die Gerade A', trifft die Ebene (© im Punkte g, von ©;, dessen Pro- jection der Punkt g, — (4,4) ist; da die Gerade ©; auch (2%') schneiden muss, so ist sie in der Ebene (g5%%') enthalten und der Punkt m; ist der Durchstosspunkt von A, mit dieser Ebene. Wir stellen zunáchst die Spuren von (g9%4') in R, und R" dar. Die Ge- rade (ť,a,) schneidet A', im Punkte s,, welcher die Projection des Durchstosspunktes s; von 4, mit R, ist.) Die Geraden 299; 4, bestimmen eine Ebene; die Projection ihrer Spur in Ry ist (z,s,), die Verbindungsgerade des Punktes von (2,5,) auf D, mit a, ist die Projection ihrer Spur in R%, welche 29, im Punkte u, trifft. y',w', ist die Projection der Spur von (620%) in R, die Verbindunesgerade Z, des Punktes von ,w, auf D, mit z, ist die Projection der Spur von (9%) in Ro. Es erůbrigt noch den Durchstosspunkt 7%, von A; mit (g6%4",) darzu- stellen. Verbindet man den Punkt (7;Z,) mit dem Schnittpunkte von !) s, gehórt auch dem Kegelschnitte Spí an, wodurch dieser hinreichend bestimmt ist. 10 XIV. J. Sobotka V, und fa, durch eine Gerade, so trifft dieselbe A, im Punkte m,, welcher die Projection von m ist. Ebenso wie m, hátte man natůrlich auch den Berůhrungspunkt m, von 4, mit JŤ ermitteln kónnen; doch ergibt er sich aus den gefundenen Bestimmungsstůcken unmittelbar; denn da der gesuchte Osculationskegelschnitt Zď die Gerade aa, in «,, die Gerade A, in m, und nebstdem die Gerade 4, berůhrt, so ist er dadurch hin- reichend bestimmt. Dass man die Kegelschnitte S, S', behufs Construction von H durch ihre Krůmmungskreise in a,, a, ersetzen konnte, wenn man gleichzeitie an Štelle der Punktreihen a,d;c,..., abc... beziehunesweise die Punktreihen auí diesen Krůmmungskreisen ge- setzt hátte, in die sich die ersteren je aus dem noch vorhandenen Schnittpunkte von S,, S', mit dem entsprechenden Krimmungskreise projiciren, braucht kaum bemerkt zu werden. Ist speciell der Tráger einer der projectivischen Punktreihen, etwa S,, eine Gerade, dann kann man z, beliebig auf a,a', wáhlen uud ferner ist da 4,=,; der Kegelschnitt Sp ist durch die Ge- raden S,, a.s, ersetzt. Die entwickelte Construction gestaltet sich hiedurch noch einfacher. 4. Das eben Erláuterte verschafít uns eine Lósung des er- sten Problems. Es měge die Erzeugende X des Osculationshyper- boloides H gesucht werden, welche durch einen beliebi- gen Punkt « von aa geht. Wir bestimmen zunáchst auf bekannte Weise die Berůhrunos- ebene X von F im Punkte «, projiciren etwa S' mit der Punktreihe abc... aus einem Punkte A in X in die Ebene R von S nach S', und a'b'.,c,... und ermitteln den Kegelschnitt H, welcher die Contur der Projection von F im Borůhrungspunkte z, auf aa, oseulirt. Die Tangente 17% in a an S ist die Spur der Tangentialebene von F in a; schneidet die Tangente T, in a' an S' die gemeinschaft- liche Gerade (RR) der Ebenen R, R' in 7%, so ist ať, die Spur der Tangentialebene von F in a'. Trifft dann die Verbindungsgerade zm, die Spur T, in s, und die Verbindunescerade z,m', die Spur ab, in S, so wird die Spur aa', der Ebene X von (s,s,) im Punkte Construction der Osculationshyperboloide windschiefer Fláchen, 11 sg getroffen, durch welchen die zum Projectionsstrahl ha conjugirte Tangente bestimmt ist. Sucht man also den durch sg, © von a har- monisch getrennten Punkt x, so ist dieser der Spurpunkt in R der Erzeugenden X = «,« von H. Da das Projectionscentrum A beliebig in der Ebene X gewáhlt werden kann, so wird man es vortheilhaft in dem von a' verschie- denen Schnittpunkte der Ebene X mit dem Kegelschnitte $' annehmen, wodurch die Construction erheblich verkůrzt wird. Uiber die Darstellung der Erzeugenden A durch a und 4 durch a' von H ist hier nichts Besonderes zu bemerken. 5. Wir stellen uns noch zur Aufgabe directe Lósungen des ersten Problems zu finden. Es můge wieder die Erzeugende X von H gesucht werden, die durch den Punkt z auf aa' geht. Die Berihrungsebene X von F in « schneide die gemeinschaft- liche Gerade (RR') der Ebenen R, R' im Punkto u. Denken wir nun den Kegelschnitt o durch irgend einen S BAN S) Kegelschnitt | B ersetzt, welcher V in a osculirt und durch « u geht, was zum Zwecke der Construction von H erlaubt ist, insofern wir auch die Punktreihe! a durch ihre Projectionj Po lw/b'o... bo - . auf s von dem ausser 0, noch vorhandenen Schnittpunkte W i diesbezůglicher Kegelschnitte aus ersetzen. u Die concentrischen Strahlenbůschel u .abyo,..., u.Wd',0y--, erzeugen einen Ebenenbůschel 2. Ordnung; seine Ebenen projiciren die Erzeugenden aa', ROMA o ... der durch die Punktreihen 5 Su erzeugten Fláche Fy. Wir kónnen nun nach Art. 2. mit Leichtigkeit ein Hyperboloid construiren, welches F, lángs aa' berůhrt und nebst- dem in « osculirt. Seine Erzeugende, welche durch den Punkt « ceht, ist die gesuchte Gerade von H. Die Durchfůhrung kann zweckmássig in folgender Weise zurecht geleet werden. 12 XIV. J. Sobotka Die Verbindungsgerade von « mit 6 trifft den Kegelschnitt S] Á ; E i 6 in a i s noch im Punkte E die Tangente dt lichen gegebenen Kegelschnitt hat mit (RR") einen Punkt gemein, an den beziig- dessen Verbindunesgerade mit Vl den Kegelschnitt zum zweitenmale im Punkte n j trifft. Mag man unter den gemachten Bedingungen den Kegelschnitt S i . annehmen, wie man wolle, immer wird er die Gerade (RR") W ausser in « im Punkte je schneiden, welcher dem Punkte i A Řuknoát da (S8,) Sb a Jako non urch Projection aus $ j entspricht, wie spáter nachgewiesen werden soll. : Von dem Kegel K, welcher von dem zuvor angefůhrten Ebenen- bůschel 2. Ordnung umhůllt wird, kennen wir bereits die drei Tan- gentialebenen R, R, X sowie die Mantelgerade ur, lángs der die Ebene X den Kegel K, berůhrt; wir brauchen ausserdem am besten eine der Berůbrungsmantelgeraden R, R* des Kegels mit den Ebenen R resp. R" aufzufinden, um die hinreichende Anzahl der Bestimmungs- stůcke von K, zu erlangen. Nun entspricht in den a Strahlenbůscheln u .abycy..- "br ar : i R von u.ab uěu 4 i u.a'b',e', der Štrahl | prosto P A aV ye i dem Strahle (RR') von PŘ? , hn, u.ab Br ji mit andern Worten, n ist der Verbindungsstrahl R 10 auf Su ? auf S ji welcher dem Punkte u 3 von « mit dem Punkte “ P Wauf 5) entspricht. Vy S ž 9 Man ermittle deshalb auf dem gegebenen Kegelschnitte i 3 den Punkt “ ae welcher durch die Beziehung abc... A a'b'c v S záV6 dem Punkte i entspricht") und als i a nehme man denjenigen h : Construction der Osculationshyperboloide windschiefer Fláchen. 13 Kegelschnitt, der mit F- in há vier consecutive Punkte gemeinsam S, S, hat. Fůr die centrisch collineare Lage zwischen | S und ist in diesem Falle 2 Centrum und čt Axe der Collineation. In dieser 5 Collineation entspricht der Geraden = oder SE von © Jiw a M s| 7 von s) j v Man erhált demnach č als Verbindungsgerade des Punktes o Te Hiedurch ist der Kegel K, auf kurzem Wege derart bestimmt, dass vermittelst desselben die Construction von X nach 2. Art. in fachster Weise vorgenommen werden kann. Ebenso hátte man die Erzeugende X von H ermittelt, welche in irgend einer Ebene durch aa' liegt. Erwáhnt sei noch die Construction des Osculationshyperboloids H fůr den speciellen Fall, dass eine der projectivischen Reihen, etwa a'b'e'... auf einer Geraden S' liegt. Wir konnten da durch Š' eine be- liebige Ebene R' legen, auf (RR') den Schnittpunkt u mit X ermitteln und weiter nach Vorigem verfahren. Viel einfacher gestaltet sich aber die Construction, wenn wir zunáchst den Schnittpunkt w' von S" mit R und sodann den ihm durch die Beziehung abe... AX /b'c... zugeordneten Punkt w auf S ermitteln; die Schnittgerade (XR) der Ebenen X, R trifft S im Punkte %, falls wir bei der vorher verwen- deten Bezeichnune bleiben, und čw trifft T, in einem Punkte, dessen Verbindungsgerade mit w' wir als die Gerade (RR') annehmen die Gerade « mit dem Schnittpunkte der Geraden V Der Zusammenhang der Punktreihen adc..., a'b'c*... kann wiede derart vermittelt werden, dass man durch einen Punkt % (des Projectionscentrum) die Ebene (haa“) legt, die S noch im Punkte z und S“ im Pnnkte y' schneidet. Der zur Punktreihe auf S perspectivische Ebenenbůschel mit der Axe Az ist per- spectivisch zum Ebenenbůschel, welcher die auf S' gegebene Punktreihe mit hy? verbindet, und zwei sich entsprechende Ebenen dieser Bůschel schneiden einander in einem durch % gehenden Strahl ihrer Perspectivebene, wodurch man leicht zu einem Punkte auf S den entsprechenden auf S' findet und umgekehrt. 14 XIV. .J. Sobotka wollen. Der Punkt « ist nun der Schnittpunkt der so ermittelten Geraden (RR") mit (XR). Bei dieser Annahme haben die beiden pro- jectivischen Strahlenbůschel u. abycy P unadkoé abc. „mu db... den Strahl (RR') entsprechend gemein, sie erzeugen somit einen Ebenenbůschel 1. Ordnung, dessen Axe, wie einleuchtend die Gerade ug ist. Es ist also uz die gesuchte Erzeugende X selbst. Es wurde hier die durch die Punktreihen abc... AN abc... erzeugte Fláche F behufs Bestimmung des Osculationshyperboloides H durch eine andere Fliche 3. Grades F ersetzt, diejenice námlich welche von den Punktreihen aby... A Wb'c'... erzeugt wird, und man hat sodann die Doppelgerade X von F, ermittelt. Handelt es sich blos darum das Osculationshyperboloid H in vorliegendem Specialfall durch irgend drei Erzeugende einer Regelschar zu bestimmen, ermitteln wir bekanntermassen die Erzeu- gende A durch a; die Gerade S' ist eine zweite Erzeugende und die dritte Erzeugende ist die Doppelgerade von F, welche durch den weitern Schnittpunkt von S mit ww' geht und in der Ebene (awďo) enthalten ist. Der Kegelschnitt K; welcher SŠ in a osculirt und nebst- dem durch o und w' geht, gehórt dem Hyperboloid H an. Bemerkung. Es seien 1, 2, 3, 4 vier Punkte; wir legen durch 1, 2, 3 einen Kegelschnitt S und durch 4 eine Gerade AR, projiciren die Punkte 1, 2,3 von 4 aus auf S' nach 1', 2', 3' und schneiden die Seiten 23, 31, 12 des Dreieckes (123) mit R beziehungsweise in den Punkten 1", 2", 3". so treffen sich die Geraden U1", 2'2", 83" in einem Punkte v auf dem Kegelschnitte S. (Man vereleiche Jacob Steiners gesam. Werke herausgeg. von K. Weierstrass 1881. I. Bd. S. 178, 12. Lehrsatz). Jeder Kegelschnitt in dem durch die Punkte 1, 2, 3, 4 be- stimmten Kecelschnittbůschel Z trifft S ausser in 1, 2, 3 in einem Punkte und R ausser in 4 oleichfalls in einem weitern Punkte; jene vierten Schnittpunkte der Kegelschnitte von Z mit S bilden eine Punktreihe, welche projectivisch ist mit der durch die Sehnittpunkte der Kegelschnitte von Z auf R erzeusten Punktreihe. Zu dem Kegel- schnittbůschel gehoren auch drei Geradenpare, welche auf S die Punkte 1" 2, 3', auf R die entsprechenden Punkte 1", 2" 3" der projectivischen Punktreihen bestimmen. Beide Punktreihen werden von v aus durch zwei Strahlenbůschel projicirt, welche identisch sind, da sie die drei Strahlen 117, 2'2", 3'3" entsprechend gemein Construction der Osculationshyperboloide windschiefer Fláchen. 15 haben. Es gehen deshalb die Verbindungsgeraden je zweier entspre- chender Punkte der erwáhnten Punktreihen alle durch v. Lassen wir die Punkte 1, 2, 3 einander auf S unendlich nahe růcken, gselangen wir zu der im Vorangehenden benitzten Beziehung. 6. Eine andere Construction des Osculationshyper- boloides H lángs der Erzeugenden a von F wáre die folgende. Man nimmt auf der Schnitteeraden (RR') der Ebenen R, R' einen Punkt » an und verbindet ihn mit einem Par sich in den gegebenen projectivischen Punktreihen entsprechender Punkte, z. B. mit ce und c, so schneiden diese Verbindungesgeraden die Kecel- schnitte S, S' noch in je einem Punkte k resp. ". Ferner ersetzen wir den Kecelschnitt dh durch den Kegelschnitt . | welcher durch - n geht und (m “ osculirt; gleichzeitig ersetzen wir die Punktreihe auf dem Kegelschnitte durch ihre Projection auf (© von a Die in der Art erhaltenen projectivischen Punktreihen auf den Kegelschnitten S, 9, erzeugen eine Regelfláche F,, welche die gegebene F lános aa' osculirt und 3. Grades ist, da o der Schnittpunkt von S, mit S, sich selbst entspricht, námlich c né == 5 Die Ebene X o F, ausser in aa! in einem ate durch den DBerihrunespunkt «, dessen Tangente in z die gesuchte Erzeugende X von H ist. Úbrigens kónnte man leicht die Doppelgerade von F, ermitteln, etwa in folgender Art. Der Ebenenbůschel durch aa“ bestimmt auf 9 eine Punktreihe (w) auf S,' eine zu ihr projectivische Punktreihe (u). Nimmt man einen Punkt 4 (als Projectionscentrum) an und verbindet ihn mit zwei entsprechenden Punkten by, b', auf 9, resp. Su so sind die zu (u), (w) perspectivischen Ebenenbůschel durch hb, resp. hb" zu einander projectiv und erzeugen eine Kegelfláche 2. Ordnung, welche (RR') nebst m = ©, =" noch in einem Punkte r schneidet. Die Ebene (hrb) schneidet den Kegelschnitt Su ausser in , in einem Punkte p, die Ebene (hrb',) den Kegelschnitt S', ausser ln b, in einem Punkte g'. Die Gerade pg' ist die gesuchte Doppel- gerade U von bu. 16 XIV. J.Sobotka: Construction d. Osculationshyperboloide windschiefer Fláchen. Die Gerade od liegt námlich mit ihr in der Ebene (5,0, und da p, g' zwei sich entsprechende Punkte von (w) und (w') sind, so liegt pg' auch in einer Ebene durch aa', woraus folet, dass der Ebenenbůschel durch U perspectiv lieot zu den Punktreihen aby... abc ..., da drei Ebenen Uaa, Ub,b',, Uc,©, desselben je zwei entsprechende Punkte dieser Reihen enthalten. Hiemit ist U die doppelt zu záhlende Leitgerade von F, und demgemáss eine Erzeu- - gende des Osculationshyperboloides H. Fůr den besonderen Fall, dass eine Punktreihe, etwa die auf S gerade ist, hat man, wenn man zum Osculationshyperboloid H auf diesem Wege gelangen will, den Kegelschnitt S durch den Kecgelschnitt Su zu ersetzen, der mit dem frůher mit X bezeichneten identisch ist. In diesem Falle ist F, schon selbst das gesuchte Oscu- lationshyperboloid. Die angefůhrten Lósungen sind, wie es der Natur des Problems entspricht, sámmtlich linear. Die Punktreihen abc... a'b'c'... entsprechen einander in den collinearen ebenen Feldern R, R'. Diese Collineation ist durch das Entsprechen von vier Punkteparen bestimmt. Das Osculationshyper- boloid H geht durch drei Nachbarerzeugende von F, welche auf R, R' die drei Pare aa, aja, a,a, entsprechender Punkte bestimmen und man kann zum Zwecke der Construction von H die Collineation der ebenen Felder R, R' durch jede andere ersetzen, wenn nur den Punkten a, a,, a, die Punkte a', a',, a', bezichungsweise zugeordnet sind. Daher die Manniefaltigkeit, welche die Lósung des behandelten Problems zulásst. Verlag der kónigl, bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr Prag 18983. XY. Příspěvky k soustavě Gordiidů. Práce z laboratoře ústavu pro zoologii a srovn. anatomii české university w Praze. Podává PhC. J. Janda v Praze. S tabulkami IX. a X. (Předloženo dne 24. března 1893.) V Čechách dosud celkem málo se pracovalo o Gordřidech. Od r. 1836., kdy domácí náš přírodozpytec Jan Svatopluk Presl uveřejnil pozorování svá 0 „vidlorepu“, jejž, neznaje literatury, Di- eranurus coleoptratorum nazval, uplynulo téměř 50 let, když r. 1885 prof. Vejdovský pro svou vlastní orientaci podjal se zkoumání anatomie této pamětihodné skupiny živočišné, o níž uveřejnil známá svá dvě pojednání (česky ve král. spol. nauk) v „Zeitsch. fr wis- sensch. Zool. 1885 a 1887.“ Literatura cizozemská vedena až dosud methodami zastaralými, vzala odtud určitější moderní směr, jak uka- zují přehojné práce, jež po publikacích: Vejdovského v Italii, Ně- mecku, Francii a Americe vyšly. Jednou z hlavních překážek, proč Gordiidi tak zanedbávání byli, jest především obtížnost praeparace. Pletiva těchto červů přijímají nesnadno barviva a jest potřebí již zvláštní dokonalosti methody, upra- viti vhodný, k dedukeť vědecké schopný praeparát.“) Leč to nemá s prací naší co činiti. Práce předložená jedná o Gordřidech, ne však v Čechách nale- zených. Materialu, jenž nezpracován v našem museu leží, se mi do- sud nedostalo. Stěhování do nové budovy musejní to as zavinilo. v) Měl jsem příležitost spatřiti pod mikroskopem praeparát z gordia, jejž zhotovila ruka uznávané autority za hranicemi a dle něhož kresleny obrázky, de- dukována fakta a vedena polemika. Ale co tehdy pod sklem jsem uviděl, o tom lépe pomlčeti. Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 1 2 XV. J. Janda Snad k tomu dojde později. Do dnes známo jest z Čech 4—5 druhů, a to: G. tolosanus, Presl, Přoltůů a snad ajfimiš, jež věsměs Vej- dovský uvedl. Řádky tyto jsou pokus faunistický a podávají spracování specií, jež prof. Wierzejski v Tatrách a Haliči byl nasbíral. Exempláře zkoumané jsou majetkem musea krakovského a proto musilo býti šetřeno jejich integrity. Mimo známé specie: Gordřus pustulosus Boird, G. Přoltiů Camerano, G. Villoti Rosa, G. tolosanus Dujavd. a G. Presliů Vejd. dovolil jsem si jako nové druhy stanoviti: Gordius tatrensts a (G. speciosus, oba jen v samčích exemplářích zastoupené. Hlavní význam prvého tohoto oddílu nutno hledati jednak v ostřejším vyznačení druhů již dříve známých, jednak v popsání dvou druhů nových a posléze považován buď příspěvek tento za material „pro budoucí práci o geografickém rozšíření Gordidů. obecně uznávané genus Chordodes, k němuž zvláště ta okolnost mne vedla, že exemplář, který jako novou specii: Chordodes brasiltensts uvádím, jest samec osobitého, od rodu Gordius různého zakončení těla. Exemplář tento jest majetkem prof. Vejdovského, jehož la- skavostí mi přístupným byl učiněn. Ke konci považuji za svou milou povinnost obzvláštní díky vzdáti panu prof. dru. Fr. Vejdovskému za pozornosť, již práci této věnoval. Jest mým vřelým přáním, aby tato krátká, faunistická studie, byť i jako nepatrný plamínek, přispěla k osvětlení veliké budovy mo- derní vědy. V Praze, v únoru 1899. E Strunovci haličtí. Prof. dr. Antoni Wierzejski zaslal ústavu našemu několik v líhu konservovaných Gordiů, jež jednak již od dřívějších dob ve sbírkách university krakovské se nalézaly, jednak jmenovaným z00- logem v okolí Krakova a v Tatrách sbírány byly. Poznámky před- běžné a některé obrázky zhotoveny byly prof. Vejdovským (jak ve vysvětlení tabulek zaznamenáno), který však později zanesen pra- cemi jinými material haličský mně ke spracování laskavě byl odevzdal. Příspěvky k soustavě Gordiidů. 3 1. Gordius pustulosus Baird. (Tab, IX. obr. 1. 2. 3. Tab. X. obr. 12, 13.) Gordius pustulosus Baird 1855. Gordius pustulosus Diesling 1860. Gordius pustulosus Villot 1874. Gordius pustulosus Orley 1881. Gordius pustulosus Camerano 1892. Jediný pěkně zachovaný exemplář, samec. Délka 125 cm, největší průměr (v zadní třetině těla) 0:7 mm. Ozdobný tento strunovec znám byl do roku 1892. pouze v sa- mičích exemplářích, jež vesměs pocházely z brouků rodu Blaps. Ca- merano“) první, vládna bohatým materialem ze sklepů musea tu- rinského, popsal samce. Náš gordius nalezený prof. Wierzejskim na Tatrách jeví po- měry tyto. Extremita přední jest silně ač znenáhla súžena, kalota jasná, nevysoká, žlutavobílá, slabě průsvitná, prsténec ne příliš temný, ši- roký, zvolna ve žlutavou hněď těla přecházející. Po celém povrchu těla, k zadnímu konci hustěji, roztroušeny jsou temné skvrny, již při slabém zvětšení viditelné, jež korespondují s velkými temnějšími are- olami. Na břišní straně táhne se pruh světlejší, provázející zevně pásmo břišní. Světlejší prsténce, jež na samici popisuje Villot*), scházejí. Camerano ve svém popisu samce o prsténcích těchto rovněž se nezmiňuje, jsou tedy as pouze pro samice charakteristické. Otvor genitální jest čárkovitý a podložen zvýšeným elipsovitým hrbolkem. Při osvětlení příznivém možno viděti kolem něho radialně seřaděné, prosvitajíci svaly kloakové a s obou stran pak poloměsíčitě seřaděné, málo zřetelné brvy. Širší světlý dvůrek objímající otvor genitalní přechází ve pruh břišní. Kutikula homogenné (tab. II. obr. 12. 13) jeví dvojí druh areol. Jedny, menší, jsou téměř stejně veliké, pěti-, Šestihranné až zaoblené a mezi nimi probíhají světlé rýhy, ve kterých ne příliš hustě v jedné řadě sedí ostny interareolarní, silně světlo lámající. Areoly druhé jsou značně větší a dosti pravidelně roztrouseny po povrchu. Ony jsou to, jež již při slabém zvětšení karakterisují svým tečkováním tuto specii. Při silném zvětšení jeví se jako velké temněji zbarvené dvůrky zrnité struktury. Přes příč rozděleny jsou světlou rýhou na dvě oby- t) Ricerche int. al paras. ed allo svil. del G. pustulosus Baird. Torino 1592. 2) Revision des Gordiens 1886. 1 4 XV. J. Janda čejně nestejné části. Uprostřed rýhy vystupuje silně světlo lámající ústí kanálku hypodermálního. Obě polovice jsou zaobleně pětiboké a rovněž obklopeny hustou hradbou ostnů interareolárních, Tu i tam nacházíme místo dvou jedinou velikou areolu splynulou bez světlé linie uprostřed a kanálek pak leží poněkud excentricky na zrnitém povrchu. Dvojareoly, u nichž jedna polovice značně velikostí svou převyšuje druhou, rovněž nejsou řídké. Místy i tři nezřetelně sply- nulá políčka tvoří jednu velikou areolu. Velké tyto areoly obdány jsou hustší hradbou ostnů, zároveň pak stojí ostny, zvláště v rozích, ve více řadách. Vyobrazení kutikuly, jak je Villot ve svrchu citované práci podává, jest neobyčejně schematické. Kutikula fibrillarní ukazuje husté, jemné mřežování bez vystoup- lých rhombových žeber. Ježto k disposici byl mi pouze jediný exemplář, musím se ome- ziti toliko na tyto řádky. Bylo by zajímavo několik jiných individuí tohoto druhu ze stejného naleziště, Tater, srovnati, ježto u popiso- vaného nacházejí se některé, zajisté individuelní, odchylky od normy, jež patrně s poměry místními souvisí. Dlužno uvážiti, že tato specie, zvláště pak samec její, téměř bez výjimky z exemplářů ve sklepech domovních žijících druhů z rodu Blaps ukořistěna byla. V těch mí- stech arci Blaps vžila se do poměrů poněkud změněných proti volné přírodě a rovněž i její hosté nedostatkem vody *) ve svých životních výkonech jsou rušeni; náš pak exemplář chycen byl ve volné přírodě a odtud as nepatrné ty odchylky. Tak na př. poněkud odchylná forma a velikosť velkých areol (delší osa jejich měří 35—45, kratší 20—23 micromil., Camerano udává délku od 25—30, šířku od 22—30 micromil.) a zvláštní žlu- tavá (vlivem konservace?) slabě do růžova irisující barva. Rovněž výzbroj brv nad vidlicí kol otvoru genitalního jest velice nezřetelný a nesrovnává se s obrázkem Cameranovým. Ostny tyto, pokud bylo možno je zjistiti, stojí u našeho exempláře, jak s vrchu již pra- veno, ve dvou poloelipsách s obou stran otvoru genitalního a nevinou se divergentně k bokům těla, jak kreslí Camerano. 1) Zvláštní jest, že v místnostech sklepních, odkud četné exempláře Ca- meranovy pocházejí, žádná voda se nenachází a že i to malé guantum, jež zamřeženými okénky proniká, sotva ke slabému zavlhčení malého místa pod okny stačí. Příspěvky k soustavě Gordiidů. 5 2. Gordius Pioltii. Camerano. (Tab. IX, obr. 13. 14, 15. Tab. X. 9. 10. 11.) Syn. 1885. Gordius sp. S Vejdovský. 1887 Gordius Pioltii Camerano. Ve své práci o anatomii a histologii Gordiidů ) zmiňuje se Vejdovský o exempláři strunovce ze sbírek vys. škol technických v Praze a zve ho prozatím Gord'us sp., ježto byl mu k disposici pouze jediný sameček. Naleziště neznámo. Popis zní jak následuje: „Es ist ein 16 cm. langes und 1 mm. im Durchmesser der Kór- perdicke erreichendes Mánnchen, von tief brauner Farbe, dessen Haut schwach irisirt. Das Kopfende ist stumpf abgerundet, weiss, der daran folgende Theil ist mit einem schwarzbraunen Ringe geziert, wonach eine gleichmássige braune Fárbung bis zum hinteren Kórperende folet. Die máchtigen Áste der Schwanzgabel, sowie die ussere Umgebung der Kloake ist nur mit áusserst spárlichen und sehr kurzen Tast- borsten besetzt. Aber ausgezeichnet ist fůr diese Art die cuticulare Struktur. Die dusserste, homogene Cuticula ist ganz glatt, struktur- los, die faserige Cuticula bildet dagegen schóne, durch ihre glánzende weisse Farbe immer deutlich hervortretende Kreuzung der beiden Fasersysteme, wodurch eine schóne Felderung der Cuticula zu Stande kommt. Sehr spárlich sind auf der Oberfláche elliptische, mit elán- zenden Hófchen umsáumte Offnungen der Porenkanálchen vorhanden, die meist in dem Punkte, wo sich die beiden Fasersysteme kreuzen, liegen.“ Z uvedeného citátu a z obrázků připojených (tamtéž obr, 31. a 92.) vysvítá, že tehdy měl Vejdovský před sebou specii, kterou o dvě léta později Camerano“) jako nový druh vystavil, aniž se o pozorování Vejdovským podaném zmínil. Camerano měl k disposici 4 exempláře, jež prof. Piolti v okolí Cesany nalezl, a popis jeho specie G. Pioltii úplně se shoduje s Vejdovského druhem G. sp., jak co do zjevů na kutikule homogenní se vyskytu- jících, tak i neobyčejně jasně vynikajícími žebrovitými rhomby kuti- kuly vláknité. Tolik dovoluji si v zájmu pravdy o prioritě popisu Vejdov- ského podotknouti. 1) Zur Morphologie d. Gordiid, Zeitschr. f. wissensch. Zoolosie XLIII str. 372. (r. 1885.) 2) Ricerche int. alle sp. ital. d. gen. Gordius, 1887. 6 XV. J. Janda V zásylce prof. Wierzejského (sbírky zool. úst. v Krakově, pod jménem Gordius séta, č. 11295.) zjištěný Gordtus Přoltů Cam. jest sameček barvy jednostejně šedohnědé. Velikost odchyluje se valně od udání Cameranova, který za- znamenává: délka samců od 11:4 až do 10"5 cm., nejv. průměr as 0:5 mm. Naše individuum měří: délka 232 cm, průměr 0:9 mm, Přední konec těla zdoben jest kalotou jasně průsvitnou, bíle na- běhlou. Široký prsténec, téměř černohnědý, ku předu ostře jest od- dělen, na zad zvolna přechází v bledší zbarvení těla. O prsténce po- čínaje jest přední konec slabě súžen, zakončení tupé, zaoblené. Po hřbetní straně táhne se temnější pruh, jejž lze sledovati po celé délce těla. Nad vidlicí na břišní straně těla stojí silná lištna podkovovitá s divergujícími cípy; v tom pak místě jest tělo poněkud súženo, tak že obě ramena vidlice dohromady mají menší průměr, než tělo nad otvorem pohlavním. Otvor genitalní leží na zvýšeném, polokulovitém podkladu. Elipsovitá skvrna, jež zabírá hrbolek kloakální částečně, lištnu pak a čásť vnitřních stran obou ramen vidlice úplně, jest temně naběhlá. Ramena vidlice jsou rovnoběžná (tab. IX. obr. 15.), neztlustlá, ke břišní straně skloněná. Povrch a zvláště konce jejich pokrývají nepatrné tuhé štětinky. Kutikula homogenné (tab. X. 9. 10.) jest průhledná, neareolo- vaná, a jen při silném zvětšení a vhodném osvětlení jeví nerovný hrbolovitý povrch. Tato kutikula chová na sobě zároveň jednu z nej- karakterističtějších známek specie. Na pohled nepravidelně a dosti řídce spatřujeme rozesety jasné, ovální skvrny, z nichž některé jeví zřetelný otvor kanálku porového. Sledujeme-li na větší partii polohu těchto oválních skvrn, shledáme, že rozloženy jsou v určitém pravidle ovíjejíce tělo jako serpentina, a to ve směru linií spodní kutikuly vláknité. Složení těchto jasných dvůrků, otvor kanálků obklopujících, jest jemně zrnité, ostře světlo lámající. Kutikula vláknitá (tab. X. obr. 9. 10. 11.) dává skvostný velmi složitý obraz. Na jemně mřežovaném podkladě zvedají se mohútná žebra velikých protáhlých rhombů, jichž strany v ozdobných uzlinách se protínají. Obrazec 11. tab. X. podává takovou jednu uzlinu silně zvětšenou. Žebra, jež tyto veliké rhomby činí, jeví opět strukturu dvou pásem jemných vláken, leč tato vlákna nekříží se více pod úhlem kosým, nýbrž pod pravým, postupujíce podél a na příč. Rhomby tyto jsou tak veliké a tak silně vystupují, že již i při malém zvětšení lupou prosvitají bezbarvou kutikulou homogenní, dodávajíce tak zví- Příspěvky k soustavě Gordiidů. 7 řeti individuelní ráz. Slabé irisování, jež povrch těla jeví, má rovněž zde asi svůj původ. 3. Gordius tatrensis n. sp. (Tab. IX. obr. 4—12, 26. Tab. X. 16. 17.) Tři exempláře, vesměs samci, Naleziště: nějaký, blíže neurčený pramen v Tatrách. Délka| © [950 mm „M aa (201mm šířka > L 98, h prvního,4 O8, (E217 07, třetího. délka vidlice 07, | 05, j hého, 05, Přední ukončení těla jest tupé, polokulovité. Lalok čelní prů- svitný, bělavě zkalený. Temně rudohnědý prsténec v předu ostře ohraničen, v zad přechází znenáhla v rudě žlutavou barvu celého těla. Ústa veliká, excentrická zalepena jsou slabě nažloutlou jemně zrnitou hmotou. Základní barva ostatního těla jest rezavě hnědá, světlá, na břišní straně plynule přecházející do žlutava. Již při sla- bém zvětšení jeví se povrch těla jemně zrnitý, posetý nepravidelně oválními bělavými skvrnami, kolmo svým delším průměrem k ose tělní stojícími. Krátce za temným prsténcem — kde tělo zároveň sotva znatelně většího průměru nabývá — počínají tyto skvrny (tab. I. obr. 26.) a táhnou se po celé délce těla, na hřbetní straně zřetel- něji a hustěji, až téměř k bifurkaci. Místy mizí ony skvrny zcela nepravidelně; na břišní straně stávají se většími a nezřetelnějšími. Zadní ukončení těla tvoří vidlice o ramenech téměř rovnoběž- ných (tab. X. 10. 11. 12.), poněkud do vnitř zahnutých, jež silně jsou nad otvor genitalní skloněna. Ramena tato u exempláře velkého byla poněkud palicovitě naduřelá a na celém povrchu, zvláště na břišní straně, krátkými tuhými brvami pokryta. U obou menších individuí byla ramena přiměřeně kratší, leč ne tak ztlustlá. Těsně nad bifur- kací stojí silná lištna podkovovitá, u exemplářů menších jevila lištna tvar spíše půlměsícový. Otvor genitalní jest téměř peckovitý, vy- pouklý a kolem něho prostírá se hrbolovitý, lysý dvůrek ve formě trojhranu, U obou menších jest otvor genitalní zakulacen a méně zřetelný, dvůrek jako u předešlého. Vnitřní strany vidlic jeví barvu téměř černohnědou, okraj lištny jest černý. Kol otvoru genitalního schází výzbroj brv. Na řezu vedeném právě středem bifurkace poznáme, že lištna (tab. X. obr. 18) vytvořena jest vychlípením vrstvy fibrillární a při- ostřením této vychlípeniny, při čemž areolovaná vrstva homogenní 8 XV. J. Janda zredukovala se na hladkou, co nejtenší vrstvičku. Vrstva fibrillarní tím dosahuje velké tloušťky a v záhybu, jejž utvořila, přisedají svaly kloakové. Okolí otvoru genitalního a vůbec celý svrchu zmíněný trojúhelník jest prohlubina, jež směrem ku předu se zvedá, až vrcholí svým jedním cípem na zvýšenině (c, tab. II. obr. 18.), do níž na vnitřní straně zabíhá vychlípenina pásma břišního, jež v těch místech mohutní v zauzlinu kloakalní. Možno tedy hrbolu tomu (c) — ježto G. tatrensis postrádá výzbroje citových brv — přiložiti důležitou úlohu při kopulaci. Po obou bocích těla táhnou se světlejší málo zřetelné linie, na straně břišní širší slabě viditelná páska. Kutikula homogenné jest areolovaná. Areoly jsou malé (šířka 13'5 micromil., délka 22:5 micromil.), vesměs stejné šestihrany, více méně pravidelné, svou delší osou příč těla stojící. Brázdy mezi nimi jasně prosvítají a nejsou opatřeny trnitými interareolárními výrůstky. Místy prohlubují se areoly, stávají se zároveň ke dnu prohlubinky menšími a méněbokými, ztrácejí svou chitinovou barvu, jsouce úplně průsvitnými. Tím povstávají karakteristické, již při malém zvětšení patrné, bělavé skvrny na povrchu těla (tab. II. obr. 16.). Na průřezu směrem k tělu kolmém jeví se tyto areoly jako nestejně zvýšené, průsvitné hrbolky dost různého tvaru a oblého zakončení (tab. IX. Obr. 25, G-). Vrstva fibrillné (tab. IX. obr. 25. 5. tab. X. obr. 17.) zdobena jest žebrovitě vynikajícími rhomby, jemně síťovanými, jež formou po- dobají se nejspíše obdobným zjevům u G. Přolti. Větve jejich jsou však slabší, rhomby protáhlejší a uzliny ne tak patrné a naduřelé. Na řezu kolmém svrchu zmíněném (tab. IX. obr. 25. c.) lze stopovati hojné kanálky, jichž vyústění však zřetelně zjistiti nelze. V materiale prof. Wierzejským v Tatrách nasbíraném na- cházely se ještě tři exempláře tohoto Gorda, vesměs samci, které ne- milou náhodou na zmar přišly tak, že jsem jich neviděl. Prof. Vej- dovský ve svých předběžných poznámkách 0 nich praví: „Přída těla byla hlavičkovitě ztlustlá a zřetelně zaškrcená, U dvou z nich ono ztlustnutí tupě, jako nálevka, u jednoho polokulovitě za- končeno.“ Ostatní znaky hodí se úplně k poměrům výše popsaným a na vysvětlení této zajímavé okolnosti připojuji obrázky, jež tehdy prof. Vejdovský byl načrtnul (tab. IX. 5. 6. 9.). Příspěvky k soustavě Gordiidů. 9 4. Gordius speciosus m. sp. (Tab. IX. obr. 16. 17. 18., tab. X. obr. 14. 15.) Ve sbírkách university krakovské nalezal se pod čísl. 11294 samec strunovce jako Mermis sp. označený, jenž na prvý pohled nej- spíše na druh (G. tolosanus ukazoval. Při bližším ohledání ukázal se však býti novým druhem, pro nějž jméno (Gordtus spectosus na- vrhnouti si dovoluji a to pro ozdobné zjevy, jež skytá jeho kutikula. Délka 14:7 cm, největší průměr T mm. Přída těla (tab. IX. obr. 16.) jest znenáhla súžena as podobně jako u G. pustulosus, leč ne v té míře a ukončena bělavě průsvitnou, úzkou kalotou. Ústí skloněno jest ke břišní straně a tím i celá ka- lota, tak že ze spodu jeví se zaokrouhleně, s vrchu pouze jako úzký bělavý pruh. Ústí samo jest malé, zrnitou hmotou zalepené. Prsténec, ne příliš tmavý jest úzký a neliší se mnoho barvou od ostatního těla. Barva celková jest rezavě hnědá s nenáhlým přechodem do žlu- tava. Na straně hřbetní probíhá po celé délce světlý, žlutavý pruh, dosti široký, jenž opět temnější čarou uprostřed jest rozdělen. Na straně břišní táhne se pruh světlý, užší, po bocích temněji odstíněný. Po celém těle, zvláště k zadnímu konci hustě roztroušeny jsou drobné, temnější skvrny, jež korespondují s většími areolami. (Celá hřbetní strana pak jest vůbec nápadně temněji zbarvena než břišní. Vidlice (tab. I. obr. 17. 18.) málo divergující jest slabě ke břišní straně skloněna a lysa. Její větve jsou rovnoměrně silné a dohro- mady průměrem svým nepřevyšují průměr těla nad bifurkací. Otvor genitalní jest elipsovitý, velký, zrnitou hmotou vypoukle naplněn. Kol něho nenachází se zvláštní dvůrek. 8 obou stran, ku předu hustěji stojí armatura citových brv ve dvou pásmech. Kutikula homogenní (tab. X. obr. 14. 15.) jest areolovanc. Are- oly dělí se ve dva druhy. Areoly menší jsou čtyř-, pěti- 1 víceboké, dost nepravidelného tvaru a mezi nimi v jasných rýhách stojí jedno- řadě, ne příliš hustě drobné ostny interareolární. Areoly velké sestá- vají z centra a okolních hrbolů. Centrum tvoří ostře ohraničený dvůrek zrnitý se středním paprskovitě čtyřhranným otvorem, ve kterém leží ústí vodního kanálku. Tvar jeho jest zaobleně šestiboký s mírným dvojstranným zaškrcením, tak že zdá se, jako by ze dvou částí se skládalo, jako na příklad u G. pustulosus, dělící linie však schází. Tvar tento více méně pravidelně proveden jest všeobecným. Kol to- hoto uzavřeného dvůrku staví se koncentricky hrbolky různé velikosti a nepravidelného tvaru, jež směrem na venek znenáhla se snižují, až přecházejí v rovinu kutikuly. Počet jejich jest nestálý a kolísá mezi 10 XV. J. Janda -8 až'14. Areoly tyto, odrážejíce se svou menší průsvitností od okolí, způsobují ono, již při slabém zvětšení patrné tečkování povrchu. Na straně hřbetní jeví se markantněji a hustěji než na břišní. Vrstva fibrillová ukazuje husté, jednostejné mřežování. Místy lze pozorovati vyniklejší, křížící se pásma, leč k význačnému žebro- vání nedochází. Nejblíže stojí nový druh tento ke specii G. pustulosus Batrd. 5. Gordius Villoti Rosa. (Tab. IX. obr. 19. 20.) (Uveden v universitní sbírce krakovské jako G. seta G zároveň vedle G. Pioltii pod číslem 11295.) Délka 29:7 cm, šíře 12 mm. Bamice žlutavě šedohnědá, velmi světlá, průměru k délce nepo- měrně velikého. Přední konec jeví zvláštní odchylku. As milimetr od konce jest patrna zaškrcenina, od které tělo na zad naduřuje. V čáře této zaškrceniny nachází se malý, snad nahodilý otvor. Zadek po- někud súžen, Šikmo uťatý. Kol temného otvoru genitalního světlý dvůrek. Naleziště neznámo. 6. Gordius Tolosanus Dujard. (?) 1. Délka 10:1 cm, šíře 05 mm. Z A2 ht 00100 Dvě samice šedohnědé barvy, nezřetelné struktury kutikulární (porušené konservací), s četnými křížky porových kanálků. Dle přídy a zadku možno hádati na totožnost s druhem Gordius tolosanus Dujard. 7. Gordius Preslii Vejd. (?) (Pod číslem 11.221 ve sbírkách krak. university.) Dva fragmenty zaschlé a určitě těžko poznatelné shodují se (po- kud bylo lze zjistiti) strukturou kutikuly s druhem Gordčus Preslit Vejd. 1m O rodu Chordodes (Creplin) Móbius. Ve sbírkách ústavu pro zoologii a srovn. anatomii české uni- versity v Praze nachází se Gordid z Brasilie, jenž laskavostí prof. Vejdovského mně ke spracování propůjčen byl. Příspěvky k soustavě Gordiidů. 11 Na prvý pohled bylo zřejmo, že exemplář tento druží se k pod- rodu Chordodes dávno již uznávanému, jehož zástupců známe již 15 specií, až na skromné, bezpečně nezjištěné výjimky vesměs samičích. Tím větším potěšením mne naplnilo, že exemplář tento rozhodně za samčí se pokládati musí, jak níže podrobněji dovodím. Snad pouze ta zvláštnost, že do dnes exempláře samčí bezpečně známy nebyly, zavinila, že skupení tak určitě karakterisované, jako subgenus Chordodes, za samostatný rod prohlášeno a uznáno nebylo. Proto vytknul jsem si v řádkách následujících za úkol povahu navrženého rodu Chordodes osvětliti a diagnosu rodovou vystaviti. Aby pak jasněji vynikly níže shrnuté rodové znaky, dovolím si stručný historický přehled známých, sem spadajících specií podati. 1. Chordodes parasitus Creplin. Délka 87, nejv. šíře 1""“ Roku 1847 uveřejnil Fr. Chr. H. Creplin“) popis cizopas- ného červa, jenž z brasilské kobylky Acanthoditis glabrata byl vyňat a navrhuje proň jméno Chordodes parasitus. Sledujeme-li sdělení Creplinovo, těžko si učiniti jasnou před- stavu o červu, kterého měl autor před sebou. Tolik jest však jisto, že náležel mezi Gorditdy; byl-li však příbuzným červům, kteří v no- vější době pod subgenus Chordodes se staví, nelze rozhodnouti, neboť partie velice důležitá — zevní pokožka — prý scházela. Byla sedřena, jak sděluje autor, až na malé útržky, o nichž však nic bližšího není udáno. Na povrchu jevil se červ hladkým, temně hnědé barvy. byl velice tuhým, což autor vysvětluje ztuhnutím vláken svalových v líhu. Zaměniv konce těla popisuje dále hlavičkovitě stlustlý konec zadní za přední a přehlédnuv ústí, tvrdí, že otvoru genitalního nenalezl. Ježto z odlomené části těla vypadl sloupeček slepených vajíček, ve- lice malinkých, pokládá autor zvíře za samici. Více z popisu nelze vyrozuměti a zmiňuji se o věci hlavně ze stanoviska historického, ježto zde poprve vyskytá se rodové jméno Chordodes. Zda Creplin měl před sebou skutečného Chordoda v našem smyslu, těžko rozhodnouti. Popis hodí se alespoň na kte- réhokoli Gordida. 8 jistotou však tvrditi můžeme, že první, jenž skutečného Chordoda popsal, byl Móbius, jak ukáží následující řádky. Móbiovi přisluší tedy určitě priorita pozorování, Creplin utvořil pouze jméno. 1) Notizen aus d. Geb. d. Nat. u. Heilkunde, Froriep Nr. 55. Weimar 1847. 12 XV. J. Janda 2, Chordodes pilosus Móbius. Důkladnější tento popis Gordiida ze sekce Chordodes podal Mó- bius r. 1855). Červ tento vylezl z rozšlápnutého švába Blabera gigantea Šerv. a zaslán byl drem. Siegertem z Augustury. Měřil za živa 471 mm, v líhu po dvou létech 380 mm, největší průměr obnášel 2:1 mm. Rovněž tento autor zaměnil konce těla (Siebold již tehdy ono nesprávné mínění pod čarou opravuje). Zadní konec hlavičkovitě ztlustlý s otvorem genitalním terminalním. Otvoru ústního autor rovněž nenalezl. Epidermis byla sametově černá a jevila papilly i kony, jež seřaděny byly v pětiboké skupiny na vrchu i spodu těla pásma tvoříce. Pod mohutnou vrstvou fibrillní správně viděl autor matrix zrnitou a pod ní vysokou vrstvu svalovou. Dutina tělní vy- plněna byla vajíčky. *) V zadní končině těla obklopeny byly kony chomáčky brv, jež daly specii jméno. Diagnosa, již tehdy autor ke svému popisu přidal, zní: „Corpus nigrum, vervucosum, medio cylindricum, utringue ate- nuatum depressumgue, linea ventrali et dorsali, guorum parti caudali fascieuli pilorum tnsiti. Caput elipsotdeum concavitate frontali. Ea- tremitas caudalis trigona apice rotundata.“ V této diagnose musíme arci oba konce tělní zaměniti. 3. Chordodes (Gordius) ornatus Grenacher. Roku 1868 podal Grenacher obšírnou práci o anatomii Gor- divdů *), kde mezi materialem pracovním uvádí Gordia, jenž zjevy kutikularními i formou těla řadí se k naší skupině. Exempláře, vesměs ženské, pocházely z těla Mantidy z Filipin. Přída těla (Grenacher správně již rozeznává opíraje se o svá pozorování anatomická) jest zúžena, zadek slabě: palicovitě naběhlý s terminalním otvorem cenitalním. Barvy byla zvířata sametově černohnědá. Povrch těla pokryt protuberancemi, z nichž ty, jež seřaděny byly v pruh dorsalní a ventralní, nesly chocholky brv. Vysoké kony na přídě se snižují, až přecházejí v málo zdvižené papilly. !) Zeitsch. f. wiss. Zool. Leipzig 1855. Bd. IV. 2) Toto zajisté správné pozorování Siebold pod čarou popírá, dovozuje, že v tomto stadiu — za života v hostiteli — pohlavní orgány ještě vyvinuty nejsou. 3) Zeitsch. f. wiss. Zool. Bd. XVIIL Příspěvky k soustavě Gordiidů. 13 4. Chordodes (Gordius) caledoniensis Villot.') Délka 38 cm, nejv. šíře 1 mm. Tři individua v pařížském museu. Nálezce M. Mario. Nová Ka- ledonie. Kony roztroušeny jsou v zaokrouhlených skupinách mezi níz-. kými papillami. Uprostřed každé skupiny dva větší centralní. Barva temně hnědá. Zadní konec tupý. Pohlaví ? 5. Chordodes (Gordius) tubereulatus Villot. ') Délka neznáma. Největší průměr 1 mm. Čtyři exempláře v mu- seu pařížském, z nichž dva vyňaty z abdomenu dvou Mantis. Nálezce M. Thoret. Nový Holland, Rochampton. Barva černavá. Kony a areoly jako u předešlého, jemuž se velmi podobá. Pohlaví? 6. Chordodes (Gordius) de Filippii Rosa. Délka 185 cm, nejv. průměr 1 mm. Roku 1881 podal Daniele Rosa) zprávu 0 Gordiidu, jejž přinesla vlašská expedice z okolí Tiflisu. Jeho pokožka jeví několik druhů protuberancí, z nichž některé na svém vrcholu opatřeny jsou štětičkou průsvitných brv. Na konci těla jest armatura štětin. Exemplář rovněž samičí. Autor sám řadí tento nový druh k sekci Chordodes a praví: „ guesto Gordius appartiene alla sezione dei Chordodes, are con valore di genere da Creplin; genere che non fu general- mente accettato, ma che sarů forse necessario věstabilire, non foss' altro che per il numero omai troppo grande di spezie [circa 40] che si riferiscovo al genere Gordius.“ 7. Chordodes (Gordius) Bouvieri Villot.*) Délka? Průměr 2 mm. Samice neznámého původu. 1) Arch. d. zool. exper. et gén. Monografie des dragoneaux 1874. 2) Nota int. ad una nuova sp. del gen. Gord. proven. da Tiflis., Atti della R. Acad. d. Scienze, Torino 1881. ; 3) Villot: Nouvelles espěces de Gordiens. Bulletin de la Soc. d. sciences nat. du Sud. Est. T. III. 1884. 14 XV. J. Janda Pokožka jeví tři druhy papill, z nichž nejvyšší opatřeny jsou věncem průsvitných brv na vrcholu. Barva šedoplavá s temnými skvrnami. Papilly velké nejsou seřaděny ve skupinách, nýbrž stojí vždy v párech. Autor sám klade svou specii nejblíže k druhům G. verrucosus Baird a G. de Filippůi Rosa. S. Chordodes (Gordius) verrucosus Baird. ") Délka 6", průměr mezi U" až 2". © Barva těla černavá. Povrch hustě pokryt bradavkami. Samec. Zda tato specie skutečně spadá do našeho rodu, ukázalo by as jen srovnání. Východní Afrika. Museum britické. Ze sbírek A. Smitha. 9. Chordodes (Gordius) Weberi Villot. *) Sumatra, Kaju-tanam. Délka? průměr 1 mm. Samice. Konec zadní jeví naduřeninu skloněnou na spod s otvorem ge- nitalním, Barva dřeva mahagonového. Pokožka zdobena jest dvěma druhy papill. Větší nesou na vrcholu štětinky. Rozestavení silnějších papill jest nepravidelné. 10. Chordodes (Gordius) Sumatrensís Villot.*) Sumatra, Solok. Délka? průměr 2 mm. Samice. Kutikula velmi resistentní. Dva druhy papill. Papilly větší nesou na svém vrcholu prodlouženinu trubičkovitou a stojí buď roz- troušeně nebo ve skupinách až po deseti. Ve středu těchto skupin jeví se dva kony zvláště veliké. Rovněž možno sem počítati Órleyovy nové specie z britského musea : *) 11. Gordius diblastus Órley. 12. Gordius pachydermus Órley. O nich však 'dle kusého popisu a nedostatečných obrázků nelze si učiniti správného pojmu. 1) Catal. of Entoz. p. 36. ?) Zool. Ergebn. e. Reisc. n. niederlándisch Ost-Indien Weber 1891 pag. 136. 5) The Annals a. Magar. of. Nat. Hist. November 1881 pag. 331. Příspěvky k soustavě Gordiidů. 15 13. Chordodes (Gordius) Modigliani. Camerano. Délka 15-8 cm, nejv. průměr 15 mm. Samice. Naleziště: Bua-Bua [Engano]. Otvor genitalní neleží terminálně nýbrž as milimetr od konce těla na spodní straně. Po hřbetní straně běží pruh zvýšený, temnější, tvořený velikými kony. Kutikula ukazuje čtyři druhy protuberancí. Celková barva jest temně hnědá. Terminální kalota dosti jasná. Autor staví svou specii nejblíže ke G. sumatrensts Vill. Tímto přehledem ukončena jest řada specií Gordřidů, které možno shrnouti v rod Chordodes. Ke třinácti těmto známým druhům dovoluji si připojiti specii novou z Brasilie pocházející a odvolávaje se k odůvodnění níže po- loženému uvádím tento druh pod samostatným rodovým jménem Chordodes. 14. Chordodes brasiliensis n. sp. [Tab. IX. obr. 21.—24., Tab. X. obr. 1.—8.] Naleziště: Brasilie, bližší lokalita neznáma. Majetek ústavu pro [zoologii a srovn. anat. české university v Praze. Délka: 33 em., nejv. průměr 1'2 mm. Tělo silné, téměř kruhovitého průřezu, lehce od shora smačklé, v před i v zad znenáhla se úžící. Přída [tab. IX. obr. 21.) vybíhá ve súženou špici a jeví barvu světlejší až bělavě šedou. Otvor ústní malý, ke břišní straně pošinut. Zadďuí konec těla od shora poněkud sploštěn /tab. IX. ob. 22., 29.7 jevé na břišní straně dva perallelná valy, mezi nýmiž leží brázda, končící směrem ku předu otvorem gent- talném. Ukončení těla jevé se tím sotva znatelně vykrojeno. Okolí otvoru genitalního, ona brázda a čásť valů do vnitř obrácená jest hladká bez protuberancí. Tyto zvláštní poměry možno vysvětliti, když oba parallelní valy považujeme za ramena samčí vidlice Gordidů, jež byla srostla. Kdybychom rozštípli oba valy, až kam brázda sahá, obdrželi bychom obvyklé ukončení samců této skupiny a otvor geni- talní ležel by pak, jak přirozeno, při basi onoho rozštěpení. U specií z podrodu Chordodes dosud popsaných, až na jedinou výjimku vesměs samic, leží ústí genitalní přirozeně terminálně neb jen něco málo ke břišní straně skloněno, o valech pak žádný z autorů se nezmiňuje. Dále sluší podotknouti, že na malých klínovitých výřezech z boků 16 XV. J. Janda tělních — byť i konservace exempláře byla velmi nedostatečná — možno bylo s jistotou poznati dutiny, jež odpovídají trubicím varla- tovým samců vlastního rodu Gordius, čímž potvrzeno i anatomicky pohlaví našeho Čhordoda. Nutno tedy s určitostí exemplář náš za saměť prohlásiti. Celková barva zvířete jest sametově černohnědá, jen ústní konec a okolí otvoru genitalního a dále nedlouhá páska po břišní straně od tohoto otvoru se táhnoucí jsou světlejší. Po celém povrchu těla hustě seřaděny jsou areolám odpovídající papilly dvojího druhu: 1. papilly nízké [tab. X. obr. 1., 4. a 5., 6.,] na průřezu elipso- vité [velká osa 225 mikromil., malá osa 195 mikromil.|. 2. papilly vysoké neb kužele, průřezu kruhovitého [na basi 18, u vrchole 13 mikromil. v průměru mající| [Tab. X. obr. 1., 2., 3.] do výše se úžící a největší výše 29 mikromil. dosahující. Kůžele tyto roztroušeny jsou nepravidelně, osaměle i po sku- pinách po celém povrchu těla, jen na bocích téměř úplně mizí. V týchž místech i papilly nízké jeví plošnější vrcholy. Na průřezu podélném jeví kužele obrys hrubě zoubkovaný a zřetelné střední lumen. Na vrcholech většiny kuželů umístěn jest věnec hyalinních brv, jež se v kruhu rozkládají a špicemi přes okraj kloní. Někde možno uprostřed těchto brv hyalinní, úzkostopečnou nálevku, s okraji zoubkovanými zjistiti [tab. X. obr. 2., 3.]. Papilly nízké mají obrys polokruhovitý, tupé zoubkovaný a temné nezřetelné jádro [tab. X. obr. 4. a 5.]. Na průřezu s povrchem těla souběžném lze místy pozorovati rozvětvenou paprskovitě dutinu centralní, jinde jen massivní jádro [tab. X. obr. 6.]. Nepravidelně mezi kužely a papillami vsety jsou kyjovité a větévkovité průsvitné ostny, jež téměř výše kuželů dosahují a na okrajích začasté jsou zoubkovány. Vrstva fibrillní vystupuje v síle od 45 až do 58 mikrom., jsouc na bocích poněkud slabší než na straně hřbetní a břišní. Skládá se ze 17—18 rovnoběžných vrstev, jež systémy kolmo na tyto stojícími v ozdobné komůrky jsou řezány. Při pohledu svrchním jeví vrstva fibrillní husté jemné mřežování se silnějšími žebrovitými rhomby [tab X- obr.. 14.48:bj, Hypodermis vystupujíc v síle 18 mikrom. ukazuje plasmatické zrnění a místy velmi nezřetelně veliká jádra. Vrstva svalová jest velmi mohutně vyvinuta a měří 152 na bocích, na hřbetní a břišní straně 180 mikromil. Jednotlivé plátky, Příspěvky k soustavě Gordiidů. ilz7í v tlouštce 45 mikromil., ukazují zřetelné lumen, jež k oběma koncům se šíří v nepatrnou dutinku. Od středu vystupuje příčné rýhování, jež k oběma koncům se ztrácí. Substance kontraktilní uzavírá velmi jemně zrnitou výplň úplně, jest to tedy příklad typu coelomyarního. Po jádrech není nikde ani stopy; nutno však připomenouti, že ne- valně konservovaný exemplář, z něhož jen malé výřezy bylo možno řezovou methodou studovati, pro histologické zkoumání se nehodí. — Chordodes brasiliensis v příbuzenství nejblíže stojí s druhem Gordius Weberi Villot. V přehledu předcházejícím uvedl jsem pod číslem 8. Gordida Bairdem popsaného a stalo se tak jen z toho důvodu, že všude se- tkáváme se s touto specií v subgenus Chordodes zařaděnou. Leč tvrzení to jest nesprávné, vzalo svůj původ patrně v tom faktu, že Batrd specii svou vkládá do oddílu, jenž nese etiketu: „epidermis granu- lated“. Pak ale musili bychom sem přijati i specie G. vtolaceus Batrd, G. pustulosus Baird, G. sphaerula Baird a G. faseiatus Batrd, jež všechny pod tímtéž štítem jsou uvedeny. „Batrd shrnuje zajisté pod tuto skupinu jen Gordie, jichž povrch jest vůbec pokryt protuberan- cemi. Nelze se arci lépe přesvědčiti než srovnáním, což však jest věcí téměř nemožnou, a myslím, že nejjasněji ukáže se správnost mého tvrzení, kdyby kdo srovnal na vzájem kteréhokoli příslušníka pod- rodu Chordodes a na př. druh Gordius pustulosus. Že ti dva nikdy badatelem tak bystrým, jako byl Batrd, pod jednu skupinu nemohli by býti počítáni, leží na bíle dni. Dále jest Bavrdův Gordius verru- cosus samec se zakončením normálním, jsa jediným příkladem samčím v řadě 13 podobných sobě Gorditdů, kteří vesměs jako samice se objevili. Jest však zcela přirozeno, aby Gordi'd, jenž obzvláštními zevními znaky od ostatních se liší, i jiné zakončení těla u samců jevil. Pokud tento samec znám nebyl, mohl být Batrdův G. verru- cosus snadno pod subgenus Chordodes řaděn. Vynecháme-li tedy posléz jmenovanou specii a rovněž, svými diagnosami nejisté druhy Gordius diblastus a pachydermus Órley, a srovnáme-li znaky společné zbylých 11 druhů, obdržíme markantní obraz skupiny, jež zajisté všecko právo má, aby rodem byla nazvána. Znaky ty zněly by as následovně: „Tělo statné, válcovité, délky as od 200 mm téměř do 500 mm, největšího průměru od 1 až něco přes 2 mm, ku předu i na zad se úžící, Súžení na přídě jest silné, tak že tato vybíhá v ostrou špici, na zad volnější. Ústa malá, terminální, neb něco ke břišní straně 2 "1 18 XV. J. Janda skloněná. Přední konec jest barvy vždy bledší než ostatní tělo, leč světlá tato kalota není ostře oddělena, temný prstenec schází.“ „U samic zadní konec těla jest zaoblen, ztlustlý, se zřetelným krčkem. Genitalní otvor terminalní, neb trochu ke břišní straně skloněn, obdaný měkkým dvůrkem.“ „ÚU samce končí tělo rovněž tupě, sploštile od strany hřbetní ke břišní. Obvyklá vidlice Gordiidů modifikována jest ve dva ma straně bříšná parallelně vystupující valy, jen rýhou od sebe oddělené, na jejím konci (směrem ku přídě) leží elipsovitý otvor genitalní,“ „Okolí otvoru pohlavního u obou pohlaví neozbrojené.“ „Celý povrch těla zdoben jest papillami a vysokými kužely dvou i více druhů. Kony seřaďují se zvláště na straně hřbetní a břišní v pásku, kupíce se začasté v cerklech po dvou i více neb leží bez pořádku určitého rozestaveny. Kony tyto nesou na svém vrcholu někdy věnce brv průsvitných. Mezi nimi a papillami rozesety bývají brvy průsvitné různě formované. Okolí ústní a genitalní lysé, pokryté nízkými, plochými papillami.“ „Barva těla temně hnědá až černá, u mladých stadií bledší, za sucha sametového lesku.“ „Druhy vesměs exotické.“ O anatomii Chordodů nevíme pohříchu ničeho; ona by defini- tivně v ohledě orgánů pohlavních osvětlila oprávněnost generickou jmenované skupiny. Vysvětlení obrazců. Tab. IX. [= . Gordius pustulosus Bard. Ukončení přídy. Tentýž. Ukončení zadku, spodní strana. G . Tentýž. Ukončení zadní, boční pohled. G . Gordius tatrensis n. sp. Ukončení přídy velkého e::empláře. G . 6. Tentýž. Ukončení přídy exemplářů ztracených. [Vejd. del.] . 8. Tentýž. Ukončení přídy dvou menších exemplářů. G . Tentýž. Ukončení přídy jednoho ze ztracených exemplářů. [Vejd. del.] 10. Tentýž. Ukončení zadku, s břišní strany, exemplář největší (4.). O 11. 12. Tentýž. Ukončení zadku obou menších exemplářů. G 13. Gordius Ptoltiů Camer. Ukončení přídy. G 14, Tentýž. Ukončení zadku. 9 O cO -1 OB Příspěvky k soustavě Gordiidů. 19 15. Tentýž, Pravá poloha vidlice. 16. Gordius spectosus n. sp. Ukončení přídy z břišní strany. G 17. 18. Tentýž. Ukončení zadku ze spodu a ze strany. S 19. Gordius Villoti Rosa. Ukončení přídy. © 20. Tentýž. Ukončení zadku. 21. Chordodes brasiliensis m. sp. Ukončení přídy. G 22. Tentýž. Ukončení zadku, poloha poněkud šikmá. 23. Tentýž. Ukončení zadku, pohled úplně z břišní strany. 24. Tentýž. Obraz celého zvířete ve skutečné velikosti. 25. Gordius tatrensis n. sp. Řez integumentem, a) kutikula homogenní, b) vrstva fibrillní, c) kanálky hypodermálové. 20. Tentýž. Pohled na partii těla as u prostřed, boční strana. Tab. X. 1. Chordodes brasiliensis m. sp. Řez na příč těla a) kutikula homogenní s kony a papillami, d) vrstva fibrillní, c) hypodermis, d) vrstva svalová, e) pletivo se silnými stěnami hmoty intercelularní. 2. Tentýž. Obraz konu s věncem brv a nálevkou. 3. Tentýž. Průřez konu. 4. Tentýž. Řez integumentem. Označení jako u 1. 5. Tentýž. Šikmý pohled na povrch těla znázorňující seřadění a obrysy nízkých papill. 6. Tentýž. Řez v rovině těla prosekávající papilly na basi. 7. Tentýž. Osamocený úsek plátku svalového. 8. Tentýž. Plošný pohled na strukturu vrstvy fibrillní (sl. zvětš.). 9. Gordius Přoltů Camer. Kutikula homogenní s prosvitající vrstvou fibrillní. 10. Tentýž. Slaběji zvětšeno, aby vynikla rozloha ovárních skvrn. 11. Tentýž. Uzlina rhombů, silně zvětšená. 12. Gordius pustulosus Batrd. Kutikula homogenní. 13. Tentýž. Slabé zvětšení. 14. Gordius speciosus n. sp. Velká areola s okolím, silně zvětš. 15. Tentýž. Slabé zvětšení, aby vynikla rozloha velk. areol. 16. Gordius tatrensis m. sp. Kutikula homogenní. 17. Tentýž. Vrstva fibrillní, plošný pohled. 18. Tentýž. Řez lištnou samce, a) lištna, b) otvor genitalní, c) hrbolek citový. — Nákladem král. České apolečnosti nauk. — Tiskem dra. Edy. Grégra v Praze 1893 JÁ o bi EPU 4 kl n a AP Joh sta Ma 5 obora be Pen pokání Re oo loni“ mí ata m ppor (s „vol VAK C7 úrodvolkí a | koodiškě nost sá1d0) Poa Ou. pas p VROČKOU, 18 a E Jsmdál noddd Jé úolaj, Ms! Á den PM bo a alad řřřího z voj Zinť, R: „odovolava úděly dbed, sovomsah šbiesk K ť nereh „M jallbidik vvdéty tuba) PTT kine. oxě s eat 8 S ú Isla- ji S adlzh zal aloe nas PAVO m ntintitnat?: di zsitobténa Pokyd k P ě P O iotov s) P „živ drdia „tiiládo 4" křdsňk i“ A8 "lv nagí5A „Alosts Alta "atolkov oliv vd Jdnoědš ve - moooanod oiálíí l „az oánáníný sb | a tmžolý | dallisdi nydetí latě ně gn“ vomětí "zá 'Á vá KVSAVŮ A n) bi dí R k oh kn ae PA o ono BA tva kk: REA LAE KN úd . W i i ta VO) NY V u Zah ZE PT 3 ZA lay ARUBA A S : n M je jis dada ani 5, 0 aká „RP SÁN VAE BAY, RANK p W av, ehak al ů PR jo 2 no PB. ae Ji oa, XVI Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Napsal Vlad. Jos. Procházka ve Vídni. (S tabulkami XI. a XII) (Předloženo dne 24. března 1893.) Na důležitý a velezajímavý miocaenní obvod kralický upozornil mne pan prof. dr. Fr. Dvorský juž před čtyřmi lety, když dlel jsem u ného v Brně návštěvou. Studuje v okolí náměstském serpentíny a naleziště obsidiánu pan dr. Fr. Dvorský shledal tamní miocaenní usazeniny na témže místě přístupny a pěkně odhaleny, kdež je v letech padesátých po- prve objevil H. Wolf. Za zmíněné návštěvy ukázal mi pan dr. Fr. Dvorský z Kralic donesenou bohatou kořist miocaenních zkamenělin, kteráž slibovala naleziště zajímavé a mimo to důležité i po té stránce, že obsahovala kromě typických badenských druhův i druh Fecten denudatus u velkém individuelním množství, kterémuž, jak povědomo, dlouho a dlouho přisuzován nemalý stratigrafický význam. Budiž mi dovoleno panu prof. dr. Fr. Dvorskému srdečný vzdáti tu dík za laskavé upozornění na kralický miocaen a za krásnou suitu tamějších zkamenělin, na zpracování mně přenechaných. Jakkoliv bylo mým vroucím přáním, poznati kralický miocaenní obvod rychle a důkladně, vzdal jsem se tenkráte svého úmyslu pro nutnější práce v miocaenních oblastech západní a severozápadní Mo- ravy. Teprve příštího léta bylo mi dopřáno, bych uskutečnil svůj záměr. Ač byla má očekávání o bohatství kralických vrstev fossiliemi předkem do jisté míry značná, přesvědčil jsem se juž po prvním ohle- dání kralického miocaenu, že je daleko předstihuje skutečná massa zkamenělin, do tamních sedimentů vložených. Juž po určení první kořisti pociťoval jsem velmi živě,“ že množství zevrubně určených Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 1 2 XVI V. J. Procházka druhův nikterak se nesrovnává s individuelním množstvím jednotli- vých specií a s povšechným bohatstvím tamních vrstev. Vše svědčilo, že třeba znovu ohledati naleziště a vykořistiti je mnohem intensivněji, neboť dosažený výsledek nebyl ještě takový, aby sestrojen býti mohl jasný obraz o zvířenném rázu a stáří kra- lického obvodu miocaenního. Minulého léta provedl jsem konečně svoje zamyšlené předse- vzetí a vykořistil, jak si domýšlím, tamní usazeniny v míře obsáhlé. V předloženém pak pojednání předkládám výsledky svých fau- nistických a zároveň stratigrafických studií o kralickém obvodu mio- caenním, jehož důkladná znalosť jest tím žádoucnější a nalehavější, čím více poskytuje neocenitelných prostředkův na rozřešení otázky o relativním stáří rozsáhlé oblasti oncophorových písků“) poříčí Oslavy a Jihlavky. Dědinka Kralice u Náměstě nad Oslavou, proslulá -po všem našem národu biblí bratří českých, boblé kralickou, jež odtud nastu- povala blahodárnou pouť po vlastech našich, rozkládá se ve výši 400 m. nad hladinou mořskou, v údolní šíťině, kteráž k jihu rychle se zúžujíc rázem přechází v úzkou soutěšku se sráznými svahy. Od severu k jihu protéká kralickou šířinou malinký potůček jenešovický, od východu k západu probíhá jí silnice brněnská, od jihovýchodu k východu vine se pak velikým obloukem vysoký násyp železné dráhy brněnsko-okřišské, děle údolí na dvě nestejné části, totiž větší severní a menší jižní. Kralice, druhdy od světa takořka odloučené, jsou nyní velice snadno přístupny ; dojedeme jich po železné dráze z Brna dříve než za 2 hodiny. Ovšem jinak bývalo dříve. Pět až šest hodin bylo se trmáceti do tiché naší vesničky. Byla z ruky, a proto byť by se i bylo vě- dělo o kralickém miocaenu více, než skutečně o něm bylo známo, jsem pevně přesvědčen, že by se toho sotva bylo dbalo. Známoť přece, jak dlouho nevšímáno si snadno přístupných usazenin miocaen- ních v nalezištích západo- a severozápadomoravské oblasti, přes to že se vědělo o nich juž před dvacíti lety, že přechovávají zvířenu nejen bohatou, než i krásně zachovalou. !) Vlad. Jos. Procházka. Ku stratigrafii oncophorových usazenin okolí ivan- čicko-oslavanského na Moravě. Věstník král. učen. Společn. náuk, roč. 1892, str. 425. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 3 Přijedše do kralické stanice, jsme juž ve kralickém miocaenu. Vyšedše před stanici na železné koleje a postavivše se tváří k jiho- východu, spatříme asi sto krokův od železničního násypu nízkou mez, na násyp téměř kolmou, uprostřed níž bělá se skopané místo, kdež později poznáme snadno přístupné, zkamenělinami bohaté členy zdejšího miocaenního obvodu a poznavše jich vlastnosti, rázem oce- níme důležitost tohoto obvodu pro ostatní miocaenovou oblasť mo- ravskou. Kralická šířina údolní, jak se nám jeví, pozorujeme-li ji ze silnice, prohlubuje se do prahor, kdež převládá rula nad svory, fyllity a hlinitými břidlicemi. Dno této šířiny pokrývají mladší sedi- menty: miocaenní, diluviální a alluviální. Z těchto dosahuje dilu- viální hlína značného rozšíření vodorovného a nemenší mohutnosti. Rozprostírá se po východní části šířiny, odkudž přesmyknuvší se do západní její poloviny, znenáhla sesiluje se, jsouc zde silně erodována a částečně i docela odplavena. Naproti tomu mohutní k severu v silný příkrov, pod nímž miocaenní sedimenty úplně mizí. Sleduje miocaenní usazeniny mezi vesnicí a železničním násypem, měl jsem s dostatek příležitost, pozorovati rozlohu diluviální hlíny a poznati obtíže Spojené s přesným vymezováním hranic zdejších slínů.. Největší nesnáze působí, jako všude jinde, zmíněný příkrov hlíny diluviální, pro nějž nelze ani pomýšleti na přesné ohraničení rozlohy kralického depot miocaenního a určiti zejména, kam až sahá na jihozápad. Pronášeje zde názor, že zdejší miocaenní obvod roz- kládá se na dně kotliny od soutěšky až po brněnskou silnici, soudím tak podle jamek vykopaných ve slínech, jež jsem pozoroval v levo a v pravo od silnice, která spojuje železniční stanici S vesnicí a podle slínu, odkrytého ve vyčištěných polních příkopech. Správnost mého úsudku podpírá a potvrzuje kromě toho velice důležitá zpráva kralických sousedův o kopání studně poblíž brněnské silnice. Poptával jsem se totiž v Kralicích, zda-li v dědině, nebo po- blíž ní kopajíce sklepy, studně a jámy, nedokopali se slínu; řečeno mně, že před pěti lety. Tenkráte, že kopána byla studně v zahradě naproti kovárně ; i dokopali se pod žlutou hlínou bílého písku, pak žlutého písku, potom písčitého slínu, pod ním žlutavého slínu a ko- nečně šedého slínu, který však neproražen, poněvadž hospodář, vzdav se naděje, že se dokope vody, jámu zaházel. Aby výklad svůj něčím hodnověrným dotvrdili, zavedli mě ke zbytku haldy slínu, ze stud- niční jámy vyházeného. Spatřiv jej, ihned jsem poznal, že se úplně srovnává se slínem na úpatí zmíněné meze. 1* 4 XVI. V. J. Procházka Po této důležité zprávě nebyl jsem ani okamžik na rozpacích o tom, že jednak čásť vesnice při silnici rozprostírá se po mio- caenních usazeninách, jednak že celý mírný svah pod brněnskou silnicí, pokud ho neskládají diluviální hlíny, sestává z miocaenních slínů. Vrstevní pořádek, jak byl poznán při kopání zmíněné studně: bílý písek, písčitý slín, slín žlutavý a šedý, jest týž jak ho odhaluje svah meze naproti železniční stanici. Přítomnost všech těchto členův poblíž silnice nezvratně dokazuje, že veškerá kralická šířina byla jimi druhdy vyplněna. Jejich částečná nepřítomnost mezi svahem pod silnicí a vchodem do soutěšky neposkytuje než vzácné a zároveň spolehlivé měřítko na odhadnutí erose, kteráž poměnivši mohutnost kralických miocaenních vrstev, podmínila nynější fysiognomii zdejšího údolíčka. Snažíme-li se vystopovati hranici miocaenní severně od brněnské silnice, přesvědčíme se velmi záhy, že se nám to za nynějších ne- příznivých okolností nepovede. Jako v oddílech dříve vzpomenutých, tak i zde přeruší naši práci příkrov žlutnice. Jde-li nám toliko o hrubé vytčení hranic kralického miocaenu, pak ovšem nebude žádných rozpakův, naopak vše práci ulehčí, zejména tvar dna údol- ního, blízké odhalené stráně rulové a fyllitové budou nás v ní pod- porovati. Zřejmo juž, že jen kopajíce jámy na četných místech, získáme si dostatečných vědomostí o poloze hranic zdejšího miocaenu. Ale na kopání jest nevyhnutelně třeba peněz — a pak povolení aby se všude, kde toho potřeba, smělo kutati. Jak povědomo, peněz velmi zhusta schází a povolení nesnadno si dožádati, zejména je-li nám vyhazovati jámy v polích pečlivě obdělaných. Konečně i tuto nebude než důvěřovati v budoucnost; snad v dědině i v její nejbližším sou- sedství bude se často kopati, a zkoumatelé zajímavého kralického miocaenu neopomenou zajisté sebrati hodnověrných zpráv o kopání jam, studen atd., aby získajíce dokladův o správnosti jich, sdělili je veřejnosti. Vratmež se do jižní části kralického miocaenního obvodu. Naproti severnímu oddílu, jest tento menší. Juž za rozbořenou rybniční hrází není po slínech ani památky. Zde i v soutěšce roz- kládá se prahorní podklad, rula a svor. V mělkých příkopech, tu a onde v polích vykopaných, roz- prostírá se příkrovem souvislým a dosti mocným od železničního násypu až po rybniční hráz — kal. Neuvidíme i tu slínů, leč jen ve zmíněné mezi a v korytě jenešovického potůčku. | Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 5 Za těchto okolností má pro nás velkou důležitost mez, podél níž teče jenešovický potok, hloub a hloub vybrázdující koryto své do miocaenního slínu. Mez zasluhuje bedlivé pozornosti nejen proto, že na jejím svahu poznáváme čtyři členy zdejšího miocaenu s bo- hatou zvířenou, než i proto, že vykořistivše ji, nabýváme jasné před- stavy též o faunistickém rázu kralického miocaenu, o relativním stáří jeho vrstev a jich vztahu k ostatním miocaenním obvodům moravským. Zmíněná mez je 3 m. vysoká. Na její příkrém svahu velmi zřetelně vynikají členy ji skládající. Pruh bílý pod slabou vrstvou diluviální hlíny silně se odráží od žlutého a tento od žlutavě šedého, pod nímž vyráží v korytě potočním šedý slín. Tato různobarevnosť vrstev v mezi přiměla mě, že jsem ji dal skopati s hora dolů, jednak abych přesně určil mohutnost jednotlivých lavic, jednak abych obdržel spolehlivý fossilní materiál ze všech pří- stupných lavic. Juž zběžné zkoumání mne poučilo, že petrografický ráz zdejších lavic asi souviseti bude s povahou zvířennou; a skutečně zevrubné zkoumání těchto vrstev potvrdilo můj názor v míře plné. Když mez skopána, objevily se čtyři různobarevné, ostře ohra- ničené lavice, a to s hora dolů: 1. lavice barvy intensivně bílé, 080 m mohutná; 2. lavice barvy intensivně žluté, 0:50 m. tlustá, přebohatá me- chovkami a úlomky schránek mořských ježkův ; 9. lavice šedožlutá, v níž převažuje slín množství zkamenělin, 1:50 m. mohutná; mechovek a mořských ježků jest pořídku; 4. lavice šedožlutého slínu. Po mechovkách ani památky, 5. šedopopelavý slín mohutnosti dosud neznámé. Intensivně bílá hmota horné lavice podobá se při zběžném po- zorování jemnému písku, smísenému s jemninkou vápennou moučkou. Plavíme-li tuto hmotu, poznáme rázem, že ji skládají toliko skořápky foraminifer, kolonie mechovek, mísky ostrakodův, úlomky z mísek lamellibranchiatů a schránky mořských ježkův; ostatní živočišné třídy jsou velice řídky. Za plavení přejemná vápenná moučka ve vodě rychle se rozpouští a v sítě zůstane pak ohromné množství pěkně zachovalých zkamenělin. Třeba však ihned dodati, že zachovalosť jejich, ač příznivá přec není tak dokonalá, jako v lavicích spodních. Pídíme-li se po detritu, najdeme z něho velmi malinko. Tu maličký úlomek ruly, onde kousek svoru, anebo zrnéčka bílého křemenu, toť vše. Je vůbec nepřístojno mluviti o detritu této lavice jako o pod- statné součásti nestmeleného vápence, jelikož jeho skutečné množství 6 XIV. V. J. Procházka naproti množství zkamenělin jest v pravdě nepatrné. Tak jest i se množstvím připomenuté moučky. Vystihli jsme tedy složení této velice zajímavé lavice, dospěvše úsudku, že skládá se předkem ze živočišných zbytkův a teprve na druhém místě ze hmoty nerostné. Majíce zření k tomuto výsledku, jsme oprávněni považovati tuto lavici za aeguivalent nestmeleného vápence obvodu lomničského a řepského. Jak jsem dříve ve své předchozí zprávě o miocaenu západní Moravy sdělil,“) přechází lomnický a řepský tvrdý vápenec tu znenáhlu, tu rázem v sypkou vrstvu, kteráž dosahuje značné mo- hutnosti v okolí Řepky. I v okolí kralickém bývaly as druhdy sypké a tvrdé lavice litavského vápence; alespoň svědčí tomu kusy tvrdého vápence, kteréž jsem objevil ve stráni. Domnívám se, že tvrdá vá- pencová lavice, z níž zachovány nyní toliko zbytečky, ležela na vrstvě sypké. Všemožně jsem se vynasnažil vypozorovati, nejsou-li vloženy tvrdé kusy vápence do sypké lavice; leč neobjevil jsem jich tam. V tomto spatřuji dostatečný důkaz o správnosti svého zmíně- ného názoru. Jak lavice tato zkamenělinami jest bohatá, poučuje seznam: Foramimfera. Tacenarmulicosta Kapr ča- 9- lealle l VZ 5 COMPressa 4 dOFDAy 1 Ile- SUZ Nodosaria (G1.) laevigata Orb. . . . . Z aculeata d' Orb. abs S92 4 affinis d'Orb. č i bacillum Defr. . 2 (VČ 8 (D) elegans d'Orb. Z 4 (D) Verneuili d'Orb. Z 5 (D) pungens Rss. č Lingulina costata d'Orb. . č Frondicularia annularia d'Orb. . Z = tricostulata d'Orb. Z Marcinulina hirsuta d'Orb. VZ Cristellaria cassis Ficht. et Molt. . Z 5 Moravica Karr. vz 1) W. J. Procházka. Předběžná zpráva o stratigrafických a faunistických poměrech nejzazší části miocaenu západní Moravy. Věstník král. česk. Společ. náuk, roč. 1899. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Cristellaria cultrata Montf. S similis dOrb, ; calcar d'Orb. 7 clypeiformis Orb. Austriaca d'Orb. Polymorphina inaegualis Rss. ANO Pozt EE Uvigerina pygmea Orb. Globigerina universa d'Orb. . k glomerata Karr. Discorbina rosacaea d'Orb. . Truncatulina conoidea Cžiž. . 5 Dutemplei d'Orb. . 5 Broniana ď'Orb. Pulvinulina Hauerii d'Orb. Polystomella crispa Linné 5 aculeata d'Orb. Amphistegina Hauerina ďOrb. . Spongta. Pachastrella spec. Anthozoa. Isis melitensis Rss. . Vermes. Serpula sp. : > carinella Rss. Echinodermata. Echinocyamus transsilvanicus Laube . Echinus spec. Úlomky různých, zámnié esbotletelných druhův Bryozoa. Crisia eburnea Rss. Idmonea pertusa Rss. . % seriatopora Rss. . » spec. . Hornera cf. frondiculata ne “ hippolythus Defr. Pustulopora rugulosa Manz. |. 5 clavula Rss... -.. „VZ „ VZ „ VZ CD< CD -1 XVI. V. J. Procházka Salicornaria farciminoides Johnst. . Cellaria ceroides Soll et Ell. Eschara mačrochila Rss. S minax Manz. 8 punctata Phill. 3 costata Rss. Retepora cellulosa Lamk . Kinoidela Moravicensis nov. spec. . Myriozoum punctatum Phil.. Brachtopoda. Platidia anomioides Scace. Lamellibranchtata. Pecten latissimus Broce. Malvinae dubois „cristatus Bronn. „ Spinulosus Můnst. .. Ostrea cochlear Poli Gasteropoda. Dentalium incurvum Renn. Ostracoda. Bairdia subdeltoidea Můnst. a tumida Rss Cythere cf. trigonella Rss. punctata Můnst. Ungeri Rss. Haidingeri Rss. Reussi Proch. plicatula Rss. |, : multinervis Rss. . Cytherella compressa Můnst. Pisces. Otolithus (Berycidarum) pulcher Proch. Kokeni Proch. . » Lamna elegans Lamk. (zub). Plantae. Lithothamisia ramossissima Rss. CD< „WZ N NM NN G N C . VZ „ VZ Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 9) Zvířena této lavice poskytuje mnoho zajímavého, odkrývá mnohý důležitý znak. Abychom, možno-li dokonale, zvláštní její povahu po- znali, jest nevyhnutelně třeba všímnouti sobě všech její členův a přiblédnouti ku všem její vlastnostem. Juž pouhý pohled na seskupení druhův jednotlivých tříd této zvířeny poučí nás, doufám, že s dostatek, o její povšechném rázu, odchylném od zvířen dosud známých z litavských vápenců. Různosť tuto způsobují předkem druhy Pectem eristatus a Pec- len spinulosus, považované do dneška za druhy omezující se na ba- denské jíly, a pak přítomnosť druhu Pectem latissímus, významného pro slíny facies litavského vápence. Juž tato směs druhův bathyme- tricky nízkého niveau, anebo jinými slovy vyjádřeno, druhův moře hlubokého, s druhem bathymetricky vysokého niveau, nebo jinak, mělčího moře, poukazuje k tomu, že i povšechný ráz této zvířeny asi nebude souhlasiti s rázem dosud známých zvířenných typů. A sku- tečně, jak se níže dovíme, nesouhlasí ani s typem badenským, ani steinabrunnenským, gainfahrenským, forchtenavským anebo dokonce se šlírovým. Téměř se všemi má několik vlastností společných, se žádným nesrovnává se však docela. Vzhledem k této zvláštní povaze zvířeny nestmeleného krali- ckého vápence, myslím, že nebude od místa, narýsuji-li zde obraz její členův. Zmíněná vrstva poskytla po důkladném vykořistění úhrnně 72 různých druhů, z nichž přináleží foraminiferám 31, korálům 1, čer- vům 1, mořským ježkům 2, brachiopodům 1, lamellibranchiatům 5, gasteropodům 1, ostrokodům 10 a rybím otolithům 5 druhy. Jak juž z druhového množství usuzovati lze, podstatou této zvířeny jsou fora- minifery, mechovky a — mořští ježci. Ostrakody zastupuje sice po- měrně dosti velký počet druhův, ale jejich individuelní množství je nepatrné. Zajímavý je foraminiferový typus této lavice. Zdálo by se snad, že jeho ráz odchyluje se od rázu skupin ostatních, leč tomu tak není. Dojem tento je chvilkový a potrvá jen, pokud nepoznali jsme po- drobnosti tohoto typu. Nápadné je seskupení jeho rodův a jich za- stoupení druhy. Toto i ono dokazuje, že foraminifery v miocaenu netoliko moravském, nýbrž i dolnorakouském atd. podrobeny byly na různých místech různým fysikálním vlivům, kteréž měly za následek, že týž typus za sedimentace téže vrstvy, ale na různých bydlištích, mnohdy velmi blízkých, vytvořil se různě. I foraminiferová zvířena této vápnité lavice dokazuje, že dříve poznané rozdíly na foramini- 10 XVI. V. J. Procházka ferových typech miocaenních slínů, jílů, pískův atd. mají svůj původ ve facielní různosti. Kdyby tyto rozdíly byly se vyvinovaly dobou, jak před lety o podobných rozdílech mnozí skutečně se domýšleli, pak by nezáležely jenom v seskupení druhův a rodův, než i v pře- vodu druhů, jistých druhových skupin, omezených toliko na určité lavice, na určité polohy. Foraminiferové typy vrstev kralických nelíší se podstatně od typů oblastí západo- a severozápadomoravského miocaenu. Poznámeť to nejen ze skupení těchto rodův: Lagena, Nodosaria, Lingulina, Frondicularia, Marginulina, Crtstellavia, Polymorphina, Uvigerina, Globigerina a skupiny Rotalina, než i ze skupení druhů právě vy- jmenovaných rodů. Poněkud bije do očí při této zvířeně individuelní množství druhův: Lagena costata, Marginulina bacillum, Cristellaria cultrata a Discorbina rosacaea, zejména je nápadno individuelní množství prvních dvou druhův. Přes to nelze mu přikládati přílišné váhy, jelikož tyto druhy v jílech badenských jsou poměrně časty a rovněž zastoupeny jedinci rozměrův nápadně velkých. Jehlice mořských hub nachází se v sypké lavici kralického li- tavského vápence zřídka. Svou zachovalostí nevábí, jsouce zhusta po- taženy povlakem vápnitým. Tento zaviňuje, že jich nelze zevrubněji určiti. — Rovněž korálů je velmi pořídku. Po dlouhém hledání povedlo se nalézti všeho všudy jeden exemplář druhu lsés melětensis, v mio- caenu moravském velmi vzácný. Tolikéž jest i s červy, s jichž polámanými trubičkami velmi zřídka se potkáváme. Zevrubně určiti trubičky tyto dosud se nepo- vedlo. Bývají pravidelně na povrchu odřeny a silně poškozeny. Mnohem častěji než jehlice mořských hub, korále a červy vy- skytují se mořští ježci. Nejhojnější ze všech jich druhův je, pokud mi je známo, druh fchinocyamus transsilvanicus. Mimo tento maličký druh chová tato lavice značné množství úlomků různých druhův, jichž bohužel nelze zevrubněji určiti, jelikož jsou velmi Špatně zacho- vány. Podle velikosti nalezených úlomkův usuzuji, že přísluší druhům . rozměrů velkých. Přes to, že jest, jak jsem podotkl, úlomků těchto značně mnoho, domnívám se, opíraje se o výsledky svého zkoumání, že se později sotva kdy podaří v této lavici objeviti celé schránky velkých druhův mořských ježků. Zajímavo je, že bohatství této lavice jak na úlomky, tak i na celé, neporušené schránky ježků je menší než lavice níže položené. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. il Mechovky této vrstvy nesou ráz typu toliko slínům bathymetricky vyšších niveaux vlástního, kterýž se ve své povšechné podstatě ne- odlišuje téměř ničím od rázu mechovek, jež jsou domovem ve sli- nitých vložkách litavských vápenců. Tomu nasvědčuje skupenství rodův: Crista, Idmonea, Hornera, Pustulopora, Salicornaria, Cellaria, Eschara, Retepora a Myriozoum, tomu svědčí však mimo to i indi- viduelní bohatství těchto druhův: Hornera hippolythus, Salicornaria farciminoides, Retepora cellulosa. Přirovnáme-li tuto mechovkovou zví- řenu ku zvířeně v bryozoové lavici, snadno se přesvědčíme, že je téhož rázu, že obsahuje tytéž druhy, avšak v menším druhovém a Individuelním množství. Povšechný konečný náš úsudek vyzní pak v ten rozum, že představuje ochuzený typ bryozoové lavice. Brachiopodi, zastoupeni toliko druhem Platidia anomotdes, jsou velmi vzácni. Naproti tomu častěji se zde vyskytují lamellibranchiati. Pravá povaha kralické zvířeny miocaenní zračí se právě v rázu lamellibran- chiatů. Přítomnost druhův, známých dosud z usazenin bathymetricky nižších niveaux: Pecten cristatus, Pectemn spinulosus, s druhem facies litavského vápence, totiž s druhem Pecten latisstmus a konečně s dru- hem Fecten denudatus podmiňuje tuto zvláštnost a činí ji velice za- jímavou. Dosud mi není podobné sdružení druhův, jako ve zdejším miocaenu, známo od nikud; nenašel jsem podobného ani v oblastech miocaenu moravského, aniž je mi známo, že by bylo zpozorováno v jiných miocaenních obvodech. Přibližně podobné sdružení však poznal jsem v dolních tvrdých slínech Vejhona u Židlochovic. Ne- rozpakuji se uvésti zvířenu kralických miocaenních usazenin se zví- řenou oněch slínů v úzký vztah, nevida podstatných překážek, kteréž by mně v tom zabraňovaly. Největší shodu spatřuji v povaze zmí- něných lamellibranchiatů a gasteropodů. Tito jsou v horní lavici kralické zastoupeni podle mé zkušenosti toliko jedním druhem Dentalium incurvum, jehož značné individuelní množství rovná se množství ve spodních vejhonských slínech. Ostrakodů je málo, nejen pokud se týče individuelního, ale i druhového množství. Tímto znakem odlišují se od ostrakodového typu sypkých, nestmelených vápenců okolí lomnického a řepského. Ráz jejich však srovnává se naproti tomu s rázem, rozšířeným v usa- zeninách bathymetricky nižších niveaux. Tomu nasvědčuje jednak se- skupení rodů: Batrdia, Cythere a Cytherella, jednak sdružení druhův a jich individuelní množství. 12 XVI V. J. Procházka Rybích otolithů přechovává lavice nestmeleného litavského vá- pence velmi málo. Dosud objeveny v ní druhy, kteréž náležejí k nej- rozšířenějším v miocaenu vůbec. Velmi řídké jsou naproti tomu zuby, označené Lamarkem jménem Lamna elegans. Po lithothamnii je tu velmi málo zůstatkův, pravidelně nacházíme po ní úlomečky ze drobných keříků. Mohutnosť druhé lavice s hora, totiž lavice intensivně žluté, anebo dryozoové obnáší toliko 0:50 m. Obsahuje kromě ohromného množství zkamenělin podřízené možství vápenné žluté moučky, kteráž při praní ve vodě rychle se rozpouští. Jak juž vzpomenuto, jest to lavice fossiliemi velmi bohatá, mnohem bohatší než sypká lavice vá- penná. Skládajíť takměř úplně její hmotu zkameněliny, mezi nimiž kolonie mechovek jsou zjevem nejobyčejnějším. Naproti množství fossilií jest příměs nerostná, detritus a obsah moučky velmi nepatrný. Prahorní detritus, jejž skládá též rula a svor, jest většinou jemný, zřídka hrubý. Tolikéž i příměsek křemičitého písku je nepatrný a veskrz zrna jemného. Zachovalosť zkamenělin v této vrstvě je různá, lepší však než v sypké vápenné lavici. Příhodně zachovalou shledána mikrofauna, zejmena foraminifery, mechovky a ostrakodi; nejlépe ze všech docho- valy se mechovky, jejichžto zooezie vyznamenávají se namnoze pů- vodní neporušeností. Naproti tomu i zde po měkkýších nenajdeme než úlomky z ulit a střepy z mísek a velmi vzácná je náhoda, po- daří-li se zde objeviti mísku zcela neporušenou. Ze seznamu tuto uvedeného vysvítá jasně zajímavost a důle- žitosť zvířeny lavice bryozoové a její vztah ku zvířeně lavice před- chozí. Foramimfera. Textularia Mayeriana ďOrb........ .. .. . Z Á carinatadROFD 34308; Me h depestidajd'Orb:/ 7l.dvásl sz á EaueridOxb. (61146 rseke vz b Sturi KaRro 4401 deom 68 Wa Gaudryina crassa HOV: Spec, ; < 4%- -je 42 : lanceolata Karr.. s Clarulina,cylindrica“Hantkoy 4443632 Bylimina,pýrula (ds Arba 07 Bohivina,punctata KODibx 446: -ae Nodosaria,affinis,d' Orb: 33030005 č á bacillum Defr. . šle Pe PSB NIČ, Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Nodosaria (D) conferta Neuz. : (D) inermis Cžiž. . . (D) pauperata d'Orb. s (D) elegans ďOrb. 3 (D) acuticauda Rss. . = (D) Vermeuilii ď'Orb, Ů (D) consobrina ďOrb. ... s (D)Escabrat RSses, a (D) seripta d'Orb.. (D) pungens Ros.. . ineuhal, costata d'Orb:. Frondicularia annularia d'Orb. . . ý tercostulata“ RSS. 44 Marginulina hirsuta d'Orb.. . Ň obligua Karr. ... Cristellaria seminula d'Orb. 5 cassis Ficht. et Molt.. k Moravica Karr. cultrata Montf.. : calcar d'Orb. Š echinata d'Orb. é clypeiformis d'Orb.. Austriaca d'Orb. 00 angulosa William E pygmea dOrb. Kia Globigerina bulloides var. triloba Rss.. k universa .dW'Orb+M6 „08 4" : (Rhynchospira) elomerata piše: : Orbulina universa dď Orb. : Discorbina rosacaea WOrb.. . .. ..... Truncatulina lobata la Walk et J. Ť lobatula var. Bouěi Orb. ... ň conoidea Úziž. í > Dutemplei Orb. Anomaliaia variolata d'Orb. Austriaca d'Orb.. Pulvinulina Schreibersii d' Orb. Epistomina Partschii WOrb. Rotalia Soldanii d'Orb. ; Nonionina communis Orb.. <... < GN Ge Ne o+ © Nc < Oe N MN NN Oc O „VZ N Ox ON N < N < < NO N 14 XVI V. J. Procházka Amphistegina Hauerina d'Orb. Heterostegina costata dOrb. . Spongia. Pachastrella spec. . Vermes. Mermes Spec Est;« uddstocje „ carinella Rss. Echinodermata. Echinocyamus transsilvanicus Laube. Echinus sp. . . « « Úlomky schránek ban emi Bryozoa. Idmonea atlantica Forbes : disticha Goldf. . . . p 5 seriatopora Rss. s SPEC ke Hornera hippolythus Do eo s spec. Pustulopora rugulosa Manz. g clavula Rss. Defrancia prolifera Rss. . = deformis Rss... ý formosa Rss. s coronula Rss. . Aspendesia nov. spec.. ... Fungella cf. multifida Rsk.. . Filisparsa Moravica nov. spec. Heteropora stellulata Rss. Salicornaria farciminoides Johnst.. Cellaria ceroides Soll. et El. Lepralia pleuropora Rss. % megalota Rss. a coccinea Rss. ... A ansata Johnst. 5 trigonostoma Rss.. s hypostoma Rss. . 5 arrecta RSssMěE jí: ansata var. tetragona Rss. . Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Lepralia scripta Rss. . ..... j tenera Rss. i regularis Rss. ... ň INCISA RSS: s ahodý!. č ý monoceros Rss.. ... ..... M peltata Rss. .« ... : Endlicheri Rss.. ... elegantissima nov. spec.. . . Mom elliptica Rss: MMP, ň loxopora Rss.. ..... ; appendiculata Rss. ň formosa Rss. . ; š bidens: Rss. 51980015 A regulosa Rss. BR ; submarginata Rss.. š variabilis nov. spec. . k impressa nov. spec. Hemieschara gemiopora Rss... . ..... Eschara macrochila Rss.. .... . i AM PLAV ARUSBN, 00s a o % cf. coscinophora Rss. „i a undulata Rss. . 4 punctata Phil. «.. j papillosa Rss. .... M SPEC, 3 varians Rss. . . 3 triordinata nov. spec. H Spinosa nov. spec. „| Costata Rss S27 10, Bidustrella Kralicensis nov. nh Retepora cellulosa Lamk. .... Kionidela Moravicensis nov. spec. Stichoporina Stoličkai nov. spec.. . « Myriozoum punctatum Phil. Brachtopora. Platidia anomioides Scace. . . ... Lamellibranchtata. Pecten Malvinae Dubois. ..... „0/1 spimulosuskMuůnsti 140011) „VZ < < NNN Oe Ox ON O ON < CD< ODM O< N O ON O CD< 16 XVL V. J. Procházka, Pecten cristatus Bronn č „ denudatus Rss. Z Ostrea cochlear Poli Z Gasteropodu. Gaecum trache1Mont.".9.00 Z Dentalum'ineurvum Rehnn“ 3.. c. 00C Ostracoda. Bairdia subdeltoidea Můnst. . . . <... z Cythere Kostelensis Rss. - . < <... . vz A punctata Můnst. . Č S hastata, RSS: 34" posral -401 o MČ 3 Haidingeri Rss... n ER SAO, : transsilvanicaRssskyou.-0.0 0 CevZ 2 plůcatulat Rss osad: 500 OE : multinervis,Rss:j dar 02 Balamdae. Dalanusvspec SM C0, 4 Plantae. Lithotamnia ramossissima Rss... ... .. . č Juž zběžný pohled na uvedený seznam s dostatek nás poučí, že zvířena bryozoové lavice jest na druhy i rody bohatší, než předešlé lavice sypkého litavského vápence. Zároveň se též snadno přesvěd- číme, že toliko některé živočišné třídy nestmeleného vápence dospély v této vrstvě náhlého rozvoje. Důkazem toho jsou na př. mechovky. Naproti tomu shledáváme v této vrstvě mnohé živočišné třídy, kteréž juž zde vyznamenávaly se rázem, jakýž je jim vlastní i v horní lavici, jsouť to předkem měkkýši. Dosud povedlo se v bryozoové lavici zjistiti úhrnem 133 roz- ličných druhův, z nichž připadá foraminiferám 54, červům 1, moř- ským ježkům 2, mechovkám 60, brachiopodům 1, lamellibranchiatům 4, gasteropodům 2, ostrakodům 8 a balanům 1 druh. Z kratinkého tohoto vyjmenování živočišných tříd bryozoové lavice poznáváme juž ráz její zvířeny i zvláštnosti a odchylky od zví- řeny dřívější vrstvy. O veliké příbuznosti foraminifer této lavice s foraminiferami la- vice sypkého vápence svědčí v první řadě seskupení druhové, které jest totožné až na přítomnosť rodu Zeterostegina. Rozdíly odlišující Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 17 tyto foraminiferové zvířeny záležejí jednak v celkovém rozvoji jak druhův, tak i rodův, jednak v silnějším rozvoji rodů Textularia, No- dosaria a podčlenů skupiny Roťalina. I v této lavici vyznamenávají se druhy Nodosarta bacillum a Lingulina costata, k nimž se pak přidružují Nodosaria acuticauda, N. pungens, Cristellavia cultrata značným individuelním množstvím. Jehlic mořských hub zůstává ve vyplavenině hmoty této vrstvy dosti mnoho. Jsou z pravidla krásně zachovalé. Dosud se mi po- dařilo zjistiti jehlice rodu Fachastrella. Bude prací pozdější, by ze- vrubně určeny různé a různé jehlice interessantní této vrstvy, pokud určení takové jehlice umožňují. Trubičky červů jsou hojnější než v hořejší vrstvě, též jsou lépe zachovány; nejlépe však se dochovaly trubky druhu Vermes cart- nella, A. E. Reussem objeveného na dosti četných nalezištích v tu- zemském miocaenu. Podotkl jsem v rozpravě o charakteru zvířeny předchozí vrstvy, že je bohata mořskými ježky; ale tuto podotýkám, že, chceme-li po- znati pravé bohatství kralických miocaenních vrstev na mořské ježky, jest nám přihlédnouti k lavici bryozoové. V té, vlastně za sedimen- tace této vrstvy, jak na bíledni, panovaly okolnosti mořským ježkům velmi příznivé; neboť jenom tímto lze sobě vysvětliti nápadné jich množství juž v dosti malém kousku hmoty této lavice. V četných, krásných exemplářích je tu zastoupen druh Behinocyamus transsilva- nmcus s druhem, kterýž, po mém soudu, je pro tuzemský miocaen nový. Kromě toho je zde úlomků ze schránek velkých druhů velké množ- ství, leč nepodařilo se dosud odkrýti schránky celé, neporušené a sotva asi povede se kdy je zde nalézti. Individuelní množství druhu Echz- nocyamus tramssitvamcus má pro bryozoovou vrstvu nemalou důle- žitosť juž proto, že tento druh vyskytuje se v dolních lavicích zřídka a v dolní zdejší vrstvě náleží ku vzácnostem. Označení této lavice jmenem lavice dryozoové je vzhledem k množství juž nyní z ní známých druhův, jichž bylo 59 určeno, ne- jen případné, ale i nutné. Tímto označením vystižen ráz této vrstvy, jímž se nápadně liší od vrstev ostatních. A přes to, že zdá se tento rozdíl na první pohled velký, je přec těsná souvislost mezi ním a zví- řennou povahou lavic spodních a horních. Dostačí zevrubně přirov- nati zvířeny všech lavic kralických, abychom si o jich obapolném vztahu učinili jasnou představu. Zmíněná shoda záleží jednak v okol- nosti, že i v této vrstvě zastoupeny jsou druhy a rody lavic spodních a horních, zejména že tu opět shledáváme rody: Idmonea, HHorneru, Tř. mathematicko-pří rodovědecká. 1898. 2 18 XVI. V. J. Procházka Pustulopora, Salicornaria, Eschara a Retepora a téměř všechny druhy těchto rodů, jež tvoří též mechovkovou zvířenu ostatních kralických lavic. Z toho následuje, že všem lavicím kralického miocaenu je spo- lečný týž typ mechovkový, vyjádřený zmíněnými dříve rody. V la- vici pak, o níž je tu řeč, typ tento došel kulminačního bodu svého rozvoje. Rozšířilyť se v ní tyto rody: Defrancta, Aspendesia, Fungella, Heteropora, Lepral'a, Membrantpora, Hemieschara, Kionidela a Sti- chopora. Avšak nejen množství rodů bije do očí, ale i množství druhů poutá naši mysl, jakmile jen okamžik věnujeme pozornost zvířeně této předůležité lavice. V první řadé upoutá nás až nápadný rozvoj rodů: Lepralia, Membranipora a Eschara, z nichž první zastoupen je 16, druhý 9 a třetí 12 druhy. Obraz povahy velezajímavé této me- chovkové zvířeny zdokonalíme, doplníme-li tuto kratičkou črtu vy- jmenováním druhů na individua bohatých: Pustulopora clavula, De- francia deformis, Salicornavi fareiminoides, Heteropora stellulata, Mem- branipora appendiculata, Eschara macrochila, E. coscčnophora, E. pum- ctata, Retepora cellulosa a Kionidela Moravicensts. S povšechnou pova- hou mechovek vůbec souhlasí individuelní množství druhu Ktonidela Moravicensis, a to potud, že tento druh v sypkém nestmeleném vápenci vyskytuje se velmi zřídka, a že ponejprv vyskytuje se rovněž zřídka v lavici šedého slínu, třetí to lavici s hora. Brachiopodi i v této vrstvě zastoupeni jsou toliko druhem Pla- tidia anominoides, kterýž se tu častěji objevuje, než na př. v ne- stmeleném vápenci. Častěji vyskytují se zde lamellibranchiati, a zajisté je zajímavá přítomnosť druhu Pecten denudatus. Kromě tohoto jsou tu domovem i druhy Pecten ertstatus a P. spínulosus. Ve společnosti těchto při- chází pak druh, kterýž považuji za totožný s druhem Pecten Malvinae ; jest mi však ihned přičiniti poznámku, že misky zmíněného druhu poněkud odlišují se od misek typických individuí druhu Pecten Mal- vinae, výzkumům příštím. Jak ze sdružení lamellibranchiatů snadno vysvítá, neliší se ráz bryozoové lavice od rázu lavice nestmeleného vápence podstatně. Až na druhy Fecten denudatus a Pecteu latisstmus přochovávají tytéž druhy, takměř týmže individuelním množstvím se honosící. Úvahy hodna jest okolnost, že druh Peoten denudatus do lavice nestmeleného vápence nepřechází, kdežto v bryozoové lavici jest dosti častý. Vyskytuje-li se v oné vrstvě přec, pak toliko velmi zřídka, asi tak jako druh Pecten latisstmus v lavicích spodních. K těmto závěrům dospívám na základu pečlivého vykořistění krali- Miocaen kralický u Náměsté na Moravě. 19 ckých vrstev, kdež mi o to běželo, abych zjistiv v nich tyto dva druhy, vyzkoumal horizontální jich rozšíření. Gasteropodi bryozoové lavice neposkytují nic zajímavého. Za- stoupeni jsou dvěma druhy, z nichž druh Dental'um incurvum je častý, kdežto druh Caecum tracheum je velikou vzácností. Co se týče druhu prvního, tu třeba podotknouti, že je zde právě tak hojný jako v la- vici nestmeleného vápence. Ostrakodi svým rázem souhlasí s lavicí horní. Shoda tato jest úplná, záležejíc nejen v zastoupení druhův, ale i rodův a jeví se též v individuelním množství jednotlivých druhů. Balani zjištěni toliko v jednom druhu, z jehož schránky nale- zeny pouze nedokonale zachované úlomky, jež určiti nepovedlo se zevrubně. Rybí otolithy neobjevil jsem v bryozoové vrstvě. Zdá se, že tu nejsou, jsou-li v ní přec, pak náležejí, jak oprávněně možno juž nyní předpokládati, ku vzácnostem. Úlomky keříků druhu Lothothamnia ramossissíma jsou časty, pravidelně pokryty namnoze krásně zachovalými koloniemi mechovek. Tak hojně, jako o pravých lithothamniových vápencích, na př. okolí sudického, keříky tohoto druhu se zde nevyskytují, představujíce ele- ment podřízený. Lavici nestmeleného vápence a lavici bryozoovou jest nám při- počísti témuž horizontu, kterýž různí se svou petrografickou povahou od lavic spodních. Po této stránce jsme oprávněni nazvati jej hori- zontem vápenným, naproti horizontu slínovému. Přechod od tohoto k onomu činí lavice bryozoová a lavice pod touto přímo uložená; o níž je řeč ve příští stati. Přirovnáme-li zvířenu lavice nestmele- ného vápence ku zvířeně lavice spodního slínu, poznáme, že panuje těsná souvislosť mezi rázem petrografickým a faunistickým. Slín lavice, uložené přímo pod lavicí bryozoovou, je šedý, mastný, a jemný. Množství zkamenělin, jež obsahuje, třeba nazvati velkým, neboť převyšuje na př. v horní části této vrstvy obsah slínu. Zkamenělin této lavice očitě dolů ubývá, nevytratí se však úplně. Z detritu je v tomto slínu velmi málo — toliko nepatrná čásť zvě- tralých prahorních hornin ruly a svoru; křemitého písku obsahuje méně než lavice bryozoová i lavice nestmeleného vápence. Zachovalosť zkamenělin v této vrstvě třeba označiti za velmi příznivou, zejména krásně dochovaly se foraminifery a ostrakodi. Makrofauna naproti tomu není lépe zachovalá, než v lavicích horních. 2% 20 XVI V. J. Procházka Ze seznamu zvířeny této lavice poznáme bohatost, zvláštnost a souvislost její se zvířenami ostatních kralických vrstev: Foraminifera. Biloculina ventricosa Rss. . ....... vz Spiroloculina tenuis Rss. ......... vz Miliolina (T) nitens Rss. ©- . ©" vz Textularia Mayeriana d'Orb. . ....... z : carinata AFD 00 Č j praelonsa Kars 3 00 vz Clavulina communis FOrb.. . ...... č Bulimina pupoides ďOrb. ......... Z Virgulina Schreibersii Cžiž. ......... z Nodosaria (G) laevigata d'Orb.. ....... vz “ ambieua Neues 4001: vz á Beyrichi Neus-)- 00006 vz : rudis“d Orb oki aa s 20088 č : hispida“d Orb oa) 2 VE MK č é Scharbergana Neus. . ....... z “ spinicosta W Orb: 7.1402 vč S afinisd OBbvnk V 10148 8 G : bacillum,Defr. W vč ý (D) Ferstelliana Cziž. . ..... vz s (D) pauperata d'Orb. ...... vz 3 (D) D'Orbignyana dOrb........ z : (D) (elesanstd Orb., 9000 Č i (D) Verneuilii dOrb. ....... č k (D) trichostoma Rss.. ...... vz ň (D) vermicula Rss.. ...... Z š (D) Boučana dOrb. . ....... vz : (D)Asc4braMRSs. 95,0 SAVA vč 3 (D) Adolphina dOrb. ........ vz á (D)iornata INeuz. 2 M4) Z k (D) "Scripta Orb.. z A (D)Macutasa;Orbl "bs č (D) pungens“ Rsg./!.5.MMS4 oh č ní costata VAK Eb:". 19), A O vč subglobosa nov. spec. . ....... vz (rm a he Hauerina Neug. ........ Z Frondicularia Medelingensis Karr. .... . č Miocaen kralický u Náměstě na Moravé. Frondicularia tricostulata Rss. ©. <... vč Marginulina pedum WOrb. . ....... DAZ Z 5 pědiformis Rss. POU Z Hra ta.diOrb: UIS, „4 vz B enistelaroidis“Gziži) . . 40 č 5 ODaua RAT 0009 0 vz " variabilis Neue: zh z Akneriana Neug. ...... vz Nireulíí Badensis d'Orb. 276 Cristellaria simplex d'Orb.. . VZ á Wetherella Jones. . . ..... „vz Ě mmima' Kargsi". 1D BY Z R erassa d'OrD) "LU 101 z s cassis Ficht. et Moll.. ...... Č : Moravica“Kařr.09. GMA "Z 5 cultrata Mom“ "8 s z vč similist'd'Orbb 110 MOTO BA 5 CAMERA (Oh 2500200 a č č echinata d'Orb. LZ % OTNAtA "Orb 230 6 Z a elypeformis“d'Orb.-- . z : fusiformis nov. spec. . .- . . . Z R: Austriaca. Orb: VÁ depauperata Rss.. z Brady nov ses. 4110. Z Polo phina acuta d'Orb.. AVZ a dictalisý Orb: 1. deus VZ S ineguali8R8ss 5605 ce ales z Z tubulosa. WOrb. -4 - vz 5 punetatadiOrb: 1. vz ý spinosa dW'Orb- 3490% (0 č 3 inflata Rss HIOGOK02 vz Uvigerina semiornata Orb. . .. . . . » Č ň angulosa(Wailkan7 047, vz A pycmed"WBOrb200... Z Globigerina bulloides var, triloba en (6 2 universa Orb. 44343410. č % regularis d'Orb. i 2 » (Rhynchospira) Alo íovatal Kar! slz Orbulina universa Orb. . ...... + +. č 21 22 XVI. V. J. Procházka Pullenia sphaeroidea 'Orb.. «. . +.. Z Discorbina rosacaea d'Orb.. . . K ike 19 Truncatulina lobatula Walk. et J.. . ..... Z i lobatula. var. Bouěana d'Orb. . vz 3 Unaeriana, W'Orbjsjye z u CONOINCAVÚŽIŽ c zeld vz Anomalina variolata d'Orb.. . VZ Pulvinulina Schreibersii d'Orb. . č k Hauerii Orb.. ... > pojfouajZ 5 BrocniartiWOrbc:i: jeeellaln: z Epistomina Partschii Orb. . .. . . « « Z Rotala. voldani d'Orbla l Am-msee -2 č Nonionina communis F'Orb. . . . .. .. ... vč : Soldanii A Org% zšapo č Polystomella obtusa W'Orb.. . « « « « Z č macella Ficht et M.. . .... vz Amphistegina Hauerina dOrb. . ....... z Spongia. Pachastrella, SD: áouke dodá 2 saičé Mel ls Z Anthozoa. Isis gracilis. Rssogi 404 diareha. z , Vermes. SOPDULA SD 6040 PE sabina . VZ Echinodermata. Echinocyamus transsilvanicus Laube. . . Č Úlomky ze schránek různých druhů. ... Č Bryozoa. idmonea Carinata P MRSBÝ (tone ose ae vz i seriatopora Rss. Z Hornera cf. frondiculata, Lom.. +4: VÁ Pustulopora rugulosa Manz. . . ........ vz a probosemaManz c: vz á elavula RSS. 45: fo a aše Z Ceriopora, globulus RSSU)- „is -= >. e vz Salicornaria farciminoides Johnst.. . .... . Z Escharaj macrochila Ras. ee eee Z : punetata „Phil po! 1 lspo o: ortná vz Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Bechara Gostahas KoBR eb (ola dhaca fo Alona Retepora cellulosa Lamk. .... Brachiopoda. Platidia anomioides Scace. . . . Lamellibranchtata. GATC RGHASHOOW 400 čas osv ohe Pecten latissimus Broce.. z S Malynao MUboso ase k esa í BMSLAVUBK DONNA (ek oak 2046 4 SPIMULORUB „MSL ne (ad elac oso 6 4 MENU AA GUS SNS vo joo valo a Ostrea cochlear. Poli . .... . Gasteropoda. Dentalium incurvum Renn.. . ...... Ostracoda. Čandana G1hCiis. RB- 4. 0:0- 8 BEMEUTOSAJ RSS- k. ea oo eee M semicircularis Rss. . . . . ý OD ATOCLA KSB oa oo ela 00s Bairdia subdeltoidea Munst. s OXIIBE USS. ea 000006 Cythere cf. trigonella Rss.. n ORIMACACUSTDOBDS U -eo > ASDEOKHMA PRSSA 000 P MALI OSSA 1 oa oio 34 © 005 „. Ooviformis Proch. ý COBNMUČA NOM 242512) 101 2 Z MOLCUTALA RSS: Bouda oa 6 Á PICALULAVIRSSÉ So ao obsa Cytheridea Můlleri Můnst. . . ....... Cytherella compressa Můnst.. . Balamdae, Balannsv Spot L p to det oae Pisces. Otolithus (Berycidarum) Moravicus Proch. n » pulcher Proch. . » » Kokeni Proch. . i (Gobius) intimus Proch.. . . viz „ VČ P Z 24 XVI. V. J. Procházka Ze všech kralických miocaenních lavic poznána tato na druhy nejbohatší. Nelze však nepřesvědčiti se, jak domýšlím se, dosti snadno, že individuelní množství druhů zvířeny této mnohem je menší než v lavici bryozoové. Dalším vykořisťováním kralických lavic bude sice leccos na tomto výroku poopraveno, leč nedoufám, že povede se jej vyvrátiti, kdo by přec tak učinil, vzepřel by se toliko daným po- měrům. Že druhové bohatství této lavice předstihuje ostatní lavice vy- svítá juž z tohoto jednoduchého seznamu, z něhož vyrozumíváme, že slín lavice, o níž je řeč, poskytl dosud úhrnně 131 různých druhův, z nichž připadá foraminiferám 93, korálům 1, červům 1, mořským ježkům 1, mechovkám 12, brachiopodům 1, lamellibranchiatům 7, ostrakodům 7 a rybím otolithům 4 druhy. Foraminiferový typus této lavice není než rozšířeným typem lavice bryozoové a nestmeleného vápence. S typy těchto lavic má společné jádro. Znaky jeho těsně řadí se ke znakům zvířen jílův a slínů bathymetricky nižších niveaux. V tomto typu zahrnuty jsou téměř všechny druhy lavic horních. Že je rozšířeným typem zmíně- ných juž horních vrstev, dokazuje seskupení jeho rodův, pak rozvoj druhů těchto rodů: Nodosarta, Cristellaria a skupiny Rotalina, dále že schází rod Milolina, a konečně individuelní množství druhů, z nichž buďtež uvedeny: Nodosaria bacillum, Lingulina costata, Discorbina rosacaea. Rozdíl jeho od zvířen horních lavic záleží jednak u vysky- tování se nových druhů, jednak v rozvoji rodů: Marginulina, Poly. morphina, Globigerina a částečně i rodu Textulartia. Co se týče Glo- bigerin, třeba připomenouti, že jich druhy pohřešují individuelní množství slínů tak zv. globigerinových okolí brněnského, juliánov- ského, lulčského atd. Jehlice mořských hub, obyčejně krásně zachovalé, jsou v lavici horního slínu poměrně řídkým zjevem. Koráli jsou i ve slínu vzácností; toho důkazem, že toliko po úsilovné námaze podařilo se nalézti pouze tři exempláře druhu sis gracilis. Tento druh jest v miocaenu moravském dosti rozšířen. Byl znám juž A. E. Reussovi ') ze slínu blanenského; za mého zkoumání v oblastech moravských podařilo se mně nalézti jeho články v jílu lažánském u Rudice, v boračském severozápadně za Tišňovem a ve slínu lulčském. 1) A. E. Reuss. Die fogsilen Korallen des oest.-ung. Micocaen. Den kschr. d. k. Akadem. der Wisgsensch. 1872. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 25 Rovněž zřídka vyskytují se zde trubičky červů; dosud se po- vedlo z nalezených úlomků poznati trubky jednoho druhu, kterýž po mém soudu nebyl dosud objeven na žádném miocaenním nalezišti. S povahou ostatních živočišných tříd této lavice těsně souvisí ráz mořských ježků. Tito vyskytují se zde zřídka u přirovnání s la- vicí bryozoovou, přes to však bohatství jejich předstihuje lavici pra- vého žlutého slínu. Zastoupeni jsou opět druhem Echtnocyamus trans- silvanicus, a mimo to chová tato vrstva úlomky z velkých schránek druhů dosud nepoznaných. Zajímavo je, že i tyto úlomky objevují se zřídka, mnohem řídčeji, než v lavicích horních. Typ mechovek srovnává se s typem lavic horních. Rovná se typu lavice bryozoové vzdor tomu, že je mnohem chudší jak na rody, tak ina druhy. Příslušnost jeho k typu hořejší lavice je zřejma z toho, že skládají ho téměř tytéž typické druhy a rody, jako složen důležitý typ zmíněné lavice. Juž toto poznání vlastností mechovek této lavice s dostatek nás přesvědčí, že její mechovkový typ jest jádro, z něhož za příznivých podmínek vzrostl za sedimentace žluté lavice, nebo jak jsme ji pojmenovali, bryozoové lavice, typ význačný a ve všech svých vlastnostech celý, pravý bryozoový typ, kterýž jest nám poznati, abychom náležitě porozuměli různým a různým mechovkovým typům miocaen- ních slínů, jílů, písčitých slínův a písků vůbec. Brachiopody zastupuje toliko druh Platidia anmomotdes, kterýž jest v této vrstvě dosti častým zjevem. Týž ráz lamellibranchiatů jako v lavici předešlé jest i tu do- movem. I s druhem Fecten latissímus se zde shledáváme. Rozdíl rázu lamellibranchiatů této vrstvy od rázu lavic horních záleží v rozvoji a převaze druhů bathymetricky nižšího niveau, předkem v individu- elním množství druhů Pecten denudatus a Pecten cristatus. Onen druh, soudě po množství úlomků jeho mísek, nachází se tu u velkém indi- viduelním množství; tolikéž i druh tento. Fecten latisstmus naproti tomu je tu zjevem zřídkým; dosud zjištěno toliko několik úlomků z jeho mísek. Krom těchto druhův a Ostrea cochlear objeven ještě druh Cardita scalarts v jednom exemplaři. Neníť asi zjevem nahodilým, že i v této lavici z gasteropodů po dlouhém a namahavém hledání a plavení značně velkých slínových kusů, objeven opět jenom druh Dentaltum incurvum, kdežto z ostat- ních nespatřen ani úlomek z ulit. Lavice tato je bohatší rody a druhy ostrakodů než horní lavice. Rody typickými jsou Candona, Bairdia, Cythere a Cytheridea. Téměř týmiž druhy zastoupeny jsou rody: Bačrdia, Cythere a Cytheridea, 26 XVI V. J. Procházka rozšiřuje se však typ tento rodem Candona, zastoupeným čtyřmi dosti bohatými druhy. Celkový ráz ostrakodového typu této lavice neodli- šuje se podstatně od horních lavic, naopak souvisí těsně s nimi a srovnává se téměř úplně s typy jak jich, tak i slínů bathymetricky nižších niveaux. Poukazuji na př. k ostrakodovému typu slínu borač- ského a drnovického, abych vzpomněl aspoň některého typu z význač- ných ostrakodových zvířen. Balani náležejí ve zdejším vrchním slínu ku vzácnostem, jako všude v usazeninách hlubšího moře, byť i uložených při blízkém po- břeží. I v této vrstvě zjištěny po nich toliko malinké úlomky, které, zdá se, že byly na své naleziště splaveny. Mnohem častěji než balani vyskytují se rybí otolithy. Skupina Berycidae převládá. A opět jsou i zde druhy O. Moravicus a O. pulcher, | kteréž často nacházíme; zejména druh Ó. pulcher vykazuje mnoho a pěkně zachovalých exemplářů. O. Kokent je řídký. Naproti Bery- cčdam je množství jak druhové, tak i individuelní skupiny Gobvidae nepatrné. Teprve za svého posledního pobytu v miocaenu kralickém po- dařilo se mi zjistiti vrchní část lavice žlutého slínu. Za první návštěvy jsem žlutého slínu od vrchního nerozpoznal. Příčina toho záleží v okolnosti, že vrchní slín ponenáhlu přechází v lavici slínu žlutého a rozdíl zakládá se toliko na obsahu slínu. Špozorovav ten rozdíl umyslil jsem si věnovati mu bedlivou pozornost, abych se pře- svědčil, nesouvisí-li s povahou zvířeny. Mohutnosť tohoto slínu nepovedlo se mi přesně určiti. Dle po- lohy šedého slínu, vycházejícího v korytu potočním na den, usuzuji, že není velká a že neměří více než asi 0:60 m. Slín žlutý je pla- stický, hnětný a bohatý vápnem. Detritu obsahuje nepatrné množstvo, složeného z úlomků hornin prahorních. Naproti tomu jest obsah jeho fossilní značně velký; podstatu jeho tvoří opět schránky foraminifer a mísky ostrakodů. Měkkýši vyskytují se zřídka, jejich zachovalosť jest veskrz špatná. Skvostně zachovány jsou tu toliko schránky foraminifer a mísky ostrakodů. Bohatosť této slínové lavice na druhy předvádí následující seznam, z něhož rázem i vysvítá zvláštnost povahy této zvířeny. Foraminifera. Textularia carinata d'Orb. ... vodák eat ň depeEtdaOTD: 7220 o ee vz Clavulina communis, Orb.. .... 2. č Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Bulimina. pyrula d'Orb < pšeniln 6 ý Pupošánu A OTDareanifarW -8 č : elougatan OTD -c oteonn -0 ee z AKO OTA o doěfne s 10 eo Z Buehanand'(Orb: abs s 466 z irena Schreibersii Cziž. EPO Bolivina punetata. d'OTbs. o-atedak < <- z Lasena cí. aCUGICOSLA RSS. nek * > VZ S CMV aTdPhoana, (RSS| ctelsan vz „© Striata var. intermedia Rsch. 6 Nodosaria (GI.) laevigata dOrb. ....... z : Beyricht Nauc Ke „vz i Msmdaud Orb: spe č 3 spinicosta d'Orb. „VZ 5 Knihniciana Karr. . .... AČ é Knihniciana var. striatula Kásr. Z : paemlum. DO. ore vz ň (W)eonferta. Neue. 4 <... vz : (Dinornata 14 Orbs 221 4,- Z Ň (D)SuUbGU8 NEUE (ye neco Z : (Dímucronata Neue... 0.. č ý (D)subulata Neue. 1142042 vz 4 (Welecans. Foraminifera. 1, Biloculina ventricosa Rss. ...... zde| ooo alois ro jo 2|| Spiroloculina tenuis Rss.. . . . . -| <| „jvz jo eb Eo a mMalolna (45) nitens ILSS-(-pe sla ee VZ 00 ss : 4|| Textularia Mayeriana dOrb. . < . | .| zj z, -| ek 5 é carinata WOrb. . . . . |. zl ě| či+ ++ -+++ ++ 6 A deperadadiOrb 0 | VZ VZ SA ě + -+ T 7 : praelonga Karr.. . . . | .| "| vz. ě o Poe 8 5 Eamer (d2Orbt R z I. . 9 NEUBNÍATI oko re Z Ses c . 10 Gaudryina CTABSA OV. Spec.. 7 2 zo TO P PSE OS ROS VAR 11 $ Janceolata; Karni BZ čo gllnos M64 DESA REK 12|| Clavulina communis d'Orb....... ol ěl čl -E E +- +- 13 i ko Eranont 110,4 bz S M Et B DE S 14 Bulimina pyrula A O OE Ao oo o -I 15 s pupoides WOrb. ..... P eslezě| s u UL Di ý P ý F 16 Ů elongata d'Orb.. ..... -| | z K OI 17 5 alins.d2Orb. C. OM |O SVA en o oo ao 18 i Bucheana dOrb. . . .-. „| .| <| | zh oj + +-+-+4 5+ + 19|| Virgulina Schreibersii Cžiž. ... |. -| z ěj-+ .—--..- 20| Bolivina punctata d'Orb. ..... 1. Č zi- E. 21 | Lagena cf. acuticosta Rss. . . . . | .| -| ojvz 2 s.l 22 » multicosta (Karm. 14 Sisa vzd ele. (PE ae 10 121 23 ji cf. Willardeboana Rss. VÁ POP PRO O0 E Ro 6 24 ň striata var. intermedia Rzeh. | . č B Co dáš Vb 5 25 compressa WOrb.. <. |vzi . . oh | AMOADa- 26 || Nodosaria (G) laevigata 'Orb. . . .| z. -| vz, z IEEE + + 27 ambicua Neug... .. -| -| -vz o koed oa =o o 28 A Beyrichi; Neug. zle ks ovzjovz Ii- hel 29 5 USED 0 č eee 5 |= 30 E: hispida d'Orb. . se olo ělěl | s IEEE 31 8 DAME HUD (3.0.5 000 vz 2 EST 32 ný Scharbergana Neug. oa Be o s 66 al 69V | 33 č spinicosta d'Orb. .. ..1.| .|vělvz|. +++ <|. (84, 5 Knihniciana Kar- -C0 odhuslý i | | | Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. Zvířena zvířenou s i 5 E 4 EME PE E Jméno || e|Š aš El = lÉ |= 8 |5š | š 8 dá |"|>|5ls 5 8š 2|3|5|a|S| 8|8| sss s| 8 8: ETETESE E REM EGFGERENEE EEE ED E EEE 85 || Nodosaria Knihniciana var. striatula Karr 0 ara a bee PS A né č ME 6 36 M afmnistd,OPbk: 426. s č čl ělu <| ++ OE 37 5 bacillum Pefr.= |... vě vě vějvz + <| + +++ | 38 k (D) conferta Neug.. POZNAT oa M o SA RBP 39 h (D) inornata d'Orb. o PEP V) PBA ON zí es MS (o O: 40 3 (D) Ferstlliana Čziž. M VZ RPA MOV UK a leo va |0 780051 41 5 (D) inermis Čziž. VZ vede esa | ee ea 42 M (D) pauperata d'Orb.. vzvz| E 6 43 ks (D) d'Orbignyana Neug. 2 VZ eb! h/abbřon čel se| ce eau rs 44 ž (D) subtilis Neug. ..... PE 1D pohact S 8) MANS able 45 č (D) mucronata Neus. ... PI TOM 01 ST PE MO so 46 D (D) subulata Neug. S00 VO ÍVZY| ne) oje | 5 o VŘ 47 Ě (D) elegans dOrb.. zl ějčj čl j++- ++ -++ 48 5 (D) acuticauda Pí 8 | otazka SE RS PE SS ME Pláč VANEVÍ PO 49 n (D) Verneuilii d'Orb.. zlějčjvz. -| +- +++ -+ 50 Š (D) consobrina d'Orb. . „| .|vz -| -| + -E T- l. 51 ks (D) trichostoma Rss.. . .| -| «|vz| z). ++ | +. 52 č (D) indifferens Rss. BBA Po ap 09 O NEVÍ k ee 53 s (Dyermienká RSS 2 M EZ boss haly aaa lalen nl T 24leie 54 88 (D) Boučana Lob | vzpe + -E ++.. 55 g (D)scabra Rsss -4 „| zjvě čl j++- +- .. |.. 56 5 (D) Adolphina WOrb. . .| -| -|vz zl | 4 -b ++ -++ 57 É (D) ornata Neug. SPP No vad oi MPT E MB kos (3 V OC 58 k (D) scripta d'Orb. ..... VZ ZÁ Sál aaa eo o| | ne : 59 : (D)racutata:Orbs: 4... sjel ěj z | | F E++ + 60 (D) pungens Rss. č|ččhvz se E + |.. : 61 Lingulina costata WOrb..(. -... . z vě vz vz + -| -++ 62 subglobosa nov. spec. 28b VZ aa ea Ada 63 Amphimorphina Hauerina Neus. . z zisk oh -r| +) ee 64| Frondicularia raricosta Karr.... + evzesane = o|o : 65 i Medelingensis Karr. s ěl čl sel-E -+ -| : 66 i annularia d'Orb. ZAVZÁ Pee je BUMBA P PRES E já ole ORL bé 67 tricostulata Rss, „z zivě <|- -Eb F -le 68 Marcinulina pedum dOrb: 1.4... . 21 Zr (rose | 1 o hs 69 6 pediormis. R. L... | Z o Pá o Pretzo |. ohlas 70, E hirsuta dOrbj. 4... vz| Č|vz| z, . +++- + 71 % cristellaroides Čziž. . . SZ IE 72 o BehmiRSs. da SA ZA ee | dy his 73 E brevis nov. spec. A- ei VZ a oP 5 : 74 4 obligua Karr. ..... ZVZ APP P S 75 5 variabilis Neug. ..... (ej z, +++ -E+. 76| Akneriana Neug. .... vzl | A oh esa 23 77 Vaginulina Badensis d'Orb.. .... či z|i+ | +++ 78 | Cristellaria simplex W'Orb. ..... VZ -11s IH- -+ 79, č Wetherella Jones. ..... vz| z sal teta Alisa Společné druhy se © © K V 36 XVL V. J. Procházka p Společné druhy se Zvířena E zvířenou © Ž £ „M 3 | = Jméno S|8|3|E|š S | Šj= 8 =|a|žš PE | 8|d|a | | >| sj 5 858 8 | 5|2|7| 8 B a lBa sj E 8š 8 | 8 = ON == E 5 CE = 2 | ME E SEE EE EE S 58 | 8|S S 8 888 slé“ 80| Cristellaria minima Karr. ..... .. .| | | z, K so da P 12 81 5 reniformis d'Orb. ... ©. k- vz bo TP '82 8 semiluna W'Orb. '... -.| „vz -| + EE 83 A fusiformis nov. spec“ | |" vz PE 0 84 M Kralicensis nov. se KABO Ako plc MZ hosook pcs Pa RVP B Ao | < 85 9 crassa d'Orb.... bo dj E-+ -H+ 86 ň cassis Ficht et Moll. zlzlějva -| -++ -+ 87 5 Moravica 10T eee- vzjí zajěza| PES MAM OVO aj 0 88 p cultrata Montt..2 12.04.. Věj čjvě zi + +++- 89 5 similis d'Orb. ste ez PV | Po S 6 90 5 arcuato-striata Hantk.. od ooo SE | a ARO 91 k calear WOrb.. .... | zlějčě| č, neo 92 k echinata WOrb. . z|vz | rr- ++ -| 93 7 ornata (dOrbsč 0- 0 002 eb eb + 94 m clypeiformis ďOrb. ... vzlvzí z | -EE E- 95 i miocaenica nov. spec... <| <| „| vz) c 06 96 ho Austraca WOrb. ze ee | SE 97 3 depauperata Rss.. MASK oa EZ a IE JE. 98 Brady'nov. spec- -1.7.2002 PER MON R 20 OTA Mj 08 99 Polymorphina compressa WOrb.. . -|| vz o 100 > acuta, d'Orbl -vz 0 s- 101 5 distalis dOrbí -co eo vz O 102 : problema d'Orb. belo z- + H+ +- 103 9 Austriaca d'Orb. eb eheě | EEE 104 c) inegualis Rss. . . . . vz .| z| zb -E o.. 105 > cylindrica nov. spec. .| .| .| .|vz|. z ROŠ ROL on 5 ho 106 5 tubulosad'Orbl. |. vz0 Arp o olo 107 5 punctata d'Orb.. . . .| „| „|vz| -| + + E + +.. 108 5 Spinosa WOfb.. <. č|č|. M | MB 109 5 asperella Karr.. ze BE PB EA 110 inflata Rss. OM POUR ol čosi (OB o 111 Uvigerina úrula Orb- 200420 OA D21 POS SOBĚ ne ET 8 n 08 112 n semiornata WOrb5".% | 6) (06 + E +++ : 113 A angulosa William.. ©... | zv ov 200 : 114 ý Parkeri u Z oo SO S ON) 247 B EZ basa hřaod (LO : 115 pygmea d'Orb.. Zo AA o : + 116 Globigerina nlloides WOrb. ... bel běl + jE i JE n o T 117 “ bulloides var. triloba Rss. s ěl čl zi -H+ -+ + + 118 5 universa, d'Orb...... I vzjevz|vě z 25 E P 119 P regularis "Orb C + -E ++ -+ 120 5 (Rhynohospira) clomerata | Rss. SS Mas ovzje čo Po2 A 1,8) OR MOBA S 05 . . 121| Orbulina universa 'ÓOrb.. <... . vz ělěl. K A E R PE m (m m 122| Pullenia sphaeroidea d'Orb. ... | z|z EE -> E- + 123| Sphaeroidina bulloides d'Orb.. . 9 oko v ++- E H+- ++ 124| Discorbina rosacaea W'Orb.. .. ....| č č| čivz +- ++- + | + | i | Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 87 ————————————————————————Ú 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 9 Společné druhy se Zvířena zvířenou 8 s| Jě| js) E ENÉ 5 5 = si as Jméno Š|s|Šla|šl B še jE |=|2 58 23 | 8 | d|A|, |> | 55 || S |8ř 2|S | š|2|7| 8 | E |s láz 8| 8 55 | 21 5 | S|4| 83 | DIS D9 48 Blš| s SŠ S s 8 ls k S28 = E | (E Truncatulina lobatula Walk. et J. o SP nam an am o 3 lobatula var. Bouěči d'Orb. ee oa mmm ae C M Ungeriana d'Orb. ... ., ZZ M mla oral 210 3 Haidingeri Orb. ... be EE -EE „ praecincta Karr.. . < -| -| | | Z -hoh T +|* : A conoidea Úžiž. ZZ vz Eos see | o » Dutemplei d'Orb. .. zl ěj s ě -H+ -+ -+4 -| É- Boučanal dVrb: -= o.. |vz|.- | 0 eM BBeée (ee o s reticulata Čziž. . - - el ez ee č V V Pa Anomalina variolata dď'Orb.. . . ČZ || M3 (čo (arar |a|ki. (00s » Austriaca d'Orb. en OM mmm z Pulvinulina Schreibersii d'Orb. . . .| -| z, Č <| <|- ----o-b-oT T A Hauerii WOrb. . . . . „|vz z| z. 2 +- Brogniarti W'Orb.. - . -|-| -|2| č -E --|7ohooo| Epistomina Partschii W'Orb. . (| zval +- ++ nana RAS... -... 600 bene az) od book || 29 ian|pse=T= Rotalia Soldanii WOrb.. ..... . +|+|vz č z- a +- -+ Nonionina communis ď'Orb. ... . „| .|č|vě Č -|| + H+ -+ Soldanii 'Orb. .. . . -|-| -| č zi+ -E44 Polystomella obtusa: WOrbs 47 s 1:4. A z G2 S | je bo si macella Ficht et M. . .| .| .|vz z -| .|------ + + 9 Crispa Linné © - -| Z, VZ o dale -= » aculeata W'Orb. . « . «|vz| -| -| jse : Amphistegina Hauerina ď'Orb. č|z z z -+ +- +-+ + — Heterostegina costata d'Orb. . . . „| +|Z| +) | + ssl : Spongia. Pachastrella sp.. -< z| zi.z . Čas o Anthozoa. Isis melitensis Rss. . . ... « SO Z ae +- 5 SraCIHBT RSS: (3 oko- okdee o ze +- Vermes. BOHU EO O a oo a 001010010 vz|vz|vz : S06 A carinella-Rsssé 4- 4. VZ. Z c 26 Echinodermata. Echinocyamus transsilvanicus Laube | č|vě č|vz . | HehinustSps < dk doo dob © 006: z| z|vz Ulomky různých, zevrubně neurčitel- | i: ných druhů- 1.- 24.. č|vz ějvz,. 38 XVI. V. J. Procházka < čné druhy se Zvířena a A kotán č s| jel JE) 8 E E 5 > o |= o A o Jméno S|8|3|B|S| S Ss lé 2 8 |5š Ps le | 5| A | o | >| = 4 s o% oj zi s| sz o | | 2 ae ea S S | 8 | O0 |44 0 | 5 |54 ENÉ PEREM EOESENEE B š z s ES | s| 8 s 5 | S řá = SE | © "G Ba, Aa A EEE EEE Bryozoa. | 157) Crisia eburnea Rss. . . . . . . . .|vz W | « jg 158, Idmonea atlantica Forbes .- . . - | +|z| + sele- š 159 k carinata?7Róom. -< <. +. s. ++ |. k 160 3 disticha Golof. ©. .. - . .| -| z sloh | i 161 A pertusa Rss. . . . . . . .|Z| <|. noo — ž 162 5 seriatopora Rss. . . . . .| Z| Č| z sis el -+ : 163 SPEC olovo z c ao o : 164| Hornera cf. frondiculata Lamk. . . . vz z stilp lo -+ ; 165 . hippolythus Defr. . . . . .| Č|vz zak -k : 166 5 specs PAD O OS | MVEZANÍ JE sepiese bys k o 167|| Pustulopora rugulosa Manz. . . . .|vz z|vz Phejk ++ : 168 5 proboscina Manz. . . .| -| „|vz Z: : : 169 5 clavula Rss.. . . . . .|vz|vě z i. s k 170) Defraucia prolifera Rss. . . . . . .| |% zo nh . 171 a deformis-Rgs. 4.54. % -| -|.Č eh ; 3 172 s formosa Rss. PO PE 1 spihrýte . 173 5 coronula; Rss. 4... - <| 4 vZ Ab- hh 22 174 Orbignyana nov. japob, S AVZ : úioidkko j6k 175 Fungella cí. multiida Bsk+... -< | -MLz 305 cl dere ooo 176|| Ceriopora globulus Bss. . . . . - „| »„|vzivz s E45 177) Filisparsa Moravica nov. spec. . . -| -| Z| <| ++, +0 o|o 178| Heteropora stellulata Bss. . . . . „| + | vč skl Í ako 179| Salicornaria farciminoides Johnst. . č|vz|.z m so 180| Cellaria ceroides Soll. et Ell.. . . „|vzivz| -| | + -++ |. 181, Lepralia pleuropora Rss. ..... ...| -|vz|.|. č V 5 VAM 182 5 meralotaRas. W202- 2 vz | 00 + PE UMRE 183 * COCCNCA) RSS- AE .1 A VZ . P : 184 A ansata Johnst. ...... Zi | : 185 A ansata var. tetragona RSS| oz + 5 186 5 triconostoma Rss.. -© -| -vz -0 í sP 187 A hypostoma Rss... ... . .| .|vz|. . <| aje 188 “ arrecta Rss. O See VZ es Be 189 > OSE IAE B o 0 VP EA 0 . o ee 190 i Čenera "R39 BNV pda d MREO EDB sd koc ča da | „O 191 4 regularis Rss. (o.s -|| -VZ CA o sd 192 8 INCIBARAA-4- -MM so 21 0VZ 6 [210000 (ono Pe MÉ P 193 ů monoceros Rss.. « .... .| -| z eee T | 194 A peltata RSS ole VZtes o > 4 o|o 195 A ndlicheri Rss. -o || VZ sal mio o 196 a elegcantissima noví speci. | e Z0 e 2 197) Membranipora elliptica Rss. . - . -| -|vzh | lese : 198 % loxopora Rass. % 4.. -|vz, -jas GE| o í 199 5 appendiculata Rss. „|-| č se + : 200 n formosa" as R vz RN n Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 39 -= | Společné druhy se -| Zvířena A E rišonou Ž P : m | Jméno Š|8 | ŠlE|s | 8 Š|=|ž |=| 2 (58 | Ps jv | s| Z | 5 S |$ |= | 984 | o|4|* 2 B |o|= zzz |Vkn [s Ó ah | S jo | S|2|" | 3|E| 984,8 |5|55 l A | 3,5 | S| ||| BPZ% 88 BIS | 2 | SŽ Ž s | 4 8s| 8 | o 54 l B 8 E S|5| 5 9| 5 (8 | 8|8 B S EE SE S 8 8 8 88“ 201 Membranipora bidens Hag.. . . . .| „|vz le 202 s regulosa Rss. ...... „|vz| - i Gulo le 203 » submarginata Rss. . | «|vz| <| ++ 204 1 impressa nov. spec. .| .|vz| .| -| s lidilca s 205 variabilis nov. spec. .| „|vz, . P akilnaj - 206| Hemieschara geminopora Rss. . . .|..|vz|. ERO or 207| Eschara macrochila Rss... . ... . .| z|č| z, « 9.00 ost > 208 " ampla RSso E i-la ee. as | Z ZS So 209, : cf. coscinophora Rss. JC sb = 210 5 úndulataz Rss: 644 „| vě IE E- 211 „| minax Manzi |- 00.07 s, Čl z P 212 " punctata Phil. . ... . - -| zj ě|vz, . silne (05 213 % papillosa Rss.. . SRS : Sake 21 „n spec. . . . . . . o . . . al . VÁ . . . 215 a varians Rss. AE z R m 216 . triordinata nov. spec. . . -| č sa VR : 217 » Spinosa nov. spec.. o oc Šk : 218 costatar RSS: se 0 I zl ějvz „| PS : 219, Biflustrella Kralicensis nov. BNECH | Z 2ákt= SE BA 220, Retepora cellulosa Lamk. ....... Uzlělč ej + SE 221| Kionidella Moravicensis nov. spec. .|vz| č DAVONVÉ sos 222| Stichoporina Stoličkai nov. spec. . „|-| z chlé . 223, Myriozoum punctatum Phil. me PČ C 3 A : | Brachiopoda. 224| Platidia anomioides Scace. . . . .. zz) zde| rnlle Lamellibranchiata. 295| Cardita scalaris Sow. -< . < « + + +| (vz vz | s -boh -o 226| Pecten latissimus Broce. . « . - . -| Z| +|vz| -| * Bem nm o0o Za Malvinae Dubois.. : čl č z -| T -om |-|. 228. cristatus Bronn. © sw. <. „| čj čič| <| -| + E- 229. > spinulosus Můnst. ... . ... z| z|z| So oo 230 denudatus Rss.. . .. .. .... zi ě|j č -++ | 231| Ostrea cochlear Poli. obě akta vz|vz|vz| . ++ E Gasteropoda. 232. Caecum trachea Mont.. ........ ashozl ee T |- * 233, Dentalium incurvum Reuss. . . ... vě čj čivz| -| -H+ -o . Ostracoda. | 234| Candona difficilis Rss... . . . . - - 2 uč -so obl eli- 10s 40 XVI. V. J. Procházka = Společné druhy se Zvířena i zvířenou s Ve ea EĚ APE 2 E Jméno EE EEE EEE: s|Š Zle|8|8|E | s|5s s S čž © | wv| S18 o || O AA| O | o 98 Ea 5|8| uje 4 | dl8Plo ld (28 83 2 SI Ě|Š | s | 4 84 8 | 588 B |8 me E E 3 S |á5| s |2 B B) 8 | 8 | 8 Sl | A 8 88 | 58" 235| Candona strigulosa Rss. . : vz| z|i—+ H+- 236 5 cf. recta Rss.. : vz 1 POU SE 237 ji praeclara Proch. : val el oje oj oje- 238, Bairdia subdeltoidea Můnst. zi zl z Et- + 239 % tumida Rss. ... vz z 8vZspl8 8 |. o Jico5|uce | 001 M 240 jh exilis Rss.. vz o|o- ; 241 n intermedia Rss. E O E RE E RES R 242 semicircularis Rss. i z —+|. sie +- . 5 243 Cythere cf. trigonella Rss. zl olvz o- +- -= -T +. % 244 hh Kostelensis Rss.. -vz . sp ME | 5m ě 245 č punctata Můnst.. vz| č Č ohm |kem SF . 246 2 hastata Rss.. .... č „| ČF- -= -+ ě 247 5 similis Rss. SV uv (ee é see 248 : erinacaeus Born. Z 5 Je | su 249, 5 asperrima Rss. čl vz ESSE 250 5 hystrix Rss. k vz. zi- ša s- 251 9 Uneeri sss. zh A + 2 las 252 5 Haidingeri Rss. . « .... Za ZA- +- m a 253 % transsilvanica Rss.. .... vz| « EE sp BM 254 i oviformis Proch.. po ECO CD 255 R cornuta Róm. . vz| ě|—+— u s.. 256 č Edwardsi Róm. sz Milk 257 „| reticulata, Rss.. : CC ei 3 c 258 m Reussi Proch. . . vz E 2 m ho 259, . plicatula Rss. z|vz| č F- -| z 260 multinervis Rss.. vz 2 ey ves o 5 'é : 261 Cytheridea Můlleri Můnst. vě z| ++- |- - , 262| Cytherella auriculata Rss. : : od + | o 263, 3 compressa Můnst. . vz Zee Els : 204 » dilatata Rss. 20 00 B s | ada ln ds oh Balanidae. 265, Balanus spec.. vz vz : Pisces. 266, Otolithus (Gadus) communis Proch. : obě o mě oc | c 267, „ (Berycidarum) Moravicus Proch.| . z| T Eo- -H+ .. 268 : 6 pulcher Proch.. .| z vě| č- E AH H-++. 269 sí 5 Kokeni Proch.. .| vz ziz|. -E ahrej 210 » P splendidus Proch. „|vz šE jř s : 271 n sp. (neurčit.) „| vz zlá ň : 272 ; (Gobius) lepidus Proch. „|vz| . so . 273 4 intimus Proch.. : Zá eV ie so o 274| Lamna elegans Lam. (zuby) vz -= ++ : í Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 41 Lagenidae. Nodosaria. Lamarck. Nodosaria Knihniciana var. striatula Karr. Tab. XI, vzor. 12. 1877. Nodosaria Knihniciana Karrer. Geologie d. Kais. Franz- Josef Wasserleitune pag. 379, Taf. XVI, Fic. 21. Druh tento vyskytuje se u větším individuelním množství toliko v jemnějších slínech a jílech; dosud nepoznán ve slínech do litavského vápence vložených, ba ani vtěch, jejichž foraminiferová zvířena ho- nosí se velkým bohatstvím individuelním. "Tato okolnosť zdá mi se dosti zajímavou, aby byla učiněna o ní zde zmínka. Juž v jílech boskovických a knihnických bylo mi nápadno, že N. Knhnicíana nepřechází ze spodních jílů do hořejších slínů. Všímaje si bedlivěji toho úkazu a sleduje ho na četných lokalitách západo- a severo- západo-moravských, dospěl jsem k úsudku, že druh N. Knihnictana se omezuje na spodní jíly a slíny, jim bathymetricky příbuzné, že však se neobjevuje ve slínech bathymetricky vyšších niveaux v tak velkém individuelním množství jako v oněch. Vyskytne-li se v nich vůbec, tož vždy toliko v ojedinělých individuích. S těmito okolnostmi souvisí a je dotvrzují má pozorování na slínech kralických. Pečlivě vyplaviv slíny tamních lavic a bedlivě vyplaveniny prohledav, dospěl jsem nezvratného přesvědčení, že i tu druh N. Knihniciana omezuje se toliko na spodní slínovou lavici, nepřecházeje ani do lavice chudé slínem, jež, jak dříve bylo vzkázáno, bezprostředně podestýlá žlutou bryozoovou lavici, ani do této, Ve zmíněném kralickém slínu bývá velmi zhusta, těše se výtečné zachovalosti. Veškeré exempláře ze slínu kralického vyznamenávají se tvarem schránek, F. Karrerem z jílu knihnického popsaných. I počet jich komůrek kolísá nápadně, avšak nepřevyšuje čísla 6. Charakteristický jest ovšem obapolný poměr nejstarších komůrek — z nichž poslední nese přiostřený hrot — ku mladším, zejména k terminální. Podotknuto budiž, že mezi kralickými individui tohoto druhu převládají ožebřené schránky, mezi nimiž opět připadá lví díl oněm, jež činí přechod od úplně holých k hustě ožebřeným. Právem označil Karrer schránky tyto jako var. striatula. Na snadnější poznání její vlastností vy- obrazil jsem typického repraesentanta této variety. Z obrazce juž velmi snadno lze vyčísti shodu a rozdíly, kteréž dělí a spojují typické zástupce druhu N. Knehniciana s jeho varietou. 42 XVL V. J. Procházka Rozdíly jsou poměrně nepatrné, méně důležité, nejsouce trvalé, nýbrž přechodní. Všecek předložený mi materiál tohoto druhu honosí se vzácnou zachovalostí. Povrch komůrek všech schránek jest neporušený, vy- znamenávaje se skelným leskem. Mimo individua úplně vyrostlá na- lezeno několik mladých, nevyvinutých. Naleziště. Kralice, čtvrtá lavice s hora (20 exempl.). Lingulina subglobosa nov. spec. Tab. XI, vzor. 11 a, b. 1 mm. velká. Schránka o třech nezřetelně oddělených komůrkách vyznamenává se tvarem podélně kulovitým. Nejmladší komůrka je téměř dvakráte větší, než obě starší dohromady; ve vodorovném průřezu jest kulatá a má centrální ústí na úzkém podstavci, kteréž ústí velikostí a po- dobou rovná se druhu Z. costata. "Toliko spodní polovinu termi- nální komůrky kryjí slabounká žebra, jež se kústí rychle ztrácejí. Ve směru těchto žeber leží žebra tolikéž slabounká, jež okrašlují povrch komůrek starších. Tento druh vyskytuje se v kralickém miocaenu naproti druhu L. costata, jehož schránek jest tam veliký počet, velice zřídka. Juž povrchní pohled dostačí, abychom tyto druhy snadno roz- poznali. Rozdíly záleží nejenom v povšechném tvaru schránky, ale i v různé podobě komůrek, kteréž, jak známo, při L. costata jsou smáčklé s vysedlými, silnými žebry. Budiž tu zároveň poznamenáno, že kralický materiál druhu L. costata poskytuje vzácnou příležitosť, obeznámiti se s povahou ožebření komůrek tohoto druhu. Poznáme, že mimo exempláře s úplným počtem žeber vyskytují se též schránky zcela holé, prosté vší okrasy vnější, a řady individuí, kteráž, pokud se týče počtu žeber, spojují ony s těmito. Největší množství přísluší typickým zástupcům druhu L. costata, menší odrůdě, již M. Hantken') pojmenoval L. costata var. seminuda, a toliko ojedinělá individua po- vede se vyslíditi, jež jsou úplně hladká, a shodují se po stránce té s druhem, jejž A. Rzehak“) ze slínů porembských uvádí a jménem L., Makowskyana označil. Naleziště. Kralice, lavice 3. s hora; zřídka. 1) M. Hantken. D. Fauna d. Clavulina Shabói-Schichten, I. Th. Forami- niferen, pag. 91, Taf. IV, Fig. 8. 2) A. Rzehak. E. Foraminiferen-Fauna d. Neocaenformation d. Umgebung v. Máhr-Ostrau, pag. 97, Taf. I, Fig. 7. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 43 Cristellaria. Lamarck. Cristellaria brevis nov. spec. Tab. XI, vzor. 6 a, b. 05 mm. velká. Připomíná velmi živě druhy C. areuata Phil.") a M. fragraria Giimb. *) známé z oligocaeních vrstev severoněmeckých, moravských a uherských. Podoba je tak značná, že zběžně pozorujíce, myslili bychom, že přísluší buď onomu buď tomuto druhu. Rozdíly však, a to podstatné, poznáme záhy, pakliže zevrubně přirovnáváme jeho individua k je- dincům uvedených druhův. Schránka protáhlá o sedmi komůrkách, vzadu širší než vpředu. Závit na polo nzavřen. Komůrky střední zony slaběji sklenuty než konečné ; nejvíce konvexní jest komůrka terminální. Hřbet přiostřen. Švy komůrky úzké, ostré, v jich rýhách a na všem povrchu komůrek jsou nezřetelné řady hrbolečkův. "Tímto znakem připomíná C. brevis druhy C. arcuata a C. fragraria, od nichž liší se jednak odchylnými rozměry, jednak uspořádáním a vývojem řad hrbolkův, uložených do rýh švů, a konečně tvarem, pak poměrem svých komůrek. Ústí na konci tenké, protáhlé, válcovité trubičky, kteráž pošinuta téměř až k zadnímu obvodu. V průřezu jest ústí kulaté a okrášleno věnečkem jemných paprsků. Vyplavený materiál jest výtečně zachován. Naleziště. Kralice, třetí lavice s hora; velmi zřídka. Oristellaria fusiformis nov. spec. Tab. XI, vzor. 7 a. b. 0:6 mm. velká. Schránka malinká, o čtyřech komůrkách, z předu je tvaru hruš- kovitého, v zadu jest obepjata tupým, slabě vysedlým hřbetem. Ko- můrky téměř ploché, švy zastoupeny zřetelnými čarami rovnými a toliko v bezprostřední blízkosti píštěle slabounce prohnutými. Píštěl poměrně velký, nepravidelně čtyřboký, dole do předu pošinutý a slabě 1) Philippi: Beitrag zur Kenntniss der Tertiárformation des nordwest- lichen Deutschland, pag. 5; Taf. I, Fig. 28. — M. Hantken. Die Fauna der Clavulina Szabói-Schichten, pag. 51, Taf. V, Fig. 10. 2) Gůmbel. Beitrae zur Foraminiferenfauna der nordalpinen Eocaengebilde, pas. 57, Taf. I, Fig. 28 a, 58 b, 58 c. — M. Hantken loc. cit. pag. 53, Taf. VI, Fig. 1, 2, 8. 44 XVI. V. J. Procházka vysedlý. Povrch schránky holý, lesklý. Ústní plocha prohloubená, trojboká, ohraničená postranními tupými lištnami. Ústí malinké, úzce elliptické, umístěno v úhlu ústní plochy. Pokud se tvaru schránky týče, druh Čr. fusiformis nemá sobě rovného, stojíť úplně osamocen. Předložený exemplář těší se výtečné zachovalosti. Naleziště. Kralice, třetí lavice s hora (1 exempl.). Cristellaria Kralicensis nov. spec. Tab. XI, vzor. 8 a, b. 0:9 mm. velká. Schránka ovální, o pěti nezřetelně oddělených komůrkách, vzadu zakulacená, po stranách okrášlena žebry ostře vysedlými, hlubokými brázdami oddělenými, jež celou schránku až po ústní plochu obe- pínají. Píštěl schází; švy jsou téměř nezřetelné, zračí se ve způsobu teninkých čar. Ústní plocha je trojboká, silné prohloubená, ostrými hranami uzamčená. Ústí sedí v úhlu ústní plochy, je malinké a okrouhlé. Druh Cr. Kralicensis přísluší skupině druhů Čr. costata Ficht. et Mol. sp. a Čr. ariminensts W'Orb.,") od nichž se liší jednak men- šími rozměry, jednak valně odchylným tvarem schránky, jakož i ne- pravidelně uspořádanými žebry na stranách. Zachovalost nalezeného exempláře jest znamenitá. V kralickém miocaenu vyskytuje se velmi zřídka. Naleziště. Kralice, čtvrtá lavice s hora (1 exempl.). Cristellaria Bradyana nov. spec. Tab. XI, vzor. 5 a, b. 25 mm. velká. Schránka široko ovální, namnoze i téměř nepravidelně čtyřboká, smáčklá, v předu a na hřbetu obepjata tupou, silnou lištnou; uza- vírá čtyři mírně sklenuté komůrky, hlubokými švy ohraničené, jež táhnou se buď mírným, buď vypjatým obloukem. Píštěl schází. Ústní plocha je lomena do hrany ve směru hrany obvodní. Ústí úzounké jest ve vrcholku terminální komůrky a vyznamenává se podobou úzké rýhy. !) Brady H. Report on the Foraminifera, pag. 555, Pl. LXXI, fig. 8, 9. — A. D'Orbigny. Die fossilen Foraminiferen des tertiáren Beckens von Wien, pag. 95, Taf. IV, Fig. 8, 9. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 45 Vzhledem k povšechným znakům zařaďuji druh Cr. Bradyana do skupiny druhu Čr. paupercula, popsaného Reussem") z německého oligocaeního (septariového) slínu. Rozdíly, jež dělí zmíněné druhy, záleží jednak v povaze příčních stěn komůrek, jednak v uspořádání těchto a v různé velikosti schránek. O předloženém materiálu lze právem souditi, že jest zachován příznivě; téměř neporušen jest exemplář vyobrazený. Naleziště. Kralice, bryozoová lavice (3 exempl.). Cristellaria miocaenica nov. spec. Tab. XI, vzor. 10 a, b. 0:9 mm. velká. Schránka čočkovitá, v předu toliko slabounko přiostřena, tupým hřbetem obepjata, o pěti komůrkách. Tyto jsou mírně sklenuty a odděleny rovnými švy, jež se k píštělu tangentiálně táhnou. Píštěl okrouhlý, poměrně malý, téměř centrálně umístěný. Ústní plocha schází; obvodní plocha prodlužujíc se sahá až kúústí, jež leží ve špičce prodloužené nejmladší komůrky, jest úzké a poměrně malinké. Cristellaria miocaenica shoduje se, pokud se tvaru příčných stěn komůrek týče, s druhem, jejž Bornemann ve své práci: Die mikroskopische Fauna des Septarienthones von Hermsdorf bei Berlin (Zeitschr. d. deutsch. geolog. Gesellsch. Berlin, 1855, pag. 335, Taf. XV, Fig. 7) uvádí, avšak liší se od něho netoliko tím, že pohřešuje obvodní lištny, ale i tím, že je stejnoměrně sklenuta. Podle svých všeobecných vlastností přísluší skupině druhu Cr. lčmbata. Naleziště. Kralice, třetí lavice s hora (2 exempl.). Polymorphinidae. Polymorphina. dďOrbigny. Polymorphina cylindrica nov. spec. Tab. XI, vzor. 9 a, d. 1 mm. velká. Schránka válcovitá. v předu zúžená, vzadu poněkud rozšířená, uzavírá pět komůrek, prohnutými stěnami ohraničených. Nejmladší komůrka zaujímá téměř více než polovinu délky schránky. Stěny 1) A. E. Reuss. Die Foraminiferen, Anthozoen u. Bryozoen d. deutschen Septarienthones. Denkschr. d. k. Akad. d. Wissensch. in Wien, 25. svaz. pag. 141. Taf. III, Fig. 6, 7. 46 XVI. V. J. Procházka komůrek jsou tenké, průsvitné a lesklé. Ústí je centrální, malé, ku- laté a okrášleno jemnými paprsky. Zachovalosť předloženého exempláře třeba označiti za velice příznivou. Vyskytuje se velmi zřídka. i Naleziště. Kralice, čtvrtá lavice s hora (1 exempl.). Globigerinidae. Globigerina. dOrbigny. Globigerina (Rhynchospira) glomerata Rss. Tab. XI. vzor. 3 a, d. 1877. Globigerina (Rhynchospira) glomerata Karrer. Loc. cit. pag. 387, Taf. XVI, Fig. 53. 2—45 mm. velká. Globigerina glomerata, původně stanovena A. E. Reussem, zjištěna později F. Karrerem v badenském jílu, vyskytuje se ve slínech kralických poměrně velmi hojně, přináležejíc ku. charakteri- stickým druhům těchto sedimentů. Zejména bohatou na individua tohoto druhu osvědčila se lavice bryozoová, ve které nalezeny exem- pláře poměrně obrovských rozměrů. Ku Karrerovu popisu v označené práci třeba jest dodati, že ko- můrky nejsou vždy seřaděny v konglutinované spirále; nalezl jsem vyspělé exempláře, jichž komůrky nejeví vůbec žádného pravidelného, zákonitého uspořádání. Pravidelnosť jest jen zdánlivá a zdá se pří- slušeti všem mladším individuím. Máme-li dostatečný materiál srovná- vací a individua různých stadií vývoje, přesvědčíme se snadno, že uspořádání schránek je libovolné, nezákonité. Povrch komůrek všech exemplářů jest pokryt jemnými kanálky, ve kterých ústí otvory ka- nálků kolmých, spojující povrch s vnitrem komůrek. Jest tudíž Kar- rerovo mínění nesprávno, že kanálky povrchu komůrek povstaly třením a porušením. Jak bylo juž dříve ukázáno, druh tento vyskytuje se v bryozoové lavici velmi zhusta, v ostatních vrstvách však velmi zřídka, a to jen v lavicích hořejších, kdežto ve slínu čtvrté lavice s hora dosud nebyly nalezeny jeho schránky. Nalezený materiál jest veskrz znamenitě zachován, zvláště velké schránky. : Naleziště. Kralice, lavice sypkého vápence (1. ex.), bryozoová (12. ex.), slínu chudého (4 ex.). Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 47 II, Bryozoa. Diastoporidae. Busk. Defrancia. Bronn. Defrancia Orbignyana nov. spec. Tab. XI. vzor. 14 a, d. Defraneia Orbignyana přísluší skupině, již dOrbigny označil jménem Pariecavea, kterouž však nyní vzhledem k povaze zooecií pod- řaďujeme skupině Deframeta. i Trsy druhu tohoto obrůstají předměty tenší i silnější a jsou přisedlé, měníce dle svého podkladu povšechný svůj tvar. Obrůstání pevné base poněkud se odchyluje od způsobu, kterýž byl juž dříve pozorován, na př. při druhu Defrancta deformts Rss.") Jak pově- domo, obepíná celý trs tohoto druhu předmět, k němuž přirůstá, kdežto náš nový druh obrůstá jej tím způsobem, že zdá se býti před- mětem jakoby provrtán. Pozorujemeť na vnější straně povrch ba- sální strany, na vnitřní vlastní trs s rozvětvenými laloky. Dle tvaru a velikosti svého podkladu je trs silněji anebo slaběji svinutý, jeho rozčleněné laločnaté větve buď k sobě se přichylují, buď více méně od sebe odstávají, sesilujíce se do vnitř a vybíhajíce zde v tupou hranu. Vnější plocha trsu má příčné řady malinkých, kulatých dírek, kteréž, je-li povrch trsu zachován dokonale, vybíhají ve kratičké trubičky, ostrým okrajem ovroubené. Trubičky tyto, jež celým trsem probíhají a na vnitřní straně ústí, přiléhají k sobě bezprostředně tenkými stěnami a nejsou na po- vrchu trsovém odděleny silnějšími žebry. Řady zmíněných dírek na vnější straně korrespondují s řadami poněkud větších dírek strany vnitřní, kteréž ohraničují sesílená žebra, jejichž tloušťka od hrany, ve které se protíná vnější plocha trsová s vnitřní, ponenáhle se umen- šuje. Pokud rozměrů těchto vyčnělých hran se týče, rozeznati lze tři až čtyři různé skupiny. Okolnosť, že čím kratší žebro, tím slabší, a čím silnější, tím delší, a že slabší žebra uzavřena jsou silnějšími a tato nejsilnějšími, poskytuje dostatečné příležitosti poznati směr a způsob znenáhlého vzrůstu trsu. 1) A. E. Reuss. Die foss. Polyparien d. Wiener Tertiárbeckens, Haidincer's naturwiss. Abhandlung. Wien 1847, pas. 36, Taf. V, Fig. 24. — A. Manzoni. Briozoi fossili del miocene D'Austria ed Ungheria, III, Parte. Denkschrift d. k. Akad. d. Wissensch. pag. 17, Tat. XV, Fig. 59. 48 XVL V. J. Procházka Druh Defraneia Orbiynyana ostře se liší od druhů známých jak ze skupiny typické tak i ze skupiny, jež poznamenána Pariecava. Rozdíly, jež ho činí samostatným, záleží netoliko u velikosti zooecií a jich uspořádání uvnitř i vně než i u vývoji žeber, ohraničujících zo- oecie strany vnitřní. Předložený materiál zachován jest dokonale. Nacházejí se v něm trsy s neporušenými zooeciemi, se zachovalými jemnými okraji tru- biček. Avšak i úlomky přechovávají zooecie po většině neporušené. Naleziště. Dosud povedlo se stanoviti tento druh toliko v kralické lavici bryozoové. Přes úsilovné hledání zejména v lavici sypkého vápence a kromě toho i ve vrstvě slínem chudé, nepodařilo se stanoviti po něm ani nejmenších stop. Vzhledem k těmto výsled- kům třeba jej označiti za důležitý pro kralickou bryozoovou lavici (6 exemplářů). Entalophoridae. Reuss. Filisparsa. d'Orbigny. Filisparsa Moravica nov. spec. Tab. XI. vzor. 13 a—e. Trs dichotomicky rozvětvěný, štíhlý, z předu do zadu smáčklý, v předu posetý třemi vertikálními řadami malých zooecií. Zadní stěna trsu je plochá, pokrytá vruby nezřetelně vysedlými, horizon- tálně uloženými, poměrně silně stěsnanými. Jak podotknuto, buňky jsou ve třech kolmých řadách, z nichž prostřední probíhá mediální čarou přední strany trsu, kdežto buňky postranních řad alternují s buňkami jejími. Zooecie vyznamenávají se vejčitým obrysem, jsou dole zřetelně přišpičatělé, nahoře od stěny trochu odchýleny. Jejich pláštík je silně stejnoměrně konvexní, na vnější straně celistvý a holý. Ústí je širokoelliptické, vybíhá v předu v malý jazýček, jejž zdobí polokruhovitý, malinký výkroječek. Naproti němu při samé zdi trsu otevírá se otvůrek po oocelum. Na exem- plářích, jež jsem objevil v kralickém miocaenu, nezachovala se docela neporušená. Naleziště. Druh Hilisparsa Moravica je v miocaenu kralickém poměrně velmi zřídkým zjevem ; do té chvíle stanoven pouze v bryo- zoové lavici na třech exemplářích různého stáří a zachovalosti. Toliko jeden trs obsahuje zooecie neporušené a umožňuje dokonalý obraz jich a jejich zvláštností. Přes úsilovné hledání v horních a dolních lavicích nepovedlo se tento druh v nich nalézti. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 49 Membraniporidae Busk. Lepralia. Johnston. Lepralia elegantissima nov. spec. Tab. XII. vzor. 3 a, d. Zooecie vejčité, silně konvexní, vpředu buď slaboudce zúžené, buď zakulacené. Vnější stěna hladká, celistvá. Ústí téměř konečné, půlměsíčně vykrojené. Velmi řídké jsou buňky, jichž šířka rovná se dvojnásobné délce. Horní okraj ústí obloukovitý, spodní rovný, na- mnoze však i na obou koncích mírně vykrojený, tak že se zdá, jako by dolní okraj vybíhal v široký pysk. Pravidelně jest ústní okraj stejnoměrně tenký, toliko při některých individuích viděti ho slabounce sesílený v úzkou obrubu, kteráž se rychle seslabuje k ústním výkrojkům. Lepralia elegantisstma porůstá větévky druhu Loóthothamnia ra- mossisstma, buď částečně, buď úplně. Její buůky jsou v šikmých, alter- nujících řadách, leč velmi zhusta nejeví pravidelnosti pražádné, vy- rostše v různých libovolných směrech. Nejvetší shodu jeví náš nový druh s druhem Žepralia ovoidea, Reussem") z litavského vápence steinabrunnenského popsaným. Rovná se mu zejména po té stránce, že se vyznamenává rovněž vej- čitými buňkami s celistvou hladkou stěnou pláštíkovou. Rozdíly spo- čívají — dle popisu A. E. Reussova usuzujíc — hlavně v tom, že zooecie našeho druhu jsou širší, ústí že je větší a že není na konci, nýbrž že pošinuto do střední zony buňkové. Naleziště. Vyplavena z bryozoové lavice; v ostatních vrstvách kralických neshledána. (2 kolonie.) Membranipora Blv. Membranipora impressa nov. spec. Tab. XII. vzor. 1. Zjištěna ve způsobu slabounkého povlaku na malém úlomku druhu Retepora cellulosa, Její kolonie pozůstávají z malinkých, čtyř- bokých, silně protáhlých zooecií, jejichž přední okraj ukončen vy- dutým obloukem, kdežto protilehlý ztrácí se pod sousední buůkou. 1) A. E. Reuss. Fossil. Polyparien d. Wiener-Tertiárbeckens pag. 90, Taf. XI, Fig. 20. Tř. mathematicko-přírodovědocká, 1893. 4 50 XVI V. J. Procházka Přední i postranní okraje sesilují se ve tlustou zakulacenou hranu. V předu zooecia otevírá se poměrně velké ústí, jehož přední okraj - táhne se vydutým obloukem, kdežto protilehlý zadní okraj jeho useknut vodorovně. Ústí ovrubuje znatelně sesílený val, jehož výšky neubývá, ani když se blíží k úhlu, jejž uzavírá přední a zadní okraj. Vápenitý pláštík buňky jest úplně rovný, leč silně snížený a vysoko převýšen okrajem — je celistvý a hladký. Zooecie jsou v kolmých řadách tak, že buňky dvou sousedních řad alternují. Na první pohled zdá se, že druh tento náleží do obvodu druhu M. minuta Rss.") Přihlédneme-li k věci zevrubněji, záhy se přesvěd- číme, že jsou rozdíly závažné, jež nutí přesně odlišovati. Především padá na váhu různotvárnosť buněk a jich velikosť a pak okolnost, že M. vmpressa má pláštík úplně plochý a tudíž pohřešuje sklenutí uprostřed něho. Marně pátráme na pláštíku našeho druhu po mělkých járkách a malinkých důlkách poblíž ústního okraje, kteréž A. E. Reuss při druhu I. měnuta zřetelně vyvinuty pozoroval. Mnohem snadněji než od druhu WM. minuta náš druh rozpozná se od druhů M. gracilis a M. bidens, totiž juž po odchylném tvaru buněk, zejména však velikostí ústí. Naleziště. Kralice, bryozoová lavice (1 kolonie). Membranipora variabilis nov. spec. Tab. XII. vzor. 2. Zooecie skládají alternující řady. Vyznamenávají se podélno vejčitým obrysem a jsou v předu namnoze širší než v zadu. Toliko ojedinělé buňky mají zadní čásť tak širokou jako předek; z pravidla shledáváme je v zadu přišpičatělé. Ústí je poměrně velké, přední jeho okraj silně vydutým obloukem vykrojený, zadní téměř rovný; v úhlu, jejž uzavírá přední okraj se zadním leží zhusta hluboký vý- krojek. Buňky, jejichž ústí zdobí zmíněné postranní výkrojky, vypa- dají, jakoby jich dolní ústní okraj vybíhal v Široký odchylený pysk. Jak na buňkách předložené kolonie lze pozorovati, nacházejí se mezi nimi téměř všechny stadie, spojující buňky s prostým ústím s buň- kami pyskem okrášlenými. Pláštík je plochý, posetý dolíčky hrubými stejně velkými, nepravidelně uspořádanými. Okolo celé buňky běží sesílený, tupohranný val. Naleziště. Kralice, bryozoová lavice (1 kolonie). I) A. E. Reuss. Die fossilen Bryozoen des čsterreichisch-ungarischen Miocaens. Denksch. d. k. Akad. d. Wissensch, in Wien 1874. pag. 43, Taf. X, Fig. 8, Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. bl Escharidae. Busk. Eschara. Busk. Eschara triordinata nov. spec. Tab. XII, vzor. 6 a—c. Vzrůstá ve štíhlé trsy z předu do zadu silně smáčklé, kteréž se dichotomicky rozvětvují. Její zooecie jsou zařaděny do šikmých, s dola na horu běžících řad, které trojkřižmo se prostupujíce dodá- vají trsu velice krásného vzezření. Zooecie podobají se štíhlým, v předu zúženým a slabě prohnutým válečkům. Poměrně velmi štíhlé a v předu zúžené jsou buňky ohraničujících, postranních řad. Ústí je kulaté, terminálně umístěné a poměrně velmi velké; ovroubeno je slabým zakulatěným okrajem, kterýž vzadu poněkud se sesiluje. V sesílené této části jest avicularia, majíc podobu prohnutých stejno- ramenných trojúhelníků. Uprostřed těchto avicularí pod ústním okrajem otevírá se poměrně velká okrouhlá dutinka, od níž na zad běží mělký járek, kterýž ponenáhlu se vytrácí. Ostatní čásť buneč- ného pláštíku je silně konvexní a poseta doličky hrubými, nepravi- delně rozloženými, kulatými a velmi mělkými. Kschara trtordinata jeví největší příbuznost se druhem E. obesa, A. E. Reussem") z litavského vápence nussdorfského popsaným. Podoba povšechného tvaru zooecií činí tuto shodu nápadnou, která však ustupuje do pozadí, když zevrubně přirovnáme buňky těchto dvou druhů. Rozdíly záleží zejména v tom, že zooecie druhu 4 obesa pohřešují avicularií, járky mají v předu, a pak že ústní jejich okraj je jednoduchý a nikoli jak u našeho druhu v zadu sesílený. Zachovalosť trsů kralických právem označiti sluší za výtečnou, přes to, že bývají často zaobaleny do slabé vápnité kůry, zhusta slité s zooeciemi. Naleziště. Dosud poskytla lavice bryozoová 18 úlomkův trsu zajímavého tohoto druhu, v ostatních vrstvách kralických nepovedlo se do té chvíle stanoviti ani malinký zbytek. Eschara spinosa nov. spec. Tab. XII. vzor. 5 a—g. Tvoří buď válcovité, buď z předu do zadu silně smáčklé, di- chotomicky rozvětvené trsy. Prvé jsou větších rozměrů nežli druhé. 1) A. E, Reuss. loc. cit. 1847, pas. 68, Taf. VIII, Fig. 21. 4* 52 XVI. V. J. Procházka Jest pravděpodobno, ano mnohé věci přímo dokazují, že válcovité úlomky představují mladší větévky trsů, jichž staršími větvemi a stonky zdají se býti úlomky široké a velké. Bohdá podají nám u věci této dostatečného vysvětlení příští nálezy v bohaté bryozoové lavici kralické. Malinké zooecie skládají kolmé, šikmo s hora dolu běžící řady, jejichž jednotlivá individua alternují. Ústí buněk je poměrně veliké, větší než ostatní, vnější část, kteráž je plochá a toliko v předu velmi slabounko sklenuta. Ústí je široko elliptické, až i kruhovité, ovrou- bené nízkým, tupě přiostřeným valem, jenž nese pět pravidelně ro- zestavených a stejně od sebe vzdálených, stejně velkých hrbolků, jež označují místa, kde ovální trsy byly druhdy přirostlé. Protilehlý zadní pysk zdobí přiostřený výběžek, který zhusta silně se prodlu- žuje v tenký až i jemný hrot, zdélí téměř úplného průřezu ústí. Jsou-li tyto hroty úplně vzrostly a zachovány, dodávají trsu velmi ozdobného vzezření, i vypadá pak jich povrch jako posetý jemnými jehlicemi. Náleziště. V bryozoové lavici kralického miocaenu druh Z. spinosa jest zjevem poměrně velmi obyčejným a těší se překrásné zachovalosti zejména zooecií; o zachovalosti tvaru trsového nelze toho ovšem tvrditi (20 exempl.). Biflustra. ď'Orbigny. Biflustra Kralicensis nov. spec. HEAT VZ OTH Tímto jménem označuji záhadné úlomky trsové ze sypké lavice kralické a z písčitých vložek litavského vápence. Povšechný habitus zooecií nutí mě zařaditi je do obvodu rodu Biflustra, v čemž mě utvrzuje okolnost, že trsy tyto velice snadno se rozpadávají v kolmé řady buněčné. Přes to neosměluji se určitě tvrditi, že můj soud je správný, přiznávajíc, že nejenom zooeciím, ale i uspořádání jich a tvaru trsu sluší přikládati váhu, běží-li o správné systematické určení toho kterého druhu. Závisí tudíž na budoucím vykořisťování naleziště tohoto druhu, aby se ukázalo, pokud určení mé bylo oprávněno. Podélnoelliptické zooecie jsou v kolmých řadách, jednotlivá individua neleží alternativně, nýbrž v téže výši. Napřed jsou buňky patrně užší než v zadu; i zdá se, že zooecie zúžují se v předu rázem, a to jedině v rozsahu ústí. Vysoký, tupě přiostřený val vroubí buňky, pod jeho úrovní rozprostírá se Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 58 vodorovný pláštík, posetý důlky hrubými, stěsnanými, poměrně hlu- bokými, jež jsou nepravidelně rozloženy. Ústí je dosti malé, vpředu jsouc uzavřeno silně vydutým obloukem, vzadu usečeno rovným py- skem. Přední i zadní pysk je tenký, celistvý. Po obou stranách zadního pysku jsou dva poměrně velké otvory obrysu kulatého. Pysk jimi uzavřený spadá střechovitě na horizontální pláštík a liší se od něho tím, že nemá ani nejmenší známky dolíků. Zadní stěna buněk je lesklá a celistvá, toliko dírečka na každé straně dosvědčuje oba- polnou souvislost sousedních zooecií. Naleziště. Z miocaenu kralického znám tento zajímavý druh pouze ze sypké lavice, kdež podle dosavadní mé zkušenosti je velmi řídký. Poměrně bohaty jeho individuí jsou písčité vložky litavského vápence Vejhonského u Židlochovic. V tamních pískách lze velmi zhusta a snadno najíti trsy jeho, rozpadlé v řady buněk. (1 úlomek z Kralic, 15 z Vejhona u Židlochovic). Selenariidae Busk. Stichoporina. Stolička. Stichoporina Stoličkai nov. spec. Tab. XII, vzor. 4 a—c. Toliko dva úlomky různých trsů tohoto zajímavého druhu po- vedlo se mi objeviti v bryozoové lavici kralické a dokázati tím, že i v moravském miocaenu representanti rodu Stichoporčna jsou do- movem. O tvaru bunečné kolonie nelze mi okamžitě sděliti zevrubných zpráv, jelikož předložené úlomky pochodí ze střední části trsu. Jisto však jest, že kolonie rozprostírala se v horizontální ploše uprostřed jsouc vydutá; byla-li obrysu kruhovitého neb elliptického, o tom ať nás poučí pozdější vykořisťování kralického miocaenu. Povšechný tvar zooecií rovná se nízkému válci, se strany slabě smáčklému. Stojíce kolmo na plochu vzrůstu, mají zevní konce v ploše; skládají alternující řady, kteréž směřují ku společnému středu, k em- bryonalní buňce. Vrchol buněk zaujímá poměrně male, zaškrcené ústí, jehož menší čásť směřuje do centra kolonie. Zadní polovina bunečného okraje je silněji vyklenuta, než protilehlá vnitřní a nese jedno poměrně velké avicularium. Dno buněk je vyduté, sesílené a prostoupeno úzkými kanálky. 54 XIV. V. J. Procházka Stichoporina Stoličkaí přísluší skupině druhů St. sémplex a S% protecta, jež C. Koschinsky") popsal z třetihorních vrstev ba- vorských. Od obou rozeznává se jednak odchylným povšechným tvarem svých zooecií, jednak povahou ústí. Naleziště. Kralice, lavice bryozoová (2 úlomky různých kolonií). Kionidella. Koschinsky. Kionidella Moravicensis nov. spec. Tab. XII, vzor. 8 a—d. Zástupce tohoto zajímavého rodu objevil poprvé C. Koschinsky“) v třetihorních bryozových slínech gótzreutherského příkopu v Ba- vorsku. Úhrnně popsal odtuď dvě různé specie, z nichž druh Kčomě- della excelsu po mnohé stránce připomíná náš druh K Moravicensis, o němž je tu řeč. V miocaenu rakousko-uherském representanti rodu Ktonidella dosud zjištění nebyli; ani v moravských slínech na me- chovky bohatých nepovedlo se dosud je stanoviti. ím větší zájem tudíž vzbuzují vyskytujíce se v kralické lavici bryozoové poměrně velmi často. Kionidella Moravicensis vyznamenává se vzácnou pravidelností svých trsův, kteréž připomínají tvar štíhlé homole, dole válcovité, nahoře zakončené nízkým, tupým kuželem. Toliko ojediněle vysky- tují se trsy se stran smáčklé. Největší z předložených kolonií měří 5 mm. výšky. Jejich zooecie dosahují výše až 1:1 mm., jsou štíhlé a v alternujících řadách, které se sbíhají ve vrcholu kolonie, kde sedí embryonální buňka. První kruh buněk, jichž je 5, embryonální buňku obstupující, jest k ní šikmo nakloněn; rovněž i druhý, třetí, čtvrtý a pátý kruh buněk stojí kolmo ma svislou osu terminální buňky. Buňky těchto kruhů skládají kuželovitou část kolonie. Bunky ostatních kruhů stojí na plochu vzrůstu kolmo a přikládají se k sobě rovnoběžnými hranami. Uzavírají válcovitou dutinu volnou prázdnou. Tímto znakem liší se rod od příbuzného rodu Batopora, jehož ústřední dutinu vyplňují abortivní buňky. ') C. Koschinsky. Ein Beitrag zur Kenntniss der Bryozoo nfauna der álteren Tertiárschichten des sůdlichen Bayerns. I. Ab. Cheilostomata. Palaeonto- 'graphica. Stuttgart 1885, 1886, pas. 64, 65. 5) C. Koschinsky. loc. cit. pac. 67. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 55 Zooecie mají podobu štíhlých kuželův a jsou v hořejší polo- vině slabě vyduté, na vnitřním konci zakulacené. Vnější obrys buněk odpovídá povšechnému tvaru; jest kulatý, namnoze široko elliptický. Ústí je silně zaškrcené, skládá se ze dvou částí, jež dělí silně vzrostlé výběžky. Menší čásť ústí jest obrácena k embryonální buňce zadní větší čásť je silněji vykrojena vydutým obloukem. Po obou stranách ústí sedí po jednom hrbolku aviculárním s terminálním otvůrkem tvaru buď kulatého aneb podélnoelliptického. Dno buněk uzavřeno silnou dirkovanon deštičkou, jejíž kanálky polohou Aa tvarem připomínají kanálky rodu Stichoporina. Ačkoliv popříti nelze, že shoda mezi druhem tuto popsaným a druhy K. excelsa a K. obligueseriata, Koschinským ve starších třetihorách bavorských objeveným, jest až nápadná, tož přece není nesnadno poznati rozdíly, které náš druh dělí od bavorských. Roz- díly tyto, jak nás poučí i jen zběžné přirovnání, záleží v různé po- vaze zooecií, a Sice nejenom v různém povšechném tvaru, nýbrž 1 v odchylném rázu jich ústí. Buňky druhů K. excelsa a K. obligue- sertata vyznamenávají se naproti druhu našemu polygonálním obrysem a zvláštní podobou avicularií, kteráž valně se různí od avicularií našeho druhu. Předložený materiál jest zachován až nápadně krásně. Nachá- zejí se v něm trsy úplně neporušené, tedy i takové, jejichž embryo- nální buňka se zachovala. Naleziště. Jak juž bylo dříve ukázáno, vyskytuje se X. Mo- ravicensis v bryozoové lavici kralické poměrně velmi zhusta, naproti tomu v lavicích ostatních nápadně zřídka; ani potuchy pak není po ní ve vyplaveninách slínu čtvrté lavice s hora. Vzhledem k této okolnosti sluší tento druh označiti za charakteristický pro lavici bryo- zovou. (Nalezeno úhrnně 27 exemplářů). I. Pisces. Gadidae. Gadu s. Otolithus (Gadus) communis nov. spec. Tab. XI, vzor. 2 a, b. 2:6—3 mm. dlouhý, 1:8—2 mm. široký, 0'5—0:6 mm. tlustý. S tímto druhem setkáváme se v miocaenních slínech a jílech 56 XVL V. J. Procházka moravských dosti zhusta. Jeho sagitty vyznamenávají se téměř všude výbornou zachovalostí. I kralické naleziště nečiní výjimky. Povšechný tvar sagitty je podélno elliptický; v předu je slabě vytáhlá do otupené, dolů zahnuté špičky; zadní její okraj končí mírným obloukem. Dorsální okraj je mírněji sklenutý než protilehlý ventrální, ktěrýž v zadu zřetelně se láme ve dvě nestejné části, z nichž zadní měří asi třetinu délky části přední. Spodní strana sagitty je pravidelně sklenuta v podélný hřbet, jenž probíhaje od zadu do předu, ponenáhlu se snižuje. IKolmo na okraje tupě při- ostřené běží žebra slabě vyklenutá, mělkými rýhami ohraničená, kteráž na hraně okrajů zakončují se vroubky malými a obloukovi- tými k mediální čáře sagitty ponenáhlu se ztrácejíce. Vnitřní strana sagitty je plochá, její mediální zonou probíhá poměrně úzký sulcus acusticus, jenž jest uprostřed prohnut k ventrálnímu okraji slabé sice, než přec jen do té míry znatelně, že povšechný jeho tvar po- dobá se vlnitému járku ze dvou mírných oblouků složenému, v nichž leží štítky caudy a ostia v podobě malých, elliptických, ostře ohra- ničených a stejně velkých plošek. I ventrálním okrajem sulca běží rovnoběžně od dolního okraje caudy až ku ostiu ostrá, úzká rýha, jež mnohem ostřeji vyniká než rýha ventrální. Slabě znatelná je crista superior, rovněž je area velmi mírně prohloubena a ztrácí se k dorsálnímu okraji s počátku slabě, ale pak velmi rychle. Od vrubů táhnou se v obou polovinách vnitřní plochy sagitty kolmo na sulcus acusticus jemné čáry, které odpovídají mělkým rýhám žeberním, o nichž byla řeč dříve. Naleziště. Kralice, třetí lavice s hora (35 exempláře). Grobius. Otolithus (Gobius) lepidus nov. spec. Tab. XI, vzor 1 a, b. 0:8 mm. velký. Tento maličký druh vyskytuje se v kralickém slínu poměrně velice zřídka ve krásně zachovalých sacittách. Vyznamenává se ne- toliko povšechným tvarem sagitty, kterýž je valně odchylný od ostatních otolithů z miocaenních usazenin dosud známých, nýbrž i tvarem sulcu, jehož plocha vyčnívá nad ostatní plochu vnitřní sagitty. Jest tvaru široko elliptického, v předu širší než v zadu. Cari- nální okraj slabě vykrojen, caudální obloukovitý. Podobný poměr je mezi okrajem dorsálním a ventrálním; onen jest silně vydutý, Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 57 tento mírně obloukovitý a vzadu slabounko vykrojený. Okraje otu- peny, celistvy. Dolní plocha stejnoměrně sklenuta, uprostřed nejsil- něji, odtud mírně se sklání k okrajům. Vnitřní plocha téměř rovná. Sulcus acusticus pětiboký, klínovitý, vpředu Širší než vzadu, je vrouben, úzkou, ostrou rýhou. Area plochá. Předložené sagitty vyznačují se výtečnou zachovalostí, kteráž je namnoze tak dokonalá, že lze velmi snadno pozorovati nejjem- nější podrobnosti a znaky tohoto druhu. Naleziště. Kralice, třetí lavice s hora (2 exempláře). Vysvětlení tabulek. Tab. XI. Vzor. 1. Otolithus (Gobius) lepidus mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 24:1. la sagitta s vnější, 1d sacitta s vnitřní strany; pac. 50. „2 Otolithus (Gadus) communis mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 4:1 2a sacitta s vnější, 10 sagitta s vnitřní strany; pag. 55. „8 Globigerina (Rhynchosptra) glomerata Reuss. Kralice, Zvět- šeno, 1:3. 3a pohled s předu, 5b se strany; pag. 46. „4 Gaudryina crassa nov. spec. Kralice. Zvětšeno, 451: 4a schránka se strany, 4d s předu; pas. 383. „ 5. Cristellavia Bradyana mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 10:1. Da schránka se strany, 5 s předu; pas. 44. „6 Úristellaria brevis nov. spec. Kralice. Zvětšeno, 35:1. 6a schránka se strany, 6d s předu; pac. 43. ů 1. Cristellavia fusiformis mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 34:1. Ta schránka se strany, 78 s předu; pac. 43. „ 8. Oristellavia Kralicensis nov. spec. Kralice. Zvětšeno, 24:1. Sa pohled se strany, 8b s předu; pac. 44. „9 Polymorphina cylindrica nov. spec. Kralice. Zvětšeno 31:1. 9a pohled se strany, 9% s předu; pac. 45. „ 10. Čristellaria mtocaenica mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 40:1. 10% pohled se strany, 10d s hora; pag. 45. „ 11. Lingulina subglobosa mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 32:1. 11a pohled se strany, 119 s hora; pas. 42. „o 12. Nodosavia Knihnieiana Karrer. Kralice. Zvětšeno, 20:1. 124 pohled se strany; pac. 41. 58 Vzor 13. „14 Moc XVL V. J. Procházka Filisparsa Moravica nov. spec. Kralice. Zvětšeno, 10:1. 134 pohled na trs s předu, 13% se zadu, 13c zooecium s předu, 13d se strany, 13e vodorovný průřez trsu; pag. 48. Defrancia Orbignyana mov. spec. Kralice. Zvětšeno, 4:1. 14a trs se strany, 140 týž s předu; 14d silně zvětšená trsová větev s hora, 14c táž se strany; pac. 47. Tab. XII. Membranipora Vmpressa mov. spec. Kralice. Několik zooecií, silně zvětšeno; pag. 49. „ Membranipora vartabilis nov. spec. Kralice. Uástka kolonie silně zvětšená; pag. 50. Lepraha elegantissima nov. spec. Kralice. 3a Slabě zvětšená kolonie, 5d čtyři zooecie silně zvětšené; pag. 49. „ Stichoporina Stoličkai mov. spec. Kralice. 4a zvětšená čásť kolonie, pohled na ni s hora, 4d s vnitřku; 4c silně zvět- šená zooecie se strany; pag. 55. . Eschara spínosa mov. spec. Kralice. ba, b zvětšený trs, bc zvětšená zooecie trsu 5a, Ďe zooecie trsu Bd; 5f zvětšené zooecium s abnormálním trsem; 5c vodorovný průřez trsem Ďa, bg trsem 5dď; pag. 51. . Eschara triordinata nov. spec. Kralice. 6a pohled na zvét- šený trs se strany, 65 zooecia silně zvětšená; page. 51. . Bůflustra Kralicensts mov. spec. Kralice. Ta silně zvětšená zooecie, 7 pohled na buňky se zadu; pase. 52. „ Ktonidella Moravica mov. spec. Kralice. 8a pohled na zvět- šený trs se strany, 8d týž u vertikálním průřezu, 8c pohled s dola, 8d silně zvětšené zooecie; pag. 54. Resumé. Das Miocaen von Kralic náchst Náměsťt in Máhren. Von Vlad. Jos. Procházka. Das obgenannte, bereits H. Wolf bekannt gewesene Miocaen- gebiet, welches spáter leider in Vergessenheit gerathen: ist, wurde neuerdines von Herrn Prof, Dr. Fr. Dvorský aufgesucht, welcher mich gelegentlich auf die reiche Fauna dieses Gebietes aufmerksam gemacht hatte. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 59 Die Miocaengebilde der Kralicer Umgebung fůllen eine breite, seichte Vertiefune im Urgebirge aus, durch welche der von Nord herabkommende Jenešovicer Bach seinen Weg nimmt. Grósstentheils von diluvialem Lehm, zum Theil von Alluvionen bedeckt, sind die dortigen Sedimente nur an wenigen Stellen soweit blossgeleet, dass es moglich ist, die Ausbeutung ihrer Fauna mit Erfolg. durch- zufůhren. Die geeignetste Stelle, an der nicht nur die palaeontologische Ausbeutung, sondern auch die Kenntnissnahme der Lagerungsver- háltnisse rasch und můhelos durchgefůhrt werden kann, befindet sich in der niedrigen, ziemlich langen, sůdlich der Kralicer Bisenbahn- station gelegenen Lehne, die zum Eisenbahndamme fast senkrecht láuft. Der betreffende Aufschluss ist von der Haltestelle aus sehr deutlich sichtbar, da derselbe etwa zwei Hundert Schritte davon entfernt lieot, und ausserdem die in demselben blossgelegten Sedi- mente sich von der úbrigen Umgebune scharf abheben, Es tritt dort zu Tage von oben nach unten: a) eine weisse, 0:80 M. máchtige Lage můrben Leithakalkes; 0) eine nur 050 M. starke, gelbcefárbte Bryozoenbank; c) eine etwa 1:50 M. máchtige mergelige Lage erfůllt mit or- canischen Úberresten ; d) eine gelbliche zu unterst aschgraue Mergelbank, in welcher die Foraminiferen vorherrschen, die Bryozoen und Echinodermen da- gegen ganz in den Hintererund treten. Úber die Thierwelt dieser Lagen geben die auf pag. 6—8 (můrber Leithakalk), pag. 12—16 (Bryozoenbank), pag. 20—23 (mer- gelige Lage) und auf pag. 260—29 (jene des gelblichen Mergels) an- gefiihrten Verzeichnisse genigenden Aufschluss. Der auf pae. 34—40 angefihrten Úbersichts-Tabelle *) entnimmt man noch, dass den Faunen der einzelnen Lagen des Kralicer Miocaens ein Typus zu Grunde liegt, welcher im Verlaufe der Sedimentation durch die Einwirkune physi- kalischer Einflůsse einer stetie vor sich gehenden Veránderung unter- worfen war, einer Veránderune, welche, da sie Schritt auf Schritt, von einer Lage zur anderen verfolet werden kann, von grosser Wich- tickeit ist. Der Faunentypus, der in der untersten Bank eingeschlossen ist, zeichnet sich durch einen Charakter aus, der auf ein bathy- 1) In derselben bedeutet vz — sehr sélten, z — selten, vě — sehr hůujig, č — hůujig. 60 XVI. V. J. Procházka metrisch tieferes Niveau hinweist. Gegen oben ándert sich der Typus. Es tritt in der náchstfolgenden Bank ein Typus auf, wie ihn die Bryozoenschichten besitzen. In der obersten Lage endlich, wo bereits die Bryozoen verháltnismássig selten sind, die Echinodermen eine Reduction deutlich erkennen lassen, die Pectiniden zurůcktreten und die Foraminiferen einen geringen Artenreichthum aufweisen, trágt die Fauna den Charakter, der einem bathymetrisch hóheren Niveau eigenthůmlich zu sein pflegt. Betrachtet man nun die einzelnen Thierklassen des Kralicer Miocaens, wie dieselben in den dortigen Lagen vorkommen, so ge- wahrt man mit Interesse, dass die Foraminiferen-, Bryozoen- und Echinodermen-Fauna in den verschiedenen Binken eine verschieden- artige Entwickelung aufweist. Vor allem anderen fállt der Umstand auf, dass die Foraminiferen nach oben an Arten ármer werden, ferner dass die Bryozoen, welche in der gelblichen Lage den Kulminations- punkt ihrer Entwickelung erreicht haben, in der untersten Kralicer Lage bis zur Stunde nicht entdeckt werden konnten und dass ihr Arten- und Individuenreichthum in der Lage des můrben Leithakalkes auf den Umfang jenes der dritten Bank von oben herabsinkt. Hand in Hand mit dem Aufbaue des Bryozoentypus schreitet jener der Echinodermen fort, wáhrend die Mollusken, Ostrakoden und Fisch- Otolithen durch alle Kralicer Bánke fast unverándert hindurchgehen. Ausserordentlich arm an Arten sind die Gasteropoden; nur zwei Formen derselben konnten festgestellt werden: Dentalétum in- curvum und Čaecum čtrachea, von denen die letztere Art sehr selten ist. Etwas artenreicher als die Gasteropoden, aber im Ganzen immerhin noch arm, erscheinen die Lamellibranchiaten. Als in- teressant darf wohl bezeichnet werden, dass bereits in der unteren Bank die Form Fecten denudatus vorkommt, dass dieselbe in den oberen Lagen in Gesellschaft mit Pecten spinulosus und Pecten cristatus. auftritt und dass schliesslich diese Art in der Kalkbank mit Pecten latisstmus gefunden wird. Ausser diesen Formen und Pecten Malviínae wurde noch Cardita scalaris und Ostrea cochlear festgestellt, jedoch wurden beide diese Formen nur in geringer Indi- viduenháufigkeit nachgewiešen. Was die Ostracoden und die Fisch-Otolithen des Kralicer Mio- caens anbelangt, so sei bemerkt, dass nach den bisherigen Erfah- rungen es wohl keinem Zweifel unterliest, dass die physikalischen Einflůsse, welche auf die vorerwáhnten Thiergruppen verándernd ein- Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 61 wirkten, es nicht vermocht haben auch auf diese Klassen ihre Einwirkung in dem Maasse wie auf jene zur Geltung zu bringen. Dem Gesammtcharakter nach stellt die Kralicer Fauna eine Thierwelt eines tiefen Meeresstrandes vor. Die srósste Verwandt- schaft besitzt sie mit der Fauna der Mergel von Seelowitz (Židlocho- vice). Daraufhin weisen vor allem die Mollusken und in zweiter Linie wohl auch die úbrigen Thierklassen. Mit der Schlierfauna hat sie nur den Pecten denudatus gemein, ist daher von diesem Faunen- typus weitaus mehr verschieden, als die Thierwelt der unteren Mergel des Vejhon náchst Seelowitz, wo bekanntermassen neben dieser Form auch noch Solenomya Doderleiní und Aturia ef. Aturi auftritt. Beschreibung der Arten. I. Foraminifera. Textularidae. Gaudryina d'Orb. Gaudryina crassa nov. spec. Tať. XL Fig. 4 a—c. Grósse 3 Millim. Schale breit-keilfórmig, seitlich zusammengedrůckt, von neun Kammern gebildet. Kammern convex, durch vertiefte Náhte ge- schieden; Oberfláche mit amortisirenden Kanálchen dicht bedeckt. Můndung breit-oval. Gaudryina erassa unterscheidet sich von den aus diesem Genus bekannten Formen durch die Art der Ausbildung ihrer Oberfláche auffallend scharf. Fundort. Kralice, zweite Lage von oben; selten. Lagenidae. Nodosaria. Lamarck. Nodosaria Knihniciana var. striatula Karr. Taf. XI. Fig. 12. Diese bereits von F. Karrer aus dem Tegel von Knihnic in Máhren beschriebene Form kommt sammt ihrer Varietát auch im Kralicer Miocaen vor und zwar tritt sie daselbst gleichfalls plotzlich 62 XVI V. J. Procházka in der untersten Lage auf, ohne in die hóher gelegenen iiberzugehen Der Kralicer Mergel gedachter Bank ist an Individuen dieser Form verháltnissmássie reich. Man entdeckt darin alle nur denkbaren Úbereánce zwischen vollkommen elatten und mit Rippen versehenen Individuen, deren Gestalt, Anordnung der Kammern allen identiseh ist. Eines der typischesten, gerippten Exemplare bilde ich der Voll- stándigkeit halber ab. Fundort. Kralice, vierte Lage von oben; háufig. Lingulina subglobosa nov. spec. Taf. XL Fig. 11 a, d. Grósse 1 Millim. Geháuse oval, nach unten verschmálert, aus drei Kammern zu- sammengesetzt. Terminalkammer oben ©anz glatt, unten mit schwach vortretenden Rippen, die sich nach oben ganz verflachen, bedeckt. Diese Rippen setzen auf die álteren Kammern úber, wo sie ebenfalls nur schwach ausgebildet erscheinen. Můndune sitzt auf einem niedrigen, zusammengedrůckten Cylinder, dieselbe ist lánelich, aber schmal. Lingulina subglobosa unterscheidet sich von L. costata var. se- minula und L. costata wesentlich, erstlich durch geringere Dimen- sionen, zweitens durch die Gestalt und drittens durch die Ausbildung der Lánesrippen. Fundort. Kralice, dritte Lage von oben; sehr selten. Cristellaria. Lamarck. Cristeliaria brevis nov. spec. Taf. XL Fic. 6 a, b. Grósse 05 Millim. Geháuse verlángert, seitlich zusammencedrůckt, am Aussenrande stumpf gekielt, hinten breiter als vorn. Sechs Kammern nehmen an der Bildung desselben Antheil; die mittleren derselben erscheinen stárker zusammengedrůckt, als die an Enden befindlichen. Náhte schmal, seicht, fast linear. Oberfiáche der Kammern mit undeutlich vortretenden Reihen kleiner Kórnchen verziert. Můndune klein, von einem Strahlenbůndel umgeben. Diese Form erinnert lebhaft an M. arcuata, von ler sie sich aber durch kleinere Ausmasse und die Deschaffenheit der mittleren Kammern scharf unterscheidet. Fundort. Kralice, dritte Lage von oben; sehr selten. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 63 Cristellaria fusiformis nov. spec. Taf. XI. Fig. 7 a, bd. Grósse 0:6 Millim. Geháuse oval, breit, am Umfange mit einem stumpfen Kiel, aus vier Kammern gebildet, die durch lineare Náhte begrenzt sind. Kreisel gross, mássig vortretend. Miůndung sehr klein, oval. Fundort. Kralice, dritte Lage von oben; sehr selten. Oristellaria Kralicensis nov. spec. Taf. XI. Fig. 8 a, b. Grósse 0-9 Millim. Geháuse oval, hinten gerundet, aus fiůnf, durch undeutliche Náhte geschiedene Kammern zusammengesetzt. Oberfláche mit sehr deutlich vortretenden Rippen verziert, die tiefe Furchen von einander trennen. Karenaliláche dreiseitig, niedereedrůckt, elatt. Můndung klein oval. Diese Form gehórt der Gruppe Cvrěstellaria costata Wicht. et Molt sp. und Čr. arčminensis an, unterscheidet sich aber von den Vertretern derselben einerseits durch die Gesammtgestalt der Schale, andererseits durch die Berippung der Oberfláche. Fundort. Kralice, vierte Lage von oben; sehr selten. Cristellaria Bradyana nov. spec. Ae Z9P AVB Clo: Grósse 25 Millim. Schale breit oval, manchmal unregelmássie vierseitie, seitlich zusammengedrůckt und von einem Kiel umgeben. Die letzte Windung záhlt nur mehr vier Kammer, die sich im Centrum vereinigen, ohne durch einen Kreisel getrennt zu sein. Můndung klein, elliptisch ; Karenalfláche gekielt. Cristellavia Bradyana erinnert lebhaft an C. pauperata Rss. Die Unterschiede, welche sie von dieser Form trennen, liegen einer- seits in der abweichenden Ausbildung der Kammern, andererseits in der Anordnune derselben und schliesslich in der Grósse der Schale. Fundort. Kralice, Bryozoenbank, selten. Cristellaria miocaenica nov. spec. Taf. XI. Fig. 10 a, db. Grósse 09 Millim. Geháuse linsenfórmie, aus fůnf Kammern zusammengesetzt, von einem stumpfen, niedrigen Kiel umgeben, der an der Bauchseite bis 64 XVI V. J. Procházka zur Můndung gleichmássig stark ausgebildet ist. Náhte linear, die- selben tangiren den Kreisel, welcher verháltnismássie klein ist und leicht vortritt. Oberfláche glatt; Můndune klein, schmal. > Diese Form ist von den ihr nahe verwandten Arten leicht zu trennen, einerseits durch die Gesammtgestalt, die Ausbildung der Scheidewánde und der Karenalfláche. Fundort. Kralice, dritte Lage von oben; selten. Polymorphiidae. Polymorphina. d'Orb. Polymorphina cylindrica nov. spec. Taf. XL Fig. 9 a, b. Grósse 1 Millim. Geháuse walzenfórmig, hinten breiter als vorn, von fůnf Kammern gebildet. Die jingste Kammer gross, ihre Lánge betrást mehr als die Hálfte der Gesammtlánge des Geháuses. Náhte linear, scharf; Můndung mit einem Strahlenbiůndel verziert. Oberfláche olatt, matt- elánzend. Polymorphina cylindrica unterscheidet sich wesentlich von den bisherigen Vertretern dieses Genus, insbesondere trennt dieselbe von jenen die Anordnung der Kammern und die Ausbildung der Scheide- wánde. Fundort. Kralice, vierte Lage von oben, sehr selten. Globigerinidae. Globigerina. d'Orb. Globigerina (Rhinchospira) glomerata Reuss. Taf. XI. Fig. 3 a, b. Grósse 2—45 Millim. Diese sonst seltene Form tritt in der Bryozoenlage von Kralic | ziemlich háufie auf. Zumeist ist sie daselbst durch Individuen von | bedeutend grossen Ausmassen vertreten. An diesen kann die Be- © schaffenheit der Oberfláche eingehend studirt werden. Man gewahrt bei der Gelegenheit, dass die Oberfáche mit einem Netze feiner | Kanále bedeckt ist, welche durch Poren mit dem Innern der Kammern kommuniciren. Fundort. Kralice, Bryozoenlage, ziemlich háufig; oberste Lage, selten. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 65 II. Bryozoa. Diastoporidae Busk. Defrancia. Bronn. Defrancia Orbygniana. nov. spec. Taf. XL. Fig. 14 a, b. Bildet kleine verástelte Stámme, die mit ihrer Grundfláche zumeist Cidaritenstacheln umwachsen. Die Anzahl der Seitenáste oder Lappen ist eine uneleich grosse. Ihre Aussenfláche nehmen kleine, rundliche Poren ein, ihre Seitenfláchen bedecken Reihen grósserer Poren mit scharfer Můndung und durch erhabene Lánes- rippen begrenzt. Sowohl die Poren, als auch die Rippen nehmen gegen die Aussenseite des Stammes an Dimensionen allmálie zu. Diese Form ist charakterisirt einerseits durch die Anordnune der Zellen, andererseits durch die Beschaffenheit der Aussenseite und schliesslich durch die Ausbildung der Lánesrippen. Fundort. Kralice, Bryozoenlage, selten. Entalophoridae. Reuss. Filisparsa. d'Orb. Filisparsa Moravica nov. spec. Taf. XI, Fig. 13 a—c. Stámme klein, dichotom, deren Vorderseite mit drei alterni- renden Zellenreihen, deren Růckenseite flach, nur mit horizontal- liegenden bogenfórmigen Wulsten verziert. Zellen klein, elliptisch, unten verschmálert, fast zugespitzt. Zellendecke stark konvex, elatt; Můndung oval, vorn mit einer kleinen Lippe versehen und halbkreis- fórmig ausgeschnitten. © Oocellum verháltnismássie gross, Zumeist durch eine rundliche Offnung angedeutet. | Filisparsa Moravica zeichnet sich vor allen anderen Dingen durch die eigenthůmliche Ausbildung ihrer Zellen aus, wodurch sie sich von den úbrigen bekannten Formen scharf unterscheidet. Fundort. Kralice, Bryozoenbank; selten. Membraniporidae. Busk. Lepralia. Johnston. Lepralia elegantissima nov. spec. Taf. XII. Fig. 3 a, b. Zellen eifórmig, stark konvex, bald in regelmássigen, bald in unregelmássigen Reihen angeordnet, unten schwach verjiingt. Zellen- Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1893. 5 66 XVI V. J. Procházka decke dicht, elatt, stark gewólbt. Můndune halbkreisformic, Unter- lippe nach aussen leicht umgestůlpt, gerade abgeschnitten, manchmal beiderseits mássie ausceschnitten. Die einschichtigen Kolonien dieser Form úberziehen mit Vorliebe kleine Aste der Lithothaminia ramos- Sissima. Lepralhia elegantisstma gehort der Gruppe Leprala ovata Rss. an, unterscheidet sich aber von dieser Form einerseits durch gróssere Zellen, andererseits durch die Lage und Gestalt der Miůndung. Fundort. Kralice, Bryozoenbank; selten. Membranipora. Blv. Membranipora impressa nov. spec. Taf. XII. Fig. 1. Zellen flach, verlángert, vierseitig, vorn abgerundet, hinten ab- gestutzt. Můndung verháltnismássig klein, fast bis gegen die Um- randung zu vorgeschoben; dieselbe ist halbkreisfórmig, mit einer ge- raden, schwach verdickten Innenlippe. Die kalkige Zellendecke flach, von einem stumpfen Rande hoch ůúberrast. Diese Form, die einschichtige, důnne Ausbreitungen zumeist an Stámmchen der Retepora cellulosa bildet, erinnert an M. měnuta, von der sie sich durch die verschiedenartice Géstalt der Zellen, die Zellen- decke und die Lage der Můnduns wesentlich unterscheidet. ie gehórt zusammen mit der erwáhnten Form der Gruppe der Arten M. gracilis und M. bidens an. Fundort. Kralice, Bryozoenbank; sehr selten. Membranipora variabilis nov. spec. Taf. XII. Fig. 2. Zellen niedrig, bald verlángert elliptisch, bald eifórmig, oder aber hinten zugespitzt, umgeben von einem ziemlich hohen Rande. Můndung gross, halbkreisfórmic, scharfrandig; Aussenlippe stark ge- bogen, Innenlippe schwach, nach aussen umeestůlpt, gerade abge- schnitten, beiderseits ausgerandet. Zellendecke kalkig, niedergedrůckt, mit groben, unregelmássicen Grůbchen bedeckt. Diese Form bildet einschichtige Úberzůge. Fundort. Kralice, Bryozoenbank; sehr selten. m Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 67 Escharidae. Busk. Esehara. Busk. Eschara triordinata nov. spec. Taf. XII. Fig. 6 a—c. Stámme klein, stark zusammengedrůckt, ástie. Zellen in auf- steigenden, alternirenden Reihen angeordnet; dieselben sind walzen- fórmig, oben verschmálert, mit einer terminalen, runden Můndung, die von einem schwach verdickten Rande umeeben ist. Avikularien eifórmig, klein. Unter dem verdickten Mundrande sitzt ein kleines Griůbchen in dem oberen Theile einer seichten Depression, die sich nach unten allmálig verflacht. Zellendecke mit kleinen, nur unter starkem Vergrósseruneselase sichtbaren Grůbchen verziert. Die rand- stándigen Zellen sind grósser und stárker gebogen, als die in der Mitte des Stámmchens befindlichen. Eschara triordinata gehórt der Gruppe E. obesa Rss. an, die Reuss von Nussdorf anfiůhrt. Fundort. Kralice, Bryozoenbank ; selten. Eschara spinosa nov. spec. Taf. XII. Fig. 5 a—g. Stámme ástig, mehr oder weniger zusammengedrůckt; Zellen in alternirenden Lángsreihen, bald von elliptisehem, bald breit ovalem Umfange und durch seichte Furchen getrennt. Můndung verháltnis- mássig ©ross, halbmondfórmie. Aussenlippe mit regelmássie ver- theilten Dorsaldornen verziert, Innenlippe in einen langen, zugespitzten Dorn ausgezogen. Zellendecke konvex, mit einer schwachen Kante, die von dem Dorne nach hinten sich verflacht. Fundort. Kralice, Bryozoenbank ; háufig. Biflustra. d'Orb. Biflustra Kralicensis nov. spec. Taf. XII. Fig. 7 a, b. Die Stámme dieser Form zerfallen sehr leicht in vertikale Zellen- reihen. Zellen elliptisch, vorn mássie verschmálert, von einem hohen Rande umgeben. Miindung halbkreisformig, Unterlippe gerade, schwach nach aussen umgestůlpt, mit zwei grossen Poren verziert. Die stark 68 XVI. V. J. Procházka niedergedrůckte Zellenwand ist flach, mit groben, unregelmássig ver- theilten Grůbchen bedeckt. Fundort. Kralice, Bryozoenbank; selten. In den Sandlagen des Leithakalkes des Vejhonberges kommt sie ziemlich háufie vor. Selenariidae. Busk. Stichoporina. Stolič. © Stichoporina Stoličkai nov. spec. Taf. XIL. Fig. 4.a, c: Von dieser interessanten Form cist es bis zur Stunde gelungen nur zwei kleine Bruchstůcke des Stammes zu entdecken, es ist daher nicht moglich, jetzt die Gestalt desselben genau anzugeben. Zellen bilden alternirende Reihen und stehen durch Šeitenkanále in Ver- bindung. Sie zeichnen sich durch die Gestalt eines zusammenge- drůckten Cylinders aus, dessen Horizontaldurchschnitt einer an einem Ende verschmálerten Ellipse gleicht und der unten durch einen flachen, oben durch einen Kkonvexen, durchbrochenen Deckel abge- schlossen erscheint. Můndung ist 8-fórmig, eingeschnůrt. Die Aussen- fláche des unteren Zellenbodens trást seichte, rundliche Grůbchen. Stichopora Stoličkať ist den Formen St. exemplus und $ť. pro- tecta Kosch. nahe verwandt, unterscheidet sich aber von beiden hin- lánglich durch die Gestalt der Zellen und deren Můndung. Fundort. Kralice, Bryozoenbank; sehr selten. Kionidella Koschinsky. Kionidella Moravica nov. spec. Taf. XII. Fig. 8 a—d. Bildet kleine, zierliche Kolonien von der Gestalt eines hohlen, stumpf zugespitzten, selten schwach zusammengedrůckten Kegels. Zellen stehen in alternirenden Lánesreihen, welche von der Embryo- nalzelle des kegelfórmigen Theiles des Zapfens ausstrahlen. Die Ge- stalt derselben hnelt der eines nach unten verjingten niedrigen Cylinders, der nach oben durch einen konvexen, in der Mitte durch- brochenen Deckel abgeschlossen ist. Můndung halbkreisfórmig, ein- geschnůrt, durch dreiseitige Fortsátze, die háufig stark reducirt er- scheinen, iu zwei ungleich grosse Hálften getheilt. Oberfáche der Zellen glatt, dicht. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. 69 Kionidella Moravica ist den Formen Kčomdella excelsa und Kionidella obligueseriata Koschinsky nahe verwandt; nichtsdestowe- niger unterscheidet sich dieselbe von ihnen erstlich durch die Ge- stalt der Zellen, zweitens durch die Ausbildung der Můndung und drittens durch die Form und die Lage der Avicularien wesentlich. Fundort. Kralice, můrber Leithakalk (sehr selten), Bryozoen- bank (ziemlich háufig), endlich in der dritten Lage von oben sehr selten. Eb III. Pisces. Gadidae. Gadus Otolithus (Gadus) communis nov. spec. Tai. XI. Fig. 2 a, b. Lánge 26—3 Millim., Breite 1:8—2 Millim., Dicke 05—06 Millim. Gestalt lang-elliptisch, vorn stumpf zugespitzt, hinten oben schrág abgesetzt. Dorsal- und Ventralrand ganz gebogen, Aussen- fláche konvex, hinten stárker als vorne gewólbt, glatt und nur náchst der Ránder mit undeutlichen, breiten Rippen verziert. Innenfláche fast eben; Suleus acusticus gerade, bildet eine breite Rinne, in deren Theilen, dem Ostium und der Cauda gleich grosse Collicula vor- kommen. (Crista superior schwach, die hinter derselben sich aus- breitende Area flach. Die Form gehórt zu den weit verbreiteten Otolithen unseres Miocaens an. Fundort. In den Kralicer Gebilden wurde sie bis jetzt nur in der dritten Lage von oben entdeckt. Gobius. Otolithus (Gobius) lepidus nov. spec. Taf. XL. Fig. 1 a, b. Grósse 0:8 Millim. Gestalt breit-oval, Dorsal- und Kaudalrand stárker gebogen als der Ventralrand; Karinalrand ausgeschnitten, alle stumpf und ganz. Aussenfláche gleichmássig gewólbt, glatt. Innenfláche eben. Der Sulcus acusticus hat die Gestalt eines Polygons, derselbe ist vorn breiter als hinten und Mitten konkav. 10 Fig. XVI. V. J. Procházka Diese Form, ausgezeichnet durch die Ausbildung ihres Salcus, unterscheidet sich wesentlich von den zahlreichen Formen dieser Gruppe, die es gelungen ist, in den Miocaengebilden festzustellen. Fundovt. Kralice, dritte Bank von oben. O0 20 l, 12. Tafel-E rklárune. Tafel XL. „ Otolithus (Gobius) lepidus, nov. spec. Kralice; vergróssert, 24:1. la Sagitta von aussen, 19 Sagitta von innen gesehen; pag. 069. Otolithus (Gadus) communis nov. spec. Kralice; vergróssert, 4:1. 2a Sagitta von aussen, 20 dieselbe von innen gesehen ; pag. 69. Globigerina (Rhynchosptra) glomerata Reuss. Kralice; ver- gróssert, 1:3. 3a Ansicht von vorne, 30 von der Šeite; pas. 64. . Gaudryina crassa nov. spec. Kralice; vergróssert, 4:1. 4a Seitenansicht, 4d das Geháuse von vorne gesehen; pag. 61. „ Cristellaria Bradyana nov. spec. Kralice; vergróssert, 10:1. ba Seitenansicht, 5b Bauchansicht; pag. 63. Cristellaria drevis nov. spec. Kralice; vergróssert, 35: 1. Ga Seitenansicht, 60 das Geháuse von vorn gesehen; pag. 62. Cristellaria fusiformis nov. spec. Kralice; vergróssert, 34:1. Ta Seitenansicht, 70 das Geháuse von vorn gesehen; pag. 69. Cristellaria Kralicensts nov. spec. Kralice; vergróssert, 24:1. 8a Seitenansicht, 86 Vornansicht; pac. 63. Polymorphina cylindrica nov. spec. Kralice; vergrossert, 31:1. 94 Seitenansicht, 90 Ansicht von der Miindung aus; pac. 64. b Čristellaria miocaenica nov. spec. Kralice; vergróssert, 40 : 1. 10a Seitenansicht, 10% Ansicht von oben auf die Můndung; © pas. 065. : Ligulina subglobosa nov. spec. Kralice; vergróssert, 32: I. 11a Seitenansicht, 110 Ansicht von oben auf die Můndung; | pac 462. 1 Nodosaria Knihniciana var. striatula Karrer. Kralice; ver- gróssert, 20: 1. 124 Seitenansicht; pag. 61, | Fig. Miocaen kralický u Náměstě na Moravě. n! ie. 13. Filisparsa Moravica nov. spec. Kralice; vergróssert, 10:1. 134 der Stamm von vorn, 13% von růckwárts gesehen; 13c stark vergrósserte Zelle von vorn, 19d dieselbe von der Seite, 13e ein horizontaler Durchschnitt durch den Stamm; pag. 65. . Defraucia Orbignyana nov. spec. Kralice; vergróssert, 4:1. 14a der Stamm von vorn, 145 derselbe von růckwárts ge- sehen; 14d ein stark vergrósserter Seitenast von oben, 14c derselbe von der Seite; pag. 65. Tafel XIL. „ Membranipora úmpressa nov. spec. Kralice; vergrósserte Zellen; pag. 66. Membranipora vartabilis nov. spec. Kralice, stark vergrósserte Zellen; pag. 66. Leprala elegantisstma nov. spec. Kralice. 3a schwach ver- orósserte Kolonie; 3b eine Anzahl stark vergrósserter Zellen derselben; pag. 65. Stychoporina Stoličkai nov. spec. Kralice. 4a eine Anzahl stark vergrósserter Zellen, 40 dieselben von der Seite, 4c von innen gesehen; pas. 68. Eschara spinosa nov. spec. Kralice. Ba, b Seitenansicht vergrósserter Stámme, 5e stark vergrosserte Zellen des Stam- mes ba, be die des Stammes 5d; 5f eine Zelle mit abnormal entwickeltem Dorn, 5ec und 9 horizontale Durchschnitte; pag. 67. Kschara triordinata nov. spec. Kralice. 6a Seitenansicht eines vergrósserten Stammes, 06b stark vergrósserte Zellen ; pag. 67. „ Biflustra Kralicensis nov. spec. Kralice. 7a stark vergrósserte Zellen, 7% dieselben von růckwárts gesehen; pag. 67. Ktonidella Moravica nov. spec. Kralice. 8«a Seitenansicht eines veregrósserten Zapfens, 89b vertikaler Durchschnitt des- selben, 8c Ansicht in das Innere der Kolonie, 8d eine An- zahl Zellen stark vergróssert; pag. 08. Nákladem královské české společnosti náuk, — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1893. V ADR NĚ stmlepoh! Iproondn di diuroukytch K VRR D ZV ÁY, ň x | M dildo ftcků (dol Jirí n ov jd KOK 0 „Bi 8 ZOO VAT VRR RO ONO RUR V vů XVII. Vyvinutí funkce P, (cos) od dra Ant. Pleskota v Plzni. (Předloženo dne 21. dubna 1898.). Jak známo, představuje sferický úkon -tého stupně P,(cos v) algebraickou rationální funkci n-tého stupně argumentu cosy; a Sice platí: 22h) k ASA] la) Fýlcos v) = PON cos"y 28 D cos"—2y M) n — 1)(n — 2)(n— 3) 2.4.(2n— 1)(2n1— 3) nín — 1) (n—2) (n— 3) (n — 4)(n—5) „z ZOO ZOO cos"—+y Zavedeme-li místo cos y hodnotu Cos y Z Cos ? cos 9, —- sin ? sin 9, Cos (9 — 9) a pokládáme-li » a m Za proměnné, 9, a g, za konstantní, tu lze jednoduchým spůsobem ukázati, že funkci F,(cosy) možno převésti v řadu postupující dle kosinů násobku úhlu (9 — 9,). Zavedeme-li totiž místo ? a 2, argumenty u a u, dle relací cos u, (059, = U, takže cos y = Uu + W— u Vimu cos(9 — 9), Fu(cos y) — C» Pa(u)Pa 4) + Ca Pau) Pa(u)V(1— u) (L — už) cos(e — 9) + G2 Pž(u) Pi(w)VI— u) (I— už) cos Ae — ma)+ .-- Cem Při(u) Příu V1— w?)*(1— už)" cos n(p — p) tu čili Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898. 1 XVII. Ant. Pleskot © Puloosy) = X On Palu)Pyz(m) cosk(p— 9), k=0 při čemž zavedeno kratší označení Pr(u) = VI—w?* Př(u) a Př(u) = a Existenci relace (1) lze snadným spůsobem dokázati (Carl Neu- mann: Vorlesungen úber die Theorie des Potentials). Složitější ale jest stanoviti hodnoty koěfficientů C, vyskytujících se v řadě (1). Podám zde novou methodu, dle které možno koěfficienty Cz jednoduše stanoviti. Koěťfficient C++ ustanovíme přímo, kladouce u==u, —=laez9,. Rovnice (1) nabude tvaru: 0) = C E) Ze základních vlastností funkcí sferických známo jest, že P,(1) = 1 amtudíž Co— E Dříve než-li k určení ostatních koěfficientů přikročíme, ukažme, jakým spůsobem možno funkci F"„(cos e) vyvinouti v řadu pokraču- jící dle kosinů násobku úhlu w. Známo jest, že pro +< 1 platí relace následující: 1 ———— === Z COS -P COS v a o(008 p) —- 7F1(c0s p) — 1"F,(cose)— ... FO0ose)-- ... Nahradíme-li v této rovnici cos o novou proměnnou u, takž cos e = u, tu nabude tvaru: u) 3 s VW — 2ru br? = Fitu) — vF (u) + v*F(u) -+ Blu) +... Pau ... Derivujeme-li řadu tuto dle « a nahradíme-li pak proměnnou u opět hodnotou u-= cos a krátíme-li konečně veličinou 7, obdržíme: 1 = = P. (Cos „P',(cos r2P'.(cos 9 ore (9 1(c0s p) — »F",(cos p) — r"F",(c0s 9) -+ r*P(cos 9) +... 1"Pap(cos 9) + <.. Vyvinutí funkce P, (cos v). 3 1 Výraz — ————— můžeme ještě jiným spůsobem pře- V VC or om J Jiný p p měniti v řadu postupující dle celistvých mocností veličiny 7. Jest totiž 1 1 Va — 2r cos e | 12)s a Va 2 re'v)3 (1 re ip)3 1 1 Va — révy: a T cké poučky rozvinouti, čímž nabudeme: Pro < 1 lze výraz —— dle binomi- 1 D1 3: Dalo: OHA db 02 = 1 25 — ré? Pe | ZE 8,309 + ení =: — re 2 Za Zd © a"") G i —— z2Í 1 © re—19 -+ 2 pady: £ Va Z po 9) m oá Utvoříme-li součin dvou posledních řad, nalezneme : l = 2 " aodoaspenasuu A, + 7A,(cos p) + 170, (cos p) -+ 7%0;(cos e) T . při čemž A,(cos p) značí koěfficient při r“; a tudíž O, —4, O,(cos p) = 244, cos, (A-(cos p) = 24,4, cos 2g 41, A,(cos p) = 2454; cos 3p |- 24,4, cosg, A,(cos p) — 2454, cos 4g — 24,4; cos 29 I- A; a všeobecně O,(cos p) = 24,4, cos np — 24,An—1 Cos n— 29 — 2AAn2 Cos n— 4y—... Je-li » sudé, neobsahuje poslední člen 2 jakožto kočěfficient a hodnota jeho jest (Ex) 2, Koěfficienty 4, mají význam zřejmý. Jsou to 2 koěfficienty řady o") neb o'"), a sice platí: 2 Z A DA, bl. nD 2 mes 7 W200 21? 4 XVII. Ant. Pleskot Porovnáme-li nyní řady «) a B), nalezneme: P"(cos p) = A, 1(cos g) t.j. (2) Py(cos e) = 245411 cos n — 1 + 24,4,- cos n — 3 — 242413 cosn—5g9- ... Rovnice 2) vede již k řešení předložené úlohy. Položme v rovnici 1) u Zu wg, —=0. Tím se promění v následující: k=n (8) Bilu? + (1 — w9) 00s 9) ZX Ca[PAU)IN1 — w*)? 008 kg. k=0 Kdybychom v této rovnici kladli « = 0 a rozvinuli pak levou stranu ve známou řadu postupující dle kosinusů násobného úhlu tu bychom mohli stanoviti porovnáním levé a pravé strany rovnice 3) jen některé koěfficienty ČÚ a sice ty, pro něž (n—-£) jest číslem sudým. Můžeme však jednoduchým obratem určiti koěfficienty Cx ať (n— k) značí číslo sudé neb liché. Rovnici 3) derivujeme dvakráte dle u. Prvým derivováním na- lezneme: 2uPa(už— (1— u) cos e)(1 — cos p) = 23" Ca cos ky [Pi""(u) PÁ (u) (1 —u ?)* — uk (1 — u?*=(FŠ (u))*]. k=0 Derivujíce ještě jednou, nalezneme: 4u*(1— cos p)*Pž(u* +- (1 — u*) cos e) — 2(1 — cos g) Př(už— (1 — u) cos e) = kun 4 2 Cm 00s ky [Př?*(u) Př(u) (1 — uje (PRT) — uš k=0 — Zku(1 — u*)*—1Pě(u) Pů" (u) — k(1 — u*)—(Př(u))* + 2u*k(k—1)(1 — už)*=2(Pů(u))* — 2uk(l — u? Př(u) Pů" (u)]. Vyvinutí funkce P, (cos v). 5 Rovnice předcházející platí pro jakékoliv u; položme tudíž u 0. Dle základních vlastností sferických úkonů platí: Př— 4) = (— V+*P u, takže pro » -k liché jest P'(0) = 0. Bude tedy vždy platná rovnice: B O0) 0 neboť není-li » + k liché, jest n + k—+1 liché a naopak. Dosadíme-li tudíž u = 0 do rovnice (4), obdržíme: kan 6) DCAPM)* + PŘOJPÁV — KUPÁO))*] cos kp k=0 — P'(cos p) (1 — cos 9). Hodnotu pravé strany předložené rovnice ustanovíme v jiném tvaru, tímže /"„(cos e) nahradíme řadou určenou rovnicí 2); pak P,(cos p) (1 — cos e) = 24,441 cos n — 1 +- 24,An— cos n — 3 — 24,443 005 n—5p9— 24;Ax 4cosn— Te- ... — 24,411 COS" — 1 p COS E — 2A1An— COS n — 3 cos e — 242413 COS n — Ď g00s e — 24;A1—4cosn — Tgecose— ... Součin kosinů v předcházející relací proměňme v součet kosinů ; tím promění se pravá strana poslední rovnice v řadu, postupující dle kosinů násobku g. (6) P(cos e)(1 — cos p) = — 441-1 C08 ng + 24541 cos n — le — (Aghn—1 — 414,2) cos n — 29 24,412 cosn— 3 — (41h F 4,An) cos n——4g -F <.. — (Aran + Anridn-—2) 60s n — 2ky Dm eos(n — ok--Ug— ... Porovnáním řad (5 a 6) soudíme, že pro kočěfficienty tvaru C, m2 platí relace: (a) Can- |(P2 1 GWU-IE (0) Pn10419(©) (m 2) P (0)]"] = — (—idn—g © Agln——) 6 XVII. Ant. Pleskot a pro koěfficienty tvaru Č, „2911 78). G y(BT S(0))P== PŘTÍTEKO) PřTTETU(O) — (n— (29 +1)) B © 1 = An, při čemž g značí číslo celistvé positivní. Těmito rovnicemi jsou určeny všechny koěfficienty C2, vyjímaje koěfficient C, „ a C, o. Kočěfficient C, o určili jsme však na straně (1) a koěfficient C, určí se porovnáním řady (5 a 6) a sice oněch členů, které jsou násobeny cos ng. 1y) 104 120) Ape Tímto spůsobem jsou stanoveny hodnoty všech koěfficientů Cx; v rovnicích (7«, 76 a 7y) vyskytující se veličiny A jsou určeny ro- vnicí (y“) a hodnoty funkcí PZ "* (0) a t. d. určíme differencováním rovnice la). Ostatně můžeme hodnoty koěfficientů Cx ještě jednodušeji vy- jádřiti: Uvážíme-li, že B0000, tu z rovnic (7) nalezneme: Ag—iAn—g T Aghn—g—1 6 n— — 29 P“ )LP 0) — (n— 20) ES3(0)| ZAoha 6 (AV — Zr ( ) , —(29-1) PB(0)E E AA 7 PROJ Hodnotu PŤ (0) můžeme snadněji, než z rovníce (19), určiti ze známé diferenciální rovnice, které Pů(w) vyhověti musí; rovnice. taozní: © | Př(w (n— k) (n k 1) — (2k — 2)uPá (u) bl — B = 0. Klademe-li v této rovnici w— 0, nalezneme: Pý"*(0) =— (n+-k+ 1) (n— k)PÍ(0). Vyvinutí formule P, (cos y). 7 Z této formule nabudeme vzorce: Pů (0) = AA REEM YP 2.4.6..2g (21 —1) (21 — 3).. (21 — 29 — 1) Z fovnice 1«) pak určíme Čn)! -o O(n) | a tudíž A l 2) En) 9n—1 a! (n— g—))! ' Dosazením této hodnoty do rovnic (8) jakož i hodnot A z ro- vnice (y") nalezneme po krátké redukci: Cana = 2 (29) ! (21 — 29)! C g-+-1)! po 1 On = 21 Tyto relace můžeme obecnějším tvarem vyjádřiti; a sice dají se všechny kočěfficienty C, vyjímaje km 0 naznačiti tvarem následu- jícím: n s(n—b)! erb: při čemž (n—n!=0!=1 C,,o jest pak na straně (1) určeno a sice C% — 1. Nákladem královské české společnosti náuk — Tiskem dra Edy. Grégra v Praze 1898. Abd dos pogo XVIII. O některých serpentinech západní Moravy a hor- ninách amfibolitických je provázejících. Od dra. Jindřicha Lad. Barvíře v Greifswaldu. (Předloženo dne 21. dubna 1893.) I. 0 serpentinech. Zikoumání mikroskopická a vývojezpytná. Když jsem počátkem předešlého roku v mineralogicko-petro- grafickém ústavu c. k. vídeňské university zabýval se studiem serpen- tinu od Kratzdorfu u Goldštýna na Moravě, ředitel ústavu pan dvorní rada prof. Gustav Tschermak upozornil mne na serpentiny, které naskytují se v západní Moravě, a dosud nebyly mikroskopicky pro- zkoumány. I odebral jsem se o nejbližších prázdninách velikonočních do Moravského Krumlova a do Hrubšic. Později měl jsem za pobytu svého u pana hraběte Jindřicha Haugwitze v Náměšti nad Oslavou příležitost konati výlety také v okolí jiném, kteréž částečně znal jsem již od doby dřívější. Ku vycházkám zaopatřil jsem si od c. k. říšského geologického ústavu ve Vídni geologickou mapu okolí Třebíče a Mor. Krumlova, rovněž okolí Vel. Meziříčí ve měřítku 1 : 75.000, jejichž originály zhotoveny byly již před několika lety, a novějším časem záslužné doplněny prof. drem. Františkem Dvorským v Brně. Tyto po- skytují dobrého vodítka, avšak bude třeba vzdělati a opraviti je ještě rozličným spůsobem. Z geognostických popisů byly mi po ruce dva prameny, práce Adolfa Oborného Die geognostischen Verháltnisse der Umgebung von Namiest (Verh. d. Naturf. Vereines in Briůnn, 1866, V. Bd., Abh. p. 19—35) a starší popis Albina Heinricha ve Volného Topographie Máhrens, třetím svazku. Seznamy nerostů, které byly Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893. 1 9 XVIII. Jindř. L. Barvíř učiněny z okrsku řečeného, dr. Fr. Dvorský rozšířil v Časopise musejního spolku Olomúckého, 1. ročníku, na str. 82. a 174. Ve krajině této naskytá se petrografu mnoho práce. Hojnosť látky rozličného' druhu zve ke studiu tím spíše, poněvadž se jedná © o krystalické břidlice a horniny v nich uložené, kterýž obor obsahuje ještě mnoho záhad, a dobou nejnovější počíná se horlivěji pěstovati. Zde chci zatím pojednati jen o části materialu nasbíraného. Práci svoji konal jsem hlavně v mineralogickém ústavu university ve Greifswaldu v Pomořanech, i vzdávám srdečný dík řediteli ústavu toho panu professoru dru. Emilu Cohenovi, velectěnému učiteli svému, za horlivou radu a podporu, jakou byl mi nápomocen při mém zkoumání. Serpentin u Hrubšic a Templštýna. U Hrubšic a Templštýna serpentin činí rozsáhlé lože, prostíra- jící se velkou částí po obou březích řeky Jihlavky. Východní jeho hranici máme u vsi Hrubšic, západní bod leží blíže hradu Templ- štýna. S ním sousedí velké lože příbuzného hadce, které rozkládá se mezi Mohelnem na severu a Dukovany na jihu. Západní bod tohoto druhého naleziště uzříme u řeky Jihlavky blíže Skrejského mlýna jihozápadně od Mohelna a tento jest od východního bodu prvějšího serpentinu u Hrubšic vzdálen přímým směrem asi 11 km. Spodní horninou krajiny, o kterou jde, jest dílem rula dílem bělokámen (granulit), do kterých uloženy jsou hadec a horniny am- fibolitické. Nad rulou leží severně od Krumlova slepence a pískovce permské, výše pak oblázky, které pokryty bývají mocnými usazeni- nami jemně písčité a vápenaté hlíny čili lóssu. Rula složena jest převážně ze křemene a živce, k nim druží se biotit, avšak často jen podřízeným množstvím. Z akcessorických ne- rostů nalezneme častěji granáty a cyanity, na př. sev.-záp. od Mor. Krumlova na místě, kteréž na mapě slove Lerchenfeld. Obyčejně jest zřetelně rovnoběžného slohu, při tom dosti čerstva a tuha, i hodí se dobře ku rozmanitým účelům. Ubývá-li biotitu, rula přechází ve bělokámen. Takové přechody lze studovati velmi snadno na mnoha místech na př. před Jamolici u silnice Dukovanské, u Krumlova mezi vsí Polánkou a Lerchen- feldem. Granulit sám jest ku zkoumání přístupen nejlépe po obou březích řeky Jihlavky v okolí hradu Templštýna. Tam zvedají se nad O některých serpentinech západní Moravy. 3 řekou strmé jeho skály a umožňují pozorovati strukturu a povahu jeho ve velkém, i lze je přirovnati k otevřené ke studiu knize. Serpentin u Hrubšic a Templštýna tvoří příkré holé skály a kopce barev za čerstva černozelených až černých, které větráním stávají se světlejšími, až zelenošedými. Jeho stráně jsou proryty četnými stržemi, které zde slovou zmoly, a byly vybrázděny vodou. Podobným spůso- bem prodrala si řeka Jihlavka touto horninou dráhu svoji za dlouhý čas, arci sotva bez pomoci puklin, vznikajících v kůře zemské z roz- manitých příčin. Serpentin zdejší jest masivní a jen blíže sousedních břidličnatých hornin břidličnatý, tu pak jsou směry břidličnatosti obo- jích hornin rovnoběžny. I následuje z toho, že břidličnatosť serpen- tinu jest zde úkaz čili následek horského tlaku. Působením takového tlaku horniny tohoto okolí jsou rozmanitě zprohybány. Makowsky praví ve spise svém „Die geologischen Ver- háltnisse der Umgebung von Brůnn“, že jižní oddíl ruly okolí brněn- ského má směr severojižní, úklon jeho pak o úhlu 309 až 42" že čelí k východu. Zvláštní úchylky směru a úklonu lze pozorovati to- liko na jižní hranici u Oslavan na blízku velikého lože serpentinu u Nové Vsi — Hrubšic, kteréž okolí však nepřipadalo již do vý- zkumu. ») Břidličnatosť ruly sev.-vých. a sev. od Mor. Krumlova směřuje ponejvíce od j.-z. ku Ss.-v., při čemž jevívá rozličný úklon. U samoty Pinďury nade vsi Polánkou znamenáme při témž směru zároveň ně- kolikerý úklon, hornina jest jako rozdrcena. Před malým ložem serpentinu u Špilberku směrem ku Polánce míří její transversální břidličnatosť ponejvíce od j.-z. ku s.-v., asi 409 od j.-s. bez korrekce deklinační, jinde však na blízku taktéž od j.-v. ku S.-z., úklon při prvnějším směru byl určen 309 ku s.-z. Šerpentin právě řečený jest velmi zřetelně břidličnatý o směru j.-z. ku s.-v. a úklonu až asi 509 ku S.-z. Na serpentinu Hrubšickém nelze neznamenati, jakoby taktéž táhl se směrem od j.-z. ku s.-v. U Templštýna jest bělokámen na hranici u hadce právě kolmo na tento směr rozpukán, tedy j.-V.—S.-z. o úklonu často skoro svislém. Ve výběžcích nalezneme ovšem vý- minky, na př. jest serpentin u Jamolic zvrstven ponejvíce směrem j.-v.— s.-z. a vrstvy ty zapadají příkře asi 40“ ku j.-z., na něj pak přikládá se bělokámen, všecek rozdrcený, na němž o něco výše lze znamenati asi z.-v. směr transversálné břidličnatosti. 1) Verhandl. des naturf. Vereines in Brůnn, 1883, Bd. XXII, p. 155. 1* 4 XVIII. Jindř. L. Barvíř Podobně jako rula mají také vrstvy permské, totiž slepence a pískovce u Mor. Krumlova západně u rohu parku zámeckého směr j.-z.— s.-v., úklon K j.-v., v polích před Pinďurou směr j.-j.-Z. — S.-8.=V. a úklon asi 45“ ku v.-j.-v. Ve příčině opáčného zprohýbání vrstev jest zajímavo místo kolem Nové Vsi severně od Hrubšic. Vesnice tato leží na červených, jak myslím, permských slepencích — mapa má znamenaný serpentin — v úzkém úpadu nebo korytě, jehož směr jest s.-z. — j.-v. Jedna stěna jde ode vsi Biskoupek směrem s.-v. od velkého lože serpentinu hrub- šického, druhá j.-z. od výšiny „na rovných“. Na prvnější lze ještě spatřiti zbytky červených slepenců. Na druhé pozorujeme jenom bělo- kamenovitou rulu, a teprve něco opodál koryta směrem j.-v. zasti- hneme vrstvy, jež dle mápy náleží karbonu, na s.-z. pak konci téže stěny prodírá se opět serpentin od s.-v. Koryto činí dojem, jakoby bylo vzniklo působením serpentinu, a jest patrně utvořeno teprve po usazení se zdejších permských vrstev. Oblázky nad vrstvami útvaru permského jsou uloženy horizon- tálně a sestávají hlavně z ruly, bělokamene, křemene a amfibolitu; serpentin nalezl jsem teprve na povrchu velkého jeho ložiska. Nad oblázky usazený lóss obsahuje často hojné konkrece bělavých uhli- čitanů a jevívá taktéž horizontální zvrstvení. Ve žluté hlíně u Krum- lova objevil prof. A. Ržehák „subrecentní faunu měkkýšovou“. ") Serpentin Hrubšicko-Templštýnský jest tedy uložen ve zprohý- baném horstvu a Sice v rule a ve bělokamu. Apofys nespatřil jsem žádných, avšak dobře lze zjistiti, že mezi obojími horninami nestává přechodu, že nemají společných nerostů, že jsou látkou na sobě ne- závisly. Kontaktu se mladšími horninami jsem nenalezl, za to možno pozorovati na více místech, jak hadec stýká se s bělokamenem. Všude vidíme, jak granulit na rozhraní vůči serpentinu jest břidličnatě roz- pukán a sice rovnoběžně ku hraniční ploše. Na trhlinách větrá, při- jímá ze serpentinu roztoky, obsahující magnesium, i vytvořuje se sekundérní hořečnatá slída a bělokámen stává se rulovitým. (Ovšem i hadec, poskytuje látku ku tvoření se hořečnaté slídy, rozkládá se na rozhraní svém, a tak setřena bývá původní jeho skladba pokrajní. Co bylo asi příčinou prvního rozpukání bělokamene, dá se sotva s urči- tostí udati. Nějakých původních kontaktních známek nelze zjistiti. Takové poměry mezi bělokamenem, rulou a hadcem vyskytují se arci obyčejně, na př. i u Zňátek mezi hadcem a rulou. Naproti !) Verh. der k. k. geol. Reichsanstalt, 1891, p. 226. O některých serpentinech západní Moravy. 5 tomu Traube v dissertaci své „Beitráge zur Kenntnis der Gabbro's, Amphibolite und Serpentine des niederschlesischen Gebirges, Greifs- wald 1884“ na str. 40—42, jmenuje několik akcessorických nerostů, m. j. vesuvián ze bělokamene, který jest uložen do serpentinu u Stein- bergen blíže Jordansmůhle. Zvlášť u Polánky a Templštýna jak hadec tak rula a bělokam jsou na hranici úplně rozdrobeny. Toto rozdrobování pokračuje neustále dí- lem proto, poněvadž voda vniká do skulin a puklin, a zvláště v zimě vytvořuje nové trhliny, dílem tím, že hornina serpentinová vyvinujíc se, zvětšuje objem svůj a tlačí na horninu sousední. Účinkem takového mechanického tlaku jest též druhotné drobnější zvlnění, které možno studovati na granulitu velmi pěkně na dvou místech: S.-z. u Nové Vsi a z. za Biskoupky. Tu i tam prostírá se do šířky asi na 3 m. U Nové Vsi granulit počíná asi 5 m. před serpentinem vytvofovati zvolna pásy nebo vrstvy, které zprvu málo, ale čím blíže tím více se vlnitě prohýbají. V horních pásech má načervenalou barvu a sestává makroskopicky z velmi jemných vrstviček červenavého živce s bez- barvým křemenem a roztroušenými malými, zřetelně červenými zrnky granátu, jen sporadicky vyskytuje se také něco biotitu. Spodnější pásmo jest bělavé, v něm přichází bělavý živec s bezbarvým křeme- nem a bledými zrnky granátu a sice ve stejném slohu jako dřívější pásy. Blíže, asi jeden metr před serpentinem bělokámen rozpukává se na tenší vrstvy, mezi těmi pak usazuje se hořečnatá slída, kterou nalezneme v barvách tmavohnědých nebo žlutavých dle toho, kolik sama již zvětrala. Slídy té přibývá pořád, až bělokam nabude vzhledu rulovitého. Blíže Biskoupek nalezneme podobné poměry. Granulit jest zde původně trochu bohatší biotitem nežli u Nové Vsi, za to jest chudší granáty, a zdá se, že hořečnatá slída tyto částečně zastupuje. Hor- nina obsahuje místa se slohem hrubozrným až pegmatitickým, kdežto lze živec dle jeho jemného rýhování snadno poznati jakožto plagio- klas. Tento plagioklas barví plamen silně žlutě po natrium a čisté štěpné lupénky jeví jen malé úchylky směru chvění od hrany 001 : 010, neboť na ploše spodové obdržel jsem úchylku průměrně 1:39, na bra- chypinakoidu pak asi 4:59. Proto náleží živec tento řadě oligoklasové. Sekunderní hořečnatá slída přistupuje také zde do bělokamene asi jeden metr před serpentinem. Šířka krajního zvětralého pásma serpen- tinu činí zde asi '„ metru. Za Templštýnem serpentin hraničí s amfibolitem, kterýž poslední není na geol. madě vyznačen. I tam jest na rozhraní vše rozdrobeno 6 XVIII. Jindř. L. Barvíř a v amfibolitu nenalezl jsem ani stopy po nějakém kontaktním ne- rostu. Blízko samých Hrubšic zastaneme na levém břehu Jihlavky tuhou horninu hadcovou. Tato má velmi tmavou, černozelenou barvu, nerovný, hrbolcovitý lom a jest bez lesku. Její tvrdosť rovná se asi 4. stupni. Při makroskopickém pozorování jeví dílem jemnozrný, dílem Šupinatý sloh. Z nerostných součástek všimneme si ihned až 1 cm. velikých, olivově až tmavě zelených zrn, která na štěpných plochách lesknou se často skelně až hedvábitě. Štěpnosť jejich možno nezřídka nazvati dobrou. Tato jde dle dat měřením získaných rovnoběžně s augitickým hranolem a mimo to s oběma svislými pinakoidy, pročež mnohá zrna rozpadají se při nárazu na plátky až i v jehlice. Příčně ku štěpnosti vznikají trhliny rovnoběžné ku ploše spodové. Mimo to spatříme na lomné ploše hadce zelené úlomky lesku skoro mastného, jež upomínají na olivin, a také černá zrnka, která na lomu lesknou se silně polokovově až kovově. Štěpné lupénky zeleného nerostu nejprve označeného, pozoro- vány jsouce v mikroskopu, jeví se býti dle vertikální osy jemně rýho- vány, a jsou při malé tlouštce dílem bezbarvy dílem nazelenaly. Zbarvené lamely jsou slabě pleochroitické v zelenavých a žlutavých odstínech. Velmi jemné štěpné lupénky mohl jsem pozorovati větším počtem mezi skříženými nikoly. Některé jeví se býti stejnorody a zhá- šejí rovnoběžně, jiné jsou složeny z uzounkých různorodých lamel, z nichžto jedny vždy rovnoběžně, druhé pak dílem rovnoběžně, dílem šikmo zhášejí. U poslednějších činí úchylka zhášení buď průměrně 429, buď — na plochách hranolových — asi 23%. V každé lamele připadá na směr chvění ose vertikalní nejbližší vždy směr menší optické elastičnosti. Patrně máme zde dílem jednoduché rombické pyroxeny, enstatit a železem chudý bronzit, dílem lamelární srostlice obou s diallagem. Diallagové lamely jsou tak jemny, že žádný štěpný lupének nedal mi v konvergentním polarisovaném světle obrazu osního. Mikroskopem nalezneme v tenkém výbrusu horniny mimo ple- tivo serpentinové bezbarvé průřezy pyroxenů řečených a olivinu, pak magnetit a chromit. Pyroxeny a olivin vynikají vysokým reliefem. V polarisovaném světle jsouj zvláště nápadny průřezy olivinu vyso- kými barvami interferenčními, náležejícími obyčejně třetímu řádu. Aspoň velkým počtem mají nebo měly šestistranné idiomorfní ome- zení o hranách často zakulacených a byly od pyroxenů objaty. Nalezl O některých serpentinech západní Moravy. 7! jsem nezřídka malá zrnka, mající asi '/„ mm v průměru, která byla úplně od pyroxenů uzavřena, třebaže blízko kraje. Jiné pozůstatky olivinové v serpentinu jsou často větší, (mnohdy několik zrnek zháší najednou a poukazuje na původní zrno, větší nežli 1 mm. Trhliny mezi poslednějšími mají nepravidelný směr smyčkový (maschig), na krajích pak, kde tlouštky průřezův olivinových ubývá, možno stopo- vati po pořádku klesající barvy polarisační od třetího řádu až ku nejnižším odstínům řádu prvního. Největší počet čerstvých ještě olivinových zrn jest bez uzavřenin, jen v některých lze nalézti hro- mádky pramalých hnědavých zrnéček, snad krystalků poměrně se širokým temným okrajem, ale pro jich nepatrnosť nelze jich přirovnati k určité spécii; v jiných olivinech zdají se vyskytovati malounké pory. Mezi zbytky pyroxenovými zpozorujeme také stejnorodá zrna diallagu. Průřezy rombických pyroxenů lze rozeznati od průřezů diallagových zvláště tím, že prvnější jeví většinou nižší barvy pola- risační, že ve vertikálním pásmu hranolovém zhášejí vždy rovnoběžně, a v konvergentním světle polarisovaném nedají tamtéž obrazu osního. Že jsou železem velmi chudy, dokazuje mimo nedostatek pleochroismu také ten zjev, že spatříme při jich serpentinisování jen málo vylou- čených rud železných. Měníce se lučebně přijímají vodu, nabývají barvy sytěji zelenavé, stávají se zřetelněji pleochroitickými a pře- cházejí na bastit. Diallag poznáme po barvách polarisačních poměrně vyšších a po šikmém zhášení ve průřezech z pásma vertikálního hranolu — úchylka zhášení byla určena až na 429%. Avšak také jest proň cha- rakteristickou dělitelnost dle orthopinakoidu, následkem které mnohé průřezy činí dojem jakoby měly se rozpadati v lamely. Patrných uzavřenin nemá. Tlakem, který vzniká zvláště rozkladem původní horniny, povstávají v diallagu ponejvíce od kraje trhliny podoby čočkovité, neboť se krátce vyklinují na vše strany, ty pak seřadují se v rovné řady. Kde dva systemy takových trhlin se křižují, trhliny jednoho směru přecházejí často do směru druhého. Větším počtem sledují plochy hranolové, některé také jiné plochy, možná, že též orthodoma. Podobné trhliny popisují z diallagu někteří jakožto dutiny. Jiné, taktéž ve výbruse bezbarvé jednoklonné pyroxeny nemají dělitelnosť dle orthopinakoidu dosti zřetelnu, pročež lze dle takových souditi i na přítomnosť diopsidu. Chromit a magnetit jsou černá zrnka, o nichž zmínka byla uči- něna při makroskopickém popisu horniny. Chromitová zrnka v mikro- 8 XVIII. Jindř. L. Barvíř skopickém průřezu jsou hněda, průsvitna, a mají obyčejně tvar nepra- videlný, rozličně vykrajovaný, hákovitý a kouskovitý. Jejich průřez či- nívá, nehledě k ojediněle nalezeným velkým individuím, až něco přes 2 mm; než největší počet jest menší. Jsou rozpukány dílem zřetelně dle osmistěnu, dílem nepravidelně a na puklinách svých vroubeny magnetitem, kterýž nenáhle z nich se vyvinuje, a nezřídka hnědými hydroxydy železa bývá provázen. (Chromit jeví v preparatech velmi drsný povrch s vysokým reliefem a prozrazuje tak silnou lomivosť © světla. Uzavřenin nechová a jest úplně isotropní. Poněvadž má vzhled celistvý, třeba jest pokládati jej za původní součást horniny. Zastaneme však ve pletivu serpentinovém malounká zrnéčka a plátky chromitu, bledě hnědé, průsvitné až průhledné, ojediněle roztroušené, i do hromádek seskupené, které taktéž nezřídka bývají vroubeny magnetitem. Nebýti přechodů ku větším zřetelným zrnům pokládal bych je spíše za jiný nerost nějaký. Tyto tvary mám za sekundární vyloučeniny, vzniklé rozkladem pyroxenů, kteréžto poslední tím důvodem obsahovaly by chrom. (Viz níže popis serpentinu od Naloučan). Magnetit jest úplně neprůhledný a jeví v napadajícím světle oby- čejně modrý nebo nafialovělý třpyt. Obrysy jeho jsou rozmanity, na pohled obyčejně nepravidelny, řídčeji osmistěnného tvaru, prvnější jeví však při silném zvětšení na krajích často malounké výběžky se troj- a čtverstrannými průřezy. Ve pletivu serpentinovém magnetit vyskytuje se v úzkých řadách a ve hromádky spojen, avšak celkem nehojně. Jest sekundérním produktem, vytvořeným při rozkladu pů- vodních nerostů horniny. Hmota serpentinová jest v tenkém výbruse zelenavě průhledna a všecka zelenavými a žlutavými žílami, rozmanitě se vinoucími pro- pletena. Sem a tam bývá nejspíše hydroxydem chromitým modravě skvrnita. Žíly řečené jsou zřetelně pleochroitické, rovnoběžně ku jich délce chvějí paprsky zelenavé, absorpce jest větší, kolmo na délku chvějí paprsky žlutavé, absorpce jest menší. Vlastní strukturu lze náležitě pozorovati teprve mezi kříženými nikoly. Tu spatříme, že hmota serpentinová skládá se z nepravidelných lupénků, že žíly dří- vější jsou podstatou úzké průřezy jejich, a tyto průřezy že jsou Se- řaděny dílem dosti pravidelně ve sloh mřížkový u serpentinu vzni- klého z pyroxenů, dílem nepravidelně smyčkově v serpentinu vzniklém z olivinu. Průměrná šířka žil oněch činí asi 0:1 mm. Při silnějším zvětšení připadají býti složeny z vrstviček rovnoběžně vedle sebe po- ložených, někdy i z vláken. Obyčejně jsou něco zprohýbány, avšak O některých serpentinech západní Moravy. 9 zhášejí na každém místě rovnoběžně dle svého směru podélného, a jich délka jest vždy opticky positivní, pročež osa kolmá na plochu ser- pentinového plátku jest osou největší optické elastičnosti (a). Polari- sační barvy jejich jsou vyšší nežli u průřezů plošších, jevívají tony prvního řádu až žluté i vyšší, ovšem dle tlouštky a polohy své, avšak poměrně také vždy vyšší na místech zelenějších nežli na bledších. Mezi právě popsanými žilami máme lupénky serpentinové všelijak rozložené, i vyplňují někdy dva až čtyři lístky, jindy mnoho jich celé okénko pletiva mřížkového nebo smyčkového. Při čtyřech lupéncích sbíhá často každý s jiné strany do středu a mívá obrys celkem troj- hranný, ač nikoli přímočárný. Zprohýbání lupénků jest příčinou vlni- vého „undulésního“ zhášení. Pozorujeme-li průřezy ploché nebo málo ku ploše nakloněné při silnějším zvětšení, seznáme, že jsou mnohé velmi jemně rýhovány jedním směrem, jakoby vláknity, a délky vlá- ken těchto jsou opticky negativní. Tato vlákna zdají se býti původ- ními elementy takových lupénkův, jakož podobá se tím více u velko- lupenného serpentinu od Zňátek, doleji vypsaného. Jiná odrůda téhož serpentinu jest zbarvena ještě temněji, ostatně má týž habitus. V zelenavě černé hornině lze viděti četná, smolně černá, až přes 5 mm. dlouhá zrna podoby tlustých sloupků, která dají se dle jedné plochy výborně štípati a na této lesknou se obyčejně silně skelně. Někdy barva jejich přechází do zelena a lesk na hlavní ploše štěpné do kovova nebo do hedvábného třpytu. Mimo to lze je štípati dle augitického prismatu, jehož plochy jsou sice bez lesku a nerovny, připomínají však na nerosty pyroxenové již shora popsané. Jemné štěpné lupénky jeví v mikroskopu zřetelný pleochroismus, rovnob. ku c jsou žlutavě zeleny, kolmo ku c žlutavy, taktéž jsou rovnoběžně ku c rýhovány a zhášejí vždy přímo. Řečená osa jest směrem nejmenší opt. elastičnosti (c). V konvergentním polarisovaném světle možno viděti v oněch lupéncích, které jdou dle nejlepší Štěp- nosti, dvě temné větve hyperbolické, jejichž body vrcholové leží již mimo zorné pole, a skoro totéž lze pozorovati ve výbruse, který byl zhotoven kolmo ku vertikální ose, pročež možno odhadati pravý úhel os optických 2 V na 907. V posledně jmenovaném příčném řezu lze též pozorovati, že tyto nerosty složeny jsou vlastně z vláken rovno- běžných, dle plochy hlavní štěpnosti a jejího rýhování seřaděných. Tato jsou velmi jemna, vláskovita, někdy dle směru hlavní štěpnosti něco porozšířena. Nerost jest dle téhož směru proset četnými po- dlouhlými, ale velmi malými zrnéčky maenetitu, čímž vzniká jeho makroskopicky černá barva. V baničce dává mnoho vody, stává se 10 XVIIL. Jindř. L. Barvíř kalným, přijímá bronzovou barvu a skoro kovový lesk. Hustota dvou zrnek byla určena pomocí roztoku Kleinova na 2584 při 209 (. I máme zde bastit, produkt rozkladu větších zrn pyroxenových, kteráž ve zkoumaných případech byla nejspíše rombická a železem dosti bohata, a náležela tedy železem bohatému bronzitu.") Z popisu následuje mimo jiné, že podélný směr vláken basti- tových, seřaděných rovnoběžně k ose vertikální, jest opticky positivní. V některých pramenech, na př. v tabulkách od Lévy-Lacroix na- lezneme udán charakter necativní. Ve mikroskopickém praeparatu tohoto serpentinu lze viděti, že složen jest velkým dílem ze zrn bastitových. Čerstvých pyroxenů nenalezl jsem. Po olivinu nelze v mých výbrusech spatřiti ani stopy, pročež byla tato odrůda původní horniny olivinem chuda, nebyla-li vůbec olivinu prosta. Zrna pyroxenů měla tytéž obrysy jako ve pří- kladu předešlém. Jejich pseudomorphosy jsou nepravidelně rozpukány, na trhlinách jakož i mezi zrny vytvořily se podlouhlé lupénky ser- pentinové a spůsobují ponejvíce strukturu mřížkovou čili okénkovou. Zbytky bastitu bývají nestejně zbarveny, což záleží dílem na jich uzavřeninách, dílem na jich dalších proměnách. Obyčejně jsou ve výbruse slabě zeleně průhledny a mezi kříženými nikoly dávají barvy polarisační průměrně 0 něco nižší nežli serpentin, ve který se posléze rozpadají. Modravé a skoro bezbarvé partie jejich bývají často již skoro zcela proměněny na pramalounké nepravidelné lístky a na jemná vlákénka serpentinová. Spořádání těchto produktů jeví se býti rozličné, mezi nimi bývají vyloučeny ozdobné skupiny magnetitu a, jak se podobá, železitého rutilu, ovšem mikroskopicky malé. Domnělý rutil činívá černé neprůhledné jehlice, kteréž rozmanitě pospolu srů- stají, n. p. drůzovitě, nezřídka pak tvoří také pletivo sagenitu po- dobné. K nim družící se magnetit lze poznati dle čtyrhranných vý- běžků po kraji. V jiných bastitech bývá vyloučeno mnoho hnědých, přejemných ale kalných jehlic, které v obyčejném světle činí dojem známých jehliček ze břidlic hlinitých, avšak dají se poznati jakožto rudy železné, usazené v dutinách. Od rutilu rozeznati je možno ihned, jakmile užijeme křížených nikolů. Chromit jeví ve průřezích často ještě bledší barvy nežli dříve a vyskytuje se opět dílem ve větších, dílem v malých zrnkách a plát- cích, obyčejně nepravidelných. Možno, že i zde jest částečně původní, ») Hustota bastitu vůbec bývá 25—27. O některých serpentinech západní Moravy. : 11 ale velký počet vznikl rozkladem pyroxenů. Větší zrna jsou často jen skupiny menších. Touto partií horniny probíhají četné jemné žilky, na nichž usa- zeny jsou klencové uhličitany a chrysotil. Uhličitany jeví se v tenkém výbruse obyčejně jakožto mikrokrystalické skupiny zrnek často zře- telně dle klence štípatelných a dle téhož tvaru (u kalcitu) lamelárně dvojčatěných. Chrysotil jest znatelný dle svého vláknitého slohu a pestrých barev polarisačních, které v tenkém výbruse dosahují až modrých tonů druhého řádu. Podélný směr jeho vláken jest opticky positivní. Zvláště však povšimnutí hodny jsou ještě jiné žíly, které mají chřestově zelenou barvu, a dosahují šířky až přes 5 mm. Tyto složeny jsou největším dílem ze silikátu chřestově zeleného, čerstvého vzezření, v tenších kouscích průhledného, který činí sloupky přes 3 mm. dlouhé, asi "/„ mm. široké, rozličně zprohýbané. Jich průřezy jsou rozmanity, obyčejně nepravidelně 4—6hranny, zřídka téměř he- xagonální, zevnější povrch sloupků bývá vráskovitý a jak podél, tak napříč rýhován, Tyto sloupky dají se dle základní plochy výborně štípati a po- skytují snadno nejtenších lupénků. V tenkých výbrusech lze spozoro- vati také trhliny rovnoběžné s osou c. Štěpné lupénky jsou křehky a lesknou se skelně, kdežto vertikální povrch sloupků bývá skoro bez lesku. V baničce nerost dává vodu, stává se světlehnědým a ne- průhledným, při čemž plochy basické štěpnosti nabývají lesku slído- vého. Dále žíhán stává se šŠedavým. Zrmnéčka, sproštěná kyselinou octovou a solnou karbonátů na nich Ipících dávají s kyselinou křemíko- Huorovodíkovou jenom ostré klence, které největším dílem patří soli magnesiové a jen málo jich pomocí sírníku amonatého osvědčí se býti železitými. I jest nerost vodnatým křemičitanem hořečnatým bez aluminia. Tvrdost — 25. Exponent lomu světelného jest roveň při 21" C. téměř exp. I. s. oleje anisového, kterýž poslední byl určen zároveň při téže teplotě přístrojkem Abbé-ovým na 1505. Lupénky štěpné, ponořený byvše do oleje toho, zmizí oku téměř úplně, kdežto v oleji kassiovém a v oleji hořkomandlovém kontury jejich lze pozo- rovati velmi zřetelně. V mikroskopu tenké lupénky štěpné jeví slabě zelenavou barvu a mezi kříženými nikoly jen nízké barvy polarisační, totiž modravé a žlutavé prvního řádu. Mnohé zhášejí undulésně následkem svého zprohýbaného tvaru a možná, že i následkem dvojčatného srůstu. V konverg. polaris. světle proukazují se býti opticky dvojosými, neboť 110 XVIII. Jindř. L. Barvíř poskytují dvě temné hyperboly, ale vrcholy těchto činí jenom malý úhel, 2 E — 17? až 20%. Optický charakter jest negativní. V tenkém výbruse průřezy jsou bezbarvy a povrch jeví jenom nízký relief. Rozdíl exponentů lomu y—e určil jsem na průřezích, které dávaly nejvyšší barvy polarisační, Babinetovým kompensa- torem na dvou místech stejně —= 0011, kdežto B—a jest mnohem menší. Postranní průřezy zhášejí vždy rovnoběžně a kolmo ku směru nejlepší (basické) štěpnosti, i jest nerost rombický, a sice antigortt. Pěkný, široce lupenatý antigorit z údolí Antigorio, chovaný ve sbír- kách mineral. ústavu university ve Greifswaldě, má barvu sytěji ze- lenou a tvrdosť jeho zdá se býti poněkud menší, před dmuchavkou chová se však podobně a úhel os optických má také asi tutéž velikosť. Velmi zajímavy jsou průřezy ohýbaných a kroucených sloupků anticoritu v žilách popsané partie serpentinu u Hrubšic, na kterých lze pozorovati rozmanité obloukovité tvary spolu s puklinami dle do- konalé štěpnosti, následkem kteréž nerost rozpadá se Často na pře- jemné, místem sotva 0:004 mm. tlusté lupénky. — Pokračuje-li proměna původních součástek horniny ještě dále, serpentin nabývá barvy jasné, žlutavě zelené. Sebral jsem několik kusů, majících vyvinutý sloh holokrystalicko porfyrický zcela zře- telně. Jemná, jasnější a temnější zrnka tvoří jaksi hmotu základní, ve které uložena jsou až 1 cm. dlouhá a široká, na ploše dokonalé dělitelnosti hedvábitě až polokovově lesklá zrna bronzově zbarveného až mosazně žlutého nerostu, která v postranních průřezech mají nezřídka šestistranné obrysy, a na první pohled prozrazují, že ná- leží ku právě popsaným vtroušeninám bastitovým. Mají také dle téže pinakoidové plochy onu dokonalou dělitelnosť a jsou dílem ho- mogenní, dílem jeví již makroskopicky další složení z rovnoběžně spořádaných hnědavě žlutých matnějších a jiných jasně žlutých, živě © mosazně se lesknoucích vláken. U zrn poslednějšího druhu tato © žlutá vlákna nejdou vždy po celé délce oddělené plochy , nýbrž vycházejí zde onde ze vláken oněch matnějších a bývají ne-zřídka mezi sebou spojena příčně se vinoucími větvemi. Kousky dle pi- | nakoidu odloupané dají se Štípati dle augitického prismatu jako bastit, poslední plochy jsou matny a nedokonaly. Nerost dá se | snadno rozetříti na vlákna a tato jsou z čerstvých kousků křehka, při pokročilejším rozkladu pak skoro ohebna a na omak jemna. V ten- kých třískách nerost taje jenom na hranách a dává černé sklo. V lahvičce dává vodu, svítí, barví se tombakově, ale neztrácí lesku. Individua, která ležela blíže povrchu, a tudíž vydána byla působení O některých serpentinech západní Moravy. 13 atmosferilií, jeví nápadně nízkou váhu specifickou. Při jednom takovém kousku určena byla hustota pomocí Kleinova roztoku při 219 C. na 2425, pro jiný exemplář na 2387, kteréž poslední číslo již není tuze vzdáleno od hustoty chrysotilu (2219). Patrně máme zde bastit, který částečně počíná přecházeti v ser- pentin. V mikroskopu jsou jenom tenké lupénky štěpné průhledny, bron- zově zbarvené a mosazně žluté kousky nebo vlákna hnědavě a žlutě, matná vlákna zelenavě. Patrného pleochroismu nemají a jsou jakoby prosety špinavě hnědým práškem hydroxydů železa. Často lze natre- fiti větší hromádky těchto rud, jak tvoří ozdobné mechovité skupiny. Mezi kříženými nikoly jednoduché lupénky zhášejí, zvláště pokud jsou čerstvějšího vzhledu, vždy jednotně a rovnoběžně dle směru rý- hování, tento směr jest vždycky opticky positivní; zdánlivě jedno- duché, ale ve vývoji pokročilejší, pak ony zřetelně ze dvojích proužků složené lupénky prozrazují — zvláště v tenkých výbrusech — složi- tosť skladby své. Jednoduché rozpadají se ve skupiny a řádky tečko- vitých lístečků. Matné proužky složitých dávají rovněž drobné lístečky a mimo to čárky, kteréž oboje srovnány bývají v rovnoběžných řadách, ale nezhášejí vždy zároveň, mnohé zhášejí rovnoběžně, jiné, aspoň částečně snad z bastitisovaného diallagu vzniklé, zhášejí rozmanitě šikmo, a následkem toho, postavíme-li směr rýhování 459 mezi kříž. nikoly, zorné pole klínem křemenným bývá nestejně kompensováno, polarisační barvy jedněch stoupají, druhých klesají. Poměrně menší nestejnosť jeví mosazně lesklé proužky, ve kterých se přidružují ku lupénkům a čárkám delší vlásky a vlákna, čímž vzniká vláskovitý sloh. Tento sloh jest zajisté příčinou silného lesku podobně jak u chrysotilu, nestejnosměrným pak obalem vláken bývá světlo tím rozmanitěji lomeno a odráženo. Zcela analogicky jako tyto lesklé proužky jsou složeny i příčně probíhající žilky. Nepravidelnosť barev polarisačních na jich obrubě pozoroval již Websky u bastitu z Baste na Harcu.“) Drobounké lístečky, o nichž byla právě řeč, pokládám za lupe- nitý serpentin, delší vlákénka pak za chrysotil, kterýmž oběma bastit, jak známo, chemicky takořka jest roven. V konverg. polar. světle dávají odloupané lístky nerostu obrazy osní opticky negativního charakteru a sice leží rovina os optických zároveň rovnoběžně dle osy c. Na čerstvých lupéncích od Nové Vsi 1) Zeitschrift der deutschen geol. Gesellschaft, 1858, p. 291—293, 14 XVIII. Jindř. L. Barvíř nalezl jsem 2E — asi 87%, na podobných od Hrubšic asi 86“, při více vyvinutých od Hrubšic 46? a 42%, při rozložených jenom 25" až 209.7) Tvrdost, která činí u čerstvých kouskův asi 3:5, klesá u roz- ložených na 2'5. Rozetíraje taková zrna obdržel jsem též několik ještě čerstvými zůstalých lamel diallagu s náležitým šikmým zhášením jakožto přímý důkaz, že zrna bastitová vznikají též z lamelárních srostlic rombických pyroxenů s diallagem, že tedy také diallag přechází v bastit. Ana- logické případy pozoroval na př. Becke v řeckých serpentinech, Kispatié v serpentinu ze Frušky Gory, A. Bergeat v serpentinu z ostrova Kypru, Weinschenk v serpentinu z východních centrál- ních Alp (Gosler Wand). V poslednějším Weinschenk mohl kon- statovati ještě zbytky šikmého zhášení v bastitovitých pseudomorfosách po diallagu podobném augitu.?) Ostatní hmota serpentinové horniny vyznačuje se chudobou že- lezem. V tenkých výbrusech nalezneme mikroskopem obyčejně jenom Špinavě nahnědlé skvrny jako stopy po hydroxydech železa, sem tam roztroušené. “ Nepochybně rudy železné byly největší částí rozloženy a odvedeny vodou. "Tu a tam zbývají kousky diallagu, diopsidu, en- statitu a jen velmi málo olivinu. Také zrnéčka chromitu přicházejí. Lístky serpentinu jeví obyčejné tvary a ve zkoumaných částech mříž- kové, řídčeji smyčkové uspořádání. Vnitřní prostor mřížek a smyček vyplňují však ponejvíce bezbarvá a uzavřenin prostá zrnka křemene tvarův allotriomorfních. Tudíž bývá také serpentin sám působením atmosferilií vyluhován. — Než ne všecky části hrubšického serpentinu chovají větší, por- fyricky vtroušená zrna. Vyskytují se mnohé partie stejnoměrně jemno- zrné. Na lomu jeví se býti zrnito-šupinatými a okazují roztroušená zrnka magnetitu, smolně černá a lesklá. Tvrdosť horniny rovná se 3. V mikroskopu jeví šedozelené odrůdy jen velmi slabé zbarvení, že- lezné rudy jsou vyloučeny ve zřetelných zrnech magnetitu, která tu i tam jsou spořádána do řad téměř rovnoběžných. Mimo to jsou zde větší zrna posledního nerostu, vyvinutá ve prostých osmistěnech, kteráž možno pokládati za původní. Ve zkoumaných částech nelze spatřiti již žádného zbytku po původních nerostech, vše jest promě- 1) Porovn. Tschermak, Úber Pyroxen und Amphibol, Tseh. Min. Mitth. 1871, p. 19—21. 2) Weinschenk, Úber Serpentine aus den óstl. Central-Alpen, Můnchen 1891, p. 39. K ŠÍN S O některých serpentinech západní Moravy. 15 „něno v lupenitý serpentin. Struktura jest větším dílem smyčková © a hornina zároveň bohata magnetitem, menším dílem mřížková s méně magnetitu. I dá se souditi, že v těchto částech původní horniny olivin byl převládající součástkou, pyroxenů že bylo méně súčastněno, ak- cessorickým byl magnetit. Výbrus jiné, podobně jemnozrné a kompaktní odrůdy horniny jeví skoro jen strukturu mřížkovou, tato pak pouka- zuje zase na původní převahu pyroxenů, jimž taktéž něco primérního magnetitu bylo přimíseno. Vedle stejnoměrně zrnitých forem strukturových lze také takové spatřiti, v nichž pyroxen byl vyvinut více stébelnatě. Výbrusy tako- vých částí poskytují dlouhé průřezy serpentinových lístkův a pásků. Ve dvou případech nalezl jsem jenom pěkně vyvinutou strukturu mříž- kovou a ve pletivu serpentinovém jenom málo žlutavého prášku hy- droxydů železa. Po olivinu, po slohu smyčkovém, po sekundérním magnetitu nelze spatřiti žádných zřetelných zbytků, naproti tomu vy- skytují se průřezy větších zrn chromitu, kteréž jsou dílem ostře kry- stalograficky ohraničeny, dílem okulaceny. Tato zrna chromitová lze pokládati za původní, i byla řečená partie horniny složena původně ze železem chudých pyroxenů se přídatným chromitem. — U Templštýna serpentin má zcela týž habitus a tytéž formy strukturové jak u Hrubšic. V tenkém výbruse natrefil jsem části oli- vinem zvláště bohaté. Tento výbrus jest značně zeleně zbarven a mí- stem bohat vyloučeným magnetitem. Patrně skýtá olivin mnohem více sekundérního magnetitu nežli pyroxeny. Z původních nerostů přichází zde bronzit, diopsid a chromit. Malá zrnka olivinu vyskytují se jako uzavřeniny ve bronzitu, ponejvíce na jeho kraji a mají okulacené obrysy. Větší zrna olivinu mají obrysy rozmanitě vykrajované a bý- vají od pyroxenů takovým spůsobem sevřeny, že výběžky nebo laloky těchto zasahují do výkrojkův olivinových. Při mnohých olivinech nelze pro jich přeměnu na serpentin konstatovati jich poměr ku pyro- xenům, ale všeobecně možno tvrditi, že olivin nikdy pyroxenů ne- uzavírá, a že jest aspoň částečně starší součástkou horniny nežli pyroxeny. Zvláštní náhodou nalezl jsem ve zmole u Templštýna ve zvě- tralé hornině serpentinové větší kus pyroxenové horniny, která zůstala skoro čerstvou. "Tento má povrch na omak mastný a barvy špinavé zelené, vnitř pak složen jest ze zrn pyroxenových, temně louhově zelených. Pyroxen dá se snadno štípati a poskytuje odštěpky, které dle plochy vertikalního pinakoidu lépe světlo odrážejí nežli na plo- chách prismatických. Měřené úhly jsou úhly pyroxenové. V polari- 16 XVIII. Jindř. L. Barvíř sovaném světle lamely objeví se býti jednoduchými a zhášejí pak vždy přímo, anebo jsou složeny z lamel kosočtverečných a jedno- klonných, i zhášejí dílem přímo, dílem šikmo. Jednoduché lupénky nedají ani v oleji obrazu osního. Před dmuchavkou nerost kosočtve- večný taje jenom v nejtenších třískách, i jest bronzitem, složitá pak zrnka jsou lamelárními srostlicemi bronzitu s diallagem. Abych poznal strukturu celého kusu, rozřízl jsem jej řezacím strojem a obdržel takto dvě rovné plochy, na nichž průřezy zrn bron- zitových třpytí se hedvábitě až trochu do kovova. Sloh jest nestejno- měrně hrubozrný, celkem allotriomorfní, při čemž však zrna dosahují nezřídka obrysů téměř šestistranných. Průměr činí při větších 3—4 mm., při menších zrnech 1-—2 mm. Pevnost není velika. V mikroskopu jemné štépné lupénky jeví se býti téměř bezbarvými a neuzavírají rud, poněkud zvětralé obsahují již rudy železné v podobě prášku neb i něco větších podlouhlých částic, urovnaných rovnoběžně dle vertikální osy. Individua posledního druhu jsou dle této osy jemně trhlinovita, jakoby nerost měl se rozpadnouti v jehlice. Místem takové trhliny poněkud se rozšiřují a tak vznikají krátké, ploše čočkovité dutiny. Mimo tyto nalezneme jiné dutiny tvaru tenounkých válečků, seřaděné rovnoběžně s touže osou, a ty obsahují nejspíše tekutiny. V tenkém výbruse nalezneme také velmi malá zrnka olivinu, ovšem jenom malým počtem, a sice uzavřená v pyroxenech. Jedna čásť jich jest omezena skoro šestistranně. Obrysy pyroxenů nejsou skoro nikdy rovny, nýbrž drobně vykrajovány a kulaceny. Větší zrna převládají, menší jen asi vyplňují prostoru mezi nimi. Dle toho máme zde opět extrém v nerostném složení původní horniny: mnoho pyro- xenů (bronzitu a lamelárních srostlic bronzitu s diallagem), skoro žádný olivin. Po stranách kus jest většinou přeměněn na serpentin, jehož © mřížky obejímají políčka hnědavá a jiná jako broskvový květ červená. © Z popisu mikroskopické povahy serpentinu hrubšicko-templštýn- ského následuje, že matečná hornina jeho sestává nebo sestávala z olivinu a z rombických i monoklinických pyroxenů: enstatitu, bron- zitu, diallagu, diopsidu, s akcessorickým chromitem a magnetitem. Ze křemičitanů určil olivin a bronzit již Tschermak.") Poměrné množství řečených nerostů kolísá velice, buď převládají pyroxeny, 1) Sitzungsber. der Wiener Akad. 1867, Bd. LVÍ, pag. 291. O některých serpentinech západní Moravy. 17 anebo množství jejich srovnává se s olivinem, jindy zase převládá olivin, jednotlivé části horniny blíží se tudíž brzy pyroxenovým hor- ninám, brzy pak peridotitům. Amfibolu primérního jsem nenalezl. Struktura jest dílem holokrystalicky porfyrická s porfyricky přichá- zejícími bronzity a lamelárními srostlicemi téhož s diallagem, anebo nestejnoměrně zrnitá, celkem masivní. Jak pyroxeny, tak olivin blíží se nezřídka krystalografickému vyvinutí. Olivin jest aspoň částečně starší vyloučeninou nežli pyroxeny, neuzavírá totiž pyroxenů, za to však přicházívá sám idiomorfně nebo skoro idiomorfně vyvinut jakožto uzavřenina v pyroxenech. Pro tyto vlastnosti pokládám původní horninu za eruptivní, ač o času jejího vystoupení zatím netroufám si rozhodovati. Na první pohled náleží do formace krystalických břidlic. Počátek zkoumání o původu serpentinu můžeme hledati v roce 1831, ve kterém Breithaupt poukázal na očividný druhotný původ serpentinu z jiných nerostů.") Po něm Auenstedt zabýval se otázkou pseudomorfos serpentinových po olivinu ze Snarum v Norvéžsku.? Později psali o serpentinu mimo jiné G. Rose*) a Volger.“) Kon- cem let padesátých Websky popsal optické vlastnosti serpentinu a odrůd jeho: chrysotilu, metaxitu a pikrolitu spolu s bastitem z Baste na Harcu.*) Roku 1861. Strenc© stanovil protobastit“) a roku násle- dujícího pojednal opět o protobastitu, pak o diaklasitu, jejichž rozdíl záleží hlavně na množství obsažené vody, ale mikroskopického popisu těchto „specií“ nepodává, ba o protobastitu vyjadřuje se ve druhé práci velmi neurčitě, jakoby se ho vzdával.') Velmi pěkných úvah lze se dočísti v Bischofově spise: Lehr- buch der chem. und phys. Geologie, druhém vydání z r. 1804., kdež 1) Neues Jahrbuch der Chemie und Physik, 1831, p. 281 a násl. 2) Poggendorf's Annalen 1835, XXXIV. p. 370. 5) Tamtéž 1851, LXXXII. p. 511. 4) Brauns, Studien úber den Palaeopikrit, Neues Jahrb. f. Min. BB. V, 1887, p. 275. 5) Websky, Úber die Krystallstructur des Serpentins, Zeitschrift d. deut- schen geol. Gesell. 1858, sv. X, p. 277—298. s) Zeitschrift der deutschen geol. Gesell. 1861, sv. XIII, p. 71. 7) Neues Jahrbuch fůr Miner. 1862, p. 526—532, s tím jest porovnati článek Tschermakův: Úber Pyroxen und Amphibol, Tschermak, Min. Mitth. 1571, p. 19—21. Tř. mathematicko-přírodovědecká, 18983, 2 18 XVII. Jindř. L. Barvíř autor připomíná, že též pyroxeny a amfiboly přecházejí v serpentin.") Tři léta později vydal Tschermak studii o tvoření se serpentinu z olivinu, pracovanou se stanoviska mikroskopického a petrografi- ckého.?) Brzy potom Roth pojednal se stanoviska chemického o mo- žnosti, že by serpentin vznikal mimo olivin také z pyroxenův a am- fibolův aluminia prostých neb aspoň aluminiem chudých.“) První mikroskopický důkaz o vzniku serpentinu z pyroxenů nalezl von Drasche v serpentinech alpských,“) o vzniku téhož z amfibolu pak Weigand v serpentinech z Voges.*) Literatura o serpentinu jest nyní již rozsáhla. Z rozličných prací lze poznati, že serpentin pocházeti může z rozmanitých ne- rostův a hornin. Buďtež podány zde jenom některé příklady z mikro- skopických popisů hornin matečné hornině serpentinu hrubšicko- templštýnského příbuzných, na nichž patrno, jak poměr součástek a povaha struktury obyčejně velmi se měnívá. Také takových při- pomínám, kde ku pyroxenům přidružuje se amfibol. U Křemže v Čechách blíže Budějovic vyskytuje se dle Schraufa na jednom místě hornina, složená z enstatitu a omphacitu skoro stejným dílem, obě součástky jsou vyvinuty polyedricky. Dále en- statit převládá a objevuje se v žilách, jakoby vyplňoval pukliny. K němu přistupují větší zrna bronzitu, načež spojení stává se ne- pevným. Bronzit jest starší nežli enstatit. “) — Horninu z enstatitu a olivinu složenou s akcessorickým magnetitem a apatitem Patton nalezl na dvou místech blíže Marianských Lázní. *“) — Bronzit s dial- lagem činily matečnou horninu serpentinu ze Slovenské (Vindické) Matry v sev. Tyrolsku, bronzit s olivinem u serpentinu z Heiligenblut v Korutanech dle von Drasche.*) — Skálu ze bronzitu a olivinu 1) Viz zvláště str. 776—784, 785—810, 631, 632. 2) S. Ber. d. Wiener Akad. 1867, LVI, Juli, Úber Serpentinbildung. 9) Abhandl. der Akad. zu Berlin, 1869, vydané 1870, p. 329—361. 3) R. v. Drasche: Úber Serpentine und serpentináhnliche Gesteine, Tschermak's Min. Mitth. 1871, p. 1—12. Porovnati jest: E. Hussak: Úber einige alpine Serpentine, ibidem, 1883, p. 61—81. 5) Bruno Weigand: Die Serpentine der Vogesen, ibidem, 1875, p. 183 až 206. 8) A. Schrauf: Beitráge zur Kenntnis des Associationskreises der Magne- siasilikate. Paragenetische Studien im Serpentingebiete des sůdlichen Bohmer- waldes. Groth, Zeitsch. f. Kryst. VI. p. 326—330. 7) H. B. Patton: Die Serpentin- und Amphibolgesteine nordlich von Ma- rienbad, Tschermak's Min. Petr. Mitth. IX. p. 12, 13, 21. 8) Tschermak's Min. Mitth. 1871. p. 8—12. O některých serpentinech západní Moravy. 19 s porfyricky vynikajícím bronzitem Becke malezl ve krajině rulové v Dolních Rakousích.) — Od Marianských Lázní Patton popisuje ještě horninu z enstatitu, tremolitu a olivinu, allotriomorfně zrnitou, enstatit přeměňuje se na bastit a po kraji na talek. Jinou horninu ze bronzitu, amfibolu a olivinu, vníž amfibol činí 2—3 cm. dlouhá zrna, akcessorický jest chromit, struktura velmi hrubozrná. Třetí horninu, složenou ze bronzitu, tremolitu a chloritu, něco olivinu, spi- nelu a magnetitu, struktura jest makroskopicky jemnozrná, pod mikro- skopem pak allotriomorfní, součástky: bronzit, tremolit a olivin se pronikají, což dle autora poukazuje na mechanické působení jakožto příčinu struktury; zároveň připomíná, že taková struktura jest cha- rakteristickou pro krystalické břidlice.?) — O horninách bronzitových, obsahujících olivin u Starkenbachu v sev. hoř. Elsasku, pojednal Weigand.*) V ní převládá bronzit, asi čtvrtinu prostory zaujímá olivin, akcessoricky přichází diallag, pikotit, amfibol. Bronzit má obrysy dílem okulacené, dílem šestihranné. — Diopsid prostý vysky- tuje se dle Merilla v žilách a kusech u Montville (New Jersey) sdružen se hrubozrnným dolomitem a dává serpentin.“) — Skálu dial- lagovou, složenou ze samotného primérního diallagu v individuích až 2 mm. dlouhých A. Bergeat popisuje ze Tróodu na Kypru. Tamže přichází diallag s olivinem skládaje wehrlit, diallag proměňuje se na bastit, tento pak, jakož i olivin na serpentin.“) — Mnohé serpentiny východních centrálních Alp pocházejí dle Weinschenka z hornin čistě augitových, které složeny byly z diallagovitých augitův alumi- niem chudých, zrna stejnoměrného prostřední velikosti. Ve Klein- bachthale a na některých jiných místech horniny tyto obsahovaly nejspíše též něco olivinu a blížily se pikritům.“) V soboteckých horách (Zoptengebirge) ve Slezsku nalezneme dle Traube serpen- tiny, v nichž diallag jest velmi rozšířen, částečně na bastit přeměněn (a s olivinem sdružen. Akcessoricky přistupuje magnetit a u Franken- ! 1) F. Becke: Die Gneisformation des niederósterreichischen Waldviertels. Tschermak's Min. Petr. Mitth., 1881, p. 322—323. 2) viz sub *) pas. 22, 10, 22—24. 5) Týž časopis, 1875, p. 192—196. *) G. P. Merill, On the serpentine of Montville, New Jersey. Proc. oť | Unit. States Nat. Museum, 1888, p. 105—111. 5) Tschermak's Min. Petr. Mitth. 1891, p. 292—293. (Zur Geologie der massigen Gesteine der Insel Cypern.) 6) E. Weinschenk, Uber Serpentine aus den čstl. Central-Alpen und deren Kontaktbildungen. Můnchen 1891, p. 34, 49 a na mnoze jinde. Did 4 20 XVIIL Jindř. L. Barvíř steinu také amfibol. U Endersdorfu (Mittelberg) diallag a bastit jsou vyvinuty jako větší, makroskopicky patrná zrna. U Grochberku v Dolním Slezsku vyskytuje se hornina diallagová se grochauitem, mnoho chromitu a něco magnetitu, dále lze nalézti skoro čerstvou horninu, z olivinu a amfibolu složenou.") — Mnoho zpráv o horninách, obsahujících olivin, lze nalézti ve známé práci Tschermakově:. „Úber die Verbreitung des Olivins in den Felsarten.*)“ — Na několika © místech přichází ve krajině rulové v Dolních Rakousích dle Becke skála bronzito-olivinová, složená největším dílem z olivinu, pak z aktinolitu a bronzitu. Prvnější oba nerosty jsou drobnozrné, poslední jest větší až jako pepř nebo hrách a vyniká porfyricky. Akcessorický spinel. Struktura paralelní samostatná. (Důrnstein, Weissenkirchen, Rothen- hof, Senftenbere.) U Himbersu tamtéž vyskytuje se skála amfibol- olivinová. V ní činí olivin obyčejně třetinu směsi, ale některým kusům schází úplně. Aktinolit zaujímá více nežli třetinu horniny. Hypersthen. Akcess. spinel. U Latzenhofu hornina jest železem velmi chuda a přibírá u Fellingu také bronzit.*) Nemálo povšimnutí hodny jsou články od E. Dathe,*) Kal- kowského,*) R. B. Hare,“) Bonneye, Williamse, Cossy,. Sterry Hunta, Taramelliho, Lottiho a j. mnohých. Pozorování vývojezpytná. Serpentin vyvíjí se, jak známo, působením atmosferilií z ne- rostův a hornin, bohatých magnesiem. Voda, kyselina uhličitá a kyslík jsou hlavními činiteli celého pochodu. Nerosty a horniny, přijímajíce tyto látky, zvětšují neustále objem svůj, tlak vnitřní roste a způsobuje nové a nové trhliny, na nichž vždy více látek působících může vnikati. ') H. Traube, Beitráge zur Kenntnis der Gabbro's, Amphibolite und Serpentine des niederschlesischen Gebirges. Inaug. Diss. Greifswald 1884, p. 27—42, 11—13. 2) Sitzungsber. der Wiener Akad. 1867, Bd. 56. 9) Tamtéž jako předešle *) p. 327—336—352. 3) E. Dathe: Olivinfels, Serpentine und Eklogite des sáchsischen Gra- nulitgebietes. Neues Jahrbuch fůr Min. 1876 a doplněk tamtéž 1883 ve 2. sv. E. Dathe: Olivinfels, Amfibolit und Biotitgneis von Habendorf in Schle- sien. Jahrb. d, kon. preuss. geol. Landesanstalt 1888, p. 309—328. 5) E. Kalkowsky, Die Gneisformation des Eulengebirges. Leipzig 1878. *) R. B. Hare: Die Serpentin-Masse von Reichenstein und die darin vor- kommenden Mineralien. Inaug. Diss. Breslau 1879. O některých serpentinech západní Moravy. 21 Pozorujeme-li proměňující se olivin, znamenáme, jak na kraji a na trhlinách nepravidelně se vyskytujících nejprve barvy polari- sační klesají, na to objevují se brzy lístky serpentinové, uložené vždy rovnoběžně ku kraji nebo trhlinám řečeným, aniž bychom mohli po- zorovati nějaké zřetelně samostatné přechodní stadium. Při celém vývoji vylučují se rudy železné, kteréž ponejvíce okysličeny bývají na magnetit, a zbývají jako prášek nebo jako řady zrnéček ve pletivu 'serpentinovém. Pyroxeny mění se podobným způsobem, jenže v našem případě vzniká obyčejně jen velmi málo rud železných, zato však sem a tam se- kundérní chromit. V zrnkách jejich vidíme trhliny, které nejčastěji aspoň přiblížně sledují směr Štěpnosti, ovšem mimo to vinou se i nepravidelně. Také v těchto vznikají lístky serpentinové, někdy pak jakoby proudy jemných, rovnoběžných vláken, které přesně probíhají směrem trhlin, vždy rovnoběžně zhášejí, a mají délku opticky positivní. Po kraji trhlin pyroxeny pukají často směrem štěpnosti na jemné lamely. Zne- náhla vyvine se soustava mřížek serpentinových, které obejímají - zbytky pyroxenů ještě neproměněné, ale i tyto ztrácejí se časem. U rombických pyroxenův a u srostlic jejich s diallacem kousky ta- kové jakož i celá větší zrnka stávají se často zelenými, jemně vlákni- tými až plsťnatými, jejich barvy polarisační klesají nápadně v celé ploše, tvoří se bastit. Z bastitu vznikají dále lístky serpentinové a sice bez zřetelných tvarů přechodních a ukládají se dílem rovno- běžně dle směru vláknitosti jeho, dílem zcela libovolně. Zbarvení vzniklého serpentinu pochází ponejvíce od železa a od chromu, bývá pak v mikroskopických průřezech rozděleno nepravi- delně, nezřídka skvrnitě. Často nalezneme smyčky a mřížky sytěji zbarveny nežli vnitřní prostory. Chloritových nebo talkových lupénků ve vlastním pletivu serpen- tinovém jsem nespatřil. Od tohoto serpentinu, jenž zůstal na místě svého vývoje, sluší rozeznávati odrůdy, které byly rozpuštěny a přeneseny do štěrbin nebo puklin. Na rozdíl tento poukázal právem Schrauf ve studii své o associačním kruhu silikatů magnesiových.') Jsou pak to hlavně chrysotil, metaxit a antigorit. O antigoritu byla řeč již v popise mikroskopického složiva. Chrysotil, jak známo, jest vláknitý serpentin, jehož podélný směr jest směrem nejmenší optické elastičnosti. Usazen bývá kolmo 1) Groth, Zeitschrift fůr Kr., VI. p. 349. 22 XVIII. Jindř. L. Barvíř ku stěnám puklin. Ve výbrusech pozorujeme, jak hlavní žíly často se rozdělují, a brzo zase se spojují, i uzavírají takto částky serpentinové horniny, které pak na průřezu vypadají jak ostrovy. Metaxit zdejší zevnějškem svým neliší se od jiného z podobných nalezišť. Mívá barvu bledě zelenou, trochu do běla. Někde třpytí se slabým, často skoro mastným leskem, jinde jest bez lesku. Dá se snadno štípati, plochy štěpné jsou prohnuty, hrubě rýhovány a pro- zrazují stébelnatý sloh. Čistší odrůdy rýpou vápenec. Stébla jsou křehka, přece však mnohá dají se rozetříti v jemná vlákna, která vláknům chrysotilu jsou podobna a mikroskopem možno je sotva od nich rozeznati. I ona zhášejí vždy rovnoběžně, polarisují podobně a osa podélná jest osou nejmenší optické elastičnosti (c). Odštípané lupénky nedají v konverg. polar. světle obrazu osního. Tato orientace optická metaxitu byla známa již Webskému)") a právě tak popisuje ji Brauns ve studii své o polaeopikritu z Amelose u Biedenkopfu v Hessensku a produktech jeho proměny.) Před dmuchavkou tají jemné třísky dosti snadno na kalné kuličky, jejichžto barva u meta- xitů jasně zbarvených jest jasná, u intensivně zelených však černavá. Kyselinou křemíkofluorovodíkovou dají se snadno vrozkládati a po- skytují pěkných ostrých klenců křemíkofluoridu magnesnatého vedle něco soli železnaté a stopy aluminia, což shoduje se s analysami, které popsali Delesse, Kůhn, zvláště pak Brauns ve studii své právě udané. Nalezl jsem metaxit vždy jen rovnoběžně ku stěnám puklin usazený a myslím, že vedle křehkosti jeho jehlic zvláště tento způsob uložení odděluje jej od chrysotilu. Avšak také bezvodá sloučenina MgSi0, může se stěhovati a usazovati se v dutinách. To děje se ve způsobu anthophyllitu a akti- nolitu. Anthophyllit zdejší vyskytuje se dosti hojně zvláště na pravém břehu Jihlavky u Hrubšic. Činí jemné jehlice, které, řadíce se k sobě paprskovitě, skládají bochánky a hlíznaté kusy velikosti ořechu až pěstě i větší ještě. Dosud býval, tuším, považován za tremolit.“) Povrch těchto bochánkův a hlízek jest obyčejně pokryt penniny a aktinolitickým amfibolem, o nichž zmíním se později, jsou-li pak uvnitř duty, nalezneme tam taktéž penniny. V jednom 3) Zeitschrift der deut. geol. Gesell. X. 1858, p. 279—284. 2) Neues Jahrbuch f. M., BB. V. 1887, p. 300—307, 329. 3) v. Zepharovich, Miner. Lex. f. d. K. Ósterr. I. 1859, p. 174. Klvaňa, Nerosty Moravy a Slezska. 1882, p. 48. | O některých serpentinech západní Moravy. 23 kuse nalezl jsem bastit a serpentin, z bastitu pak mohl jsem vybrati ještě zcela zachovalé jehlice bronzitu. Čistý anthophyllit ze Hrubšic jest bezbarvý, lesku skelného a křehký. Jehlice jeho dosahují délky 1—15 cm., jsou omezeny vertikálním prismatem a makropinakoidem, na konci však nejeví pravidelných ploch. Tlakem rozpadávají se snadno, jak dle prismatu tak dle řečeného pinakoidu. Úhel prismatu jemných jehliček měřil jsem dle methody Schraufovy,') pozoruje signály mikroskopem a určil jsem jej příbližně na 54'/,“. Hutnosť stanovil jsem u dvou kusů pomocí Kleinova roztoku na 3059 při 17" C. V mikroskopu nerost jest bezbarvý s nádechem do červena a jeví příčné trhliny kolmo k ose vertikální. Zhášení děje se vždy rovno- běžně a kolmo k této ose, kteráž jest zároveň osou nejmenší optické elastičnosti (c). Rovina os optických leží rovnoběžně ku brachypina- koidu. Na ploše makropinakoidu lze obdržeti dvouosý obraz inter- ferenční negativního charakteru, body osní leží však mimo zorné pole mého mikroskopu, kteréž zaujímá 112%. Vertikální osa c jest tedy špičatou bissektricí, nerost pak rombický a opticky positivní. Tento anthophyllit analysoval jsem v laboratoriu mineralogického musea vídeňské university vedením ředitele jeho p. prof. Schraufa. Lupou byl vybrán opatrně nejčistší materiál a vykonány dvě analysy, které poskytly průměrem: BIO, 1 PAB 8A 5 BOS 12 stopu AO 238 Be O: -49198 ODOs -4 „stopu BeO 0:24 MnO 10:94 64014228 MeO 2517 Alkalií. . . . stopu EO ,0,93 1100157 : Množství vody bylo určeno žíháním látky při 105“ C sušené, když bylo konstatováno, že zvýšením teploty na 200% C nejevila se žádná ztráta na váze. Žíháním prášek stal se nahnědlým. Odloučení oxydu železitéko od aluminia bylo způsobeno pomocí žíravého drasla ') Groth, Zeitschrift fůr Kr. XX, p. 90. 24 XVIII. Jindř. L. Barvíř v mísce porcelánové, avšak poněvadž aluminium nebylo pak lze ob- držeti úplně čisté, udaná jeho hodnota jest rozdíl železa od vážené sumy sesguioxydů. Mangan vyloučil jsem obyčejnou methodou po- mocí bromu a kyseliny solné, načež práce byla opakována pomocí sirníku ammonatého. Srážení byla opětována dle potřeby. K určení množství oxydulu železa látka byla rozložena asi při 1009 C uoridem ammonatým v atmosféře CO* a titrována. Ku pozorovaným číslům percentualním náleží molekulárné ob- jemy : 9%, na 10000 molek. přepočítaná objem OTO OH Eko RO Z AAO 236121 -eo NEO. 33808. 0 R60 993128 MNO. OO4 en (B0926 Me0. .2512. . . 689 MO 00302 10000 Součet molek. objemů pro RO .... . .874 » » » » R05 DE OEC OTO 44 918 Tudíž RO : R,O, = 874 : 44 — skoro 20:1. Z toho následuje vzorec: 20 Mg (Fe, Ca, Mn) S*0, — (AlFe), S10., Složení anthophyllitu hrubšického jest velmi blízké složení an- thophyllitu z Kongsbergu, který byl analysován Pisanim.") Ovšem tam všechno železo jest udáno jakožto oxydul. Množství oxydu železa našemu podobné obsahuje anthophyllit z gabbra od Lizardu v Corn- wallu, totiž 3:79/, dle analysy Playerovy.) Anthophyllit z Heřmanic (Herrmannschlag) na Moravě vyskytuje se podobně v radialně složených hlízkách. Byl nejprve popsán Tschermakem,") kterýž nalezl uprostřed a na povrchu jeho hlízek biotity. Dommíval se, že tyto hlízky anthophyllitové vznikly z velkých krystalů granátu. V okolí Heřmanic přichází dle geologické mapy 1) Des Cloiseaux, Manuel de Minér. I. 1862, p. 536. 2) The Mineralog. Magaz. London, VIII. 1888, p. 120. 3) Tschermak; Min. Mitth. 1872, p. 264, 265. — (Ve článku Miner. Magaz. právě citovaném stojí mylně „Herrmannschlag in Bavaria“.) O některých serpentinech západní Moravy. 25 rula, amfibolit a serpentin. Chemické složení anthophyllitu heřma- nického zkoumal Březina.“) Dle jeho analysy obsahuje mnohem méně železa (FeO 658"/,, Fe,O, 042"/,) než anthophyllit hrubšický, za to více magnesie (29:08), kyseliny křemičité (57:39) a vody (2:56). V rulové krajině dolnorakouské, v okrsku serpentinů, které vy- vinuly se z hornin, obsahujících olivin, Becke nalezl anthophyllit na několika místech.*) Zvlášť u Důrnsteina a u Himberca vyskytuje se podobně jak u Hrubšic. Přichází tam jako povlak na kusech skály olivinové, pokryt jsa zeleným aktinolitem a anomitem nebo chloritem, jeví pak taktéž radiální spořádání svých jehlic. Paprskovitý amfibol, který usazuje se na povrchu hlízek antho- phyllitových, činí krátké jemné jehlice louhově zelené barvy, často jako by hlavičky na jehlicích anthophyllitu. Jest dobře charakteri- sován svým zevnějškem, slabým pleochroismem a náležitě šikmým zhášením na plochách štěpných. Avšak i mimo to lze nalézti akti- nolit jakožto novou utvořeninu, činíváť někdy i větší zrna v allotrio- morfních agregátech. Nalezl jsem hlízu, v jejímž středu jest uzavřen křemen sekundérní, téměř celistvý, částečně opálovitý, na něm jest „usazen paprskovec v podlouhlých zrnech sdružený, kolem pak vysky- tuje se vrstva chloritů, a ta na samém povrchu skládá tuhý agregát. O chloritech a nerostech slílám podobných bylo řečeno, že ne- nalezl jsem jich ve vlastním pletivu horniny serpentinové. Zato vy- skytují se tím hojněji, když rozklád více pokročil, na dutinách a žilách, často dosti širokých, tvoří povlaky, čočky a podobné tvary. K jich vytvoření potřebí jest ovšem mimo magnesie a kyseliny křemičité hlavně náležitého množství aluminia v roztoku. Malé jich skupiny se- stávají někdy také z lupénků skoro rovnoběžně spořádaných menších 1 větších, jejichž obrysy jsou nezřídka šestiboké a ostré, obyčejně však rozmanitě laločnaté. Plochy postranní lesknou se často matné a jsou složeny buď ze vlastních ploch krystalografických povrchních anebo ze ploch odlučných (Absonderungsfláchen). Basické plochy jsou zřídka rovny, obyčejně rozmanitě zohýbány a svraštěly, s pukli- nami všelijak probíhajícími. Mívají perleťový lesk, někdy dosti silný. Obyčejně nejsou pružny, nýbrž ohebny, a pokud se týče zbarvení, jevívají četné nuance a přechody zelených, modravých, hnědavých a bělavých tonů. Před dmuchavkou rozlupují se ihned na lístky, !) Tamtéž, 1874, p. 247. *) Tamtéž, IV. 1881, zvláště na str. 327 a násl., 337. 26 XVII. Jindř. L. Barvíř stávají se stříbrobílými a neposkytují obyčejně žádného značného zbarvení plamene, posléze pak tají po krajích na bílý nebo temný až černý email dle intensity původního zbarvení. Některé hnědé odrůdy od Templštýna barvily však přece plamen zřetelné žlutě. V baničce taktéž rozlupují se na lístky a stanou se bílými, zároveň pak dávají dosti mnoho vody. V mikroskopu vzezření rozličných lu- pénků bývá čerstvé, vyjímaje kusy již makroskopicky nápadně kalné. V konvergentním polarisovaném světle chovají se jako látky dvoj- lomné, jednoosé; všecky, které jsem zkoumal, dávají barevné kruhy s černým křížem, a ten při točení nerozevírá se buď docela nic nebo jen velmi málo. Optický charakter jest vždy negativní. Kyselinou fiuorovodíkovou bývají snadno porušovány, bělavé odrůdy téměř ihned rozkládány. Objevuje se pak jakožto hlavní součástka magnesium (ostré klence), pak kůžičky aluminia; hnědavé a modravě zbarvené poskytují mimo to patrnou reakci na železo. Abych mohl zkoumati povahu příčných průřezů těchto lupénků, zhotovil jsem mnoho výbrusů, které daly náležité vysvětlení. Zelené a modravě zelené chlority nemají patrně šikmého zhá- šení, jejich barvy polarisační jsou nízké, pleochroismus pak často silný a sice rovnoběžně ku příčným osám v zelených, kolmo k nim, tedy rovnoběžně s osou c, ve žlutých barvách. Tyto chlority jsou tudíž penniny čili nejbližší příbuzní serpentinu ze řady chloritové. Tmavohnědé lupénky dávají průřezy světle hnědě prosvitavé se přímým nebo skoro přímým zhášením, jich pleochroismus jest rovněž silný a sice rovnoběžně ku příčným osám v intensivních tmavohnědých tonech, kolmo pak na ty směry ve slabých, jasně hnědých barvách. Polarisační barvy jsou vyšší než u penninův, až značně vysoké, habi- tus často jak u biotitů, lupénky tyto tvoří tudíž přechody ku biotitům. Dle toho vyvinují se z roztoků magnesiem bohatých vedle sebe dílem penniny, dílem slídy magnesiové a sice v nejrozmanitějších pře- chodních členech, jak možno aspoň poněkud pozorovati již dle ze- vnějšího zbarvení. Máme tedy u Hrubšic místa, na nichž lze na mnohých přechodech zřetelně pozorovati genetickou příbuznosť mezi slídami magnesiovými, chlority a serpentinem, pokud jsou usazeni- nami z vod. Podobné tvořeniny byly již aspoň jakožto „chlority“ jmenovány ze mnoha serpentinů. Becke pozoroval také anomity v rozložené hornině bronzitolivinové u Důrnsteinu v rulové krajině Dolních Rakous.") 1) 1. c. p. 332—333. O některých serpentinech západní Moravy. 27 Povšimnutí hodna jest v té příčině zvláště již dříve jmenovaná práce Schraufova 0 associačním kruhu silikátů magnesiových, kteráž obsahuje také analysy některých pozorovaných přechodů mezi serpen- tinem a chlority (enophit Schraufův), pak nahnědlých členů, které Sehrauf nazval hydrobiotitem a berlauitem (na str. 345—352, pak 381— 384). Kyselina uhličitá, přinesená vodou do horniny, spojuje se hlavně s kalciem, pravidlem pak jenom málo s magnesiem a se železem Uhličitany vytvořené bývají rozpuštěny a největším dílem přeneseny do skulin a puklin, kdežto se usazují ponejvíce v podobě žil. Jejich sloh bývá obyčejně velmi jemnozrný, allotriomorfní. Při rozmanitých rozkladech bývá také vyloučena kyselina kře- mičitá. I ta shromážďuje se na dutinách a puklinách. V amorfním stavu aggregačním vytvořuje četné variety opálu, v nichžto však hmota opálová obyčejně smísena bývá se krystalickým křemenem a vláknitým chalcedonem. Mimo to nalézáme na puklinách dosti často krystalovaný křemen. Jsou-li tvary jeho dobře vyvinuty, tvoří malé přisedlé krystaly, které omezeny bývají šestistranným hranolem a oběma, stejnoměrně vyvinutýma klenci. Jinde překážejí si rostoucí zrnka ve všestranném vyvinutí, i vznikají allotriomorfní skupiny. V některých dutinách krystalky křemene bývají pokryty nezřídka paprskovitě spo- řádanými jehlicemi chalcedonu, kteréž lze poznati snadno dle jejich habitu a pak dle opticky negativního směru jejich délky. Zřídka přicházejí vlákna s opticky positivní délkou, a jen jednou nalezl jsem slabou žilku krásných sferolitů, které pravdě nejpodobněji náležejí guarzinu. Malá jich zásoba nedovolovala zatím ani zkoumání váhy specifické ani zhotovení výbrusu tangenciálního. Větším množstvím rozkládány bývají kyselinou uhličitou za zvláštních poměrů partie horniny zvláště v hořejších částech, i vzni- kají rozmanitá stadia a sloučeniny, z nichž ze hrubšické lokality nejznámější jsou magnesit a mořská pěna. Oba tyto nerosty nalezneme v hořejších částech strání na levém břehu řeky Jihlavky. Přicházívají pospolu v zelenavé hlíně, ovšem mořská pěna jen v malých kouscích, kdežto magnesit množstvím da- leko větším, tvoře žíly, čočky nebo málo rozsáhlé vrstvičky. Onu zelenavou hlíně na první pohled pokládati možno za zvětralý serpen- tin, poněvadž od vlastního serpentinu není zřetelně oddělen, a za vlhka, jeví složení dosti kompaktní. Při zevrubnějším ohledání nale- zneme v ní zřetelně zakulacená, jakoby ve vodě oválená, na povrchu 28 XVIII. Jindř. L. Barvíř trochu matná zrnka křemene, a to pobídlo mne hlínu tu zkoumati dále. — Barva sebraných vzorů, které byly odloupány od magnesitu a od mořské pěny na původním místě, jest zelenavě šeda. Hlína vyschlá rozpadá se na malé drobty, ssaje dychtivě vodu a syčí při tom. Ne- zřídka jest jí přimíseno něco drobných karbonátů, poněvadž na ně- kterých místech šumívá, navlhčena byvši kyselinou. Plavením možno snadno odděliti jemné součástky od hrubšího písku, jim přimíseného. Plavené jemné částice jeví se v mikroskopu jakožto bezbarvé nebo špinavě zbarvené lístky a šupinky, které vypadají jako roztrhané, a mezi kříženými nikoly činí dojem hlíny. Jsou aggregatem velmi malých, samostatné ve žlutých tonech prvního řádu polarisujících čá- steček a bodů. Velikosť dvojlomu posouditi jest velmi nesnadno, po- něvadž tlouštka lístků nedá se odhadnouti. Plavené lístky nešumí s kyselinou solnou. Kyselinou křemíkofluorovodíkovou u několika zkoušek nemohl jsem dosíci žádného zřetelného výsledku, zdálo se, že lístky jen velmi málo změnila. I byl prášek několikráte ve pla- tinovém tyglíku zahříván se kyselinou fluorovodíkovou a rozložen, načež reakce s kyselinou křemíkofluorovodíkovou byla opakována. Pokus objevil jakožto hlavní součástky — mimo 620, — aluminium, pak málo magnesie a stopy železa. Poněvadž takového složení ser- pentin míti nemůže, byla ku bezpečnému určení vykonána kvantita- tivní analysa, k nížto větší množství částeček destilovanou vodou čtyřikráte po sobě bylo plaveno. Při analysování substance při 1109 C. sušené nalezl jsem DO suv 598296 Al,0, (s něco železa) —. 23:29 CaO. Ved: v dhěloben 0:94 M90% -der D45 HO (A © cn 10:50 100:00 Žíháním jiné částky nalezena byla ztráta 11:319/,. Z analysy následuje, že máme zde směs kaolinu se serpentinem a křemenem, v nížto nejprvnější převládá. Vezme-li se něco železa obsahující aluminium jakožto 47,0, kaolinu, hlína obsahovala by kao- linu 58:969/,. Rozpočte-li se pak pro kalcium aeguivalentní množství magnesie, a z obou serpentin, obdrží se 15-749, serpentinu. Zbytek jest křemen, jehož jemné částice, jak známo, plavením od hlíny ne- dají se odděliti. m i O některých serpentinech západní Moravy. 29 D8:9690 kaalnu žádá 92071.51:.75 16 2T424083246:5 AO ia 29:29) ly 89,0 EO 5 zadá uj) ZEuaasokcé OKO 58:96% 1000 1949/|sserpentinužádá 92075443, 0394 44x vy ddd Mart ooo OLT, zeta ER Ode 2 DAn jse ky bye Le) 15749, 1000 Zbytek: 90,. . .5982—34:36 — 25469, FBO 3 01050—10:28,3 1,225. Písek při plavení zbylý byl tekutinou Thoulet-ovou rozdělen na díly. Z jedné tekutiny o specifické váze 53-206 vypadl jemný, až velmi jemný písek, který sestával největším dílem ze chromitu s málo přimíseným magnetitem, pak z cyanitu, oranátu, enstatitu a rutilu. Chromit činí černá zrnka, která zhusta jeví vyvinutí oktaedrické, častěji však jsou omezena nepravidelně. Jejich povrch jest drsný, místem, zvláště na plochách lomu, lesknou se kovově. Magnetem dalo se z nich vytáhnouti jen málo černých zrnek, která tudíž ná- ležela přimísenému magnetitu. Koncentrovanou kyselinou solnou za 24 hodin na vodní lázni také jen zcela málo bylo rozpuštěno (ma- gnetit), zbytek nedal se porušiti tou kyselinou. V perli fosforečné obdržel jsem intensivní reakci na chrom a na železo. Cyanit lze snadno poznati dle habitu. Činí bezbarvá, místy modravá zrnka, která mají dvojí velmi zřetelnou štěpnosť. Pozorováním optických vlastností bylo možno určení potvrditi. Zrnka jeví totiž velkým dílem pleochroismus mezi bezbarvým a modravým, šikmosť zhášení činí na jedné ploše štěpné vůči té hraně, v níž obě štěpnosti se stýkají, asi 30", a na téže ploše tímtéž směrem lze obdržeti v kon- vergentním polarisovaném světle dvojosý obraz interferenční, jehož 2 E větší jest nežli 112“ (zorné pole mého mikroskopu). Optický charakter jest negativní. Jsou to kousky štěpné a zrnka poněkud okulacená, při tom ponejvíce jednoduchá individua, a jen málo dvojčat dle obyčejného zákona. Uzavírají malá, černá, neprůhledná zrnéčka, která častěji nepravidelně jsou ohraničena, sem a tam také šesti- stranná a nezřídka žlutohnědým dvorkem lemována, i náleží nejspíše leštěnci železnému. Granáty jsou plochami lomnými nepravidelně omezeny, bledě červenavy a isotropní. Bezbarvá a zelenavě průhledná zrnka skelného lesku jsou rovno- běžně ku podélné ose rýhována, velmi dobře dle skoro pravého úhlu 30 XVIII. Jindř. L. Barvíř štěpna a zcela slabě pleochroitická. Zhášejí vždy rovnoběžně dle směru své délky, tato jest směrem nejmenší optické elastičnosti, polarisační barvy nejsou tuze vysoky. Na žádné z obou ploch štěp- ných nelze obdržeti obrazu osního. Kyselinou křemíkofluorovodíkovou nerost jen nesnadno se rozkládá, po opětovaném přidávání tétéž po- skytuje pěkných ostrých klenců křemíkofiuoridu hořečnatého, také prozrazuje malý obšah železa. Před dmuchavkou malé třísky zdají se býti netavitelnými. Protož jest nerost enstatitem nebo železem chudým bronzitem. Zrnka rutilová vyskytují se ve tvarech krátkých a dosti širo- kých, řídčeji jehlicovitě vyvinuta, obyčejně bez patrných ploch krysta- lových. Mají červenohnědé zbarvení a jeví se býti silně pleochroi- tickými v barvách Červenohnědých a žlutohnědých. Ostatní, daleko větší díl písku složen jest ze zrn křemene bez krystalografických tvarův a ze zvětralého živce. Z tohoto zkoumání hlíny, v nížto přichází magnesit a mořská pěna, následuje, že ona jest směsí ze zvětralého granulitu a serpen- tinu. Kaolin, písek křemenitý, cyanity, granáty a porozšířené rutily mohou pocházeti jenom z prvnějšího, naproti tomu pak něco serpen- tinu, potom chromit a enstatit, ale zvláště také materiál, z něhož vy- vinuje se magnesit a mořská pěna, pochází z horniny serpentinové. Soudé dle pravého břehu, na němž vyskytují se nad horninou serpen- tinovou kusy jiných hornin více nebo méně okulacené a smísené se serpentinem, byly i zde smíseny podobně kusy neb aspoň drobty bělokamu a serpentinu. Mezerami mezi materiálem málo těsně na- hromaděným měla voda kyselinu uhličitou přivádějící velmi snadný přístup, i vyvinuly se zde z poslední horniny hojně ony produkty rozkladu, které mimo to nalézáme také na puklinách serpentinu, ale jen velmi spoře. Celistvý magnesit přichází v kusech bílých jako křída, které nezřídka jsou porovité a odbarvují snadno. Často jsou pokryty velmi jemnými dendrity. V rozředěné kyselině solné šumí silně, rozpouštějí se a zůstavují mnoho kyseliny křemičité rosolovitého tvaru. Dendrity pozůstávají nejspíše z manganové sloučeniny, neboť kusy jimi husté poseté dávají, taveny jsouce se sodou a ledkem, slabou reakci man- ganovou. Po rozpuštění magnesitu v kyselině solné a po vyvaření zbylé části se žíravým draslem, až veškerá rozpustná kyselina kře- mičitá byla odloučena, zůstalo jako zbytek něco jemnozrného písku. Tento písek byl zkoumán mikroskopem a sestává největším dílem z bezbarvých zrnek křemene s matným povrchem. Šporadicky vy- O některých serpentinech západní Moravy. 31 skytují se mezi ním černá zrnka rud, která s boraxem dávají inten- sivní reakci na chrom, a tudíž jsou chromitem. © Maličko zrnek cya- nitu, enstatitu, rutilu a granátu mají tytéž tvary, které jeví ve vedlejší hlíně. I obsahuje magnesit tytéž uzavřeniny, jako hlína jej obklo- pující. Malé, bledě zelenavé lístky, které taktéž v magnesitu při- cházejí, třpytí se jako slída, prosvitají jenom a nepravidelně bývají omezeny, pokládám dle jich habitu a dle chování se v polariso- vaném světle za zvětralý pennin. Jsou téměř jednoosy, opticky ne- gativní. Pozorování tato ukazují, že značnější vývoj magnesitu děl se teprve po smísení se granulitu se serpentinem. Totéž platí o mořské péně, která s magnesitem přichází pospolu. Tím, že tato vyskytuje se v nestejnorodé hlíně, naleziště její má jakousi podobnost na příklad se známými nalezišti u Eskihi-Sher v Malé Asii a u Théb v Řecku, kdež mořská pěna vyskytuje se podobně jakožto produkt zvětrání serpentinnu blízko něho v usazeninách hlinitých. Mořská pěna hrubšická, která byla známa mineralogům již před sto lety,") přichází v kusech nebo ve hlízách obyčejně jen velikosti pěstě nebo něco větších, barvy bílé. Tyto jsou dílem plné, dílem jeví dutiny a trhliny jakoby stažením vzniklé, nezřídka nalezneme v jich nitru uzavřený křemen celistvého slohu, jejž lze pojmenovati rohovcem. Hmota mořské pěny jest velmi často promísena uhličitany, pročež šumívá často, navlhčena byvši kyselinou solnou. (Chemicky zkoumal ji poslední dobou Max Tscherne.) Morfologicky mořská pěna všeobecně bývá označována dílem jakožto nerost celistvý, dílem jakožto vláknitý. Ehrenberg pozo- roval roku 1836,*) že „mořská pěna a skalní kůže sestávají z velmi jemných článkovitých nitek ohebných, které jsou více nebo méně plsťnatě spolu propleteny,“ jejich články že jeví vždy stejnou délku. Chester popisuje“) vláknitou odrůdu mořské pěny, která vyskytuje se na puklinách stříbrných bání v Utah, ale nepraví ničeho o jejích vlastnostech mikroskopických. U Hrubšic nalezl jsem jenom celistvou odrůdu mořské pěny. Škrabána dává bílý prášek, který za sucha jest neprůhledný, a v mi- kroskopu činí často dojem, jako by byl složen z vláken. Uložen do vody nebo do kanadského balsamu prosvitá a skýtá body, které jeví ") Hintze, Handbuch der Mineralogie. I. p. 812. ?) Verhandl. d. k. k. geol. Reichsanstalt, 1892, Nr. 4. 5) Berichte der k. Berl. Akad. der Wissensch. 1886, p. 85. +) Amer. Journal of Science and Artes, 3. serie, 1877, p. 296. 99 XVIII. Jindř. L. Barvíř jenom nízké barvy polarisační, při otočení pak mezi kříženými nikoly čtyřikráte stávají se temnými. Tlučený prášek nečiní nikdy dojmu vláknitého slohu, nýbrž hmoty velmi jemně zrnité. "Tenké výbrusy dají se z mořské pěny zhotoviti velmi nesnadno, neboť zůstává dlouho neprůhledna a posléze stává se velmi drobivou. Nejlépe jest uložiti ji na čas do étheru, pak vyvařiti ji v kanadském balsamu a teprve potom brousiti. V tenkém výbruse nalezneme, že tato mořská pěna činí velice jemnozrný agregát. Zrnka jsou tečkovita a nedají poznati žádného pravidelného omezení. Pozoruhodno jest, že hlízky mořské pěny, kteráž, jak známo, má lom ploše lasturovitý, při nárazu rozpadávají se na kusy, pro- zrazující někdy skoro mískovitý sloh hmoty. Polejeme-li kusy vodou, ssajou ji velmi dychtivě syčíce při tom. Z téže příčiny lpí na jazyku. Řečená jádra rohovcová mají vzhled celistvý a barvu čistě bílou nebo trochu nahnědlou či nažloutlou. Často bývají protkány světlej- šími žilami. Jich tvrdosť činí sice 7, ale jsou neobyčejně tuhy, kla- douce nápadný odpor nerostu rýpajícímu, i dají se topasem, ba ještě korundem rýpati jen nesnadno. Toutéž příčinou lze je toliko nama- havě brousiti. Lom jest ploše lasturovitý s matným leskem. Mikro- skopem spatří se velice jemnozrný agregát allotriomorfních zrnek křemene. Nejsou chemicky čistou kyselinou křemičitou, nýbrž ob- sahují hojně magnesie, dávají tudíž s kyselinou křemíkofluorovodí- kovou pěkné ostré klence křemíkofluoridu magnesnatého. Též uza- vírají často ve makroskopicky patrných dutinkách uhličitany, které kyselinou solnou navlhčeny byvše, Šumívají. Mořská pěna činívá kolem rohovce jakoby kůru, tato však není od něho ostře oddělena, nýbrž rohovec ztrácí se znenáhla v mořské pěně. V některých kusech hranice mezi oběma nerosty jest rozma- nitě laločnata, laloky rozcházejí se posléze v žíly a žilky. Zdá se opravdu, jakoby mořská pěna z těchto rohovcových hlíz se vyvino- vala, a pseudomorfosy po nich činila, jak Blum jednou soudil o zdejších nálezech.") Podávám zde skoro doslovně jeho článek, z něhož lze viděti, jak si představoval celý pochod, a mimo to, že znal hrubšické naleziště. Exemplář mořské pěny ze Hrubšic, který byl jeho majetkem, jevil „tentýž zevnější tvar, který vídává se oby- čejně na pazourku, zvláště na tom, jenž vyskytuje se ve křídě. V jeho nitru bylo viděti ještě jádro nezměněného pazourku, které však ne- » J. R. Blum: Die Pseudomorphosen des Mineralreichs, 1843, p. 126—128, O některých serpentinech západní Moravy. 33 bylo od mořské pěny zřetelně odděleno, nýbrž pazourek spíše do ní přecházel, arci ne příliš pozvolna. Mastně lesklý, hnědý, kompaktní pazourek stává se matným, nabývá světlejší barvy, dá se rýpati a přechází do žlutobílé měkké hmoty mořské pěny. O vzniku této z onoho nelze (dle Bluma) pochybovati, ačkoli dle povahy věci ne- máme žádných tvarů (Formen), které mohou býti důkazem tohoto mínění. Vznikání mastku ze křemene jest (prý) jistou udalostí, po- něvadž pak mořská pěna od mastku liší se jen obsahem vody, není tedy asi žádné příčiny pochybovati, že by pazourek jakožto odrůda křemene mohl tak se změniti, aby z něho vyvinul se produkt, který vůči mastku jeví rozdíly jen tak malé. Ztráta na kyselině křemičité byla nahrazena magnesiem a vodou.“ „Kam poděla se kyselina křemičitá, při tom vyloučená? Neměli bychom tuto hledati v opálech, které v serpentinu hrubšickém se vy- skytují? Opály, které zde bývají nalezeny, jsou ponejvíce neprů- hledny, barev červenavě a černavě hnědých, také černé, a za zvláštní úkaz třeba pokládati opál amianthový. Tento nerost sám by mluvil (dle Bluma) pro ono mínění o tvoření se opálu, neboť do žil ami- anthu vnikl taktéž hydrát kyseliny křemičité. Proti této domněnce o tvoření se opálu mohlo by se však namítnouti, že opály bývají nalezeny také v serpentinech, v nichž nenaskytuje se žádná mořská pěna. To jest ovšem pravda; ale nehledě na to, že příroda má za- jisté možny rozdílné cesty, aby vytvořila takové látky, tož dala by se věc dále zkoumati a bylo by lze poukázati na pochod, který by mohl vysvětliti přítomnosť opálu v dosti mnohých serpentinech. Jesti známou jistotou, že celistvé magnesity . . . vyskytují se Často v serpen- tinech...; nemohly by tedy vody, obsahující kyselinu uhličitou, způsobiti rozklad serpentinu, jakož i oddělení kyseliny křemičité a magnesie?...“ Myšlénka Blumova o přeměně rohovce, nebo, jak on praví, pazourku na mořskou pěnu není dnes již osaměla. Podobnou změnu hlíz pazourkových popisuje Peters*) z bílé křídy na jezeře Kanara a od Medžidie (Dobruča). Udává, že tamnější hlízy pazourkové ztrácejí pozvolna svoji tuhosť a bývají proměněny v zelenavě šedý, měkký a celistvý křemičitan magnesiový [Blum myslí na mastek nebo na mořskou pěnu?)], při čemž nezřídka původní tvar bývá úplně zachován, že by prý bylo možno o těchto produktech rozkladu užiti názvu „pseudomorphosy.“ 1) Sitzungsber. der Wiener Akad., naturw. Classe, 1864. Bd. 50, p. 250. 2) Blum, Pseudomorphosen. 4. Nachtrag. 1879. p. 66. Tř, mathematicko-přírodovědecká, 1893. 3 34 XVIII. Jindř. L. Barvíř Max v. Hantken popsal roku 1867) nové naleziště mořské pěny v Bosně v pohoří Ljubickém nedaleko vsi Prňavy. Tato naskytá se zde ve slepenci, jenž pozůstává hlavně z kusů serpentinu. Kusy mořské pěny mívají průřez často několik stop. V nich lze nalézti kulovité kusy opálu barvy bílé nebo žlutavě červené, na nichž lze prý pozorovati pochod přeměny toho způsobu, že hmota křemitá pře- chází na mořskou pěnu. A. Damour dává zprávu o hnědém balvanu menilitovém z al- luvia roviny ablonské [Seine et Oise *)], kterýž při analysování po- skytl 6:73%/, Mg0, 9209, ztráty žíháním a 8308"/, kyseliny kře- mičité. Z té hmoty vyvinul se na povrchu, jak praví, působením atmosferickým bílý silikát o vzorci Mg8i,0,; —- 2H,O. Týž analysoval také kus mořské pěny z Malé Asie, kterýž uzavíral v nitru svém po- dobně složený křemičitan. Ze své analysy činil soud, že tato mořská pěna podobně jako prvnější silikát vzniká rozkladem onoho magne- sium obsahujícího křemičitanu, kterýž uzavírá. Ve případě hrubšickém pokládám rohovec za vyloučeninu při tvo- ření se uhličitanů ze křemičitanů macgnesiových a sice hledě ke způsobu jeho se vyskytování, zvláště pak k tomu, že jest prosycen magnesiem. Magnesium pozoroval také Tscherne ve svém exempláři. Vývoj moř- ské pěny, myslím, že děje se zároveň s vývojem karbonátů z horniny oli- vino-pyroxenové a nikoli z rohovce. Nebylo-li vodou tolik kyseliny uhli- čité přivedeno, aby původní látka, vyloučíc kyselinu křemičitou, mohla všechna proměniti se na uhličitany, tvoří se tyto jenom zkalcia a z něja- kého dílu magnesie, ostatní čásť magnesiové sloučeniny tím pochodem percentuelně bohatší se stane na kyselinu křemičitou a zbývá vůbec jakožto siliciophit. Přiblížilo-li se chemické složení její složení témuž mořské pěny, může překrystalisovati na tuto. Takový způsob vývoje jest dle mínění mého také příčinou, proč mořská pěna vyskytuje se v sousedství magnesitu, ba i sama promísena jsouc uhličitany a volnou kyselinou křemičitou.“) Analysy Tscherneho, dříve citované, jsou velmi poučlivy o vývoji mořské pěny. On zkoumal právě také mořskou pěnu, která tvoří kůru kolem rohovce, a nalezl na jednom místě 410%/, MgCO,, na jiném docela 26:88%/, CaCO, a 1'519/, MgCO, mimo volnou kyselinu křemičitou (analysy V a VD). !) Verh. der k. k. geol. Reichsanstalt. 1867. p. 227—228. 2) Bull. de la Soc. Min. de France. 1884. p. 66—69. 5) O tvoření se siliciophitů viz Schrauf, Associationskreis etc., Zeitschrift fůr Kryst. VI. p. 336, 337 a násl. O některých serpentinech západní Moravy. 35 Také sluší podotknouti, že v mořské pěně někdy lze nalézti zrnka křemene, tedy podobně jako v magnesitu, což dokazuje, že obě látky vznikají za podobných poměrů. Mimo rozklad magnesiových křemičitanů, prosté stěhování se látek, skládání nových nerostů lze u Hrubšic pozorovati také zají- mavé zatlačování vápenaté sloučeniny sloučeninou maágnesiovou a sice na pseudophtu, kterýž nerost, pokud vím, od Hrubšic také dosud nebyl popsán. Sebral jsem tři kusy v malé zmole na pravém břehu Jihlavky u Hrubšic. Dva byly drobty zvětralého serpentinu volně obklopeny, třetí nalezl jsem uzavřený ve hlíze anthophyllitu, kdež byl pokryt hydroxydy železa. Všecky mají sloh celistvý, barvu jablečně zelenou, místem jsou bělavé, třetí kus jest značně zelenější než oba prvnější. Lesku nemají. Prosvitají také ve tlustších kouscích. "Tvrdost rovná se 25, hmota jest na omak jemna a dá se nožem snadno spracovati. Vryp pseudophit má čistě bílý, lom ploše lasturnatý. Před dmu- chavkou bělá a dá se snadno taviti na email právě tak zbarvený. V baničce poskytuje brzo hojně vody a kyselinou křemíkofluorovodí- kovou jsa pokryt, objevuje jakožto hlavní součástky mimo kyselinu křemičitou magnesium a aluminium. Při broušení pění skoro jako mýdlo. V onom pseudophitu, který nebyl uzavřen v anthophyllitu, vézí roztroušeny až 8 mm. dlouhé sloupky černohnědého, obyčejného am- fibolu. Určení tohoto následuje z úhlu dokonalé štěpnosti hranolové, který rovná se asi 569. Štěpné lupénky jsou světle hnědě průsvitny a zřetelně pleochroiticky, rovnoběžně k ose c slabě tmavohnědy, kolmo na ten směr bledě zelenavě hnědy, šikmosť zhášení činí na nich prů- měrně 13'/,“ a v konvergentním polarisovaném světle skýtají na kraji zorného pole obraz jedné optické osy. Tento amfibol uzavírá tmavohnědý biotit, který stává se v mikro- skopu červenohnědě průhledným, má jen velmi malý úhel os opti- ckých a jest opticky negativní. Před dmuchavkou rozlupuje se ihned, ztrácí barvu, stává se stříbrobílým a zůstává lesklým, posléze taje ne nesnadno na černý email, barvě zároveň plamen fialově — vše vlastnosti pravého biotitu. Některé části amfibolu jsou nápadně bo- haty biotitem a činí makroskopicky dojem počínajících pseudomorfos biotitu po amfibolu. Také v mikroskopu připadá, jakoby biotit za- tlačoval amfibol, poněvadž však poslední jest zcela čistý, a nelze 3* 36 XVIIL. Jindř. L. Barvíř spatřiti žádných vedlejších produktů rozkladu, nemohu prvnějšího pokládati za druhotný. Pseudophit sám činí dle mikroskopického pozorování agregát jemných, nepravidelně omezených lístků slabého dvojlomu, neboť jeví v tenkém výbruse nejvýše zelenavě až žlutavě bílé barvy polarisační 1. řádu. Byl srovnán s tenkým výbrusem pseudophitu z pohoří Zoutpan ve Transvaalu v jižní Africe, který byl popsán p. prof. Co- henem.") Habitus lupénkův a jich barvy polarisační jsou tytéž, jen struktura jest jiná: kdežto tam lístky jsou spořádány často kolmo k sobě, na některých pak místech spojeny v úzké řádky, ve hrubši- ckém pseudophitu lupénky jsou rozděleny buďto nepravidelně nebo do chvostů, chvostky pak jsou místem spořádány téměř koncentricky. Některé partie mají sloh skoro mřížkový. Sem a tam vyskytují se ve pseudophitu roztroušeny bezbarvé krystalky apatitu. Natrefil jsem pěkný žezlovitý krystalek se mnoha různě utvářenými uzavřeninami. Jsou to, jak se podobá, uzavřeniny skelné, které obsahují častěji ne- pohyblivé bublinky plynové. Zvláště zajímavy jsou dlouhé a tenké uzavřeniny, z nichž jeden jest na obou stranách přišpičatělý a naplněn mimo domnělé sklo několika partiemi plynu v odstavcích, i upomíná na rourovité uzavřeniny v olivinu železa Palladina (Pallas-EÉisen), jak je mimo jiné popsal G. Rose.*) Amfibol jeví v tenkém výbruse ostré obrysy, avšak nepravidelné omezení snerovným okrajem. Kousky biotitu rozprostírají se v něm rozmanitě, často dle trhlin štěpných a mají silný pleochroismus. Mimo to spatřil jsem v amfibolu jakožto uzavřeniny něco černých zrnek rudních, jak se podobá, magnetitu, a několik zrnéček nejspíše rutilu. Dle celého obrazu možno ihned souditi, že pseudophit jest produktem přeměny nerostu, který s tímto amfibolem tvořil horninu. Na rohu jednoho kusu lze viděti, jak pseudophit téměř vyvi- nuje se poznenáhla z bílého nerostu, který mikroskopem dle svého reliefu, dvojlomu, přímého zhášení a negativního charakteru podél- ných průřezů určen byl jakožto prehnit, má pak strukturu lupenitou, při čemž lupénky částečně jsou spořádány na pěkné rosetky. Určení prehnitu mohl jsem na druhém kuse potvrditi dalším zkoumáním. Ten sestává totiž větším dílem z prehnitu, který částečně 1) E. Cohen: Úber die von den Eingeborenen Sůd-Afrika's verwendeten Producte des Mineralreichs. Mitth. aus dem naturw. Verein fůr Neu-Vorpommern und Růgen, XVIL. Jahrcane, 1886. 2) G. Rose: Beschreibung und Eintheilung der Meteoriten, Berlin 1864, Tafel IV, Fis. 2 e. O některých serpentinech západní Moravy. 37 přechází do pseudophitu. Prvnější má makroskopicky místem vzezření zrnité, v mikroskopu jest však lupenatý, často s rosetkovým uspořádáním lístků. Tyrdosť činí jenom 4—5, jest tedy mnohem nižší než u kusů zrnitě krystalických, jichžto tvrdost bývá udávána na 6—7. V baničce dává vodu, taje na kraji Bunsenova plamene a barví jej při tom nezřetelně. Před dmuchavkou pění a vře. Prášek dá se kyselinou solnou rozložiti a vylučuje chomáčky kyseliny křemičité. Tenké vý- brusy žíháním stávají se kalnými následkem vyloučení vody, ale na- vlaženy jsouce vodou, zjasní se zase velkým dílem a polarisují opět jako před žíháním. Analysoval jsem díl této látky, který žilkami pseudophitu pokud možno nejméně byl protkán, a obdržel jsem čísla pod I. následující. Theoretický vzorec prehnitu H;,Ca,AlSi,O,, žádá dle Dany (Mineralogy, 1892, p. 531) čísel, přidaných pod II. Jí II. DOE 4150499.7 431 A5039123:060"4248 03073 201021 Ms0 .. 764... —— EON) 188-134) 44 99:72 1000 Považuje-li se látka analysovaná jakožto smíšenina, a vypočte-li se z CaO množství prehnitu, obdrží se ho celkem 7411"/,. Toto množství žádá: 74179 zbytek přepo- prehnitu zbytek čten na 100%, BO 3241 000 8a 44 38:16 AO 830 0 400.1, 1897 C200 ADD 0 i Me. 1604.. 29:89 BO 306.462.. 1808 7416 25:36 100:00 Zbytek jest velmi blízek složení penninu dle vzorce H,Mg; Al, Si,0,; čili směsi Sp,At,, kteráž žádá (Dana, Miner. 1892, p. 648) DOL nt 321050 AO ods 18:4 MOO 36:1 HOe c asný 13:0 100-0 v Množství magnesie jest arci o 6:21“/, nižší, zato vody o 5:08"/, více, ale mimo jiné jest třeba dbáti stadií přechodních. 38 XVIII. Jindř. L. Barvíř Také vlastní pseudophit jsem analysoval, vybrav z prvního kusu opatrně látku pomocí lupy. Specifická váha zkoušky byla určena pro dvě větší zrnka tekutinou Thouletovou při 16" C na 2572. K ana- lyse upotřebeno bylo 717:7 mg. prášku, kterýž sušen jsa při 130“ C ztratil na váze 125 mg. Analysa sušeného poskytla: BO. pot 3548 A0 2101602 Fe,0, . . stopa Paana rs —— Ma0 Ah. ia“ 35:20 HO (žíh.) . . 13'40 10010 Po žíhání prášek zůstal bílý a jevil jen velmi slabý nádech do červena. Z analysy následuje: lek. týž S10 řobjem © dl moh 40.) DNCk S10. 59.03 3 MOR 1 VO RRE ANO, ekt35-72" Oe. O9 M60- "8820: -190617 0:8056 HO. 7461. ol „+081 Vzorec: H,„Me,Al, B en téměř o složení Sp;At, dle Tschermaka. Sp; = Hy,Mg,Si,0,, A MOASOT Spa + At, = HyMg;,ALSi,0,5, vzorec hořejší zdvojen — H,,Mg;,AlSi,0,,. Množství kyseliny křemičité ve pseudophitu hrubšickém jest po- dobno jako ve pseudophitu ze Čkyně u Strakonic (85:31%/,), Al,O, j. ve ps. ze Žďáru na Mor. Sestavení analys viz ve článku Cohe- nově (L. c.) a v Danově Mineralogii, 1892, p. 655. Hustota nalezená 2572 souhlasí velmi dobře s některými re- sultáty p. prof. Vrby.) Ve prehnitu vyskytují se mikroskopické krystalky apatitu a zrnka titanového železa, z nichž poslednější obyčejně bývají vroubeny proužkem leukoxenu a dále přecházejí na hnědožlutý až červeno- hnědý titanit. K tomu přistupuje ještě týž již makroskopicky patrný amfibol jako ve pseudophitu. I máme ve přechodech již makrosko- picky patrných, ve stejnosti uzavřenin a částečné podobnosti struktury důkaz, že pseudophit a prehnit vyvíjejí se z jednoho nerostu, ba 1) Tschermak, Min. Mitth. 1874 p. 10. O některých serpentinech západní Moravy. 39 pseudophit aspoň částečně též ze prehnitu. Obsah kalcia ve prehnitu jest nahražen magnesií, kteráž pochází ze serpentinové horniny. Původ zdejších prehnitů dá se stopovati dále u Templštýna. Tam vyskytují se ve zvětralém serpentinu pod amfibolitem, obsahujícím živec, kusy podobného amíibolitu velké jako pěsť až i mnohem větší. Malé bývají celé jako rozdrceny, větší nalezneme drobivé jenom na kraji, vnitř jsou pevny. Takové kusy bývají často vroubeny hustou korou, kteráž na lomu jeví Šupinky chloritů. Živec těchto amfibolitů náleží do řady andesin-labradoritové a zvětrává na prehnit slohu mikroskopicky paprskovitě lupenatého. Protož jest matečným nero- stem prehnitu hrubšického a pseudophitu původně také živec řady andesin-labradoritové z horniny amíbolitické, z něhož oba se vy- vinují, pseudophit pak aspoň částečně také, jak myslím, prostřednictvím stadia prehnitového. Jak známo, vytvořuje se pseudophit v loži vápence u Plavna (Plaben) blíže Budějovic také ze plagioklasů řady andesinové, jak v. Drasche okázal, ") a podobně onen z lože vápencového u Čkyně blíže Strakonic, jejž v. Zepharovich popsal,“) vzniká ze živců. Psoudophit ze hlízy anthophyllitové, jehož barva jest spíše oli- vově zelená, jeví se mikroskopicky jako agregát více stejnoměrný, nikoli chvostnatý, neobsahuje žádných uzavřenin, i má nejspíše jiný původ. Jak lze souditi, vznikl podobně jako serpentin rozkladem uza- vřeného kusu horniny pyroxenové za přítomnosti náležitého množství aluminia. Serpentin u Polánky blíže Mor. Krumlova pokročil ve svém vývoji celkem dále nežli hor- nina hrubšická. Tvoří Špinavě zelenou a zelenavě šedou hmotu, v níž na lomných plochách lesknou se četná zrnka magnetitu. Hornina jest tlakem zbřidličnatěla podobně jako rula, ze které vystupuje, směr břidličnatosti má jz.-sv., úklon ku sz. až 50%. Na puklinách vyskytují se dílem chrysotil, metaxit a jiné magnesium obsahující produkty rozkladu, dílem křemen, chalcedon a opál. Tenké výbrusy jsou v mikroskopu žlutavě průsvitny a jeví velmi nestejné rozdělení sekundérního magnetitu. Čerstvých ještě zbytků pů- vodních nerostů nebylo lze již nalézti vyjímaje idiomorfní zrnka mag- netitu. Mezi kříženými nikoly objevuje se ponejvíce sloh mřížkový, 1) Tschermak, Min. Mitth. 1873., p. 126. 2) Ibidem, 1874, p. 8. 40 XVIII. Jindř. L. Barvíř vedle něho nestejně rozdělený sloh smyčkový, i chová se hornina tato analogicky jako hrubšická. Matečná hornina byla směs pyroxenů s olivinem, pyroxeny pak byly, jak se nejvíce podobá, celkem allo- triomorfně zrnity, Mezi mřížkami lze sem a tam nalézti bastit, zvlá- ště již trochu rozložený se strukturou jako pikrolitovou, kterýž doka- zují, že serpentinisování dálo se zde týmže pochodem jak u Hrubšic. V jednom bastitu natrefil jsem uzavřeny ještě zřetelné stopy po malém zrnku olivinovém, jak lze souditi dle Šestistranných téměř obrysů jedné partie serpentinu v něm vyvinuté se strukturou smyčkovou. Velkých vtroušenin bastitových jsem neviděl, matečná hornina dle toho nebyla hrubě porfyrickou. Lístky a vlákna serpentinu mají obyčejný habitus, lze zřetelně pozorovati, že při téže tlouštce průřezy intensivněji zbarvené, tedy železem bohatší, jeví vyšší barvy polarisační nežli slaběji zbarvené. Nažloutlá barva horniny bývá často sesílena nahromaděním sekun- dérních tečkovitých žlutých uzavřenin, které jsou průhledny a oka- zují poměrně široké tmavé kraje následkem značného lomu světla. Jsou to patrně látky železnaté, neboť provázejí špinavě hnědé, ač obyč. neprůhledné hydroxydy železa. Mnohé zdají se činiti malounké anisotropní hranoly s jehlanci a vyskytují se také ve skupinách, které kolenovitým srostlicím rutilu nejsou nepodobny. Poněvadž dají se rozpustiti kyselinou solnou, patří nejspíše ku hydroxydům (góthit?). V jiných partiích serpentinu nalezneme ony ozdobné černé a neprů- hledné tvary, které jsem v serpentinu hrubšickém pokládal za srostlice a skupiny černého, železo obsahujícího rutilu. Pokrýval jsem jeden výbrus několikráte po dva dny studenou koncentrovanou kyselinou solnou a potom zahříval s touže kyselinou několik hodin na vodní lázni, ale skupiny ty nedaly se rozpustiti. Tím získal dřívější výklad na pravděpodobnosti. Serpentin u Zňátek (jz. od Náměště n. 0.) U Zňátek serpentin vyskytuje se severně a severozápadně ode vsi v souvislosti s amfibolitem. Poslední nebyl na geologické mapě zaznamenán, vyniká ovšem jen málo na den. Hornina serpentinová tvoří lože ve granulitu a v rule, lze pak ji jenom málo sledovati do hloubky. Jest zbřidličnatěla směrem v.-z. a dílem sv.-jz., úklon má velmi příkrý, téměř svislý. Týž směr lze sledovati také ve granulitu, kterýž na hranici jest zase velmi rozpukán a přijímaje sekundérní magnesiovou slídu nabývá vzhledu rulovitého. Pozoruhodno jest, že O některých serpentinech západní Moravy. 41 ve granulitu tom vyskytují se nápadně hojné pegmatity turmalín ob- sahující, který dává s kazivcem a kyselým sírauem draselnatým re- akci na bor. Velmi dobře lze serpentin a produkty jóhé rozkladu studovati v zářezu pod samou vsí Zňátkami směrem ku Náměšti. Jeví jiné tony barevné nežli serpentin hrubšický. Pokud čerstvý, jest zbarven hnědě, často do červena, zdoben světlejšími skvrnami nebo buňkovi- tými kresbami, kompaktní a rýpe bez obtíží kazivec. Větráním barva červenohnědá přechází ve tmavozelenou, později ve bledězelenou, až posléze zmizí docela a hornina stane se bělavou. Zbarvení pochází patrně od rud železných, neboť perle fosforečná dává s látkou hnědých kusův intensivní reakci na železo. V hornině nalezneme často zele- navé lístky penninu vyvinuty, mimo to obyčejně 1—2 mm. dlouhé zbytky původních nerostů, z nichžto vynikají zvláště zrnka granátová. Tato jsou červena, často tmavě hyacintově neb i krvavě, obyčejně nepravidelných tvarův a vroubena šedavou nebo nahnědlou korou, kolmo ku povrchu rýhovanou, zřídka dosahují velikosti 4—5 mm. a jen výminkou 7—8 mm., tu pak kůra se ztrácí a granáty mají tvar téměř idiomorfní. Obsahujíce hojně magnesie a aluminium ná- ležejí ku pyropům. Mnohé kusy serpentinu řezány byvše, mají vzhled mramoru. Mikroskopem lze spatřiti ve výbrusech z čerstvých kusů tka- nivo serpentinové obyčejně jemné struktury, dílem mřížkové, dílem smyčkové, které vůči serpentinu hrubšickému nejeví obyčejně žádných morfologických zvláštností. Rudy; železné velkým dílem mají barvu červenohnědou a spůsobují červenohnědé zbarvení celé horniny. Kde přijaly jestě více vody, stávají se žlutými a činí na serpentinu žilky a kresby této barvy. Průřezy penninů zvédají se v obyčejném světle následkem většího lomu světla výše reliefem nežli serpentin a jsou skoro bezbarvé. V polarisovaném světle mezi kříženými nikoly lze je podle dvojlomu od bezbarvých lupénků serpentinu sotva rozeznati: bezbarvý serpentin i zde jeví patrně menší dvojlom nežli zbarvený. Také v nich nalezneme sekundérní rudy železné vyloučeny a sice ve krátkých a tenkých vrstvách mezi lupénky. Vedle ojedinělých penninů, které naskytují se roztroušeny sem a tam, tvoří se hojnější více po- hromadě v malých žilkách a hromádkách, jak se podobá, následkem nahromaděním aluminia v roztoku silikátu magnesiového. Kde jsou železem žlutavě zbarveny, mají značně větší dvojlom. Vyvinují-li se však větší lupénky serpentinové, což děje se nejspíše při volnější záměně látek, vznikají odrudy serpentinu zvaného vzácným, 49 XVIIL. Jindř. L. Barvíř vzezření značně jasnějšího. Kus, který jsem zkoumal, jeví zelenavou barvu s úzkými černými, Červenavými a žlutavými žilami, mimo to má širší tmavší pásek a jest všude černě tečkován. Tvrdosť činí 45. V mikroskopu objeví se nepravidelné agregáty serpentinových lupénků, které dosahují často přes '/„ mm. šířky, a mezi nimi větší pseudo- morfosy serpentinu po původních nerostech. Největší počet lupénků serpentinových jeví se při pozorování v polarisovaném světle býti velmi jemně rýhován, kteréžto vlastnosti bylo vzpomenuto již v popise serpentinu hrubšického. Zde toto rý- hování při větších rozměrech vyniká silněji. Při značném zvětšení lze viděti mezi kříženými nikoly, že lupénky sestávají vlastně z velice jemných vláken, která zhášejí dle směru své délky, tento pak směr jest opticky negativní. To souhlasí s udajem Michel Lévy-ho a Lacroix v jejich „Tableaux des minéraux des roches“ o optickém charakteru vláken bastitových, ku kterémuž nerostu v kolumně o ex- ponentech lomu čítají také antigorit. Velmi často naskytuje se zde undulésní zhášení, kde vlákna jsou ohnuta nebo spletena, ba jsou místa, která zhášejí zřetelně šikmo, ale příčina může vězeti také v tom, že spodní vrstvy těchto přejemných útvarů mířily by jinam nežli vlákna vrstev horních. V konvergentním polarisovaném světle nepodařilo mi se obdržeti zřetelný obraz osní. Rozmanité spořádání různě ohraničených lístků spojeno se vláknitým slohem jejich spůso- buje nezřídka ozdobné pérovité kresby, které však objevují se teprve mezi kříženými nikoly. Když rudy železné bývají větší částí vylouženy, hornina stane se bělavou. Při bedlivějším pozorování vidí se, že kusy její nabývají makroskopicky slohu téměř buněčnatého, lze pozorovati jakoby Špi- navě bílé buňky, které jsou odděleny od sebe jemnými šedivými žil- kami. Lupénky penninu zůstávají sem a tam roztroušeny a jeví barvy zelenavé, modravé nebo žlutavé. Obrysy „buněk“ jsou nepravidelny, jich šířka činí průměrně 1—1', mm. Hmota celá nabývá vzhledu kalného, stává se velmi drobivou, avšak rýpe ještě vápenec, na ně- kterých místech pak i kazivec, byť jenom slabě. Vsává vodu a nabývá tím čerstvějšího vzezření, „buňky“ obdrží barvu žlutavou se zelenými tony a jemné žilky stávají se skoro černými. Prášek dává v perli fosforečné jenom slabou reakci na železo, s kyselinou solnou nešumí ani s horkou, ačkoli by na pohled dle habitu horniny mohlo se sou- diti, že jest částečně rozložena na uhličitan magnésnatý. Mikroskopem spatří se obyčejné pletivo serpentinové, proseté špinavě bílým práškem a propletené úzkými a řídkými žilkami tmavých rud železných. O některých serpentinech západní Moravy. 43 Avšak ani na tom stupni vývoje hmota serpentinová nezůstává státi, nýbrž bývá dále rozložena a produkty rozkladu vylouženy. Vnitř pletiva vznikají dutiny, které bývají pokryty nebo vyplněny dílem amorfním opálem, dílem chalcedonem v ozdobných sferolitech, dílem pak krystalky křemene. Natrefil jsem velmi pěkné sferolity chalce- donu (délky opt.—), které mezi kříženými nikoly okazují stálý černý kříž. Centrum jejich bývá položeno obyčejně blíže stěny dutiny, i ne- jsou vždy vyvinuty na všecky strany stejně, nýbrž obyčejně dole jako přiřínuty. Jednu dutinku mezi serpentinovým pletivem vyplňují zcela dva až čtyry, řídčeji více takových sferolitů. Mezi nimi setrvá- vají žilky serpentinové něco déle, až i ty posléze ustoupí rozkladu a bývají nahraženy opálem a chalcedonem. Zbytky nerostů, které vedle granátu lze v serpentinu spatřiti, náležejí dílem pyroxenům, dílem olivinu. Některé průřezy pyroxenové jsou bezbarvy, jiné, pocházející od intensivně světle zelených zrnek, zelenavy. Bezbarvé náležejí rombickým pyroxenům, neboť nedosahují tak vysokých barev polarisačních jako jednoklonné, a pocházejí-li z vertikálního pásma hranolového, nedávají obrazu jedné osy optické. Pro jich bezbarvosť a úplný nedostatek pleochroismu možno je po- kládati za enstatity nebo za železem chudé bronzity. Jich tvary jsou podlouhly, pokud dá se pozorovati, často více nežli dvakráte tak dlouhé jako široké. Krystalografického omezení nejeví. Zelenavé průřezy patří jednoklonným pyroxenům. Ve kterých © Jest patrna křižující se štěpnosť dle augitického hranolu, ovšem ne- dokonalá, možno snadno pozorovati obraz jedné optické osy. Poněvadž štěpnosť dle orthopinakoidu není zřetelna, tyto pyroxeny sluší řaditi ku diopsidu. Zbytky olivinu jsou v tenkém výbruse bezbarvě průhledny a vy- skytují se dílem malé a zakulacené jednotlivě jakožto uzavřeniny V pyroxenech, dílem byly vyvinuty původně jakožto větší samostatná zrna. Posledních bylo již nepochybně mnoho proměněno na serpentin, neboť tento jeví význačnou dosti často strukturu smyčkovou s hoj- nými vyloučenými rudami železnými. Průřezy granátů jsou průhledny a skoro bezbarvy, jen slabě načervenaly a bývají prostoupeny většinou nepravidelnými trhlinami. V polarisovaném světle zachovávají se isotropně. Mají nerovné obrysy a vůbec bývají obdány korou neboli kelyfitem, jehožto popis následuje doleji. V původních nerostech, ani ve granátech nelze spatřiti žádných mikroskopicky zřetelných uzavřenin. 44 XVIII. Jindř. L. Barvíř Byla zde tedy původně hornina pyroxen-olivinová, bohatá gra- náty, prostá rud. O její struktuře dá se kombinováním takových partií, ve kterých zrna ještě hraničí na sebe, a se zřetelem na velikosť těchto říci, že podobala se většinou struktuře neporfyrických částí serpentinu hrubšického, byla tedy allotriomorfně zrnitou. Jen částečně vynikaly granáty porfyricky. Také zde dá se konstatovati, že aspoň některá malá zrna olivinu byla dříve vytvořena nežli vzrůst pyroxenů byl ukončen — podobně jak u Hrubšic, ale zrna granátová jsou nejstarší součástkou, neboť neuzavírají ani pyroxenu ani olivinu, za to bývají sama i s korou často nalezena obdána úzkým rámcem diopsidu. O rozkladu nerostů lze připomenouti, že granáty a jich kely- fity poměrně nejdéle vzdorují přeměně na: vodnaté křemičitany, a skýtají pak bledé až i intensivně zelené penniny opt. negativního charakteru, řídčeji serpentin. Také nalezl jsem pseudomorfosy hydro- xydů železa po kelyfitech, malých rozměrů, asi jen "/„—'/, mm. Ne- obsahují žádných zrnek granátových, neboť dílem kelyfity zaujímaly již před zvětráním celý prostor kulovitý samy, dílem zbylá zrnka granátová přeměnila se na serpentin. V těchto pseudomorfosách struktura kelyfitu dosti zřetelně jest zachována, což zdá se i samo svědčiti, že tento měl jiné chemické složení než jeho okolí. Jako serpentin hrubšický, tak i serpentin tento jest bohat na vyloučené, seknndérně vytvořené nerosty, k nimž náleží zvláště chry- sotil, metaxit, anthophyllit, slídy a chlority, ovšem také uhličitany. Slídy jsou hnědé meroxeny a jeví často zřetelný úhel optických os. © Na jednom lupénku měřil jsem: 2E— 239, e< v, optický charakter © negativní. (Chlority jsou dílem jednoosé, dílem poskytují jako mero- © xeny zřetelné úhly mezi směry os optických, všecky, které jsem po- zoroval, byly opticky negativní. I náležejí dílem ku penninu, dílem přibližují se ku klinochloru. Anthophyllit vyskytuje se v agregátech tremolitu podobných barvy bílé až slabě nazelenalé, jemné třísky jsou často bezbarvy. Stébla prismatického vzhledu dosahují šířky až asi T mm. v makrodiagonálním průřezu a dají se rozdrobiti na jemné jehlice. Úhel prismatu jest ovšem úhel amfibolový, zhášení jehlic vždy | rovnoběžné a v baničce nedávají skoro žádné vody. Nezřídka pře- | chází v anthofyllitový asbest. Často bývá smísen se chlority. "Také jsem nalezl ve zvětralém serpentinu větší kus hrubozrného plagio- © klasu řady oligoklasové, kterýž arci ku vlastní hornině serpentinové nenáleží. Obsahoval něco louhově zeleného amfibolu v allotriomorfních zrnech přimíseného. Jeho třísky barví plamen intensivně žlutě a šik- mosť zhášení na plochách štěpných činí 2:69 a 0:79. Tento plagioklas O některých serpentinech západní Moravy. 45 rozkládá se jednak na paragonit, jednak dává světle zelené, pseudo- phitu zcela podobné produkty, možno tedy pozorovati, jak při tvoření se vodnatých sloučenin magnesium vypuzuje a nahražuje natrium a kalcium. Kůra granátová již svrchu řečená činí jakoby rámce kolem gra- nátů. Poslední vyskytují se zřídka bez ní a pak jsou jejich kraje aspoň hnědě vroubeny a zřetelně pozměněny, jakoby korrodovány. Průřezy většího počtu zrnek granátových i s korou činívají */„ až 1 mm., kůra však zaujímá při tom rozličnou šířku. Ponejvíce jádro granátové zůstává jen '/,„ až "„ mm. široké, nezřídka zmizí úplně a jeho místo bývá zaujato touto korou. Nepochybně oba díly jsou k sobě v poměru prostorové vzájemnosti: jest-li zrno granátu větší, bývá kůra užší, jest-li menší, bývá kůra širší, až i nahražuje granát úplně. Aby bylo možno kůru granátovou mikroskopem dobře zkoumati, bylo třeba poříditi velmi tenký výbrus. V takovém bývá ve prochá- zejícím světle dílem hnědavě až bezbarvě průhledna, dílem špinavě hněda a kalna až neprůhledna. Má vláknitý sloh, vlákna jsou velice jemna, obyčejně všelijak zohybána, celkem však paprskovitě sestavena. Na více místech vlákna spojují se na partie, které při slabém zvět- šení mají vzhled jednotný, při silnějším pak sice také zhášejí najednou, ale dávají přece poznati složení z vláken. Ani v obyčejném ani v po- larisovaném světle nemohl jsem mezi nitkami konstatovati nějakou druhou látku uloženu, se kterou by nějak třeba byly srostly, i po- kládám proto kůry ty za hmotu jednotnou, za kelyfit dle pojmeno- vání Schraufova.") Další pozorované vlastnosti kelyfitu od Zňátek jsou následující. Porovnáme-li relief jeho bezbarvých anebo skoro bezbarvých částí s reliefem v tenkém výbruse se naskytujícího granátu, diopsidu a serpentinu, nalezneme, že relief kelyfitu jest nižší nežli granátový, mnohem vyšší nežli serpentinový, velmi pak blízký reliefu diopsidu, sotva něco málo nižší nežli tento. Tou příčinou kelyfit má také asi tentýž střední exponent lomu světla jako diopsid. Zhášení děje se nejčastěji šikmo ku podélné ose. Jednotlivá vlákna leží ve výbruse arci v rozmanitých polohách a jeví právě dle toho rozličnou šikmosť zhášení. Poslední činila v různých polohách 09, 89, 139, 229, 289, 3449, 421/,9, Při tom měřil jsem jenom na ta- kových místech, na kterých vlákna leží vedle sebe rovnoběžně, a činí 1) Groth, Zeitschrift fůr Kryst, VI, p. 338. 46 XVIII. Jindř. L. Barvíř zřetelné svazky nebo téměř stébla. Čísla získaná charakterisují kelyfit jakožto nerost jednoklonný s největší dle podélného směru pozoro- vanou šikmostí chvění 42',". Na směr šikmého zhášení připadá vždy menší optická elastičnostť nežli na náležité chvění příčné, pročež směr nejmenší opt. elastičnosti ve vláknech činí s osou podélnou menší úchylky nežli směry elastič- nosti a a b. Při zkoumání na pleochroismus průřezy skoro bezbarvé obje- vily se jakožto nepleochroitické, hnědavé však dávají místem poznati zřetelnou změnu v intensitě barvy a sice jest absorpce dle směrů příčných větší nežli dle délky, c< a, b. Určiti velikost dvojlomu jest velmi nesnadno, neboť jednotlivá vlákna mohou ležeti na sobě často všelijak orientována. Největší dvojlom, který jsem mohl pozorovati, jest asi 2"/„krát tak veliký, jak u okolního serpentinu. Kdežto tento jeví nejvýše „jasnější šedo“ (o —e==218 milionin mm. dle Auincke), polarisační barvy u ke- lyfitu stoupají až na červeno pomorančové (505 mil. mm.), jednotlivé pak body jsou červeny (536 mil. mm.). Porovnají-li se tyto barvy s oněmi u diopsidu v témže výbruse, nalezne se, že od sebe nejsou příliš vzdáleny, neboť průřezy diopsidu jeví se býti zbarveny červeně pomorančově (505 mil. mm.) až indigově (589 mil. mm.). Z obou porovnání lze aspoň tolik souditi, že největší dvojlom kelyfitu v jeho směru podélném nečiní méně nežli 0:020, ale snad také nestoupá mnohem výše. Z dat těchto následuje nepopíratelná optická příbuznost zdejšího kelyfitu s jednoklonnými pyroxeny. Uspořádání vláken kelyfitových děje se centripetálně obyčejně okolo zrnéčka granátového. Mezi granátem a kelyfitem nevzniká žádné zvlášť složené pásmo přechodní, vlákna tohoto vězí na kraji granátu často jako vlákna řas na kamenech. Obrysy granátů jsou při tom rozmanitě nepravidelny až laločnaty, povrch bývá jemně ďubkován a celý zjev činí dojem, že vývoj kůry děl se na újmu granátu. K tomu přichází, že lze pozorovati také kelyfity beze vší stopy po granátech, za to jsou tím širší a zaujímají celý kulovitý prostor, granát byl jimi patrně zcela vyčerpán. Zevnější obrysy kor skýtají ve průřezech travy okrouhlé, často podlouhlé a též laločnaté dle toho, jak zrna granátová sama v těchto řezech jsou utvářena nebo utvářena byla. V záhybech vlákna kelyfi- tová místem ze dvou stran se potkávají a překážejí si na dalším vzrůstu. O některých serpentinech západní Moravy. 47 Kolem kelyfitu lze nalězti velmi často úzký proužek diopsidu, v němžto, ačkoli zřídka, vyskytují se také zrnéčka bronzitu. Ten pásek zbývá neporušen a čerstvý nápadně často, kdežto v okolí diopsid a bronzit již ponejvíce bývají přeměněny na serpentin. Jeho zevnější obrysy řídívají se přibližně obrysy kelyfitu, kdežto na hranici mezi oběma diopsid vniká do všech zářezův a prohloubenin kelyfitu. Také zde není zvláštního přechodního pásma mezi nimi, kelyfit jest spojen s diopsidem podobně jako s granátem a jen někdy trochu se po- rozšiřuje. Proužek nerozloženého diopsidu a právě taková zrnéčka bronzitu, okolo kelyfitu zachovaná dokazují zcela zřetelně, že poslední nemůže býti produktem obyčejného zvětrání, neboť jinak musil by řečený diopsid a bronzit a sice ještě dříve býti porušen. Porovnává-li se pak kelyfit s obklopujícím jej diopsidem, vy- chází na jevo, že sobě jako ne opticky, tak ani morfologicky nejsou zcela cizí. Nalezne se, že kelyfity obsahují častěji trhliny, které pro- bíhají rovnoběžně ku trhlinám v diopsidu, kdežto s trhlinami graná- tovými nemají ničeho společného. Tento úkaz zasluhuje alespoň po- všimnutí. Podobně ten zjev, že na místech, kde diopsid zbývá nápadně široký, kůra kelyfitová jevívá se vyvinuta mnohem užší. Porovnáme-li popis kelyfitu ze Křemže, který v. Lasaulx dle materiálu jemu od Schraufa zaslaného uveřejnil ve „Šitzungs- berichte der niederrheinischen Gesellschaft etc. in Bonn“,*) nalezneme, že všechny tamní udaje hodí se též o kelyfitu ze Zňátek, jen ne- pozoruje se na posledním místě žádného spojení s amfibolem. Kelyfit ze Křemže dle v. Lasaulx jest v tenkém výbruse průhledný barvou šedohnědou a jeví sloh radiálně vláknitý, vlákna jsou postavena kolmo ku hranici vůči pyropu. Poslední má kraj ostrý, ale jemně vlnitý. Do jeho vnitřku kelyfit nikde nevniká. Mezi serpentinem a kelyfitem vyskytuje se úzké pásmo chromitého diopsidu. Mezi kříženými nikoly kelyfit jeví dosti pestré barvy polarisační. Vlákna jeho spojují se na svazky a náležejí jednoklonnému nerostu, jehož největší šikmosť zhá- šení činí 35"“—409. Na některých souvislejších místech upomíná „na nerost skupiny pyroxenové, který proměnou stal se vláknitým.“ Pásmo diopsidové zdá se na mnohých místech spojeno býti přechody s látkou vláknitou. Kde větší zrna diopsidu leží na kraji, substance kelyfitu mizí skorem úplně, velké zrno diopsidu zdá se ji nahražovati. Schrauf pokládá tento kelyfit za pyrogenní útvar kontaktu, 1) 1882, p. 114. 48 XVIII. Jindř. L. Barvíř vzniklý přitavením granátu magmatem olivinovým. Byť tato theorie o přitavení měla odpůrce, přece platí úplně jiné zároveň vyslovené tvrzení téhož autora, že totiž vznik kelyfitu jest zcela rozdílný od pochodu obyčejné proměny (zvětrání), a že má býti od tohoto roze- znáván.") V. Lasaulx nepokládá kelyfit za pásmo pyrogenně roz- tavené. Všeobecně přijímá, že sloh jeho mohl by býti původním nebo sekundérním, vzniklým proměnou. Dle rázu celého pojednání myslí na „všeobecnou metamorfosu kontaktní“ bez pochodů hydatogenních a pyrogenních. Zároveň popisuje kůry granátu ze serpentinu od Greifendorfu u Bohrungen, které kelyfitu od Křemže blízko jsou pří- buzny, a pokládá je za vláknitý produkt přeměny srostlic diopsidu s amfibolem. Weigand popisuje rozdrobené granáty ze serpentinu u Bon- homme v severním Horním Elsasku,?) které jsou obdány dílem většími individui amfibolu, dílem stébelnatými, paprskovitě seřaděnými agre- gáty bezbarvého až hnědavého nerostu. Poslední pokládá taktéž za amfibol a označuje jej jakožto produkt přeměny granátu. Kůry kolem granátů ve granát-olivinové hornině z údolí Kampy, z Karlstátten u sv. Hypolita, podobně od Reutmůhle v Dolních Rakousích sestávají dle Becke“) ze vláknitých srostlic amfibolu a pikotitu. Týž pokládá je za produkty přeměny pyropu s olivinem. O kelyfitu od Zňátek jest jisto, že vznik jeho děje se na úkor granátu, při tom však není nemožno, ba také z chemických důvodů jest velmi pravdě podobno, že i diopsid svojí látkou k němu při- spívá. Pováží-li pak se s jedné stránky, že kelyfit tento, jak již bylo připomenuto, nenáleží ku produktům obyčejného zvětrání, jakož jsou na př. chlority a slídy magnesiové, sluší také si povšimnouti, že granát ani kelyfit nenzavírají žádných skelných částic, prvnější nejeví mimo trhliny žádné fenomény zvláštního mocného tlaku a chová se ve všech částech svých úplně isotropně. V takové hornině kelyfity kolem granátu býti nemusí, to dokazuje m. j. také granáty obsahující serpentin od Naloučan, v němž také vyskytují se granáty celkem větší nežli u Zňátek, a který bude popsán v následujícím článku. Tvoření se kelyfitu upomíná velmi na tvoření se nerostův amfibolových zvláště pilitu z olivinu“), avšak myšlénka Schraufova také asi není nemožna v jednotlivých případech. 1) IL. c. p. 360, 362, 365, cf. Nenes Jahrbuch fůr Miner. 1884, II, 21—26. 2) Tschermak, Min. Mitth. 1875, p. 190. 3) Tschermak, Min. Mitth. IV. p. 324—326, VII, 253—255. 4) Rosenbusch, Mikr. Physiogr. I, 3. Aufl. p. 478. O některých serpentinech západní Moravy. 49 Zač sluší podobné vytvořeniny v horninách bohatých amfibolem, zvláště v oněch, které se serpentiny zde popsanými geologicky sou- visí, považovati, o tom bude jednáno na jiném místě. Serpentin od Naloučan. Sz. od Náměště, již na blízku vesnice Naloučan nalezneme ser- pentin v lese nad řekou Oslavou. Jest málo odhalen, ale lze přece souditi, že s obklopujícími jej amfibolity sousedí přímo. Hornina má barvu temně zelénou, jest téměř celistva a nejeví žádné pravidelné břidličnatosti. Na lomu lze pozorovati porfyricky uzavřená, původně zelená, obyčejně něco změněná, hnědavě až tombakovitě zbarvená zrna bronzitu, která na pinakoidální štěpné ploše lesknou se silně skelně až hedvábně, a byla jmenována odsud již Dvorským. Ský- tají často čtyřhranné průřezy bez krystalografického omezení. Pinakoi- dální lupénky štěpné bývají žlutavě průhledny s nádechem do zelena, . rovnoběžně k ose c jemně rýhovány, zhášejí ovšem rovnoběžně a ne- dávají v konverg. polar. světle pozorovati žádného obrazu osního. Jeví jenom slabý pleochroismus. Hnědavé zbarvení bývá spůsobeno vyloučením hnědavých rud, které shromažďují se na trhlinách štěp- ných. Při dalším rozkladu na bastit nerost obdrží hnědavě černou barvu, kteráž pochází podobně od vyloučených rud. Často nalezneme světlejší zrnko bronzitové, vroubené jako rámcem temnou proužkou bastitu. Při zevrubnějším pozorování lze spatřiti v hornině také louhově zelená místa, skelně se lesknoucí. Objeví se, že pozůstávají z po- dlouhlých zrnek, kteráž v mikroskopu v tenkých lupéncích jsou skoro bezbarva a téměř bez pleochroismu, kdežto tlustší jsou zelenava a mají zřetelneu absorpci, neboť paprsky světelné, chvějící v nich rovnoběžně ku c, bývají více absorbovány nežli chvějící kolmo ku c. Šikmost zhášení činí ve štěpných lupéncích 13"/,", jest to aktinolit. Pomocí lupy nalezneme v hornině ještě smolně černá, kovově lesklá zrnka, patřící dílem magnetitu, dílem chromitu, a mimo to jen zřídka oje- dinělé šupinky talku. Horninu protkává mnoho žilek chrysotilových, ponejvíce louhově až olivově zeleně zbarvených a silně se třpytících. Na rovně řezaných plochách vynikají nad tmavou matnou hmotu okolní zvláště průřezy bronzitové, tombakově zbarvené a třpytivé. V mikroskopu jeví se býti obyčejně bezbarvé, často s nádechem do červenava a neobsahují původně žádných malých uzavřenin, leda něco malých černých zrnek rud železných, která větráním hnědnou. V ten- Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1893, 4 50 XVIII. Jindř. L. Barvíř kých průřezech individui trochu změněnými nalezneme četné malé válcovité dutinky, které jsou spořádány rovnoběžně ku trhlinám štěp- ným, a obsahují nahnědlý prášek, částečně snad také nahnědlé roz- toky. K tomu druží se místem přehojné, světle hnědavě průhledné destičky a hůlky, které jsou uloženy těmitýmiž směry. Často skýtají tvary velmi ozdobné a mohou býti tak tenkými, že lze je spatřiti jen při napjaté pozornosti, kdežto jinak tvoří až zřetelná zrnka. Dle jich tvaru možno je považovati rovněž za výplně dutin a trhlin. Podobné byly již mnohokráte popsány ze bronzitů, zvláště pak z hypersthenů a považovány dílem za primérní, dílem za sekundérní, za brookit, opál a j. v.) V našem případě jsou původu sekundérního a na ně- kterých místech možno dle velikosti i dle jiných vlastností pozoro- © vati nepopíratelné přechodní členy mezi takovými tvary a zřetelným © chromitem. Opticky dají se malé formy, pokud jsou obdány dvoj- lomným matečným nerostem, sotva zkoumati. Ostatně hornina obsahuje . také větší pásky a žilky vyloučeného chromitu, které analogicky vy- loučenému magnetitu pozůstávají z malých nepravidelných zrnéček a ve skupinách přecházejí na magnetit. Také ty jsou zbarveny hně- © davě a sice v tenkých lupéncích velmi bledě. Že by některá větší! zrna zde snad chromitu v serpentinu byla primérní, myslím, že mohu po- příti, neboť pokud jsem viděl, jich nepravidelné obrysy přecházívají ve výběžky, a tyto dále ve hromádky zrnéček, zřetelně sekundérních. Bledé zbarvení zdejšího chromitu v tenkých třískách a tabulkách © jest často tak nápadno, že by považoval je spíše za jiné nerosty, a myslil n. p. na pikotit, brookit, rudy železné a pod. Proto po- krýval jsem dvě takové partie ve výbruse delší čas teplou kyselinou solnou, později kyselinou fiuorovodíkovou, ale nebyly pranic změněny. I roztloukl jsem kus horniny na drobno, rozložil látku serpentinovou pomocí- kyseliny solné, odloučil kyselinu křemičitou vařením se žíra- vým draslem a zahříval zbytek, kterýž obsahoval ještě zrnka pyro- xenová, s kyselinou fiuorovodíkovou. Při tom objevilo se, že pyroxeny obsahují chrom, neboť obdržel jsem ho z nich značné množství. Posléze zbyly jen ony záhadné částečky v podobě třísek a destiček. Nejmenší © z nich zůstaly průhledny a nemohly býti rozeznány od uzavřenin v tenkých průřezech bronzitu. Silnější třísky jsou jenom na kraji hnědavě průsvitny, ostatně černy. S boraxem látka dává silnou reakci na chrom. Analysoval jsem ji potom množstvím 157 mg. Prášek byl nejdříve otevřen sodou a ledkem, načež roztavenina vložena do horké !) Rosenbusch, Mikr. Physiogr. 83. vyd. I. p. 455—458. O některých serpentinech západní Moravy. 51 vody, i rozpustil se chrom, kterýž s alkoholem zahříván a ammo- niakem sražen (dvakráte) dal modravě zelený hydroxyd chromitý a po žíhání chromoxyd. Nerozpuštěno zůstalo železo, magnesie a něco málo aluminia. Tyto byly rozpuštěny a rozděleny obyčejnými metho- dami. Obdržel jsem přes 65“/,, tedy dosti hojně Cr,O,, železa pak nemnoho více nežli magnesie, i bylo určení chromitu potvrzeno. V některých částech horniny vyskytují se také lamelární srost- lice bronzitu s diallagem, i zrnéčka posledního samotná, kteráž ne- jeví žádného idiomorfního omezení, a uzavírají četné průhledné, slabě nazelenale zbarvené destičky. Aktinolit činívá obyčejně hromádky, při čemž okazuje zde onde prismatické omezení. Mimo to objevuje se srostlý se bronzitem a sice tak, že vysýlá do něho častěji tenké výběžky, které táhnou se sem a tam, a nejsou jakzi vůči němu náležitě ohraničeny. Také vysky- tuje se na trhlinách bronzitu. Řečené srostlice pokládam za moleku- lární proměnu bronzitu v aktinolit, paprskovec ve hromádkách, pak na puklinách bronzitových jest nepochybně sekundérní. Důvodem toho jsou dle mého mínění uzavřeniny, neboť pokud jsem pozoroval, aspoň paprskovec ve hromádkách a na puklinách bronzitových obsahuje právě takové destičky a hůlčičky, jaké charakterisují změněný bronzit. Mimo bronzit, aktinolit a něco diallagu naleznou se mikroskopem ještě zbytky olivinu. Tento nerost jest sice již ponejvíce proměněn v serpentin, ale dle místem značně rozšířené struktury smyčkové činil podstatnou součásť horniny. Poslední byla tedy skálou olivin- pyroxenovou, která sotvá že i původně obsahovala něco paprskovce, nýbrž spíše byla ho prosta. Vývoj serpentinu děje se obyčejným spůsobem, ze bronzitu vzniká často prostřednictvím stadia bastitového. Velmi zajímava jsou taková zrnka bastitu, která tlakem horským byla ohnuta. Struktura serpentinová mění se dle matečných nerostův a dle eventuelního po- chodu vývoje. Také velkolupenný serpentin natrefíme mikroskopem. Ve tkanivu nalezneme také šupinky talku shora řečené a sice jen zcela ojedinělé. Jsou omezeny nepravidelně a patrně druhotného pů- vodu. Sem a tam vinou se také jemné žilky, které podobají se proudu přejemných dlouhých nitek, jeví dvojlom serpentinu, a jich směr po- délný jest opticky negativní. Mnohé podobné žilky, jsou-li širší, jeví příčné rýhování a náleží zřetelně chrysotilu. Ve zkoumané hornině jest zvláště pozoruhodno určení maloun- kých uzavřenin bronzitu a příměsek aktinolitu. Nad ní naleznou se na polích vyorány také kusy serpentinu se granáty. Tyto jsou oby- 59 XVIIL Jindř. L. Barvíř čejně pokryty modravě bílou zvětralou korou, vnitřku pak jsou tmavo- zelené. Z celistvé téměř hmoty základní vystupují skoro 1 mm. velká červená allotriomorfně omezená zrna granátu, kteráž nejsou vroubena žádným rámečkem neboli kelyfitem. V základní hmotě proplétají se jemné černé žilky vyloučeného magnetitu. Mikroskopem naleznou se v tenkém výbruse mimo granáty malá zrnka olivinu, kteráž jeví se býti bezbarva, jakož i jiné bezbarvé průřezy rombických pyroxenův a zelenavé diopsidu. Primérní rudy nevyskytují se žádné. Všeobecně hornina jest analogicky složena jak u Zňátek. Oliviny a pyroxeny neposkytují ničeho zvláště zajímavého. Granáty obsahují jakožto uzavřeniny jemné žlutavé jehlice rutilu jakož i jiné tmavé, jak myslím, železitého rutilu. Jich obrysy jsou obyčejně laločnaty, místem jakoby ohlodány, někdy jako odlomeny. Tím průřezy stávají se ponejvíce nesouměrnými a činí nezřídka dojem, jakoby náležely jen úlomkům větších zrn. K tomu přichází, že zde a onde na blízku většího zrna granátového pozoruje se několik men- ších průřezů. Někdy zdá se, jakoby zrnka olivinu nebo diopsidu byla uzavřena ve granátu, ale jsou to jenom řezy skrze dolíčky granátové, v nichžto řečené nerosty jsou usazeny. Mezi těmi a granátem, ba vůbec nikde nevyskytuje se žádná kůra. Granát jest nepochybně nej- starší součástkou horniny. Serpentinovyý štěrk ze Březího. Při výletu na hraběcí Hauegwitzovský zámek Osovou ssz. od Velké Byteše nalezl jsem na cestě, která vede od zámku směrem sv. ku vsi Březí, mnoho štěrku a okulacených kusů serpentinu a am- úbolitické horniny pohromadě, což všecko pochází od řečené vsi Březího. Z toho možno souditi, že v okolí vesnice se serpentiny tam se vyskytujícími též amfibolitické horniny jsou nebo byly sdruženy., ačkoli poslednější na geologické mapě opět nejsou označeny. Kolem serpentinu jest zaznamenána rula. Sám neměl jsem zatím příležitost navštíviti původní naleziště. Tmavozelený serpentin má obyčejný habitus, ve skoro celistvé hmotě základní vyskytují se porfyricky vtroušená 4—5 mm. velká, jemně rýhovaná, nerovně omezená zrna bronzitu, která často jsou přeměněna na zelenavý talek. V tenkém výbruse naleznou se také makroskopicky ještě hnědé průřezy chromitu nejrozmanitějších tvarů. Mikroskopem objeví se mimo to zbytky olivinu. Struktura smyčková jest velmi rozšířena, pročež i zde olivin byl součástkou podstatnou. i O některých serpentinech západní Moravy. 53 Mnohé zbytky bronzitové lze spatřiti proměněny na bastit, i takové se vyskytují, které tlakem horským byly prohnuty. Zajímavo: jest po- zorovati přeměnu bronzitu v talek. Tato děje se na krajích a na trhlinách štěpných, i dá se zkoumati nejpohodlněji mezi kříženými nikoly, kde talek zřetelně vyniká vysokými barvami polarisačními a habitem slídnatým. Velmi často při početí tohoto pochodu bronzity bývají již trochu bastitovitě pozměněny. Tělo bronzitu bývá tvořícím se talkem téměř vyhlodáváno, obraz dá se porovnati velmi dobře se zjevem chorobné rakoviny. Místem vyskytují se v serpentinu také skupiny chloritů, kteréž dle svého vždy rovnoběžného zhášení nále- žejí ku penninům. Zrnka chromitů vyskytují se v těchže tvarech jako v hornině u Naloučan, jenom že značně menším počtem. Také větší jich zrna třeba z analogických příčin pokládati za sekundérní. Právem Dvorský poznamenává, že serpentiny v těchto kra- jinách malým množstvím objevují se na velice mnoho místech. Na- lezneme je často na polích, dle sdělení pana Frant. Hladkého, učitele v Naloučanech, také v zahradách. Doposud viděl jsem jenom takové, které vznikly z hornin olivin-pyroxenových. Důchodní hrabě- cího Haugwitzovského panství Osové pan Čepl daroval mi dva kusy serpentinu, které byly nalezeny v Holínkovském rybníce sv. od Křenářova při lovení. Serpentin z Holénkovského rybníka jest makroskopicky zcela po- doben serpentinu z Naloučan. Ve hmotě základní skoro celistvé, tmavozelené vězí porfyricky roztroušená až 1 cm. veliká zrna bron- zitu, která již všechna jsou trochu rozložena, a jeví ponejvíce bron- zovitou barvu se silným polokovovým leskem. Pozorováním mikroskopickým nalezne se, že největší čásť hor- niny jest již serpentinisována. Lze viděti většinou strukturu mříž- kovou, méně smyčkovou. V normálním pletivu serpentinovém uzří se bastitovité změněné bronzity a skupiny velmi jemných lupénků ser- pentinových, kteréžto poslední pocházejí dílem ze bronzitů (bastitů), dílem však také z aktinolitu, poněvadž ve svém seřadění zachová- vají místem zřetelné stopy štěpnosti amfibolické původního nerostu. Ve změněných bronzitech vyskytují se jakožto příčina jejich hněda- vého zbarvení opět bnědé rudy železné, usazené v jemných trhlinách a dutinách, pak také velmi tenké tabulky chromitu jako v serpentinu od Naloučan. Také jest zde vedle sekundérního magnetitu chromit rozšířen ve všech větších tvarech jak onde, a sluší jej rovněž pova- 54 XVIH. Jindř. L. Barvíř žovati za druhotný. Větší podlouhlé jeho skupiny, jasně hnědé, bý- vají až přes 2 mm. dlouhy a vyvinuty nepravidelně. „Kyselina solná ani filuorovodíková ovšem se jich netkne a v polar. světle chovají se isotropně. Častěji jsou srostlé s magnetitem. Sem a tam nalezneme zelenavý lupínek penninu. Také malé zbytky granátu lze nalézti ve pletivu. Jsou velmi bledě načervenaly, prosty zřetelných uzavřenin, ponejvíce rozpraskány a mívají zde onde anomální dvojlom. Přechá- zejí na lupénky habitem serpentinu zcela podobné, aniž možno po- zorovati nějakého zřetelného přechodního stadia. I náležejí ke gra- nátům bohatým magnesiem, aluminiem pak nejspíše dosti chudým. Po nějaké granátové kůře není žádné stopy. - Také ve krystalických vápencích této krajiny serpentin vyskytuje se v partiích a v žilách, i vznikává odruda zvaná ophicalcitem. Zkoumal jsem dosud jenom jeden podobný ze hraběcího Haugwitzov- ského lomu jihozápadně ode vsi Pucova. Tento vápenec jest zřetelně vrstven, transversálně zbřidličnatěn, a jak se podobá, uložen do ruly. Než není lze spatřiti zřetelných průřezů hraničních. Jeho zrna do- sahují průměrně sotva 1 mm. velikosti, Akcessoricky obsahuje místem ne málo bezbarvé, bílé až hnědavé slídy, která jest tvrdší nežli talek, na štěpných lupéncích pak jeví malý úhel optických os a opticky ne- gativní charakter. Dva takové úhly poskytly při měření 119 a 19". Některé mají také vzhled talkovitý, ale tento úkaz lze přičísti větrání. V tenkém výbruse obdrží se vraskavý, dílem jakoby vláknitý povrch, který lze spatřiti zřetelně, ale jest značně nižší než u kalcitu. Pola- risační barvy jsou vysoké. Patrně šikmého zhášení nemá. Zde a onde jest hnědavě obrouben a pak pleochroitický, jest to phlogopit. Mimo to vápenec obsahuje často černavé lesklé šupinky, které dají se snadno nožem rýpati, magnetem nebývají přitahovány a v mikroskopu zů- stávají temny. Mohou býti pokládány za grafit. Místem nalezneme aktinolitický amfibol, ten pak jest dle svého častého vyskytování se v malých dutinkách patrně druhotného původu. Serpentin tvoří ve vápenci ponejvíce "/„ až 1 cm. veliká, slabě žlutavě zelená místa. Vyvinuje se z nažloutle bílých, trochu kalných, až '/„ cm. dlouhých zrn salitu, kteráž vyskytují se jednotlivě nebo spojena ve skupiny. Salit tento skýtá čtyřstranné průřezy se slabě lesklými plochami štěpnými a na těch možno pozorovati šikmosť zhá- šení 37%. Jeho vysoký relief převyšuje značně relief kalcitu, průřezy jsou ve procházejícím světle bezbarvy, štěpnosť pyroxenovitá, dělitel- | ! O některých serpentinech západní Moravy. 55 nost dle base patrná, polarisační barvy dosti vysoky a na basické ploše vystupuje jedna optická osa. Jakožto uzavřeniny obsahuje velmi malá bezbarvá dvojlomná zrnéčka jakož i temné jehlice, seřaděné rovnoběžně dle štěpnosti. Serpentin jest slohu mikroskopicky jemně lupenitého, mřížkovitě spořádán, a procházejí jím jemné žilky kalcitu. Mnohdy prozrazuje svojí strukturou, že matečný nerost byl dle ortho- pinakoidu lamelárně dvojčatěn. Nákladem Královské České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1898. XIX. O některých problémech geodetických. Podává Dr. V. Láska v Praze. (S tab. XIII) (Předloženo dne 5. května 1893). A. 0 interpolaci bodů trigonometrických. Při revisi trigonometrických bodů královského města Prahy vy- skytl se mi problém interpolace trigonometrických bodů. Jednalo se O spojení dvou soustav a sice měření Sterneckova (viz: Mittheilungen des k. k. militár-geographischen Instituts VII. Band) s měřením, které na počátku tohoto století Jůttner provedl (viz: Zprávy české společnosti nauk z roku 1823). Soustava poslednější